Hrady, zámky a tvrze Království českého,díl 10, Boleslavsko

HRADY

ZÁMKY a TVRZE

KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO.

POPISUJE

AUGUST SEDLÁČEK,

C. K. KONSERVÁTOR A GYMNASIJNÍ PROFESSOR.

ILLUSTRUjl

KAREL LIEBSCHER, V. KRÁL z DOBRÉYODY a J. BROUSEK.

DÍL DESÁTÝ.

V PRAZE.

TISKEM A NÁKLADEM KNIHTISKÁRNY FRANTIŠKA ŠI MÁČKA.

1895 .

BOLESLAVSKO.

Kaple na Bezdězi.

I. Popis hradu.

lWn*í

málokterého hradu můžeme si představit! obtiže jich vysoké
polohy jako u Bezděze. Rozsáhlá vyhlidka, jíž se pobaví zrak
toho, kdo s Bezděze shlíží, odpovídá také těm mnohým místům,
z nichž se Bezděz spatřuje, a to jsou většinou místa v nižších krajích
severních Čech, pokud se Bezděz nějakou lhorou nebo výšinou nezakrývá.
Zdálí již objevuje se tato hora zvláštní podoby, vybíhající ve dva vrchy,
kteréž tvarem svým na kupy senné upominají. Hory ty se nazývají
Velký a Malý Bezděz. Podstavcem jich jest lesnatá výšina severo-
západně od města Bělé, nad níž se vypínají do znamenité výšky, onen
do 605, tento do 577 m. Z blízka objevují se obě hory jako obrovské
pitvorné hmoty, skládajíce se ze skal zubatých. Strmý a skalnatý jest
zvláště Velký Bezděz, jehož vrchol vybíhá v skalnaté a vysoké bradlo,
na němž hrad stojí. Bradlo to táhne se od severovýchodu k jihozápadu
takovým způsobem, že se na straně jižní a východní neobyčejnou svou
příkrostí stěně podobá, kdežto severní boky sice jsou příkré, ale proti
oněm mnohem volnější, pročež se tu aspoň tolik země uchytilo, aby tu
vyrostla suchá tráva. Na Velkém Bezdězi jest také něco křoví a lipového
a bukového stromoví, tak že jest způsoby veselejší, nežli býval před
lety. Malý Bezděz jest skorém všechen obrostlý pěkným stromovím,

HraJy a tímky X.

I

2

BEZDĚZ HRAD.

jest velice rozmanitá, přecházejíc od sivozelené barvy boroví a zelené a žluté živého lesa a il do Červené
a rudé barvy listí na třešních a bukoví odumírajícího. Jest hora tato tvaru homolovitého, ač na vrchu
zakulacená, a jak již řečeno, jest všude obrostlá kromě západní části, kdež bok její se velmi příkře sráží.
Na východním úbočí jde se na ni širokou a pohodlnou pěšinou. Na vrchu spatřují se skrovné zbytky
starodávného opevnění. Ačkoliv se udává, že to jsou začátky a základy pevnosti, kterou tu stavěti obmýšlel
kníže Frýdlantský, přece tomu není tak. Bylot zvykem u všech hradů, které měly v blízkém okolí hory
nebo výšiny, postaviti tu bud věže nebo bašty, dílem aby se bránilo nepřátelům tu se usazovati, dílem aby
také viděti bylo do kraje v tu stranu, na kterou se hledícím ze hradu vyhlídka zavírala.

Vrchol Malého Bezděze, jak již řečeno, poskytoval místa k založení hrádku, který však nebyl
samostatným opevněním, nýbrž takořka venkovskou pevností Bezděze. Pro svůj velmi příkrý sklon byl
na západní straně nedostupný, a poněvadž se vrchol od severu k jihu v podobě pecky táhne, obrácena
byla všechna opevnění k východní a nejslabší straně. Asi uprostřed západní, skorém rovné čáry vrcholu
leží temeno s mírným sklonem na tři strany, odkud jest neobyčejné krásná vyhlídka, zvláště na Velký
Bezděz. Zbytků tu není žádných a lze za to míti, že bud úplně vzaly za své nebo že tu bylo nějaké
stavení ze dřeva. Jižně odtud jsou základy okrouhlé zděné bašty, k níž přiléhá hrubá zed jdoucí podlé
západního srázu, ale jsou již tak sešlé, že ani nad zemi nevynikají. Ostatek vrcholu východně od těchto
zdí a od temene jest bud rovinkou nebo mírným sklonem, ale byl na všech stranách (kromě strmé západní)

zavřen zdí sdélanou z pouhého kamene bez malty, tedy vlastně
válem způsobeným z narovnaného kamení, jaký se: nachází na
příklad také na Valdece a Choustníce. Opevnění toto zřízeno bylo
bezpochyby teprve za VácslavalV., když se ukázalo, ite není radno
nechati Malý Bezděz bez opevnění. Opevnění tomu říkalo se Nový
hrad, od Němců Neuschloss, a odtud také pochází německé po-
jmenování hory, totiž Neuberg, které by samo sebou ne mělo smyslu,
poněvadž hora přece není nová. Také na sedle, které spojuje obě
hory a odkud jde pěšina na Malý Bezděz, nacházejí se dvě hradby
jdoucí od hory k hoře, jež lid švédskými šancemi nazývá. Hradba
výše položená jest nižší, druhá výše vyčnívá a jes>t na stranu
Kurovodskou chráněna hlubokým příkopem. Patrný byl u nich
účel, v čas nebezpečí obsazování sedla od nepřátel zabraňovati
a snad i spojení mezi oběma horami umožniti. *)

Na Velký Bezděz jdou dvě cesty. Jedna z nich jest na severo-
západním úbočí na tu stranu k Malému Bezdězi a zřízena teprve

y pozdějších dobách, když uvedeni mniši na Bezděz Tato cesta

jest kratší než druhá cesta, kterou se od prvopočátku ke hradu
chodívalo a jezdívalo. Neboť cesta tato založena tak,, aby nebyla
příkrá jízda, a také tak, aby lidé po ní jdoucí nebo jedoucí z hradu
nejen pozorováni, nýbrž i zasahováni býti mohli. Proto jde cesta
zvolna ode vsi Podbezděze pod hradem ležící asi až do prostředni
výšky hory, tu pak náhle se otočíc jde až do samého hjradu. Kromě
toho byla cesta ta několika branami zavřena, mezi nimiiŽ šly hradby
vysoké; brány jsou do končitých oblouků sklenuty a pocházejí
z dávných dob, nyní ovšem jsou velice sešlé, ale přes 1;o v takovém
stavu, že se jich bývalá úprava poznává. Cesta hubzí nimi jest
kamenitá a ač dosti široká, přece pro vozy nepřístupna, poněvadž
jest za ta drahná léta od dešťů vymleta a od povětří pokažena.
Ale i za starých dob asi o mnoho lepší nebývala, jak svědčí Balbín
(„ani na koni, ani na voze se nahoru přijíti nemohlo a ), .a proto nelze
zavrhovati pověsť, že položeny byly na ní moštěniny, čemuž roz-
umíme tak, že to bývalo na těch nej horších částech.

Nej spodnější či první brána byla na patě hradiště tam, kde se
cesta náhle otáčí. Byla pěkně sklenuta bez venířův a silnou závorou
zavírána. Na venkovskou stranu podepřena byla silným pilířem

’) Podlé zpráv p. prcf, Paudlera v Lípě a p. Steinbacha v Bělé.

Opevněni na Malém Bezdězi.
Vysvětleni: A. Temeno vrchu, B . Asi 10 cm,
nad zemi vyčnívajíc! zbytky zdi. C. (Černé)
zbytky zdi asi 3 m. vysoké ve způsobě tarasů
(narovnané kameni bez pojidla).

BEZDĚZ HRAD.

3

Za branou touto začíná hradba nízká, z níž se jen nepatrné zbytky zachovaly. Bud nešla pořád pryč, totiž
jen až tam, kde příkrost hory samé byla pevnosti, nebo — což víře podobnější — rozemleta jest ze všech
částí hradu nejdříve od povětří, tak že z ni skorém nic nezbylo. Druhá brána stojí na místě velmi důležitém,
poněvadž jest tu skála tak strmá, že pro cestu jen skrovně místa zbývá. Z boku hory proto udělána
podpěraci zed, aby se brána neodlamovala. Před branou vidéti na skále, jak Šla prvotní cesta, jak nynější
cesta povstala rozemletím a že proto pata brány je ve vzduchu; i za branou viděti jest na skále starou
cestu, která šla mnohem výše než nynější, jež se úvozu podobá. Nad druhou branou býval ochoz
s cimbuřím zubatým, které také hradby krášlívalo. Třetí brána a zároveň vchod do hradu postavena
byla tam, kde cesta, opouštějíc směr svůj od východu k západu, náhle se k severovýchodu zatáčela Jako
předešlé jest i tato brána prosta, t. j. jen v hradbě, a paty její jsou rovněž ve vzduchu. Má vroubení
z těsného kamene, ale s hlavicemi asi ve výšce dvou m. Sice jest tak stavěna jako druhá brána a zavírala se
jen závorou. Až k ní chránila se cesta (nyní křížová cesta s kapličkami) s hořejší hradby, a to s dostatečnou
mocí, poněvadž každá střela se znamenité výšky a proto velikou silou dopadala. Než třetí brána se již
takovým způsobem brán i ti nemohla a proto ostříhána byla hrubou , okrouhlou věži, kteráž stoji nad ní,
t. j. na skalnatém hřebenu hory stále do výšky se nesoucím. Zvýší jest asi 30 m., v obvodu má 14 m.,
a zdi jsou přes 2 m. hrubé. Jediný vchod do této věže jest na severní straně o něco výše, nežli jest
hradba; pode vchodem jsou dvě díry na malé lešení, na něž se s ochoze hradby po žebříku lezlo. Jiného
přístupu k ní nebylo. Nejvýše na ní jest cimbuří. Název Čertova věž, u lidu obyčejný, vykládá se odtud,
že tu čert pokladův ostříhává; patrně lid již zapomněl, proč se ji tak říkávalo, neboť předkové jeho,
z nichž mnohý ve dnu jejím kosti své složil, asi lépe by byli smysl toho pojmenování vyložili. Poklady
zde hledali, k vůli tomu také udělali do ní díru, ale nedodělali. A tak se nikdo do vnitřku jejího nedostal
kromě jediného souseda Dokezského, který se do vnitřku po provaze spustil, ale kromě rumu se zdi
spadlého nic nenašel.

K této věži jde od třetí brány hradba, kteráž nejdouc po rovině ovšem má na ochozi schody
a věnčena jest cimbuřím, které má stříšky z kamení na maltu zdělané a na obě strany se sklánějící, ale
stinky nejsou stejně od sebe vzdáleny. Také od věže nahoru až k hornímu hradu jde po hřebenu příkře
stoupajícím vysoká hradba s cimbuřím, docházejíc nahoře hradeb podobně upravených. I u této hradby
jest ochoz. Podlé pověsti lidu jest prý v této hradbě úzká chodba, kterou se z horního hradu k Čertově
věži chodívalo, ale sotva tak bylo v této na hradbu dosti Široké, na chodbu však úzké zdi, a bezpochyby ten,
kdo to slyšel, nerozuměl člověku vypravujícímu o hořejší ochozi Jak již řečeno, zatáčí se cesta ve třetí bráně,
i jde potom podlé druhé zdi sesílené třemi trojhrannými baštami či lépe řečeno ústupky. Praví se, že
přistavěny byly ke hradbě v 17. století; zdali přistavěny nebo nepřistavěny, nechci určitě tvrditi. Přistavění
drobet nasvědčují zbytky bašty druhé jakož i zbytky starší hradby odtud až k baště třetí. Zdá se tedy,
že pro chatrnost staré hradby postavena v 16. století tato nová hradba i s baštami. Cesta jde tedy mezi
oběma hradbami; jest dlouholetým ošlapováním ohlazena a ozdobena také kapličkami křížové cesty, jichž
jest až k hornímu hradu 15. Dala je zříditi r. 1 686 hraběnka Anna z Valdšteina, r. 1741 opraveny hrabětem
Františkem Arnoštem a ozdobeny dobrými obrazy, které (kromě tří posledních) od té doby zase chatrnými
malbami zaměněny, když prvotní obrazy povětřím zkázu vzaly.

Za druhou baštou súžuje se prostor dolního hradu. V levo máme hradbu, v právo stavení
v gotickém slohu, jež má dole malá okna, nahoře okna kostelní nepodepřená. Poznáváme na něm hned
způsob paláců, jaké bývaly za Přemysla II., a seznáme tím také nejstarší čásť horního hradu. Při další
cestě máme v právo novější stavení hradu a pořád jdouce dojdeme severovýchodního konce hradu, kdež
bradlo skalnaté sráznými stěnami spadá. Na tomto konci stávalo čtverhranné opevnění, jsouc na všech
stranách hradbami zavřeno; hradby ty byly nízké proto, poněvadž místo sloužívalo k postavení velkých
strojů válečných; neboť se odtud daleko mohlo dohoditi. Na prázdném prostranství, kteréž jest mezi
touto baštou a horním hradem a jež zavírají na jedné straně hradby a na druhé hřeben skalnatý
horního hradu, nachází se v levém severovýchodním rohu malý loch, v němž mniši, když byl na Bezdězi
klášter, potravu svou chovali a ji také o poutích v dřevěném domku naproti lochu tomuto v pravém
rohu stojícímu prodávali. Po zrušení kláštera odneseno břevnoví a prkna tohoto domku a sroubeny
znova u haltéřů rybních v Dokzách. Na venkovském úbočí skály před kaplí hradskou stávala tehda
dřevěná věž se dvěma zvony, která byla r. 1732 postavena a po zrušeni kláštera rozmetána, tak že se jen
holé místo spatřuje. Před tím (totiž za knížete Frýdlantského) byl zde stroj s velikým kolem, po němž
si mniši z dolejška chléb, dříví a jiné potřeby vytahovati dávali. Z dolejška až nahoru položeny byly
na kostrbatých skalách dva trámy k sobě na způsob žlabu nakloněné a břemena na dvou lánech, která
se na dotčené kolo navíjela, nahoru vynášena.

!•

I

BEZDĚZ HRAD

Až dotud byla řeč o dolní ohradě \ kteráž měla jediný úkol zamezí ti vším způsobem přístup
k hornímu hradu . Do tohoto vchází se prostou branou do okrouhlá sklenutou, na níž se před lety chatrné
známky maleb (bezpochyby také chatrných) spatřovaly. Brána ta má malé dirky jako pro kladky, ale
příkopu před ní nebylo. Zavírala se hrubou závorou Nad ní jest chodba s tenkou zdí a okny; patrné
tu byl srub se světničkami. Branou vstupuje se do dvorku, lipovím zastíněného a na všech stranách
vysokými zdmi zavřeného, v nichž se po obou stranách v přízemí výklenky spatřují. Na levé straně
znáti bylo před několika lety zbytky maleb r 1724 způsobených ; ty zmizely úplně, malta opršela, a znáti
jen něco barevných skvrn. Býval tu vymalován život sv. Benedikta.

Naproti bráně pod dřevěnou stříškou na zdi pustého domu jest obraz Matky boží Montserratské
r. 1830 neznámým dobrodincem na místě starého obrazu malovaný, cíl většiny lidstva, které na Bezděz
putuje. O dnech poutních bývá na Bezdězi hlučno a malý trh. Češi a Němci, vše se to míhá mezi sebou.
Vedlé tohoto obrazu a oltáře bývala kazatelna, nebot o velkých poutích, když se množství lidu do kaple
nevešlo, sloužena mše svátá při tomto oltáři a s kazatelny lidu kázáno. Severně a východně při této
zdi bývala dřevěná pavlač, na kteréž se též zbožní poutníci shromaždovali ; chodilo se k ní bud po schodech
ze dvora nebo skrze dvéře z kaple. *)

Do dvora povydáno jest jedním rohem dlouhé čtverhranaté stavení, na jehož postranní zdi
oltář umístěn jest. Bývalo s jiným stavením v levo naproti němu stojícím spojeno pavlačí nyní spustlou,
která jakož i jižní chodba z polovice 17. stol. pochází. Dům severní dvě poschodí vysoký, zcela přeměněn,
když se Bezděz stal klášterem Jak lze shledati, bývaly v něm v přízemí tři světnice. Chodbou později
přistavěnou přicházelo se k západní straně domu, pod níž bývaly dva podzemní sklepy, z nichž jeden
jest neporušen; díra jeho jde do prostředního oddělení. V prvním patře byl velký a malý refektář
čili jinak letní a zimní, z nichž tento byl na východním konci, a onen se objevuje jako starožitná světnice

') Ktlo chceš čisti podrobnější zprávy o těchto poutích, hledej je v Míkovcových Starožitnostech I. 126, 128.

Bezděz.

BEZDĚZ HRAD.

3

Bezdčz od severní sltrany.

dvakráte do kříže sklenutá, ale s pruty bez svornikův a hlavic. Vedlé toho na západním konci jest úzká
světnice starožitné tvářnosti, neboť jest pěkně sklenuta, komínem opatřena a s blízkým stavením chodbou
spojena. Také velký refektář, který byl osvětlován dvěma okny gotického slohu, má starodávný komín,
jenž byl později na kamna nebo něco jiného přeměněn. Někteří se domnívali, Že tu býval šnek se schody
do druhého poschodí. V tomto jest chodba a pět malých světnic (celí), z nichž má každá podlé klášterního
způsobu zvláštní své dvéře. Přicházeti k nim lze pouze po žebříku, ale jediná odměna za tuto cestu
namáhavou jest krásný rozhled po této straně. V tomto stavení všecky klenby jsou neporušené, také
gotická okna se úplně zachovala, ovšem že jsou z větší části zazděna a v moderní okna proměněna, což
se stalo, když mniši starý hrad za svůj klášter upravovali; při tom i nové dvéře s novotvárnýrni veníři
a příslušnostmi zasazeny. Sice jest to stavení beze střechy.

Naproti ternu stavení stojí na kraji skalnatého hřebene, který tu od zakladatelův ovšem na rovné
místo byl upraven, od starožitné kaple až k velké věži dlouhé stavení (rceme tedy jiiní dlozihé slavení),
kteréž jest do pravidelného obdélníku založeno a do druhého poschodí se vypíná. Dosavadní popisovatelé
Bezděze soudili, Že jest to kromě kaple a věží nejstarší stavení. Ale kdo taková stavení vídal, pozná, Že
nemá toto stavení ani o dost málo starší ráz, nežli protější (severní) stavení, ovšem však novější způsobu, než
palác Otakarův za velkou věží stojící. Ačkoliv i toto stavení od mnichů k potřebám jich bylo přizpůsobováno,
přece lze prvotní jeho rozdělení dobře rozeznati. Všude objevují se nám známky gotického slohu, a dobře lze
rozeznávati vysoká, těsnými ozdobami z pískovce okrášlená okna, jichž horní části jsou zazděny, aby měly
způsobu oken moderních. V druhém poschodí jest ještě některá světnice s vysokým gotickým klenutím
a úzkými, později přeměněnými okny. V prvním poschodí jest vymalovaný pokoj, v němž opat bydlíval
V jeho výklenku na pravé straně okna nachází se malá, dříve jen na půl cihly zazděná schránka, kdež
prý nějaký poklad ukryt býval. Mezi tímto pokojem a kaplí nachází se velká sin, kteráž osvětlována se
dvou stran dvěma vysokými okny. Nachází se tu starožitný komín, o němž se dříve myslívalo, Že v něm
byly točité schody, jichž spodek prý svévolně rozbit, tak že dílo ostatní pevné ve vzduchu zůstalo. Dokud

6

BEZDĚZ HRAD.

byl na Bezdězi klášter, nacházelo se v tomto stavení opatství, a bývalo tu kromě velké síně jedenáct
světnic, z nichž jedna byla opatova, druhá převorova, a několik bylo bostinicemi pro vzácnější hosti
a poutníky. Kuchyně klášterská bývala v přízemí na tu stranu k velké věži, kdež posud jest místnost
od dýmu začazená. Místnosti v přízemí bývaly nízké a měly toliko dřevěné stropy, kdežto lbyly v prvním
poschodí vesměs klenuté. K tomuto stavení přistavili mniši chodbu a schodiště, které je hyz;dí, zakrývajíc
i krásnou kapli. Roku 1844 tento dům znova šindelovou střechou pokryt a tak bohdá zase se na dlouhou
dobu uchová. Dotčení dva domové postaveni jako větší a menší palác teprve tehda, když starý palác
Bezdězský k úpadku se klonil; nejdříve se to stalo v 14., ale jak se víře podobá, bezpochyby v 15. století.
Mezi dotčenými dvěma domy a chodbou, která je napříč spojuje, a konečně velkou věží jest malý dvorek
čtverhranatý a v něm nádržka, do níž stékala všechna voda s obojích střech bud z rozpuštěného sněhu
nebo z deště. Jest přes 1 1 m. hluboká a zšíří asi 5 m., v živé skále vytesána a na Bezdězi jediná zásoba
vody, poněvadž tu studnice nebývala.

Dlouhé jižní staveni přistavěno jest k staré kapli , kteráž jest nejkrásnější památkou na Bezdězi
a nad branou do horního hradu stojí. ') Dlouho stála bez krovu, pevné její klenutí odporovalo povětří,
mohutná okna o lomených obloucích skel zbavená přístupna byla vší nepohodě; co tam za mnichů bylo
vlepeno, zase bylo opršelo a vypadalo, tak že se stará podoba a pěkná ornamentika svědčící o starověkém
vkuse zase objevovaly, ale bující na kapli křoví hrozilo zkázou skálopevnému stavení. V čas ještě tomu
zabráněno za naší paměti, a kaple má krov a důkladnou střechu. Vstoupíce do kaple bezděky sobě
připomeneme Zvikov a Oj vín, a ohledáme-li blíže ráz její stavby, stává se příbuznost se stavbami Zvíkovskými
nepochybnou. Vystavěna jest zároveň při založení hradu za Přemysla II. někdy okolo r 1260, a sloh její
také se slohem této doby souhlasí. Okolo vnitřku jejího jde krytá chodba, jejíž okna rovně leží s okny
kaple. Vnitřní ozdoby oken jsou velmi porouchány, nicméně poznává se v nich velmi bedlivá práce
kamenická; zevnitřní ozdoby oken jsou jednodušší, ale zazděním (kteréž způsobili mniši) velmi se porouchaly.
Kamenná římsa, z větší části opadaná, pod okny ležící, dělí kapli na dva díly, spodní a vrchní. Ve
spodním jsou ploché dvojité výklenky, ozdobené pěkným dílem kamenickým, kteréž vedou do ambitu.
V rozích povznášejí se Štíhlí sloupové s krásnými lupenovými hlavicemi, z nichž není jedna jako druhá,
nad nimiž vystupují dvojí podobní sloupové, ovšem útlejší, z jejichž makovic vycházejí pruty v lomeném
oblouku ke svorníkům na klenbě se nesouce. Také oba svorníky nejsou jeden jako druhý, na jednom
jest prázdný štít, na druhém kruh. V oknech a výklencích ve zdi bývali útlí sloupové jako okrasa
nevyhnutelná. Dosavad drží klenutí, ale již se ukazují povážlivé díry; půdu kaple kryje rum a povalují
se na něm kusy rozbitých okras, a stěny potaženy jsou lišejníky. Ze všech oltářů zbývá jediná tumba
velkého oltáře (od níž v právo ve výklenku jest sanktuář), kamenná její deska jest svržena a ve zdi její
vylámali nestoudní slídiči po pokladech díru ; ano neušetřili ani odpočinku mrtvých, vlomivše se do hrobky,
která iest nyní na polo zasypána. a )

Při prvotním založení Bezděze byly části naposled popsané, totiž oba domy s kaplí, části
předního hradu, kdežto ostatek, který nyní následovat! bude, byl zadním hradem , jen pro krále a jeho
dvůr určeným. Zde také stála velká zv?ž, jako všude jinde tak i zde jádro celého hradu. Jes;t to obrovské
a mocné, do kruhu založené stavení, které se r. 1844 přístupným stalo, byvši zvenčí i uvnitř opraveno.
Zvýší jest 45 m., a obvod měří 21 m. Vchod k věži jest z dlouhé chodby, ale jest zavřen, a klíč má u sebe
klíčník v Podbezdězi. Dolní vchod jest v nově prclámán, prvotní vchod do ní byl v znamenité výšce
nad zemí a tak umístěn, že se k němu bud s nějakého blízkého stavení nebo s hradby po dřevěné chodbě
přicházelo. Zdi této obrovské věže, stojící na vrcholu skalnatého hřebene, mají při zemi přes 4 m. hrubosti,
ale nahoru hrubosti zdí uvnitř ubývá, tak že každé vyšší ze čtyř oddělení, na něž vnitřní prostora shora
dolů rozdělena byla, jest prostrannější než spodní, a na cimbuří nebo kranclích jsou zdi ještě přes 2 m.
hrubé a tudíž k obcházeni ještě dosti široké a pohodlné. Nahoru jde se napřed po 38 krytých schodech
dřevěných až k pavlači z věže povydané, kdež jest vchod zavřený. Následuji potom napřed rovné schody
(14) a pak 83 točitých schodů se čtyřmi přestávkami až ke dveřím zapaditým. Těmi se přichází do horní
místnosti s třemi okny goticky sklenutými, jichž obruba jest z litiny. Stěny jsou barevným pískem na
způsob štukoví obmrštěny, a gotická klenba na šesti sloupích spočívající ozdobena jest na svorníku erbem
Valdšteinským. V jihovýchodní stěně jsou schody zavřené, kterými se po 26 stupních až na cimbuří

•) Přidáváme podrobný popis vnitřku: a) úzká světnice válcovitě sklenutá s oknem, dvéře do b, které se v b závorou zavíraly
a zazděnými dveřmi; b) místnost' klenutá s velkým oknem a na zemi holá skála; c) místnost', v níž dole dvéře k cisterně; v ní všelijaké
podivné výklenky. Nad tím v I. poschodí pěkně sklenutá gotická mistcosť s hlavicemi lupením ozdobenými a komínem neporušeným ; d) dole
velká místnost', k niž gotické dvéře z ca vchod ven. Nahoře místnost goticky sklenutá, ale pruty opadaly. V té (světnici opatověj ještě
zbytky malováni. Výklenek zazděný jest viděti ; e) f) g) tři světničky v přízemi se vchody z chodby, s omítkou, ale biez zvláštního rázu.
Nad tim velká síň goticky sklenutá do dvou křížů se svorníky. Hlavice byly ozdobné. Okna na každnn stranu dvě; k) mistnosť vedlé kaple
či světnice a nad ni světnice klenutá *) Podrobný popis ornamentiky obsahuji Mittheil. des nordb. Exc.-Clubs VIII. i.

Kaple na Bezdězi.

BEZDEZ HRAD.

Plán hradu Bezděze.

Vysvětleni plánu: I. Cesta od druhé brány; 2. třetí brána; 4. Čertova věž; 5. troj branné bašty; 6. bašta na východním konci; 7. brána do
horního předního hradu; 8. přední dvůr; 9. kaple; 10. dlouhé stavení jižní, v němž bylo později opatství; li. dům severní s celami a refektáři;
12. dvůr s nádržkou; 13. velká věž; 14. dům kratší jižní; 15. věž čtverhranatá; 16. tarasy; 17. nejstarší palác; 18 zazděná gotická branka.

přichází. Na vrcholu věže jest kolo cihlami dlážděné a asfaltem potřené, kteréž obkličují Čtyři obrovské
stínky, železnými bradly spojené. Rozhled odtud jest tak rozkošný, že patří k nejkrásnějším v Čechách.

Věž stojící na nejvyšším místě hradu byla také obranou pro bránu pod ní se nacházející, skrze
niž se přicházelo do zadního hradu. Branka tato jest sklenuta do končitého oblouku a zavírala se z vnitřní
strany závorou. Skrze ni přicházelo se do dvora, na jehož straně i severní i jižní se stavení nacházela.
Nejlépe jest zachována ta čásť jižního oddělení, která svým severovýchodním rohem přiléhá k velké věži.
Stavení toto velmi staré, které má jen málo oken a ta v znamenité výšce, jest se strany dvoru (hledí-li
se totiž ke vchodu) jedno poschodí vysoké, ovšem zvenčí vyhlíží jako staveni o dvou poschodích vyzdvižené.
V každém z těch tří oddělení nad sebou se nacházejících byly tři světnice. Klenba jest v těchto místnostech
do kříže s pruty, které vycházejí z kulatých hlavic, pod nimiž jsou sloupce stojící na hlavicích, jež ze
zdi vyčnívají. Prostřední světnice horního poschodí má dvě gotická, kamenickým dílem ozdobená okna,
pod nimiž jdou do přízemí dva úzké otvory čili lépe střílny též v tom slohu. Klenba v této světnici jest
velmi řemeslně a Čistě vypracována. Vedlejší světnice k východu byla také tak klenuta jako předešlá
místnost, ale klenutí spadlo. Za to má velmi krásné okno s širokým výklenkem a pěkný starý komín.
Paměti a podíváni hodny jsou ohromné skály, které se ve východní světnici při zemi nacházejí a na nichž
jako základech toto staveni stojí. Klenba této poslední světnice z části spadla, tak že zůstal v ni velký
otvor do kruhu. Západní, ve stejné výšce s předešlou se nacházející světnice nebyla již tak úpravně
zřízena jako předešlá. Všechny tyto světnice a komory jsou starodávnými komíny opatřeny.

K tomuto stavení přiléhá na západní straně čtverhranná bašta s cimbuřím a ochozí, v níž bývala
komora velice těsná s jediným malým oknem na stranu venkovskou. Spodek staveni toho posud velmi
hluboký svědčí, že tu bývalo vězení a komora nad ním snad mučírna. Hradbou jest bašta tato spojena
s hradbou, která jde od Čertovy věže. Stavení tuto popsaná bezpochyby pocházejí z druhé polovice
13. století, ale byla později přizpůsobena vkusu toho věku, za kterého Bezděz po druhé a na obydlích
důkladněji stavěn, než se stalo poprvé.

8

BEZDĚZ HRAD.

NaprDti tomuto oddělení jest jiné oddělení na severní straně, o němž se domnívali předešlí
badatelé, že jest to staveni nedostavéné. Z Části je to pravda a zase také není pravda. Stavení má na
sobě známky, že jest to palác z doby Přemysla II., jaký je na př. v Písku a na Křivoklátě, který však
záhy spustí a spadl. Při pozdějším obnovování hradu bezpochyby měl býti přeměňován, jako se stalo
u protějšího stavení, ale z práce této pak sešlo. Stavení to má tři oddělení. Západní oddělení k Čertově
věži obrácené má vespod hlubokou místnost s oknem ven na cestu. Nad tlm jest inísinusC bez oken,
V druhém odděleni spodku není, nýbrž stojíme na rovni s podlahou předešlého na trávníku, ovšem co
je pod ním, nevíme. Místnost tato velká byla pěkně gotickým slohem sklenuta, o čemž svědčí také
zbytky sloupův otlučené, z nichž podlé zřejmých známek klenutí vystupovalo. V levo jest krásné zazděné
okno, znamenilé svým zvláštním vnitřním vyplněním, kteréž jest nám svědectvím pro určeni stáří tohoto
stavení, v právo jest okno z dob pozdějších, docela dobře upravené; nad tím jest viděti, že bývalo sem
přistavěno staveni, z něhož jiná památka nezbyla, než to, co tuto popisujeme. Hledí-li se pozorně, viděti
jest, že tu starožitné okno i s výklenkem zazděno, kdežto u předešlého výklenek ponechán. Vedlé k východu
jest zase oddělení takové, jako první námi popsané; spodní část byla s jedním oknem zasypaným, svrchní
byla pěkně sklenuta, a posud je tu veliké gotické okno a komín v severozápadním rohu. V tomto stavení
založil si r. 16.15 nějaký mnich poustevnu a tu po sedm let bydlíval. Všechny tři části spojovaly dvéře,
a venkovská jich zed podepřena jest pilíři. Více nelze říci o stavení tomto, které jest zasypáno mnohým
rumem. Zdá se, že i proto vystavěn taras před ním, aby rum nepadal do dvora, jejž si byli mniši za
kořen nou zahradu zřídili.

Dotčené dva domy spojeny jsou dvěma tarasy teprve od mnichů postavenými, a za nimi k západu
jest hradba, která byla dříve prsní braní opatřena. Asi v prostředku jejím jest zazdéná gotická branka, již
jen zvenčí jest viděti, poněvadž jest uvnitř zasypána. Nevedla k ní a nevede žádná cesta uměle zdělaná po
mnohých a srázných skalách, nýbrž Šlo se k ní pěšinou po skalách a trávě pohodlně podlé samých hradeb. 1 )

*) Při popise následováno hlavně popisů Hebrova (IV.) a Mikovcova, které se zakládají na starSiin popise Karla Brantla (1831),
a použito té/, popsáni v díle Bernauově „Der poliúsche Bezírk Dauba".

Bezděz cd jihozápadní strany.

Bezděz od strany západní.

BEZDĚZ HRAD.

9

*

První brana na Bezdézi.

II. Dějiny hradu.

Nejstarši dějiny Bezděze jsou chudší, nežli bychom mohli očekávati podlé té znamenitosti, kterou
míval v dobách pozdějších. Jméno jeho odvozeno jest od osobního jména Bezděd, kteréž ve zdejší krajině
nebylo vzácné, ano i v pojmenování Bezdědic se zachovalo. *) Ale přídavné jméno mužské Bezděz spíše
patřilo vesnici pod hradem (Podbezdězi) a přeneseno jest odtud na horu, pro niž bychom očekávali ženského
tvaru. Sice hora ta strmá a vysoká hned za těch dob, když první obyvatelé pronikli do těchto krajin,
měla pro ně velikou důležitost jako přirozená pevnost, a tak by se mohla vždy stará paměť, že tu kníže
Bedřich r. 1185 přebýval, na Bezděz vztahovati. List totiž jeho, jímž Hadmarovi z Chuenring-u dal v léno
zemi Vitorazskou, dán jest v místě, jež se nazývá „Bozdi z“. a ) Jestli již tehda Bezděz stál, zajisté z něho
ani prášku nezůstalo, poněvadž za oněch dob kamenné stavby byly velikou vzácností a kde se nějaká
z nich zachovala, má způsobu neobyčejného stáří.

AŽ do 13. stol. krajina okolní pokryta byla širým lesem, který severně hvozdu dělicího Žitavsko
od Čech a hvozdu na pomezi země Nišské dosahoval. Posud jest krajina tato velice lesnatá, a širé lesy
táhnou se skorém nepřetržitě až k Vartemberku. Za Přemysla II., jenž celé krajiny lesnaté Němcům dával,
došlo také k rychlému vzdělávání krajiny zdejší. Není pochyby, že tento horlivý zakladatel měst a pevností
zemských také mnohé hrady stavěl, ač o tom přímých dokladů není. Paláce v Pisku, na Křivoklátě
a starý palác na Bezdězi slohem a způsobou svých oken svědčí o tom, že neúnavný duch jeho tyto hrady
stavěti dával, a neodchýlime se od pravdy, tvrdíme-li, že hrad Bezdězský svými hradbami, věžemi a starým

') Kromě toho jest i starožitné jméno toto doloženo. a ) Reg. I. 174.

Hrady a zámky České X.

2

IO

BEZDĚZ HRAD.

svým palácem (bez domů nyní stojících) od něho pochází. I krajinu okolní mínil zalidněním učiniti užitečnější
pro komoru královskou. Zjednáni Kunrát a Hertvík, Němci z Kravař, aby zakládali nové město u Bezděze;
obyvatelstvo měli bezpochyby přivoditi z krajiny Kravařské, která již byla od kláštera Doksanského
poněmčena, nebo z Míšeňská. Roku 1264 dne 22. října, když král v Písku přebýval, dáno jim v lesích
Bezdězských ležících při potoku řečeném Dokez i se vsí řečenou Chlum tolik, co by 100 Jánův obnášelo,
aby tu založili nové město. Měli tu míti dědičné rychtářství, nad povinnostmi městu uloženými bdíti,
začež do královské komory 100 hřiven zaplatiti měli. Svědkem tohoto dání královského byl Jan, vladař
na Bezdězi. x ) Z neurčitého znění listu nelze přesně vyrozumívat!, které místo se tu míní, ale poněvadž se
k lesu tomu počítá ves Chlum, a poněvadž se nikde nepřipomíná, že se mělo město pod hradem zakládati,
soudíme, že se vztahuje list ten na založení Dokze nebo Hyršperka, který se již r. 1293 připomíná jako
osada s rychtářem, jehož moc se také nad některou vsí okolní vztahovala. Ale novému městu se mnoho
nedařilo, a zalidňování pokračovalo tak znenáhla, Že teprve r. 1293 kostely v Chlumu, Kuřívodech a Krupé,
které posud k farnímu kostelu v Podbezdězi patřívaly, od něho odděleny a farami nadány byly.

Události po roce 1278 potvrzují naše domnění, že Bezděz byl za let minulých dobře stavěn
a opevněn. Po smrti hrdinského krále Přemysla poddávala se králová Kunhuta s malým synáčkem svým
Vácslavem v ochranu Otíkovi, markrabí Braniborskému, zvouc jej, aby jí přišel na pomoc a zemi pomáhal
brániti proti Rudolfovi Habsburskému. Otík učinil tak odebrav se do Čech se 400 koňmi a drahným
počtem pěších. Vojsko to s vojskem Českým zarazilo krále Rudolfa, jenž ochoten byl učiniti mír. Ale kdežto
králová poddávajíc se mu se synem svým žádala míti za poručníka Jindřicha Vratislavského a tudíž patrně
se vyhýbala moci Otíka sobeckého a lakotného, učinil král Rudolf smlouvu jen s Otíkem, jemuž udělil
poručenství nad mladým Vácslavem a vládu nad Čechami do pěti let. Králové vykázáno věno, kteréž
měla samostatně spravovati. Bydlela dole v městech Pražských, ale Otík chtěje míti mladého krále ve
své moci, vykoupil jej od měšťanů Pražských, zapsav jim za to několik vesnic a navedl královou, aby
se s dvorem svým přestěhovala na hrad Pražský (21. ledna r. 1279). Chtěl ji ovšem dostati do své moci,
poněvadž v ní hlavní překážku ve vykonávání panství podlé chuti své spatřoval. V noci před sv. Pavla
na víru obrácením (25. ledna) kázal Otík lidem svým nenadále vzbuditi královou a syna jejího a nehledě
na jich vzpouzení, v chatrném oděvu posaditi na vůz a odvézti. Vezeni v kruté zimě až na hrad Bezděz,
kterýž měl Otík osazený lidem svým Braniborským. Zde jsouce mezi samými Němci odloučeni byli ode
všech Čechů, kromě asi tří osob, ježto jim přisluhovaly při jídle a jinými potřebnými věcmi. Stavové sice
na sněmu nejprve příštím na násilné chování si stěžovali a žádali, aby zase do Prahy přivedeni byli, ale
markrabě odbýval je sliby, nic nedělal a pak do Branibor odjel. Zatím králová se synem svým jsouc
jako vězeň chována, velké strasti snášela a bez dovolení hejtmana hradu ani se vzdalovati nesměla.
Nemohouc králová svízele ty déle snášeti, umínila si uprchnouti, byť syna zajatého opustila, a nemohši
úmysl svůj mocí provésti, utekla se ke lsti. Dne 23. dubna r. 1279 vyprosila si na hejtmanu Heřmanovi,
aby jí dovolil pomodliti se v Kuřívodech v kostele sv. Jiří. Hejtman k tomu svolil, domnívaje se, že by
králová nikdy bez syna svého neušla, ovšem však si vymínil, aby se zase k synu svému vrátila. A tak
šla a zase přišla. Po několika dnech zase žádala, aby mohla jeti do kláštera Hradišťského, a obdrževši
dovolení, tu v městě pojedla a zase se vrátila. Po třetí vzavši dovolenou jela do Mělníka města, kteréž
bylo věnem jejím, tam zůstala tři dni na útraty měšťanův a vrátila se zase na Bezděz. Konečně se dovolila,
aby zajela do Prahy k Anéžce abatyši, a tu pořídivši své věci předstírala žádost jeti na Moravu
k pohřbu nebožtíka manžela svého, ale utekla odtud až do Opavy, kde markrabova moc ji stíhati nemohla.
Tu se dala pod ochranu krále Rudolfa, jemuž všechny násilné skutky Otíkovy vyjevila. Mezi tím ubohý
sirotek Vácslav byl na Bezdězi, odkudž ještě v tomto roce odvezen do Žitavy. Bydlel tu na věži nad
branou městskou, kudy se jelo do Zhořelce; potom pak na konci roku dne 28. prosince odvezen jest
i odtud do Berlína, odkudž pak poslán po nějakém čase do Špandavy. Za všechen ten čas trpěl nedostatky
všelijaké, ba i hlad a chodíval ve sprostém oděvu a někdy i v roztrhaných botách, nemaje prý čím ševci
zaplatiti. Za vydání jeho přislíbili stavové Otíkovi, od něhož si šťastně pomohli svou mužností a pomocí
krále Rudolfa, 15.000 hřiven. V měsíci máji r. 1281 měl přiveden býti do země, ale nenasytný markrabě
stále tím odkládal a konečně vynutil na stavech nových ještě 20.000 hřiven. Poněvadž mu hned dány
býti nemohly, zastaveny mu r. 1283 hrad Ronov s městem Žitavou, hrad Šarfštein, hrad Bezděz, hrad
Děčín, hrady a města Ústí nad Labem a Most a hrad Svádov. 2 )

') Reg. II. 180. 2 ) Palackého děje, font. rer. Boh II. 367, archiv sv. Vácslava. Onino spisovatelé, kteří bajkám věřili, kladli do

následujících let 1283— 1312 vládu řádu templářského na Bezdězi, pravíce, že jim hrad král daroval nastoupiv na trůn, a to prý učinil návodem
templáře Bertolda z GepzenStei na. Ale dobře diSchaller: Jelikož byl Bezděz v 1 . I 280 — 1350 hradem královským, nenahlížím, proč Beckovský
a Hammerschmied mohli hrad ten jako jmění templářům pripisovatl. Přes to však i jinak střízlivý Pelzel tvrdil, že mohl hrad býti v 1 . 1280
aŽ 1350 královským a že přece mohl v 1 . I2g0 — 1312 templářům náležeti. Jeho následuje i J. V. Graf (Geschichte der Tempelherren in
Bohmen str, 112).

BEZDĚZ HRAD.

ta

Hlavně přičiněním krále Rudolfa, který smlouvu
od Otíka vynucenou za neplatnou vyhlásil, stalo se, že
Bezděz a ostatní hrady zase ke koruně České navráceny
byly. Král Vácslav II. ujav Bezděz, na něm i někdy
se zdržoval. Ves Podbezděz vysadil za město, přiděliv
jí 166 lánův, totiž 18 na rolích a lesích u něho ležících,
ostatek ve vsích Chotětové, Mšeně, Vratně, Březovici,
Trnavě, Sudoměři, Ždáru, Dokze, Fridrichsdorfu, Skalce
a Kluku. Rychtu obdržel Kunrát Kurovodský, bud jeden
z vysazovatelů Dokze r. 1264 nebo jejich potomek; soud
pak nového města vztahoval se na všechny vesnice tuto
řečené a měl se spravovati právem Nymburským. A po-
něvadž kostel sv. Jiljí pod Bezdězem odloučením tří
kostelů na důchodech svých újmu trpěl, daroval král
r 1293 k faře zdejší ves Zbiny, kterou i z rychty Do-
kezské vyňal. ') Po smrti krále Vácslava dostal se
v držení Bezděze (ovšem jen jako zástavní držitel) Pilta
z Frýdlantu . Dovídáme se o tom r. 1315, když po zajetí
Jindřicha z Lipého celé jeho příbuzenstvo se proti králi
Janovi zdvihlo, 2 ) a Půta po propuštění jeho hrady své
Bezděz a VeliŠ v zástavu dal. 3 )

Asi do těchto dob (snad již dříve) padá. vysazení
manství ke hradu Bezdězskému. Každý velký hrad
královský, i Bezděz měl many své, kteří povinni byli
v čas nebezpečenství nebo potřeby jej obhajovati a na něm sloužití. Některá manství pocházejí snad z této
doby, některá přibyla snad později. Jisto jest, že některá byla před r. 1324. V tomto posledním roce
osvobodil král Jan Jindřicha z Mutěnic od služeb, kteréž se vykonávaly ze statkúv a vesnic Lobze, obojích
Doubravic, Nosalova, Žebic a ještě z jedné vsi neznámého jména. 4 ) Manstvími Bezdězskými byly dědictví
v Lukách, dvůr v Ostrém, dvůr a popluží v Skramuši, část vsi Skramuše, dvůr v Sudoměři s dvěma lány^
dvůr tudíž s půldruhým lánem, dvůr poplužný a část vsi Nosalova, dvůr poplužný v Bezdědicích, Žebice
ves celá, dvůr poplužný v Lobzi se dvěma dvory kmecími, dvůr kmecí v Doubravici, čtyři kopy platu
v Doubravici, dědiny ve Spikalech a konečně vsi Skalka a Záboří. 5 ) Z těchto dvou posledních držitel
povinen byl na hradě s přilbicí sloužiti. 6 )

Fo celou dobu vlády krále Jana zůstal Bezděz v držení pánů z Dubé, jen že se po smrti Půtové,
jenž po r. 1318 zemřel, nevyskytuje v držení jeho synů, nýbrž patřil bratru jeho Hynkovi Berkovi z Dubé }
jenž byl dlouhá léta purkrabí hradu Pražského. Týž dosadil za faráře v Podbezdězi strýce svého Habarta
z Dubé a z Malovar, což i král Jan r. 1336 stvrdil a Habartovi tu milost přidal, aby sedal jako písař
s berníky, kdykoliv by se berně vybírala v krajích Litoměřickém a Boleslavském. Shledávaje pak, že
položení města pod Bezdězem obyvatelům nijak neslouží, přenesl právo městské, které dotčené osadě
posud náleželo, na místo nové, jež si vybral v lesích Bezdězských nad potokem Bělou, a měsitu v nově
založenému dal jméno Nový Bezděz, kteréž se však u lidu nikdy neujalo. Rychtářem ustanoven Ješek
z Kluku, syn Kunrata Kurovodského, kterýž držel posud rychtu Bezdězskou (r. 1 337). On, Martin z Lov,
purkrabě Lipský, a Křišťan, měšťan Lipský, řídili založení, přiměřujíce k městu 90 lánů, z nichž většina
byla na tu stranu k Bezdězi, menšina na druhou stranu. 7 ) Všechna práva posud platná pro město Bezdězské
(a tudíž i pro Dokez) přenesena na nové město, jež se stalo také právním středem větší Části panství
Bezdězského, tak že býval jeden soud v Bělé a druhý v Dokze, a to s jinými vedlejšími věcmi bylo
příčinou, že se pak rozeznávalo dvoje panství, Bezdězské a Bělské.

Po smrti Janově přišlo k vyplacení Bezděze; snad se to stalo, dokud žil Hynek (ý r. 1348), jenž
se ještě r. 1345 jako pán panství připomíná, nebo teprve po jeho smrti. Karel IV. potvrdil Ješkovi z Kluku
všechny výsady na rychtářství Bělské a ustanovil ve svém Majestátu, že hrad Bezdězský nikdy nemá
býti zastavován; ale zákon ten jím ustanovený nikdy pkitnosti nenabyl, a byť pláten býval, každý král
by se jím nebyl fičil. Karel tu také druhdy býval. Jsou od něho listy na Bezdězi dané z 1 . 1351, 25. února
a 1357, 2 7- října. Z Bezděze překládal dvůr svůj také do Bělé; tak na př. tu byl r. 1351 dne 27. února,

*) Kalousek Doeumenta et reg. civitatis Albae Aquae, reg. II. 701, 1043. 2 ) Viz díl IJL str. 80. * *) Reg. III. 122. ‘) Reg. III. 376.

*) DD. 61 str. 135, 189, 221, 333, 399, 411, 478, 562, 62 str. 136, 158, staré knihy Bělské. 6 ) Glafey Anecdota I. 25. *) Reg. 3 [V. 142, 169.

12

BEZDEZ HRAD.

14. — 17. dubna r. 1352, 2. — 16. listopadu r. 1357. Také; v červenci r. 1 367 do Dokze přijel z Kolína a odtud
jel do Žita vy. ') Jako purkrabě na hradě byl za něho r. 1354 — 1371 Oldřich Tista 2 Libšteina. Jménem
pána svého podával r. 1354 nové faráře ke kostelům v Čisté a Sudoměři, od něho také byl zmocněn, aby
stavěl r. 1357 Nový hrad (Karlsfried) u Žitavy 2 ) Je-li pravda, Že Karel velký rybník Dokezský založil,
zajisté je to také dílem Tistovým. Nedlouho po r. 1371 složil Tista úřad svůj a přebývaje v Bělé nazýván
byl obyčejně starým purkrabí. Nástupcem jeho stal se zase Oldřich (snad syn). O císaři Karlovi posud
se zachovaly pověsti, jak na hradě bydlíval a jak se v lesích Bezdězských bavil. Kapli na hradě posvěcení
sv. Michala a farní kostel v Podbezdězi s farami v Lysé a na Prosíku odevzdal Karel klášteru Karlovskému.

V prvních letech panování Vácslava IV. pořáde zůstával Bezděz v přímém držení králově.
Vrchní správu panství měli a kněze k farám podávali roku 1379 Vítek z Landšteina, nejvyšší komorník,

/

Druhá bránai na Bezdězi.

a Jindřich z Dubé, hofmistr dvorský, r. 1380 Vítek sám a r. 1385 Jindřich sám. Roku 1394 vykonával
práva vrchní purkrabě Jakubec sám podávaje faráře do Oken. Král Vácslav potvrdil roku 1396 výsady
města Bělé ustanoviv, aby Staré městečko Bezděz i městečko Dokez patřily k městu Bělé (ač se svými
právy řídily, jak odjinud lze dokázati), což snad mělo ten smysl, že z nálezu konšelského v Dokzách
mohli se odvolávat! do Bělé, jako místa na panství prvního. Roku 1398 dne 5. listopadu zastavil král
Vácslav Prokopovi markrabí moravskému hrad Bezděz i město Bělou, městečka Dokez a Suchou (Podbezděz?)
s lovy v lesích i se vším dřívím, co by potřeboval ke stavění a k palivu (ale nikoliv na prodej), a v rybnících
lovy jen potud, pokud by životně byl přítomen na Bezdězi a tam loviti dal pro svou kuchyni, k tomu
hrady Potštein s Kostelcem a Albrechtice. Král si vy mínil, Že mu mají purkrabí těch hradů slibem
zavázáni býti, 3 ) a téhož dne zapsal se markrabě, že mu máz těch hradů ve všech válkách sloužiti a kdyby

') Huberova regesta. 3 ) Moschkau, die Burg Carlsfried. Roku 1363 — J371 vyskytuje se jako spolupatron v Strhařfch, r. 1367
se připomíná v kopiáři Kladrubském a r. J370 podával kněze do Sudomére. 8 ) Archiv c. k. dvorský.

BEZDĚZ HRAD.

13

zemřel bez dědiců, že mají zase na krále spadnouti. Sice na nich zapsáno bylo 10.000 kop, kteréž se
měly při vyplaceni dostati dědicům. 1 )

Markrabě ustanovil tu dva purkrabě, z nichž Petr z Bezdědic, místo purkrabě, roku 1401 se
připomíná. 2 ) Ale r. 1402 dne 6. června zapsal Prokop, jeinž tehda na Bezdězi přebýval, hrad Bejzděz i se
zbožím v moo knpárh Han Irm i vj> 7.mířr>.iir. jalco vrchními] úředníku, ťak aby mu byl vždy otevřen a purkrabě
mu sliboval Havel nesměl z hradu válek vésti bez markrabovy vůle, ale měl raději pomálhati proti
nepřátelům, za to nemohl býti ssazen, leč by se mu 1000 kop vyplatilo. Současně zapsána lbyla Bělá
podobným způsobem Janovi z Ralska. 8 ) Patrně všechna ta opatřeni se stala proti Zikmundovi, králi
Uherskému, jenž již 6. března zajav bratra svého krále Vácslava, dne 3. června podporován jsa od
nespokojených pánů byl do pole vytáhl proti Prokopovi, tak že asi v ten čas, co list na Bezděz dán byl,

Třetí brána a Čertova vili na Bezdězi.

mohl míti své ležení někde pod hradem. Zikmund, jenž měl zlých vlastností mnoho a dobrých málo, a jenž
v poli nikdy nic nedokázal, nepřišel na Prokopa s mocí, nýbrž úlisné. Pozval jej k sobě pod bezpečným
průvodem a dal mu list na to, když pak Prokop věře rnu jako bratru svému strýčenému z Bezděze do
ležení sešel, byl jat a z Čech odvezen. Vypravovalo se, že Zikmund táhl s ním k zámkům, které se
Vácslava přidržely, až prý i před Blaník (tuším hrad Blansko u Ústí) přitáhl ; tu jej kázal na taras svázati
a nechal k němu stříleti, až i hrad Blaník museli mu dáti Zajatého markrabě odvezl do Prešpurka, kdežto
prý dlouhou, chvíli krátí val si skládáním Žákovských vorěů latinských. 4 ) Mezi tím Havlík hrad v moci
Prokopově a tudíž krále Vácslava udržel. * Zemřel asi roku 1405, zůstaviv jen dceru. a ) Bud za zdravého
života nebo na smrtelné posteli odevzdal Bezděz Jankovi z Choiemic , o němž věděl, že jest Vácslavovi
s věrností přichýlen. Král Vácslav nedlouho potom o to se staral, aby panství Bezdězské zase do moci
své dostal. Bělé nabyl r. 1406 v létě a dosadiv tu za purkrabě Jana ze Smržová , vladyku sobě nad jiné
oddaného, jednal pak s Jankem, aby Bezděze dostal. Králi, jenž peněz pohotově neměl, zapůjčil Jan

') Archiv sv. Vácslava. 5 ) Lib. ccmf. a ) Archiv c. k. dvorský, archiv č. 1 . I90. *) Stáři letopisové str. 8, Píilackého děje

II. b. 366 — 367. s ) DD. 14. f. 58.

BEZDĚZ HRAD.

14

Smržovský 400 kop, kteréž mu pak Vácslav na městech v Horní Lužici zapsal. *) Jan stal se potom také
purkrabí Bezdězským; obdržel r. 1409 dovolení, aby mohl koupiti io kop platu pro komendu Svatomářskou
konec mostu Pražského, a určil k tomu r. 1411 plat, který měl na zboží svém Bzenském. 2 ) Jako svého
náměstka nebo podpurkrabě ustanovil Kunše z Rachovic. Janovi také děkovati jest, Že manské zřízení
panství Bezdězského bylo upevněno a ustáleno, poněvadž tím, že manové poháněni a stavováni byli úřady
krajskými, hradu služeb ubývalo, kdykoliv jich právě potřebí bylo. V té příčině ustanovil král Vácslav
roku 1410 dne 12. listopadu, že manové BezdězŠtí nemají před Žádným soudem světským odpovídati, leč
jediné před purkrabí Bezdězským, jenž povinen byl jim po právu učiniti, tak že ani před soud dvorský,
jemuž všichni manové podléhali, nesměli býti poháněni. Žádnému manovi nebylo dovoleno statky své
bez dovolení krále nebo purkrabě zastavovati nebo prodávati, a který by je dskami zemskými i dvorskými
bez dovolení zapsal nebo službu svou povinnou popíral, statek svůj králi propadl. Soud manský, z něhož
šlo odvolání jen před osobu královu, každý rok měl býti svoláván, kdekoliv a kdykoliv se purkrabí zdálo.
Tak se to i zachovávalo v 16. století. 3 ) Následující pak purkrabí BezdězŠtí byli roku 1417—1418 Janek
ze Stnilkova a 2 Kostelce a r. 1418 a 1419 Zikmund z M lozíc, poslední purkrabě královský. Tento měl jako
místopurkrabě r. 1418 Zdislava z Malovar, ještě od Janka ustanoveného, a r. 1419 Petra z Mlazic a Slavibora,
bud vedlé sebe nebo za sebou. l ) Zdali byl Vácslav z Sukorad (r. 1420) purkrabí královským, nevíme.

Král Zikmund když se uvazoval v království České, svěřil Bezděz Janovi stár Hrnu z Michalovic.
Jest to zřejmo nejen odtud, že se tento seděním na hradě Bezdězi nazývá, nýbrž i práva vrchní vykonával,
podávaje faráře r. 1422 do Dokez a r. 1424 do Oken. 6 ) Velký strach, kterýž způsoben byl kališniky, byl
toho příčinou, že ti, kteří pevných a tvrdých hradů neměli, se svým jměním utíkali na takové hrady, jako
byly Karlštein, Střekov, Bezděz a j. Dsky dvorské, jichž bylo tehda několik knih, bezpochyby z rozkazu
Albrechta z Koldic, sudí dvorského, zavezeny na Bezděz, kdež zůstaly až do příchodu krále Zikmunda
roku 1437. 6 ) Z Vyšehradu utekli sem někteří kanovníci a oltářníci, a přenesli sem ostatky sv. Long-ina
posud na Vyšehradě chované. Balbín vypravuje o tom celý zázračný příběh. Kromě toho zavezeno sem
drahně ostatkův a jiných věcí skvostných, jež majetníci zbořených klášterů si ani nevzali, tak že ještě
r. 1488 na Bezdězi drahně kostí svátých, věcí prohnilých a zetlelých starých šatů se nacházelo. 7 ) Tehda
osvědčil se Bezděz býti útočištěm přepevným. V okolí zuřila válka, ale nic hradu neuškodila. Roku 1421
dobyta Bělá od kališníkův, ale ač jim ji Jan odňal, přece se zase dostala v moc Sirotkův. Není ani zprávy,
že by se byl kdo tehda o přepevný Bezděz pokoušel.

Jan starší připomíná se naposled r. 1425, kdež byl již mnoho při letech, a zemřel nedlouho po
tom, zůstaví v tři syny, Petra } Jana a Jindřicha. První z nich převzal po otci Brandýs, druhý, Jan, jenž
se nazýval za živobytí otcova mladším a na Rohozci seděl, uvázal se potom v Bezděz. Jemu zapsal král
Zikmund r. 1429 hrad Bezděz Starý i Nový a město Bělou, rybník velký pod Dokzy s městečky a vesnicemi
v 6000 kopách tak, aby ti hradové byli otevřeni králi a lidé královští tu chováni byli na náklad králův
a bez Škody zápisného držitele. 8 ) Panství mu tehda mnoho nevynášelo, poněvadž největší náklad vycházel
na chování hradu, a proto se Jan často také v závadách nacházel. Za purkrabě na Bezdězi měl r. 1430
nějakého Maříčka. Připomíná se ještě roku 1435 jako patron kostelů v Oknech a Bezdědicích a zemřel
kdysi r. 1436. Zboží jeho všechno dostalo se bratru Petrovi \ jenž se nazývá téhož roku v smlouvě, kterouž
učinil s Boleslavskými, pánem na Bezdězi. 9 ) Roku 1437 povolán jest od krále Zikmunda do soudu
zemského a obdržev list mocný královský, odkázal v tu dobu všechna zboží svá a tudíž i právo k Bezdězi
Vácslavovi z Michalovic , ale tento stav se mistrem Strakonickým a nemoha z dolep sáné příčiny panství
ovládati, zapsal zboží rodinná Jindřichovi z Michalovic. ,0 ) Jako purkrabě vyskytuje se v těch dobách (r. 1443
až 1446) Jaroš z Nosalova, před tím purkrabě na Bělé. n )

Jindřich uvázav se v Bezděz nemohl zmoci závady a dluhy, kteréž udělal otec jeho Jan a jichž
následující přidělali. K vyvážení týchž závad zapsal Jindřich r. 1445 Bezděz s Bělou Janovi ze Smiřic ,
jenž byl ženat s Markétou z Michalovic, sestrou jeho, a zavázal se k navrácení všeho, co by na místě
jeho očistil. 12 ) I za něho zůstal Jaroš Nosalovský purkrabí. Nešťastný Jan Smiřický skonal r. 1433 na
popravišti, a v panství uvázal se Jindřich zase. Roku 1454 jako vrchní pán dával svolení k prodeji manství
v Sudoměři, a podobných povoleni jest několik až do jeho smrti. ,s ) Král Jiří, k jehož nejvěrnějším
přívržencům náležel, připsal mu na panství Bezdězském 4000 kop. K jeho prosbám potvrdil král Jiří
svobody městečka Dokez ještě od císaře Karla pocházející, kteréž byli za předešlých dob potratili (r. 1 460,

l ) Archiv kapitulní. ’) Rel. tab. II. 85, DZ. 6. H 8. 3 ) Chaos rerum memorabil. v archivu Pražském, archiv gub. 4 ) DD, 61.

str. 193, 221, knihy Belské. s ) Palacký, urk. Beitr. I. 220 -221, lib. conf. e ) Věstník učené spol. 1870, 20. června. 7 ) Archiv kapitulní.
■) Archiv č. II. 446. Zde se Nový hrad poprvé připomíná, kromě toho se dí k r. 1427 (Bezold), že pan 2 Michalovic držel Bezděz hrad
a Nový hrad tvrz (Newhausz ein věstěn). v ) Boleslavan I. (1861) sir. 5 q. ,# ) Archiv č. II. 447. 1 ) Staré knihy BČlské. '*) Břežan ve

vývodu pán& z Varteraberka. ,a ) DD. 61. str. 399, 41 1, 438, 463, 478.

BEZDEZ HRAD.

6. dubna). Jim potvrzeny jim trhy, soudy nad vesnicemi
Skalkou, Ouřičí, Zábořím, Myslínem a Hákovém, právo
míle až za Tachov, Okny a Oboru se vztahující, právo
pásti po lesích a na okrajích rybníkův, obec čili pastviště
pod Královou stolicí s dvojími příhony a konečně osvo-
bození ode všech robot ke hradu Bezdězi kromě tak
zvaných požárův. Od Jindřicha pochází též rozděleni
panství Bezdězského a Bělského cestou Hlásnicí (od
Bezdédic k Bezdězi) a cestou od Bělé do Němec, aby
se vědělo, až kam se vztahuje moc Petra Hrušovského,
úředníka na Bezdězi.®) Zemřel r. 1468, a dědičkou po
něm byla Mandaléna, sestra jeho a manželka Jana To-
vačovského z Cimburka.

Jan, horlivý přívrženec králův, jenž byl po léta
hejtmanem kraje Boleslavského a králi v úřadech zem-
ských slouží val, držel s bratrem svým slavným Ctiborem
z Cimburka panství Drahotoušské dědičně, města pak
Hranici a Přerov zápisně, ale roku 1470 postoupili zboží
těchto králi, začež jim na panství Bezdězském 10.000 kop
zapsal. 3 ) V některých věcech řídili oba na panství, jako
na přiklad bylo v Bělé vyzdvižení způsobu nového ku
ptáku střílení podlé řádu jiných měst, v jiných věcech
řídil Jan sám. *) Zemřel r. 1483, zůstaviv vdovu Johanku
z Krajku (druhou manželku) a nezletilého syna Adama.

Tedy hospodařil Ctibor na panství sám. Roku 1488 ohle-
dával s Janem, děkanem ze Staré Boleslavě, a Havlem,
kustoŠem tudíž, svátosti a ostatky, které tu zbyly po
válkách. * 6 ) Když Ctibor roku 1494 zemřel, ujal panství
Adam s mateří svou; oba osvobodili r. 1494 obec Dokezskou od robot, které byli úředníci na měšťany
nespravedlivě uvalili. Roku 1495 postoupili panství Bezdězského a Bělského Janovi z Janovic, nejvyššimu
purkrabí. Ačkoliv se postoupení r. 1495 stalo a výslovné se Jan r. 1496 jako pán Bezdézský připomíná,
přece ještě r 1497 Adamovi skrze krále Vladislava všechny zápisy na Bezděz se vztahující i s tím, kterým
mu 1000 kop a dva životy připsány, svedeny v jeden zápis, a po slevení 1000 kop sečtena suma zápisná
na 20.000 kop. G )

Jan z Janovic byl pán nestranný a spravedlivý, kterýž požíval důvěry i krále Jiří i krále
Vladislava a od r. 1470 do smrti býval nejvyšším purkrabí Pražským. Na panství zakládal podlé způsobu
tehda obvyklého nové rybníky. Dokezským také novým rybníkem něco dědin zatopil a proto jim dal
luh a louku u rybníka velkého. 7 ) Zemřel roku 1503, jsa posledním tohoto rodu starožitného. V chrámě
Bělském se podnes za něho každé suché dni mše svátá zádušní slouží. Právo své nad klášterem sv. Klimenta
v Starém městě Pražském odkázal posledním svým pořízením r. 1503 dne 17. ledna Jetřichovi Bezdruzickému
z Kolovrat a na Buštěhradě, ujci svému. Ale před tím (r. 1502) byl za syna přijal Jana Špetle z Prudic
a na Žlebích a jemu nejen heslo své, nýbrž i starožitný erb svůj odkázal. g ) Jetřich uvázal se v panství
jako poručník od neb. Jana ustanovený a ustanovil tu jako purkrabě Vácslava z Replic. ®) Ještě r. 1507
byl Jetřich v držení panství, ale nedlouho potom následovala změna taková, že Bezděz držel dotčený
Jan Spetle z Janovic , a Bělá se dostala v držení pánů z Valdšteina; než roku 1516 již nacházíme oboje
panství v držení Špetlově. ,0 )

Jan Špetle byl dobrý hospodář a bohatý pán. Měl kromě Bezděze mnoho statkův v Čechách
a zemřel r. 1532 na zámku svém Náchodském. 1 ■) Z manželství svého s Annou z Janovic zůstavil syny
Hy?ika a Burjana. Kterakým způsobem se tito pak dělili, již vypravováno (V. 14.). Burjan, jenž ujal
Bezděz a Bělou, zemřel již roku 1534, zanechav tři syny, Jana ?nladŠího , Jetricha a Viléma, z nichž jen
první byl při smrti otce svého při letech. ,2 ) Bratří tito měli časté spory se sousedem svým Vácslavem
z Vartemberka, jenž držel panství Jestřebské a Rybnovské. Když r. 1538 od lidí Lorence Šlika 800 ovec

') Registra královská ve Vidní. ’) Registra 3. G. k. s. K 28. 3 ) Rkps. Vídenský. *) DD. 61. str, 503, archiv Bělský.

6 ) Archiv kapitulní, DD. 62. Str. 13C. 6 ) Archiv Třeboňský, rkps. Vídenský. 7 ) Palackého dějiny V. a. 365, reg král DD. 62. str. 278.

*) DZ. 3. B 12 — 13, 6. D 13. Knihy Bčlské, reg. 3. G. k. s. K 2 q, L 17. ,0 ) Arch. v Bělé ll ) Dačického Paměti I. 67. ,9 ) Dačický

I. 69, reg. kom. soudu.

1 6

BEZDEZ HRAD.

a 78 volů prohnáno a povinné clo na Bělou zaplaceno nebylo, pustili se lidé Špetlovi kvapem za nimi
a obstavili je v Holanech. Od Jakuba, rychtáře tamějšfho, právo stanné (t. j. peníze) na to obstavení
přijato, ale Vácslav prý bez pořádného vyslyšení a rozsouzeni ten dobytek pustil. Kromě této nechuti
měli k němu i jinou, poněvadž lidé jeho z Lipého a Provodína vpadli nočně do mlýna Břehyňského
(Heidemůhl), mlynářku zbili, tak že od toho umřela, sýr pobrali, věrtel piva vypili a co nevypili, to
roztočili, mléko vypili a rozlili, hrnce roztloukli a slaniny pobrali. Urbana, syna mlynářova, Polák, pištec
z Lipého, poč kolnou vytáhl a svázal jej na žebřík, a mladý Gross z Lipého maje svíci chtěl ho mučiti. f )
Ale i Špetlové byli násilníci. Vilém ranil roku 1539 Bohuslava Tetoura z Tetova tak těžce, že ani ten
nemohl o tom učiniti vznesení ke komornímu soudu. Když se tak stalo skrze přátely jeho, obeslán Vilém
do soudu, ale obeslání ho nedošlo. Byl ten tam, a nebylo pak o něm slechu. Na Jana touženo od
Alše Berka (r. 1540), že lidem svým Bělským zbraňuje voziti obilí ke mleti do těch mlýnů, kteréž obráceny
byly ke klášteru v Bělé od starodávna, tak že převoru užitek scházel. I stal se rozkaz od nejvyššího
hofmistra, aby Jan ihned tu zápověd vyzdvihl. Roku 1542 zase žalováno na Jana, že na zámku Hostinném
Jana z Valdšteina zranil. 2 ) Není tedy divu, že si mnohý místo takových pánů jiné pány na Bezdězi míti
žádal. Roku 1540 vyprosil si Zdislav Berka z Dubé na králi Ferdinandovi dovolení, aby mohl Bezděz
a Bělou vyplatili, ale Berka neměl k tomu peněz. Tím způsobem stalo se, že Jan, který pojal za manželku
Mandalénu BerČinku z Dubé a jí r. 1545 na zboží Mšenském věnoval, obdržel (r. 1544), že mohl zápisy
své na dceru a dědice své převésti. 3 ) Jan tedy posledním pořízením, kteréž nedlouho před smrtí svou
zdělal (r. 1 547), odkázal manželce své Mandaléně byt na zámku Bělé a převedl zápisy na dceru Saloménu
ještě nezletilou. 4 ) Za něho (r. 1343) byl Mikuláš Mnětický ze Mnětic úředníkem na Bezdězi. 6 )

Vdcva Mandaléna vyprosila roku 1549 na králi Ferdinandovi potvrzení výsad městečka Dokze
tak, že mu i výroční trh přidán. 6 ) Mezi tím však Anna, sestra Jana zemřelého, jsouc ještě nevybyta,
připovídala se také k dědictví a obdrževši na to přísudek soudu zemského, r. 1553 mezi sebe a Saloménu
panství rozdělila tak, že na věky rozděleno jest na panství Bezdězské a Bělské. Jako hranice obou
ustanoveny cesta Hlásnice, cesta vedlé silnice Dokezské, silnice Mimoňská atd., jako jdou hranice posud.
Co bylo na levé straně těchto cest, přidáno bylo k Bezdězi, k němuž také přináležely městečko Dokez,
vesnice Tachcv, Obora, Luky, Ždár, Bezdědice, Nosalov, Podbezděz, Staré Splavy jinak Nová ves, část
Zbinného, Kalku, plat v Brenné, městečko Mšen s tvrzí pustou, ves Vratno, Ostrý manství
pusté a v Březovici dva člověkově. Ale jednotlivé rybníky patřily tu k Bělé a naopak.

Dělo, které bylo na Bezdězi, ponecháno jest tam, ale ostatní střelba na obou panstvích se
spravedlivě rozdělila. Ve společnosti ponechán plat ze starých brtví. Chodili tehda po
lesích brtváři nebo brtníci, kteří si dělali brtve a z každé vlasti dva kbely medu pánům
dávali. Nové brtve ponechány při dílu každém, alie ze starých brtví od-
váděn plat na Bělou a tam dělen, a dohlíželo se také na to, aby každý
brťvář si znamení na Svém kbele vycejchoval. Smolařům, kteří
louč v lesích kopávali, těm potom také nehájeno, ale louč,
kterou na jedrom dílu našel, povinen byl v pecích pána svého
vypáliti, jinam ji nenose. 7 ) — Díl Bezdězský obdržela Salo-
ména, která se vdala za Mikuláše Zajíce z Hazemburka
a jemu statek svůj k držení odevzdala. Na prosbu Miku-
lášovu král Ferdinand jemu (roku 1558, 2. května) hrad
Bezděz s celým tímto dílem a 13 many do jeho života
a v n. 000 kopách zastavil. 8 ) Kromě toho mu také po
voleno na sněmu téhož roku, aby mohl na hradě Bez-
dězském do 1000 kop prostavěti a ty peníze si k sumě
zástavní přičísti. Ale Mikuláš prodal roku 1538
dne 15. srpna zámek Bezděz s dvorem a ves-
nicemi Adamovi Berkovi z Dubé na Berš letně
na místě manželky jeho Kateřiny Berkové
z Hungr koštu , kterouž byl k manželství pojal
po smrti prvního manžela jejího Vácslava

*) Reg. 7. F. k. s. J 5, J 17. J ) Reg. kom. soudu.
*) Arch. gubemíální. DZ. 7. B 29. «) DZ. 8. D 25. *) Arch.

musejní. *) Reg. královská. *) DZ. 50. II 2 — 13. 8 ) Kopiář

v archivu guberniálním.

Třetí brána na Bezdězi.

BEZDĚZ HRAD.

17

z Vartemberka. ’) Ještě téhož roku zapsala táž Kateřina v dluhu 100 kop všechna svá práva zápisná dětem
svým Janovi z Vartemberka, Anně a Elišce z prvního manželství, Alšovi a Jáchymovi Berkům z druhého
manželství, ale tak, aby se v ně po smrti její uvázati mohli. 2 ) Také stavové na sněmě Pražském r. 1561
shromážděni prosili krále Ferdinanda, aby připsal Kateřině: 1000 kop na stavění dvorův a opravy rybníkův,
jakož i aby zápisné právo její přejiti mohlo na děti její. Tak se i stalo majestátem r. 1562, 25. června
a nejstarší z nich Jan z Vartemberka , pán na Lipém a Novém zámku, okolo léta 1566 všechny díly skoupil
a r. 1580 manželce své Barboře z Lobkovic 6500 kop grošů českých na celém panství věnoval Potom
ještě 8 let Bezděz zápisně držel. 3 ) Za něj byl purkrabí r. 1571 Jan Nosalovský z Vísky.

Na sněmě, kterýž držen byl r 1588 ve středu ]po obrácení sv. Pavla, uzavřeli stavové spolu
s Rudolfem II., aby bylo panství vyplaceno a prodáno. Jako kupec přihlásil se Jan starší z Valdšteina
na Sedčicích, JMC. rada a komoří, a koupil právo dědičné a zpupné na Bezdězsku od krále r. 1588, 14. října
za 22.000 kop grošů českých. Poněvadž však Jan svými ii předků svých platnými službami se prokázati
mohl, sleveno mu ze sumy té 6500 kop, a ostatek po lhůtách zaplatil do komory české. Téhož dne mu
také od krále výplata panství Bezdězského povolena. 4 ) Jan starší nechtě se, tuším, s Janem Vartemberským
o výplatu panství souditi, raději mu r 1589 právo své dědičné postoupil a tak Vartemberk ujal Bezděz
již ne jako zápisné, než jako dědictví zpupné. S tím zároveň stal se Jan pánem všech manův.

Při rozdílu r. 1553 učiněném nařízeno jest o man ech, Že ti všichni službou manskou, kterouž od
starodávna k zámku Bezdězi povinni byli činiti, při tom se zůstavují a kteříkoli jsou v dílu panství Bělského,
aby od pána Bělé obtěžováni nebyli ani od jeho poddaných. V trhovém zápise roku 1558 se jich ještě
13 připomíná. Když dosáhl panství Jan z Vartemberka, ubyli dva bud odúmrtím anebo splynutím dvou
manství, neboí týž Jan přiznával se k zámku Bezdězi z manův n náležitých a z lidí manských (manů
robotných) 40 osedlých, z nichž berně od léta 1573 až do vyjití 1. 1588 odvozoval, maje je jako svobodníky
či lépe nápravníky. Od léta 1589, když byl panství dědičně dosáhl, až do vyjití léta 1595 toliko ze tří
manů se přiznával a z každého mana po dvou kopách 40 groších českých platil, z čehož viděti, že skupováním
k panství počet jich ubýval. °) Tuším, že i tito tři nedlouho v manství a pod lénem zůstávali.

') DZ. 53. E 28. ") DZ. menší 231. F 20. 3 ) Archiv gub. Roku 1564 byla již Kateřina mrtva (DZ 15. D 8 .), ale smýšlím, že

se tak stalo již v 1 1561 — 1562 4 ) Arch. gub. b ) Liber Iiberlinorum (DZ.) 1 . A I. Úředníkem byl za něho Damian z Peicelsdor[ii (r. 1585).

Hrady a zámky České X. 3

i8

BEZDĚZ HRAD.

Jan z Vartemberka zapsal r. 1593 panství Bezdězské, jakož i dvůr Obrok a vsi Tuhan, Tuhanec,
Domašice, Pavličku s podacím v Tuhani, jež byl nedávno před tím zakoupil, manželce své Barboře z Lobkovic
a zemřel 4. ledna* r. 1595 na Lipém, kdež i v kostele sv. Petra a Pavla pohřben jest. Vdova po ném
zůstalá, Barbora, pojala po druhé k manželství Vácslava staršího Berku z Dubě a na Deštném , jemuž ona
(vkl. 1607, 5. října) všelijaká a všechna svá práva (ale k uvázání teprve po smrti) zapsala. *) Poněvadž
se přiznání ke dskám stalo v městečku Dokze, uzavíráme, že se tehdejším držitelům přebývání na vysokém
hradě hrubě nelíbilo a že si k svému pohodlí zde zřídili nový příbytek. Barbora zemřela r. 1C10 dne 16. srpna
a pohřbena v Lipém. a ) Vácslav byl mezi předními účastníky spiknutí proti Ferdinandovi II jsa direktorem,
za Bedřicha falckrabě sudí zemským a poslem ke kurfirštovi Saskému, aby Ferdinandovi nepomáhal,
pročež hned po bitvě Bělohorské ujel za Bedřichem, opustiv poddané své; syn a dědic jeho Adam Bohumír
studoval tehda na universitě Pařížské. Vůkolní nekatoličtí sedláci byli tehda snesli nejlepší své věci na
Bezděz a hrad jakž takž osadili, neboť na blízku objevovaly se loupíce a pálíce nevázané roty, jež
Maxim ilian Bavorský Ferdinandovi II. do Čech na pomoc byl přivedl. Již v listopadu r. 1620 byla tato
loupežná chasa vtrhla do Dokze a 30. prosince vpadla do Bělé, odkud se útokem hnala na hrad Bezdězský.
Ten jsa jen nedostatečně bráněn dne 5. ledna r. 1621 zlezen jest od Valonů, vydrancován a zapálen.

Vácslav nestav k soudu byv k tomu vyzván patentem r. 1621, 5. dubna, odsouzen hrdla a všeho
jmění, a jméno jeho bylo na jisté tabulce katem přibito. Syn jeho Adam Bohumír marně se snažil dědictví
otcovo pro sebe získati. Dověděv se, že Adam statky otcovy nízko cení, podal r. 1621 dne 14. listopadu
císaři prosbu, aby mu statky ty jako přirozenému dědici odevzdány byly. Místodržitel Karel z Lichtenšteina
prodal roku 1622, 6. Července panství Dokezské nebo Bezdězské, též i jiná panství Adamovi z Valdšteina
na Hrádku nad Sázavou atd., ale tento panství to již r. 1623 postoupil Albrechtovi Vácslavovt Eusebiovi
z Valdšteina y jemuž se ty statky dobře hodily k rozšíření knížectví Frýdlantského. 3 ) Pak r. 1624 poslána
relace královská ke dskám, Že se statek Bezdězský z práva zemského propouští a že se uvádí v královské
manství. Kníže ustanovil panství Dokezské, jak se mu nyní říkávalo, za statek komorní nového knížetství
a zabývaje se v těch chvílích, které mu k odpočinutí popřávány byly, organisací nového knížetství, měl
prvotně úmysl učiniti z obou honíolí Bezdězský ch největší a nejsilnější pevnosť svého knížetství. Ale brzo
ho to rozešlo a odevzdal starožitný Bezděz, který již úkol svůj vykonal, účelům takovým, které by byl

před stoletím nikdo netušil. Již r. 1624 umínil sem uvésti bratři řádu sv. Augustina } tak aby tu byl klášter

zřízen pro 1 2 bratři. K výživě měli míti ves Podbezděz s dvorem a ves Kruh, kus lesa pod hradem,

dva mlýny u Dubé a Dokze a rybník Čepel u Dokze a k tomu jisté dávky. Když pak kníže dobyl

r. 1626 dne 25. dubna slavného vítězství u Desavského mostu, dal na památku posta viti v kapli na Bezdězi
votivní oltář sv. evangelisty Marka, nařídiv, aby každoročně v den vítězství Desavského vedeno bylo
procesí ze vsi Bezdězi na vrch do hradské kaple. Augustiánům nemuselo se na Bezdězi hrubě líbiti,
aniť velmi zdlouhavě pokračovali v stavbě jim svěřené, a jen málo jich zůstávalo na hoře, někdy čtyři,
někdy dva, ač si již lidé navy káli putovati na horu. Kníže brzo byl s nimi nespokojen. V listech jeho
nachází se mnohá žaloba na ně. Po devíti letech přestěhovali se do svého starého kláštera svatovácslavského
v Bělé a obdrželi hojnou náhradu za nadání, které jim kníže byl r. 1627 napsal a zase vzal.

V bitvě u Lůtzenu kníže učinil slib, že zřídí klášter benediktinů Montserratských (řádu španělského)
a proto též vyjednával s Benediktem de Pennalosa, benediktinem téhož kláštera. Setkav se s ním
roku 1633 v Norymberce slíbil, že chce Rodičce boží a řádu Montserratskému založiti na panství
Bezdězském kostel a klášter pro 30 mnichů, 20 kněží, 10 professorů (k učení novicův a mladých knéží),
12 žákův a 20 poustevníků (nahoře na hradě) a věnovati mu znamenité pozemky a jistinu 200.000 fí. Vše
bylo připraveno a plány před rukama. Klášter pod horou měl býti vystavěn dle vzoru Montserratského
s velikým kostelem na způsob kříže s pěti postranními kaplemi. Již sváželo se stavivo, a kněz Pennalosa
bydlil již v jedné světnici na Bezdězi, aby snáze na stavbu dohlížeti mohl, v zimě však r 1633 — 1634
odebral se do Vídně, kdež obdržel zprávu o krvavém skonání knížete Frýdlantského (25 února r. 163 1).
Náhlým tímto pádem usnulo založení kláštera tohoto, neboť v pozůstalosti knížete nenalezlo se o tom
nic písemného. Nicméně měli Montserratští mniši obdržeti v Čechách přece stálé bydlo a především
Bezděz aspoň k držení.

Ferdinand III. vyhrav bitvu u Nordlink, uzavřel založiti tři kláštery ke cti Rodičce boží
Montserratské. První klášter (řečený Schwarzspanier Stift) založen ve Vídni, potom obnoven pustý klášter
ve Slovanech (od těch časů v Emausích zvaný), a dne 15. dubna r 1636 P Pennalosa vešel slavně do
Emaus jako nové jmenovaný opat. Obnovený chrám starého slovanského kláštera vykrášlen jest četnými,

*) DZ. menši 236, "W 18. Úředníkem byl za ní (r. 1596 a 1597) Kašpar Celer z Ramsaberku. (Stará kniha v Dubé a archiv
mus.) Bydlíval již v Dokzí. Stará kronika Lipská. a ) Bílek, děje konf. archív gub.

BEZDĚZ HRAD.

19

Švédům u Nordlink odňatými prapory, a mezi bohatými nadáními, jež udělil Ferdinand III. obnovenému
klášteru, nacházelo se též panství Bezdězské, totiž hrad Bezděz pustý, vsi Podbezděz, Ždár, Kruh, Nosalov
s dvory v Podbezdězi, Týně a Nosalové, pivovár Bezdězský, mlýny řečené Trappsmuhle a Poselmiihle,
osm rybníků, 14 luk, sedm sadů, 20 provazců lesa a vrch Bezděz s mlýnem řečeným Projed. Z tohoto
utvořen statek Bezdězský, odhadnut na 70.000 fl. a papežem Urbanem VIII. jest potvrzen. Hrad zůstával
od těch dob neobydlený, až opat Pennalosa dovolil jednomu poustevníku, rodem Vlachu, tam přebývati.
Ten tam bydlil sedm let obstarávaje opustlou kapli, ku které vždy ještě některé nábožné duše z okolí
putovaly. Stavivo, které kníže Frýdlantský tam navézti dal k zamýšlené stavbě klášterní, leželo nepoužito,
jsouc u paty hory; čásť roztahali sousedé z okolních vesnic, část spotřebovali benediktini a ze zbytků
r. 1740 vystavěna ve vsi krčma.

Po smrti řečeného poustevníka obsadili hrad Švédové (r. 1642), zakopali se příkopy a náspy
u první brány hradské a v dolině mezi oběma homolema se opevnili, odkudž, okolí pleníce a pálíce,
vypadali. K tomu ke všemu ještě, když odtáhli, hrad a vesnice spáleny jsou. Pennalosa, jak se zdá,
nikdy neupustil od myšlénky, věnovati vřeli opět náboženskému určení, těžké časy však toho nedovolovaly,
nebot zemřel ještě před ukončením války dne xi. srpna roku 1646. Nástupce jeho Don Juan Caramuel
z Lobkovic (příbuzný po matce s Lobkovskými) byl povahy příliš nestálé a staral se více o marné učené
hádky a o válku, nežli o svůj klášter. Pravý muž k uskutečnění záměru Pennalosova byl teprve třetí
opat Don Antonio de Sotomayor , roku 166 1 dosazený. Ten obnovil kapli na Bezdězi, opravil roku 1662
starý dům na jižní straně, v němž již od 240 let nebydlili, vystavěl křížovou chodbu, a čásť spustlých
a polosbořených pckoiů s dvěma refektáři novou střechou opatřil. Dva benediktini Em^usŠrt posláni na
hrad, aby tam vykonávali pobožnosti mariánské, Petr Gaib a Bernart Decher; třetí, Fr. Monjcli, bydlil
tehdáž u paty hory ve dvoře jako administrátor panství. ■) Až do té doby stála v kapitulní síni Emauské
ještě jedna z tří sošek, kopií Montserratského zázračného obrazu, které byl někdy Pennalosa ze Španěl
přivezl, a jež se měla dostati do třetího kláštera, který Fťtrdinand III. založiti hodlal. Soška ta dne 8. září
roku 1666 do kaple hradské na Bezdězi přenesena byla v slavném průvodu a postavena na velký otář.
V kratičkém čase proslul Bezděz jako místo poutnické, tak Že klášter Emauský byl přinucen opatřiti
jej šesti nebo sedmi mnichy. Čtvrtý opat, Didacus de Canvero , činil mnoho pro nové poutnické místo,
které zcela odloučil od panství. Neboť toto, na něž se z Emaus nesnadně dohlížeti mohlo, s povolením
císařským prodal r. 1679, 24. července s jedinou výminkou hradu a hory hraběti Kryštofovi Ferdinandovi
z Haisenšteina a na Starenberce í který je spojil s panstvím svým Dokezským, za 40.000 fl. Smlouvou
trhovou zavázal se hrabě mnichům ročně 30 korců žita, 12 sudů piva a 200 sáhů dříví dávati a zdarma
na horu dovézti. Také vymínéno, že může on anebo dědici jeho hrad, pokud mnichům zůstal, přikoupiti
a břemene zmíněného se zbaviti. Také hraběti vykázáno na jeho žádost místo na vrchu k vystavění
sobě letního sídla, což on však provésti opominul.

K zvelebeni poutí a pobožností na hradě zdejším nemálo přispěly čtyři bully papežské odpustkové
( r - 1714, 30. června, r. 1727, 15. prosince, r. 1734, r. 1738); poutí tak přibývalo, že vrch za let 1714 — 1726
266.693 lidí, r. 1740 až i 40.087 osob navštívilo. Roku 1741 od osmi kněží 2920 mší bylo slouženo Také
bohatství kláštera v 1 . 1680 — 1740 hojnými a vzácnými dary znamenité zvětšeno.®) Kterak to vypadalo
tehda na Bezdězi, když nahoře zůstávali benediktini, jaký shon lidu tam byl, kolik obětních darů složeno
bylo před mariánským obrazem, o tom všem dovídáme se zevrubně z dvou knížek německých (r. 1722
a ] 743 vydaných), jejichž spisovatel byl převor Bezdězský Veremund Proche (f r. 1748). 3 )

Za převora Jeronýma Cechnera starý hrad opět byl pevností. Tak zvaná bramborová vojna
přivedla do okolí zdejšího Pruské vojsko. Králevic Pruský Jindřich totiž na poručení Fridricha II.
r. 1778, 30. července s 70.000 muži do Litoměřická vtrhl a brzo obsadiv Litoměřice, Teplice, Oustí a Lipé
na zámku Svojkovském se usadil. Čety pruské odtud vybíhaly až za Budyni, Most a Žatec. Císařský
g-enerál Laudon ležel tehda u Hoštky, i uslyšev, že Prusové se blíží, vytáhl proti nim až k Novému
zámku, ale shledal, že jsou ho silnější, pročež se dobře u Hradiště mnichového položil. Zatím Prusové
po okolí harcujíce peníze vydírali, vše pleníce. Pro bezpetčnosť před chasou touto vyprosili si benediktini
Bez 4 ězŠtí od králevice ochrannou stráž. Tato, 40 mužů silná, dostavila se sice a chránila klášter, ale
všelijakých výstupků se dopouštěla. Brzy však dověděli se v hlavním stanu Rakouském, že na Bezdězi
leží oddělení nepřátelského vojska Laudon vyslal 200 Charvátův, aby je zajali. Ti se docela zticha přikradli

') Když opravovali hrad, také slavný Bohuslav Bal bio (jak sám vypravuje) r. 1665 navrch s velikým namáháním vylezl a dokládá
„neque enim equo neque curru adiri poterat". Hroto bylo třeba staron cestu poopravit!, aby se potrava na vozech dováželi mohla. Ale ač
tak bylo učiněno, přece cesta tak nebezpečná hýla, že ji hrabínka Markéta z ValdŠteina silným zábradlím opatřiti musela. ‘ J ) O tom mlčíme,
poněvadž to vlastně s dějinami hradu nesouvisí; dočisti se toho lze u Hebra IV. 22, Mikovce str. 122 — 123 a Bernana (Bezirkskunde 268).
*) Zvláště spis „Historísche Beschreibung des Marianischen Bergs Bosig oc u r. 1742 obsahuje podrobný popis všech místnosti na hradě.

3*

.20

Bezděz Hrad.

8. září r. 1778 o půlnoci do vsi a dostávše Žebříky od sedláků přiložili je ke zdem kláštera a slézali zde,
až vojín na stráži stojící je zpozoroval a vypálením posádku zbudil. Ihned se Prušáci shromáždili a střílíce
jakož i házejíce dříví tak udatně se bránili, že Charváti ztrativše šest mrtvých a 36 raněných ustoupili
museli. Prušáci neměli se více za bezpečné na Bezdězii, pročež raději se vykradli, vzavše s stibou velikou
čásť klášterského pokladu. Mniši totiž chtěvše to chyitře navléci, drahocenné své věci schovali do vnitř
ohromné hranice dříví, narovnané ve vnitřním klášterním dvoř©; al© Prušáci bránice e© 8. září proti
Charvátům, brali polena z této hranice, házejíce jimi po nepřátelích, čímž se v ní otvory staly, skrze
které vidéti bylo truhlice a bedny tam uschované. Obsah jejich, církevní nářadí a votivní dary od zlata
a stříbra, mešní roucha a šaty skvostné sochy mariánské byly ctihodné ochranné stráži Pruské vítanou
kořistí. Ano Prusové vypálili ještě před svým odchodem zlato a stříbro z port a ze zlatohlavu církevního
roucha zde nalezeného.

Ještě se nebyl klášter zotavil od této těžké rány, když Josef II. v listopadu r. 1785 nařídil jeho
zrušeni. Hrabě Vincent z ValdŠteina nemeškal si vymoci dovolení, aby obraz mariánský směl přenésti
do kostela Dokezského (r. 1786). Ve vší tichosti jej tam farář Dokezský dne 20. února přenesl. Benediktini
se vrátili do Emaus pojavše s sebou větší čásť nábytku klášterního ; co zbylo, prodáno veřejnou dražbou.
Prázdný klášter i s kaplí trpěl brzy od zlodějských hostí, již odnášeli dvéře, okna, trámy a podlahu;
později prodala jej vláda za 50 fl. jistému tkalci, který si pospíšil poslední zbytky dřeva a železa vybrati,
až konečně, když v jedné celi vytahoval násilím dlouhý hřebík, spadlý trám mu leb prorazil. Nekryté zdi
ponenáhlu zapadly a opětované kopání po pokladech, které se zde i v samé kapli dálo, uspíšilo její zkázu. *)

O uchránění zřícenin teprve novější doba se starala. Krystyan hrabě z ValdŠteina a z Vartemberka
vysokou hlídku s nemalým nákladem opraviti dal, neboť především se musela okna a žlábky k umístění
schodů s velikým namáháním vydlabati. Přes to práce ukončena r. 1844 a mezi prvními hostmi, kteří
věž navštívili, byl arcikníže Štěpán (26. srpna r. 1844). Již mělo se přikročiti též k obnovení hradské
kaple, any to překazily události roků 1848 a 1849. ®) Za naší paměti také starožitná kaple opatřena
novou střechou.

') Rotu 1824, g. Července na nejvyšší věži zřízena triangulační pyramida; při práci nahoře zedníky konané ařitilo se hořejší
klenutí a rozbilo všechny žebříky na věž vedoucí, tak že osohy na věži prodlévající 18 hodin bez potravy a spaní strávily, než jim bylo
pomoženo. Roku 1825 sem hTom uhodil a inženýra pracujícího omráčil. Konečně roku 1830, 4. dubna pyramida větrem shozena. 5 ) Při
vypisování druhé Části použita Mikovcových starožitností str. 1 1 8 „Hradní kaple na Bezdězu", Nenwirthova Článku o kapli Bezdězské (Mittheil.
des ndbm. Eíc. Cl. VII. 1) a Bernauova vypsání v popise okresu Dubského.

Bezděz od jižní strany.

Zámek v Bělé.

Zbytky hradeb na severní části města v Bělé.

BĚLA ZÁMEK.

jihovýchodu sklání se krajina níže a níže, jak potok Bělá
běží, kromě ostrožny mezi údolím potočným a rokli Vlčím
dolem k východní straně, kdež město Bělá stojí. Město
toto na třech stranách přírodou zpevněné bylo hrazeno
hradbami, ve kterých se šest bran a branka nacházely.
Kde byly stráně, byla ohrada jednoduchá, ale na čtvrté
straně proti Bezdězi bývalo obezdění dvojité s příkopem,
a v branách bývaly mosty z vodí té. Na té straně zbyla
brána dvojitá, skorém neporušená, krásná to památka.
První prostá brána ve zdi zavírala se zvoditým mostem,
druhá, věžovatá, široká a nevysoká, hřebenem. Na úzkém
opyši tohoto ostrohu postavena byla tvrz, jejíž přední
obranou byly hradby městské, jakož i tvrz zase nemálo
ke tvrdosti města přispívala. Boky hory v těchto místech
urovnány jsou nyní tak, že tu jsou velmi vysoké tarasy.
Před nynějším zámkem, který z této tvrze povstal, snižuje
se trochu ostroh prohbi sedlovitou, ale brzo se zase po-
vyšuje. Před samým zámkem v právo jest zbytek hrubé
městské hradby, a v levo jest mohutná sýpka. Brána, kterouž se chodívalo do předhradí, dávno již
zmizela, a na jejím místě nacházejí se při vchodu z obou stran sloupy bez ceny. V bývalém předhradí,
jehož dvůr proměněn jest v sady s pěkným křovím, spatřuje se vejdouc v levo veliká sýpka, kteráž
s předešlou v roh se sbíhá, a před námi jest stavení zámecké v prostém slohu pozdní renesance s rudými
pruhy mezi okny a Čtverhranatou věží cibulovitou střechou pokrytou, nad branou stojící. Posud lze znáti,
jak je oddělovaly příkopy od předhradí, ačkoliv jsou již mělké a v zahrady proměněny. Dvůr zadního
zámku na všech stranách jest staveními obklopen. Na jižní straně jest dvoupatrové stavení, v jehož přízemí
jest chodba s vysokými sloupy, v prvním patře zase chodba taková a v témž slohu, ale s nižším sloupovím;
v druhém poschodí spatřují se pouze okna neveliká. Čásí tato byla za Arnošta z Valdšteina vlaským
mistrem Bernartem Canevalle (jenž jest pochován v kostele sv. Kříže před oltářem sv. Jiří) přestavěna
a r. 1691 dokonána. 1 ) Naproti tomu na severní straně jest stavení podobně upravené, ale sloupy jsou

') V matrice mrtvých II. poznamenáno jest, že pohřben r. 1691 dne 15. února pod mužské stolice Bernart Canevalle, „národn
svého Vlach a toho časn baumistr zámku Běiského u , maje stáři 51 rok.

22

BĚLÁ ZÁMEK.

hrubší a nižší; také je tu výstupek. Podobné věžovaté výstupky spatříš tam, kde se severní a jižní křídlo
se západním stýkají Toto západní křídlo prý r. iógí nepodlehlo velikým změnám, ovšem že venkovská
jeho úprava s rudými čarami mezi okny prozrazuje úpravu svou na rozhraní 16. a 17. století, ze kteréž
doby také pocházejí prohlédací kolečka v oknech. Nejstarší částí jest severní čásť, s níž r. 1691 nebylo
hnuto. Zvenčí svědčí o tom ještě okno kuplované ze iď. století, které se na západní příční stěně tohoto

domu ven ©Dráccné nacli&zí j také vysokým svým krovem 1Í5Í cc od ostatních otavení. Vo výetupku

tohoto stavení, který vychází do dvora, v prvním poschodí jest starodávné táflováni, na němž se erb
Berkovský a Slavatovský spatřuje. Patrně tedy dílo toto pěkné, ale již trochu zašlé, připomíná na
Bohuchvala Berku a Kateřinu Slavatovnu, kteří tu na počátku 17. století poroučeli. Pozoruhodné jest
také klenuti chodby v prvním poschodí pro zvláštnost svých křížův a nízkost oblouků ; na hranách byla
ozdobná práce štuková, která je nyní zaplácána. Na východní straně jest kaple sv. Josefa, k níž jest
portál v parukovém slohu. V zámku nachází se nyní lesnická škola.

Okolí Bělé, která ještě nyní na kraji širých lesů leží, až do 14. století pokryto bylo lesem
a patřívalo k panství Bezdězskému. Jak Bělá založena byla a jméno Nový Bezděz obdržela, již vypravováno.
V novém městě, o kterémž se po několik let stavělo, zřídil Hynek Berka z Dubé klášter sv. Vácslava
pro 12 bratří bosáků řádu sv. Aug-ustina, k Čemuž papež Kliment VI. r. 1345 své povolení dal. 1 ) Za věno
nového kláštera ustanovil Hynek vesnice Dlouhou Doubravu a Dětel, les u Dětele a ospy z Kadlína
a mlýna Bélského, což vše témuž klášteru roku 1346 ve dsky zemské vložil. 5 ) Hned při založení města
založena také tvrz, neboť poloha, jak jsme již popisovali, svědčí o tom, že jedno bez druhého založeno
nebylo. Když pak r. 1345 Mackovi, řečenému Kladivo, dva lány boru Bélského u Plužné udělil, aby je
vyklučil a tudíž si dvůr postavil, a k tomu místo v Bělé na vystavění domu, zavázal jeho i dědice jeho,
aby v celé zbroji a s přílbicí, ale bez koně sloužili „na tvrzi nebo v městě Bélé u . Když potom Karel IV.
Bélou s Bezdězem ujal, všechna tato ustanovení ponechal a založení Bělé s vysazením rychtářství r. 1348
potvrdil. Nových manství k Bělé přidělal; tak na př. dal r. 1351 Drahomilovi právo, aby daroval statek
svůj v Bezdédicích a Čisté Vaněčkovi z Sedliště, ale takovým způsobem, aby tento povinen byl Bělským
v čas obrany města s pancířem a samostřílem pomáhati. s ) Jak již pověděno, Karel se někdy na Bezdězském
panství, zejména v Bělé, zdržoval a za purkrabě měl tu r. 1364 jakéhosi Gotfryda, který jménem jeho
kněze do Sudoměře podával. 4 )

Král Vácslav# potvrdil roku 1396 dne 8. února svobody města Bělé a zastavil potom Bělou
s Bezdězem, jak již na svém místě pověděno, Prokopovi, markrabí. Týž, ač práva k tomu neměl, ale
nouzí jsa k tomu připuzen, zapsal tvrz a město Bělou s jistým příslušenstvím ve 2000 kopách Janovi
z Vartemberki a z Ralska. Jan se tu někdy zdržoval; na Bělé dán jest list dlužní, jímž (r. 1403, 20. května)
dluh Chvalo/i z Javora zapsal. Postoupením tím sice docíleno, že se Bělá v držení nepřátel králových
nedostala, ale Jan tu zdělal škody víc než za 30.000 kop, nadělal dluhů v židech, a když král chtěl zase
Bélou míti, tomu se protivoval. Vácslav podlé zvyku svého velice byl na Jana rozhněván, ale odpustil
Janovi svůj hněv, když se tento r. 1406 dne 21. srpna na Žebráce zavázal, že ihned Bělé postoupí odtud
nejezdě listem a skutečně po témdni a že se všemi svými tvrzemi nikdy proti králi nebude. 5 ) Novým
purkrabí královským stal se Jan ze Smržová , který králi při výplatě Bezděze skutečně pomáhal a byv
roku 1408 jei purkrabí na Bělé, potom k tomu purkrabství Bezdězské přijal a za místopurkrabě Kunše
z Rachovic ustanovil. Mezi tím naskytla se také králi příležitost statek jeden v Bezdédicích, jenž odumřel,
obrátiti na manství ke hradu Bělé. 6 ) Ač není pochyby, že Jan byl vrchním purkrabí, přece se r. 1413
nazýval jen purkrabí na Bělé, an tehda měl tuhou při s děkanem Vítkem z Černčic. Po odstoupení
KunŠově převzal purkrabství na Bělé Jan z Kostelce (r. 1415), jsa poddán Janovi Smržovskému, jenž sem
po něm asi r. 1418 za purkrabě Jana z Polák dosadil. 1 )

Na počátku válek husitských odevzdána Bělá s Bezdězem Janovi z Michalovtc , a teprve r. 1429
učiněn mu zépis, v němž mu hrady Starý a Nový (Bezděz) s městem Bělou v 6000 kopách zastaveny. 8 ) Ale
měl o ně tuhé boje s kališniky. Roku 1421 dne 6. května ještě byla Bělá v jeho moci; nebot tehda sešlo se
tu asi 60 kněží, mezi nimiž byl opat Karlovský jako kollator kostela Bélského, kteří odepřeli poslušenství
arcibiskupovi Kunrátovi z Vechty, poněvadž přestoupil na stranu pod obojí. V květnu toho roku táhl
tudy Jan Sniiřický s Hradeckými, i podobá se víře, že se jim tehda Bělští poddali a potom v poslušenství
Pražanů zůstávali. Ale na podzim téhož roku udeřil Jan Michalec na Bělou a dobyv ji osadil ji lidem
svým Pražané vypravili ihned vojsko své v tu stranu, kteréž vytáhlo do pole v den sv. Havla (16. října),

*) lieg. Vatikánská. a ) Rel. tah. T. 4 14. 3 ) Archiv Bělský, oliStČno v Kozpravách Uč. Spol. VII. 4 ) Líb. conf. *) Archiv
kapitulní, archiv «č. I. ] gO Igi e ) Dsky Olomoucké str. 284, DD. 14. f. 322, staré knihy Bělské. 7 ) Archiv č. L 4OI, archiv Olešnický
v Slezsku. B ) Archiv č II. 446.

BĚLÁ ZÁMEK.

■*3

ale posádka Michal cova, jak viděla přicházeti vojsko Pražské, opustila Bělou, a Pražané uvázavše se
v město znova dne 18. října zůstavili v něm svou posádku. *) Ač, jak se zdá, Pražané několik let Bělou
drželi, přece nesnadno bylo ji udržeti, a tudíž se jí Michalec zase zmocnil. fi ) Stalo se tak bezpochyby ve
srozumění s obyvatelstvem samým, což od strany kališnické vykládáno za zradu. Když tedy Jan Roháč
z Dubé, hejtman Táborských, r. 1426 na začátku května sem přitáhl a Bělé dobyl, zbil a zjímal mužské
obyvatelstvo, při čemž prý i něco žen a dětí přišlo o Život. Hejtmany posádky dal Roháč zvěšeti za
nohy a vykonal prý i jiné ukrutnosti Bělá zůstávala od té doby v držení Sirotkův a zejména r. 1429 se
v jich moci nacházela. s ) Těkáni a vybíhání zdejší posádky popudilo pak Zikmunda, markrabě Míšeňského,
tak žer. 1431 před Bělou přitáhl, tvrz pobořil a město zkazil, aby žádnému nepříteli se ubrániti nemohlo.

Po ukončených válkách potvrdil císař Zikmund r. ¥436 svobody Bélských, kteří pak pokojné
pod panstvím pánů Bezdězských zůstávali, řízeni byli hejtmany nebo purkrabími, jako r. 1439 Jarošem
z Nosalova, purkrabí (jenž byl pak purkrabí Bezdězským), roku 1440 Markvartem z Martinic. hejtmanem,
kterýžto v této hodnosli jako první úředník na panství ještě r. 1448 zůstával. Za posledního Michalce
učiněno rozdělení panství cestou Hlasnicí, a co bylo od ní na východ slunce, držel Jan Těžký, úředník. 4 )
Po něm se vyskytují r. 1480 Kryštof z Calmik, r. 1482 Jan Oděrad z Hrušová a r. 1483 Jan Morava.
Ctibor z Cimburka potvrdil r. 1485 svobody Bélských, ustanovil, aby měli průhony svobodné k pastvinám
podlé znění starých listů, sousedům Škody spasováním na obilí nečiníce, dopustil, aby mohli honiti na
lesy panské a tu pásti. Ovšem zapověděl škody činiti na lesích, zejména dělati tu ohně, jako mívali
pastevci ve zvyku, nebe sekati trávu na mlázi a smytech. Vymohl jim také potvrzení svobod skrze krále
Vladislava (r. 1493) Jan z Janovic znamenav obtíženi, kteréž Bělští pro nedostatek vody měli, kázal jim
vodu po rourách z rybníka pod Šibenicí na svůj náklad přivésti, a tento vodovod jim r. 1502 daroval, při
čemž jim dáno na vůli, kdyby se jim nelíbil, aby si vodu odkudkoliv na gruntech Bezdězských nebo Bélských
na svůj náklad znova přivésti mohli. Pamatujíce na to dobrodiní způsobili Bělští, aby za duše Janovou,
předkův a příbuzných jeho na svátých mších prosba se dála a skutkové milosrdní činěni byli. Za pánů
z Cimburka začal v Bélé zvyk stříleti ku ptáku, a zřídili Bělští k tomu stříbrného ptáka na řetízku
zavěšeného, kterýž si za klénot svůj pozůstavili, ale tak, kteří by erbové k témuž ptáku přivěšováni byli,
aby střelci o to se svolíce mohli ty erby obrátiti, kam by se zdálo. Tak se to vedlo až do Jana z Janovic,
ale tu na prosbu měšťan erby obráceny ke kostelu a způsoben z nich kalich stříbrný, na němž byly
vyryty orlice páně Janova a Zdeňka z Rosic, hejtmana, druhý erb, hlava kapounova. Zápis o tom se
stal roku 1504 s obyčejným tehda proklínáním („aby ta věc držena a věčná byla; pakli by to jináč kto
zjinačiti chtěl aneb kterú mocí přivésti, než v tomto listu položeno, v den súdný aby tváři božie nespatřil,
ale najvyšší muku v najhlubší propasti pekelnie věčně trpěl u ), z něhož si potomci, sahajíce přes svědomí
své katolické na takové věci, obyčejně nic nedělali. Hejtmany byli za těch dob r. 1504 — 1507 Zdeněk
z Rosic, r. 150Ó Jan Láva. 5 )

Po smrti Janově držel Bělou nějaký čas Jetřich Bezdružický z Kolovrat, ale pak dostala se
neznámým způsobem v držení Jana a Bernarta z ValdHeina f kteří měli náhodou také druhou Bělou
v Plzeňsku. U nich býval úředníkem Vácslav Litevský ze Svinař. Tehda se z Bělé spravovaly lesy
i Bezdězské i Bělské. Hajní chodívali k počtu na Bélou, a co bylo k Bezdězi, přijímal pan Hereš, a co
bylo k Bělé, přijímali Bohuslav ze Stříbra, písař, a Průša, lovčí, a dávali Vácslavovi. 6 ) Roku 1516 nacházel
se již v držení Bělé Jan Špetle z Janovic a shledávaje, kterak Bělští skrze spouštění a osušování rybníka
pod šibenicí velikou překážku u vedení vody mají, dal jim ten rybník k obci za jiný, který mu postoupili.
Za těch dob byli tu úředníky r. 1512 Jindřich Češvic, r. 1522 Vácslav z Kozlova a r. 1533 Mnětický
ze Mnětic. Tento se dostal na Bélou brzy po smrti Janově a zůstal tu i po smrti Burjana (f r - 1534), syna
Janova. Po smrti Burjanově vykonával práva panská na Bělé druhý jeho syn Jetřich. Od dávných let
měla obec nástroj střelební, kterýž byl v podobenství udělán jako malé dělo a který skrze nedopatření
předkův upadnuv do přikopu pod most rumem byl zasypán. Když asi r. 1543 se díla pod tím mostem
opravovala, nalezeno dělo to od dělníků, jsouc již ode rzi sněděno, kteréž prodali Jiříkovi Kašpárkovi,
sousedu zdejšímu. Když pak je obec mí ti chtěla a z toho nevole vznikla, vypověděl Jetřich (r. 1543}., aby
Kašpárek Bělským jiný takový nástroj, který by se jim hodil, udělal. 7 )

O děleni panství r. 1553 již povídáno. Anna z Janovic , kteráž byla již r. 1550 manželkou Jana
Berky z Dubé a od něho zápis věnný na zboží Kurovodském dostala, 8 ) vzala sobě tehda za díl támek
Bělou , s dvorem při něnc poplužným, s dědinami, kopaninami, zahradami k seti, vaření, chmelnicí, sladovnou

■) Tomek, děje Frahy IV 155, h;q, 209 2 ) Z listu roku 1422, 2l„ Aug. (urk. Beitr. I. 220) nejde na jevo, že Bělá patřila
Michalci. *) Tamže str. 347, archiv Bělský. *) Archiv Bělský, reg. kom. soudu. 3 ) Archiv Bělský. a ) Reg. kom. soudu 3 G. fol. K 28,
L 17. ’) Archiv Bělský, Fara. arch. VI. 144, reg. kom. soudu. *) DZ. 9. G 9.

24

BĚLÁ ZÁMEK.

Zadní část zámku a část hradeb městských v Bělé.

s pivovárem pod zámkem se všemi k němu potřebami, obilím atd., louky jisté a palouky při řece Ploučnici,
město Bělou s předměstím a Dětelím (kromě toho, což ke klášteru Bělskému náleželo), vsi Čistou, Plužnou,
Březinku, Březoví ci, Sudoměř, Okna, dvůr Valovici, plat v Mimoni, též ves Chotětov s podacím, Kluk
a SkramouŠ. “)

Málem by byla Anna o zápisné držení Bělé přišla. Ladislav mladší z Lobkovic a na Zbiroze
vyprosil si výplatu na zámku a městě Bělé a obeslal proto Annu do soudu komorního, aby se prokázala svými
listy na Bělou (r. 1565). Přes to zůstalo vše při starém. Roku 1567 měla soud s Jiříkem z 2 ’álužan, protože
lidé její člověku jeho ze vsi Vísky ručnici, kterouž nesl do Mimoně k zámečníku opravit, vzali, 2 ) Po její
smrti manžel její Bélou zdědil a přestěhovav se sem z Kuřfchvod stále tu zůstával. 8 ) Rád míval hosti
u sebe a proto peněz potřebuje, někdy peníze od svých poddaných vynucoval; sice s»e k nim dosti
snášenlivě choval. Zemřel na zámku Bělé r. 1582 dne 15. března.

Syn jeho Aleš měl za manželku Elišku ovdovělou Smiřickou z Valdšteina, jíž byl starý Jan
r. 1 580 věnoval 2000 kop grošů českých na tvrzi Kuřích vodech. Po smrti otce svého dal ai Aleš od obce
slíbiti poslušnost u přítomnosti několika pánův a vladyk, pak Jiříka Měděnce z Ratibořiic, úředníka na
Bělé, a Jana Filoxena, úředníka na Kuříchvodech. Potom se soudil s Saloménou z Dubé (sestrou?). Škádlila
ho před lety a založila se s ním v Bělé, že mu dá pět koní po 100 kopách, jestli se dříve vdá než on
se ožení. On se proti tomu zase naopak založil. Když se Saloména stala paní Bryknárovou, chtěl na
ní Aleš peníze, ale ona se k tomu neměla. 4 ) Posud byla Bělá statkem zápisným, ale král Rudolf mu na
jeho prosbu r. 1586 dne 22. prosince panství Bělské dědičně prodal, totiž „zámek Bélou, kterýž někdy
Nové Bezdězi sloul“ s dvorem poplužným, město, dvůr Valovice, pivovár, vsi Čistou, Pluáínou, Březinku,
Sudoměř, Březovice, Okna, Kluk, SkramouŠ, též vsi zápisné Rokytnou, Dolejní Krupou, Jezvu, Hořejní
Krupou, někdy ke klášteru HradiŠtskému náležející, za 18.500 kop grošů českých. Trhu tomu odporoval
r. 1590 Jan z Vartemberka na Bezdězi, zvláště se bráně proti položení Sudoměře, Březovice a SkramouŠe
jako vsí celých, poněvadž jich „nikdá tak zouplna celých k zámku Bělé v užívání nebylo“, než i on tam
také podílů měl. 5 ) Aleš osvobodil r. 1593 Bělským dům nárožní, kterýž byli koupili a na radnici přestavěli,
a zapsal r. 1595 manželce své Elišce panství Bělou vS příslušenstvím, 6 ) ale poněvadž ona ho předemřela
r. 1596, 7 ) stal se opět samojediným pánem na Bělé. Nepřečkal jí dlouho, neboť pominuv se smyslem
r. 159Q sám se mečem zabil. 8 ) Poněvadž po něm dětí nezůstalo, dostala se Bělá s Kuřímivody strýcům
jeho Bohuch valovi, Jiříkovi, Vácslavovi staršímu a Janovi Hovoroví, kteří ji až do porovnání drželi; pak
ujal ji Bohuckval Berka z Dubé , jenž držel kromě Bělé a Kuříchvod též Loukovec a Chýše. 9 ) Na Bělé
měl purkrabí Petra Dachnovského z Lelaltic (r. 1601). Bělským vyprosil u císaře Rudolfa nynější znak

') DZ. 50. H 2 — 7. *) Reg. kom. soudu. *) Úředníky tu byli tehda před r. 1571 Jan Nosalovský z Vísky, r. 1571 — 1573

Jaroslav Brazdymský ze Svémyslic, r. 1576 Jiřík Měděnec z Ratíbořic, *) DZ. 21. A 24, reg. kom. soudu. *) DZ. 23. K 10 a 67. J 23.
Svolení stavů se stalo již r. 1583. é ) DZ. 91. N 16, archiv Bělský. *) Kšaft její byl dán r. 1594, 8. záři. (DZ. 127. F 16.) •) Dačického

Paměti I. 196. *) DZ. 92. K 23. Beschreib. bohm. Privatmůnzen 10. Manželka jeho byla Majdalena Kateřina Slavatovma z Chlumu.

BELA ZÁMEK.

25

Vnější pohled na bránu v Bělé.

městský a dal jim r. 1602 výsadu, jíž potvrdil jim statky
jich a řády, a r. 1612 jednotě bratrské dům v Bělé daroval.

Byv od r. 1615 královským radou a nejvyšším berníkem
království Českého, stál mezi nejhorlivějšími přívrženci
strany pod oboji. Slavata praví o něm, že ve věcech
politických a soudních byl málo povědom, že však byl
dobrý hospodář, a dobré víno a veselá muzika dobře se
mu líbila. Jsa při korunování krále Ferdinanda (r. 1617)
poručníkem mladého pána z Hazemburka, dědičného
truksasa, pecen chleba pozlacený před králem při koru-
nováni a k oféře nesl. Bohuchval byl jedním z hlavních
původců povstání, přední direktor, přimlouval se o za-
vržení krále Ferdinanda a volení falckrabě, jakož i aby
tohoto syn za čekance království vyhlášen byl. Od
r. 1619 byl nejvyšším purkrabí, ale po bitvě Bělohorské
boje se hněvu vítězné strany ujel ze země, zanechav
v Bělé Alše Berku , syna svého. Dlouho provázel Bedřicha
utíkajícího po Vratislavi, Berlíně a Elaagu a pak život
svůj v Hamburku v chudobě dokonal. ')

Ke konci měsíce listopadu r. 1620 vrazilo do okolí
exekuční vojsko císařské. V úterý po sv. Mikuláši přišli
do Bělé, a rada musela jim dáti 40 kop 30 grošů mí-
šeňských. Ale brzo vpadlo jiné vojsko do města, jehož

vůdce hrozil drancováním, nebude-li mu dáno 1000 fl. ; sebráno 300 ti., a Aleš též penězi musel upokojiti
lid vojenský. 2 ) Komissí hrdelní v Praze odsoudila Bohuchvala r. 1621 dne 17. února hrdla, cti a statkův,
a přisoudila všecky statky jeho, pro rebelii propadlé, královskému tisku, i poslán sem za hejtmana Mladota
ze Solopisk. Plnomocný místodržitel Karel z Lichtenšteina prodal r. 1622 dne 20. srpna panství Bělou
a Kuřívody Albrechtovi , vladaři domu Valdšteinského. 3 ) Týž byv povýšen na knížete Frýdlantského, dal
si r. 1624 řečená panství z práva zemského propustiti a připojil je ke svému manskému knížetství jako
komorní statek.

Krutý kníže ihned odňal obci právo pivo vařiti; také pozbyla obec r. 1622 prodeje soli a vína.
V stranu východní od města vystavěl ku poctivosti své paní „Panin dvůr“. Hejtmana sem dosadil r. 1623
Jana Srnovce z VarvaŽova, jenž dovedl měšťanům stran víry dobře vyhověti, 4 ) sice i kníže si rozdílu ve
víře mnoho nevšímal, ale svobody městské tím více zkracoval. Bolestnou bylo ironií, když roku 1628
za 80 tolarův obci zvláštním listem právo udělil, které před lety již měli, totiž aby mohli za měšťany
přijímati lidi svobodné, nepoddané, o svém statku pořízení učiniti a sirotkům poručníka jmenovati, a když
vyslovil tam ochotu, udélati z Bělé a jiných svých měst stav svobodný Téhož roku také radu pro dluhy
vrchnosti povinované do vězení vsadili dal. Potom reformace v Bělé provozována beze všeho doptávání
u knížete. Po takovém utiskování není se diviti, že vystěhovalci Čeští, kteří se r. 1631 se Saským vojskem
do Čech vrátili, tak snadno Bělé dobyli. Roku 1634 zavražděn jest kníže v Chebu, a tím najednou knížetství
Frýdlantské zaniklo. Jednotlivé jeho části rozprodány; Bělou koupil za 1 16.680 ti. Ota Jindřich, markrabí
ze Savony a Karetta (a Kuřívody za 99.224 ti.). Týž půjčil obci 1950 fl. na vystavění spálených domův.

Utiskováni města císařskou soldateskou opět roku 1634 počalo.
Dne 2. března vojáci sem přišedše na zámku pobrali 400 korcův ovsa
za 6400 fl. 30 kr Nedlouho po nich jiní přišli a žádali za své porce
3150 A, a když sehnány býti nemohly, dán byl hejtman Staršedl
x-— BBB ) w do vězení. Ještě větší strasti nastaly toho roku po příchodu Švédů.

V letech 1641, 1643 a 1644 Švédové se zase navrátili. Roku 1641,
když sem přišli v první neděli postní, běželi hned na radnici, odtloukli
sekerami zámky při sklepě, vzali krokev a beranili na dvéře, až je
vyrazili a odtud kalich stříbrný odnesli. s ) Dne 25. dubna r. 1644 město

Pohled z města na bránu v Bělě.
Hrady a zámky České X.

') Paměti SI a vat o vy II. 316, Bílek, děje konf. 3 ) Para arch. VI. 147. Orpzow klade
spáleni Bělé na den 23. listopadu, Beckovský {II. b. 3 12) dobyti na 21. listopad. *) Bílek,
děje konf. 4 ) To ti válo do r. 1629, potom jest obžalován, že sousedy od katolictví odvrací
a jim radí, by kněze katolického v obci netrpěli, a din byl do vězeni. Roku 1630 byl
hejtmanem Jetrich ze Sursedlu, man knížete na Klucích. fi ) Stalá kDiha Bělská.

26

KUŘÍ VODY TVRZ.

vyloupili, téhož roku 27. dubna sice se jim měšťané bránili, ale tím hůře nepřítel řádil a až do 17 června
zde zůstával. Od ig. srpna r. 1645 až do 20. ledna r. 1646 opět leželi Švédové v městě a v okolí.

Ota Jindřich Karetto převzav panství po otci, jenž asi r. 1653 zemřel, 1 ) prodal r. 1678, 1. ledna
Arnoštovi Joiefovi 2 Valdšteina , říšskému hraběti, zámek a město Bělou , vsi Čistou, Plužnou, Březinku,
Podolí, Kadlín, dvůr poplužný Vísku, městečko Kuří vody, vsi Ploučnici, Křídu, Tešftov, Dolánky, Cetňov,
Dehtary, Lesnůvek, Vystrkov, Rokytou hořejní a dolejní, Krupou horní i dolní, Židlov a Jezvý. 2 ) Od
té dQby zůstal zámek Bělský až do dnešního dne v držení rodu Valdšteinského 3 ) V starém popise nedlouho
před tím zdělaném líčí se zámek zdejší jako stavení naskrze od kamene vystavěné a cihlou pokryté,
v němž pokojů klenutých a jiných malováním ozdobených i s komorami bylo 21, pekárna klenutá se
sklepem suchým, kuchyně klenutá též se sklepem, Šest sklepů suchých při zemi, sklepy pro vína a piva
pod zemi, lednice, kašna a zahrádka kořenná. Při zámku samém bývala vinice. 4 ) V zámku Bělském byla
pak před stoletím kloboučnická a punčochářská továrna, když polospustlý zámek byl opraven, a do
nynějšího stavu uveden jest teprve za naší paměti.

kuRívody tvrz.

a severozápadní straně městečka Kuříchvod, kteréž stojíc na návrší se všech stran
jest Širokými lesy obklopeno, jest zámek, bývalá tvrz, který nejsa od 200 let
bytem vrchnosti, aspoň z hrubá se tak zachoval, jak bývával před věky. Stavěn
jest do čtverhranu, tak že má na tři strany okolo nevelikého čtverhranného dvoru
stavení pokrytá strmými mansardovými střechami a na Čtvrtou stranu bránu. Na
dvou místech podezdén jest pilíři. Okolo zámku ještě znáti bývalo příkopy, které
byly vodou napuštěny; v levo jest rybník, v právo louky, a na severní straně jest
ještě okolo příkopu násep. Po náspu dlážděném přichází se ke bráně jednoduché,
podlé níž jsou konice a chlévy. Brána jest ve výstupku, nad nímž bývala věž,
ale poněvadž by se byla sesula, r. 1883 zbořena. V bráně jest portál asi do polokruhu sklenutý, v právo
a v levo sloupky rýhované, nad ní jest štít vysoký s dvěma sloupky ve slohu vlaském v trojhran se
končící, jako zvykem bývalo v 16. století. Pod trojhranem jsou dva erby, v právo Bohuchvala Berky
z Dubé, v levo Kateřiny Berkové rozené Slavatovny z Chlumu. I vnitřek zámku, hledí-li se naft ze dvora,
ukazuje ráz ió. století, a vidéti jest na pavlači nevysoké, k niž jsou dřevěné schody, dva portály z 16. věku.
Ve světnicích, kdež jsou nyní úřednické byty a četnické velitelství, nacházejí se také některé staré komíny.
Podlé starého popisu v archivu Hradeckém bývalo tu 10 pokojů spravených, kuchyně klenutá, dva sklepy
suché při zemi, klenuté, a dva sklepy pro piva a vína.

Okolí Kuříchvod bylo až do 13. století lesem; i dnes ještě po stoletém osazováni zbyly tu široké
lesy, jimiž možno po celé dni procházeti. Vesnice tu zakládal, tuším, Hynek z Dube , maje krajinu tu,
tuším, jen jménem úřadu odevzdanou, a to asi po r 1249, odkudž se až do r. 1309 v pamětech vyskytuje.
Kromě Kuříchvod, kteréž pojmenoval Freienstadt (Svobodné město), držel tu také nebo založil vsi Krupou
a Chlum, kteréž i s kostely tam postavenými před r. 1293 z farnosti Bezdězské vyloučil 5 ) Král Vácslav II.
dal mu pak r. 1297 městečko Kuřívody s vesnicemi a příslušenstvím právem dědičným, a když Hynek ,
nej vyšší purkrabě, syn jeho, r. 1348 zemřel, potvrdil Karel IV. Kuřívody synům tohoto a bratřím Hynkovi
a Jindřichovi *) Mladší z nich, Jindřich (řečený později starý nebo jednooký), držel Kuřívody ke hradu
Housce a podával sem r. 1363 nového faráře. Když r. 1391 své syny statky poděloval, zůstavil si do smrti
zboží Kurovodské, poněvadž na něm bylo věno staré paní Adly zapsáno, a ustanovil, že :se mají po jich
obou smrti starší synové v to zboží uvázati. 7 ) Tím si vysvětlíme, proč r. 1398 starý Jindřich a r. 1404
Adla, vdova jeho, faráře do Kuříchvod podávali. 8 ) Po její smrti dostal Kuřívody za díl Jindřich Berka
starší , držel je s Jestřebím a Milčany a věnoval manželce Kačce na Židlově a Jezvém (r. 1405). Zemřel
r. 1406, zůstaviv nezletilé dítky, které brzo potom pomřely. V Kuřívody uvázal se potom Jindřich Dubský ,
nejstarší bratr jeho, 0 ) ale po smrti jeho uvázal se v ně jiný bratr Vácslav , jenž se psal r. 1415 seděním

') DZ 113. J 27. ’)DZ. 395. H 17. a ) Viz i Pam. VI. 144. *J Arch. v Jindř. Hradci s ) Reg. II. 701. Arch. Č. II. 204.
T ) Archiv č. II. 48. 8 ) Líb. coof. *) Rel. tab. II. 16, archív č. I. 163.

TVRZE V OKOLÍ BEZDĚZE.

^7

na Kuřích vodách. ’) Od r. 1430 na
cházíme Kuřívody v držení Chvala
Berky 2 Dubé ; jenž byl synem Jin-
dřicha Berky mladšího; roku 1437
prodal statek otcovský Milčany, 2 )
a ještě r. 1 J46 Kuřívody držel. a ) Po
jeho smrti prodal syn Pavel r: 1447
díl svůj na Jablonném, byl pak
roku 1448 ve vojšté Poděbradském
před Prahou, * 4 ) a mizí potom z pa-
měti lidské.

Po Pavlovi zůstala sestra Bar
bóra v mladých letech postavená.
Tím si vysvětlujeme, proč r. 1454
Jan z Blankšteina zápisy na Kuří-
vody jménem sirotků Chvalových
ukazoval. Když tedy r. 1454 zboží
Kurovodské jako odúmrť po Jindři-
chovi mladším a jeho dětech pro-
volávána, vstoupila na odpor Bar-
bora, 5 ) ale poněvadž ji Aleš Berka 2 Dubé , jenž si je na králi
vyprosil, uspokojil, ustoupila od odporu. Tedy zvěděn Aleš
r. 1460 na tvrz, dvůr a město Kuřívody, ves celou Židlov, ves
pustou PlouČnici, kdež byl dvůr manský se službou ke Kuřím-
vodám, dva mlýny pusté a vsi Jezvý, Krupou a Rokyta, co tu ke Kuřímvodám patřilo. 6 ) Aleš Berka,
před tím na Zakšiné a Dubé, býval podkomořím králové a nějaký čas též nejvyšším kancléřem (r. 1474).
Roku 1481 ještě žil a zemřel nedlouho po tom. 7 ) Syna jeho Jiříka pohnal r. 1488 Bedřich, převor v Bělé,
do soudu zemského, vině jej, že jim drží ves Kadlín, ale poněvadž mohl tento jen ukázati užitky této vsi
a nikoliv panství, při svou prohrál. 8 )

Za Jiříka přestávaly Kuřívody býti stálým sídlem, neboť Jiří měl také ke sklonku života svého
(t r- 1513) Berštein a Valečov. Aleš , syn jeho, psal se sice v 1. 1514— 1532 seděním na Kuříchvodách,
kdež měl úředníka Jakuba z Zalužan, ®) poněvadž Valečov prodal, ale později psával se obyčejně na
Beršteině. Když tři synové jeho se dělili, dostal Jan Berka 2 Dubé na díl svůj Kuřívody tvrz, dvůr

Hradební příkop a zbytky
hradeb a bašt v Bělé.

rvnrvl írínír

Tpřfinv C ' ofřiotr T pcm^rplr wci TMI cti 14 nrcL-n

a Dolanky a části Rokyt a Jezvého. Na tom zboží věnoval r. 1550 manželce své Anně z Janovic,, skrze
niž se dostal v drženi Bělé. ,0 ) Nástupcové jeho sídleli na Bělé. Bohuchval Berka z Dubé dal psík tvrz
Kurovodskou s manželkou svou obnoviti, ale poněvadž pořáde držena k Bělé, málokdy tu vrchnost
bydlívala. Té doby (r. 1681), když Bohuslav Balbín s vysokého Bezděze shlížel na Kuřívody, vykládáno
mu, že jest tvrz opustlá, ale že se tam v předešlém století bydlívalo. n )

TVRZE V OKOLÍ BEZDĚZE.

DOKEZ.

V Dokzi podlé udáni Hebrova nacházela prý se tvrz; než ze
starších listů to nejde na jevo, nýbrž se nachází, že tu vystavěno
(bezpochyby od Jana z Varteraberka) prosté staveni, jakož i dokládá
se ve dskách, že se Barbora Berková z Lobkovic přiznala (r. 1607)

') Lib. conf. 5 ) Arch. c II. 61, rel. tab. II. 170. Viz i arch.

č. III. 531. 3 ) Stará kniha v Čelákovicích. 4 ) Rel. tab. II. 210,

ČČM. 1827 III. 78—79. s j Archiv český II. 204, DD. 16. f. 63.

6 ) DD. 23. H 8. 5 ) Rel. tab. II. 390. *) Rel. tab. I. 160. 9 ) Archiv

Hradecký, reg. kom. soudu, titulář. ,0 ) DZ. 9. G g. 1 “) Misce)!. III. 84.

„v městečku Dokzi v domu a příbytku ji Barbory**. 1 ) Dá.le Heber
vypravuje, že Bavoři 17. listopadu r. 1620 vpadlí do Dokze, městského
rychtáře zabili, některé měšťany posekali, městečko i zámek vytloukali
a choť i dceru hejtmana zámeckého odvedli, což se zase jien k pří-
bytku svrchupsanému vztahovati muže. V listině darov;ci panství
Peršteinského (roku 1638, 6. března) připomíná se jen r městečko
Hyršperk" ; 2 ) pojmenujeme tedy tehdejší panské staveni v Dokzách
pouze sídlem. Od panství Peršteinského oddělen Dokez liim, Že je]
Kryštof Ferdinand z HeisenŠteina prodal r. 1680 Arnoštoviá Jozefovi

■j DZm. 236. \V 18. DZ. 146. G I.

4 *

28

TVRZE V OKOLÍ BEZDĚZE.

Pohled z hradu na dolení baštu a třetí bránu na Bezdězi.

z Valdšteina za 360.000 fl a 1000 dukátů klíčného. Posud panství
potomkům jeho náleží.

Nynější zámek v Dokzi, veliké staveni s vysokou věži, povstal
z prvotního sídla a má ráz čistě moderní. Bývá stálým obydlím
vrchnosti, obsahuje kapli posvěcení svátého Kříže a objat jest
velikou zahradou.')

KLUČEK.

^E^^everně od Dokze jest návrší dlouhé, sedlem rozdělené, které
c v í se mezi písčitými bory táhne a do rybníka Dokezského vy-
8 bíhá. Boky jeho severní a jižm’ jsou strmější nežli na

• ostatních stranách. Na konci západním jest tvrziště. Utvo-
řeno tak, že se návrší na západní a východní straně pře-
kopalo a země z přikopu ven na násep vyházela Na západní straně
tedy je opyŠ hory znenáhla se snižující, a proto bylo tu potřebí náspu
a příkopu, na východní straně byla rovina, a proto tu také zdělány
příkop (nyní zasypaný) a násep; na ostatních stranách opatření ta-
kových potřebí nebylo. Prostora na tvrzišti jest neveliká, co by
skrovné věžovaté staveni stálo, a to, soudíc podlé toho, co dnes
vidíme, bylo jen zc dřeva.

Mistnosf tato slově Klutschken, což jest naše Kluček anebo
klnk, t. j. místo, kde roste nízký a špatný les; název ten se Často
opakuje v Čechách a jest také obsaieu ve slově klučili. O dějinách
jeho nic nevíme a nemůžeme říci ani domněnky.

MYŠÍ HRAD.

Myším hradem (Mauseschlnss) se jmenuje tvrziště čili skála
strmá písková, vypínající se z velikého rybníka Dokezského. Jest ji
dobře viděli, když se podlé rybníka drahou jede Na vrchu té skalky
bývaly (a snad ještě jsou) základy obdélného stavení na způsob
starých včžovatých tvrzí, k němuž byl příchod od severní strany.

') Bernau, Bezirkskunde von Dauba 287.

Sice jest skalka úzká a neveliká, a má kromě podstavce dotčeného
stavení ještě dva nižší odstavce. 1 ) Že tu stávala tvrz, není pochyby,
ale jak se jmenovala a komu patřila, není známo. Domníváme se
však, že tu seděl jeden z maDŮ, kteři byli službou povinni ke hradn
Bezdězskému, ještě než velký rybník udělán byl, a že po zatopení
okolí tvrz opuštěna. V pověsti lidu vykládá se název tohoto tvrziště
podobně asi, jako se vypravuje pověst o Hatovi, arcibiskupu Mohuč-
ském a Myší věži u Bingen, Popeloví, báječném knížeti, jejž myši
sežrali v dřevené věži v jezeru Goplo. Na Klučku seděl prý Pancíř,
rytíř krutý, který jsa tu trápen od mnohých myší, uprchl na nově
postavený Myší hrad, ale když myši přeplavaly rybník, byl od nich
sněden.*) Zdá se, že pověstí o Pancířoví naráží se na skutečnou osob-
nost' a zejména na Jana Pancíře 2 Kosořic , jenž sloužil Jindřichovi
z Michalovic, pánu na Bezdězi a Boleslavi, a byl v letech 1453
a 1454 purkrabí Boleslavským.

Nedaleko nynější vésky Thammůhl (malý kus k západu) a ně-
kolik kroků od toho místa, kde se od silnice k Jestřebí a k Lipému
odděluje vozová cesta k vésce vedoucí, spatřuje se po pravé ruce
pahrbek homolovitý, borovím porostlý, na jehož, vrcholu nevelikém
nějaké obydli stávalo Na jižním boku tohoto pahrbku jest pro-
hlubeň, a v ni viděti díru do skalky, kteráž se při bedlivějším ohle-
dáni jako dvířka do sklepa z polovice zasypaná objevuje. Místo to
se nazývá „beim alten Keller* 1 (u starého sklepu). Báji se cosi o pivo-
váru, který poblíže stával, a pivo prý se v tomto sklepě chovávalo.

Nad véskou Thammůhl vypíná se homolovitý vrch řečený
Schraubenberg. Na jeho vrcholu stával prý hráči, který se tak jme-
noval, jako skalka ILabcnstclu, li a scvciutápdJ ní sliauč nedaleko

vrcholu k lesu vynikající. a ) Cesta na tuto vysokoui horu jest poměrně
pohodlná. Na vrcholu jest místo rovné asi do kruhu, okolo něhož
se táhnou známky příkopu. Zdali je tu zbytek nějakého pravěkého
hradiště nebo nějaké stráže nebo konečně středověkého hrádku, ne-
snadno rozhodnouti.

') Brantl, díe Ruině des Berges Bdsig 118 — 122. *) Miitheil.

des Exc. Cl. VIII. 61, Heber’s Burgen I. 226, Beirnau, Bezirkskunde
von Dauba 275. 3 ) Brantl, Berg Biisig 23

TVRZE V OKOLÍ BEZDLZE.

29

KADLÍN.

a mapě hradův a tvrzi kraje Boleslavského klade Heber
také ke Kadlinu tvrziště (chybně psáno Kaolín). Nade
vsí východně jest pahrbek, a možná, že aa něm nějaké
hradiště stávalo. V pamětech o vsi Kadlině není o něm
zmínky. Rokn 1346 daroval Hynek Berka z Dubé všechny
ospy z této vsí klášteru v Bělé, ale panství na vsi pánu
zůstaveno, tak že měl klášter jen holé užitky. 1 ) Ve 14. a 15. století
drženo podací ve vsi a bezpochyby i panství nad ní ke hradu
Housce, 2 ) a oboje dostalo se ke Kurímvodáro, když jich Chval Berka
a Dubé, pocházející z linie Housecké, dosáhl. Týž daroval pak r. 1445
podací v Kadlině klášteru v Bělé. 1 ) Koku 1540 držel polovici
vsi Albrecht Klusák z Kostelce, i jest možná, Že před tím, když
ves od Berkův odprodána a rozdělena byla, při vsi nějaká tvrz
založena byla.

') Rel. tab. I. 160, 414.

7 ) Lib. conf. archiv Č. III. 484.
: ) Arch. Č. III. 531.

KŘÍDA.

Na pravém břehu Zábrdky nebo Malé Jizery asi 500 — 600 kroků
nahoru od mlýna řečeného Sauermuhle říká se jednomn místu „na
starém zámku “ a tn se spatřuji jámy po sesutých sklepích, a také se
přišlo při sázeni stromků na hrubé zdi. Ačkoliv se kolem jen roz-
házené kameni nachází, přece Be spatřují starodávné cesty, jimiž se
k tomuto místu chodívalo, „totiž od Křídy jedna po rovině a druhá
z údolí nahoru se vinoucí.*' Při kopáni našlo se, že kameni spojeno
bylo bílou, nyní zvětralou maltou, kterouž prý chudí obyvatelé blízké
vsi Vápna k bíleni vybírali. J. Lodě, majetník Nového mlýna, přišel
na téže výšině, ale asi čtvrť hodiny od tvrziště k jihu na svém poli
na základní zeď z velikých kamenů, kterouž hned lidé za strážnou
věž ke tvrzi popsané náležející pokládali, 1 ) Poněvadž tvrziště to
východně od Křídy a nedaleko od ni leží, domníváme se„ že zdejší
tvrz sc také Křídou jmenovala a že tu sídlel PeSek Kabát z Křídy ,
který se asi r. 1360 připomíná.*) Tento Kabát byl z rodiny, která
potom rozličné statky v Ujkovicích, Pečicích, Telibi a Ctiměricích
držela. O pozdějších osudech nám není nic známo.

l ) Mitthcil. d. ndb. Exc. Cl. IV. 195. *) Rel. tab. ][. 420.

$

Zazděné okno na nádvoří Bezdězském

Hrad v Mladé Boleslavi.

BOLESLAV HRAD.

lanina jižné od Kosmonos, která se táhne západně až k Jizeře a k jihu až k údolí potoka Klenice,
úží se na svém jihozápadním rohu, kdež Klenice v Jizeru vpadá, v ostroh klínovitě vybíhající,
na jehož povrchu v malebném rozložení se ukazují domy města Boleslavě. Ostroh se končí
skaliskem strmým, na němž stojí starý hrad, hmotným svým stavením a šerými svými zdmi na
pozorovatele mocně působící. Město Boleslav, jehož obyvatelé před časy pánů hradu poslouchali,
povstalo spojením Podolce, to jest starého podhradí, které bylo v údolí Klenice, Starého a Nového města
či bývalého předměstí. Nové město má volného prostoru dosti a vztahuje se až za kostel svátého Jana.
Staré město zasluhuje jméno to nejen pro starodávnou způsobu svých domů, nýbrž i pro způsob svého
založení. Známky jeho jsou trojhranný neveliký rynk, ulice dosti těsné, ale oboje velmi Živné, jakož
i podloubí, pokud se u konservativních majetníkův udrželo a moderním snahám neustoupilo. Všechna
ta staveni, pozoruje-li se každé o sobě, objevují se jako nepatrné celky proti hmotě hradu vysoko se
vypínající. Na konci dotčeného ostrohu spatřujeme vysoké to stavení, nad něž ještě dvě věže vynikají,
již z daleka, jakmile tomu stráně vinutého údolí Jizerského nepřekážejí. Stavení to skládá se ze dvou
křídel, z nichž žádné nestojí na rovině, nýbrž obě postavena jsou na svahu. Nejdelši jest strana
východní, do níž stavěna jest hmotná, čtverhranatá věž, ne li ze 14., tedy jistě z 15. věku pocházející, ač
úpravou svou jest ostatním částem přizpůsobena. Jako se tato strana na svém severním konci láme
a v krátké křídlo vybíhá, tak Činí i jižní strana. Tu jest výběžkem jejím druhá věž, té první jako oko

Hrad v Mladé Boleslavi. (Pohled z mostu.)

BOLESLAV HRAD.

3i

oku podobná, ale o poznání štíhlejší. Zámek Boleslavský byv dostavěn v 16. nebo 17. století prozrazuje
to chodbami sloupovými ve dvoře (v křídle východním), kteréž položeny jsou na hrubých sloupích, ale
z části zazděny. Na poslední úpravu zámku upomíná omítka jeho šerá, kteráž mu pěkně sluší, a okna,
z nichž každé má podlé vkusu starého bílou obrubu. Kromě tohoto velikého stavení přistavěna jsou tu
ještě některá menší stavení, sloužící k potřebám zdejší vojenské posádky, nebof bývalý hrad jest dnes
kasárnami. Prostá zed odděluje dvůr jich od města, jehož novější některé domy vyplňuji parkán anebo
někdejší prázdné prostranství, kteréž mezi hradem a městem bývalo. Že nebývalo široké, o tom svědčí
blízká řada domů s podloubím. Na jižním konci hradiště jest parkán polookrouhlý. Ač hluboko pod
hradem položený, přece vysoko ještě leží nad údolím na skále, která tu strmě spadávala, nyní však pro
upravení širší cesty jako stěna přitesána jest. Parkán tento jest zbytek velice zajímavý. Spatřujeme tu
staré hradby neobyčejné hrubosti, místy bud ze štukoví samého stavěné, nebo jimi aspoň obložené Na
těchto starých hrubých hradbách jest druhá hradba se střílnami pro ručnice zřízenými a z pozdější doby
pocházející; ač jest tato dostatečně hrubá, přece vybývá na spodní přehrubé zdi široký a pohodlný ochoz.

Dějiny Boleslavě ukazují nám utěšený vzrůst staročeské uvědomělé obce. 1 ) Bylaf Boleslav hned
od prvopočátku k tomu ustanovena, aby byla hlavou kraje úrodou i krásou vynikajícího, jíž po přestávce
dlouhé zůstávala až do naší paměti. Jakmile totiž země Pšovanů osazováním se roztahovala do horních částí
Pojizeří, vyskytla se potřeba, v těchto stranách postavili nové středisko, což se asi stalo za Boleslava II fl )
Prvotní hrad, pro nějž místo důmyslně vybráno bylo, zabíral prostoru, na níž stojí zámek a Staré město,
ale tak asi, že konec hradu šel přes nynější Staroměstský rynk. Hrad ten zůstávaje v příčině důležitosti
za Boleslavi nad Labem, zván jest proto Menší Boleslav , ač se v pamětech i prostě Boleslav říkávalo.
Popravcové od krále ustanovení sídlíce na hradě tomto spravovali odtud poříčí Jizery, které se proto
krajem Boleslavským nazývalo. Jako takoví úředníci připomínají se r. 1177 Přibyslav, r 1183 Litobor,
r. 1184 Záviše, r. 1226 Sezema a r. 1262 Jaroslav. 3 ) O Záviši smýšlíme, že to byl bratr Heřmana z Ralska
a tedy pocházel z rodu Markvarticů, který nesčíslným jměním v Boleslavsku vládl a tu mnoho hradů bud
již ve 13. století nebo v první polovici 14. století postavil. Z téhož rodu snad pocházel také Jaroslav,
jenž se připomíná r. 1262 mezi předními pány na dvoře královském a byl bezpochyby týž, jako Jaroslav
z Hruštice, odjinud z Turnova (r. 1234 — 1269). Asi tehda se stala poprava kraje Boleslavského dědičnou
v rodě tomto a starý hrad Boleslavský maje pro starodávné nedostatečné opevnění jen malou platnost,
opuštěn jest, a od králů, kteří tu měli tvrdý a vysoký hrad Bezděz a nové hrazené město Nymburk, o něj
nedbáno. I páni založili si v okolí nový hrad Michalovice po západním způsobu. Jediné ještě kvetlo
podhradí, jemuž se od starodávna Podolec říkalo. Tu založili páni, kteří byli štědří dobrodinci řádu
Svatojanského, kostel sv. Víta s komendou, a druhý kostel sv. Jana též s komendou založen na výšině
před hradem Ty oba byly pak farními kostely, neboť i starodávná kaple sv. Vojtěcha, ač tu ještě za
Vácslava IV. kaplani bývali, byla bez faráře.

Opuštěnému hradišti říkalo se Hroby, a týmž jménem značena i kaple sv. Vojtěcha, která tu
zůstala. 4 ) Panství drželi v dědičné posloupnosti páni Michalovšti, až na Beneše z Xhchalovic (r. 1304 — 1322),
jenž byl r. 1315 purkrabí hradu Pražského. Týž přidržoval se tehda krále Jana a udatně bojoval se stranou
protivnou, která po zajetí Jindřicha z Lipého proti králi povstala. Po dvou letech nacházíme jej ve spolku
s týmž Jindřichem Lipským a strýci jeho proti královně Elišce a manželu jejímu Janovi. Králi odpíral až
do sklonku r. 1317, a tu podařilo se králi odvrátiti jej od spolku. Odměnou za to bylo dědičné přenecháni
Boleslavě. Beneš zajisté dal od sebe dne 24. prosince toho roku list a zápis, že se králi protivoval neznaje
jeho milostivé vůle, ale že obdržev od krále clo královské v Menším Boleslavi s právem trhovým téhož
městečka kromě toliko místa, kde hrad stával, slibuje za to králi všemi hrady svými pomáhati. ft ) Hradiště
zůstalo tedy králům, ale netrvalo dlouho, a králové promlčeli své právo. Jen právo podací při kapli
sv. Vojtěcha na Hrobech vykonával král Vácslav ještě r 1380. 6 )

Benešův syn Jan 2 Michalovic , řečený Správný (r. 1327 — <354), hradiště Boleslavské zastavěl
Možná, že se tak stalo s povolením královským. Roku 1334 přenesl osadu trhovou Boleslavskou z Podolce
na horu Hroby a dne 24. února vysadil tu nové město právem Nymburským. Občané obdrželi ke svým
živnostem krámy masné, chlebné, pekařské, soukenické a ševcovské a právo pivo vařiti. K obci dány dvě

*) Pomůckami: Kronyka Mladoboleslavská prací Františka Novotného z Luze. V Praze 1822. Časopis Boleslavan I. roČ. 1861,
str. 159 „Nástin dějin Mladé Boleslavi^. ’) Stará podáni o původu Mladé Boleslavě shodují se v tom, že Boleslav II. založil nový hrad,
který se po něm jmenoval Boleslav. Podlé Hájkových smyšlének pribájeno b tomu, že se tak stalo nedaleko místa, kde pohanské své Depřátely
porazil. Staré podání zachoval první Dalimil, řka (v kap. 32.) : „Mladý Boleslav usiavi.“ Název Boleslavě byl u starých Čechů rodu mužského,
v 17. století se pak rod měnil a přeskočilo jméno do jmen Ženských 3 ) Reg. 1. 158, 170, 171, 327, It. 131. ') Jméno Hroby nebo Hrůby

vyskytuje se jako pojmenováni starých, již nepotřebných náspů; r. 1450 tvrz na Hrobíech v Hradci (Arch. bibl. Praž', r 1544 podací kostelní
v Štítařích sv. Vavřince na Hrůbich (DZ 5. K ji.). Později domýšleli se někieří, že Podolec se nazýval Hrobkou, protože prý tu okolní
pohané své mrtvé pochovávali. s ) Kopiář svobod zemských (v archivu zemském) f. 278. Lib. conf.

Mladá Boleslav.

BOLESLAV HRAD.

33

Císařovský dům v Mladé Boleslavi.

louky, svobodná rychta, krčma obecni a radnice. *) Jak se zdá, zároveň město ohrazeno (neboť pro
bezpeČnosř přeneseno jest na vrch), a hradby jeho přibližujíce se na konci ostrohu, připojovaly se tu ke
hradu, kterýž dal Ješek znova vyzdvihnouti. Výslovně sice tak doloženo není, ale nelze si tuto změnu,
má-li se v dobrou shodu uvésti s pozdějšími událostmi, jinak mysliti. Ale k veliké důležitosti tento hrad
nepřicházel, poněvadž sídlem rodu zůstaly přece Michalovice.

Jan zemřel r. 1354. Následoval po něm syn jeho Petr 2 MichaloviCj jenž zemřel r. 1368, zůstaviv
mladičkého syna Jana , který teprve r. 1378 let svých zákonitých došel. Jan Michalec se staral o povznesení
Boleslavě. U krále Vácslava vyprosil, že městu udělil (r. 1,391, 20. února) právo držeti trh výroční od
hodu Nanebevzetí panny Marie za osm dní pořád zběhlých. *) Město rostlo nyní za hradbami a povstalo
předměstí na místě nynějšího Nového města Aby i tito se irovnali sousedům v hradbách, udělil jim Jan
r. 1417 tu milosť, aby mohli svobodně o statcích svých říditi podlé práva Nymburského, při Čemž tři jeho
synové, Petr, Jan a Jindřich, svědčili. Jan i synové jeho byli horlivě oddáni náboženství pod jednou,
a Jan, který r. 1424 nebo brzo potom zemřel, pevnou rukou udržel katolické řády na svých panstvích.
Ale r 1428 padly Michalovice v moc Táborů, a z pozdějších událostí lze souditi, Že současně i Boleslav
dobyta jest, 3 ) a nemineme se s pravdou tvrdíce, že Boleslavští sami k tomu nejvíce pomohli a že i nemalou
zásluhu měli o dobytí Michalovic. Aspoň v pozdějším listě se mluví o nechutích, kteréž vzešly z prvopočátku
těchto válek mezi Janem starým a syny jeho z jedné a obcí Boleslavskou z druhé strany. Roku 1427
byl Kunat z Počapl i na Boleslavi i na Michalovicích hejtmanem. 4 ) Po něm následoval jako „hauptman*
na Boleslavi Vácslav Kruknár z Lobkovic. Čteme jej r. 1431 jako tovaryše Táborských posádek na Dubě,
Falkenburce, Valečově a r. 1433 jako svědka v příměří mezii Oldřichem z Rožemberka a Janem Smilem
z Kremže. 6 ) Boleslavští setrvali při straně Táborské až do jejího vysílení a rozdrobení. Když byla
roku 1434 dne 21. prosince schůze obecná na Táboře, kteréž Jan Roháč z Dubé předsedal, byli tu také
poslové z Boleslavě Mladé. 6 ) Po úplném upokojení země došlo také ke smíření mezi Boleslavskými
a Petrem, pánem jich dědičným (roku 1.136, 19. listopadu). Petr slíbil jim předešlých protivenství zlým

■) Reg. IV. g. ’) Archiv Boleslav, a rkps. knihovny Pražské XVII. E 47. a ) Tomek, Dějiny Prahy IV. 328, 353. Bezold
II. 163. s ) Archív č. III. 506, rkps. bibl. Pražské. 6 ) Tomek, Dějiny Prahy IV. 669.

Hrady a zámky České X.

5

34

BOLESLAV HRAD.

nevzpomínati, nýbrž jim je prominouti, je „při pravdách božích w , totiž při přijímání pod obojí, kázání
a trestání hříchů smrtelných, svobodném kázáni slova božího ostaviti a jiných kněží jim nedá váti leč pod
obojí způsobou Při tom jim udělil svobodu volného stěhování a obnovil jim svobody od předků dané.
Kromě toho zavázal se, že těch, kteří za válek z města ušli, nemá přijímati, leč by se v pravdách božích
s obcí srovnávali, a kdyby chtěl město někomu prodati nebo zastavit!, že nového držitele k tomu má
přiměti, aby předešlé kusy zachovával. ')

Petr zemřel nedlouho po r. 1437. Zboží svá byl všecka zapsal Vácslavovi z Michalovic , jenž byl
rytířem řádu Svatojanského a zase je odevzdal Jindřichovi Kruhlatovi , synu Janovu. *) Toto poslední se
stalo roku 1439, neboť tehda (dne 29. července) Jindřich Boleslavským „všechna práva a řády potvrdil,
kterými je byli předkové obdařili 4 *. Chtě jim nahradit! škody, jež utrpěli záhubami, braním a jinými běhy,
a aby tím lépe mohli město opravovati a poplatky plniti, zapsal jim kaštu čili solnici k soli prodávání,
kterýž prodej tehda hodně vynášel. Roku 1444 dal jim novou výsadu na právo Nymburské a zejména
na svobodné odkazování dědictví, jímž nic nového nedáno, nýbrž stará práva obnovena. a ) Při pečetění
posledních dvou listů (r. 1443, 1444) přítomen byl také Jiřík z Mnichova, hejtman na Boleslavi.

Všechna tato ustanoveni nevycházela z vlastoího popudu mladého, bohatýrského Jindřicha, nýbrž
kromě žádosti Boleslavských hlavně z vůle Jana z Smiřic, jenž měl za manželku Markétu, sestru Jindřichovu.
Týž totiž spravoval zboží Jindřichova některá, neboť Jindřich, uvaliv se statky Vácslava, strýce svého, na
se také drahně závad a dluhů, dle vyvadění týchž závad všecky ty statky Janovi na čas odevzdal, aby
je očistil. 4 ) Když pak se Jindřich r. 1446 k svatbě s Annou z Hradce strojil, hotovil se také Jan, že mu
Bole slavě a Toušeně postoupí. B ) Jindřich pak udělal purkrabí na Boleslavi Jindřicha Pancíře z Kosořic y 6 )
jenž se připomíná v témž úřadě i r. 1464 a opět r. 1475. 7 ) Věrně drže Jindřich se stranou Poděbradskou,
ač sám byl katolíkem, platné měl účastenství v bojích tehdejších. Poraněn byv r. 1468 v bojích s Lužičany
u Turnova, strádal ranou nějaký Čas a potom zemřel. Bylť poslední potomek staroslavného rodu svého,

neměv dítěte ani z první manželky své ani z druhé, kteráž byla
sestra pana Bernarta z Cimburka, slavného mezi křižovníky Pru-
skými hrdiny. Všechno jeho jmění dostalo se tudíž sestře zemřelého
Mandaléně z Michalovic a manželu jejímu Janovi z Cimburka a z To -
vačova . 8 ) Tím vyklestěna do Čech cesta rodu tomuto arcihusitskému
a v náboženských poměrech okolí Boleslavského způsoben tím
veliký převrat, neboť Jan byl potom nejen prvním pánem strany
pod obojí, nýbrž i velikým přítelem jednoty bratrské.

Uvázav se Jan v Boleslav r. 1469 dne 15. Července s manželkou
svou práva a svobody obce potvrdil. 9 ) V purkrabském úřadě vy-
střídali se za něho Vácslav z Tuboz (r. 1473), ale r. 1475 zase byl
purkrabí Jan Pancíř z Kosořic, v 1. 1476 — 1481 následoval Zachař
ze Stránky a v 1 . 1481 — 1484 Hynek z Kyc. lfl ) Jan uvažuje, „že
slavnost nebo moc panská utvrzená zvláště na poddaných záleží 4 *,
směnil s obcí dva rybníky pusté s příslušenstvím za kus louky
mezi lukami panskými ležící. Po druhé se oženiv pojal sobě za
manželku Johanku z Krajku, kteráž se s bratřími českými u víře
a pobožnosti srovnávala.

Po smrti Janově všecka panství a správa bývalých panství
Michalovských na Janova bratra slavného Ctibora z Cimburka } jako
mocného poručníka nezletilého sirotka Adama spadla (r. 1484),
pročež tento ještě téhož roku dne 11. prosince stará práva obce
potvrdil. Purkrabí se stal za něho zase Zachař ze Stránky (r. 1485),
a po něm následoval Vilém ze Smolotel (r. 1486—1487). Asi r. 1487
zřídil pro všechna panství svá, totiž Boleslav, Míchalo vice a Bezděz
úřad hejtmanský a kromě toho byl na každém panství purkrabě.
Prvním hejtmanem byl Jan Císař z Hliníku (r. 1487 — 1494 ). jemuž
patřil starodávný dům erbem jeho uvnitř ozdobený, v němž jsou

*) Originálu bohužel již v Boleslavi není, dobrý opis jest v para. knize fary Bčlské
na str. 55 — 57 *) Arch. č. II. 447. 3 ) Arch. Boleslav, rukopis XVH E 47. knihovny

Pražské. *) Břežan ve vývoda pánů z Vartemberka. *) Archiv č. III. 34. •) Archiv

Třeboň, r. 1453 a 1454, archiv gub. 7 ) Stará kniha Jičínská, kniha Boleslavská r. 1475.
Náhrobek Jindřicha z Michalovic a z Velešína «) p a lacký IV. b. 477. ») Archiv Boleslav. 10 ) Archiv Bydžov, staré knihy Boleslav,

(t r * *355) v klášteře Zlaté Koruny. DZ 249. B 28.

BOLESLAV HRAD.

35

na ten čas sbírky musea Boleslavského. Purkrabí byl pod ním (r 1492) Jan Tista z Libšteina. ') Na prosbu
Ctiborovu obnovil král Vladislav (r. 1493 dne 20. srpna) Boleslavským právo, aby žádný ani duchovní ani
světský v míli od téhož města krčmy nemíval aniž piva vařil, poněvadž jim list starý na to daný shořel.
Ale výsada ta brzo méla malou váhu; sama vrchnost ji měnila, a poddaní tomu nic neříkali a vrchnosti
se protiviti nesměli. Krčmy sobě všudy vůkol i téměř u sarného města v Čejticich a Čejtičkách zarazili,
pivovár pod samým městem vystavěli a tak měšťany v živnostech jich zkracovali. Také Ctibor Boleslavským
roku 1493 dne 13. prosince zdržuje se tehda na hradě Boleslavi starodávnou výsadu z roku 1417 znova
potvrdil, k čemuž také dědic panství pan Adam pečeť svou přitiskl. Výsada udělena byla na předkládání
Boleslavských, že měvše založení od dobrého Boleslava a také milostí od něho nabyvše, ty potom potratili
a znova je teprve od pánů z Michalovic dostali. Roku 1494, 6. ledna prodal Ctibor obci dvory a vsi
Jemníky a Odice,®) a zemřel téhož roku dne 26. června. Adam panství nějaký čas potom ujal. Bezpochyby
byl ještě dvě léta pod vládou poručnickou, neboť teprve roku 1496 ve čtvrtek po božím křtění městu
výsady staré potvrdil. 3 )

Po předcích svých (zejména Jindřichovi Kruhlatovi) držel Adam vesnice, které někdy ke komendě
u svátého Vita patřívaly, zejména i ty části Podolce, horního a dolního předměstí, kteréž křižovníkům
Svatojanským náležely. Tyto části na předměstí dal mu král Vladislav dědičně, ale uložil mu, aby ke
kostelu sv. Víta za to jiný plat vykázal Matka Adamova, Johanka, byla se vdala po druhé za slavného
pána Jana z Selmberka. S ním a se synem svým učinila Johanka r. 1500 bratřím zdejším tu milost, aby
náboženství své podlé zákona božího, jakž by nejlépe uměli, k spasení duši svých vykonávali. K tomu
cíli jim též svolili, aby jim byl sbor bliž pustého kláštera Františkánského vystavěn. Také Adam přímluvou
svou toho dovedl, že král Vladislav obci Boleslavské r. 1502 (dne 8. dubna) dovolil z potřeb kupeckých
a trhovných na dělání a zpracování mostů mýto vybírati. Zdá se, že Adam brzkou svou smrť předvídal,
proto i roku 1502 veškerá svá panství, hrad Boleslav mladý s městem, hrad Brandýs s městečkem, hrad
Rohozec, polovici města Turnova se všemi vesnicemi v dluhu 2000 kop mateři své Johance z Krajku ,
ale teprve po smrti dědiců svých mužského pohlaví, odkázal. 4 ) Poněvadž pak týž Adam téhož roku
dne 3. prosince bez dědiců se světa sešel a jako poslední toho rodu s erbem svým pochován byl, 5 ) Johanka
v panství dotčená se uvázala a potom vládu s manželem svým Janem sdílela.

Jan ze Selmberka patřil k nejznamenitějšim pánům věku svého. Vrstevník jeho Bohuslav
z Lobkovic ch valně vynáší jeho postavu vznešenou, velebnost v tváři, vážnost s vlídností spojenou Vtip
jeho byl ostrý, paměť věrná ve všem, cokoli kdy slýchal, vídal a Čítal, a výmluvnosť nevšední, tak že slova
jeho vážná i sličná měla podivnou do sebe váhu a víru. Proto také na sněmich a soudech slovo jeho
platilo za důkaz. Ve velikých stavovských rozbrojích a půtkách věku svého požívaje jako kancléř (r. 1479
až 1503) vlivu nejmocnějšího, zdál se zůstávati vždy nestranným. 6 ) Sídlíval nejvíce na Boleslavi a osudy
panství a města tak řídil, že se doba jeho jako doba květu pokládati může. Roku 1503 dne 21. června
potvrdil s Johankou, manželkou svou, obci města Podolce a předměstí starobylé výsady a zejména obdarováni
na kaštu čili solnici. A poněvadž byli Boleslavští do té doby povinni soli na zámek a co by ke kuchyni
stačilo, s potřebu dávati, ale že pak v obyčej vešlo, že úředníci tu sůl do dvorů poplužných dávali, a by obec
tím obtížena nebyla, složil tuto navyklosť a ustanovil, aby se sůl jen na potřebu zámku dávala. A poněvadž
do té doby Boleslavští všechnu vodu potřebnou z Jizery a z Klenice nahoru do města pracně vodívali,
dovolil Jan, aby užívali vodovodu, který n. Adam Tovačovský založil a vrchnost svým nákladem spravovala;
za to se zavázal každý soused z varu piva po pěti a půl groši a z vody z každého domu po třech groších
českých jednou za rok dávati. V příčině rychtářství vysadil, aby konšelé tři hodné osoby jmenovali, a že
pán z nich má si jednoho vybrati. Jiným listem (r. 1503, 25. srpna) Jan a Johanka potvrdili Boleslavským
smír r. 1436 s Petrem Michalcem učiněný a slíbili jim jiných kněží nedávati, než pod obojí. 7 ) Znamenitý
tento pán, jenž ač upřímný katolík ve shodě s poddanými svými zůstával, ač byli víry bratrské, jako
Johanka manželka jeho, a pod obojí, zemřel r. 1508 a jak se zdá, na počátku roku. Roku 1508 zajisté
Johanka sama obdarovala obec Boleslavskou clem, kteréž se při městě, okolo města i v Bezděčíně k ruce
panské vybíralo, začež se zavázali Boleslavští cesty pod Michalovici i od města až ke Kosmonosům
napravovat;. 9 ) K. listu tomu přitiskl svou také Jindřich Úložek ze Žz m pachu, hejtman na Mludé

Boleslavi. 9 ) Při nastalém tehda pronásledování Johanka bratři České nejen chránila, nýbrž jim i milosti
dané n. Adamem, synem svým, potvrdila. Konečně Johanka jiným listem r. 1511 v pátek před svátým
Vavřincem daným obci Boleslavské list Petra Michalce a všechny jiné staré výsadní listy znova potvrdila. ,0 )

') Archiv Bělský, Kutnohorský, Boleslavské staré knihy. *) Archiv Boleslavský. 3 ) Rukopis knihovny Pražské. Čti o krásné
povaze Ctiborově, co napsal o něm Palacký (V. a. 358). DZ. 84. B 19. Purkrabí za Adama byli r. 1496 Jiřík z Kvítková a r. 1498
Kunat z Kvítková. (Stará kniha Boleslavská.) 5 ) Dačického Paměti I. 64. *) Palacký V. a. 362. *) Arch. Boíeslav. “) Tamže. 9 ) Purkrabí
tu byl r. 1503 Matonš z Družic (Stará kniha). ,0 ) Rkps. knihovny Pražské. Ješti; tehda byl Hložek hejtmanem.

5

36

BOLESLAV HRAD.

Z neznámých nám příčin Johanka ve formě zápisu na 1000 kop ihned postoupila všechna zboží
svá, totiž „Boleslav mladú zámek, dvory poplužné a město , u Michalovice zámek pustý s dvorem a všechny
vesnice, též panství Brandýské se všemi tvrzemi a statky přivtělenými a Rohozec zámek bratru svému
Kunrátovi Krajířovi z Krajku J ) Týž pán uvázav se hned v Boleslav,®) vypovídal roku 1516 mezi obcí
Boleslavskou a řemeslem řeznickým, poněvadž tito masa nad obyčej draho prodávali a k tomu také někdy
nedostatek byl, že chudí sobě pro drahotu masa kupovati nemohli. Na zastavení toho byl Kunrát dovolil
huntířům přespolním, aby v den trhový dobytky do města hnali a bili, a tím donutil řezníky, že prosíce,
aby se jim jako domácím spíše k živnosti pomáhalo, sami za výpověd žádali. Roku 1519 potvrdil svobody
Boleslavských. s )

Starožitný rod Krajířů z Krajku vyrostl ze Štýrska z německého štěpu a přestěhovav se ve
14. století do Čech tak se vpravil do nových poměrů, že podporováním všeho šlechetného nejen se všem
domácím rodům vyrovnal, anobrž mnohé z nich předčil a nad to nikdy lásky své k národu a jazyku
českému nezapíral. Kunrát sám požíval, co se dotýče mravní povahy, nejlepší pověsti, a proto také povýšen
r. 1523 na nejvyššího komorníka přes to, že pokládán byl té doby za světskou hlavu bratří Českých 4 )
Z rozličných zápisů jde na jevo, Že na počátku 16. století měšťané Boleslavští mívali časté různice
s obyvatelstvem předměstským, jemuž překáželi v méstských Živnostech. Přesvědčivše se však naposled,
Že na svorném spojeni záleží síla, sami žádali Kunráta, aby předměstí s městem sloučil. To také Kunrát
učinil, obdržev r. 1528 povolení královské, aby oboje předměstí za branami Svatojanskou a klášterskou
spojiti a zdí obehnati mohl. Tato nová čásť, jíž se odtud Nové město říkalo, obdržela svůj trh téhodní
svobodný v sobotu. Roku 1529 osvobodili Kunrát a Johanka vladykovi Kryštofovi Tosovi z Morchnau
zahradu pod hradem Boleslavským, konec veliké louky panské a podlé řeky Jizery. Z veliké lásky
k jednotě bratrské darovali r. 1542 Kunrát a syn jeho Arnošt správcům sboru Boleslavského dvůr svobodný
v Jemni kách. tt ) Kunrát zemřel pak téhož roku dne 10. května (nedlouho před půlnoci), maje stáří svého
72 léta, na hradě Boleslavském a pochován v kostelíku sv. Havla.

Arnošt , syn Kunrátův, potvrdil r. 1544 svobody obce Boleslavské, též Nového města a Podolce,
jakož i ty listy, kteréž bratří „jednoty zákona Kristova^ měli. Týmž bratřím, „kteří někdy Valdenští
nazýváni byli a nyní Boleslavští, Litomyšlští atd. bratří nazýváni jsou M , vysadil a potvrdil dům v klášteře,
ve kterémž bratří starší přebývali, i také sbor, který při tom i s krchovem daný měli, aby tu kázali.
Řídě se snášenlivostí u víře ustanovil, aby „každý duši svou, jak nejlépe umí, v přisluhování zdravém
Kristovu opatřil, poněvadž každý sám ne jinému, nežli samému Bohu za duši svou počet vydati musí“. ®)
Nešťastné příběhy roku 1547 Arnošta o polovici dědictví jeho připravily. Boje se o bezpečnost jednoty
bratrské přidal se k stavům, kteří se Ferdinandovi protivo váli. Byv do spolku jich nemálo zapleten, na
závazek vzat a trestán. Při Boleslavském panství zůstaven, ale Brandýs nad Labem a jeho panství
znamenité, kteréž otec jeho Kunrát r. 1537 komoře královské prodati nechtěl, jemu v pokutě odňaty. Ale
kromě toho Kunrát r. 1547, 18. srpna všeho práva dědického k panstvím ostatním se odřekl a 20. srpna
zavázav se službu s 10 koni zbrojnými činiti, následující dědiny v manství a pod léno uvedl: v Mladém
Boleslavi zámek, dvůr poplužný a město s předměstími, Michalovice zámek pustý, dvůr poplužný, městečko
a vsi všechny, Obrubce tvrz, dvůr poplužný s poplužím a ves, ves Obruby velké, v Litkovicích dvory
kmecí, Hájek dvůr pustý s podacím ve Všeborsku a s jinými vesnicemi. 7 ) Ponížení toho Arnošt dlouho
nepřečkal. Zemřel roku 1555, 18. března, hodinu před západem slunce na hradě Boleslavském, 8 ) zůstaviv
po sobě syny Kunráta , Jiříka , Karla a Adama , a tři dcery Markétu, Barboru a Krescencii. Smrti jeho
bratří velice želeli, neboť synové Arnoštovi nemohouce odolati domluvám nejvyšších úředníků, sbor
bratrský zavřeli. *)

Dotčeni bratří sadili r. 1556 radu v obou městech Boleslavských (Starém i Novém), a poněvadž
nedlouho potom Jiřík zemřel, ostatní tři jim staré výsady potvrdili (r. 1562). ,n ) Poněvadž se poddaných
svých ujímali, mívali kyselosti se svými sousedy. Jeden z nich, Heřman z Bubna a na Březně, přišel
r. I 557 na podzim u večer na zámek Boleslavský se služebníky svými a ručnicemi nataženými a když
vešel do pokoje toho, kdež bratří Krajířové bývali, slovy zuřivými k Jiříkovi promluvil : „Pane, mohu-li

pokoj rmtíi~ K cOmu Jiřík žá ódpóvěd dal: „Páně, můžete, toliku vy poddaným našim pokoj dějte. ~
Týž Heřman chodě po městě s ručnicí, mluvil přísahaje a zaklínaje, že jak z města vyjede, někoho zastřelí.
K Matoušovi, kožešníkovi v městě, střelil, za ním do domu šel a jej zranil, a k Tomáši Táborskému

') DZ. 84. B 19. a ) Archiv Boleslavský. Z r 1514 jest cd něho pivní list na dědinu 11 Zálužan, r. 1516 prodal Boleslavským
Kolormity. *) Archiv Boleslavský- *) Palacký na str. 432 — 433. *) Archiv Boleslav. a ) Archiv Boleslav. Svědčil Jan z Habartic, úředník
Boleslavský. ’) DZ. 84. B ig a DD. 64, 606. 8 ] Archiv Třeboňský. Kalend, hist. Veleslav. Podlá Novotného (str. 118) zemřel v pondělí
po svaté Kedrutě (18. března) a přece týž spisovatel vedlá toho udává 22. března. U jiných je psáno 12. května. Naše udáni jest podlé
poznamenáni jednoho z synův Arnoštových. fl ) JireČkova Rukověť I. 76. '") Rkps. bibliotéky Pražské.

BOLESLAV HRAD.

37

ručnici přiměřil. 1 ) Kunrát býval později nemocen, a Adam, tuším, mladý, proto Karel r. 1565 sám panství
spravoval, také v 1 . 1571 — 1572 Karel a Adam sami radu sázeli. Konečně zemřel Kunrát r. 1572, 14. prosince
a pochován jest v kostele na Zahrádce vedlé manželky své Lidmily z Grabšteina, která byla roku 1570
zemřela. 8 ) K žádosti obou bratří král Maxmilián II panství z manství propustil 8 ) a vložil jim následující
dědiny ve dsky zemské: zámek Boleslav Mladý, dvůr poplužný tudíž, město s předměstími, s Podolcem

pod týmž městem a zinkem, s podacími, krčmami, Čejetice hořejní a dolejnf. Chrast, Bezděěín s zámkem

pustým Racovem, i s mlýny hořejšími a dolejšími pod týmž zámkem, ves Jemníky co tu měl, Michalovice
zámek pustý, dvůr poplužný, městečka i vesnice všechny k týmž zámkům příslušející, vsi Bukovno, Lény,

Hrad v Mladé Boleslavi od západní strany.

Ujezdec, Podhlásky, Michalovice s podacím, Dalevice, most pod zámkem Michalovici s krčmou, mlýn za
Ptákem, ves Hrdlořezy, Debře s podacím a mlýnem, Kosmonosy s podacím, tvrz Obrubce s dvorem, ves,
vsi Obruby, Litkovice, Béchovou, Skyšice, Dolanky, Ctiměřice co tu měl, Týnec dvůr poplužný s podacím,
Božetice, Libichov, Němčíce co tu měl, Luštěnice s podacím a dvorem, v Strašnově člověka, v Kosořicfch,
Sýčíně, Zámostí dvory kmecí, mlýn Potoční, ve Vinci plat, v Chloumku, Bezně, Doubravici, Oučí a
Nesvačilech dvory kmecí. 4 ) Karel Krajíř téhož roku (na den M. Jana Husi) obci pustil vodárnu se všemi
vodními stroji, to jest panský vodovod, proti čemuž se zavázala obec platiti ročně 10 kop a kromě toho
za vodu ^vedenou k vaření piva z každého varu po osmi groších českých. 6 ) Zemřel r. 1577 a pochován
taktéž v kostelíku sv. Havla. Již jen byl samotným dědicem panství Adam, a i ten neměl dědicův.

') DZra. 10. C 2—3. ’) Velesl. kal. hist. 614. a ) DD. 52. E 3. Auersperg von den ob. Ger. II. 160. 4 ) DZ. 15. A 6 — 8.
Srovnej Para. arch. X. 458. 5 J Archiv Boleslavský.

38

BOLESLAV HRAD.

Adam Krajiř byl člověk prchlivý, který se r. 1580 dopustil moci nad některými z rodu Vančurů.
Bylť r. 1579 Jiříkovi mladšímu Vančurovi a všem lidem jeho grunty své zapověděl. Ale přes to Vančurové
na koních po gruntech páně sem i tam s myslivostí s chrty se projížděli, až přihodilo se, že do Kosmonos
jednoho dne přijeli. Tu se sedláci z ponuknutí panského zdvihli a je jímati chtěli, a hned tehdáž na
poplach i v městě Boleslavi udeřeno. Lid, že se jimi cesta netrhla, ke Kosmonosům z města běžel, a tu
v peci jednoho Vančuru našedše vytáhli, druhého též jali, a dobře jim přitloukŠe, do Boleslavů jako
zločince vedli, a do věže na zámku po rumpále spustivše vsadili. Někteří zřízení zemského neznající
chválili pana Krajíře, že to slušně učinil jako hejtman krajský, ale jinak se potom našlo Krajiř byl od
krále s předními jeho radami souzen a byv dosti v strachu, aby o hrdlo nepřišel, pokutu za ten účinek

60.000 kop míšeňských položiv, tak krále i Vančury spokojil. ! ) Zdá se, že se Krajiř v posledních letech
svého života v Kosmonosích zdržoval, kdež si vystavěl stavení nové, poněvadž se mu starý tmavý hrad
v Boleslavi nelíbil.

Rok 1588 přinesl s sebou závažné změny pro město a panství. Adam zemřel dne 17. května
(v úterý po neděli Cantate) na Kosmonosích. Tělo jeho křesťanským způsobem na pohřební zahradě
v kostelíku sv. Havla vedlé jiných předků jeho pochováno. V kšaftu svém (sepsaném r. 1584 dne 6. prosince)
byl odkázal manželce své Martě z Veselice za véno její i nad věno, aby dědici jeho jí vyplatili 2500 kop
grošů pod uvázáním ve vsi Bukovno, Líny a les Kluky, také klénoty rozličné, nádobí atd. jí poručil. 2 )
Panství jakož i město právem dědickým připadlo na sestry zemřelého Markétu a Barboru z Krajku , jakožto
dcery neodbyté a sestry nedílné, třetí, Krescencie, jak Novotný di, „pro svou všetečnost v zapomenutí
přišla a právo své potratila 4 (?). Dne 23. května (v pondělí po neděli křížové) byl kšaft Adamův ve dsky
vložen, a téhož dne obě sestry daly městu revers, že jim potvrzují všechny staré výsady a že nemají
člověčenství slibovati. 3 ) Zápis téhož obsahu byl od nich obnoven v pondělí po sv. Vítu (20. června).
Poddanost jim slíbena byla ten týden po sv. Trojici (12. — 18 června); ale švakrová jich Marta z Veselice
měvši s niini nějakou nevoli, chytře je o to panství připravila. Dotčená Marta byla žena nejen zlomyslná,
lakomá, dravá a na chudé nemilosrdná, nýbrž i zlolajná. Pro nářek cti soudil se s ní r. 1560 Vladislav
Zákupský z Vartemberka, protože o něm r. 1569 na zámku Mladoboleslavském mluvila, že jest zrádce, lotr,
a není hoden mezi dobrými lidmi býti. Roku 1566 nařekla Kryštofa z Vartemberka, že u vsi Obrubec
do obory Adama, manžela jejího, lezl a zvěř střílel. 4 ) Dotčená Marta utekla se tedy r. 1588 k Jiříkovi
z Lobkovic, nejvyššímu hofmistru král. Českého, a panství a město jemu právem ujcovským a jakýmkoliv
způsobem podávala. Častým nabádáním a pohrůžkami šlechtičny k tomu přivedeny, že panství to prodati
Jiříkovi připověděly, a dne 27. srpna učiněna smlouva mezi oběma stranami, že šlechtičny Boleslav za

100.000 kop míšeňských prodaly, 5 ) a s Martou o některé svrchky se porovnaly. Mnohem snadněji získal

Jiřík práva patřící Martě, kteráž prý „malý koláč za obětování panství Boleslavského vzala 4 . Marta byla
r. 1583 od manžela svého dostala Kosmonosy s okolními vesnicemi. Při prodeji Boleslavů měla již Marta
poslední své pořízení napsané (d. v Boleslavi r. 1588 dne 27. června), jímž statek Kosmonoský Jiříkovi
na jisté výminky odkázala ; 6 ) ale, tuším, na naléhání jeho, aby všech práv spíše nabyl, vložila si ve dsky
r. 1588 dne i.září zvláštní pořízení o statku svém, tak že jej všechen, kromě Stakor, odkázala panu Jiříkovi
a v to také práva svá k dědictví Boleslavskému zahrnula. 7 ) Dva dni potom (3. září) zemřela Marta

v Praze v domě Jiříkově na Hradčanech převelmi hrozně pravíc, že hoří; pročež museli jí vodu na hlavu

a nohy liti. A těch peněz nashromážděných a nahltaných nic neužila, ano jich ani neviděla; neboť Mladota,
který její věci opatroval, právě tehda, když umírala, přivezl železnou truhlu plnou peněz, nejvíce na zlatě,
kteréž Jiřík k sobě přijal. Dne 9. září tělo Martino v Boleslavi od bratři pochováno, a dne 11. záři přijel
Jiřík s hejtmany krajskými a strýci svými do Boleslavě a hned ten den v domě Mladotově peněz hledati
dal, jakož pak i nalezeno nemálo a nazejtří hned ráno více (prý v soudcích pod máslem), tak že přes sto
tisíc na zlatě, tolařích, groších a klenotech jest vzato. Potom po poledni šlechtičny Krajířky postoupily
lidi a Boleslavští potom Kryštofovi z Lobkovic na místě Jiříkově věrnost, poslušenství a poddanost slíbili.
Šlechtičnám jen do čtyř neděl na zámku byt dopřán ; potom nemajíce přítele, který by se o ně zasaditi
a jich ujiti směl a mohl, a když i penězi, kteréž jim vlastně náležely, bezpečny nebyly, k ochraně se
poručily Petrovi Vokovi z Rožemberka a dostaly se na Bechyni. Markéta vdala se roku 1589 za Karla
Švihovského z Ryžemberka a Barbora za Karla z Žerotína, jemuž roku 1588 dne 25. října v Boleslavi
připověděla. Dne 18. prosince jel Karel do Bechyně, aby mu od Oldřicha Krajíře, strýce nevěstina, den

') Btežanův život Viléma z RoŽ. 245 — 246, reg. komorního soudu. a ) DZ. 24. D Ig— 21. *) Rkps. bibl Pražské. *) DZm. 5.
H 16. 6 ) DZ. 24. L 27, 166. C 28. # ) DZ. 24. N 5 — 12. Podivno, že kšaft její vložen ve dsky zemské teprve roku 1589 dne 9. června.
’) DZ. 24. F 23.

BOLESLAV HRAD..

39

svatebního veselí jmenován byl. Při tom daroval Barboře zlatý prsten a ona jemu po staročesku věneček.
Také jí hned potom poslal panny z Moravy, aby jí sloužiti zvykaly. *)

Jiřík dostav panství veliké proměny v městě a jinak (zvláště při náboženství) strojil. Boleslavským
sice roku 1589 dne 10. ledna výsady potvrdil, ale brzo po nastoupení bratřím sbor i schůzky jich tu
v Boleslavi zastavil, 2 ) a poddaným svým ve věcech náboženských pohrůžky veliké a časté činil, ale
k vykonání toho nepřišlo. Známo bylo, že se Jiříkovi město a panství „kacířstvím" hrubě zapáchající
nelíbilo. Tehda se o to bral Karel z Žerotína, aby mohl B-oleslav koupiti a tak tento útulek bratřím
zachovati, 3 ) ale Jiřík maje příležitost lépe prodati, učinil r. 1588 dne 1. prosince smlouvu se strýcem svým
Bohuslavem Jáchymem Hasi&teinským z Lobkovic , jíž mu postoupil zámku a města Boleslavů se všemi
vesnicemi a též statku Kosmonoského, a obdržel za to směnou zámek a město Chomutov, zámek Červený
hrádek, městečko Bořek, zámek Blatno, tvrz a městečko Udlice a statek Nezaběhlický. 4 ) Praví Břežan,
že při tom strýce svého také dobře ometl, jakož vůbec vypravováno. Sotva kde při kterém panství kdy
jaká podobná proměna se stala, tak že se za několik měsíců několik vrchností vystřídalo.

Přibytím do Boleslavé pana Bohuslava, kterýž se piřed dm byl ustavičně v krajinách severních
německých zdržoval, živobytí na hradě nové tvářnosti nabylo. Novotný nám o tom takto vypravuje:
„Ten pan Hasišteinský mnoho čeládky německé měl, i jiní se za ním táhli, a když jim Český chléb
zachutnal, se jim z Boleslavů nechtělo, a kteří se tu dostali, jako na lepé uvázli, zvláště od Žitavy a Gerlice
Němci. Při řemeslnících nevandrovnf čeládka německá také si v Boleslavi oblibovala, i pomalu se tu
osazovala atd.“ Roku 1589 týž Bohuslav v nebytí bratra svého staršího Jana Valdemara v zemi od osoby
své a pokudž na něm záleželo, zamluviv k stavu manželství sestru svou Barboru za MatiáŠe ze Štampachu
na Kornhauze, 18. září na hradě Boleslavském veselí svatební jim vykonal. 5 ) Bohuslav dlužen jsa Jiřímu
Bořitovi z Martinic 20.000 kop grošů českých, město Boleslav léta 1594 k tomu pobídl a měl, aby se
příhodně vykoupilo. Město velmi pracně peníze shánělo, neboť na hotové žádných peněz v důchodech
neměli, poněkud také dosti váhavé a neupřímně. Smlouva pak a trh o město r. 1595, 9. ledna učiněná
s povolením královským vložena jest téhož roku 3. května (v úterý po sv. Filipu a Jakubu) ve dsky
zemské. Bohuslav jí prodal obci město Boleslav mladý, totiž Staré i Nové město, Podolec i předměstí se
vším příslušenstvím, s podacími, platy městskými, též dva mlýny (Strnadovský pod hradem a Podstupenský)
za 30.000 kop grošů českých. 6 ) Smlouvou tou zavázal se též dvůr pod zámkem s pivovárem, kdyby do
prodeje přijíti měl, nikomu jinému, leč jen obci prodati. Potom také město r. 1595, 19. dubna mezi ostatní
města královská přijato jest, ale náboženská svoboda jejich tím utrpěla velikou ujmu. 7 ) Při skoupení tomto
také Bohuslav hrad Boleslavský s jistým příslušenstvím obci za 1000 kop prodával, ale k tomu nepřišlo.
Pavel Skála ze Zhoře vypravuje, kterak roku 1602, 11. listopadu sbor bratrský v Boleslavi kolím zapřán
a zpečetěn, k čemuž se dal Bohuslav Jáchym potřebovali, 23. listopadu na den sv. Zdeňka ku poctivosti
památky dne narození nej vyššího kancléře i dům týchž bratří jest odňat. A když někteří měšťané hájili toho,
témuž z Lobkovic pravíce, že to dům není bratrský, ale že naleží obci, vzati jsou o to do vězení a potom
dodáni do Prahy na Bílou věž, kdež bez mála rok seděli. 8 ji Kšaftem svým daným r. 1605 v úterý po
sv. Trojici odkázal hrad Boleslavský s panstvím, též tvrz Kosmonosy se všemi vesnicemi manželce své Evě
Hasišteinské z Valdšteina k svobodnému dědictví, ale s tou výminkou, aby dluhy jeho zaplatila a jisté
odkazy vydala. Dosáhnuv stáří 59 let a skorém 10 měsíců zemřel ještě téhož roku dne 17. října a pohřben
jest v kostele Týnském v Praze.*)

Po smrti Bohuslavově 1. 1605, 24. listopadu (Že snad Eva dvůr se zámkem prodati chtěla) obec
podlé výminky v smlouvě r. 1595 jí Evě véděti dala, že po vyjiti půl léta a dne sv. Jiří příštího 1 . 1Č06 ke
dskám 1000 kop vyčisti chce a jí za to žádala, aby proti odvedení těchto peněz hradu, zahrad Šafránice
a Valovnické, chmelnice za velkými lávkami, prádlo s stavením, s zahradou, s tůní mezi vodami a viničkou
Svatovítskou obci postoupila a ve dsky vložila. Když toho udiniti nechtěla a na obesláni některé příčiny,
proč tím, k čemuž se též obeslání vztahovalo, a zvlášť postupováním týchž zahrad povinna neni, předkládala,
smluvili dotčené strany úředníci Pražští menších desk zemských, že obec od svého obeslání upustila a Eva
se zavázala, kdykoliv toho Boleslavští vyhledávati budou, zámek i se zahradami jim ve dsky vložiti, ale
že si užívání téhož zámku do smrti ponechává. Nicméně onat se jim zakázala 2000 kop ihned za užívání
zámku s jeho přislušenstvím bez úroků půjčiti tak dlouho, dokud by ona v držení téhož zámku byla
a oni v držení jeho nevešli.

Zatím se byla Eva v druhém loži provdala za Jiří Bedřicha krabě z Hohenlohe ) JMC. Římského
válečnou radu a nařízeného nejvyššího nad 2000 koni zbrojnými, jemuž r. 1607 všechen statek svůj, zejména

') Brezanflv Petr Vok j 18—123, Chlumecký, Carl v. Zierotin 149 — I«J3. *) DaČického Paměti. *) Chlumecký 154. *) EZ. 166.
E 28. b ) Březaoflv Vilém 290. *) DZ. 27. L 10 a 170. D 6. 7 ) DZ. 132. R 21. *) Skála I. 33. ") Lumír r. 1861, str. 785.

4 o

BOLESLAV HRAD.

i panství Boleslavské *) s Kosmonosy 2 ) zapsala. S tímto stalo se konečné porovnání o postoupení hradu, při
čemž smluvcemi a prostředky byli páni Vácslav Budovec z Budova a Bohuchval Berka z Dubé. Jiří Bedřich
a Eva postoupili obci r. 1614 dne 20. října zámku Mladoboleslavského ve svém ohrazení se vším příslušenstvím,
vymínivše si toliko, jak již řečeno, že ho až do smrti své užívati budou. 3 ) Jelikož Eva ještě r. 1628 žila,

obec hrad ten
před početím vál-
ky třicetileté ne-
ujala.

Při početí Če-
ského povstání
(r. 1618) mésto

Boleslav přidrže-
lo se stavů vzbou-
řilých a potom
krále Bedřicha.
Následek toho
byl, že po bitvě
Bělohorské hrabě
Anhalt, arcikní-
žete Leopolda taj-
ná rada, vrchní
hejtman, 1. 1620
hrad Boleslavský
ohradil a upevnil,
špíží opatřil 4 ) a
město pro nevěr-
nost dvěma tisíci
a padesáti ko-
pami pokutoval.
Opět potom roku
1Ó21 za odpuštění
svého provinění
obec 3000 kop cí-
saři zapůjčiti a
měšťané podlé
živností a statků
zvláštní sumy dáti
a složití museli.
Téhož také léta
museli všecku
zbraň do radního
domu složiti, kte-
ráž do Prah)' do
císařské zbrojnice
odvezena byla. a )
Mnohá také voj-
ska císařská do
města přicházela

'w- ti-

Románská kaple v Podvinci u Mladé Boleslavi.

a nějaký čas v
něm ležeti zůsta-
la, kteráž mnoho
obtížností a útrat
městu způsobila.
Kdy ž r. 1631 vy-
šitého válci Čeští
přišedše se Sasy
do země opět
mnohé své dřevní
statky ujali, zů-
stala na Boleslavi
posádka 40oUher-
ských jezdců. Ta-
to posádka opu-
stila mésto po
bitvě u Nymbur-
ka, a Boleslav
dostala se na čas
do rukou prote-
stantských. Císař-
ští přišli potom
až k Boleslavi,
do kteréž měšťa-
né nechtěli je
v pustiti, pročež
na předměstí ne-
přátelsky si ve-
douce, 50 domů v
a kostel sv. Víta
na Podolci vypá-
lili a mnoho lidí
zbili. Po desíti
dnech potom s
množstvím vojska
přitáhše a města
mocí dobyvše
mnoho lidi zranili
a zbili.

Když vpadl ge-
n erál Švédský
Bannér do Čech
(r 1639), mnozí
vystěhovalí Hu-

sité se s ním do Boleslavi vrátili; ale když se 1 . 1640, 5. února císařské vojsko za Švédy hnalo a arcikníže
Leopold s předními oficíry v Boleslavi se položil, předešlý stav obnovili. Tři léta potom Švédský velitel
Jan Reichvald (roku 1642, 13. listopadu) nemoha od schudlých měšťan dostati 6000 tolarů, město zloupil
a mnoho dobytka pobral. Na štěstí města ještě v listopadu vojskem císařským zahnáni jsou. Roku 1643,
22. května opět ležel v městě Švédský velitel Torstenson, jehož vojsko zase škody činilo.

‘) To, co zfistalo po odprodáni hradu a města, jmenovalo se pořád panstvím Boleslavským a teprve později Kosmonoským.
J ) DZ. 133. K_ 1. 3 ) DZ. 298. H 11, vklad se stal r. 1614 ve čtvrtek po sv. Martine (DZ. 137. E 14.) *) Při tom prý také hrad „na nejvý§

splundrován 44 . R ) Statek sice jim v pokutě zabrán, ale r. 1628 zase postoupen (Bílek, Děje konf. 1039).

RACOV HRÁDEK.

4 1

I následující léta měšťané od vojáků městem táhnoucích týráni byli. Když se již válka ke konci
chýlila, pro bezpečnost proti Švédům dal jakýsi major jednoruký léta 1648 hrad Boleslavský opevniti,
chtěje se v něm brániti, ke kterémužto konci několik domů rozboural a bránu Pražskou zohavil; ale dne
14. července téhož léta na poručení místodržicích hradba musela rozmetána býti. *) Roku 1649 pak hrad
byl opuštěn, že se od těch dob podobal zřícenině. O opravu jeho nikdo nedbal, poněvadž po mnoho let
svého určitého pána neměl. Boleslavští totiž složili r. 1631 ke dskám zemským nejenom sumu trhovou
2000 kop míšeňských za zámek, nýbrž i 1000 kop míšeňských na výplatu tří domů šosovních, ale sumy
tyto od místodržicích při vpádu Saském vyzdviženy byly k důležitým potřebám, a přese všecko jich se
domáhání poručilo se teprve r. 1669 komoře České, aby ty peníze obci po jistých lhůtách vyplatila, tak
že obec ještě r. 1070 nebyla v držení zámku zatím spustlého. u ) Balbin, který hrad pilně prošel, a Beckovský
jmenují jej ve svém seznamu hradů pustým zámkem. 3 ) Byv potom roku 1780 od obce správě vojenství
postoupen, obnoven byl zase a byl od toho času až na tuto dobu kasárnami.

RACOV HRÁDEK.

' edaleko od města Boleslavě nad samým zámkem Neuberkem vybíhá z výšiny, na niž jde silnice
od BezděČína k Podolci, ostroh, jenž klínovitým koncem k Neuberku spadá. Zde stával hrádek,
SHk z něhož posud zbyly příkopy. Hlubokým příkopem a náspem před ním nasypaným oddělen byl
od planiny, kromě toho bylo hradiště ještě jednou překopáno, tak že tu bylo malé predhradí a zadní
hrádek čili prostora asi tak velká, co by stálo hrubé věžovaté stavení. Dnes však jest povrch holý.
O osudech jeho není nic známo, poněvadž se se jménem jeho teprve v 16. století setkáváme, když byl
pustým zámkem. Způsob opevnění jest starý, a proto jest s podivením, že se v popisech panství Boleslavského
dřivé nepřipomíná než r. 1576 a opět r. 1580 jako „zámek pustý Raczow“. 4 ) Roku 1497 připomíná se
sice mlýn pod Dracovem (Dračovem), ale týž mlýn nazývá se r. 1510 mlýnem „pod městem Boleslavským, “
tak že se tu snad na náš Racov nemyslilo. 5 )

') V archivu Turnovském json dvě zprávy z ledna a února téhož roku, že dělnici a tesaři na práci opevnění hradu Boleslavě
posíláni byli. *) Bílek, děje konf. 1039. 3 ) Miscellan. ilí. 82 a Poselkyně I. 1028. 4 ) DZ. 89. L 25. N 9. *) Stará kniha Boleslavská.

Hrady a zámky České X.

Cfsarovský dům v Mladé Boleslavi.

6

TVRZE V OKOLÍ BOLESLAVE.

KOLOMUTY.

j|| vrz Kolomutská byla asi záhy vystavěna. Na ní seděli r. 1311
' ; Jan % Kolomut , jenž měl tehda nějaké peníze od krále

31 Jana dostati, roku 1367 Hrzek z Repnice a r. 1369 bratří
™ Soběhrd a NaČek z Kolomut , kteří z dluhu na jich zboží
zapsaného platili úroky k oltáři sv. Vácslava k Pražskému
kostelu sv. Jiljí, *) Na počátku 15. století připomíná se Jan Kojota
z Kolomut , jenž si r. 1404 vyprosil odúmrf v Maličicích, r. 1406
zase se připomíná Mikuldi Kojota z Kolomut . 2 ) Následující držitelé
pocházeli z rodu Prockň z Četně. Albert Vzteklec z Ledeč, jenž
r. 1410 umíraje odkázal klášteru Benátskému sedm kop na vsi Ko-
sořicfch, měl dva syny Petra e Ledeč a Procka z Kolomut , kterýžto
poslední ještě r. 1414 zboží Kolomut ské držel. 1 )

Pr očko v i synové byli Jan jinak Procek a Albrecht bratří
z Kolomut y kteří se v nepokojných dobách uprostřed téhož století
na stranu Poděbradskou postavili. 4 ) Procek r. 1445 jakési svědectví
vydával, 3 ) r. 1448 byl ve vojště Jiřího z Poděbrad, když Prahy do-
býval.*) Roku 1449 opověděli oba bratří Sasům, r. 1450 provázeli
vojsko Poděbradské k obléhání Buštěhradu a odtud poslali své od-
povědné listy (27. května) Oldřichovi z Rožemberka T ) Roku 1468
nacházíme opět Procka na straně králově, an posílá (29. záři) list
opovědný Janovi z Rožmberka. 8 ) Zdá se, že asi od r. 1454 nastala
nějaká změna na tvrzi zdejší, neboť tehda vyskytuje se Jan Procek
s chotí svou Máchnou v držení tvrze Milkovic u Libáně, kteráž rodu
jeho až do r. 1532 patřila. Zdá se tudíž, že se Jan Procek z Ko-
lomut odstěhoval a že tu zůstal bratr jeho Albrecht. Oba bratří
měli ještě r. 1465 dvojí při s Jindřichem z Michalovic o ves Lično.’)
Albrecht Kolomuty brzo prodal, neboť roku 1469 seděl na
Kolomutech Jan Loskot a Hobsdorfu a z Kolomut.' 9 ) Ten je držel
několik let, neboť vyskytuje se jako svědek v privileji Boleslavském
r, 1480 a nazývá se tu seděním na Kolomutech 1 *) Rok 1481 jest
poslední, v němž jej čteme. 1 ®) Za Života svého byl zapsal Loskot
vsi svoje Kolomuty a Sukorady manželce své Heleně z Kateřinic
a dceři své Majdaléně s nápadem s mrtvé na živou a aby s dědictvím
zcela volně mohly nakládali. Nedlouho potom zemřela Majdaléna,
a tndíž Helena přebyvši ji uvázala se v oboje vsi a zapsala je bratru
svému Mtkulált z Kateřinic. Proti tomuto zápisu povstal Jan La-
pačka ze Sukorad, poněvadž domníval se k oběma vsím právo míli
vedle zápisu Loskot ova, 1 3 ) a pohnal Helfnu do soudu zemského.
Pře, již se Jan nedočkal, v níž však přece syn jeho pokračoval,
skončila se dobře pro Helenu, a ona tudíž v drženi obou vsí zůstala. 1 *)
V držení Kolomut následoval Mikulá 3 z Kozojed , jenž tu v 1 . 149!
až 1494 seděl. Později držel Kolomuty Jan Řepa z Neveklova ,
šlechtic neosedlý v RoleslavštČ, jenž měl statky v kraji Vltavském,
a ten prodal r. 1513 — 1515 Kolomuty tvrz, dvůr poplužný s poplužím,
ves celou a dvůr poplužný řečený Céčkovský Kunratovi KrajiH
z Krajku a na Mladém Boleslavi. 13 ) Tento pak prodal listem r. 1516
dne 10. prosince zdělaným Kolomuty obci města Boleslavi Mladého. lé )

*) Borový, lib. erect. I. 79, liber statutorum civit, Prag,, kniha
Bělská. 2 ) DD. 15. f. 54, archiv c. k. dvorský. *) Lib. erect. IX.
J 3, DD. 19. f. 221. *) Arch. Č. V. 274. Srovnej arch. Č. III. 356.
s ) Rel. tab. IL 200. *) Časopis mus. 1827, 3, 81. "O Arch. Dráždan.
a Třeboňský. Viz i k r. 1454 archiv gub. •) Tamže. •) Archiv
č III. 355 l0 ) Archiv Boleslavský. Vlastně se psal z Haberstorfu.

,1 ) Tamže ,s ) Arch. č. VI. 513; jest svědek v listu Jarošově z Cim-
burka. ,J ) Nejasné toto právo pocházelo snad ze sňatku jeho s Majda-
lénou, nebo nebylo-lj to ze zápisu nějakého Majdaléni na. ,4 ) Reliq.
tab. I. 164 (rok není udán). IS ) DZ. 84. B 18. lfl ) Arch. Boleslav.
Ve dsky v oženy jsou Kolomuty teprve r. 1522. (DZ. 84. B 18.)

Zajíraavo je, že ke smlouvě této přitiskl také pečeť svou Petr Procek
z Kolomut vedlé Jana Cetenského z Četně, s nímž stejného znaku
na pečetí užíval. Tvrz zdcjši pod vládou měsLskou ani tak brzo
nezahynula a čte se ještě r. 1595 v zápise dlužním, jejž učinila obec
na zboží své, totiž „tvrz a dvůr ve vsi Kolomutech, dvůr poplužný
řečený Čečkovský, ve Volenovicich tvrz, dvůr poplužuý a ves celou
pustou s podacím kostelním v Plaších.** ')

VOLENO VÍCE.

starší době ve století 14. a v první polovici následujícího
století se ves Volenovice nepřipomíná, jsouc, jak se zdá,
majetkem nějakého rodu, jenž tu nesídlil, a poněvadž se
později ves Plasy mezi příslušenstvím Volen ovic uvádí, zdá
se vycházeti z toho, že měly obě v starších dobách společné
držitele. Jako patron kostela Plaského připomíná se roku 1396
Vácslav z Vartemberka a na Tolšteině, a r. 1406 zřejmě jest pozna-
menáno, že Volenovice sirotkům po něm patřívaly s ) Asi uprostřed
téhož století dostaly se Volenovice v držení vladyk z Dalimiřic ,
kteří nosili na Štítě orlici a za klénot měli půl kozla. 3 ) Mikulif
Frycek z Dali?něřic , jak se roku 1456 nazývá, 4 ) byl snad synem
Fryckovým ze Stakor, r. 1440 v zápise kraje Boleslavského jmeno-
vaného, ale r. 1468 přidav se na stranu královskou a posílaje se
sousedy svými list opovědný panu Janovi z Rožmberka nazývá se
již prostě Fryckem z Vole novic.*) Roku 1480 přitiskl pečeť svou
k listu Boleslavskému,*) Nástupce jeho Markvart Frycek z Dali -
měřic prodal r. 1498 v úterý po božím křtění kus dědiny svobodné
řečené Klín , vedlé dědin dvoru Vodického podlé silnice Plaské
Janovi Němci, pekaři z předměstí Boleslavského, a ženě jeho za
jisté peníze a pod jistý plat. 7 ) Roku 1525 dne 26. srpna prodal
Volenovice tvrz pustou, dvůr poplužný s poplužím a ves celou pustou,
vsi celé Plasy a Stakorce, ve Lhoté Husí co tu měl, v Úhelnicí
dvory kmecí pusté s podacím v Plaších radě města Boleslavi Mla-
dého za 1500 kop grošů českých. Když byl král Ludvík prodej ten
na vznesení Kunratovo z Krajku r. 1525, 16. záři potvrdil,*) násle-
dovalo vloženi téhož zboží ve dsky zemské r, 1527.*) Z tvrze, kteráž
sice pod vládou městskou ještě r. 159$ stála, ale potom spustla, za-
chovaly se blíže vsi skrovné zbytky. 1 ®)

BŘEZNO.

j d Boleslavě k východu jest městečko Březno, kdež postaven
jest r. 1770 nádherný zámek; před tím bývala v Březně
tvrz. Březno bývalo v letech 1253 — 1416 v drženi pánů
z Vartemberka ") Později bylo odprodáno a r. 1468 patřilo
Janovi Lapaíkovi * Sukorad , jenž věrně stál ke straně
krále Jiříka a seděl tu ještě r. 1473. Nástupce jeho JirH Lapaěka
připomíná se r. 1480 v privileji Boleslavském. Po něm následoval
Jindřich Hloiek z Žampachu , jenž byl napřed hejtmanem na Bo-
leslavi a před r. 1515 Březno koupil V pamětech Boleslavských
připomíná se Často. Zemřel r, 1544 odkázav tvrz pustou Březno

') DZ 9 1 M 23. ’) Lib. conf. acta jud. *) Arch. Boleslav.

4 ) Archiv č I. 176. s ) Archiv Třeboňský. Roku 1473 nachází se

jako svědek v privileji města Bydžova (Paprocký o si. pan. 274.)
e ) Arch. Boleslavský. 7 ) Tamže. a ) Tamže a arch mus. u ) DZ. 3.

K 23 l0 ) Soraraer S. 14. ") Arch. Svatomář. lib conf. ■*) Arch.

Třeboňský a Bydžovský.

TVRZE V OKOLÍ BOLESLAVE.

43

i městečkem bratru svému Matljovi, 1 ) ale tento odevzdal všechny své
statky Otíkovi * Bubna (fr. 1552). Když se r. 1558 synové Otíkovi
dělili, dostal Jindřich tvrz a městečko Březno, vsi Židiněves, Telib
a dvě krčmy ve Lhotě Mravinně. Herman dostal dvůr Matrovice,
vsi Sukorady, Lhotu Mravinnou, Skašov a krčmu v Sukoradech.*)
Jindřich zůstavil z dvojího manželství několik dcer a syny Mikuláše
Vratislava a Jiříka Otíka. Onen byl po smrti otce svého pod po-
ruče nstvim strýce svého až do r. 1602, a oženil se pak s Barborou
z Budova, jíž r. 1607 na tvrzi Březni věnoval. 1 ) Roku 1617 odkázal
statky své Březno a Skašov synům svým Jindřichovi Janovi , Heř-
manovi Šťastnému, Jaroslavovi Kunatovi a Vácslavovi a zemřel
nedlouho potom. 4 ) O pánech těchto již se obšírně mluvilo v díle II.
na str. 85. — 86. Zde budiž jen to doloženo, že se zpupné jmění
rodinné asi r. 1657 dělilo, při čemž dostal dotčený Kunata Jaroslav
Březno a synovec jeho Frantiiek Adam (syn o. Jindřicha Jana)
statek Skašovský. Kunata zemřel r. 1684 dne 25. června, rozhojniv
jmění své velice. Dědicem statků jeho stal se syn jeho Adam Ma-
ximilianf) V držení jeho potomstva zůstaly Březno a Skašov až
do r. 1749, kdež veřejně dražbou prodány. Od r. 1751 pak byly
statky ty v držení hrabat 2 Kounic.

SKAŠOV.

✓ůr poplužný Skašov u Dlouhé Lhoty jest na miste bývalé
vesnice, při níž také tvrz stávala. Roku 1397 prodal
Jiřík ze Skašova dvůr Skašov Evanovi ze VŠefan a Jin-
dřichovi 2 MeHře, bratřím.*) Evan zemřel před r. 1406,
a o věno, kteréž zapsal manželce své, nastaly soudy, jež
ukončeny smlouvou.'’) V 16. století vyskytuje se Skašov jako pří-
slušenství statku Březenského a dostal se r. 1558 v držení Heřmana
2 Bubna, známého reka a bohatýra. (Viz dil II. na str. 90. a 200.)

Ten teprve tu postavil tvrz a prodal r. 1578 tvrz Skašov, dvůr a ves,
dvůr a ves Kitonice s podacím, Lhotu Mravinnou, dvůr Matrovice
a ves Sukorady Elišce purkrabínce s Dcnina , která byla tehdi man-
želkou Kryštofa z Vartemberka a po druhé se v dal a za Ferdinanda
Hofmana 2 Grynpichlu a tomu r. 1606 statek Skašovský zapsala.
Od tohoto koupil Skašov r. 1610 Mikuláš Vratislav 2 Bubna a spojil
jej zase se statkem Břczenským.') Roku 1657 dostal se sice Skašov
za díl Františkovi Adamovi z Bubna, ale pro dluhy otce jeho přišel
k odhadu (r. 1660). I koupil jej Kunata Jaroslav z Bubna a při-
pojil zase k Březnu. Tvrz byla tehda tak pustá, že jec zdi stály
a dva sklepy přikryty byly, také dvůr byl spálený, jak jej vojáci
zůstavili. 3 )

TELIB.

těch místech, kde jest Nová Telib (jihovýchodně od Března),
stávala před Časy tvrz a ves Telib. Jako nej starší držitel
jest znám (roku 1378) Hanuš Kabát 2 Telibě, jehož bratr
Pavel, muž nábožný, byl kumtorem u sv. Víta v Boleslavi.
Oba darovali ke kostelu sv. Víta roku 1387 nějaké platy.
Hanuš připomíná se ještě r. 139c. 3 ) Po něm ujal Telib
tvrz, dvůr a ves a ves Lhotku Jan Kabát a na to dědictví
vstoupil r. 1406 ve spolek s Pavlem z Chotětic. Když pak dědictví
po Hanušovi, jakoby byl bez dědiců zemřel, provoláno, předstoupil
Jan Kabát před úředníky dvorské a dokazoval, že je synem Hanu-
šovým, proti čemuž tvrdili výprosníci a, jak se zdá, dokázali, že je
Jan synem ze sestry Hanušovy. 4 ) I zdá se, že je tento Jan týž
Janda Haraš 2 Újetdce a 2 Telibi , který se v 1 . 1411 a 1429 při-
pomíná. Roku 1451 držel Telib Jan 2 Útichovicf) Ves Telib bez
tvrze již spustlé patřila r. 1558 k Březnu, ale r. 1657 byl tu jen
dvůr pustý, na jehož popluží postavena později nová vesnice.

') Falackého děje V. b. 294, DZ. 5. E 29. ’) Viz díl II. na

str. 29 a DZ. 54. N 10—28. s ) DZ. 13 1. E 18, 133 L 23. 4 ) DZ.
138. M 9. 6 ) DZ. 71. F 17, 478. H 4. ■) Rel, tab. I. 569. Skašov
se tu píše Klassow. ’) DD. 14. f. 63.

’) DZ. 20. G 11, 133. F 25, 183. J 30. *) DZ. 28. L 26 až
29. s ) Tadra, Acta Jud p. 261, arch. mus. DD. 13. f. 9. *) Rel.
tab. II. 22, DD. 14. f. 57. *) Rel. tab. II. 85, archiv č. III, 550,

lib. III. Vet. urb. Prag. f. 109. Roku 1457 připomíná se Jan Karas
z Probluze a z Telibě. (Rel. tab. II. 287.)

Hrubá Skála.

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

Turnova patří zajisté k nejkrásnějším krajinám v Čechách. Kromě rozmanitého
tvaru krajiny a hojného stromoví přispívají k tomu nemálo malebné útvary
pískovcových skal, a poněvadž tyto nad jiné poskytovaly míst k zakládání
hradů způsobilých, nacházíme tu na místě poměrně malém drahně hradů
starých a vysoce malebných. Z těchto laskavému čtenáři první ukážeme
Hrubou Skálu, jako sídlo panské, podnes ještě obydlené ') Hrad tento,
skrývající se za úkrytem zeleným tak, že jej lze spatřiti teprve tehda, když
se k němu samému přijde, položen jest na dvou strmých, asi 57 m. vysokých
skalách. Přichází se k němu po dvou cestách a pěšinou. Obyčejná cesta
jde k němu od Turnova na Sedmihorské lázně k pivováru Skalskému
a spojuje se před zámkem s druhou cestou, kterou se chodí od Valdšteina.
K nim se připojuje tak zvaná Myší díra , to jest šíje ve skále vytesaná se
116 stupni. Tato Myší díra ze dvou příčin jest pamětihodná. Předně jest zjevem překvapujícím pro
toho, kdo miluje krásy přírody, poněvadž se pískovcové skály na některých místech z obou stran tak
súžují, že jedva dva lidé vedlé sebe projdou, kdežto nahoře skorém až k sobě přistupují nechávajíce jen
tolik místa, co by světlo denní tmavou sluji osvítilo. Po obou stranách viděti jest dlouhé i malé čtverhranné
vřezy ke vrážení roždí, jímž sluje tato na nejednom místě zavřena byla, též k nastrkání trámů k lešením
anebo podlahám a jiným nám neznámým věcem.

Tak lze ze tří stran přijíti na skalisko před hradem, kdež se spatřují v levo kovárna, fara,
kostel sv. Josefa a v právo Skalský hostinec. Kostel prostý a jednoduchý (vysvěcený r. 1812 dne 13. říjnaj

0 Pomůckou HebePs Burgen TT. 101.

Skála Hrubá hrad.

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

45

postaven jest od Karla Josefa hrabéte z Valdšteina a z Vartemberka (f r. 1814), jehož kosti tu odpočívají
pod Českým náhrobním kamenem. Za něho tu zřízena (r. 1802) i lokalie, která r. 1854 na faru povýšena
byla. Mezi tímto skaliskem a hradem jest hluboká propast, přes kterouž se z hradu zvoditý most spouštíval,
ale nyní jest tu kamenný most položený na třech obloucích a dvěma sochami (sv. Floryana a Vaivfince)
ozdobený. Do bývalého předhradi na první z obou skal se nacházejícího vchází se branou v moderním
slohu gotickém postavenou, na níž se znaky nynějšího držiitele nacházejí. Dříve tu byla vysoká brána,
vedlé níž se starodávná branka pro pěší spatřovala, ale roku 1859 byl celý zámek přestavován, tak Že
nejen tato brána, nýbrž i mnohá jiná starožitnost změněna. Je-li brána tato zavřena, není možno ani
do hradu na všech stranách nepřístupného, ani z něho ven se dostaň. A přece se o to pokoušel r. 1842
jistý poddaný, kterýž měl nazejtří soudu dodán býti; skočil s vysoké skály a zemřel za několik hodin.
Podobně se o uniknutí pokoušeli později dva poddaní uvěznění, z nichž jeden přece unikl.

Plán hradu Hrubé Skály.

Vysvětlení plánu: I. Most; 2. brána; 3. předhradi; 4. konice a byty; 5. most přes příkop do 6. zadního hradu ; 7. věž; 8. výstupek; 9. niŽSí
staveni; 10. veliká síň; II. místo nad Panenským vězením; 12. nádržka; 13. bývalá kaple; 14. bývalé vězení.

Kromě hradeb a zahrad od prázdného prostranství mříží oddělených spatřuje se v předhradi! jediné
stavení, v jehož přízemí se vrátnice a konice a v prvním poschodí byty nacházejí. Bývalo prvotně tak
veliké jako nyní, ale když r. 1804 shořelo, uděláno jest menši, ale později zase rozšířeno. Když opravován
roku 1828 severozápadní jeho roh, našly se ve zdi čtyři železné koule kromě několika rozbitých kulí,
z nichž tři zazděny nad branou. Předhradi dělila od zadního hradu rokle příkop nahrazující, jejíž stěny
(na př. na severní straně) uměle jsou přitesány; nad to příkop tento na dvou stranách (severní a jižní)
zavřen hradbami opatřenými ochozemi, tak že se v čas nouze na třech stranách z hradu do předhradi
choditi a pospíchati mohlo.

Zadní hrad stojí na skalisku samotném, jehož boky na některých místech jako stěny spadají,
jest však rázu zcela nového, poněvadž jej nejen po ohni r. 1710, kdež celý zámek i s archivem shořel,
nýbrž i v nejnovější době v nově postavili. Jako k předhradi vede i tu kamenný most k vysoké brance,
v jejímž průjezdu se Široké schody k světnicím panským nacházejí. Dlouhé nádvoří zavírá nsi třech
stranách a z části i na čtvrté stavení zámecké, sice pouhé hradby. Na východní straně je dosti velká
nádrlka , do níž se voda z hojného pramene Sousedy (východně v údolí a ze skály vyskakujícího) asi 75 m.

46

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

vysoko tlačí. Bývalá studně , z níž páni Skalští vodu Čerpali, byla nedaleko této nádržky v severovýchodním
rohu té části zámku, která hledí k jihu a na ohromném oblouku nad skalní roklí vystavěném stojí. Jíž
od dávných dob jest studně tato, kterou vlastně za cisternu pokládati máme, překlenuta, a pro budoucí
památku nechán jen otvor tak velký jako dlaždička. Obyčejně se skrze něj házela hořící sláma, aby
vnitřek její nuzně ozářila, ale ohledati ji bývá i proto věcí nesnadnou, poněvadž světnice nad studní se
nacházející k pokojům panským připojena jest. Poněvadž skála asi 57 m vysoká jest, má se za to, ie
hloubka studně jest také asi taková.

Způsoba stavení, když se na ně zvenčí hledí, jest taková, jako nyní často nacházíme u starých
zámků, kteréž zůstaly obydlím. Jižní část upravena jest slohem novogotickým s bohatými ozdobami;
západní stěna dvě poschodí vysoká podržela dřevní způsobu, to jest z minulého století. Nejstarší a nejvíce
pamětihodná jest severní část, která se v levo od brány také do výšky dvou poschodí vypíná; neboť na
vnitřní její straně spatřuje se v prvním poschodí chodba otevřená a nad tím v druhém poschodí chodba
se sloupovím, oboje ze 16. věku z dob Smiřických pocházející. Na východní straně jest Čtverhranná věž
vypínající se k výšce třetího poschodí ; výše jest na krákorcích povydaná ochoz, pak vyniká z věže užší
čtverhranatá věž, krytá vysokou sedlovitou střechou. Ve věži dole jest pěkná klenutá místnost v tom
slohu, jak se stavělo v 16. stol., když klenuli do polokruhu a při tom ještě klenutí zdobili pruty. Podobná
místnost jest i vedlé toho. Do hořejších světnic, ve kterýchž vrchnost bydlívá, vstupuje se po Šneku.
Na stěně chcdby v druhém patře vídati bylo čtvero znaků, kteréž, jak nápis přidaný svědčil, roku 1819
Františkem Adamem hrabětem z Valdšteina obnoveny byly, ale nyní jsou zabíleny. Z této chodby
vstupuje se na východní struně skrze staré důkladné dvéře do světnice klenuté starožitné {v severovýchodním
rohu), jak svědčí svorník na klenutí. Stěny její někdy černé pomalovány bývaly bílými, rozmanitě
rozvinutými arabeskami. Dveřmi, kteréž jsou v levé stěně, přichází se do veliké síně , nacházející se na
kraji skalnaté stěny. Třemi okny, z nichž jde jedno do dvora a dvě ven do rozkošného okolí, osvětlena
jest síň tato, jejížto stěny znamenitou hrubost mají V jejím jihozápadním rohu jsou pamětihodná stará
kamna, kteráž dříve byla ještě větší než nyní jsou, ale asi před 20 lety předělána a menší udělána
jsou. Skládají se ze zelených polévaných kachli, z nichž větší Část nějakou figurkou a písmeny ozdobena
jest, ale jsou také na některých obrazy bez písmen. Osoby vyobrazené jsou bud v kroji starých Římanův
anebo v kroji v 16. století obvyklém. Na dolním odstavci, který se z pravidelných čtverhranatých kachli,
na nichž se ozdoby střídají, skládá, jest někde vy pouklé poprsí muže s písmeny O. H. — J. K., někde
poprsí ženy s nápisem M. R. R. — K. O. N. Z obrazů těchto opakují se některé několikráte; všechny
jsou malovány barvami příslušnými na žlutém gruntě. Střední odstavec skládá se ze čtverhranatých kachli,
na nichž jsou vyobrazeni vždy pán a paní bud spolu se vodíce nebo se objímajíce, tu vážně tu důvěrně
vedlé sebe kráčejíce a obrácený nápis WDMIE (to jest: ved mé). Obrazy na nich nejsou stejné, nýbrž
lze rozeznávati několik jich způsobův a mezi nimi lze znamenati rozličné postavy bud starší nebo mladší
osoby nebo panoše v rozličných oděvích, ale vše ozdobně a řemeslně jest uděláno a pestře pomalováno.
V nejvyšším odstavci spatřují se na každé tabuli pán a paní z okna se dívajíce. Na rozích mezi prvním
a druhým oddělením jsou přidělány erby rodu Smiřiíckého. Nad kamny jest kopule arabeskami a pestrými
ozdobami pomalovaná (zelenými a bílými) a velikou koulí na způsob hlávky uzavřená.

Na stěnách této síně jakož i na chodbách jsou podobizny rodu ValdŠteinského a nej znamenitější
toho rodu vyobrazen jest v knihovně vedlé síně se nacházející; obraz má nápis Albertus dux Fridlandiae.
Z obrazů připomeneme báječného předka rodu Valčlšteinského prý z r. 1092, který je vyobrazen, an drží
prapor se lvem; obraz prý malován podlé náhrobku starého. Na jiném obraze vyobrazen Jan z Valdšteina,
na jiném manželka jeho Majdaléna Křinecká z Roinova, která prý muži svému 33 dětí darovala. Také
jsou tu obrazy otce jejího Jana a mateře Elišky z KunŠtátu, prý sestry krále Jiří. Připomeneme konečně
Františka Augustina (f r. 1684) a Karla Ferdinanda z Valdšteina (f r. 1702). Mezi oběma okny veliké
síně býval veliký vývod hrabat z Valdšteina, prý napsaný na počátku 16. století, (?) ale později na Karla
Josefa (r. 1815) dovedený, jenž počíná báječným a vymyšleným praotcem Zdeňkem Ralskem z Vartemberka,
o jehož obraze jsme se nahoře zmínili. Stěny této síně mívaly někdy neveselé pomalování (bílé ozdoby
na černém), které prý nesvědčilo ani o umělosti ani o vkusu, ale o velikém stáří. To asi bylo příčinou,
že při obnovení Skalského zámku (r. 1859) zničeny. Na klenbě, která se starodávným způsobem zavírala,
spatřovaly se erby, symboly lovčí, gryfy, draci, sifingy a j p., mezi nimiž se jako hlavní pole Indián
jezdě na slonu a drak s princeznou nacházely.

Poněvadž se v těchto místech starodávný palác prvních pánů Skalských nacházel, spatřují se
v podzemí veliké sklepy . Z přízemí vstoupíme skrzie dvéře do sklepa, jehož užívají za skladiště; z okna
jeho vstoupí se již na skálu. V jeho rohu jihovýchodním jest úzká a nízká branka, kterou lze přijití

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

47

k zajímavým podzemním místnostem, ale jsou tmavé, tak že se sem nikdo bez svétla odvážiti mesmí.
Napřed jest šíje ve skále vytesaná, dosti sice vysoká pro velikého Člověka, ale tak úzká, že tu jen jediný
člověk nepříliš tlustý projde. Vine se dolů na způsob nějakého šneku, ale nikoliv do kruhu, nýbrž
chodbami do čtverhranu založenými. Po této chodbě, v níž si spánek svůj odbývají netopýři, visíce tu
jako hrušky na stromě, a dolů po 20 schodech přijde se na místo, kam světlo denní vniká, poněvadž jsou
tu tři otvory ve skále vylomeny. Zde se zpozoruje branka ve skále, kteráž se zavírala, jakož i před tím
jsou známky dveří zasazených, ale nyní nic nebrání po několika stupních sejiti pod netopýry a s hlavou
sehnutou, kteráž by se mohla snadno o horní stěnu nízké chodby uraziti, až do nejspodnějších místností.
Přijde se na dva odstavce s třemi děrami ve skále; u první díry jsou vytesány rýhy pro dřevěné veřeje.
Potom se sestupuje ještě dolů a chodba se končí. Na tom konci bývalo sedadlo, ale již není. Říká se
místnosti této vězení panenské , poněvadž prý dcera jednoho pána Skalského tu dva dni a dvě noci proseděla.

Za jižním křídlem zámku, v jehož jihozápadním rohu se nacházela kaple, zrušená od té doby,
co byl postaven kostel při zámku, jest prostranství v zahradu proměněné. Asi uprostřed ní, ale nejblíže
k bývalé kapli, spatřovalo se ještě na počátku našeho století vězení , místnost džbánovitá, ve skále
vytesaná, asi deset m. hluboká, dole asi pět a půl, nahoře při otvoru »si jeden m. široká, kteréž se vůbec
jen Peklo říkávalo; také rozsedlinám pod tímto vězením říkalo se pod Peklem. Obávajíce se, že by se
tu mohlo přihoditi neštěstí, dali r. 1825 vězení toto překlenouti a potom zemi zasypati.

Na západní stranu od zámku jest skála Prachovna , výškou hrad tak převyšující, že panuje nejen
hradu, nýbrž i celému okolí. Poněvadž nepřítel usadiv se tu mohl hradu snadno škoditi, postavena tu
byla pevná a hrubá věž, z níž nic nezbylo než jen základy pod zemi, na něž lze přijití při kopání, ale
zbytky opevnění a známky staré cesty, kterou se sem chodívalo, se ještě spatřují. Snad se později učívalo
této věže k uschovávání prachu. Za Valdšteinů, když bývaly slavnosti, obyčejně se odtud střílelo.

V Boleslavsku bývaly dva hrady Skála pojmenované, které se dlouho příjmením od sebe
nelišily; to právě je také příčinou, že nelze s určitostí a přesností ustanovit!, kdy která povstala. Jedna
z nich připomíná se v druhé polovici 14. století dosti často, a jak některé známky nasvědčují, míní se tu
naše Skála. Jako pán její vyskytuje se r. 1353 Hynek z Valdšteina . Tento obdaroval téhož roku s manželkou
svou Annou z Vartemberka klášter svátého Jana v Hradci Králové a klášter Turnovský. J ) Týž držel také
Lomnici, ale s bratrem svým Jarkem . Jak se zdá, přišlo pak k rozdělení mezi oběma; nebot Hynek
vyskytuje se v 1 . 1360 — 13Ó2 jako pán na Lomnici a Jarek v 1 . 1358 — 1364 jako patron kostela v Přaslavicích
a pán na Skále. 2 ) Synové jich nenacházejí se již v žádném vztahu ke Skále. Připomíná se sice r. 1384
Jarek z Valdšteina jako patron kostela v Přaslavicích, ale nikde o něm není řeči, Že by byl Skálu držel,
patrně proto, že držel Přaslavice k Lomnici. a )

V držení Skály, jak se zdá, dostali se pak páni z Pardubic ; aspoň tomu nasvědčuje, že Vilém
z Pardubic r. 1371 kněze ke kostelu v Týně podával a Že r. 1393, když farář Vyskerský za peníze obdiržené
od Smila y syna Vilémova, plat koupil, při tom Vilém, kaplan na Skále, a Straníš, purkrabě tudíž, svědíčili. 4 )
Sice se Skála od r. 1395 v držení Petra z Vartemberka a z Veselé \ který byl také pánem na Veliši, vyskytuje.
Jeho purkrabí Skalští, totiž Frenclin (r. 1395 — 139Ď), Jan Doubravec (r. 1396), jakož i Straníš, vrchní purkrabě
všech panství, řídili často záležitosti městské v Jičíně a proto se nejednou v tamějších knihách připomínají.
Petr prodal r. 1406 nějaké zboží Janovi biskupovi LitomySlskému , a byla to bezpochyby Skála; neboť asi
r 14.07 nebo 1408 učinil týž biskup s povolením královým zápis, že kostelu LitomyŠlskému daruje hrad
Skálu, Rovensko městečko a některé vesnice. 6 ) Vešel-li kostel Litomyšlský v držení Skály, zajisté to
dlouho netrvalo.

Zdá se, Že koupil Skálu Ja 7 i z JenSteina % do r. 1416 pán na Staré a později na Humpolci, v jehož
držení se dostal skrze manželku svou Anéžku z Dube. Pán tento zemřel nedlouho po r. 1418 v mladých
letech, zůstaviv syny Jana , Jindřicha , Vácslava , Pavla a Čeňka , kteří povolili Antoši, faráři kostela
Týnského, aby vysadil podsedky nebo zahradníky pod úrok věčný na polepšení tomu záduší. 6 ) Viicslav
odděliv se od bratří seděl na Nistějce, a Jan, jakožto bratr nejstaršf, ujal Skálu, v jejímž držení se poprvé
r. 1422 připomíná. S ním se často v pamětech tehdejších setkáváme, an se sousedy svými katolické řády
v okolí pevně chránil a v 1 . 1432 — 1434 také katolické faráře do Týna podával. Proč se s nim r. 1428
také Beneš Košík z Lomnice seděním na Skále nazývá, neumíme vysvětliti. 7 ) Roku 1454 učinil smlouvu
s mateří svou Anéžkou, tak že tato véno své, kteréž měla na zboží Skalském a kteréž zavadila svěřením
Elišce z Kovaně a Heníkovi z Valdšteina, muži jejímu, slíbila vyvaditi a synu svému ve dsky vložiti,

') Paprocký o st. pau. 228. ’) Lib. conf. V 1 . 13^2 — 1369 vyskytuje se Jarek jako nástupce Hyukův v Lomnici. 3 ) Acta jud.
*) Lib. couf., erect. XI T. 129. & ) Rel. tab. II. 30, 45. d ) Archiv č. I. 341. Datum r. 1409 není možné, nýbrž bud r. 14 19 nebo 14:19 nebo
podobný rok. Srovnej DD. 15. f. 333. 7 ) Palacký urk. Beitr. I. 614, lib. conf.

Skála Hrubá hrad

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

49

Skála Hrubá.

začeŽ se Jan zavázal jí 20 kop grošů v úroku do jejího života platiti. *) Roku 1456 prodal Jan Petrovi
Finckavovi, služebníku svému, louku a kus dědiny pod hradem svým Skalou, tu, kdež udělal Petr rybník
nad mlýnem v Doubravici, a svolil, aby ten rybník po své smrti kostelu sv. Jiří v Přaslavicich daroval. *)
To jest poslední zpráva, kterou o Janovi a panování rodu jeho na Skále máme; ovšem se páni tito pak
pány z Jenšteina a ze Skal psali, ačkoliv již dávno Skály nedrželi.

Skála dostala se s Kostí a Troskami v držení Jana a Oldřicha bratří Zajíců z Hazemburka , nebo
jednoho z nich, ale jen na dobu krátkou. Neboť když se Zajícové protivili králi Jiřímu, kázal tento v létě
r. 1469 všechny jejich hrady najednou obehnati. Obléhání Skály trvalo několik neděl, až posádka jsouc
hladem vymořena vzdala se dne 28. srpna. 3 ) Po Skále padly Trosky a pak mělo přijíti na Kost. Ale
tu se poddal Zajíc a učinil s králem smlouvu. Na konci téhož století nacházíme Skálu a Svojanov v drženi
Jana a Jindřicha bratří z Bozkovtc , z nichž onen ujal r. 1492 Svojanov a vyplatil bratru svému 6000 fl.,

*) DD. 23 . str. 48. Lib erect. XIII b. 10. 3 J Palackého dějiny na str. 528, urt. Beitráge str. 6o6, staří letopisové 200.
Hrady fc zámky Česká X 7

50

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

pročež se tento s panstvím Skalským spokojil. *) Jindřich zemřel okolo r. 1509, odkázav všechen statek
svůj manželce své Kateřině z Kvedl, ale Jan vložil proti tomu odpor a dovedl toho, že mu byla Skála
odevzdána.®) Prodal tudíž r. 1510 panství Svojanovské a zvětšil panství Skalské přikupováním některých
okolních statků, zejména Navarova (r. 1511) a klášterstvf Hradišťského (r. 1512). Ale při tom upadl do
takových dluhů v a závad, že nemohl jmění svého udržeti Na zaplacení dluhů padlo celé panství Skalské,
a Jan podržel jen Hradiště, na němž r. 1528 bezdětek zemřel. 3 ) Úpadek Janův začal r. 1514 v červnu,
když Jan z Valdšteina, Zikmund ze Smiřic a Vácslav Litevský ze Svinař dluhu svého, kterýž měli postoupený
od Zikmunda z Šebířova a bratří jeho, právem se domáhali, a proto jim v 122 kopách rychty Žantovská,
Rovenská a Rotšteinská odhádány byly. 4 ) To přimělo Jana k tomu, že r. 1514 dne 28. července dotčeným
pánům (bez Jana) a svým jiným věřitelům a rukojmím panství Skalské odevzdal. B ) Panství to obsahovalo
tehda Skálu zámek s dvorem poplužným a krčmou, vsi pusté Kozákov a Komárov hořejní, zámek ValdŠtein
s dvorem poplužným a dvory kmecími, vsi celé a necelé Zásadu, Vyskeř, Krasnov, Skalany, Poddubí,
Chlum pod Vyskří, Smrčí, Mladostov, Chlum pod Mladostovem, Novou ves, v Turnově plat 33 kop
a 19 grošů, ves MaŠov, RotŠtein zámek pustý, vsi Smrčí, Pračkov, Zásadu, Dlouhou, Vesce, Loktuš a
Chutnovky, vsi pusté Dubecko a Jichostřeby, podací v Hrusicích, Semily tvrz, dvůr a městečko s vesnicemi,
Navarov zámek s městečkem Vysokým a zámky pusté Nístějku a KoŠťálov. To bylo odevzdáno všem
19 rukojmím. Kromě toho drželi dotčení tři páni právem odhadním Žantov městečko, vsi Hnanice,
Radvanovice, Karlovku, Svatoňovice, Voleveč, Roudný, Bukovinku, Radeč, Drahoňovice, Děčín, Lažany,
Krčkovice, Bohuslav, Rokytničku s mlýnem Doubravicí, městečko Rovensko, vsi Kouty, Týn, Sýkořice,
Žemový, Blatce, Štěpanovice, Bořek, Prosečko mlýn, Újezd, Jivany, ves pustou Lhotu, ves Bělý, Bukovinu,
Hrachovice a Klokočí.

Díly a práva rukojmí znenáhla skupoval Zikmund ze Smiřic . Roku 1515 koupil od Jana a Bernarta
bratři z Valdšteina všechna práva jich na statcích Skalském, Semilském a Navarovském, pokud je měli
zapsáním od Jana z Bozkovic a dotčeným odhadem. 6 ) Druhý znamenitý věřitel byl Radslav Beřkovský
ze Šebířova, jenž nejen měl na panství podíl s dotčenými 19 věřiteli, nýbrž i právo, které mu zapsala
Ofka z Bozkovic a kteréž mu r. 1518 na Části panství v 1193 kopách jistiny nebo v úroku deseti ze sta
odhádáno bylo. Právo to oboje odevzdal Radslav Zikmundovi r. 1518. 7 ) Jiný rukojmě Vácslav Litevský
ze Svinař praví v posledním svém pořízení (r. 1521, 26. srpna), že mu „vzat v Čechách statek jeho mocí
zrádnou od Zikmunda Smiřického pod řádem a právem, totiž hrad Skály s jeho příslušenstvím, 4 * pročež
nařídil poručníkům svým, aby toho statku dítkám dobývali. 8 ) Právo Vácslavovo přešlo později na Markvarta
Frycka z Daliměřic, od něhož Zikmundovi postoupeno. Konečně se i zachovaly vklady (r. 1543 obnovené),
jimiž Vácslav Sezema z Ústí, Jan Křinecký z Ronova a Vácslav Malešický z Černožic práva svá Zikmundovi
odevzdali. 9 ) Díly ostatních věřitelův a rukojmí získal též Zikmund neznámého času, ale zajisté před r + 1524.

Zikmund ze Smiřic neobešel se potom bez sporů. Roku 1524 žalováno na něho od Jindřicha
Šťastného z Valdšteina, že mlynáři pod Božko vem stav zbořiti a skopati dal a skrze to tok vody, který
na mlýn chodíval, svedl, tak že se mleti nemohlo. Roku 1530 vyšel Vácslav Holý z Vidimě, úředník
Skalský, s lidem zbrojným ke vsi MaŠovu a tu lidem z Turnova, poddaným Rohozeckým, seno na lukách
pobral. 10 ) Zikmund zemřel r. 1548, maje 80 let věku svého, a pohřben v kostele Týnském.

O bohaté a hojné dědictví po Zikmundovi rozdělili se tři synové jeho Jaroslav , Albrecht a Jindřich.
Jaroslav dostal sice jen Škvorec, ale také peníze, za něž si později Kostelec koupil. Albrechtovi dostaly
se Náchod s Miletínem a Jindřichovi Skála Hrubá s Navarovem, Semily a Hořice. Jindřich oženil se
r. 1557 s Eliškou, dcerou Jana z Valdšteina z Hrádku. 11 ) Panství Skalské rozšířil, přikoupiv k němu
r. 1559 hrad Trosky s vesnicemi. Před tím byl r. 1557 vsi své Březinu, Blaty, Mařenici, Dlouhý, Skalany
a dvůr Podžabokrtský odevzdal Adamovi z Vartemberka a za to směnou obdržel Tatobity, Lestkov, díly
Kozákova a Volavče, Vácslav, Chuchelnou, Sytovou, Rozprachtice a díl Vyskře. 12 ) Poznamenal o něm
Paprocký, že od císařův a králů Českých v zemi potřebován i ze země vysílán. Zemřel r. 1569 a pohřben
v Týně vedlé otce svého. ,3 ) Vdova pozůstalá Eliška z Valdšteina koupila r. 1575 statek Rovenský, vdala
se pak za Alše Berku z Dubé a zemřela r. 1596. 14 )

Po Jindřichovi zůstali synové Zikmund } Jaroslav Jan a Albrecht Vladislav , kteří obdrželi r. 1586
od Jaroslava, strýce svého, statky Kováč a Konecchlum. Tehda ještě byli nedílní, ale když Jaroslav, jenž
držel Úlibice, r. 1588 zemřel, rozdělili se tak, že Zikmund měl Skály a Albrecht Hořice a Úlibice, 15 ) ale
poněvadž i Albrecht bez dědiců zemřel, dědil Zikmund i jeho statky. A jelikož dědil po strýci Jaroslavovi

*) Viz díl I. na str. 123. “) DZ. 2. B I, Pam. arch. IIL 367. 3 ) Šembera, páni z Bozkovic na str. 98. 4 ) DZ. 2. B 6— II.

B ) DZ. 249. B 23. 6 ) DZ. 250. C 7- 7 ) DZ. 2. B 11, 84. B 30. 8 ) DZ. 6 E 14—15 9 ) DZ. 4. J 14, 5. B 28, 30. C 3. ,0 Í *eg. korn.
soudu. ") Archiv Třeboňský. ,l ) DZ. 54. B 9. ,3 ) Paprocký klade úmrtí na r. 1568, ale kšaft Jindřichův jest dán r. 1569 dne 6. dubna
a téhož roku ve dsky vložen. (DZ. 16. K 30— L 5.) 1 ') DZ. 127. F 16. la ) DZ. 128. H 25.

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

5i

panstvi Kostelecké (r. 1597) a byl nad to dobrý hospodář, snadno lze pochopiti, proč mohl dvě veliká
panstvi, totiž Dubské a Kumburské, koupiti. Vychování šlechtické obdržel při dvoří ch císařů Maxim ilia na
a Rudolfa; u tohoto byl Číšníkem až do smrti své. * 1 ) Posledním svým pořízením daným r. 1605, 7. března
odkázal statky své sýrům Jaroslavovi , Jindřichovi Jiří a Albrechtovi Janovi a opatřil také při tom manželku
svou Hedviku z Házen burka takovým způsobem, aby bydlela na Skále a kdyby se syny snésti se nemohla,

ůby jí postoupili díl statku, totiž zámek Skály s dvorem poplužným , dvůr poplužný Ža.nlov, mlýn

Doubravský, mlýn Rokytě nskou, Novou ves blíž Skal, Mášo v, KaluŽník, Kosnice, Radeč, Bukovinu, Smrčí,
Drahoňovice, Děčín, Krčkovice, Bohuslav, Rokytnici atd. *) Zemřel roku 1608 dne 27. května, maje věku
svého 50 let, a pohřben v Kostelci Černém. a ) Vdova pak opatření pro ni obmyšleného neužila, poněvadž
již r. 1610 dne 31. března zemřela. 4 )

Jaroslav, syn nejstarší, navrátiv se po smrti otcově ze Švýcar, kdež byl na vychování, uvázal
Se v statky otcovské, k nimž ještě některé malé statky přikoupil a oženil se r. 1610 s Annou Eliškou
ze Zap, ale zemřel již r. 16 11 dne 16. února, ač byl v mladých letech. 5 ) Poněvadž byl druhý bratr na
rozumu nedostatečný, ujal statky otcovské i všechna ostatní panstvi Smiřická, jež se bratřím po smrti
bezdětného jich strýce dostala, nejmladší syn Albrecht, jenž se narodil r. 1594 a tedy byl asi 17 let stár. Pán
tento súčastnil se následujícího povstání neobyčejnou měrou. Přítomen jsa všem bouřlivým schůzím stavů,
volen jest mezi správce a direktory zemské a ve všech radách a podnikáních tehdejších rozhodně působil,
a co se týče účinlivosti, jiným příkladem býval. Ale v ležení Českém u Budějovic zachvátila ho palčivá
zimnice, a když potom na léčení dovezen do Prahy, zemřel tu dne 18. listopadu r. 1618. Mrtvola položena
do veliké rakve, na hlavu její položen věneček rozmarinový perlami ozdobený, do rukou dány knížky,
na krk zavěšen řetěz zlatý, na němž visel k srdci zlatý peníz s vyrytou podobiznou jeho nevěsty,
hraběnky Amalie Elišky Hanavské, kteráž všechny tyto věci jako poslední pozdravení do Prahy zaslala,
a tak vezena k pohřbu do Kostelce. A tak zbyl ze všeho rodu Smiřických jediný Jindřich a jeho dvě
sestry Eliška Kateřina a Markéta Saloména, které se přely o poručenství nad bratrem svým a tudíž
i o správu velikého jeho jmění. Vypravovali jsme již, jak spor ten vedl ke hroznému výbuchu v Jičíně
(díl V. na str. 19 1).

Po bitvě Bělohorské odsouzen byl (dne 26. dubna roku 1621) Albrecht Smiřický všeho jmění
a památka jeho na věčné časy za proklatou a nepoctivou se vyhlásila. Ale ke statkům těm, kteréž
Albrecht nedílně držel s bratrem svým, jenž se v ničem neprovinil, připovídali se rozliční dědicové, více
nebo méně sobě spravedlností osobujíce. Ale žádný z příbuzných nebyl by dovedl vychvátiti statky ty
z jícnu bezedné konfiskace, kdyby Albrecht V. E. z ValdHeina mocnou rukou na ně nebyl sáhl a aspoň

z části nároky své nebyl přivedl k platnosti. Bylť on po mateři své Marušce ze Smiřic (nehledí-li se

k sestře Jindřichově, kteráž s ním ze země ujela) nejbliŽším příbuzným Jindřichovým a tak po právu
země České jeho poručníkem. Poručenství toho ujal se dne 30. dubna a dne 14. června dán mu komorník
od desk zemských, aby se uvázal ve statky Smirické. Poněvadž pak ve kšaftu n. Zikmundově (f r. 1606)
ustanoveno bylo, aby Jindřich „na zámku Skalách zůstával a náležitě, jakž by od pánů poručníků za

dobré uznáno a nařízeno bylo, opatrován a chován byl,“ pracoval také o to, aby od sestry své Markéty

ve Vratislavi meškající byl vzat a jemu do Čech dodán, ale teprve roku 1628 k tomu došlo po dlouhých
obtížích, poněvadž byla zatím Markéta do Hamburka uprchla. O tom, má-li býti Valdštein k držení statků
Smiřických, kteréž za propadlé vyhlášeny byly, připuštěn, trvalo po celý rok vyjednávání. Žádosť jeho
zhola zamítnouti nebylo možno, jednak že měl na své straně právo a jednak že patřil k vynikajícím
osobnostem na straně císařské. fl ) Nejvíce asi rozhodovala štědrá mysl Ferdinanda II., kterýž věrné své
skutečně císařsky odměňoval. I učiněna tedy smlouva (r. 1622 dne 2. listopadu) mezi komisaři královskými
a Valdšteinem, kterou císař r. 1623 dne 24. dubna jako nejvyšší poručník vdov a sirotků potvrdil, tak
Že Valdšteinovi polovice vší pozůstalosti zanechána. Odevzdány mu tedy Kumburk s Úlibicí, Semily
s Navarovem, Hořice, Skály (totiž Hrubá Skála) s Troskami, Dub s Frydšteinem a Skalami (t. j. Malou
Skalou), dohromady v 430.564 kopách. Nepočítán v to je Kostelec, který Valdštein také jako poručník
obdržel, ale dne 1. listopadu knížeti Lichtenšteinovi prodal. 7 )

Slušno též zmíniti se o osudech posledního Smiřického. Téhož převzal plukovník Jan z Aldringen
v Hamburku (r. 1627) a poslal ho s tehdejším jeho opatrovníkem Henrychem Hugo do Jičína skrze Jana
B. Rivara, který zajaté dva plukovníky Dánské s lidem jich do Čech doprovázel a Smiřického až do Bělé
přivedl. Vedlé poručení Valdšteinova zatím byl ponechán u hejtmana Bělského a potom podlé vůle otce
svého převezen na zámek Skalský, kdež až do smrti své s opatrovníkem svým náležitě chován byl.

') Paprocký o st pan. 321. a ) DZ. 134. D 7 — 19. 3 ) Para. arch. V. 352. 4 ) DZ. 135. C 14, Partlicflv kalendář 96. 5 ) Dačický

I. 228, 314, Para. arch. V. 352. 6 ) Dvorský, Albrecht z Valdšteioa. 7 ) Bílek, děje konfiskací.

7'

52

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

pHmému užívání
knížete přivlastně-
ný; k němu připojil
i ty části Turnova,
které dosud k ji-
ným statkům nále-
žely, tak že od té
doby (poprvé snad
co město stálo) celé
město k jednomu
panství náleželo.
Také k němu při-
pojil ves Holenice
a jen malé části
v manství odpro-
dal. Obracování
lidu na víru kato-
lickou dálo se s ve-

Zemřel roku 1630 v neděli provodní (7. dubna) na zámku Skalském, jsa z rodu toho po meči poslední. ! )
Valdštein nařídil mu skvostný pohřeb, poněvadž se skrze něho v držení velikého jmění dostal Měl
pochován býti v kostelíku městečka Rovenska, ale Jan Albert Colcinius, děkan Turnovský, nechtěl svoliti
ke křesťanskému pohřbu, poněvadž ve víře katolické nezemřel. Nazejtří po smrti Jindřichové předkládala
komora Jičínská děkanovi, že nerozumí tomu, proč by měl. býti pohřeb bez zvonění, prosíc, aby taková
pocta mrtvému tělu odepřena nebyla, poněvadž zemřelý, nejsa rozumu svého mocen, byl živ jako dítě,
kacířství nijak nakloněn nebyl a jako Zachovalý člověk hoden jest křesťanského pohřbu Podobná žádost
byla i arcibiskupovi poslána, ale není známo, jak byla vyřízena. Mrtvola pohřbena v kostele Rovenském. a )

Panství Skalské
připojil Valdštein,
roku 1623 do stavu
knížecího povýše-
ný, ke svým stat-
kům z práva zem-
ského propuště-
ným čili k po-
zdějšímu knížectví
Frýdlantskému a
ustanovil je za sta-
tek komorní či k

jenž od roku 1624
v mnohých místech
knížectví platně
působil. Poprvé
odpor trpný seznal
ve Vartemberce,
ač sem s vojskem
přišel, ale i tu ko-
nečně svou úlohu
provedl. Vykonav
pak obrácení ve
Mšeně a Kuřích -

likým úsilím a skrze
jezovity Jičínské.
Jeden z nejhorli-
vějšich byl P. Ma-
tyáš Burnatius ,

Starý obraz P. M. Burnatia r. 1627 zavražděného.

a přísně vyhrožo-
val, povstala v nich
nevole taková, že
vracejíce se domů
osadili cestu, po

které Burnatius do Jičína jeti chtěl, aby si ještě dva bratry na pomoc přibral. Ale Burnatius poznav
nebezpečí skočil s vozu a zachránil se útěkem do vsi Újezda Svatojanského, kdež jako bývalý administrátor
našel útočiště na faře. Nebezpečím tím nedal se nijak odstrašit!, nýbrž strojil se zase do Rovenska
(9. srpna), poněvadž sem bylo posláno silné oddělení vojska, aby odpor přemohlo. Ale vojsko to setkávalo
se s velikým odporem, poněvadž se byl lid z okolí sezvonil a hrdinsky bránil, a proto zapálilo jen věž
a chrám na Týně a zase se vrátilo do Turnova. Rovenšti pak dověděvše se, že Burnatius čeká ve vsi
Libuni na zprávu o přemožení Rovenska, vypravili tam lid, který hned kostel a faru osadil. Burnatius
jsa právě v zahradě farní s hejtmanem Velišským chtěl zadními dveřmi ujiti, ale lidé dohonivše prchajícího
ranili jej oštěpem do hlavy smrtelně a prokláli jej podávkami, tak že polomrtev k zemi sklesl a byl
dostřelen. Také jeho průvodce Jana Rokytu, studujícího, kterýž v stáji farní koně k útěku připravené

vodách, odebral se
do Turnova s ve-
likým oddělením
vojska, aby tam
známou tvrdošíj-
nost nekatolických
měšťanu přemohl.
Odtud dal obesla-
ti přední měšťany
z Rovenska, aby
jim poručení v pří-
čině reformace
oznámil. Rovenšti
sice přišli, ale žá-
dali dosti dlouhý
čas na rozmyšle-
nou, když pak Bur-
natius nesvoloval

l ) Jan dera, Paměti Hořické VIII. 2825 z pamětní knihy Rovenské. *) Dvorský, archiv gub.

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

53

držel, zabili. Po vykonání toho rostl odboj rozhořčeného lidu tak, že kněžna ze strachu Jičín opustila
a do Prahy ujela. Odbojní táhli od Libuně hned k Turnovu, aby se ho zmocnili, ale na cestě byli od
vojska poraženi. Z odbojníků zavedeno 17 do Jičína a tam na smrť odsouzeno, ale poněvadž na domlouvání
jezovitů přistoupili k víře katolické, obdrželi milosť a svobodu a jen dva původcové později na rozkaz
knížete byli kolem lámáni. *)

Regentem Skalským byl Bedřich Hoberk z Henrštorfu, který knížete ve všech jednáních
s poddanými zastával. On bezpochyby také byl opatrovníkem Jana Kryštofa z ValdŠteina, který na
Skále seděl. Týž sloužil totiž nepříteli a zajat jest od knížete r. 1627 dne 30. července při vzetí města
Opavy. Kníže poslav ho na Skálu, dal dne 3. srpna hejtmanu rozkaz, aby byl uvězněn v pokoji, kde
pan Smiřický (Albrecht? Jaroslav?) bydlíval, aby dal do oken mříže a ke dveřím dobré zámky, a na

Nádvoří na Hrubé Skále.

chování vězně aby za týden více nedával než dva zlaté. Na přímluvu kněžny byl pak chován v mírnějším
vězení a konečně r. 1629 na svobodu propuštěn a ) Statky komorní knížectví Frýdlantského měly podlé
ustanovení knížete, jenž synů neměl, podlé zařízení nápadního (r. 1628, 26. května) spadnouti na strýce
jeho Maximiliana hrabě z ValdŠteina , jemuž kníže ještě za živobytí svého některé statky na jisté výminky
odevzdal a kromě toho mu bemi z kořalky v knížectví zapsal. Když tedy kníže r. 1634 byl zavražděn,
a knížectví přes předešlá obdarování zrušeno, zadal Maximilian, aby mu statky Skála a Dub náhradou za
ztracenou berni ponechány byly. Ale postoupeno mu dne 14. února r. 1635 jen panství Skalské s městem
Turnovem a 817 osedlými a vedlé císařské resoluce ze dne 9. března ponecháno mu dědičně za jeho
služby věrné. 3 )

Za dob těchto panství velice od vojáků sužováno. Roku 1634 ležel v Turnově štáb generála
Gallasa od 9. března do 8. května. Na ty vojáky padlo 1520 fl., na tabuli předních oíicírů 671 fl. a rancionu

') Bílek, reformace katolická 152, Prášek, děje Turnova 143. 4 ) Bílek, děje konf. 835. 3 ) Bílek, děje konf.

54

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

zaplatili Turnovští do 2500 tolarů. Po nich přitáhli zase jiní vojáci, a později přišli vojáci hraběte Kolloreda,
kteří za dvě neděle obci do 1695 fl. útrat nadělali. ') Po nich zase přišli sem Sasové, drancovali tu a zřídili
komorníka, který měl panství pro korunu Švédskou spravovati, ale regent Hoberk a jiní služebníci pod
ním na zámku zůstávali. Po vypuzení Sasů (na podzim) přišli sem zase císařští a chovali se tu jako
nepřátelé, tak že nejen všechno do posledního zrníčka dojedeno, nýbrž i obyvatelé všelijakým způsobem

mořeni jeou. *■*) Po míru Praželcám na nžjaký čae útrapy ty přoetaly, al© mnohem zuřivÓji co obnovily,

když vpadl do Čech (r. 1639) Švédský generál Bannér, hrozný muž, který severní Čechy nelítostně plenil.
Šťastnou náhodou okolí zdejší pocítilo jen vydírání na statcích Skálu osadil Švédský korporál Pavel
Virbynský, a Turnov kapitán Armis. Poněvadž pak měl na Skálu přijeti generální profiantmistr, aby dal
odvézti odtud 300 korcův obilí, žádal týž korporál Turnovských (10. června), aby mu k tomu cíli 200 lidí
s pytly a kolečky nebo několik přípřeží poslali. Rovněž na ně za podobnou příčinou naléhal hejtman
Hoberk, který i za obsazení na Skále zůstával, poněvadž i na něho naléhali v příčině doprav do Švédského
profianthauzu. Asi v ty časy se stalo, že kapitán Christian Heller se silným oddělením k zámku Skalám
přitáhl a mocrě se do zámku tlačil; i nejsa vpuštěn zapálil bečvárnu pod zámkem a hrozil vypáliti pivovár.
Dali mu proto rancionu 130 fl. a dostali ujištění bezpečnosti i pro zámek i pro Turnov. Potom přišel
zase lejtenant Matějovský uptat se, kdo by ten setník byl. Svévoli Švédské učiněn byl konec teprve
v únoru roku 1646. Císařští rychle Švédy stihajíce dobyli Boleslavě (5. února) a hned potom opanovali
i hrady Kost, Veliš a Hrubou Skálu, kdež se posádky akkordem poddaly. Potom také Švédové po tuhých
bojích z Turnova a okolí vytlačeni.

Nový vpád Švédů r. 1Ď43 za generála Linharta Torstensona připravil městu Turnovu mnohé
útrapy, poněvadž obyvatelstvo nemilosrdně vydírali a okrádali, a jich vinou pak město vyhořelo, ale hrad
Skalský, jak se zdá, Švédům se ubránil. Ale r. 1645, když Torstenson po druhé do Čech vnikl, osazen
jest hrad Skalský padesáti muži, jichž velitelem byl ke konci toho roku Vilém Bonar. Toho vydržovalo
okolí, ač již předešlými běhy válečnými vyssáté. Proto hrozil Bonar Turnovským (20. listopadu), kteří
již na nejvýše schudli byli, násilím, jestliže resty na penězích a proťiantu neodvedou a posádku potřebami
životními opatřovati nebudou. Aby byli odsud vypuzeni, přitrhl sem v únoru r. 1646 císařský rytmistr
Unger a od 10. února až do 2. března před hradem ležel, poněvadž ho jiným způsobem dostati nemohl,
leč jej vyležeti. Turnovští měli nyní od Švédů pokoj, ale za to byli stiženi vojskem císařským, kdykoliv
skrze Turnov táhlo. Když se obléhání pro nedostatek střelby protahovalo, přivezeny z Prahy dva kusy.
Ale když je ke Skalám vezli, pro zlost cesty k Turnovu zajeti museli, při čemž 100 mušketýrů je
doprovázejících v Turnově sud piva, 120 liber chleba a tři korce ovsa vymáhalo. Konečně se dne 2. března
velitel Švédský s 20 mušketýry, 27 jezdci a oficíry vzdal a odveden jest od Ungra na Frýdlant. Jdouce
skrze Turnov snědli tu na útraty obce 220 liber chleba a vypili dva a půl sudu piva. Císařští zmocnivše
se Skály našli prý tu kromě potřeb válečných 80.000 říšských tolarů peněz hotových (?) a obleků pro
500 mužů. Ilned sem položena císařská posádka, jejímž velitelem byl Ehrenfried Anmann z Důrnfeldu.
Tomuto Turnovští některý čas denní porce na penězích odváděli, a tak to trvalo po dvě léta Ale několik
měsíců po vzetí Skály vpadl Švédský nejvyšší Richmond ze Slezska do Čech a přitáhl před Skálu, jejížto
posádku ke vzdání vybízel, hroze vypálením okolí; když pak se posádka mužně držela, kázal okolí nic nelituje
pleniti. Od konce r. 1647 byl velitelem na Skále Hans Otto Wittman, lejtenant pluku Valdšteinského, jehož
plat (22 fl. za Čtyři neděle) povinni byli Turnovští odváděti, ale kromě toho také maso na hrad dávali. I po
učinění míru Vestfálského zůstávala posádka na hradě. Na žalostné prosby Turnovských, kteří ustavičnými
příplatky již ochuzeni byli, nevěděl Albrecht Kapoun ze Svojkova (r. 1648, 26. prosince) jiné odpovědi,
než že do jistého času tak zůstati musí, nicméně že při reparticí zimních kvartýrů se na ně paměť míti
bude, aby se jim nějaké polehčení státi mohlo. Velitelem na Skále byl tehda Hans George von Falkenhan,
kterýž s posádkou svou za 40 neděl (29. března až 31. prosince) 2880 liber masa spotřeboval. Turnovští je
ovšem zase zaopatřili a za to, že jim poskytl nějaké ochrany, žádal na nich (r. 1649, 1 7 - ledna), aby mu
dali šiti pár bot. 3 )

Regentem panství v ty časy byl Vácslav Králík z Brocenberka. 4 * ; Pán jeho Maximilian zemřel
r. 1655 dne 19. února ve Vídni, a v držení Skály následoval syn jeho Ferdinand Arnošt , který však již
r. 165O dne 15. května zemřel. Poněvadž zůstali po něm synové nezletilí, ujala se vlády jako poručnice
71 4 árie Ele onom rozená z Rottalu , vdova, a dala se z vést i na statky nebožtíkovy Zvířetice, Studenku, Valečov
a Skály. 6 ) Za ní se u dvora Vídeňského velice zabývali otázkou, které hrady v Čechách by se měly

') Archiv Turnovský. s ) Prášek, děje Turnova. 3 ) Archiv Turnovský. Za zaslání těchto příspěvků děkuji p Jos. V. Šimákovi.

4 ) Prášek, děje Turnova 165. Hejtmany byli r. 1656 — 1660 Jan Vácslav Radvanovský, r. 1664 Jan Jiří Červenka, r. 1669 Adam Jiří Bušek

Rovenský, r. 1672 Ondřej Jindřich Loubský ze Stráže, r. 1675 N. Stránský, r. 1676 Jan Jak. Ebert, r. 1679 G. Kressl, r. 1680 Adam Ohroženský,

r. 1682 Jiří Formánek, r 168b Pavel Krejbich. s ) DZ. 113. K 38, 39, 261. J 16.

SKÁLA HRUBÁ HRAD.

55

pobořiti, aby po druhé nebyly nepříteli útulkem. Krajským hejtmanům Boleslavským dán r. 1658 rozkaz,
aby při bourání Skály a Kosti císařskému inženýrovi Pieronovi nápomocni byli. Šetření v té příčině
a práce protahovaly se dlouho do r. 1659, a tu na podzim u Skály dále nedospěli, než že část příkopu
zasypali. A poněvadž bořeni Kosti zastaveno bylo, dni se krátily a hejtmané nevěděli, mají-li v pracích
pokračovati, dotazovali se v té příčině u místodržících v Praze, a než přišlo vyřízení z Vídně a z Prahy,
práce, jak se zdá, zastaveny . l )

Marie Eleonora nepřála Turnovským, jako jim byl i manžel její nepřál, zkracujíc jejich svobody.
Také nový reg-ent Jan Vácslav Švantle z Třebska, který nastoupil po smrti Králíkově (f r. 1661), nebyl
na lid poddaný laskav. Následek toho bylo povstání lidu venkovského, kteréž jen pomocí Turnovských
utišeno. S radostí tedy uvítán dědic ArnoH Josef hrabě z Valdšteina , když r. 1674 dědictví otcovské ujal.
Pán tento celkem zachoval Turnovské při svobodách, které měli za děda jeho Maximiliana, a poskytl jim
některých úlev ; že při tom nebyl příliš štědrý, plynulo z ducha doby tehdejší, ale choval se k poddaným
svým mnohem laskavěji, než někteří jeho sousedé. Zemřel r. 1708 dne 28. června v Praze, a dědicem jeho
stal * c e syn František Josef , kterýž svobody Turnovských více obmezoval nežli předchůdcové jeho. Počínání
takové budilo u měšťanstva odpor, kterýžto za tehdejších poměrů k vítězství vésti nemohl. Odporníci
zkroceni za nějaký Čas a ponížení obce na obyčejné město poddané přece jen provedeno. František
zemřel roku 1722 dne ig. února, a dědicem jeho v panství Skalském stal se bratr jeho Jan Josef , jehož
panování bylo mírnější. Týž zemřel r. 1733, nezůstaviv dědiců pohlaví mužského. Dědicem Skály istal se
synovec jeho (syn Františkův) František Josef Jiři } kterýž byl na poddané své laskav a Turnovským při
vymáhání nových svobod nepřekážel (f r. 1760). Ještě laskavější byl syn jeho Emanuel Filibert , jenž
nejen poskytl mnohých úlev, nýbrž i Turnovským vrátil právo pivo vařiti, kteréž jim přes století popíráno,
také se ukázal milosrdným, když byla drahota r. 1770. A přece za něho zasáhlo povstání sedlské až na
panství Skalské, snad proto, že si sedláci od předešlých nátisků trochu pooddechli. Hnutí povstalo r. 1775
na hranicích Slezských a rozšiřovalo se odtud přes Semily a Jičín. Dne 24. března přitáhli na faráře
Libunského a dali se odtud na Rovensko, odkudž měšťané s nimi jiti museli. Primas Rovenský stal se
ted jejich náčelníkem. Přibravše k sobě ještě lid z okolních vesnic přitáhli ke Skále, žádajíce na hejtmanovi
domnělý patent o svobodě lidu poddaného. Marně i hejtman i jeho úředníci vykládali, že o takovém
patentu nevědí aniž slyšeli; lid nevěře jim vrhl se na ně, bil a lál jim, a teprve když jim slíbeno, že
nebudou voláni na robotu a že obdrží svobodu, propustili utýrané. Co našli od jídla, snědli, knihy a spisy
purkrabské pobrali a spálili a Žida, kterýž měl pod Skalou vinopalnu, obrali. Hrabě Emanuel uznávaje
rád věrnost Turnovských za těchto běhův, navrátil jim ještě r. 1775 všechny svobody, kteréž od starodávna
měli a v nichž od předků jeho byli zkracováni. Když hrabě r. 1779 zemřel, stal se dědicem panství syn
jeho Karel Josef , jenž byl z počátku pod poručenstvím mateře své Marie Anny kněžny Lichtenšteinské
a teprve r. 1784 plných let dosáhl. Zemřel r. 1814 dne 17. března a pohřben na Skále. Syn jeho František
Adam prodal z jistých příčin Skálu r. 1821 Janovi Leksovi rytíři z Aehrenthalu. Tento byl muž povahy
šlechetné, jenž dosáhnuv jmění i cti pracnou pílí, dovedl oceňovati povahy lidské a stal se ochráncem
přičinlivosti, kdekoliv se na panství jevila (f roku 1824). Potomstvu jeho panství Skalské se zá.rakem
posud náleží. 2 )

') Archiv gub. 9 ) PráSek, děje Turnova.

Valdštein.

VALDŠTEIN HRAD A KAVClNY.

yjdeš li z Turnova dav se na stranu jižní, přijdeš na Jičínské silnici za nedlouho
k lávce, kteráž jest přes potok Libuňku položena, spatříš za ní ves Pelešan
nazvanou a kráčíš dále, ale již cestou polní, která té dovede do lesa a povede
ustavičně do vrchu. Asi 100 kroků v od vrat obory tvoří návrší po pravé strané
úžlabinu, kteroužto na své pouti se budeš ubírati. Dostaneš se pak na vrch
a skálu Kalvárii řečenou, na kteréž jsou tři kamenní křížové zasazeni, a při
tom spatříš v právo jeskyni, ve kteréž v létě lampička hořívá. Poohlédna se
po okolí a potěšiv se rozkošnou vyhlídkou až k horám Krkonošským, dostaneš
se za nedlouho k Valdšteinu, na nějž můžeš vstoupiti bud skrze hladomři
(ovšem s obtížemi ano i s nebezpečenstvím života), nebo, jako většina lidí
chodí a naši předkové chodívali, po mostě. \ < j+j #

Valdštein stojí na dlouhém a úzkém pískovém skalisku a ukazuje, jak
nyní se spatřuje, nejen zbytky bývalé své úpravy (jichž jest na povrchu dosti),
nýbrž i to, co za naší doby dílem k zachování jeho, dílem k domnělému
ozdobení přiděláno. Nebot na počátku našeho století bylo na Valdšteině kromě sklepů jen něco starých
zdí viděti. Alois Leksa z Aehrenthalu, držitel panství Skalského, umínil si Valdštein podlé původního
rozdělení znova vyzdvihnouti a proto dal posta viti na něm věž a několik světnic (r. 1838 — 1841), ale poněvadž
ten, na nějž stavba vložena, stavěl maně, jak se mu líbilo, a na starý způsob nic nedbal, opravy ty
přerušeny. A tak jest starý a nový Valdštein jedno na druhém.

Jihozápadně od hradu jest haj nice stojící mezi lesy, kteréž celé hradiště pokrývají, na prostranném
palouku; ohledáš-li však bedlivě to místo, spatříš,, že tu bývalo předhradí nebo prostranné místo pro
hospodářská stavení, pro něž na hradě bylo skrovně místa. Při hajnici totiž začíná příkop, který jde
okolo prostranného skaliska až k té propasti, ve kteréž se vine silnice. Zdali jest to příkop uměle dělaný
nebo zdali povstal od přírody, dnes již nesnadno rozhodnouti, když jest od přívalů dešťových dávno
změněn. Rovněž jest nejisto, zdali měl pokračování k severozápadu a zdali byl později zasypán; nebot
to jest jen jisto, že haj nice byla odtud dále k severozápadu, kteráž pak shořela a přeložena jest na nynější
místo. Severně od hajnice viděti jest starou cestu k hradu, a že tím byla, svědčí koleje ve skále vyježděné.
Podlé toho tedy se k Valdšteinu se tři stran jezditi a přicházeti mohlo. Jednu cestu, totiž od Turnova,
jsme již popsali. Druhá, nyní na úpravnou silnici přeměněná, jest starodávná cesta od Rovenska (nyní

') Pomůckami: Bernau, Album I 39, zápisky n. Maloclbovy a příspěvek nejmenovaného.

VALDŠTEIN HRAD A KAVCINY.

57

přes Sedmihorky); ta vine se pod hradem a pak otáčejíc se v samém příkopě dostupuje hajnice, u niž se
spojují cesty třetího směru, totiž od Hrubé Skály a MaŠova Ale dotčená druhá cesta nezatáčela se
v příkopě jako nynější silnice, nýbrž šla skrze dno přikopu a připojovala se k první cestě na způsob
nějaké bašty, která se mohla v čas potřeby osaditi Tam asi, kde stará cesta přichází na rovné prostranství
proti hajnici, stávala bezpochyby dřevěná brána, odkudž ploty vycházejíce objímaly všechno předhradí.

Předhradí to odděleno jest od hradu, který stál na třech skalkách, příkopem anebo širokou
propastí; přes tu položen jest nyní kamenný most na Čtyřech obloucích, který pochází z první polovice
našeho století a ozdoben jest sochami sv. Lidmily, Josefa, Vácslava, Víta, Jana Nepomuckého, Ivana,
Vojtěcha a Prokopa. Ten most jde přes skalisko, na němž jsou díry pro mostnice; bývaly tu tedy za
starých dob dva dřevěné mosty za sebou, což se vysvětlí šířkou příkopu. I na jiných skalách v hradě,
kde byly mosty, jsou podobné vřezy. Brána do hradu jest nová, s obyčejným klenutím do polokruhu
z pískového štukoví postavená, a poněvadž průjezdu nemá, nijak se nehodí k starému Valdšteinu. Jest

Plán hradu Valdšteina.

Vysvětleni plánu .* I. Hajnice; 2. přikop; 3. bývalé předhradí; 4. silnice od Sedmiliorek ; 5. staré cesty; 6. baštovité skalisko; 7. skalka, přes
niž jde kamenný most přes příkop; 8. brána; g. přední hrad s šíji a kapličkou; 10. hostinec; li. prostředni hrad; 12. kostelík sv. Jana;
13. studnice; 14. Čtverhranné místo s věži; 15. brána zadního hradu s vězením; 16. dvůr zadního hradu, pod nímž jest sklep; 17. uové
stavem v starém paláci; 18. nejvyšši místo; 19. velká věž; 20. plotiŠtč.

také pro tento skalný hrad příliš vysoká. Jí se vkročí v nevelký přední hrad , místo či lépe řkouc skalisko
na všech stranách hradbami zavřené. Po obou stranách brány jsou tu kolny, a na jihovýchodní straně
jest při hradbě nová kaplička (vystavěná r. 1838) s dveřmi mřížovými a obrazem svátého Jana křtitele,
a konečně na severovýchodní straně jest úzká chodba do sklepa ve skále vytesaného, do něhož se pivo
skládá. Zajímavá tato chodba jde mezi starou hradbou a skalou jako nějaká soutka Jsou tu staré, zcela
ošlapané schody. Vřezy na skále svědčí nejen o tom, že se tato chodba zavírala, nýbrž i že byla kryta
dřevěnou podlahou. Hned tu na předním hrádku naskytuje se nám příležitost srovnávati staré s novým.
Opravami způsobenými okolo r. 1840 přišlo sice mnoho nepatřičného na Valdštein, ale není to nikoliv
takové, aby se tím příchozí másti dal a nové od starého rozeznati nedovedl. Neboť veliká byla zásluha
nezištného obnovitele, Aloisa Leksy z Aehrenthalu, že učinil Valdštein přístupným. Pohodlnou cestou
dostaneme se do všech bývalých částí hradu, na něž bychom s nasazením všech sil ano i s nebezpečenstvím
života vylézali. Dobrodiní to umí oceniti každý, kdo na př. byl na Valečově nebo RotŠteině.

Poněvadž byl přední hrádek od prostředního hrádku na protější skále stojícího příkopem oddělen,
býval z něho zvoditý most, a způsob starodávný vytahovati jej na noc, zachováván ještě před šedesáti lety.

Hrady a zámky České X. 8

58

VALDŠTEIN HRAD A KAVČ1NY.

Později postaven jest na tom místě most z pískového štukoví a ozdoben sochami sv. Markéty a Otilie.
Přikop jest přes pět m. hluboký, přes devét a půl m. široký a má stěny naschvál přitesané. Skála na
té straně do hradu má vřezy, v nichž někdy trámy pavlače zasazeny bývaly. Prostou branou vstoupí se
do no jednopatrové šenkovny (vystavěné r. 1838), kdež se také klíče do hradu nacházejí; neboť tu bvdlí
šenkýř, kterýž jest zároveň kostelníkem i klíčníkem. V prvním poschodí jest prostranná síň, v níž se
obyvatelé z okolí k rozmanitým kratochvílím scházejí. Za tímto domem jest dvorek dlouhými kameny
dlážděný a po obou stranách hradbami zavřený. U zadní části tohoto dvorku stojí kostelík svátého Jana
Nepomuckého , osmihranaté stavení s čtyřhranatým kůrem a čtyřmi do polokruhu sklenutými okny. Uvnitř
jest jednoduchý oltář s kamennou sochou svátého Jana, a dva jónské sloupy dělí kůr; v levo visí obraz
svátého Jana Křtitele, an jest na poušti, v právo jest kazatelna a uprostřed lavice. Dlážděn jest deskami
kamennými. Kostelík tento postaven roku 1722 z odkazu Františka hraběte z Valdšteina, ale ke stavbě
užito pískovce ze zřícenin hradu, který úpalem slunečním a vzduchem ztratil prvotní pevnost svou. Když
pak r. 1728 dne 20. května zde slavné služby boží slouženy byly u přítomnosti hraběte Josefa z Valdšteina,
a mnoho lidí na kruchtu vešlo, sřítila se tato tíží velikou a propadla se i s lidmi. Hrabě zůstal se švekruší
svojí státi na cihle jedné, až mu žebřík podali. Lidu v lodi se nic nestalo, poněvadž v čas uprchl, aniž
basa, která zůstala na prkénku, škodu vzala. 1 ) Tu opustí kostelík, až jej konečně r. 1836 vrchnosť Skalská
obnoviti dala, při čemž postaveny nové sloupy, klenutí a střecha. Mše svaté se tu každý čtvrtek od
prvního května až do svátého Vácslava sloužívají. U kůru, ale za hradbou a hluboko pod hradem byla
studnice ve skále vytesaná, za naší doby vyčištěná a tak k vážení vody opět přizpůsobená, kteráž jest
nyní zase zasypána. Nad ní stávala věž, z níž kousek zdi zbyl. Na skále viděti vřezy pro břevnoví a ty
vysvětlují, jak byl přístup do horních částí této věže.

Za kostelíkem, kdež všude jsou nové hradby, jsou schody z Žernovského kamene o třech
odděleních, z nichž poslední jdou ve vzduchu po oblouku, jimiž přijde se k nové bráně cimbuřím opatřené,
která se zavírá, a skrze ni na čtverhranatp dvorek , kterýž jest na všech stranách hradbami zavřen. Zde
jest nad samým příkopem, přes nějž zvoditý most býval, na skále okrouhlá, asi tři a půl m. vysoká věž,
kteráž v 1 . 1840 — 1841 postavena byla a schody k dolním místnostem obsahuje V přízemí pod tím dvorkem
jest konice a odtud jsou schody s devíti úzkými, ale vysokými okny, kteréž vedou do horní světnice.

Z tohoto čtverhranu sejde se po schodech nových do zadního hradu . Na kraji jeho v levo spatřuji
se zbytky zdi tři a půl m. vysoké, a při tom jest vězení starodávné v podobě džbánu ve skále vytesané
s nevelikým okrouhlým otvorem, jímž se vězňové sázeli. Jest asi čtyři m. hluboké, má dole devět a půl
metru v průměru, a vedlé toho jest trhlina ve skále překlenutá. Vězení to bývalo v samé bráně, kterou
se do zadního hradu vstupovalo a která byla v znamenité výšce nad nynějším vchodem, neboř i otvor
do vězení, jež bývalo ve spodku brány, jest nyní přes jeden metr vysoko nade vchodem. Kdežto se
chodívalo jindy po rovině, musí se nyní projiti sklepem. Jdeme dolů po mnohých nových stupních,
vedlé nichž se ještě staré velmi nepohodlné schody spatřují. Asi v polovici nových schodů v právo vidíme
díru pro závoru, něco dále v právo ve výklenku jest hradba se střílnou poobnovenou. Brankou vejdeme
do Čtverhranatého sklepa, v němž v levo spatřujeme tmavou šíji do sklepů ještě hlubších, v právo ode
dveří dvě střílny a v zadu v levém rohu východ z tohoto sklepa. Po nových stupních přichází se odtud
do horní části, na dvorek. I tento vchod mohl se zvenčí zavírati, jak svědčí vřezy ve skále. Než vrátíce
se odtud na stranu západní, pozorujme tuto horní čásť tak, jak se tu za starodávna chodívalo. Hned za
branou v levo šlo se podlé vysoké a hrubé zdi do dřevěného stavení, o němž svědčí jen vřezy na jedné
straně. Nyní jdou dolů dřevěné schody. Zatočíme-li se pak v levo, octneme se na dvorku a vidíme před
sebou starý palác v nově upravený, v levo velikou propast, v právo pak se nám otvírá sklep ve skále
vytesaný, dosti nízký, o dvou odděleních. Skládá se z několika ohromných balvanů na sebe nakupených.
Vřezy v něm svědčí, že se každé z odděleni zvláště zavíralo. Západní z nich má na západní straně dva
vřezy neznámého účelu. Hned za tím v právo jsou schody na nejvyšší Část Valdšteina, kdež se kromě
jedné hradby ještě kopce rumu, ale nic jiného nespatřuje. Dvéře na jižní straně vedou do horní části
paláce, kteréž se jako půdy užívá. Vrátíme-li se opět po schodech dolů, přijdeme před starý palác a na
to místo, odkud jsme byli ze sklepa vyšli.

Zde vidíme vysoký roh bývalého stavení, kterýž vzbuzuje obdivení tím, že se na něm zbyiky
rustiky spatřují; čásť tato tedy ještě v 16. století, když již Valdštein spustí, se obývala. Staveni se z větší
části sesulo a zbyl kromě jiného kus veníře od okna. Za tím stojí o sobě čtverhranaté vělcrvaté skalisko , na
němž se nepatrné zbytky stavení spatřují. Patrné to byla hlídka, velká věž a poslední útočiště pánovo.

') Prášek, dějiny Turnova na str, 265.

VALDŠTEIN HRAD A KAVČINY.

59

V paláci vidíme nové mezi starým, pravou to středověkou a moderní strakatinu, u níž jest jedna dobrá
věc, totiž střecha, která palác pro potomstvo zachrání. V právo jest vchod do několika nových světnic
zde zřízených; čtyři jsou po straně severní, a po straně jižní jest kromě skály a staré zdi kuchyňka a vchod
do sklepa tmavého. Jdouce podlé nové zdi, která jest ochranou proti všemu pádu s těchto strmých skal
do veliké hloubky, přijdeme ke skalní brance a odtud do neveliké prostory mezi palácem a zdí venkovskou;
lato bývala snad také obydlím, neboť venkovská zed je v těch místech, kde mohla okna býti, silně
vylomena. Dole jest sklep pod skalou a schody vedou vedlé něho nahoru do znamenité výše. Jdouce
po schodech vidíme v levo starou střílnu. Na tomto vysokém místě jsou všude zdi; na východní a severní
straně jsou nízké, na jižní vysoké a na západní jest nová zed. Přes tu novou zed lze patřiti na břidlicovou
střechu paláce, nad niž se vypíná ještě veliký kus zdi s velikým překlenutým oknem. Rozhled s tohoto
místa jest zvláště v tu stranu od východu k severozápadu rozkošný a přehlédne se tu celá krajina od
Turnova až k Troskám.

Malý kousek od Valdšteina jest ještě jeden hrad, na KavČinách, Jde li se totiž od hajnice před
Valdšteinem kus po cestě Hruboskalské a zatoči li se lesem odtud k západu, přijde se na kraj ostrohu
vysokého, který se srázné a hluboko do údolí sklání. Na ostrohu jest místo pro veliké a prostranné
Dředhradí, pak jsou tu tři strmé skály za sebou. Na první skalce bývala světnice ve skále vytesaná, ale
sesula se asi před io lety, a silná vrstva kamení, která strop tvořila, spadla na podlahu. Jistý příslušník
z Podháje nalezl prý zde krátce před sesutím veliký měděný moždíř. Tato světnice byla podlé doslechu
největší. Druhá světnice nachází se o trochu výše než první a leží blíže ke kraji toho skalního výběžku,
kde se Kavčiny nacházejí. Tato jest asi přes dva m. vysoká, o něco Širší a má na zadní straně lavici
k sedění vytesanou ve skále. Dvéře k ní jsou na jižní straně. Třetí světnice na třetí a krajní skalce jest
nejmenší a má výšku menší než předešlá Ačkoliv jest přístup k předešlým dvěma po úzkých pěšinách
na krajích srázné stráně dosti obtížný, přece lze k nim mnohem snáze přijití, než ke třetí světnici, kteráž
leží velmi vysoko a na místě nepřístupném. Ačkoliv měl hrad Valdštein tři oddělení a mohli se jím tři
bratří poděliti, zdá se přece, že při veliké úrodě rodu Valdšteinského ještě nebylo tu dosti místa a založen
tento hrad na KavČinách, jinak též Kavčí řečený, poněvadž mohl býti dobrým venkovským opevněním
pro hrad Valdštein. Tím byl ještě v 15. století, a proto se vysvětluje zpráva starého letopisce, že r. 1440
oba hrady, Valdštein i Kavčí, byly dobyty. *)

Hrad Valdštein založen jest ke konci 13. století a jméno své sice případné děkuje panujícímu
tehda mravu, dávati hradům jména německá. Prvotní jméno Waldenstein vyskytuje se sice z počátku
v pamětech latinských a německých, ale neujalo se nikdy mezi lidem, který říkal napřed Valdštein
a později měkčím vyslovením Valštein, tak že název tento konečně zobecněl. Předkem pánů z Valdšteina
byl Jaroslav z HruŠtice , jenž se v 1 . 1234 — 1269 připomíná a r. 1239 byl purkrabí na Kameni královském.
Měl čtyři syny. Nejstarší z nich Beneš držel Dětenice a stal se praotcem té větve, kteráž se psávala
i z Dětenic i z Valdšteina. Ostatní tři rozdělili se o dědictví otcovské. Havel dostal vesnice severně od
Turnova a seděl na Rohozci Třetí syn Vok dostal vesnice východně od Turnova a založil si hrad Rotštein ;
čtvrtý konečně Zdeněk dostal vesnice jižně od Turnova a psal se první z Valdšteina. 2 ) Týž Zdeněk měl
prý šest synův, ale jen pět se jich v pamětech současných připomíná. Poněvadž se skrze tyto syny rod
Valdšteinský velice rozvětvil, vznikla časem pověsť o onom jich předku báječném, který prý se 24 syny
svými přitrhl k vojsku, s nímž táhl král Přemysl do Prus Valdšteinové pozdější nejen věřili této pověsti,
nýbrž měli na ní i své zalíbeni a dávali ji na svých zámcích (někdy dosti neuměle) vyobrazovat!. Rozplození
jejich rodu jakož i Časté opakování se zamilovaného jména Jindřich, jež se i Hynek i Heník vyslovovalo,
činí vypátrání jich vývodu skorém nemožným Jen o synech Zdeňkových lze mluviti v souvislosti. Zdeněk
připomíná se v 1 1318 — 1335, druhý Heník v 1. 1318 — 1323, třetí Hynek (v 1 . 1318 — 1323) byl pak pánem
na Veliši, čtvrtý Albrecht (v 1. 1304— 1323) držel Lomnici a pátý Jan (v 1 . 1304 — 1323) dostal se v držení
Štěpanic. 3 ) Synové jich nacházeli se v držení četných statků v Pojizeří a zvláště v okolí Turnova, ale
potomci někteří schudli tak, že měli jen skrovné statky a pouze urozením svým se od vesnických zemanů

lišili. K dosti veliké platnosti přicházeli potomci Janovi, kteří drželi Stěpinicc (viz díl Y, cs. str. 240}
a zboží Maloskalské a také znamenitých statků na Moravě nabyli. Albrechtovi potomci byli, jak se zdá,
bratří Hynek, Beneš, Jarek a Jan, z nichž jsme Hynka a Jarka již v dějinách Hrubé Skály poznali.
Beneš byl do své smrti (f r. 1363) farářem v Olešnici, a Jan seděl na Chlumci v 1 . 1362 — 1363.

') „Expugnaverunt praedicta c as tra Walsstain et Kaurze“ (Chronicon veter. colleg. Prag.). Kaurze není žádné slovo a nějaké
takové slovo v 15. století býti nemohlo. Tudíž se musí čisti Kaucze a předpokládat!, že je Špatně vytištěno; neboť spreŽky cz a rz v starém
písmě někdy nesnadno se rozlišovat! mohou. Tím si i vysvětlíme místo ve při, kdež jest řeč o hradu ValdŠteině, že Jindřich „ty hrady
prodává u . (Reliq. tab. I. 170.) 2 ) Paprocký, rkps. Gersdorfské knihovny, Břežan. *) Emler, tab. vetust. Reg. III. 544, Dobner Mon. I.

8 *

6 o

VALDŠTEIN HRAD A KAVCINY.

Pit ta z Valdšteina pojal za
manželku Kačnu z Budějovic,
která měla r. 1355 věno své na
Ždanicích zapsané. V 1 . 1362 až
1363 vyskytuje se jako spolu-

patron polovice podací kostela
Hruštického. *) S nim zároveň
se připomíná jako patron téhož
kostela Zdeněk z Valdštcma
(r. 1362 — 1363), suad bratr jeho.
Oba, jak se zdá, nacházeli se
v držení Valdšteina. Kdo však
po nich následoval, o tom ne-
máme ani zdání. Dvě desetiletí
později, když se rod Valdšteinský
víc a více rozšiřoval, vyskytují
se v krajině zdejší jako nejmoc-
nější Zdeněk Štěpanický, Heník
Vysocký a Albert Lomnický
z Valdšteina, a když se chtělo r. 1382 na vsi Záblatí, Leštný a Mnichovy právem odumrtním sáhnouti,
dokázali, že ta zboží patří ke klášteru Turnovskému. 2 )

Zdá se, že nedlouho potom přikoupen Valdštein od pánů z Vartemberka Poprvé se připomíná
r. 1404 Jindřich z Vartemberka a. z Valdšteina^ an seděl tehda na soudu zemském. 3 ) Roku 1407 prodal plat
ve vsi Mašově u Turnova a vyskytuje se potom častokráte jako svědek v současných pamětech 4 ) Oženil
se s Alenou z Lipého , která jej roku 1412 přijala na spolek dědictví svého ve Vícenicích a Slavěticích, 6 )
a r. 1413 ujímal se sirotků bratra svého Vácslava, které Čeněk z Vartemberka vytiskl z držení Veliše.
Uvázav se v držení Veliše jako poručník prodal roku 1413 Mikuláši, faráři v Jičíně, který chtěl tu nový
oltář zříditi, li kop platu na véskách pod hradem Valdšteinem a té části Modlice, jež ke hradu patřila
{kromě vsi Kckošky), a konečně na Nové vsi. 6 ) Stav se r. 1414 purkrabí kraje Hradeckého ukončil nechuti
se strýcem svým Čeňkem a postoupil mu Veliše, potom spečetil list stížný, poslaný ke sboru Kostnickému;
nicméně roku 1419 přidržel se strany královské a opověděl městům Pražským. 7 ) V letech 1423 — 1425
připomíná se několikráte jako svědek, nazývaje se Jindřichem starším a seděním na Valdšteině, 8 ) ale
skutečně jej držel nejdéle asi do r. 1425; neboť ačkoliv se psal i potom „odjinud z Valdšteina 4 *, ačkoliv
r. 1428 katolického faráře do Turnova podával, přece s Valdšteinem nic činiti neměl, ano r. 1432 nacházíme
jej dokonce v jižních Čechách pod ochranou tamějších vrchností katolických *) Odtud, že se nacházel
Valdštein nedíouho potom v držení pana ValeČovského , horlivého stranníka kališnikú, lze správně vyvoditi,
že byl Jindřich z držení hradu mocně vyveden. 10 )

V ty doby byl správcem zemským a aspoň velitelem obcí městům Pražským příchylných kníže
Zikmund Korybutovič, jenž byl do Čech přišel zastupovat požádaného krále Vitolda. Když pak tento
vyjednával tajně o smíření Čechů s církví Římskou, zapletl se v tom tak, že byl jat a ze země vyveden.
Dne 16. dubna roku 1427 bral radu se Svojšem ze Zahrádky, svým podkomořím, a Rozvodou ze Stakoř,
kteří od něho nějakým způsobem tajemství zvěděli, a vyslal je z Prahy, aby nějaký jeho rozkaz vykonali.
Ale tito oklamavše pána svého, který jim příliš důvěřoval, oznámili bezpochyby tajemství protivníkům
jeho a obrátili úklady proti němu. Nazejtři ráno (17. dubna) na zelený Čtvrtek vrátili se do Prahy, vedouce
prý s sebou jeho vrahy; přivedli totiž nejspíše z venkova pomocníky některé proti němu. [hned zvoněno
jest na poplach a když se lid sběhl, tu návodem Janovým z Rokycan a jiných osob strhlo se veliké
vzbouření, lid se dobyl do dvora Zikmundova a kníže vzat jest do zajetí, aniž přišlo k nějakému boji
riebo krveprolití; Bylo asi Šest hodin z rána podlé nynějšího počtu, když se to sběhlo. Zikmunda ostříhali
náčelníci jen přes den v jeho příbytku; v noci pak dopravili jej zakukleného na hrad Pražský a odtud
odvezli jej krátce potom ve vší tajnosti na hrad Valdštein, kdež byl dán v opatrování panu Valečovskému.

Most vedoucí na Valdštein.

’) Diy Olomoucké, lib. conf. 2 ) DD, 13. f 27. 3 ) RelL tab. II. IO. Roku 1406 výslovné seděním na ValdšteinŽ. (Acta jud.)

«) Rel. tab. II, 38. B ) Dsky Brněnské. B ) Archiv Třeboňský, lib. erect. IX P 6. 7 ) Archiv Třeboňský, archiv český III. 187, IV. 375.
B ) Arch. č. III. 4<;6, rel. tab. II. 237. ®) Arch. Novohradský. ,0 ) Kurz v dějinách Albrechtových {I. 108) vypravuje, že Jan hrabě Hardecký
jatý r 1425 od kal.Šuiků v Reci byl na Valdštein zavezen a tu zemřel, ale mate si věc, poněvadž týž hrabě sice Hynkovi Valdšteinskému
z Valdšteina dán do vězeni, který však Valdšteiua neměl.

VALDŠTEIN HRAD A KAVČINY.

61

Pádem jeho moc jeho v městech Pražských vzala konec a Svojše a Rozvoda stali se veliteli vojenské
moci Pražské. Ve vězení zůstal Zikmund celý rok, až pak po úmluvách učiněných mezi Pražany a Janem
Smiřickým propuštěn jest. ') Dne 27, října r. 1428 nacházel se v Tovačově, bera se skrze Moravu domů.
Rozvoda byl nedlouho před tím zemřel, táhna s vojskem do severních Čech. Pacholkovi jeho, který jel
zrovna za ním s napjatým samostřílem, spustila tětiva a střela vjela Rozvodoví do zad, tak že hned spadl
s koně a třetí den potom zemřel. Hrad Valdštein dostal se nedlouho potom v držení bratra Rozvodová,
totiž Ramše z Hrádku , jenž zejména r. 1431 na Valdšteině seděl. 2 )

Nějakým způsobem dostal se zase Jindřich z Vartemberka v držení Valdšteina, bezpochyby jej
koupiv od Ramše nebo toho husitského hejtmana, který jej držel, 3 ) ale za nedlouho prodal hrad Valdštein
i s panstvím asi r. 1437 Janovi Čapkovi z San, známému hejtmanu kališníků, ale poněvadž se tento pak
na Moravu odebral, kdež držel hrad Hukvaldy, zapsal Valdštein Žofce , dceři své, Janovi Tala,fousovi , muži
jejímu, a Soběslavovi Mrzákovi z Miletínka , 4 ) ale mezi tím dály se tu neblahé změny. Snad se to stalo
vinou bud Čapkovou nebo Talafousovou, že se na Valdšteině zavřeli zlodějové a loupežníci. K. zastavení
loupeží vytáhl Jetřich z Miletínka, hejtman kraje Hradeckého, s hotovostí krajskou a přilehl k Valdšteinu
na konci měsíce července r. 1440. Když však se obléhání protahovalo, přitáhli na pomoc Jan Smiřický
s Mikulášem Sokolem z Lamberka a jinými pány a vladykami, a také Pražané poslali svůj lid s puškami
ke konci srpna. Teprve nějaký den po sv. Vácslavu dobyty oba hrady, totiž i Valdštein i Kavčiny,
a obléhající ztrestavše lupiče navrátili se domů. 5 ) Komu se Valdštein potom dostal, není známo; o několik let
později vyskytuje se v jeho držení Kryštof Sof z Helfemburka, , bud se ho zmocniv anebo jej drže postoupením
od Soběslava z Miletínka, jenž byl podlé zápisů Čapkových pak jeho držitelem dědičným. Snad se to
i stalo tak, že ta Anéíka ze Světic , kteréž Soběslav právo své prodal, byla manželkou Kryštofovou. Když
pak r. 1448 přátelstvo Menharta z Hradce zdvihalo se proti jednotě Poděbradské a také známý Jan Kolda
ze Žampachu se od oněch získati dal, přistoupil ke spolku tomu také Šof (r. 1449), zapsal se Koldovi, Že
mu bude pomáhati, a postoupil mu hradu Valdšteina. 6 ) Z těch příčin a pro škody, které Kolda činil,
nařízena jest proti němu hotovost v kraji Hradeckém. Nějaký čas trval boj, až pak Kolda nucen byl
žádati za příměří.

V následujících letech nejednou poháněl Jindřich z Valdšteina Anéžku ze Světic, vině ji, že mu
drží hrad Valdštein. Měl totiž právo, postihovati na ní nějaké peníze, k nimž mu právo přiřčeno již
r. 1437. Na soudě zemském dáno Jindřichovi sice za
právo, ale v držení Valdšteina nestala se změna žádná.

I potom nacházíme Kryštofa Šofa v držení jeho. Při-
pomíná se ještě roku 1474 se syny svými Ji?iďřichem
a Jiříkem , ani obdrželi tehda od Anny z Orle list dlužní
na 140 kop. 7 ) Kromě Valdšteina držel také Loukovec,
kterýž mu byl král Jiří zastavil.

Synové se rozdělili tak, Že Jindřich dostal Valdštein
a Jiřík Loukovec. Onen ujav díl svůj zastavil šest kop
úroku ve vsích Vyskři, Chlumku, Mladostově a Krá-
sno věch Machně z Landšteina. 8 ) Roku 1484 svědčil
v privileji daném Boleslavským a psal se ještě r. 1486
na Valdšteině, ale i bratr jeho Jiřík se tehda tak psal,
byv před tím z drženi Loukovce vyveden. 9 ) Jindřich
Žil ještě r. 1493, l0 ) ale právě asi v ty časy prodal Vald-
štein Kateři?iě ze Strážnice a ze Stítar, pocházející z rodu
pověstného kněze Bedřicha Strážnického. Tato bývala
milostnicí Jindřicha mladšího, jinak Hynka knížete
Minstrberského, jenž odkázal jí a synu svému přiroze-
nému Bedřichovi hrad Kostomlaty s vesnicemi (r. 1492).

') Tomek, děje Praky IV. 366—367 a 414. a ) Rkps. knihovny
Pražské. 3 ) Jindřich nazývá se r. I434 zase sedénim na Valdšteině (Archiv
Olešnický) a r. 1438 prodal polovici Turnova, (Paprocký o st. pan. 273.)
Roku i^3g slově ještě z Vartemberka odjinud z Valdšteina. (Rel. tah. II.
249.) 4 ) Rel. tab. I. 170. s ) Chronicon vet. cnlleg. Prag Stáři letopisové
123. é ) Palacký na str. 188, arch. 5 . IV. 21. c ) Reliq. tab. I. 170, arch.
feapit. 8 ) Reg. kom. soudu. 9 ) Arch. gub. Boleslav. Paprocký o st. ryt.
276. *i Paprocký o st. pau. 8g. Bratří Šofové připomínají se naposled

r. 1496. (DD. 17. f. 70.)

62

VALDŠTEIN HRAD A KAVČ1NY.

Kateřina koupila si po smrti jeho Valdštein a vdala se tehda za Vojtka z Or/e 7 štolmistra královského
Roku 1493 dne 30. listopadu prodala hrad Kostomlaty s panstvím králi Vladislavovi a snad za peníze stržené
Valdštein koupila, *) ale dlouho ho neužila, poněvadž se sama brzo potom se světem rozžehnala. Krátce
před smrtí je;í obvinila ji Kateřina kněžna Saská a vdova po knížeti Hynkovi z pobrání klénotův, a z té
příčiny nařídil také soud zemský úředníkům desk zemských, kdyby chtěla Kateřina Valdštein zapisovati,
aby toho nedopouštěli, dokud pře ta konce nevezme. a ) Ponévadž tedy Kateřina o svém statku platného
pořízení učiniti nemohla, pokládán jest statek ten za odumřelý, který spadl na krále. Vyprosil si jej na
králi Vladislavovi Vojtek a dostal se pak v jeho držení. 3 ) Valdštein koupil potom Jindřich Svojanovský
z Bozkovic , spolu pán na Skalách, ale prodal jej zase před r. 1509 „pánům Klášterským". Když tedy
řečeného roku poslední své pořízení spisoval, nařídil, aby Valdštein týmž pánům ve dsky vložen byl,
k čemuž, tuším, však nepřišlo. 4 ) Tím se vysvětlí, proč se Jan a Bernart bratří z ValdŠteina , kteří v 1. 1493
až 1512 panství Klášterské drželi, r. 1510 seděním „na Valšteině" nazývají. 5 ) Ale poněvadž dotčení bratří
r. 1512 klášterstvf Hradišťské Janovi z Bozkovic a na Skále prodali, zdá se, že mu tehda také Valdštein
odevzdali. Od té doby zůstal Valdštein při panství Skalském. Roku 1514 odevzdal Jan zámek Valdštein
svým rukojmím. 6 ) Valdštein tehda ještě stál, a jak jsme pravili, bezpochyby i v 16. století na něm bydleno.
Poněvadž na něm kromě paláce kamenných stavení nebylo, spustlo vše, co bylo ze dřeva, záhy, ale proto
přece zůstal palác dlouho v celosti, až i on spustí. Jaké na něm opravy činěny v nynějším a minulém
století, pověděno již při popise.

') Rel. tab. II. 462, DD. 62, str 200 — 206. a ) DD. 21. f 346. *) DD 17. f. 72. ') DZ. 2. B I. E ) Reg. kom. sondu. Jinde

nazývají se seděním na Bělé. e ) DZ. 249. B 23.

Nejstarší část Valdštein a.

Trosky.

TROSKY HRAD.

naha po osobní bezpečnosti zabírala všechno myšlení a jednání středo-
věké společnosti, jako panuje nyní snaha po pohodlí. Venkovan sice
byl odevzdán libovůli nepřítele, pokud se nebránil svým čekanem
anebo nedosáhl pomoci od svého pána, měšťan skrýval se za trojnásobnými
hradbami svého města, a šlechtic konečné nic ši nevážil nepohodlí vsťupovati
na vysoké hory, jen když tu bezpečný příbytek míti mohl. Přírody i uměni
výhodné užívaje ke svým potřebám hleděl druh druha překonati, až se konečně
jako orli a supi na vysoká a nepřístupná skaliska sázeli. Této snaze děkujeme
mnohou památku, jejíž založení a postavení by se za našich dob za nejvýše
nákladnou a zbytečnou věc pokládalo. Ačkoliv máme nepřístupných a nedo-
stupných hradúv a tvrzí v severních Čechách dosti, z nichž mnohé zvláštní svou
pitvorriosti slušný obdiv budí, přece je v té příčině překonají Trosky, *) jimž se
snad na celém širém světě málokterá a v sousedských zemích žádná památka
nevyrovná. Již Balbin dokládá, že znal muže, kterýž Evropou a Asií prošel,
ale nikde nic podobnějšího památnému okolí Memfidskému nenašel, než krajinu,
ve kteréž stojí Skála a Trosky. Mysleme si totiž, že z krajiny, kteráž pro
rozmanitost útvarů skalných, lučiny a lesy různých, ale krásných barev známa
jest, vyniká nenáhle návrší, kteréž se na vrchu svém sužuje ve skalisko, z něhož
dva obrovští sloupové z čedičového kamene vynikají. Vrch hory i temena
sloupů pokryta jsou starým zdivém. To jsou Trosky a jméno své zasluhují,
poněvadž je tu rozbitého a roztříštěného kamení tolik, jakoby se (podlé pověstí
národních) pytel čertu pod rukama roztrhl.

Vrch hory, kteráž (jak řečeno) volně se zdvihá a na němž starý hrad
stával, má volnější svah jen na straně západní, neboť na ostatní strany se
k utěšené pahorkatině okolní příkře sklání. Obzvláště doložiti jest, že jižní
bok hradiště nejen jest strmý, nýbrž i skalnatý a mnohým kamením pokrytý,
tak Že jest přístup z této strany skorém nemožný. Na jižní strané leží ves
Troskovice, kteráž obdržela jméno své po skále hradské ještě před založením
hradu. Od ní vychází starodávná cesta vedouc příchozího okolo Báby či sloupu
západního, tedy ze strany nejvolnější až před hrad. Zde se spatřuje hrubá
a z veliké části rozvalená hradba, v niž se prostá brána nachází. Žádného
příkopu tu nebylo, neboť s vysoké hradby mohla. sc neveliká brána dobře
brániti. Branou touto přichází se do předhradí čili dlouhého parkánu, který
na všech stranách hradbami zavřen jest; na severní dlouhé straně zavírá jej
dotčená provalená hradba, na jižní též dlouhé strané vysoká a pevná hradba.
Zde se nacházela bezpochyby některá malá dřevěná stavení ke hradbám při-

■} Pomůckou: Heber’s Burgen IV'. 51, Míkovec, Album 330, Grueber III. 112. Literatura
o Troskách jest Četná od Meissnera, který své popisy r. 1798 vydal, až do nynějSí doby, kdež snad není
Časopisu, aby v něm jednou řeč o Troskách nebyla.

64

TROSKY HRAD.

ložená a jediné stavení kamenné; tohoto zbytky nacházejí se vedlé samé brány a z té příčiny není pochyby,
Že se tu nahoře vrátnice a holomčí světnice, odkudž se hned nad bránu přišlo, a v přízemí snad konice
nacházely. Na západním konci docházejí hradby skaliska Báby, ale jsou tu přehrazeny, tak že se v těch
místech dřevěné přístavky nacházeti mohly.

V zadní hradbě pod Bábou nachází se druhá brána , též prostá, ku které se cesta od první brány
zatáčela. I zde nebylo příkopu a brána se zavírala jen závorami, pro něž díry zbyly. Hradba tato stojí
z části na skalných stěnách, i jest tu zvláště pěkné podívání na jednom místě, kdež jde skála až skorém

k vrchu hradby.
Před 100 lety mí-
vala tato velmi
hrubá hradba pů-
vodní svou výšku,
ale posud jest asi
io metrů vysoká.
Jako přední tak
i zadní hradba ne-
měla oken podlé
zvyku středově-
kého, ovšem však
byla u zadní hrad-
by na jejím vý-
chodním konci
okna ve výšce
znamenité, poně-
vadž tu býval za
ní palác. Za ní
přichází se do zad-
ního hradu a na-
před na dvorek,
který polovicijeho
zabíraje, leží pod
samou Bábou. Na
něm viděti na
všech stranách
hradby bez oken,
ale všude na nich
jsou odstavce, na
nichž spočívaly
dřevěné pavlače,
prostředkujíce chů-
zi od Části k části
a na všechny stra-
ny i k paláci ,
k němuž ze dna
dvoru nebylo pří-
stupu. V právo od

Plán hradu Trosek.

Vysvětleni plánu : i. Stará cesta; 2. první brána ; 3 stavení s koDÍcemi, vrátnici atd. ;
4. předbradí; 5. druhá brána; 6. dvorek zadního hradu: 7. palác; 8, Bába; 9. nový
přístavek pro schody na Pannu ; IO. Panna. Erby pánů z Bergova, z BibrŠteina
a z Šelmberka.

brány jest vybou-
raná zed, v níž prý
poklad ukryt bý-
val. (?) V minulém
století vypátrali
prý jej mniši Val-
dičti a šfastné od-
nesli.

Na povýšeném
skalnatém místě,
kteréž jest na ten
čas jen ze tří stran
nepřístupno, ale
na onen čas všude
dobře zavřeno by-
lo, nacházel se pa-
lác čili dům pan-
ský, jenž má po
dobu nepravidel-
nou a býval dole
bez oken , ale
dobře jest viděti,
jak bývaly podla-
hy nad sebou. Vý-
chodním rohem
opíral se o skalisko
Pannu, k severu
a k jihu zavřen
byl zadní hradbou
předhradí a jižní
nejzazší hradbou.
Ty oboje stojí
ještě, ale postranní
stěny a příčky se
již provalily, ač-
koliv na konci
předešlého století
ještě vysoké zdi
s dveřmi a okny

vídati bylo. Co se dálo s touto částí, o tom svědčí velikánské hromady kamení a rumu, přes něž nyní pěšinka
vede. — Trosky mívaly tedy troje hradby, při nichž byla zábradla, kteráž mezi sebou příčnými stěnami
a zábradly spojena byla. Ale pevnost jich zvýšena byla dvěma věžemi, stojícími na vysokých, nedostupných
skalách, kteréž na způsob sloupů z podstavce skalního vynikají. Jako bývala při všech hradech veliká
věž, zvláště stála-li o sobě, posledním útočištěm obléhaných, tak bylo i zde, ovšem s rozdíly znamenitými.
Předně tu byly na obou koncích dvě věže úplně nepřístupné, za druhé byla spodní jejich čásť jistější
a bezpečnější než u obyčejných věží, poněvadž se skála ani podvrátiti ani roztrhnouti nemohla. (Díl II.
na str. yg ) Západní se jmenuje Bába, východní Panna, a to, tuším, od časů dávných; pojmenování své
děkují jadrnému vtipu předků našich.

Hrady a zámky České X.

9

66

TROSKY HRAD.

Pa?ma stojící na vyšším skalisku (asi 57 m vysokém) málokomu k sobě přistoupiti dovolí. Za
dřívějších dob jen zřídka se stávalo, že se odvážil někdo vylézti na tuto příkrou skálu, ale 2a naší paměti
přibývá odvážlivců, kteří se o to pokoušejí, a jeden člověk prý to dělával za pět krejcarů. Pokud se
spatřuje z dolejška, jest tu stavení věžovaté o jednom poschodí (zdélí asi 10, zšíří asi 5 m); na zdech
postavených z čediče (jen okna později prolomená vroubena jsou vypálenými cihlami) spatřuje se na dvou
stranách omítka, několik oken a branka (na severní straně) gotická, pěkným těsným kamenem obložená.
Také okna jsou obložena kamennými veníři, ale okolo nich spatřuje se drahně cihel. Hrabé Alois Leksa
z Aehrenthalu, tehdejší držitel panství Skalského, dal vystavéti r. 1841 na úpatí skaliska věžovaté stavení,
odkudž se mělo na skálu Pannu vstupovati. Když stavení to do jisté výšky vyzdviženo bylo a také
k dokonání jeho drahně potřeb svezeno, zemřel, bohužel, šlechetný hrabě (r. 1843, *5 února) a stavba
najednou a snad na věky zastavena.

Bába jest nižší skalisko (asi 47 m ), na jehož temeni se pětihranaté věžovaté stavení spatřuje;
toto má (jako i Panna) rohy těsným kamenem sesílené a jest uvnitř příčkami na čtvero světniček rozděleno.
Na toto skalisko lze spíše vylézti nežli na Pannu, ale i zde jest to spojeno s velikým nebezpečenstvím.
Kterak tyto véže přístupny bývaly, o tom lze jen domněnky vysloviti. K Panně nemohl býti přístup
odjinud, než z dřevěné vížky, která byla na střeše paláce, a z ní po mostě dřevěném K Bábě mohl býti
jediné z nejhořejších hradeb přístup, totiž tak, že šly z hradeb schody dřevěné na skalisko severozápadně
od Báby a z něho most až k věži.

Podlé pověsti Šla z hradu podzemní šíje , což se nijak pravdě nepříčí. Neboť jestliže zakladatelé

1 1 ; -

V y KUIIdll VUVOXiJVC

-■ »v,< „AJSÍ . - „ UAUX

(Jiútur vpiavciu VC/.1 na x úiiijc a uauc,

/Lůjl

pu o

šíje. Opravdu se na východním boku hradiště mezi rozsediinami skalnými chodba zasypaná našla. Ještě
podotčení hodno jest Čtverhranatě opevnění } které bylo pod samou Pannou (na jihovýchodní straně) a z něhož
jen základní zdi znáti jest. S první branou ve spojení nebylo, ale vede tudy pěšina, kterou se obchází
Panna. Říká se místu tomu marštale, poněvadž se tu našly podkovy. Také pod hradem v blízkém jeho
okolí našlo se kromě starých peněz množství kostí, sitřel a zbraní.

Trosky nepatří ke hradům nejstarším, třebas to od starších spisovatelů, kteří neměli dostatečných
pomůcek po ruce, tvrzeno bývalo. Okolí arci již v starých dobách osídleno a obydleno bývalo, o čemž
svědectví vydávají starožitné názvy osad, ale hrad se před posledním rokem ij. století nikde nepřipomíná,
a tento nedostatek zpráv nijak není nahodilý, poněvadž by se přece v těch mnohých zápisech téhož
století sídlo panské a sídlo mocného rodu mlčením pominouti nemohlo. Jinak je s názvem Trosk, neboť
ten jest prastarý a mnohem starší nežli hrad, přikládán jsa jen skalám a ssutinám s rtich spadlým.
Dílem z knih potvrzovacích kostela Pražského, dílem z pozdějších zápisů dovídáme se tolik, že můžeme
pokládati za zakladatele hradu pana Čeňka z Vartemberka , který žil vl 1365 — 1393. ') Otec jeho Jan držel
okolí to ke hradu Veliši, a tak je držel i starší syn Beneš, dokud všechna zboží otcovská spravoval ; Beneš
vyskytuje se proto v 1 . 1364 — 1366 mezi patrony kostelů v Újezdě horním a dolním. Asi v 1 . 1368 — 1372
vykonáno bylo rozdělení mezi oběma. Beneš měl potom Veliš s Jičínem a Bradou, Čeněk držel Bydžov
s Veselím Vysokým a ten kus Velišska okolo Trosk. Nacházíme proto Čeňka v 1. 1375—1377 mezi patrony
kostelů v obojím Újezdě. Týž Čeněk prodal neznámého času (ale v 1. 1388 — 1394) Mikuláši z Détenic
dvůr v Chřenovách s dvojím poplužím, vsi celé Troskovice a Tachov a tři lány lesa na Hradištku, ale,
jak se zdá, jen zástavou, přece však na nich zapsáno bylo véno El^ky, manželky Mikulášovy. Z toho
vznikly později spory, poněvadž nástupcové Čeňkovi M ikuláši, synu Eliščinu, v užívání toho věna překáželi. * 2 )
Ale i jiné spory povstaly po smrti pana Čeňka „někdy řečeného z Trosk “ 3 ) Bylť on někdy prodal statek,
na němž bylo věno Kačny z Rychemburka, a že toto bude svedeno s něho čili na správu toho věna, zavadil
hrad Trosky. Když pak véno spraveno nebylo, táhla se Markéta ze Šternberka 11a dědictví Smilovo
z Rychemburka jakožto správce, ale soudem zemským nalezeno (r. 1404), že má právo véstí na Trosky. 4 )
Není tedy pochyby, že Trosky založeny byly od Čeňka, ale, jak se zdá, při smrti jeho nebyly již jeho
majetkem. Čeněk totiž byl již r. 1396 mrtev, a král I ' doslav vykonával r. 1394 právo podační ve vsi Libu ni,
která k Troskám náležela* S tím souvisí, že se i Byůžoy r. 1393 v držení krále Vácslava nacházel. Od
krále Vácslava dostaly se Trosky v držení pánů z Bergova.

V dobách těchto vynikl nejvyšší purkrabí Ota z Bergcva v 1 . 1388—1393 a ten seděl na Bílině.
Jeho synem byl Ota z Bergova na Troskách; oba se súčastnili půtek, které byly roku 1399 mezi králem
Vácslavem a jednotou panskou. V listě však na učinění míru mezi stranami (15. června) jmenuje se bývalý'

’) Podotýkáme, že místopis ná bádáui v severních Čechách json mnohem obtížnější než v Čechách jižních, kdež se zachovaly

čtyři veliké panské archivy (nepočítajíc v to archivy primogenitury Svarcenberské mimo Třeboň). J ) Jireček, cod. jur. Boh. II. b. 3 5 1 .

3 ) DD. 18. f 63. ') Archiv č. II. 363.

TROSKY HRAD.

67

nejvyšši purkrabí Ota starší z Bergova, náš Ota však „Ota mladý z Bergova* nebo „Bergov mladý
z Trosk*. 1 ) V 1. 1408 — 1434 nacházíme Otu jako pána podacího v Libouni a obojím Újezdě 2 ) Není nám
povědomo, proč Ota několik let později půtku začal se sousedem svým Mikulášem Zajícem z Hazemburka
a na Kosti; ukončena byla ta pře roku 1414, 17. října příměřím až do neděíe příští, načež bezpochyby
konečný mír následoval. 3 ) Že pře ta vznikla vinou Otovou, dalo by se uzavírat! z hanebného skutku,
ke krerému se nedlouho potom propůjčil. Roku totiž 1415 na vše svatě, když byla noc temná, slezl

s Janem Městeckým
z Opočna klášter
Opatovice, a opata
Lacura umučili až dc
smrti hledajíce bez-
pochyby ohromné
poklady, o nichž po
věsť veliká rozšiřo
vána byla. 4 ) Bez
pochyby zde také
účinkovalo záští ke
králi Vácslavovi
tak že oba ti dobro
druzi „veliké viny
nechuti, protivenstv
se byli dopustili
proti JM. a proti ko
runě České*. Te-
prve na počátku
r. 1416 jim oběma
král Vácslav odpu-
stil. 6 )

Ve válkách husit-
ských stál Ota při
straně pod jednou,
jsa jedním z nejzu-
řivějších protivníků
kalicha. Z hradu
svého Trosk psal
roku 1422, 27. záři
markrabí Branibor-
skému, že chce s li-
dem svým k němu
přiraziti, „jsa hotov
ve dne i v noci bo
jovati a porážeti
s boží pomocí tupiče
svaté víry křesťan-
ské u .°) Teprve něco
později hněv jich
ucítil. Roku 1424

zradou dosáhli hradu Trosk, Bergova tu jali a uvázali se v hrad tak, aby vládli. 8 ) Nebyl to jediný účinek
takový v zemi a proto k zastavení krvavých zášti sešel se sněm ke dni sv. Lucie r. 1439 rozepsaný, ale
teprve na počátku příštího roku zahájený. Na sněmu tomto sepsán jest (r. 1440, 29. ledna) zápis a list
smírný všech stavů království, mezi jiným i to usnešeno, co by byla strana straně v předešlé válce zboží
odňala nebo zosazo^ala jeden druhému v držení, to aby sobě s obou stran propustili. Jinak bylo usneseno

Trosity: Vchod do hradu.

oblehli a dobyli tvrz
jeho Chlumec; ale
před tím již prý Jan
Žižka se svým voj-
skem přitrhl před
Trosky a hrad ob-
léhal. Namáhání je-
ho však bylo marné
a s nepořízenou se
musel vrátiti. V ty
časy se Ota připo-
míná často v tehdej-
ších zápisech. Roku
sešli 11 něho
sousedé naTroskách,
aby se uimlouvali
proti Čechům pod
obojí ; odtud také
skrze posly jednali
s knížaty v Říši.
Roku 1433 připo-
míná se Ota s Janem
z Bergova na Chlum-
ci, ’) jenž byl snad
syn jeho. Ještě po
skončeni válek hu-
sitských Ota činil
rád příkoří soused-
ním vladykám na
jich statcích, zejména
na Sekyřicich, pro-
čež naft r. 1437 uva-
lena dlouhá pře, je-
jížto konce se ne-
dočkal, nýbrž ji Jan
z Bergova ukončil.
Ještě pak jiná věc
poslední jeho dni
ztrpčila. Pověstní
škůdcové zemští Šof
a Šveikar roku 1439

') Arch. č. I 61. ald. Ota starší stal se r. I402 na krátký čas podkomořím, r. 1415 byl již mrtev, jak dokazuje arch. č. III
487 („vdově po Otovi starším Bergovovi ze Trosk"). Porovnej tamže str. 474. *) Lib. conf. *) Archiv č. III. 278. *) Staří lettopisové 21.
') Arch. č. I. 197. 6 ) Beiold K. Sigmund 11. die Reichskriege gegen die Husiten I. 107. 7 ) Arch. c. III. 508. Palacký, urk. Beitr. I. 614.
") Staří letop. 115. Šofem vyrozumívá se snad Kryštof Šof (Šuoí) z Helfemburka, jenž měl r. 1474 zrostlé syny. Viz děje Valdšleina.

V*

Trosky: Bába.

Trosky: Panna.

70

TROSKY HRAD.

o Troskách, totiž tak, aby k ukončení pře vydal Bergov jednoho přítele a Šof druhého a na ně mocně
zaručili, že chtějí jejich výpověd zdrŽeti. Pakli by se ti přátelé nemohli oč smluviti, aby šest pánů volili
mezi sebou za nejvyšší rozdílce, totiž z každé strany tři. J ) Ale ani potom Ota hradu nedosáhl, nebot
ještě r. 1444 byly Trosky v rukou Šofových, a tehda ZhořelŠtí a Žitavští porazili tovaryše „Šofovy z Trosk“,
kteří brali v jejich krajinách. Sice Ota prodal téhož roku na polovici své města Turnova plat 12 kop
Jindřichovi z Vartemberka. 2 ) Krátce potom zemřel a dědicem hradu stal se Jan z Bergova a z Trosk
(jak se r. 1455 jmenuje). Týž měl Chlumec a panství Zbirožské. Dlouho však na světě nezůstal; zemřel
ještě před r. 1458, zůstaviv Zbiroh sestrám svým Žofce a Dorotě. Jiná sestra Barbora měla zase právo
jakési na zboží Chlumeckém. Trosky bezpochyby ještě za živobytí svého prodal Janovi Zajíci z Hazemburka
na Kosit , načež obojí panství, Trosecké i Kostské, v jedno spojena byla.

Řečený Jan nacházel se mezi pány, kteří se v jednotě Zelenohorské protivovali králi svému
Jiříkovi, přidávali k Matyáši Korvinovi, králi Uherskému, a tak vlast svou hubili pomáhali. Oženiv se
s Annou kněžnou Opavskou nabyl veliké vážnosti u své strany, a král Matyáš nejen jej učinil r. 1466
svým nejvyšším kancléřem v Čechách, ale i poslal jej r 1469 s důležitým poselstvím ke dvoru Polskému.
Ale v ty časy král Jiří odbojníky spravedlivě trestal. Současně obleženy hrady Zajícovy Budyně, Skály,
Navarov, Trosky a Kost; Zajíc sám se nacházel v Budyni a tam byl obléhán od knížete Jindřicha
s Mikulášem Střelou z Rokyc. Skály se vzdaly 28. srpna, potom také Trosky se vzdaly a obsazeny
posádkou královskou, konečně měla býti i Kost ztracena. Tu však Zajíc marně čekaje pomoci od krále
Uherského vzdal se králi a s ním smlouvu učinil. Tu mu odpuštěno a vráceny mu potom statky jeho.
Z manželství svého obdržel Jan tři syny Mikuláše , Jana a Viléma (z nichž tito zemřeli bez dědiců r. 1497
a 1499) a dceru Anežku , kterouž byl ve stav manželský dal Zdeňkovi ze Šternberka; tato jsouc potom
vdovou po manželu svém držela od otce a bratří svých hrad Trosky doživotně, pročež otci a bratřím
zapsala 2500 kop grošů českých listem r. 1493 daným. 3 )

Jan zemřel roku 1495, brzo po něm v mladém věku též život svůj dokonal syn jeho Mikuláš
(f r. 1496 v neděli den sv Brykci), zůstaviv nezletilého synáčka Jana r jemuž byl poručníkem proslulý
Zde?iěk Lev z Rožmitála . Ten prodal (vkl. r. 1497, 2. června) panství Kostské s příslušenstvím, též tvrz
Studenku, dále „hrad Truosky“, Chřenovy dvůr poplužný, v Újezdě dvůr poplužný, ČimyŠl městečko celé
s rychtou výsadní, mlýn, Libouň s podacím, Javorníce, Knínice horní a dolní, Újezd vsi celé s podacím
tudíž u sv. Jana u hořejního kostela, u druhého kostela sv. Filipa a Jakuba polovici podacího v téže vsi,
v Krhově co tu měl, mlýn pustý v Rankovci, Tachov, Jivinu, Troskovice vsi celé, ve Lhotě, Bystřici
větší a menší a Jivanech co tu měl Janovi ze Šelmbcrka , nejvyššímu kancléři království Českého, jenž
potom na Kosti bydlíval a odtud se psával. Trosky však sotva často navštěvoval. 4 )

Jan zastávav od r. 1503 — 1507 úřad nejvyššího komoří zemřel r. 1508. Zůstavil několik synů,
z nichž Jindřich ze Šebnberka a s Kosti dědil panství Kostské a Trosky. Zadluživ se velice a nemoha
již ani úroky dluhů svých platili postoupil roku 1524 hlavnímu svému věřiteli Janovi z Bibršteina na
Frydlantě hrady Kost a Trosky Další změny se budou podrobněji vypisovati v dějinách panství Kostského;
zde stůj toliko, že po smrti Janově dědil panství oboje starší jeho bratr Kryštof ‘ ale s tou výminkou, aby
všechny dluhy zaplatil a jisté odkázané sumy peněz rovněž zapravil. Kryštof uvázal se potom v drženi
panství, jež odkázal strýnim svým Anně z Bibršteina (ý r. 1555), manželce Jana z Lobkovic na Týně
Horšovském, Anně též z Bibršfeina y manželce Kryštofa Bílinského z Lobkovic, a Barboře , sestře její, později
provdané TrČkové. Díly všechny nápadnic těchto trhy a postoupením nabyl Kryštof z Lobkovic s manželkou
svou Annou. Oba manželé prodali smlouvou roku 1559 uzavřenou: „zámek Trosky s přtdhradím," dvůr
poplužný Chřenov s poplužím, městečko Čímysl, vsi Libuné, Knénice horní a dolní, Javorníce, Troskovice,
Jivinu celé, Újezd, Ktovou, Jivany, Tachov co tu měli Jindřichovi ze Smiřic a na Skalách za 6300 kop
grošů českých. 5 ) Od těch dob jsou Trosky spojeny s panstvím Skalským.

Spuštění hradu hned po připojení Trosek k panství Skalskťmu nenásledovalo, nýbrž po celé
století se hrad náš udržel. Velice tu jest litovati, že o něm zápisů dalších nemáme, jen v dějinách se
ještě připomíná. Panství Skalského s Troskami nabyl r. 1622 Albrecht z Valdšteina. Tehda ještě hrad stál
a také panství se ještě po něm jmenovalo (totiž Skalské a Troské). Počátek jeho spuštění padá teprve
do třicitileté války. 6 ) Balbin viděl Trosky a vylezl na Pannu; podlé jeho náhledu (r. 1Ď81) snadno se
mohl ještě hrad opraviti. 7 )

‘) Archiv český X. 247. 2 ) Staří letop. 137, reliq. tab. II. 190. 3 ) Paprocký o sl. pan. 89. Purkrabí tu býval před tím nějaký
Habart. (Paprocký o st. ryt. 239.) *) Rel. lab. II. -jg3; archiv č. V. 364. s ) DZ. 13. J 2 a 54. £ 2. Vklad r 1559, 17. řijna. ^ ®) Heber
praví, že se v jakési listině, jíž se prodává SkaUko a trosky Albrech ovi, připomíná „zámek Trosky“; snad se mýlil lim, že jest řeč o panství
Troscckém. (Bílek, Děje koní. 776.) 7 ) Mi- cell III. 85. *

Rotštein.

ROTŠTEIN HRAD.

everovýchodně od Turnova mezi vesnicemi Klokočem a Loktuší jest v okolí
písčitém véska Rotštein, jež jméno své dostala po starém hradě, jehož zříceniny
se u ni samé spatřují. Od Turnovské strany je Rotštein zakryt pohořím, které
se táhne od Klokoče k jihozápadu, tak že jej není viděti, tím více překvapuje,
když se k němu přibližujeme, skalnatý hřeben mezi nízkým borovím, z něhož
vynikaji zvláště dvě skály, totiž hradiště Rotšteinské a skála Hlídka k němu
patřící. Rotštein skládá se ze skupení tří skal. Přední částí bylo ohromné
věžovaté skalisko k jihovýchodu položené a ze dvou skal se skládající, které od
sebe jen úzkou rozsedlinou odděleny jsou. Domnívali se lze, že tato skála se
ke hradu jako věž ven povydaná počítala; neboť mostem mohla býti spojena
* baštovit>m výstupkem vlastního hradu velmi snadno, poněvadž mezi nimi jest ještě jedno
skalisko. Mezi tímto a věžovatým skaliskem jest úzká chodba nebo soutka, která s jižní

strany, jak. vřezy svědčí, zavřena bývala. Zde také viděti schody ve skále vytesané.

Při skále, na níž stával hrad vlastní , poutají příchozího dolní sklepy , k nimž se přichází rovnou
cestou ze dna, na kterém skála stojí. Na západní straně tohoto skaliska táhne se stará cesta, která jde
mezi ním a krajem hory a na svém severním začátku se zavirati mohla, a v levo od soutky jest veliký
čtverhranatý sklep. Měl okno a dvéře, oboje ve skále jen z části vytesané, neboť ostatek nahrazovalo
dříví, pro něž jsou ještě vřezy. Z tohoto sklepa dále pod skálu jdou dvéře též se vřezy a skrze ně vstoupíc
do chodby jde se po vyšlapaných schodech do sklípku, z něhož šlo okno na jihovýchodní stranu. V tomto

sklípku jest k severu chodba do druhého sklepa čtverhranatého a z něho malinká dvířka, jen co by se

člověk protáhl, do velikého sklepa s rovným ponebím, jehož severní a západní strana, kde bývaly dvéře,
jest široce vylámána. Tuším, že tu v novější době lidé bydlívali, ano je tu dosti cihel a očazeného
kamení. Od toho sklepa na západ (u jeho rohu) začínala cesta po skále, jak znáti jest po kolejích
vyježděných, a tu bývala první dřevěná brána. V severozápadním rohu skály pod parkánem jest veliký
čtverhranatý sklep s rovným ponebím, k němuž jsou dvéře nahoře do půlkruhu vytesané; ty se mohly
dobře z venku i ze vnitřku zavirati, jak svědčí vřezy pro trámy. Na severní straně jest sklep s kruhovitým
klenutím a okénkem. Na východní straně tohoto skaliska jest napřed čtverhranatý sklep s rovným ponebím.
Vedle čtverhi anatého vchodu, který se mohl ze vnitřku zavirati, jest dole při zemi (v levo) otvor do
půlkruhu a v právo čtverhranaté okno, pak ještě dvéře do vedlejšího výklenku. Na severní straně tohoto
sldepa asi jeden metr nad půdou jsou tři schody do sklípku s kruhovitým klenutím, v němž jest ven otvor
sdělaný do polokruhu. Vedlé tohoto sklepu jest výklenek, co by jediný člověk stál a tudíž dosti těsný,
tedy snad bývalý kabát neboli vězení pro menší přestupky, ale není známek, že by se byl zavíral. Jest
právě před tou rozsedlinou, v níž jest hluboká, ve skále vytesaná studné, na jejíž dno se z prostředního
odděleni pohlížeti může, ale do prohlubně odtud není přístupu. Pod baštovitým výstupkem před branou
jest též čtverhranatý sklep velmi prostranný s rovným ponebím a třemi okny.

Nad tímto dolejším anebo spodním oddělením nachází se prostřední oddčlení vlastního hradu.
Přístup k němu byl velmi dobře opatřen. Možná, že se sem přijíždělo po mostě se skály jihovýchodní,
jak již praveno, možná též od skály jihozápadní nebo konečně tím vchodem, kterým navštěvovatelé
posavad na Rotštein lezou Jest to soutka ve skále od strany západní. Jestliže tomu tak bylo (a nasvědčují
tomu vřezy ve skále), pak byl sklípek nad touto soutkou v skalném balvanu vytesaný zajisté příbytkem

72

ROTŠTEIN HRAD.

vrátného, který hřeben nahoře vytahoval anebo spouštěl. Kdo potom přišel na skálu, mohl jiti bud do
prostředního nebo horního oddělení, a to po dřevěných schodech. Hned za soutkou šla cesta v levo.
Vede nás na neveliký dvorek, z něhož se hradba již na východní straně sesula. Hned za tím byl prostranným
sklep ve Skále vytesaný, ale nyní na dvě strany, kde bývalo břevnoví, otevřený. V právo od tohoto-
sklepa vchází se do chodby, kterou západně skála svislá (svislou Části klenutí tvořící) a východně hradba
svislé skály dosahující zavírá. Ve zdi jest hned na začátku okno ještě z části veníři obložené, něco dále-

Brána na Rotšteině.

je druhé velmi čisté okno s malým výklenkem, jen co by střelec shrbeně státi mohl. Okno se zavíralo-
prkénkem. Za tím následuje otvor mezi zdí a skalou, a lze za to míti, Že tu býval na břevnech ven povydaný-
dřevěný námětek čili arkýř. Úzká a krátká chodba ve skále potom následující zavírala se dveřmi, pro
jichž dříví jsou tu vřezy jakož i díry pro železa, v nichž se točily panty. Odtud vstoupíme do velikého
sklepa, který jest na západní stranu otevřen, poněvadž se tu zed svalila ; v tom sklepě jsou lavice kamenné
a výklenek. Pro vrchní podlahu jsou tu vřezy a viděti dobře, jak šla; lim se také vysvětluji dvéře,
chodba a kamenné schody, které sem s hořejška (horního oddělení) vedou ; nebol ty dvéře se nacházejí
asi jeden metr nad těmi vřezy a vřezy samy jsou nad půdou asi tři až čtyři metry vysoko. Hned za tím
jest propast, v níž jest studně, a následuje potom neveliký parkán na dvou stranách hradbou, na třetí

ROTŠTEIN HRAD.

73

skalou zavřený. V hradbé západní jest okno a k němu stupně. Dotčená propast byla kryta a měla, jak
vřezy na skále ukazují, pavlač, kterou se přišlo ven ke hradbě vyplňující rozsedlinu; ve zdi bylo okno
veliké, ale ještě za květu hradu je zazdili.

Přístup k hornímu oddělení hradu byl tam, kde se přicházelo do prostředního odděleni. Když
nyní příchozí k němu vstupuje, dojat jest velice pitvornostf skály, v níž se nacházely hrány Verllé vrátnice
bývalé přijde se na rovné místo a trávník, přirozenou to baštu vysoko na skále. Odtud vede pět dobrých
schodů (šestý jest již roztlučen), ale hodně ©Šlapaných k brance ve skále. Dalších sedm schodů vede
k bráně, která jest dílem ve skále vytesána, dílem vyzdéna. Obě tyto brány, jak již praveno, z daleka

Trosky: Pohled z nádvoří na Bábu.

pitvorností svou obdiv cestujícího vzbuzují. Z obou, i z branky, i z brány vedly před časy mosty, to jest
prkna na dlouhých břevnech. Z branky se přicházelo k malé skrýši a od ní po schodech nahoru pod
nej vyšší skálu do široké chodby (odtud ta chodba dolů nad sklep dotčený v prostředním oddělení). Z brány
též šel most na touž skálu a také do chodby. Nad oběma chodbami jest skála strmá, na jejímž vrchu
stojí kříž; skála tato jakož i skála, v niž jsou chodby, nesnadno jest ted přístupna, neboť se musí na
ni lézti s nebezpečenstvím života po stupních ve skále vytesaných. Zřícenin nahoře není, poněvadž tu
stálo bezpochyby dřevěné stavení.

Také ve skále jiné, blízko od vlastního hradu a od něho úzkým prostranstvím oddělené jes
vytesán sklep, a mnohé vřezy ve skále nasvědčují, že býval zavřen. Z tohoto sklepa jdou velmi malá
zasypaná dvířka do malého sklípku.

Hrady a zámky České X. IO

74

ROTŠTEIN HRAD.

Páni z rodu Markvarticů postavili v okolí Turnova ke konci 13. století drahně sídel nových,
jimž většinou dali jména německá podlé způsobu věku tehdejšího. Tak i Vok, syn Jaroslava z Hruštice,
odjinud z Turnova řečeného (r. 1234 — 1269), postavil si na dílu svém nový hrad u Klokoče, jemuž dal
jméno Rothenstein čili Červený kámen. Ovšem jméno to nebylo případné, prohlédá-li se k barvě skály,
na níž Rotštein býval, ale byl již tehda zvyk bráti jména hradů z Němec, a jen málo kdo jménu tomu
rozuměl. Lid okolní i páni navykli si řikati hradu Rotštein, a tak se píše i v pozdějších pamětech. Vok
dotčený měl podlé starodávné paměti syny Jarka , Voka a Zdeňka , ale výpočet ten jest neúplný, poněvadž
se s Vokem a Zdeslavem (r. 1318 — 1322) také jiný Vok a Markvart připomínají, jež slušno pokládati za
syny Jarkovy. 1 ) Vok míval v 1 . 1318 — 1325 (tedy jen za té doby, co víme) časté soudy nejen se vším
příbuzenstvem svým, nýbrž i s mnohými pány a zemany z Boleslavská a Hradecka, tak že nestačil jezditi
k soudům do Prahy, Nymburka a Bydžova. Okolo r. 1318 vybrali mu loupežně Údrnice a Lhotu statky,
v jichž držení snad vešel skrze manželku svou Rychci, jiní mu vybrali Klokoč a Loktuši pod Rotšteinem
a vzali lidem koně a dobytek. Strýci jeho z Valdšteina radili se, jak by spálili Rotštein, a Zdislav a Vok
z RotŠteina přepadli pak Rotštein a spálili na něm dřevěná stavení, při čemž měl Vok škody 1000 hřiven
stříbra. Jiní naváděli Jaroslava z Luhu, že jej zajal na cestě. Nějaký čas potom vybrali mu Klokoč,
Vraty, Loučky, Bystrý, Podmoklice, Klimkovice a vzali mu tu bud platy nebo poddaným koně a dobytek
Zdeněk a Markvart z RotŠteina s jinými vybrali mu ves Údrnice, Pertolt z Přeper vybral mu Rotštein
a vzal zlaté prsteny a hotové peníze, a Jaroslav z Luhu jal jej ve Lhotě na tvrzi, když jeho a otce poháněl
k soudu zemskému, a držel jej tu ve vězení několik dní, tak že mezi tím rok soudní minul a Vok pro
nestání při ztratil. Beneš z Vartemberka mu konečně vyplenil Klokoč, Loučky, Mnichovou horu, Loktuši,
Bukovinu a Ryly. ®)

V 1 . 1360 — 1412 připomíná se nejednou Ješek z RotŠteina . Císař Karel dovolil mu r. 1360, aby ve
vsi Klokoči míval trh téhodní každý úterek. 3 ) O podací v Hrušticích, jehož měl polovici k Rotšteinu,
smluvil se r. 1383 s Jarkem z Valdšteina tak, aby střídavě k tomu kostelu kněze podávali, ale r. 1406
nabyl dědičné i druhé polovice, tak že pak k Rotšteinu celý kostel patříval. 4 ) Od r. 1407 vyskytuje se
jako místopurkrabě hradu Pražského, ve kterémž úřadě ještě r. 1412 zůstával. Tohoto roku vyskytuje se
i jako pán městečka Načerace, drže tu kromě dvoru a polovice podacího 1 1 kop platu ročního, 6 ) ale měl
i jiný nějaký statek, který prodal r. 1412 (nebo 1413?) klášteru Zbraslavskému. 6 ) Ješek byl poslední toho
rodu a hesla a proto dětí nemaje odkázal Rotštein a Načerac manželce své Zofce z RotŠteina . Tato zůstala
v držení RotŠteina jen asi do r. 1415, ale právě proto, že jej chtěla prodati, učinila r. 1415 dne 1 července
opatření o Vácslava, faráře Hruštického. Faráři totiž se dávaly od dávných dob desátky obilné ze všech
dvorů na panství, totiž ze dvoru pod hradem, dvoru v Klokoči a dvoru na Žebráce, také pod hradem
Rotšteinem a ze všeho, co se selo, totiž žita, pšenice, ječmene, ovsa, hrachu, konopě, prosa, viky a lnu.
I bývalo ustanovení, že kdykoliv se hrsti svázaly do snopů, Šafáři nebo pomocníci na dvořích faráři
oznámili a jemu ukázali, aby si desátek odvezl. Za to dávali faráři šafářům zpropitné, ale nebyli k tomu
povinností zavázáni, nýbrž činili to z dobré vůle, Také bral farář nějaké úroky v Bělé. Nyní Žofka platy
jeho zvětšila, ale vymínila si, aby držel druhého kněze střídníka. 7 ) Asi v tu dobu koupila hrad Hradiště,
kterýž však zase r. 1416 prodala, a nacházíme ji r. 1417 ještě s několika jinými osobami v držení Tlustovous
u Prahy. 8 ) Načerac podržela až do smrti.

Asi r 1415 koupil Rotštein Ondřej Paldra z Vařin , jehož rod seděl tehda na Vilímově v Žatecku.
Ale týž Paldra měl také jiný statek, kterýž prodal r. 1416 opatu Zbraslavskému, bezpochyby na zaplacení
RotŠteina, a v 1. 1417 — 1419 držel také Reporyje u Prahy. 9 ) Se stranou katolickou držel věrně a tak se
i zachoval nástupce jeho Vácslav Paldra , jenž katolické řády v okolí chránil a v 1 . 1426- — 1433 katolické
faráře ke kostelu Hruštickému podával. 10 ) Roku 1437 nabyl s bratrem svým Prokopem vesnice Bukoviny,
kterouž mu prodal Heník z Valdšteina, u ) ale, jak se zdá, nedlouho potom Rotštein opustil Soudíme tak
proto, že v listu r. 1439 sepsaném, ke kterému pečeť svou přiložil, nazývá se Vaftkem Paldrou z Vařin
seděním v Klokočí. „Zboží Ročtejnské a drželi potom sirotci jeho, jichž poručníkem byl Bohuše z Kovaně,
druh Vácslavův v boji proti kališníkům. 12 ) Rotštein snad již zůstal opuštěným, ale spustí dozajista, když
přikoupen později k panství Skalskému. Roku 1514 patřil k němu „Rotštain zámek pustým, vsi Smrči,
Pračkov, Zásada, Dlouhá, Vesce, Loktuš, Chutnovky osedlé, Dubeček a Jichostřeby pusté s podacím ve
Hruštici a rychta RotŠteinská, totiž vsi Bělý, Bukovina, Hrachovice a Klokoč. 13 )

*) Starý vývod u Paprockého v Gersdorfské knihovně v Budisíně a v Brezanových poznámkách. *) Emler, Tab. vetnst. 3 ) Glafěy,
Anecdota I. 361. Acta jud. lib. erect. VII 76. fi ) Arch. křižovnický, lib. erect. VIII. 150, DD. 16. f. 132. Kel. tab. II. 95 7 ) Lili.

erect. X. 58. 8 ) Lib. III. Vet. urb. Prag. Viz díl V. na str. 77. 9 ) Rel. tab. II 131, lib. conf. I0 ) Archiv český VI. 4 05. lib. conf.

n ) DD. 15. f. 80. Archiv č. II, 68. DD. 22, str. 54. ,a ) DZ. 2 B 6— II, 249. B 23.

KOZLOV (CHLUM).

ihozápadně od Turnova a západně od Valdšteina táhne se ke vsím Podhájí a Všeni pohoří
skalnaté, lesy porostlé. Nad samým Podhájím vypíná se vysoký skalnatý ostroh, který
jest znám lidu pod názvem Kozlovy nebo „na sklepích", poněvadž se tu ještě některé
sklepy ze starého hradu spatřují. Již dvakráte psáno bylo o tomto sídle, *) ale z toho, co
tam řečeno bylo o sklepích, mohl se mnohý domýšleti, že tu byla tvrz nějaká. V skutku
však tu byl hrad velice rozsáhlý, ač nikoliv tak výstavný jako soused jeho na Valdšteině.
Neboť hrad tento jsa na skalách nedostupných (nyní se to
ovšem sesutím země z Části změnilo) postaven byl většinou ze
dřeva, a tudíž vydávají o něm po dávné jeho spoustě svědectví
jediné příkopy, sklepy, vězení a studné. Hrad se skládal z před-
hradí a zadního hradu. Předhradi jest prostora čtverhranatá, od-
dělená od ostatní roviny dílem roklemi skalními, dílem příkopem
ve skále tesaným anebo vykopaným, a do příkopu jdou z něho
schody. 0 ) Napřed jest na předhradi odstavec asi čtverhranatý
vyšší, pak následuje rovina níže položená. Předhradi jest od zad?iiho hradu
odděleno příkopem ve skále vytesaným, ale tu se ukazuje ten zvláštní zjev,
že vedou do něho schody. Nevíme ovšem, jestli snad ty schody nebyly
později vytesány, ale vzhled starých schodů mají. Vstup do tohoto příkopu,
ač jest na vysoké skále, byl k jihu zavřen podezdívkou a, tuším, srubem,
neboť nad podezdívkou ve skále jest vřez. V severní části příkopu jest
zasypané vězení na způsob džbánu ve skále vytesané. Také na této straně
byl příkop zavřen.

Na zadní hrad, který stojí na strmé skále, vstupuje se také po schodech.

Zde shledává se dosti rozsáhlé prostranství prázdné, na němž snad bývalo
některé dřevěné stavení; sice jsou tu světnice ve skále vytesané, jedna
vedle druhé na severní straně. Hned nad příkopem a džbánovitým vězením
jest ve skalisku sklep čtverhranatý s rovným stropem, dosti veliký a celý
ve skále vytesaný. Jako zvláštnost a hříčka nachází se tu sloup, aneb od
kamenníků sklep tesajících proto byl ponechán, že tu měla býti kuchyně.

Naproti prostrannému vchodu, který jest na straně západní ze dvora, jsou
dvě okna ve skále vytesaná. Ve dveřích jsou vřezy pro futra a vedle dveří
bylo okno, jež se dřevěnou okenicí zavíralo. Naproti tomu byla veliká
skalní světnice, z větší Části ve skále a z části zdivém sklenutá. Klenutí
se sřítilo, zůstavivši uprostřed velikou spousťu kameni, a tak zůstaly jen
dvéře se vřezy pro futro. Mezi touto a předešlou místností jest částečně
hluboká rokle, ale i v ní se spatřují vřezy ukazující, že i tato rokle se
zavírala, aby se sem nedostali lidé nepovolaní. Následují nyní dvě skalky.

U první není nic pamětihodného, u druhé, která je zvenčí přitesána, jest
výklenek vytesán. Za tím následuje sklep celý ve skále vytesaný, jehož
nynější vchod polovici jedné strany zabírající zavřen býval jen dřívím, ale
tak, že tu nechán otvor pro dvéře a okno. Strop jest rovný, ale zdánlivě
podepřen při stěnách pilíři, jichž svršek šíře vytesán, jako bývá někdy při
stavbách. Naproti vchodu jest veliké okno do štěrbiny skalní, k němuž
jsou dva stupně. I to okno má vřezy pro okenici. Na blízké skále nachází
se vřez čtverhranatý, jako by se měla zasaditi dřevěná vížka. Na konci
hradu pod skalou jest studně zasypaná. Byla vytesána ve skále, a jak
vřezy ukazuji, břevnovím přikryta; také byla mezi skalami tak ukryta, že
ji nemohl hned nepřítel vyslíditi. Také ve skalách za hradem spatřují se

*) Pam. arch. VI 306, Bernau, Album I. 44.
starodávnou studni.

9 ) V lese nedaleko za příkopem je videtí

Plán Kozlova.

Vysvětlení plánu: 1, Příkop dělící
2. předhradi, v němž oddělení vyšší
a 3. nižší : 4. schody do 5. příkopu
mezi předhradim a zadním hradem ;
6. vězeni; 7. stupně; 8. dvůr zad-
ního hradu ; 9. sklep se sloupem
(kuchyně); IO. druhý sklep pro
obydli; II. skála s výklenkem;

12. třetí sklep s pilíři (kaple?);

13. čtverhranatý vřez ve skále ;

14. studně nebo nádržka k zachy-
távání dešfové vody; 15. skály se

vřezy.

76

NEBAKOV HRÁDEK.

vřezy, ale jen vroz- skře) a v popise

sedlinách. Z toho jeho r. 1514 připo-

lze souditi, že roz- míná se i dvojí

sedliny ty bý/aly Chlum (pod Vyskří

zavřeny sruby, a to a pod Mladosto-

hlavně pro ochranu jA \ \ vem). ale tu nikde

studné. V čas vál- ' > ^ hradu nebylo Dé

ky mohla se čsled jiný tohoto Chlumu

z těchto skal brá- * jen z několika

niti jako z něaké Jr • ' zpráv lze sestaviti.

pevnosti a ztížiti flr VÍ Když praotec Vald

cizím přístup ke u *r ěteinů Zdeněk ze-

studni. Jedné vy- ^ mřel, zůstalo po

soké věžovaté ská- 1 * ^ ^ ^ něm šest synů,

ly dalo se “potře- ^ í* JbF kteří se rozsedli

Název Kodov ' y y dlech. Jeden z nich,

nevyskytuje se v* Zdeněk , obdaroval

v žádné staré pa- í' ; * *. roku 1335 Ješka,

mátce, a také jsme rychtáře Turnov-

nenašli nikde do- j ’ ffi 4* ského, a nazývá

klad, jak se tento vř WL ^ se v tom obda

hrad jmenoval a l| ^ rování Zdeňkem

komu patříval. Po- tfflR z Valdšteina se-

něvadž se \šak 'W I i VK * 92 r '* >» , * děním na Kopci, 1 )

mezi staršími sídly Wn} ^ E '/ 9 kši což ^ ze v y rozurn *'

Valdšteinskými '/ * váti na náš Chlum

také Chlum jme- l proto, že list Zdeň-

nuje a hradiště ‘J • ■ 4 kův objevuje se

Kozlovské v té * # . * • > - - jako překlad z la-

krajině jest, kde tiny as * ro ^ u *43^

bylo prvotní dě- ® sdělaný, a tam

dictvl pánů Vald- zajisté stálo r in

šteinských, zdá se Monte w , což může

nám, že se řrad býti česky i kopec

zdejší Chlumem i chlum. Roku

nebo Chlumcem 1353 nazývá se

jmenoval. Na pan- Trosky: Pohled z nádvoří na Pannu. Jarek z Valdšteina

štvi Skalském jest pánem na Chlu-

sice Chlum (u Vy- mu. 2 ) Jest to týž,

který se později pánem na Skále nazývá. Konečné se jmenují r. 1362 mezi patrony kostela Hruštického
Hynek z Lomrice a Jan bratr jeho z Chlumce. 3 ) V pozdějších zápisech se jménem Chlumu nikde se
nesetkáváme. Hradiště jeho připojeno bezpochyby k ValdŠteinu.

NEBAKOV HRÁDEK.

Jihozápadně od Troskovic při rybníku, z něhož vytéká Žehravka, nachází se mlýn Podnebakovský.
Jméno své má proto, že nad ním stával hrádek Nebakov. Nad samým mlýnem jest skalnatý ostroh, který
spadá strmé na severní straně k údolí Nebakovskému a na jihozápadní k údolí řečenému Žlábky. Na
konci tohoto ostrohu říká se „na starých sklepích^, ač tu již sklepu není viděti, nýbrž jen množství cihel

l ) List r. 1504 v archivu Turnovském. 2 ) Paprocký o st. pan. 228. 3 ) Lib. conf.

NEBAKOV HRÁDEK

77

Trosky: Pohled na Bábu od Panny.

přepálených. Hluboký přikop na přič vykopaný oddéluje neveliké hradiště od ostatní výšiny. Za hradiŠtém
jest ještě opyš čili hřbet, který se volně sklání, jistě čtyřikrát tak dlouhý jako hradiště.

Mezi hrady Českými počítáme i nemálo těch, o nichž známosti dostáváme teprve tehda, když
již úlohu svou dohrály; k těm zajisté poČítati sluší i hrad Nebakov, o jehoŽto starších osudech toliko víme,
že se po něm psávala Machna z Nebakova , manželka Divišova z Nové vsi, jež od roku 1454 byla paní na
Obrubcích. *) Viď. století byl náš hrad již spuštěn a patřil ke zboží Rovenskému. BuŠek Hubojedský
ze Stuh prodal r. 1538 tvrz, dvůr a ves Roveň a zámek pustý řečený Nebakovský s mlýnem Nebakov
výsadním Lorencovi ze Šmolců , jenž potom na zboží tom, zejména i „na Nebakově hradě pustém^ choti
své Johance z Jablonné věnoval. 2 ) Smlouvou r. 1569 ve čtvrtek po seslání Ducha svátého prodal Sigtnund
ze Šmolců díl statku svého Kryštofovi ze Šmolců , a to tvrz a ves Roveň s poplužím, zahradami, šesti rybníky,
lukami, též Zámostskou loukou, s lesy slově Bakova, stráň nad Nebakovem, pokud v sobě mezuje, stráň
za Kouty a též se sedlákem v Malechovicích a druhým Na třech zubích s kusem lesa, jenž slově Hrádek
atd. 3 ) Hradiště s mlýnem pod ním ležícím dostalo se později ke Skalám, bud po r. 1575, když koupila
Roveň Eliška Smiřická z Valdšteina na Skalách, anebo za knížete Frýdlantského, za něhož utvořen nový
manský statek Rovenský arci s vyloučením Nebakova.

') Rel. tab. II. 234. a ) DZ. 1. A 4, H 1. a ) DZ. 60. F 1. — Co se týče lesu řečeného Hrádek, uvádí Soraraer ve své
topografii {str. 371.), že jsou u Libuně na vrchu Kozlově viděti zříceniny starého zámečku „Kozlova*, čímž patrně míní Kozlov u Lomnice
nade vsí Košovém. Náhodou se na mapě generálního štábu také vrch Kozlov u Rovně nachází, s nimž souvisí název rybníka Kozlovského
®a zboží tvrze Rovně.

TVRZE NA SKALSKU

£ , SEMÍN.

y\ *' ápadne cd Troskovíc leží dvůr Semin, někdy ves s tvrzi.
Držitelé její měli jeden hlas podací kostelního v Újezdě
dolním, zejména r. 1356 bratři Jan a Oldřich ze Seminář)
Jan sedel r. 1364 na Hrdoňovicích, vsi nedaleko, spra-
vuje I zboží Semínské, poněvadž byl Oldřich zatím zemřev
několik dítek nezletilých zůstavil. Z dítek těchto byl syn Jan ze
Semina r. 1375, když téhož roku 28. června nový farář Újezdeký
potvrzen byl, již let svých dosáhl. 3 ) Nástupce jeho Petr ze Semina
obdržel r. 1383 králem Vácslavem nějaké odumřelé dědiny v Milčevsi,
připomíná se r. 1333 s bratrem svým Přibíkem a ) a r. 1416 (2 Čer-
vence) nacházíme jej mezi těmi, kteří podávali faráře do Újezda. 4 )

Zdali byli řečení panoše předky Semínň ze Semina, není
nám známo; první, který se tak psal, Jakub mladý Semin ze Se-
mina, svědčil r. I422, 2g. května, když Hynek Drštka zboží své ve
Zlivi zapisoval. 5 ) Týž Žil ještě r. 1448. ,5 ) Jeho potomek Oldřich
žil ke sklonku tohoto století a uvádí se jako rukojraě v hlavním
listě, kterýž vydal Jau ze Šelmberka, nejvyŠŠí kancléř (r. 1480 až
I503). 7 ) Tehda patřily rodu tomuto kromě Semina také Lhota, Pa-
rízek, Hrdoňovice, LoveČ a jiné. Zboží ta drželi něco později Michal
a Mikuláš Seminové (snad Oldřichovi synové) dílně od sebe, ale asi
r. 1508 spolčili se jimi, aby druh po druhu dědil. 8 ) fteČený Míchal
byl, jak se podobá, ve službách pánů Skalskýcli, přichází také r. 1509
jako svědek ve kšaftu Jindřichově z Bozkovic a žil ještě r. 1525.
Synové obou těchto panoší, totiž Jiřík a Jindřich bratří Seminové
a strýc jich Jan ze Semina (přečkav Vácslava bratra) propustili si
spolek svůj r, 1532, II. května; onino vzali za svůj díl vsi Parízek,
Loveč a Hrdoňovice, y ) tento podržel Semin s příslušenstvím. Krátkou
dobu seděly dvě větve rodu tohoto na zbožích rodinných staro-
dávných, jedna na Hrdoňovicích, 10 ) druhá na Semíně, brzo však i vě-
tev Lhotská přibyla. Hrdoňovice dostaly se potom větvi Semínské.

Poněvadž Seminové tvrz Semin s dvorem poplužným a ves
celou, ves Želkov, ves Ktovou, co tu měli, díl Hrdoňovic, Lhotku
ves celou e dvorem poplužným. s podacím v Újezdě a mlýnem pod
tvrzí Seminem „po předcích nad paměť lidskou v pokojném držení
a cživání měli", tudíž se po shoření desk zemských vykázali ne-
mohli, jak k tomu zboží přišli, vložil si je Jan sám ve dsky r. 1544
a tak i učinili r. 1558 synové jeho Petr, Adam a Jindřich. 1 ') Na
žádosf Adama, bratra mladšího, učiněnou, aby mu díl otcovský vy-
kázán byl, rozděliljej Petr, bratr nejstarší, r. 1554 dnen. května na
tři díly; vyceniv totiž statek nalezl, že vypadne na třetí díl zboží
v ceně 804 kop, 6 gr. a 2 d. V té sumě položil Adamovi za díl
Lhotu s jistým příslušenstvím, ves Hrdoňovice pustil mateři své
a ostatek podržel ještě pro sebe a nezletilého bratra Jindřicha. 1,2 )
Zbytek tento, totiž Semin tvrz s dvorem poplužným, ves celou, mlýn
pod tvrzí, ves Ktovu, co tu měl, s krčmou, ves celou Želejov s krčmou
a dva díly podací v Újezdě prodali oba bratři r. 1558 (vkl 10. listo-
padu) panu Jindřichovi Smiřickému ze Smiřic a na Skalách za
1525 kop grošů českých. 13 ) Pod vládou pánů Skalských zanikla
tvrz a ves bud byla vypálena, nebo na panské pole svedena.

’) Tingl, lib. cnnf. I. p. 25 2 ) Lib. conf. Připomíná se též

r. 1369 Oldřich ze Semina, snad bratr jeho. a ) DD. 13 f 3. 4 ) Lib.

conf. erect. XII- Ž5. ■’’) Archiv Č. III. 495. L ) Paprocký o st. ryt.

285. ") Tamže 239. Paprocký má chybně r. 1457. snad se má čisti

1487 nebo 1497. ’) Ve d>kách I Chvojerce M 20. y ) DZ, 6. B 20,

reg. kom soudu. ,0 ) Poněvadž Parízek a Lovec odprodal Jindřich
r. 1542. (DZ. i. F 2.) Bratr jeho Jiřík zavražděn v Praze (DZm. 41.
E 28.) ") DZ. 252. B 8 ,3 > DZ. 56. N 32 . n ) DZ. 13 E 1.

Petr seděl potom v Hrdoňovicích, na nichž roku 1562 díly bratří
svých skoupil.

LHOTA SEMÍNOVA

odně od Trosk, jižně od Rovenska jest ves Lhota Se-
tova, v niž v 16. století postavena jest tvrz; ale možná,
tu i v starší době tvrz stávala. Ryvin ze Lhoty připo-

>á se v letech 1364 — 1373 mezi podacími pány kostela

Újezdského a zemřel asi r. 1389. Syn jeho Mcttj přikázal r. 138Q
plat kostelu v Dolním Újezdě a dal mu roku 1396 les Suchý důl
směnou za plat, který mu n. otec odkázal, Žil ještě r. 1416, drže
šestý hlas podacího tudíž. 1 ) O nástupcích jeho v témž století není
nic známo. Od té doby, co se Lhota dostala v drženi vladyk ze Se-
mína, říkalo se jí Lhota Semínova.

Roku 1554 dne n. května oddělil se Adam Semin ze Se-
mína od bratří svých staršího Petra a mladšího Jindřicha, obdržev
za díl otcovský ze statku Seraíuského dvorec poplužný a ves celou
Lhotu a díly vsi Ktové a Holeni c ; 2 ) učiniv pak Lhotu druhým a
potom posledním sídlem rodu svého, vystavěl si tvrz novou při dvorci
svém. Dotčený Adam oženil se s Afrou ze Záchrašfan, s níž zplodil
některé děti; touž manželku svou učinil také pořízením svým (r. 1566)
poručníci dětí a statku, kdyby zemříti mel, a přidal jí k radě Diviše
z Petrovic ve Chvatlinách a Jiříka z Petrovic na Toušicich; 3 ) zdá
se však, že Adam rok pořízeni svého hezky dlouho přetrval, po-
něvadž se ještě v tituláři r. 1589 vydaném připomíná. Jistě ještě
žil roku 1574, kdež Bohuše Domousického z Harasova tak nožem
zranil, že z něho střeva vyplynula. Nástupce jeho Jindřich Semin
ze Semina (snad syn) zasnoubil se s Rozinou Panvicovnou z Lom-
nice, s níž zplodil dva syny Adama a Viléma Vácslava a dcerky
Marii a Elišku; r. 1604 učinil o nich pořízení, 4 ) a r. 1601 prodal
statek Ktovou k panství Skalskérau. fi ) Ze synů snad mladší záhy
zemřel (aspoň se potom nepřipomíná); Adam, jenž se po otci ve
Lhotu uvázal, byl r. 1615 již jen jediným rodu svého, jenž držel
nějaký statek pozemský, a snad i poslední. Zůstav r. 1619 — 1620
věren Ferdinandovi II. zůstaven byl v drženi statku svého, ale na
veliké pohrůžky a nátlaky Albrechta knížete Frýdlantského, jenž
nerad vidŽl tento malý etateček uprostřed zboží svých, prodal kní-
žeti (vkl. r. 1628, 12. úuora) „tvrz Semínovou Lhotu s dvorem po-
plužnýra a ves" za 3200 kop míšeňských. Kníže mu ponechal statek
jako léno, kterýž se doslal později dceři jeho Anně Maru, vdané
za Vácslava Šťastného Straníka z Kopidlna*) a r. 1664 byl z manství
propuštěn. Tvrz a dvůr dávno jíž zanikly.

VYSKEŘ.

m

j ^ jljihozápadně od Skály jest ves kostelní Vyskeř, v niž na
* počátku našeho století ještě tvrziŠtČ \ zahradě jedné use-
dlosti vídali bylo Před několika lety pracovali tu dělníci
a propadli se do sklepa podzemního, při čemž našli ně-
kolik předmětů, mezi nimiž i zvonec, jehož se posavad
užívá v kostele, když jde kněz k oltáři. Vlailyckým sídlem byla
ves tato ode dávna. Roku 1363 připomínají se jako páni podací
kostela zdejšího Jaroš, Zbraslav, Naček a Albert, a r. 1390 vyskytují
se jich potomci Jan, syn ZbraslavBv, Vácslav Loutka , Natek a
Jan, synové dvou bratří, z nichž se Loutka i r. 1391 a Jan r 1393
připomínají. 7 ) Skrze rozdělení vesnice mezi několik držitelů stalo
se také, že části vesnice přikupovány k sousedním statkům a nad

l j Ub. conf. erect. XII. 45, 167. 2 ) DZ. 56. N 22. a ) DZ. 15.

N 15 ’) DZ. 132. J 1, reg. kom. soudu. 5 ) DZ. 175 J 3. 6 ) Bílek,

děje konf. ’) Lib conf. erect XII. 129, DD. 13. f. 15.

TVRZE NA SKALSKU.

79

to ještŽ rozličné platy podávány. Tak ca př. patřila čásť vesnice
roku I3g5 k Nudvojovjcůno, ’) dvůr jeden patřil roku 1415 ke statku
Korcům, na nichž seděl Aleš, syn Načkův, drže i jiné vsi v okolí
Vyskře, a konečně držela dvůr jeden r. 1440 Anna z Malobratřic
ke statku Malobratřickérru/) Tvrz se dvorem a větší části dostala

fifi pat lt panel ví Staletému, a poploíí rozprodáno meii lidi po-
platné; a ) menší čásť připojena ke Kosti.

LOUČKY.

£)}roje jsou Loučkj blízko sebe ; jedny nad Jizerou nad Tur*
novem, druhé Zadní mezi Tnrnovem a Železným Brodem,
a třetí Přední nebo Sekyrkový východně od Turnova v osadě
Přaslavské. Tyto poslední, kdež také tvrz bývala, mají
jméno své od Alberta Sekyrky a Louček , jenž roku 1391
učinil narovnání o podací v Bosni, a potomků jeho. Jeden
z nich, Jan Sekyrka , připomíná se r. 1406/) Roku 1423 držel vsi
Volavec, Loučky a Lestkov Vok z ValdSteina , jenž na nich Elišce
z Říčan, manželce své, věnoval. Právo to k vesnicím „v horách * 1 '
postoupila Eliška r. 1429 druhému manželu svému Mikuláši z Kně-
ževsi, 5 ) ale poněvadž si r, 1437 Heník z Valdšteina všechnu odúmrť
po Vokovi vyprosil, nastaly mez! držiteli poměry spletité/') Jak se
zdá, zůstalo dědičné právo pánům z Říčan, neboť ještě v 16. století
seděl tu Burjan z Řičen s mateří svou Markétou a oženil se
s Kuňkou z Seči, která sem s věnem svým vnesena. Pro neplacení
věna vinila Kuňka r. 1 53 5, jsouc již vdovou, Zikmunda ze Smiřic,
jako držitele tvrze a vsi Louček/)

MLADĚJOV.

| ezi Rovenskerr a Sobotkou jest kostelní ves Mladějov,
která ode dávia byla sídlem vladyckým. Podací kostelní
rozděleno bývalo mezi vladyky Mladějovské, Pařezské,
Hubojedské a Samšiuské. Roku 1358 měli je vladyky
Ctibor, KuneŠ, Pešek, Mikeš, Jetřich a Duka, vdova po Rackovi
z Mladějova. Roku 1371 připomíná se mezi nimi Kunrdt a Mladl-
jova. Roku I403 seděl Ctibor v MladČjově a Bárek a Mládli ov a
držel r. I4O4 Lužec; Čásť vsi pak patřila tehda ke Kosti. Ctibor
žil ještě r. 1430 a s ním se připomíná také Jan, jenž se také r. 1434
mezi patrony kostela v Horním Újezdě připomíná. 8 )

V 16. stol. patřila ves Mladějov k panství Velišakému a čásť
podací kostelního k Rovni od té dohy, co Lorenc Šmolc je koupil
od Jindřicha z Semína. Roku 1603 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy
ves Mladějov Hynkovi Eozlovské?nu % Kozlova, úředníku svému na
panství VeliŠském, jenž byl před tím dvůr Pařizek (tuším s tou
částí podací) od Kateřiny Šmolcové koupi]/) Hynek postavil tu
novou tvrz a prodal obě vesnice (r. ičll) Barboře purkrabince 2 Do-
nina na Valdově, kteiᎠumřela roku 1618, odkázavši tvrz a ves
Mladějov a vsi Loveč a Pařizek bratru svému Kryštofovi purkrahi
z Hanina na Valtinově i Jablonném. Po tomto následoval bratr
jeho Kunrat, jenž byl roku 1623 polovice statku svého odsouzen.

I zabrán Mladějov a prodán Valdšteinovi, jenž jej připojil ke knížectví
Frýdlantskému. 1 ) Roku 1627 prodal kníže Mladějov a Loveč k man-
ství dědičnému HanuSovi Albrechtovi Slavatovi z Chlumu na Kbele,
ale držitelé se potom zhusta střídali ; neboř podlé lis ů lenních od
knížete vydaných měli Mladějov r. 1628 Pavel Cornaziano v. Pisenz

a raaníellea jeto Zuzana roieoá Salz v. Llcbtenan, r. léag J/j k

léna Boryňka ze Lhoty , vdova po Adamovi KunaŠovi z Macho vic/)
Když bylo knížectví zrušeno a statky Mladějov a SkařiŠov Mandaléně
zase v dědictví zpupné uvedeny (r. 1638), byla Mandalína po druhé
za pana StoSe vdána a prodala r. 1660 tvrz, dvfir a ves Mladějov,
ves; Loveč s chalupami a grunty Voděradskými a BaČovskými, dvůr
pustý Sic ařišov a vesničku Parízek Kateřině Lykart ? Ostromiřské
3 Dobřenicf) Dědicem stal se po smrti její (f r. 1662) Jan Jiři
Ostromiřský a Rakytnlka.*) Později měla Mladějov dědička jeho
(f r. 1668) Eva Anna Nymisova rozená z fJryslu, po níž jej ujala
asi r. 1684 Marie Rebeka, dcera její; táž pak prodda roku 1687
Mladějov a Roven Janovi v. Rorich. 5 ) Rodu tomu patřil Mladějov
ještě na počátku 18. století, držen potom nějaký Čas k Rohozci
a :rase ke Kosti, ale potom zase odprodán a byl dc naší paměti
sídlem statku samostatného.

ROVEN.

ILwlízko Mladějova jest ves Roven. Tu bývala tvrz, z níž by
na počátku našeho století sklep (v zahradě pode dvorem),

' ; í^ť jenž jest dnes již zasypán. Z vladyk, kteří tu sedávali, při-

* pomíň á se r. 1406 Zdeněk a r. 1422 MikuláS, který nabyl

i statku Zlivského/) Když tento zemřel, vyprosil si odúmrť po
něim (r. 1454) Oldřich a fíazemburka , ale prodal potem své právo.
Roku 1467 provolána odúmrť v Rovni po Anně z Sloupna a vy-
prosil si ji Jan Vlček a Hrádku , drže potom ves s dvorem pustým. 7 )
Roku 1538 koupil Roveň, jak již řečeno (na str. 77.), Lorenc Šmolc
ze Šmolců , který též vsi Lovec a Parízek od Jindřicha z Semína
přikoupil 8 ) a pak i vsi Malechovic nabyl. Když roku 1551 zemřel,
ujal statek tento syn jeho Zikmundy odbyv bratra svého Adama za
jeho polovici penězi a věnoval pak ca témž statku (r. 1566) Kateřině
z Gynterodu, manželce své. 9 ) Ale r. 1569 prodal díl statku svého,
totiž jen Roven a Malechov Kryštofovi Šmolcovi ze Šmolců , jenž
pak prodal týž statek EliSce Smiřické z ValdSteina na Skalách. 10 )
Dcera její Anna Kateřina Šlikova ze Smiřic prodala r. 1609 tvrz,
dvůr a ves Roveři, vsi Malechovice a Bačovy a dvfir knecí Na třech
zubich Jindřichovi Matesovi hrahěti z Thurnu , od něhož jej koupil
potom (r. 1611) Alexander Debncr % Debneru. Terno zemřel r. i6ig,
ůčastniv se také vzpoury, pročež statek jeho zabrán, r. 1623 Vald-
šteinovi prodán a ke knížectví Frýdlantskému přivtelen. 1 *) Kníže ode-
vzdal jej r. 1624 jako léno Janovi Albrechtovi z ValdSteina do jeho
života. Po smrti tohoto (r. 1636) ujat jest týž statek od komory
České a od císaře hned zad ar ován Danielovi Beigotiovi a Rómer-
stadtu za jeho vojenské pohledán ostí. I2 ) Později držel Roveři Petr
František a Nymisu (j 1 r. ]668), jenž ji odkázal manželce své Evé
Anně z Gryslu, 13 * ) a poněvadž tato současné Mladějov dědila, spojena
jest Roveň se statkem Mladějovským.

l ) Uel. tab. I. 559, DD 14. í 43, lib. erect. V. f. 19. Viz

i ďrčhiv č. III. 5Í0. a ) DD. ií- í. 322. 20, šiř. 136. a ) DZ Í4g.

B 23. 4 * ) Lib. erect. XII. 63, acta jud. ^ Arch, Č. III. 283, 501.

fi ) DD. 15. f. 80. ') Reg. nálezfi kom. soudu. fl ) Lib. conf. DZ 2.

A 12. 9 ) DZ. 177 D I [83. A 25. ,0 ) DZ. 184. J 9.

l ) DZ. 139. E 10, Bílek, děje konf. a ) DD. 71. fol. 55, 63.
126. 8 ) DZ. 146. J 21, 312. Q 12. ’) DZ. 113. N 4, 11 4. L 23.

*) DZ. 399. C 9, 47S. KS.*) Lib. erect. V. I33, archiv č. III.
495. T ) DD. 16. f. 46, 59 8 ) DZ. i. F 2, H 1. DZ. 15. N 28,

16. N 30. ,0 ) DZ. 18. P 22, 60. F i. ") DZ. 18;. O 27, 189,

L 10. '*) Bílek, děje konf. ,3 ) DZ. 114. M II.

KOST HRAD.

ezi starými hrady, které z prvotní způsoby své nejvíce zachovaly a způsoby
středověku ukazují, vyniká hrad Kost, nedaleko města Sobotky položený.
Neboť poněvadž se na něm mnoho neměnilo a právě jen tolik přestavovalo,
co nevyhnutelně nutno bylo ke zřízení pohodlí, a Kost dobu 16. a 17. stol.,
kde mnoho starých sídel předěláváno, šťastně přetrvala, udržela starou
způsobu jako hrad, bavíc oko polohou svou, malebným seskupením jed-
notlivých svých částí a konečně hmotou svých stavení do sebe vtěsnaných
tak, Že jedno nad druhé vyniká a tak nám živě znázorňuje, co jmenujeme
imposantním. *)

Hrad Kostský jest za skalnatými stráněmi zastrčen a ukryt, tak že
nijak neposkytuje toho pohledu jako na př. Trosky, oku se všech stran
a zdáli zřejmé. Krajina okolní náleží totiž k útvaru pískovému, vyzna-
menávajíc se hojnými rozsedlinami, které strmé skalnaté stráně vodami
vymleté zavírají. Ve stráních těch nacházejí se tu a tam stará obydlí ve
skále vytesaná a druhdy i znamení vytesaná, jako na př. u pily v Oboře,
kdež se spatřuje obraz sv. Jiří s drakem a královnou (na boku hradiště
Poranského) a vysoko nad tím prý nápis nějaký a rok 1699. Údolím
tímto, které se Plakánek nazývá, lze také ke Kosti od Sobotky, ač po zacházce, ale půvabnější cestou
přijití a vystouple z něho u vsi Podkosti, malebnou polohu Kosti takořka neočekávaně pozorovati. Kost
totiž stojíc dílem na skále, dílem na rovině zavřena jest k severu stráněmi lesa Kozlova, k jihozápadu
a jihovýchodu skalami a lesy, které zavírajíce Plakánek před Kostí se rozstupují; na ostatních dvou
stranách jsou doliny, v nichž se nacházejí rybníky. Bílý rybník, z něhož vychází potok skrze Plakánek
tekoucí, jest na východní straně a pod samým hradem, Černý rybník, jenž jest na západní straně, jest
několik krokův od hradu vzdálen. I jest na snadě, že obyvatelé hradu měli v moci, kdykoliv jim nějaké
nebezpečenství hrozilo, nadýmati vodu a na jihozápadní straně zahraditi ji tak, že se údolí okolo hradu
zatopila, v močály proměnila a hrad takto nepřístupným byl učiněn.

Hrad Kostský složen byl z předhradí a herního hradu. Předhradí bylo na severní straně pod
hradem a sloužíc jen hospodářským potřebám mělo dva příjezdy, jeden od Bílého rybníka, kdež se také
jezdívalo do hradu, a druhý od západu, kdež se posud jede skrze staré stavení s průjezdem klenutým.
Tu ovšem po starodávné způsobě není památky, poněvadž se hospodářské místnosti nejčastěji praktickým
potřebám přizpůsobovaly, ale pivovár, dlouhým svým průčelím celé předhradí zabírající, aspoň zachoval
nám památku na své založeni zbytky rustiky a starým nápisem. Na desce totiž napsáno, že léta 1576
„ tento pivovár jest vystavěn za panování J. Mti. urozeného pána pana Krystovora z Lobkovic".

Východní brána do předhradí byla zároveň vjezdem k hornímu hradu a podlé toho také náležitě
opevněna, ale dnes jsou tu jen chatrné zbytky. Tu cesta zatáčí se najednou, aby obcházela celý vnitřní
hrad a točila se podlé způsobu středověkého takořka do kruhu, aby příchozí nepřítel dlouho byl obranou
obmeškáván. Příchozí má napřed po levici hradbu, po pravici vysoký taras, jímž se skála již mdlá pracně
vyzdila, a kráčí tak až k příkopu před první bránu y přes nějž býval spuštěn z brány zvoditý, ale nyní
jest položen obyčejný dřevěný most. Brána prostá s klenutím do polokruhu má v právo od příchozího

') Pomůckou: Hrad Kost od Bedřicha Bernau v časopise Ruch roč. VI. str. 8.

Kost od jižní strany.

KOST HRAD.

8p

vyhlídku pro vrátného a ze starých dob udržela se jen spodkem a hlavními zdmi, neboť v 16. století
stavení nad ní o něco povýšeno, jak svědčí zbytky rustiky na východní straně. Zajímavé jest však bývalé
její opevnění, neboť v levo od vjezdu bývala věž podnes v polokruhu z rovné čáry vystupující, kteráž
byla někdy vyšší, ale později snesena, aby mohla býti se stavením, které jest nad branou, pod jednou
střechou. V tom slavení šindelovou mansardovou střechou krytém nacházejí se nyní kanceláře a byty
úředníkův, a tak již bývalo za dávných dob. Průjezd podlé starých pravidel a podlé povahy skály hradské
není rovný, nýbrž zatáčí se v právo, a kde se z něho vyjíždí, byl v levo čtverhranatý výstupek, nyní na byty
přestavěný. Za tímto průjezdem jest parkán neveliký, zavřený v právo skladištěm do hradeb postaveným
a v levo hradbou, na níž se ještě staré cimbuří zachovalo. Z něho jest velmi krásný pohled na hrad
s dvěma věžemi a hradbami dvojími s cimbuřím. Před zrakem příchozího objevuje se druhá brána mnohem
malebnější než prvni, k níž býval přistup zamezen hlubokou rozsedlinou ve skalách, přes niž jest překlenut
prampouch. Za starých dob se ovšem spouštěl most. Brána sice prosta, do končitého oblouku sklenuta
ale přece ozdobena Čtverhranatou prostorou pro zapadání mostu, otvory pro kladku a brankou pro pěší,
nyní zazděnou, z níi jen okno ponecháno. Nad branou zachovalo se posud staré cimbuří, levá strana brány
vypíná se v úzké, čtverhranaté věžovité stavení, které jest zakončeno štítem ve slohu pozdní renesance,
a v právo nad branou povydána jest z horního stavení okrouhlá věž, jejíž účel býval bránu sesilovati.

Hrady a zámky České X..

1 I

82

KOST HRAD.

hoře jest rok 1545
a nápis zabílený,
z něhož lze čisti
dominus iohan
(nes) baro abib(er)
stan kost et frid-
lant. Tento pékně
tesaný erb, na
němž zvláStě umě-
lé provedeni při-
kryvadel baví,
býval dříve za-
zděn na nějakém
chlívku nanejvyŠ-
ším dvoře a dán
sem teprve za naší
paměti. Také se
spatřuje na dvor-
ku tomto stará
dřevěná pavlač,
která jde uvnitř
nad branou.

Třetí bl ána kte-
rá jest na konci
tohoto d verku,

má zed v elmi hru-
bou, jest sklenutá
do končitého ob-
louku a zbyly v ni
díry pro dvoje zá-
vory, poněvadž tu
zvoditého mostu
nebývalo. V jedné

Plán hradu Kosti.

Vysvětlení plánu: l. Předhradí; 2. brána západní; 3. pivovár; 4. bývalá brána
východní; 5. sklepy pod vysokým tarassem; G cesta na hrad; 7. první brána ve
staveni, v němž byty a kanceláře; 8. východ z něho do parkánu; 9. skladiště;
10. rokle ve skále; li. druhá brána; 12. panský dum ze 16. století; 14. dvůr:
15. vnitřní hrad; 16. palác; 17. kaple; 18. kůlna; 19. velká věž; 20. mlýn Pod-
kostský; 21 Bílý rybník.

nou tou vstou-
píme na klikatý
a místy prostran-
ný dvůr, který se
nachází na sever-
ní straně hradu
nad předl radím, a
jdouce po něm po-
řád, mohli bychom
obejiti do kola
všechen vnitřní
hrad a dostati se
ke kulaté věži
nad druhou bra-
nou. Jest to tedy
dvůr, který se
v některých mí
stech v parkány
sužuje. Tam, kde
jest nej širší, totiž
na severní straně,
n a c há zí se Čtvrtá
brána , též prostá
(totiž v pouhé zdi
umístěná) a nyní
dřevěnou mřeží
zavřená, skrze niž
lze vstoupiti do
horního a vnitř
ního dvora.

Tu spatříme
část, v níž ve 14.
a 15. století páni
KostŠtí obývali,
a jednoduché slo-

žení bývalých hradů. Celou západní stranu zaujímá palác, v severovýchodním rohu vedlé brány jest kaple,
v jihovýchodním rohu stojí hmotné a hrubé stavení veliké věže, tedy tři hlavní části bývalých hradů,
k nimž nyní patří také nové staveni kolny ke hradbám vedlé věže přistavené. Ostatek této části jsou
hrubé a vyseká hradby, zdobené pěkně pracovanými stinkami.

Dotčenou druhou branou vstupuje se na dvorek neveliký, na západní straně hradu ležící, kterýž
zavírá na pravé straně mohutné stavení bývalého paláce na svahu mocných skal postaveného. Na levé
straně dotčeného dvorku táhne se obdélné jednopatrové stavení, které povstalo v 16. století, jak svědčí
ještě rustika na něm. Tehda totiž užita k postaveni jeho hradba a nějaké polookrouhlé stavení a sloučením
toho všeho v jedno docílen ten nepravidelný základ, který se spatřuje ze dvorku. Nad fortnou, kudy se
do tohoto stavení vchází, zasazena jest deska kamenná, na niž se spatřuje erb BibrŠteinský (totiž štít na
čtvero rozdělený, dvakráte s jelenem, jelením rohem a třemi obrácenými kosami nad tím helma a koruna
jelením rohem a pěknými rozletitými přikryvadly), ale i v rozích jsou Štítky, totiž Vartemberský (dvakráte),
BibrŠteinský (jen
s jelením rohem)
a český lev s ko-
runou a písmenou
W. Nad tím na-

té díře se ještě
poloshnilá kláda
zachovala. Bra-

Kaple posvěcení sv. Anny podlé starodávného způsobu patří vala do venkovské ohrady zadního
hradu a možná, že tak bývalo i za nejstarších dob. Neboť nízké nepravidelné stavení kaple jest postaveno
v 15. století v obvyklém tehda slohu, ač klenutí z mnohem pozdější doby, totiž 16. nebo 17. století, pochází.
Světlo dostáná skrze tři nestejně veliká, nahoře končitá okna, jichž kružba též o době založení svědčí.
V témž slohu proveden jest vchod, jehož dvéře jednostranné pobity jsou železnými plotnami a siny

KOST HRAD.

83

starožitného díla a opatřeny jsou k otvírání kruhem s mo-
saznou lví hlavou. Vnitřek kaple jest prostý a baví jediné
sanktuářem trojhranným a obrazy. Krásné jsou malby
v oknech. Jedna z nich představuje Matku boží oděnou
vrchním modrým a spodním rouchem růžové barvy, s ko-
runou na hlavě, s níž splývá krátká rouška. Kolem hlavy
její jest nimbus růžový, kolem děcka podobný okrouhlý
nimbus, ale téže barvy jako nahé jeho tělo. Od positavy
matky, jejíž něžná tvář k hlavě syna svého milostně se sklání,
vychází žlutá plamenná záře, která se od černého gruntu
odráží. Na druhé malbě vyobrazen jest snad svátý Jiří, po-
stava rytířská přioděná světlým ocelovým oděním s pozla-
cenými nákolenky, na životě má kabát světlé barvy s čer-
veným křížem na prsou a zlatým opásáním. Hlava pokryta
jest šišatou přílbici, okolo níž je zlatá zář, a hrdlo jest chrá-
něno brněnou kuklí V pravici drží bílý Štít s červeným
křížem, v levici oštěp Grunt jest červený, aby se od něho
bílá postava rytířova dobře odrážela. Pod Matkou boží jest
též ve skle pozdější obraz sv Matouše zasazen. Jest to rnalý
obraz nacházející se po levé straně nápisu latinského, po
jehož pravé straně jest pěkná ornamentika. Nápis dotčený
zní: Regi . avtem . secvlorvm . imortali . invisibili . soli .
sapienti . deo . lavs . honor . et . gloria . in . secvlorvm . secvla . a . (t. j. Á králi vékův nesmrtelnému,
neviditelnému, nej moudřejšímu Bohu chvála, čest a sláva na věky věků v. Amen). Střecha kaple pokryta
jest břidlicí.

Naproti kapli jest starý palác , jehož dlouhá strana obrácena jest k západu. Jest to ětverhran
pravidelný, jen částí průčelí do dvora vystupující, kterýž se vypíná do druhého poschodí. V staveni tomto,
které již dávno svému původnímu účelu odcizeno jest, nacházejí se nyní stáje, chlévy a sýpky ; proto jsou
také okna, která někdy veníři řemeslně pracovanými vroubena byla, z největší Části zazděna. Takovýmto
způsobem ovšem bývalé obydlí osvícených pánů jest znešvařeno, ale děkovali jest spíše za to, že nebylo
jako nepotřebná věc odstraněno, jakožto dělávala naše města druhdy s zuřivostí zbytečnou. Přízemí
klenuté a jeho velmi hrubé zdi pocházejí asi z dob velmi starých; vcházelo se do něho trojími dveřmi
(dvoje s oblouky končitými), z nichž jedny jsou zazděny. Prostřední vchod, kterýž býval hlavním, ozdoben
jest dvěma již otlučenými sloupy a jest podoby čtverhrariaté. Blízko tohoto vchodu nacházela se v jednom
sklepě hluboká studně. V horním ponebí severní části bývala prý veliká síň, tu, kdež jest posud viděti
zazděný erb pánů z Šelmberka, velmi pěkně s bohatými arabeskami vytesaný. Bývával tu také erb
Hazemburský, jenž však od let beze vší známky zmizel. Ze starší doby zbyla na paláci jen malá okna,
z novější doby jsou dole dvě veliká okna (s jedním starým) a nad tím dvě okna veliká zazděná. Vchod

do prvního ponebí jest po starodávnu zvenku po schodech.

Velká véž hradu Koptského jest hmotné hrubé stavení do čtverhranu
založené, tak že dva pravé úhly k západu a nejdelší strana k, se věru obrácena
jest. Jen tím způsobem jest možno, že je z jistého misHĚýv údolí všechny
čtyři strany věže viděti. Jako všechny staré véže, měla i tato vchod svůj
v jisté výšce po hradbách ; nyní ovšem jest ten vchod v kolně a do věže
se musí jiti skrze kolnu. Jisté známky, které posud na hradě vidíme, ukazují
nám dobře starodávné spojení horních části. Od tfjM brány k východu jest
nad rohem ozdobně pracovaná hlídka. Z té jdou dvéře na ochoz cimbuří,
které převyšujíc kapli táhne se odtud až k veliké věži. Tu jest spojení
přetrženo, ale patrně proto, že tu byla dřevěná ochoz až ke vchodu starému,
který byl na západní straně věže a jen o něco výše leží, než ochoz bývala
(dřevěná ochoz teprve za naší doby pro chatrnost odklizena); odtud se přišlo
po dřevěné pavlači (po níž nejsou již známky) na ochoz na straně jižní.
Jestli tu byly dvéře do paláce, není viděti, ale za to výborně je viděti
dvéře, skrze něž se z paláce na ochoz severní nad branou chodívalo. Není
tedy pochyby, že se z paláce po hradbách severní a východní přímo do

Znak pánů z Bibršteina u druhé
brány na Kosti. (Str. 82.)
Kreslil Jan Prousek.

KOST HRAD.

*4

Kost od východní strany.

věže, aniž se scházelo na dvůr, přijití mohlo, a u málokterého hradu je tento způsob spojení po horních
částech tak patrný, jako u Kosti. — , ^ .

V přízemí věže nacházejí se dva sklepy do kříže sklenuté s rúží na svorníku, která tu není
nikoliv znamením erbovním. V prvním větším jsou dvě okna, v druhém bylo jich také tolik, ale jedno
okno jest zazděno. Ze zadního sklepa přichází se skrze otvor v klenutí prolomený po dřevěných schodech
do prvního ponebí. Zde viděti jest sklep do dvojího kříže sklenutý z cihel a dlažbu též cihelnou. V této
místnosti se nachází jediné okno s výklenkem v hrubé zdi a jediná střílna, poněvadž ostatní dvě střílny
jsou zazděny. Odtud se jde zase po dřevěných schodech do druhého ponebí, kdež jest veliká komora
dřevěným stropem krytá. Zde jsou pouze úzká okna, která se dobře ke střílnám přirovnati mohou
a bezpochyby z té doby pocházejí, kde se okna jen průsvitnými blanami zakrývala. Ve zdi západní
u severozápadního rohu nachází se tu starodávný vchod Třetí poschodí jest místnosť tmavá, stropem
pokrytá, v níž jest málo malých oken. Mnohem světlejší jegt čtvrté poschodí, ač jsou tu také úzká
okna na způsob střílen. Zvláštností jsou tli na stráně^ke dvoru obrácené krákorce, na nichž byly silné
cihelné sloupy, ale nelze poznati, co nesfy. Páté nebo nejvyšší poschodí jest jako předešlé také jen
dřevěným stropem kryto, ale jest nad ně mnohem zajímavější. Jest tu pět oken okrouhle sklenutých,
ozdobnými veníři ve slohu gotickém a rozmanitého tvaru obložených, při nichž jsou výklenky s obyčejnými
kamennými sedadly. V jednom rohu jest ozdobný komín s gotickými okrasami, snad nejstarší komín
tohoto druhu. Konečně jest ve východní zdi výklenek s malým oknem, kteréhož se někdy jako převitu
užívalo. Nad tímto nejvyšším patrem jest zed novým zednickým dílem povýšená a čtverhrannou místnost
se sedmi okénky zavírající. Nad tím výše jest krov vybíhající v nevysokou končitou střechu, kteráž jest
kryta šindelem

Hrad Kost postaven jest v první polovici 14. století od pánů z Vartemberka, jimž neveliká jejich
tvrz při Sobotce dosti prostranného místa k bydlení neposkytovala. Sobotka s příležícim panstvím byla
v držení rodu tohoto již r. 1287, když Beneš z Vartemberka zapsal se králi Vácslavovi, že mu sloužíti bude,
a na zdržení míru zaručil se svým jměním, v němž se též město Sobotka nacházelo. *) Paprocký a jiní
rodopisci nazývají nejmladšího jeho syna Benešem z Kosti , hlavně proto, Že byl předkem té větve, která
na Kosti seděla, ale opravdu se vždycky tak nepsával. Je-li však tím prokázáno, že jmění rodu posud

') Liber Zdenkouis de Trebecz ^SobunUatn civitatem".

KOST HRAD.

85

nedílné bylo, prokázáno jest také. že nebylo potřebí velikého panského sídla na panství boboteckém,
a že docela dostačila pro správce tvrz, byla-li již tehda u Sobotky. Beneš svrchupsaný jest asi týž, jenž
se r. 1346 Benešem z Vartemberka a ze Sobotky a tak i v letech následujících jmenoval. Ale asi tehda
stavěl hrad Kost a roku 1349 svědče při zakládání kláštera Benáteckého nazýval se Benešem z Kosti. ! )
V 1 . 1356—1358 vyskytuje se také jako pán podací kostelů v Sobotce, ve Všeni a kaple Matky boží na
hrarič Kostí Tohnm léta posledního zemřel, zůstaviv vdovu Elišku a syny Fi trn a Markvarta. -)

Druhá hrána na Kosti.

Oba bratří vyskytují se od roku 1360 jako držitelé nedílní hradu Kostského a jako patronové
kostelů v Sobotce, Osece, Nepřivěci a Libošovicích, a tak to trvalo do r. 1371, kdež oba bratří společně
kněze ke kapli Kcstské podávali. Rozdělení jejich stalo se tím způsobem, Že Petr, jenž byl od r. 1369
hofmistrem dvoru císařova, ujal panství Kostské. Všen oddělena odtud k dílu Markvartovu, jenž držel
Rohozec a Zbiroh. My nacházíme proto Petra v letech 1376 — 1395 velmi často jako patrona kostelů na
panství. 3 ) Nacházíme jej také po léta jako kmetě na soudu zemském a pečeť jeho přivěšována jako pána

') R e £- IV. 689, Šnajdr, děje Benátek 42. s ) Lib. conf. 3 ) Markvart psáván by] také někdy pánem ra Kosti, na př, lib.
conf. 1377, 4. Maj.

86

KOST HRAD.

Kresby v bibli Ondřeje Hrnčíře Rckyckého.

správného nesčíslněkrát k rozličným jednáním ve-
řejným i soukromým. Ze spousty těch zpráv, které
jsou o Petrovi, vyjmeme, že platili roku 1386 on
a Zachař, purkrabě jeho, náhradu na penězích Mi
kuláši, faráři v Dobrušce. *) Radostná doba nastala
mu r. 1598 v lednu, Když přisel z Prahy dispens,
aby Eliška , dcera jeho, mohla býti dána za Jana
z Kunštátu a z Poděbrad,.*) S radostí pak vydal
téhož roku faráři Soboteckému list na úroky. 3 )
Naposled nacházíme Petra roku 1402 jako patrona
kostela v Kostomlatech.

V držení Kosti a Kostomlat dostal se nyní
Jan z Kunštátu, a v 1 . 1405 — 1406 nacházíme jej
jako patrona kostelů na panství a kaple Kostské.
Roku 1406 ukončil půtku s Albrechtem Kornhauz-
ským z Kolovrat, v níž pomáhal otci svému Bo-
čkovi, a téhož roku dokončil také při svou s Kate-
řinou, dcerou n. Markvartovou, která byla jeptiškou
v klášteře sv. Františka, v níž vypověděl Boček,
otec jeho, aby jí platil 10 kop ročně do jejího života
a vydal všechny úroky zadržené. Bylť to patrně jediný důchod, který se dceři nešťastného pána ještě ze
jmění rodinného dostal. 4 ) Rok 1407 jest poslední, ve kterémž jméno Janovo čteme. Jakým způsobem
přišel o život, není nám známo. Jisto však jest, že roku 1409 byl již mrtev, zůstaviv, pokud známo jest,
nezletilou dcerušku jménem Škonku, a že se vlády nad Kostí ujala babička její Žofka, vdova po Petrovi.
Paní tato nábožná žila jen pro nábožné skutky, kteréž konala na spasení duší n. Petrovy a n. Janovy.
Roku 1409 dala na jich záduší faráři v Osece úrok v Mladějově na chování kněze střídníka, a úroky
v Proseči a Žernovém na lepší vydržováni farářovo. Roku 1410 darovala z téže příčiny faráři Všenskému
úrok jistý ve Všeni a odpustila mu úroky, kteréž z jistých rolí a luk povinen byl odváděti na hrad Kost.
Konečně darovala téhož roku úroky ve Veselicích a Lhotě farářům v Libošovicích, Šolci a Sobotce
a tomuto přidala ještě nějaké úroky ve Lhotě Mra vinné a Skašově 5 ) Až do léta roku 1413 nacházíme ji
jakožto paní podací kostelů na panství a někdy se s ní jmenuje také vnučka její, jako na příklad r. 1411,
když byl od obou podáván nový farář do Sobotky. 6 ) Pro zachování všech práv sirotkovi vyprosil si
Boček na králi Vácslavovi (r. 1410, 10. ledna) spolek se sirotky „n. Janovými“. 7 ) Roku 11414 mohlo býti
Škonce 16 let, a tu, jak se zdá, vdána za Mikuláše Zajíce z Haze?nburka , jehož poprvé r. 1414 dne 12. března
jako pána na Kosti a dne 18. června pána podacího kaple Kostské nacházíme. 8 )

Mikuláš Zajíc patřil k oněm pánům, kteří poslušenství k církvi Římské nezapřeli, pro ně do
těch hrdel a statků bojovali a řády katolické přísně na svých statcích zachovávali. Nacházíme Mikuláše
po celou dobu husitských válek jako patrona kostelů na panství již od té doby, co r. 11419 kališníkům
opověděl a roku 1420 s jinými pány hrad Pražský
mocně vybaviti chtěl. Že by jej byl Žižka na Kosti
obléhal a po marném namáhání odtáhl, řka: „Ten
jest tvrdý jato kost“, anebo „Skála patři čertu a
Kost psu“, jest povésť v lidu vzniklá, aby se Kosti
dodávala sláva nepřemoženosti. K Mikulášovi utí-
kali se také kněží katoličtí ze svých far vyhnaní.

Nejznamenitější z těch, kteří našli útulek na Kostí,
byl Ondřej Hrnčíř rodilý z Rokycan, jenž byl na-
posled farářem v Zerčicích. Nemoha zůstaň na
Frydšteině, když se kališníkům poddal, přestěhoval

') Lib. erect. III. p. 306, XIII. a. 30. a ) Lib. erect V. 14.
3 ) Rkps. v Budišiné. ’) Archiv Olešnický, acta jud. 5 ) Lib. erect.
VIII, 8í, 92, ior. 6 ) Lib. conf. ') Arch. Olešnický. 8 ) Lib. conf.
Přídavek „i z Kosti" r. 1405 v arch. č. I. 506 pochází bezpochyby
od pozdějšího písaře. Že Mikuláš Kostský nebyl z pošlosti Budyňské,
nýbrž bratr arcibiskupův, dokazuje výsada města Budyně z r. 1414.
Někteří spisovatelé vypravují, že Mikuláš padl r. 1420, ale v Starých
letopisech (na str 41.) se jméno jeho nečte.

KOST HRAD

87

se na Kost bera s sebou ty části písma svá-
tého, které byl mezi tím opisoval (r. 1432).

Roku 1433 dne 8. srpna dokončil opis knih
Šalamounových a psal pak knihu Kazatel
devět dní. Po dvou dnech potom (19. srpna)
byl hotov s opsáním písně písní, psal pak
do 3, záři knihu moudrosti a pak psal do
sklonku téhož měsíce knihu Sirachovu.

Odtud nic nepsal, až zase v srpnu r. 1434,
kdež opsal žalmy, výklady slov hebrejských
a jiné výklady. Roku 1436 bydlel na hradě
Kostském v tak zvané Červené věži a opsal některé části bible v jazyce českém, jako přísloví Šalamounova,
Kazatele, knihu Sirachovu a píseň písní, s nimiž byl dne 8. června hotov. Zajímavé jsou obrazy, kteréž
Ondřej pérem kreslil, kdykoliv si od práce odpočíval. *)

Po učiněném míru (r. 1436) jmenován jest Mikuláš nejvyšším sudí. ve kterémž úřadě až do r. 145}
zůstával, a přítomen jsa r. 1438 korunování krále Albrechta držel spolu s jinými korunu. Roku 1437 koupil
vsi Lhotku, Meziluži, Dobšice a Bystřici, 2 ) a čte se potom častěji v jednáních veřejných i soukromých.
Roku 1452 zapsal jemu a dětem jeho Zbyněk Zajíc, -*dět:L nemaje, hrad Hazemburk a panství, která se
k němu držela, přikoupil pak r. 1452 hrad Navarov a r. 1456 Hradiště s panstvím. Zemřel r. 1450, 8. října
a pohřben v klášteře sv. Dobrotivé, kuei še posud náhrobek jeho ušlapaný nachází. Zůstavil syny dva,
Jana a Oldřicha , kteří, jak se zdá, v nedílu zůstávali, poněvadž Oldřich z manželství svého s Annou
z Častolovic dětí neměl. Jan byl již roku 1447 ženat s Kateřinou z Častolovic, vdovou po Heraltovi
z Kunštátu, 3 ) byl pak r. 1452 s bratrem svým při volbě pana Jiříka za správce a byl od r. 1453 sudí
dvorským. Po smrti první manželky své pojal r. 1461 Annu kněžnu Hlubčickou (f r. 1478) a později stal
se jedním z úhlavních strůjců jednoty Zelenohorské. Stesky sobeckého panstva on r. 1465 králi na sněmu
podával, a když král k článkům těm bez ublíženi moci královské přistoupiti nemohl, zapsal se s jinými
sobě rovnými v jednotu panskou, do kteréž také vtáhl bratra svého Oldřicha. Král trestaje zpronevěřilé
poddané kázal hrady jejich obehnati. Hned po pádu prvního hradu (Roudnice) poddal se Oldřich a zavřel
příměří. I Janovy zámky jsou obleženy, ale když v červnu r. 1467 pokoušel se o vybavení některého ze
zámků svých, utrpěl porážku na poli. Potom i obležen hrad Kostský, v němž se Jan s manželkou a dětmi
zavřel. Ale na počátku měsíce srpna bylo Zajíci krušno, an strádal nemoci, i učinil také on příměří, aby
si mohl zajeti k lékařům do Vratislavě. 4 ) Nové války teprve začaly, když se koruny České ujímal nepořádný
král Matiáš, jenž učinil Jana svým kancléřem Českým, ncíbot byl Jan pán vzdělaný a učený. Tu stalo se,
že všechny jeho hrady v letč roku 1469 najednou obleženy. Když pak dne 27. července kníže Viktory n

Zašlé sgraffito při druhé bráně na K^sti.
Kreslil Jan Prousek.

v zajetí Uhrův upadl, dal král tím usilovněji hrady ty obléhati, doufaje jednu chvíli Zajíce samého

i s Kosti do své moci dostati a výměnou zaň snad syna svého vybaviti. Na rozkaz Matiášův vytáhli
Vratislavští se Svídnickými a Javorskými

a též Lužičané obojí k vybavení hradů Za-
jícových. Všichni spojili se u Žitavy v počtu
asi 4000 pěších a 750 jízdných a vedeni
jsouce Františkem z Háje pustili se k Li-
berci. Tu je došla zpráva, že padla Hrubá
Skála (28. srpna) a královské vojsko že od-
táhlo ke Kosti. Podniky Lužičanů zkazili
Vratislavští, davše se jalovými pověstmi za-
strašiti, a ač k Lužičanům ještě Bedřich
z Bibršteina se 150 pěšími a 60 koňmi při-
razil, nevzali nic před se a vrátili se k Žitavě.
Jen lid Oldřicha Zajíce v počtu 70 jízdných
učiniv zájem u Turnova a vzav hold od

') Rukopis XI. A 14. knihovny Pražské. Viz i Ji-
rečkovn Rukověť I. 260. a ) Palacký, rel. tab. II. 169.
3 ) Dsky Olomoucké str. <109. archiv č. I. 540. 4 ) Za teh-

dejších častých styků se stolicí papežskou obdržel Jan
(r. 1467, 21. dubna) výsadu, aby v kapli Kostské molila
se slouží váti mše přede dnem.

Erb pánu ze áelmberka na horním dvoře Kostském.
Originál z pískovce as 2 metry dlouhý. (Str. 83.]
Kreslil Jan PiouscU.

KOST HRAD

*8

Třetí brána na Kosti.

města toho, oddělil se
a obrátil se pak na
Trosky. Ale to vše ne-
bylo nic plátno. Lužíěané
a Slezané skroceni, Tro-
sky později dobyty, a
tak byl Jan konečně do-
nucen vzdáti se králi
s hradem svým Kostským
a vyhledávat! u něho
příměří. *) Mezi tím pod-
stupoval i Jan jednáni
úřadů krále, jehož po-
kládal za „zavrženého".
Roku 1469 jménem jeho
Aleš z Semčic odpíral
provolání jistému, tak
aby se netýkalo dvorů
Janových v Hrdoňovi-
cích. 2 )

Jan zůstal v poslušenství MatiáŠově až do r. 1479, kdež se o sněmu svatovácslavském v Praze
najiti dal a králi Vladislavovi spolu s jinými, klečíce na jednom koleně a prosíce, aby jim bylo odpuštěno,
cokolivěk proti zemi a koruně České učinili, věrnost sliboval Král Vladislav přijav jej na milost potvrdil
mu úřady truksaství a kuchmistrovství, kteréž držel po předcích (r. 1480), a poněvadž mu plat z masných
krámů Staroměstských k týmž úřadům patřící vydáván nebyl, zapsal mu plat na minci Kutnohorské. 3 )
Za Vladislava neúřadoval již, ale jako náčelník své strany působil slovem i pérem tím živěji a mocněji.
Když umřel r. 1495 dne 15. května, rozkvílil se tou ztrátou pan Bohuslav z Lobkovic v žalozpěv tklivý,
ana prý klesla s ním do hrobu „ozdoba vlasti, největší naděje a podpora říše k pádu nakloněné, hrdina
mečem a slovem, výtečný mravů vzor a slunce na sněmu jasné". Zachovalo se několik jeho traktátů
dosti obratně psaných, 4 ) jimiž dorážel tu na kališníky, tu na bratříky pikharty. Také v boji o politická
práva stavu svého stával vždy v popředí, ale nedočkal se konečného vítězství. 5 ) Za něho byli purkrabí
na Kosti r. 1484 Habart z Chřanic a r. 1485 a potom Beneš z Bavoryně. *)

Janovi synové Mikuláš (ý r. 1496) a Jan (f r. 1497) dlouho otce svého nepřečkali, a všechno
jmění rodinné spadlo tedy na Jana, nezletilého sirotka Mikulášova, jehož poruěníkem se stal Zdeněk Lev
z Rožmitála, jako osoba jemu rodem nejbližŠí. Na uhrazení dluhů v předešlých nákladných válkách
zdělaných prodal Zdeněk r. 1497 Kost hrad se dvorem Semtiny řečeným, městečko Sobotku, vsi Březen,
Čalejovice, Staňkovu Lhotu, Spíšovou, Kdanice, Oseč, Proseč, Vesce, Nepřivěce, Steblovice, LiboŠovice,

l ) Tomek, dějiny Prahy VII,
'*) Zprávy učené společnosti 189O str. 396

> DD. 16. f. 47. 3 ; Archiv kapitulní. *) Jirečkova Rukověť II. 347. 5 ) Palacký V. a. 364.

Hrad Kost.

Kreslil B. Kuitina.

Hrady a zámlcy České X,

] 2

go

KOST HRAD.

Rytířovu Lhotu, Malechovice, Rokytňany Velké a Malé, Osenice, Mackovu Lhotu, Zeleneckou Lhotu,
Skuřinu, Bousov méstečko, Záhumenní Lhotu, Rohatsko, Řitonice, Újezdec, Vrbici, Bukovinu, Vlčí pole,
Nednebohy, Ochvišťovice, Spařence, Markvartice, Bousov hořejší a Přepeře, Studenku se zbožím, hrad
Trosky se zbožím Janovi ze Selmberka , nejvyššímu kancléři. 1 ) Znamenitý tento pán, o němž již na str. 70.
promluveno, udělil Soboteckým ještě téhož roku svobodu, aby mohli o statcích svých řítíiti. K prosbě
jeho povýšil (r. 1498) král Vladislav Sobotku na město, tak aby se zdmi a věžemi ohraditi mohli, dal jim
dva trhy výroční a obdařil je erbem městským, totiž branou s dvěma brannými věžemi na modrém štítě,
a na každé véži aby vyvěšen byl štít s vepřovou hlavou, erb to páně. 2 ) Jan jal se potom obhrazovati
město, ale poněvadž obyvatelé sami brány a mosty dělati museli a skrze to veliké obtíženi měli, vyprosil
jim na králi (r 1506) clo z vozů, kteréž k Sobotce pojedou. 3 ) Znamenitý tento pán zemřel roku 1508,
zůstaviv syny Jiříka , Jaroslava a Jindřicha. Nejstarší syn zdědil po otci knížectví Krňovské, mév již za
živobytí jeho Kamenici pod Lipou, druhý měl Hrádek Komorní, Přerov a statky v jižním Boleslavsku
jakožto díl otcovský, třetí, Jindřich, dostal Kost a Trosky. Tento poslední zavedl se z bratří nejvíce
a když si byl naposled od Oldřicha z Bibršteina 1500 fl. vypůjčil, tu již Kosti nemohl udržeti. Neboť
dluh ten s úroky zadrženými činil zrovna těch 17.000 kop grošů českých, v nichž Jindřich r. 1524 hrady
Kost a Trosky Jaffpvi z Bibršteina a na Frýdlantů odevzdal a dskami zemskými zapsal. 4 )

Jan, druhý syn Oldřichův, ženat byl s Annou z Vartemberka, jíž r. 1541 na panství Kostském
věnoval. 5 ) Opustiv starodávný palác na hradě, kterýž byl od Zajíců v dobrém stavu udržován a od pánů
ze Selmberka opravován, vyzdvihl si nové stavení při hradbách, jež erby svým, otce, matčiným, báby
své (?) a krále Vladislava ozdobil. Sám dětí nemaje zapsal panství Kostské roku 1545 bratřím svým
Jeronýmovi, Kryštofovi a Zikmundovi, tak aby z toho zboží do 5000 kop odkázati mohl Když se tedy
hodinka jeho smrti blížila, odkázal ty peníze manželce své a jiným osobám a zemřel r. 1551 6 ) Z bratří
jeho živ byl jediný jen Kryštof \ jenž se tedy v Kost a Trosky uvázal, ale obyčejně na Frýdlantů hradě
svém bydlíval. Roku 1551 potvrdil obci Sobotecké pod pečetí Jiříka Grysla z Louče, hejtmana svého
Kostského, staré jich svobody, učinil jim nové milosti pro opravu města, a kdež jsou n. Janovi, bratru
jeho, z každého sudu polouvozi vina 15 grošů Českých a z každého varu piva pět grošů Českých platiti,
a pán byl povinen náklad činiti na pánev, ten plat na obec převedl. 7 ) Ještě téhož roku dne 6. prosince
cítě nedostatek zdraví, dal k sobě zavolati na Frýdlant úředníky desk zemských, a tu před nimi zapsal
Kost Anně z Bibršteina ) manželce Jana mladšího z Lobkovic, Anně těž z Bibršteina , manželce Kryštofa
z Lobkovic na Bílině, a panně Barboře , sestře její, strýním svým. 8 ) Zemřel nedlouho potom (15. prosince).
Statky jeho manské, jichž bylo hodně, spadly na krále, ale v Kost a Trosky uvázaly se dědičky, tak že
každé třetina panství náležela. Z dědiček zemřela nejdříve Anna, manželka Janova, r. 1554 dne 16. záři
a pochována v kapli svaté Anny v Týně Horšovském Posledním pořízením svým byla svůj třetí díl
odkázala manželu svému na takovou výminku, aby každé dceři své, pokud by ke vdání přišla, po
300 kopách grošů českých vydal, 9 ) ale z pozdějších zápisů jde na jevo, že Jan všechnu svou spravedlnost
na ostatní dědičky převedl, ač zápis se o tom nezachoval. Potom Barbora vdavši se za Viléma Trčku
z Lípy právo své k polovici hradů Kosti a Trosk, městeček Dolejšího Bousova a timyšle a všech vesnic
na Kryštofa z Lobkovic převedla. 10 )

Za Bibršteinů, kteří měli panství svá vět:ší v německých krajinách, přicházeli na Kost také
němečtí jich manové a služebníci. Z pobytu jich zináma jest následující událost: Léta 1556 ten čtvrtek
po Třech králích byl na zámku Kosti Linhart, krejčí ze Sobotky z předměstí, i šel do světnice, kdež byli
služebníci a dvořané pana Viléma Trčky Velišského a Krystofora Popela, strojíce se večeřeti. Uhlídav
jej tu Jiřík Krysí, úředník na témž zámku, řekl mu: „Linharte! rozkazujiť, aby nechodil ode mne nikam.“
Dal Linhartovi žílu svou a stýskaje si v tato slova : „celý den sem pracoval a neodpočinul si nikdyž, a
vsedl za stůl, aby jedl s nimi a rozkázal Linhartovi, aby vína naléval a jim ke stolu posloužil. Když
odvečeřeli, počal Jiřík Šlach ze Hřivic zpívati. Uslyšel ho pan Salava leže ve sklepě, i vstal a šel do
světnice mezi ně v košili, a pan Zbyněk z Cidliny tolikéž vstal a přišel mezi ně také v košili. Když
vstoupili, vyvstali někteří od stolu, posadili Zbyňka za stůl a sedl podlé něho Jiřík Šlach ; ale Salava
nechtěl sednouti, než stoje u stolu položil se naň. Nicméně mu přece přistavili stolici, aby sedl, ale když
chtěl sednouti, převrhla se, a on uchytiv se stolu, aby' neupadl, převrhl sklenici. Šlach tomu dodal, udeřiv
v tu sklenici pěstí, až se rozrazila a co vína ještě v ní zůstalo, ostříklo pana Zoka a pana Ždárského
Ždárský vstávaje ze zástoll a ohlásiv se: „To čistát! Když nemůžeme piti vína, budeme je rozlívati,“
vstoupil na lavici a otíral to víno z pocti vic. Tu řekl k němu Šlach: „Když vstáváme, tehdy se budeme

*) Ktí. tab. II. 493. 2 ) Památník Soboteckých (v Jičíně 1882) str 12 — 14., arch. č. VI. 571. 3 ) Arch. v Sobotce. *) DZ. 84.

B 26. sj DZ. 1. B 13. 6 ) DZ. 10. A 9. *) Archiv v Sobotce. ®) DZ. 86. B 20. •) DZ. n. L 17. I0 ) DZ. 12. D 13 a 24.

KOST HRAD

91

biti,** a kdosi se ozval, řka: „Totě Čistá !** V tom vstal Šlach ze zástolí a vzav kord na lavici vzkřikl:
„Zvyj. Němci !“ I přistoupil k němu pan Kelbich, řka:: „Nejebte nám, pane Šlachu, kmotře, Němcům, 4 *
a ukazoval mu na pana Zoka a na jiné mnohé Němce, kteří tu byli. Po těch slovech chtěl Šlach hned
na Kelbicha, ale v tom přistoupili úředník, Ždárský a Šatlava a nedali jim v hromadu. Když však Šlacha
pustili, hned přistoupil ke Kelbichovi a udeřil jej pěstí zavřitou v tvář. V tom chytil úředník Šlacha,
řka: „Šlachu 1 kmotře! Což nepomníte na místo ani na řád? Udeřili ste přítele mého políčkem, ježto jest
vám nic vinen nebyl ; kdybych sobě nevážil místa, dali bych je vám zas. 4 * I držel Šlacha pořád, který
takto odpověděl: „Dejž mi, smíš li, ten políček ! c Řekl úředník: „Kdyby mě v místě náležitém k tomu
pobízel, dal bych jej ; ale nechciť ho dáti, neb není zde místa, abychom se bili, ale abychom dobrou vůli
měli.** V tom přišel Kunrat Slivic z Vandrysu ze sklepa do světnice s panem Žokem a vstoupiv té chvíle,
když Šlach pobízel úředníka, aby mu dal pohlavek, řekl: „Ej, Šlachu! A ty mníš, žes v krčmě, j. s. m. že
křičíš; pomni na místo !** I křikl Šlach: „Což mi j. ni. zvyj. Němče! 4 * I přistoupiv k němu udeřil ho
pohlavkem, po čemž oba hned kordů dobyli, jiní dvořané také dobyli kordův a postavili se každý na
nějakou stranu. Když půtka začala, vskočil mezi ně Salava s kordem dobytým volaje: „Kdož chce Šlacha
biti, musí nejprve mne biti. 4 * V tom chytili někteří Slivice a Kelbicha a vstrčili je i s kordy do sklepa,
až se spokojili v světnici, a Slivic slíbil v tom sklepě úředníku a Zokovi, že nedi Slachovi nic, aby bo
pustili, že půjde ležet vezma svůj pláštěk. A tak sliboval i Kelbich. Když je vypustili ze sklepa, Slivic
vzav plášť odešel a úředník pojav Kelbicha rozkázal Linhartovi, aby ho vyvedl do pokojíka, kde léhal.
Když bylo okolo čtvrté hodiny na noc a úředník chtěl jiti ležeti, přišel Šlach k němu do velké světnice
a volal: „Úředníku I Pane kmotře!" „Cos pak chtěl? 4 * „Odevři zámek a pusť mne dolúv.** „Nepustím,
j. s. m. víš, cos učinil na zámku páně?" I šel úředník do ložnice, a Šlach zatím křičel přede dveřma:
„J. m. m. zvyj. úředniče! Pamatuj sobě to velmi dobře. U1 )

Kryštof obdržev od manželky své Anny postoupeni její polovice, prodal r. 1559 Trosky a díl
svůj Řitonic s podacím kostelním r 1561 Zikmundovi Kryslovi z Louče, 2 ) za to přikoupil r. 1572 ves
Loveč a dvůr Lavice. 8 ) Téhož roku potvrdil také Kr yštof řád cechu řeznického v Sobotce a založil
r. 1576 pivovár na předhradí Kostském. Roku 1580 vyprosil na císaři Rudolfovi, že jim zvýšil clo na
půl míle okolo města, dovolil pečetiti červeným voskem a erb městský rozhojnil a polepšil erbem rodu
Lobkovského a r, 1582 potvrdiv obci Sobotecké staré výsady, dovolil jim, aby mohli piva bílá vařiti, ale
zároveň uložil jim posudné, které se mělo obraceti na vystavění kostela. 4 ) Manželka jeho Anna, ačkoliv
mu již byla svůj díl Kosti zapsala, přece znova r. 1585 jemu a Oldřichovi Felixovi, synu svému, díl svůj
hradu Kosti odkázala. 5 ) Kryštof zemřel asi r. 1590. 2 'a něho se připomínají hejtmané na Kosti r. 1567

Michal Sak z Bohuňovic, r. 1579 Zikmund Světlík, r. 15,84 úředník Matyáš Sobek z Šemberu a štalmistr
Jan Hylbrant ze Všechlap, r. 1585 hejtman Jan Vlk nnladší z Kvítková, r. 1590 hejtman Jiří Médénec
z Ratibořic a úředník Jan Mšenský. 6 )

Oldřich Felix z Lobkovic ženat byl s Annou Hradce, jíž byl Kryštof roku 1589 na některých

vesnicích panství Kostského věnoval. 7 ) Oba manželé dokončili stavbu kostela Soboteckého (r. 1595),
kterýž ze samého štukoví vyzdvihli, a na
jich pozvání roku 1596 dne 24. srpna skrze
Zbyňka Berku z Dubé, arcibiskupa, po-
svěcen. Sobotka má po nich kromě toho
drahocennou památku. Neboť kostel nejen
obdařili rouchem mešním, nýbrž i draho-
cennou monstranci z Čistého stříbra a
v krásném gotickém slohu zhotovenou,
kteráž se posud jako skvostná památka na
radnici chová, darovali. Na památku po-
svěcení chrámu skrze arcibiskupa vysadil
Oldřich Soboteckým nové posvícení a v té
přičíně napsal jim tento list:

Voldřich Felix z Lobkovic na Bílině,

Kosti, Béškovicích a Blatné, JM. Římského
císaře rada a komorník.

■) Reg. svěd. 1554—1557 f 173—174. *) DZ. 14.

A 4, 87. B 51. *) DZ. 17. M 27. *) Archív v Sobotce,

reg. královská ve Vídni. 5 ) DZ. qo. F 30. 6 ) Archiv

mus. DZm. 47. M 13. 7 ) DZ. 24. L 18.

Malby ve skle na oknech kaple Kostské.

r*dtl Tin Pmiieol#

■gz

KOST HRAD.

Purkmistře a konšelé Sobotečti, věrní milí! Psaní
Vašeho, čeho při mně o rychtu předměstskou vyhledá-
váte i také o obdarování Vaše prosíte, jsem porozuměl;
i poněvadž jsouc někteří z Vás, tak jakž mi toho v tom
psaní dokládáte, na mé několikeré pěkné otcovské na-
pomenutí náboženství pravé katolické poznali a jeho se
chopili, majíc nad tím zalíbení, tu prosbu Vaši chci
v lcLskavé paměti miti a jsouc nyní zde v Bílině v svých
pilných věcech mnohými pracemi zaneprázdněn, jak
málo toho odbudu, při prostrannějším času neopominu
těch Vašich věcí před sebe vžiti. A kdybyste věděli
v pravdě všickni, do konce chtěli k vůli boží, tak jak
Vás napomínám, živi býti a k tomu jedinému pravému
náboženství katolickému přistoupiti, jeho se chopiti a
buď do Sobotky nebo do Markvartic k správě boží cho-
diti., chtěl bych Vám mnohem větší milosti, nežli Jste
mé žádali, za to učiniti, což pán Bůh všemohoucí rač
Vám to dáti, abyste mohli poznati, že Vás k ničemuž
zlérnu nenapomínám, než co činím, to v tom ve všem
spasení Vašich duší vyhledávám. Poněvadž jsem pak
také pro tu milosť a náchylnost, kterou k Vám mám,
u Vás kostel dosti velikým nákladem vystavěti dal,
i obávajíc se, aby potom ta památka posvěcení téhož
kostela v zapomenutí nepřišla, Vám posvíceni, kteréž
Jste držívali v neděli po památce Všech Svatých, na
neděli po památce sv. Bartoloměje překládám, tak abyste
vždycky každého roku takové posvícení tu neděli po
sv. Bartoloměji drželi. Obec na rathouz obešlete a to
jim v známost uveďte. Co se pak jiných lidí, kteréž
k osadě Sobotecké náleží, doteyče, o tom se Simeonovi
poroučí, aby jim to také v známost uvedl. S tím milosť
boží s Vámi. Datum na zámku Bílině v sobotu den Matky boží sněžné léta 1600. *) — Dotčené potvrzení
svobod městských stalo se dne 21. záři téhož roku. Oldřich udělil Soboteckým právo vařiti piva ječná,
zlepšil trhy, dům radní a cihelnu osvobodil. Ušlechtilost a pevnost povahy jeho značí též ustanovení,
kdyby budoucí držitelé Soboteckým něco ze svobod daných ujímali, aby v pokutu 500 kop míšeňských
králi Českému upadli. 2 ) Oldřich zemřel r. 1604, ustanoviv posledním pořízením, aby statky jeho dědili
synové Vilém a Vácslav, jichž poručníci měla býti máti jich Anna Lobkovská z Hradce. Odkazy byly
mnohé, kromě osob šlechtických a služebných pamatováno také
na kostel pohřební v Sobotce a kolej jezovitův u sv. Klimenta
v Praze. Zajímavé jest ustanovení strany pohřbu: „Nechci, aby
se měla jaká sláva se mnou díti, nebo mé tělo toho pro mé hříchy
hodno není, protož té celé naděje sem, že žádný k tomu se při-
mlouvati nebude, aby se mělo jak jinak s mým tělem díti a po-
hřbem — — nechci, aby na mé tělo nic hedvábného přijití mělo,
než soukenná hazuka aby mi byla dána . u Rakev si vyžádal jen
dřevěnou, příkrov soukenný s jednoduchými erby, a 60 chudých
a žádný jiný aby ho nesli, jimž se měly dáti Šaty a světlo. „Místo , u
praví, „jsem sobě obral, abych ležel v sínci, nebo vím, že mé tělo
není hodno v kostele ležeti pro mé velké hříchy. 4 * Pochován tak
v Bílině. 3 ) Za něho byl v 1 . 1596 — 1601 Simeon Baštécký ze So-
botky správcem panství Kostského. 4 )

Synové Oldřichovi se rozdělili tak, že dostal Vilém Bílinu
a Solopisky a Vácslav Kost a Běškovice. Vácslav koupil r. 1613

Památník na str. 22 — 23. 2 ) Arch. v Sobotce. 3 ) DZ. 132. G 1. 4 ) Arch. tnu*.

Bronzový kruh z dveří kaple na hradě Kosti.
Kreslil Jan Prousek.

Podrobné kresby cimbuří a rokokového arkýře na Kosti.

KOST HRAD.

93

Čtvrtá brána na Kosti
(Pohled z hradu.)

od města Turnova gradual v první polovici 16. stol. (za Jindřicha
z Valdšteina) psán) a mnohými miniaturami ozdobený a daroval
jej do kostela města Sobotky. Chová se posud na radnici jako
skvostná památka. Roku 1614 prodal ves svou Loveč *) a zemřel
asi r. 1615, nezůstaviv z manželky své Anny Lidmily Novohradské
z Kolovrat potomků. Panství Kostské zdědil po něm bratr jeho
Vilém mladší z Lobkovic , 2 ) týž však nemaje na něm zalíbení prodal
je Maří Majdaléně Trčkové z Lobkovic za 130.000 kop míšeňských,
načež přijal 22.400 kop Ale Maří Majdaléna
nemohla panství doplatiti, poněvadž se chtěla
do výhodnějších kcupí za tehdejší konfiskace
pouštěti a proto prodala r. 1622 Kost Poly-
xeně Lobkovské 2 Pernš letna, kteráž měla pe-
níze ty Vilémovi a Trčkové v 1 . 1622 a 1623
zaplatiti. 3 ) Polyxena udělila roku 1629 dne
1. října Soboteckým všelijaké milosti a staré
svobody potvrdila, ale dala si od nich ode-
vzdati vaření piva, začež plat z vína do
důchodů na Kost posud vybíraný k obci
obrácen byl. Téhož roku dne 31. října na-
řídila, aby pro lepší vzdělání lidu bratrství
literátské při kostele Soboteckém vyzdviženo
bylo a literáti aby v každou neděli a ve
svátky v kostele se scházeli, při službách
božích zpívali a pána Boha chválili. 4 ) Roku
1632 prodala Poljxena zámek Kost s pěti
dvory poplužnými, oborou pod Kostí, město
Sobotku, vsi Březno, Čajalovice, Lhotu Staň-
kovou, Spíšovou, Kdanice, Osek, Lavice,

Vesce, Nepřívěce, Steblovice, Libošovice,

Lhotu Rytířovu, Malou Lhotu, Dobšice,

Meziluží, Střehom, Malechovice, Dobšín, ves
pod Kostí, Nedneboh, Malčice, Havlovice,

Zapudov, Mužský, Bosen, Markvartice, Mrchojedy, Leštinu, Rakov, Přichvoji, mlýny na Dolech, Lhotu
Zelenskou, Skuřinu, Dolní a Horní Rokytůany, Osenici, Velkou a Malou Bystřici, městys Bousov, vsi
Lhotu Zahumenní, Spařence, Veselice, Bačalky, Bousov horní, Přepeře, Ochvišťovice, Rohatsko, Obruby
a mlýn Lýsku Albrechtovi knížeti Frýdlantskému za 150.000 kop míšeňských. Panství to mělo býlti ve dsky
zemské až po zaplacení vloženo, k čemuž obojímu však nedošlo. Poddaným za ta dvě léta, co je kníže
držel, špatně se dařilo, neboť nesčíslných daní těžkých, tak že jedna druhou stíhala, dávati museli. Když
pak kníže roku 1634 zavražděn byl a poddaní k ruce císařově uvedeni byli, tu všecko nejhorší od lidu
císařského a saského vojenského na ně se uvalilo, tak že s manželkami a s dítkami nemajíce odnikud
zastání po lesích se ukrývali ; zatím vojáci dobytky všeho pohlaví až do kuřete jim pobrali a obilí napořád
všechněm vymlátili. To skrývání v lesích trvalo až do příjezdu Zdeňka Lva Libšteinského z Kolovrat,
jenž byl císařským komisařem ke převzetí statků. Když pak se domů vrátili, zase veliké kontrybuce
dávati museli a mezi tím trojí peněžitý úrok, i obilí, i slepice (ač ani kuřete neměli) zaseděli. 6 ) Mezi tím
také stihla veliká nehoda starý hrad Kostský. Neboť roku 1Ď35 v noci z 18. na 19. den května velikou
nešetrností čeládky generála hraběte Kolloreda, poněvadž nepozorné topili v pokoji, kde pacholata byla,
vyhořel. Oheň vyšel o půlnoci, a shořely pokoje povrchní všecky, kromě veliké věže, káply, marŠtale
a dvúu pokojů, kde písaři bydleli, i s krovy a podlahami, a kdyby dosti malý vítr byl, byl by 1 pivovár,
ano ten nejmenší koutek ke zkažení přišel. 6 ) Hejtmanem tu byl tehda Jan Kryštof Otík Bradský z Labouně,
jenž byl ustanoven od knížete.

Hned po zavraždění knížete připovídala se Polyxena k panství Kostskému, poněvadž jí od
knížete nic více reŽ 10.000 kop zaplaceno bylo. Podlé císařské resoluce (r. 1035, 24. března) mělo se jí

l ) DZ. 187. O 7. 2 ) Rozvržení sbírek r. 1615 na str. 2. a 3. 3 ) Archiv Roudnický. *) Archiv v Sobotce. 4 ) Archiv Roudnický.

*•) Archív gub.

94

KOST HRAD.

panství proto navrátiti, s čímž se několik měsíců prodlévalo.
Sotva však měla panství odevzdané, tu se v ně Vilém z Vřesovic
(r. 1636, 28. července) pro nedání dluhu jistého uvázal. Za ta-
kových okolnosti odevzdala Polyxena Kost synu svému Vács/a -
vovi knížeti z Lobkovic , jenž ji prodal roku 1637 dne 7. října
Heřmanovi Černínovi hraběti 2 Chudenic. S Vřeeovcem došlo
k narovnání teprve r. 1638 tak, že se kníže podvolil dluh za-
platiti a tu závadu, která byla na Kosti, preinesl na panství
Střekovské. *) Neopomineme položití sem následující dopis, který
se z první doby panování Černínova zachoval:

Vysoce urozenému pánu p. Hermanovi Černínovi sv. Řím. říše
hrab. z Chudenic oc.

Službu svou povolnou Tvé Mti. vzkazuji, vysoce urozený
pane hrabě, pane Švakře a bratře můj laskavý, od pána Boha
zdraví dobrého přeji T. Mti. upřímné věrně rád. Při tom T. M.
za to služebně prosím a žádám, že ke mně tak mnoho lásky
prokázati a některým dobrým kaprem a štikou štědrého večera
fedrovati ráčíš. Pokudž tu milost a žádost od T. Mti. dosáhnu
(o Čemž žádné pochybnosti nemám), žádám služebně, že panu
hejtmanu T, Mti. na Kost cedulku učiniti poručiti ráčíš, čím by
mne tak fedrovati měl a mně ji po tomto služebníku mém odeslati
ráčíš. Připovídám se toho T. Mti vším dobrým a T. Mti. pří-
jemným přátelstvím každého času odměnit! a odsloužiti. V tu
naději k T. Mti. přicházejíc, že žádost skutkem naplněna bude, odpověd účinlivou a laskavou od T. Mti.
očekávati budu. S tim ochrana boží rač s námi se všemi býti. Datum v městě Mladého Boleslava nad
Jizerou 1 2. Decembris 1638.

T. Mti. každého času volný upřímný švakr, bratr zůstávám

Alte hal Slavata. 2 )

Od obce Sobotecké obdržel Černín r. 1638 šenk vinný, začež jim odpustil vše, co vrchnosti dlužni
byli. Roku 1639 bylo panství od Švédů, kteří se na Hrubé Skále usadili, velice sužováno. Dne 18. června
přišel do Sobotky jeden kornet Švédský a tu nějakým způsobem klénoty kostelní v sirotčím sklepě uložené
vyslídil, je i s drahocennou monstrancí vzal a s nimi za Obrubce pospíchal. Když se o tom dověděl
Jiří Špacír, soused města Sobotky, jenž byl purkrabí panství Kostského, sám se pustil za tim oddělením
Švédským a v dešti tu dlouhou cestu vykonal, než přijel do Židiněvsi a tu vyzvěděl, že Švédové tu
přenocovati chtějí. Rychle se vrátil na zámek Kost a přibrav k sobě jízdné, vydal se zase na cestu na
odnětí těch klénotů. Týž pak kornet dovtípiv se, že bude pronásledován a že by se mu špatně vedlo,
sám jediný posadiv se na koně ke Kosti nočního času se ubíral
a u Dobšína purkrabě Špacíra s jezdci potkal. Vyrozuměv Špacír,

Že ty věci r.avrátiti chce, vrátil se s ním na Kost, a Sobotě čti
kornetoví 25 dukátů na zámku Kosti vyplatili. 3 )

I jiná ještě příhoda z té doby jest známa. Když se první
Švédové r. 1639 v okolí Kosti objevili a tlupy jízdecké se po okolí
potloukaly, Vít myslivec šel do pokoje malovaného a odtud na
Švédy střílel. Uslyšev to Svatoš Hosian z Marchendorfu, jenž byl
hejtmanem na Kosti, poslal k němu nahoru, aby toho střílení za-
nechal, poněvadž sami v zámku jsou a stráže Žádné nemají. Když
ho proto Svatoš napomínal, a Vít zlými slovy házel, tu jej Svatoš
dvakráte hůlkou uhodil ; v tom chtěl naň myslivec sikočiti, ale lidé
tomu zabráni.i, pak vytáhl naň tesák, ale ten mu Svatoš podskočil
a natahav se s ním hodně, kázal ho dáti do vězeni.

I roku 1640 dosti Kost od vojáků zkoušela. Na jaře ležel
v Sobotce Piccolomini s 18 pluky na panství rozloženými. Vojáci

‘) Archiv Roudnický. *) Archiv Hradecký. s ) Památník na str. 20 — 21.

Erb mčata Sobotky

s erby pánů zc Šclmberka a z Lobkovic

Hrad Koti.
Kmba Jut a Matika.

KOST HRAD.

95

ve dvořích všechno pobrali, že tu ani šafáři obstáti nemohli Hrabě z Kolloreda, nej vyšší lejtenant, nechal
při obsazení (28. února) na hradě Kosti lejtenanta, jemuž Svatoš na týden po 20 fl. a každý den pět porcí
dávati musel. Kromě toho se dávalo šikovateli na týden po šesti fl. a každý den čtyři porce na chlebě
a pivě, 25 vojákům každému na týden po jednom fl. a na den po jedné porci, bubeníkovi na týden po
jednom a půl fl. a denně jednu a půl porce. Švédských zajatých tu bylo lejtenant, praporečník, kaprál,
jeden sluha a dva vojáci. Za nějaký den přišlo o šest pluků více, kteří snědli co zbylo, jakoby peroutkou
umetl. Na prosby hraběte Černína nařídil dne 24. března Piccolomini, aby Jakub Mayerhofer, lejtenant
a velitel na Kosti, odtud odtáhl k pluku svému v Praze. *) Hlavně k tomu rozkazu přispěl nejvyšší Myslík,
který byl ženat s Černínkou. 2 ) I v pozdějších dobách, zejména roku 1646 okolí od vojska sužováno bylo.

Hrabě Heřman byl po trojím manželství bezdětek a odkázal tudíž veliká a četná panství svá
Humprechtovi Janovi Černínovi , jenž byl vnukem bratra jeho, ale Kost a Sedčice zapsal v 100.000 fl.
jakoby ve věně Sylvii Kateřině Černínové z Alillesimo. Zemřel r. 1651 dne 7. března jako nejvyšší hofmistr
království Českého. Humprecht, jenž byl již v mládí (r. 1648) do stavu panského království Českého
povýšen, stal se r. 1652 hrabětem, komorníkem a radou soudu dvorského, roku 1656 soudcem zemským,
roku 1660 místodržícím a roku 1661 poslem císařským v Benátkách. Mezi tím zahrozilo Kosti nemalé
nebezpečenství. Podlé ohledání, které učinil vojenský inženýr Fr. Pieroni, mělo se několik hradů v Čechách,
které se mohly státi útulkem pro nepřítele, sbořiti. (Viz díl IX. na str. 20.) Z Vídně Šel rozkaz k místodržícím
a tito rozkázali roku 1658 dne 9 srpna hejtmanům kraje Boleslavského, aby Pieronimu při boření Kosti
nápomocni byli Dověděvši se Sylvie Kateřina hraběnka Černínka, že Kost byla Pieronim ohledána
a že má býti pobořena, předkládala místodržícím, že by se místo to neobydleným a pustým stalo, ona však
že by z toho největší škodu měla. Připomínala také, že Kost v minulých válkách Žádnou pevností nebyla,
že také neleží při žádném vojenském přechodu, nýbrž mezi horami a se všech stran se může ve hromadu
sestříleti a také že zdi, kteréž byly k pevnosti, již před několika lety byly pobořeny. Proto prosila, aby
hrad Kostský byl ušetřen. Žádost ta šla ke dvoru a odtud zase přišlo (9 října) nařízení, aby vyšetřili, zdali
prospěch země poboření Kosti vyžaduje. Nežli se tak stalo, uplynula zima a věc se protahovala; krajským
hejtmanům pak od generál vachtmistra Lacrona nařízeno, aby sečkali s bořením, až by se žádost Černínky
vyřídila. A tak se stalo, že ta věc strany Kosti usnula. 3 )

Humprecht, jenž se stal r. 1666 skutečným tajným radou a r. 1676 řád zlatého rouna obdržel,
málokdy na panství Kostské přicházel a pro krátký pobyt, co tu býval, postavil si nové sídlo u Sobotky
či Humprecht. Tehda již to bylo sto let, co přestala Kost býti stálým sídlem pánův, a jen té okolnosti
lze děkovati, že se nám dochovala v témž asi stavu, jako se nacházela r. 1545. Soboteckým dal Humprecht
r. 1664 obdarovací na vystavění Nového města na zahradách, které před tím ke dvoru Humprechtskému
patří vály, a r. 1679 potvrdil jim jejích výsady. Po jeho smrti dostala se Kost staršímu synovi Heřmanovi
Jakubovi ’ jenž roku 1684 výsady Soboteckých potvrdil a s nimi smlouvu o vaření piva a vinného šenku
učinil. 4 ) Z působení jeho ostatního na panství zdejším jest jen málo známo Vůbec obyvatelstvo panství
až do r. 1738 vrchnost svou jen podlé jména jejího znalo. Řečeného roku přišla panství Černínovská
Kosmonosy a Kost pro dluhy k odhadu. Zajímavý je v té příčině popis starého hradu, jak jej místokomorník
při odhadu našel. Píše o něm: Zámek Kost starý na vršku a skále stojící, který větším dílem od kvádru
někdy velikým nákladem vystavený byl, zděma též od kvádru obhražený, však velmi spustlý jest. Z těch
tu prve bývalých pokojů sou nyní sýpky udělány a vynachází se tu ještě velká čtyřhranná věž od kvádru,
kaple založení sv. Anny klenutá, též jeden pokoj klenutý, v kterém důchodní zůstává, pak sklepy, doleji
byt pro obročního a ještě doleji nad druhýma vraty do zámku kancelář a byt pro hejtmana, vše v špatném
způsobu, a šacuje se týž zámek i s těma oficírskými byty a s tím bytem, kde purkrabě zůstává, za
2000 fl. uh. & )

Panství Kostské dostalo se v držení Vácslava Kazimíra Netolického z Eisenburka z nového rodu
šlechtického, teprve r. 1660 do stavu rytířského povýšeného. Narodiv se r. 1700 dne 4. března, v mládí
svém sloužil u vojska v Sicílii, stal se r. 1725 sám druhý hejtmanem kraje Bechyňského, od r. 1738 pak
byl purkrabí kraje Hradeckého. Od té doby postupoval víc a víc, neboť roku 1739 byl královským
podkomořím, r. 1740 komercialním radou, r. 1744 skutečným tajným radou a roku 1747 sudí dvorským.
Královna Marie Terezie povýšila jej r. 1741 do stavu panského rodů starožitných v království Českém
a učinila jej předsedou královské representační komisí a komory České. Jakožto muž dovedný a cvičený
výborně se hodil za nástroj tehdejší absolutní vlády, ale jsa ve všem jen byrokrat, při tom bezohledný
v zavádění tax, vybírání daní a odstranění všelijakých starých zvyklostí, které nikomu nepřekážely (na
př. máji a kotlů v kostelích), brzo od mnohých byl nenáviděn. Ve válce sedmileté konal vládě dobré

') Arch. Hradecký. Fr. Tischer o Zikmundovi Myslík ovi na str. 13. 3 ) Arch. gub. *) Arch. v Sobotce. 5 ) DZ. 162. A 2.

9 6

KOST HRAD.

služby jako zemský vojenský komisař, a proto mu dán majestátem r. 1759 dne 2. ledna daným stav hrabský^
Tehda byl presidentem komory České a r. 1759 stal se nejvyšším maršálkem. Zemřel r. 1760 dne 15. března
v Praze a pohřben v kostele Soboteckém. Syn jeho Jan Adam byl se za živobyt! otcova s dívkou ze
stavu městského oženil, ale otec, jenž to přivedl z rytíře na hrabě, byl velice pyšný a přinutil jej, aby
manželku svou (která pak dána byla do nějakého kláštera v Rakousích) opustil. K tomu ke všemu
vymohl otec dispens a přinutil syna, aby se po druhé oženil s Valburkou Bredovou, ale manželství toto
nebylo šťastné, a Jan Adam podkopav zdraví své nákladnými zábavami, zemřel již r. 17Ó9 dne 20. září.
Panství Kostské bylo sice dle zřízení Vácslava Kazimíra svéřenstvím, ale poněvadž mužských dědiců
nezůstalo, dostalo se starší dceři Vácslavově Anně Terezii , vdané za hraběte Františka Vácslava Vratislava
s Mitrovic. Syn z tohoto manželství pošlý, Antonín Vácslav , ujal panství Kostské a s povolením císařským
nazýval se Vratislavem Netolickým. S manželkou svou Eleonorou z Vrbna splodil syna Eugenia } který
držel také Choustník, ale r. 1867 dne 14. února ve Vídni svoboden zemřel. Byl rytířem zlatého rouna,
rytířem a kancléřem vojenského řádu Marie Terezie, c. k. komořím, polním maršálkem, kapitánem životní
stráže arcierské a druhým majetníkem pluku kyrysnického. Poněvadž jím pošlosť Vratislavů Netolických
přestala, povstala právní pře o dědictví mezi potomky tří jeho sester, která trvala několik let, až pak
Kost přiřčena (r. 1872) sestřenci zemřelého Flaminiovi dal Borgo

Roku 1866 obsazen byl hrad Kostský divisí Chebského pluku Wůrtembergova, a čtyři setniny
téhož pluku obsadily rokli táhnoucí se ke Lhotě Rytířově. Ostatek pluku s polovicí baterie položen byl
východně od Kosti u silnice a druhá polovice baterie s dvěma praporci myslivců stála u Vesce. Prusové-
předními strážemi přiblížili se dne 28. června na večer, a proto nařízeno Stahrovi, veliteli 14. pluku, aby
se s oddělením dal ke Kosti. Když první Prusové vrazili na naše hlídky, začala střelba z obou stran,
která asi dvě hodiny trvala. Přestáno pak z obou stran, poněvadž zůstával boj nerozhodný. Časné z rána
počal opět boj, a teprve potom, když bylo nebezpečí, aby Prusové nezaskočili naše myslivce, ustoupili
tito ke hradu, neustále nazpátek na nepřítele střílejíce. Ještě jednou obnovili útok na Prusy, ale když
setník jich Blatteis padl, ustoupili na hrad. Ale Prusové byli hned za nimi a drali se čerstvě ke bráně,
než prudká střelba brzo je nutila k ústupu. Ještě jednou učinili útok na hrad, ale po druhé odraženi.
K večeru odláhla naše posádka za vojskem, které se soustředilo k Jičínu, a Prusové po nich hrad obsadili.
V boji u Kosti padlo z našich 5 důstojníkův s 72 muži, z Prusů jediný důstojník a 13 mužů. Padlým
důstojníkům postaven pomník u myslivny Kostecké.

Vnitřek sině s gotickým krbem ve velké věii Kostské.
Kreslil Jan Prousek.

SOBOTKA (HUMPRECHT).

edaleko Sobotky při silnici Kostské vypíná se uprostřed bažantnice na zeleném homoloví tém
vršku stavení sice opuštěné, ale posud k obýváni schopné. Od svého zakladatele dostalo
název Humprechtsberg, nyní však slově obyčejně Humprecht. Tvar jeho jest zvláštní.
Jest to stavení do kruhu založené a končitou střechou kryté, z níž vychází okrouhlá vížka.
Kolen stavení bývala pavlač. Uvnitř zavírá zámeček tento dva okrouhlé paláce, totiž
jeden v přízemí a druhý pod střechou. Při obou jsou kolem malé pokojíčky, které byly
sýpkami.

Zmiňujeme se o tomto zámečku nejen proto, že jeho založení ještě do 17. století padá, a tedy
také mezi staré zámky patří, ale i proto, že podlé našeho domnění na tomto místě stará tvrz
Sobotecká stávala, o níž jsme se zmínili již v dějinách Kostských. Zakladatelem nynějšího zámečku byl
Humprecht Černín 2 Chuděnic a vzor obral si někde ve Vlaších za pobytu svého v Benátkách. Již r. 1669
stavělo se o nějakém Humprechtě, neboť tehda Matěj Blatský, hejtman Kostský, napomínal Turnovské, aby
popoháněli Vácslava Švoba, sklenáře, který měl délati 10 oken na Humprecht, ale nedostavoval se. l ) Ovšem
nevíme, miní-li se tu náš Humprecht anebo druhý takový, který stál nad Dolními Rokytňany. Ze zápisů
jde na jevo, že r. 1672 dostavěn byl Humprecht u Sobotky. 2 ) Současně založena byla okolo veliká obora,
která obehnána byla zdí od Dominika Agostoni, měštěnína Menšího města Pražského a mistra zednického.
Roku 1678 uhodil hrom do tohoto zámečku, tak že shořel, alle brzo počato, s jeho opravováním. Roku 1679
dne 11. listopadu projednáno na zámku Kosmonoském dílo to Karlovi Uuragovi, který dal dohled nad
ním svému palírovi Františku Ceresolovi, mistru zednickému z Mladé Boleslavě, tak aby podlé nákresu
zámek povýšil a vyzdvihl ještě jedno patro k udělání nových pokojův a ostatek opravil, vše dílem dobrým
bytelným zednickým zhotovil a při tom jiné řemeslníky, jako
zvláště kamenníky a tesaře, ve všem vedl. O šetrnosti tehdejší
doby svědčí tato ujednání: K stavení se dávaly toliko kámen,
cihly, vápno, písek a železo do zdi, k děláni pak lešení prkna
a dříví, s kterýmiž prkny však Šetrně a hospodářsky zacházeti
měl, a kde se státi mohlo, z místa na místo je přenášeti a niikoli
všudy nová neboližto dvoj- nebo trojnásobná prkna bráti měl.

Nádobí pro vodu a vápno se zapůjčilo jen tehda, jestli s ním
spoře zacházel. Proraz dlouhý s kladkami se mu také zapůjčil,
ale jen tehda, když dříví k lešení potřebné se vytahovalo nebo
spouštělo a k jinému nic, proto, aby se nepokazil, ale aby také
tesaři nejen k tomutD ale také k potomním stavením vytrvati
mohl. K rumpálům k vytahování staviva půjčily se mu dva
provazy, které se prve ke stavění zámečku užily a na Kosti se
nacházejí; pokud by nevytrvaly do konce, měl sobě takové sám
na svůj náklad opatřiti jakož i jiné menší provazy. Za to dílo
obdržel z důchodů Kostských 1990 fl. 18 kr., 23 váhy železa, 10
strychňv ovsa, vědro vína tak dobrého, jak se na Kosti nebo
v Sobotce vynacházeti bude, sud čtyřvéderni piva bílého Kosmo-
noského. Dílo tesařské projednáno téhož roku dne 13. prosince
Janu Samčinákovi, poddanému Kostskému, začež mu slíbeno
24 fl., dva strychy flta (nebo dvě kopy peněz), strych hrachu,
váha železa, půl sucu piva K vytahování dříví dáni mu dva
nádenníci z roboty na dvě neděle. Roku 1680 bylo stavení ho-
tovo a projednáno dne 29. srpna dílo sklenářské Vácslavovi
Adamovi, sklenáři Podkostskému, který udělal 8 oken do paláce
(po 4 fl. 45 kr ), 8 do paláce hořejšího (po 4 fl.), 13 ostatních
(po 3 fl. 30 kr.), 7 do pokoje nejhořejšího nad palácem a 18 oken
do nové vyzdvižených pokojů, vše z koleček stejných polopro-

Humprecht u Sobotky.

*) Archiv Turnovský. 2 ) Archiv Hradecký. Kreslil Jan Pronsek.

Hrady a zámky České X. ,13

g8

TVRZE V OKOLÍ SOBOTKY.

hlédacích (ném. Bruderkuchen) s dobrým širokým a silným olovem, olovo z obou stran náležité tlusté
a dobře pocínoval a hefty jak náleží silné dal, vše bez spoření olova a cínu učiniti se zavázav. Za to se
mu dal strych žita, ale teprve tehda, když hrabé takové dílo shlédl, kromě toho za každé celé kolečko
i za dvé polovice kolečka po i kr., za koutky, též za malé okrouhlé kusy, které mnohem menší nežli
poloviční kolečka se najdou, za 4 po 1 kr. a za 6 heftů po 1 kr. Dne 2 září téhož roku odevzdán strop
Františku Ceresolovi, aby jej co nejlépe a nejčistěji na způsob štukatury zhotovil, totiž kolkolem zdi silnou
řimsu a uprostřed silný přiměřený věnec, aby se, poněvadž sál vysoký jest, vše dobře vyjímalo a vidéti
bylo. K tomu dáno mu vápno, písek, dráty a cvočky a za práci 12 fl a půl sudu piva a peníze za
připraveni trámův a prken, pokrývání atd., úhrnem 224 fl. Kromě toho postavena byla u zámečku r. 1677
nová marštal na 50 koní ode dřeva a druhá marštal ke 12 stáním. Dílo to zhotoveno r 1678. Od té doby
uplynulo 200 let, a jak se zatím Humprecht změnil, o tom svědčí slova básníkova:

Na širý taras pyšnou dosud řadou
jdou vzhůru krásné stupně kamenné,
leč tráva s kapradím již po nich kladou
své vějíře a krajky zelené.

TVRZE V OKOLÍ SOBOTKY.

VLČÍ POLE.

ihozápadně cd Sobotky jest ves Vlčí pole. nyní obyčejně
Vyšší pole zvaná, kterýžto název se jednou již v 16 století
vyskytuje. Sice předkové naši až do 17. století jinak té vsi
neříkali, než Vlčí pole. Ve 14. stol. bylo tu sídlo vladycké.
Roku 1357 seděli tu Albík a Markéta, vdova Dohranova,
r. 1363 AI dík a Ješek, sdílejíce se o podací kostelní s pány
z Vartemberka. Ale od sklonku téhož století náleželo celé podací
a většina vesnice k panství Kostskému, a Zdeněk z Vlčího pole byl
r. I417 pánem na Kříženci. 1 ) Vladyči statek držel pak v 1. 1465 až
1 aflft V/*»> Vi f* 4 \r>lrh 4 u .WAV P cř>Hřl ti« « /?/>-

voryně , a potom drželi celou ves (jejíž čásť tedy od Kosti odpro-
dána) Vácslav , Vilém a Oldřich bratří Valkounovř z Adlaru. Tehda
tu stála také tvrz. Dotčení bratří prodali tvrz, dvůr a ves celou
Vlčí pole s podacím Jiříkovi Valkounovi 2 Adlaru , strýci svému,
a vklad téhož zboží ve dsky zemské obnovili mu r. 1543.*) Po něm
následovali v drženi téhož statku synové Vdcslav inladli , Jaroslav
a Zikmund , kteří se po r. 1568 rozdělili. Mladší dva dostali peníze
a Vácslav držel Vlčí pole ještě r. 1594 * 4 ) Roku ]6oo byl již mrtev
a r. 1607 držel Vlčí pole Vladislav Odkolek z Újezdce . 5 ) Nástupce
jeho Jindřich Odkolek prodal roku 1623 dvfir a ves Vyšší pole
i s kostelíčkem u léhož dvoru Polyxeně * Perníleina. 6 )

MARKVARTICE.

byčejně se za to má, že ve vsi Markvarticích (jižně od So-
botky) stávala tvrz (na místě čísel 5 a 6 a zahrady k Č. 3).
V zahradě léto naproti kostelu ležící přišlo se prý na zdi,
ale dnes tn není ani památky po nějakém opevnění. Lid
říká, že tu stával klášter. Jestli tu není nic památného,
tím památnější jest kostel Markvartický ; obsahuje několik zajímavých
starožitností. Z vladyk zdejších znám jest roku 1340 Buzek z Mark-

‘) Lib. conf. rel. tab. II. 493. 4 ) DD. 16. f. 201, 17. f. 57,

*) DZ. 5. A 28, reg. kom. soudu. 4 ) DZ. 18. B 28, 88. E 18, L 4.

5 ) DZ. 174. B 22, archiv DZ. 6 ) Arch. Roudnický

vartic (na pečeti z KySic řečený), ale od roku 1:375 vyskytuje se
ves M ar kvartice i s kostelem jako příslušenství statku Rakovského. l )

f RAKOV.

ode vsí Rakovém asi uprostřed mezi Rakovém a Batínem
spatřuje se siarodávné tvrziště. Z výšiny mezi lukami a lesy,
která se volně od luk zdvihá, vyniká palhrbek o dvou od-
stavcích, vyšším a nižším, z nichž oněm byl věží, tento
I dvorkem. Okolo toho ledva znátí známky bývalého náspu,
již rozkopaného. Místo to slově ve tvrzi, Vykopáno tn
množství šípů, starý mec, krásná starožitná sklenice a množství spá-
lené pšenice. Když se tu kopala r. 1881 a 1882 země a vyvážela
na pole, duněla země při kopáni, jakoby byly vespod sklepy. Zde
seděl r. 1337 DobeS z Rakova , jenž téhož rokn manželce své Zdeňce
na Rakově, Prichvojí, Markvarticích a Lhotách věnoval 7 ) Roku 1372
seděl tu Dik, jenž měl hádky s farářem Markvartickým, zadržev mu
desátky a zabrav jeho lesy; když pak jej k tomu poranil, byl ná-
lezem papežovým vyobcován. Čte se ještě roku 1 375 jako patron
kostela Markvarlickébo, ale pře s farářem zdejším dokončil teprve
r. 1378 syn jeho Jelek , jenž se pak ještě r. 1380 připomíná. Bratr
jeho Přibek s ) přibral (r. 1383) na spolek zboří svého, totiž tvrze a
dvoru Rakova a vsí Prichvojí, Lštěni (Leštiny), Zajekur, Markvartic,
Mrchojed a Skuřiny Bernarta z Valelova % tchána svého; současně
pak věnoval na témž zboží manželce své Jitce a přidal ji r. 1384
ještě 100 kop. Přibek zemřel okolo r. 1393 v mladých letech, dě-
diců nepozůstaviv. Na jeho zboží saženo právem odúmrtním, ale
zůstalo Bernartovi podlé spolku učicénčho. 4 ) Jitka dlouho muže
svého ne přečkala, nýbrž prodavši věno své otci svémn, zemřela
r. 1395. a murtlé také bylo sahali na její věno práivem odúmrtním. 5 )
Bernart, jenž se r. 1395 jako patron kostela Marik vartického připo-

’) Arch. fary Kladské, lib. conf. ^ ’) Rel. tab. I. 4OQ. *) Reg.
Vat. lib. conf Tadra, Acta jud. 280. Čti Jesco Dyconís de Racow.
Znění v lib. conf. 1380, 27. Aug. Johannes et Lichco fratres de
Kacow zdá se býii nerozumným, Spiše stálo Johannes et Przibco.
Přibek nazývá se později Przibco Dyk. *) DD. 13. f. 49, rel. tab. I.
4/C, 477, SOI. *) DD. 14. f. 42, rel tab. I. 553.

TVRZE V OKOLÍ SOBOTKY.

99

miná, držel Rakov ještě r. 1404. Tehda udělil faráři Markvartickěmu
podlé pořízeni n. Přibikova a na záduši jeho šest kop úroku na
zboži Rakovském. ') Nedlouho potom zemřel a jako nástupce jeho
vyskytuje se Jan z Křinct, také rodu Valečovského, jenž r. I407
kněze na faiu Markvartickcu podával, ale nedlouho potom Rakov
prodal. Nástupce jeho Henlk z Chlumu držel Rakov v letech 1418
a 1419 a tím se také dějiny sídla tohoto končí. 2 ) Zajícové z Hazera-
burka přikoupili zboži jeho ke Kosti a tvrz potom zanikla.

LAVICE.

Uprostřed vesnice Lavice (u Sobotky) bylo tvrziště již před
několika lety rozvezeno; zbyl z něho pouze okrouhlý hluboký
n rov“. s ) O vladykách, kteří tu bývali, není nám nic známo.

BOUSOV.

voji jest Bousov u Sobotky: horní, který je vsí, a dolní,
který je městečkeir s farou. Za farou jest ostroh volci se
sklánějící k lukára, kteráž zaujímají dna bývalého rybníka
(čásť luk slově posjd chobot). Před Časy byl oblit ostroh
>0 ten rybníkem na třech stranách a snad bývala i čtvrtá
strana zatopena. Říká se těm místům, zvláště u stodoly
farní „na tvrzi", a to proto, že tu tvrz stávala. Před stodolou na
farním dvoře přišli prý na ttarou pevnou zed. Bousov patři val ke
starodávnému zboži pánů z Michalovic a patřil jim ještě r. 1385.
Roku I4O4 držel jej Aleš z Dubé a na Dražících a prodal jej
potom. Od roku 1408 vyslytuje se jako držitel KuneS z Konojed ,
který bezpochyby tvrz zdejší postavil. Až do r. 1413 připomíná se
jako patron kostela zdejšího, 4 ) ale držel Bousov ještě r. 1423, kdež
uěinil smlouvu se Zikmundem z Varteraberka o rukojemstvi jisté,
které měl za Ješka z Těchlovic. 6 ) Ještě v témž století přikoupen
Bousov k panství Kostskému, při němž se r. 1497 Bousov městečko
celé připomíná/)

RACHVALA.

ýchodně od městečka Bousova táhne se lesnaté návrší, které
se nazývá Eachvala něho Rachvaly, jakož i myslivna tam
stojící. Nedaleko lesu jest pahrbek jako poslední výběžek
Rachval, ale od lích sedlem oddělený, který na všecky
strauy strmě spadá. Říká se mu v Šancích, ale není tn
památky po nějakém staveni. Že tu někdy opevnění bylo,
dokazuje název, a te zbylo po nějakém hrádku nebo tvrzí,
svědčí poloha mísia. Vykopalo se tu kameni a staré peníze. O osu-
dech staveni tohoto není nc známo.

Jihovýchodně od Brnsova stávala prý vesnice Újezd v údolí,
a v lese za tím prý také bývala nějaká tvrz.

r. M37,

DCMOUSICE.

ýchodně od Boleslavě a jihozápadně od Sobotky jest ves
Domousice se zámkem, na jehož místě stávala tvrz vladycká.
Ves připomíná se již na konci 13. století, neboť Čásť vsi
patřila tehda k tiskupskému hospodářství Zerčickému/]
I později byla ves rozdělena. Roku I4O5 držel Karel
Haraš s Bosy ti A dvůr s tvrzi a čásť vsi a zemřel před
zůstaviv jedinou cceru Elišku, vdanou za Petra Trojana

ze Vtelna. Statku ujal se příbuzný jeho Bohunlk Haraš , jenž byl

') Lib. erect. V. 63, lib. conf. 2 ) Lib. conf. DD. 15. f. 70.

*) Pam. arch. XIV. 606. 4 ) I ih. conf. *) Archiv kapit. fi ) Rel.
tab. Ií. 493. O Horním Eousově viz urbář kláštera Hradišťského
a aTchiv Č. II. 463. 7 ) Reg II. 717.

r. 1437 též mrtev, zůstavjv vdovu Annu a sirotky. 1 ) Jeden z nich
byl bezpochyby Jan a Harasova a z Domousie , jenž se od r. 1452
nejednou připomíná. 2 ) Roku 1482 nabyl zboží Veselického, jak
níže pověděno bude. Potomci jeho nazývali se Domousickýroi
z Harasova.

Od pnéátlrii Tfi. století držel FlrmiriiiKic#* * a V*>c*»liril Mnrlntairt
Frycek z DaliměřiCy jenž pomáhal Kopidlanským v neblahých jejich
půtkách s městy. Na Doraousicích měl tři vězně táborské, které
jal Kopidlanský, ale ti se z toho vězeni dobyli. Dva ušli do Nym-
hurka a třeli, že hyl starý, omdlel u nějakého plotu. 3 ) Týž Markvart
prodal r. 1525 Volenovice a žil ještě r. 1532, kdež zavraždil svévolně
služebníka Albrechtovi Kapříkovi z Lesonie. Zemřel před r. 1535
přečkav syna svého Šťastného^ jenž byl před rokem 1529 zemřel. 4 )
Zikmundy vnuk Markvartův, hyl takový jako děd jeho. Roku 1543
vjel do obory, kterou si Viktoryn Křinecký ke své vlastni zvůli
a potřebě dělali dal, a tu na bažanty chodil; také chodil s ručnicí
po gruntech Dětenských. Roku 1544 učiniv půtku ma Burjana
Okrouhlického z Knenic, na něha se koněm dolrel a jemu několik
pohlsivků dal. 5 ) Roku 1546 vložil si tvrz, dvůr a ves Domousice
a tvrz pustou Veselici s dvorem pustým v obnovené ds:ky zemské
a věnovav na témž zboří (r. 1548) manželce své Mandalénč z Újezdce,
učinili r. 1549 pořízeni o dítkách svých/) Co se s ním později dálo,
není známo. Syn (?) jeho Jan Frycek prodal r. I573 ivrz, dvůr
a ves Domousice s viničkou a vsi Veselici, ČiŽavky, Rousinov a
Rahaikov Vdcslavovi Blrkovi z Násilí , 7 ) ale tento nazývá se již
r. 1568 seděním na Domousicich, maje je snad v zástavě/) Když
pak Vácslav zemřel, ujal se statku Jiřík Bírka a Násilí jako po-
ručník a učinil r 1585 s Annou Zákupskou z Vartemberka, vdovou
po Vácslavovi, smlouvu takovou, že ji kromě věna 2000 kop slíbil dáti
čtyři koně vozniky, jakž se s nimi vozívala, též vůz komorní, který
bude chtiti, IQ krav dojných, Šatů ložních s 10 loži a polovici cích
a u bif usů. Jiřík slíbil, že při ni synáčka jejího do Čtyř llet zanechá
a na jeho vychování ročně 15 kop grošů českých platíti bude;
a poněvadž to dite při nedostatku zdraví bylo, slíbil je na svůj
náklaid dáti hojili/) Po smrti dítěte toho zdědil Jiřík statek jeho
a poněvadž měl na statku za mokrého času velmi zlé cesty, obdržel
roku 1596 obdarování na clo. 10 ) Nedlouho potom zemřel, odkázav
Domousice Kryštofovi ae Šlovic na OleSné a Petrovi Koučovi
a Kouče na rovný díl. Petr ujav statek splatil spoludědice sumou
13.000 kop míšeňských, ale k tomu dal Lidušce, dceři Šlovského,
150 fi. a Šlovskému přidal koně tisa jízdného, dvě klisny, dvé
hříbat, půl druhé kopy starých ovec, kopu jehňat a tři krávy. 11 )
Teprve r. l6oq věnoval na Domousicich manželce své Anně Kosto-
mlatské z Vresovic. 12 ) Po Bělohorské bitvě ujel ze země a zemřel
v Diáždanech, nejstarŠi pak syn jeho Jan Oldřichy jenž statek
s bratřími držel, odsouzen hyl třetiny statku svého, statek týž pak
jemu odňat a roku 1623 Polyxeně Lohkovské z Perršleina prodán.
Již jii také statek byl postoupen a správce k její ruce nařízen, ale
potom přece Janovi Oldřichovi a bratřím jeho Jetřichovi a Karlovi
zůstal. 13 ) Při děleni dostal Karel za díl dvůr a ves Veselici a vsi
Petkov a Rousinov. Jelřich ujav Domousice oženil se pak s Annou
Marii Byšovcovou z Býšova, jíž nejen na něm věnoval, nýbrž ji
i dědičkou svého jmění učinil (r. 1630). Když pak nedlouho potom
zemřel, uvázala se v Domousice a vdala se za Jana Petra RaSina
a RyzemburkOy jemuž roku 1638 všech svých práv postoupila. 14 )
Roku 1643 vyzvána byla od komory České, aby dokázala, jakým
právem ten statek drží, což když prokázati nemohla, měl statek
ten od komory knížeti z Lobkovic odevzdán býii. Nicméně zůstala
Anna Marie v drženi jeho až do smrti a po její smrti ujal jej r. 1672
Vácslav Jiří Rašín a Ryzemburka , jenž k němu roku [687 statek

') DD. T4. f. 57, 8l. 2 ) Arch gub. Hradec s ) Stáři letop.

301. 4 ) Reg. kom. soudu. s ) Tamže. e ) D Z. 8 K 8, P 30. 250.
J 25.. ') DZ. 60. Q 4. *) Archiv Boleslavský. B ) DZ 67. II 2 q.
'"j Reg. královská ve Vídni. u ) DZ. 172. B 16. la ) DZ. 134.
P 2Č. n ) Reg. kom. soudu. 14 ) DZ. I43. K 18.

13 *

IOO

TVRZE V OKOLÍ SOBOTKY.

Veselický od Petři z Kouče přikoupil. 1 ) Vácslav byl c. k. radou,
soudcem zemským, hejtmanem kraje Boleslavského, zemřel r, 1710
dne 9, září maje ”ěku svého 70 let a pohřben v Řitonicich. 2 ) Po
něm tu seděl z téhož rodu Josef Hynek , ale upadl v takové závady,
že statek Domousi:ký věřitelům odhádán. 9 ) Statek se nacházel pak
v drženi rodů Sclerzer von Kleinmůbl a od roku 1785 Fůlpánů
z FeldŠteina.

ŽLUNOV.

Severovýchídně od Domousic mezi vesnicemi Veselící a Ki-
tonicemi na kraji lesa Žlunova spatřovalo se na počátku našeho
století tvrzište, o jehožto osudech' nic známo není. 4 ) Možná, že tu
prvotně stála Ivrz Veselice, která i se dvorem před r. 1527 spustla,
a Že pak ves na jiné místo přeložena, možná i, že to byla tvrz od
tvrze Veselické rozdílná.

VESELICE.

Nedaleko Domousic jest ves Veselice, v niž od starodávna tvrz
bývala. Nejstarsi cám známý vladyka, který tu seděl, byl Jan s Ve-

') DZ. 399. H 27, 478. C 26, Bílek, děje konf. 2 Schaller
na str. 91. 3 ) DZ. 280 J IJ. ') Brandlfiv seznam hradů v Cechách.

selíce , roku 1362 patron kostela Řitonického. Také Jati Dmychl
z Chlumku , jenž byl r. 1387 ve službách pánů z Michalovic, nazýval
se r. 1397, an byl nej vyšším purkrabí všech statků k VeliŠi patřících,
z Veselice.') Ale čásf Veselice držel jíž od r. 1393 Ctibor z Nechanic ,
odjinud z Veselice řečený, jenž zemřel před r. 1406, zůstavjv syna
Vlaltka. Tento se do r. 1417 jako patron kostela Aitonického vysky-
tuje. 2 ) Jan Dmychl « Veselice , syn předešlého, držel kromě části
Veselice také ves celou Kříženec a díly jiných vesnic. Na tom na
všem věnoval roku I410 s přivolením Kuníka, faráře Nechanického,
bratra svého nedílného, manželce Anně a podával kněze do Křížence
ještě r. 1416.*) Odúmrf po Křižánkovi vladyce a dceři jeho na tvrzi
a dvoru a části vsi Veselice daroval král Vladislav r. 1472 Kry-
štofovi Oplovi z Fictumu, od něhož se dostalo to právo r. 1473
Jaroši ze Sovojovic a r. 1482 Janovi z Harasova. Tento připojil
Veselici ke zboží Domousickému, při němž se r. 1527 tvrz pustá
Veselice připomíná. 4 ) Později se staly Veselice, jak již vypravováno,,
statkem samostatným jen na krátký čas.

') Lib. conf. arch. Novohradský, nejstarší kniha Jičínská^

2 ) Lib, conf. manual v archivu kapit. roku 1398 f. 208..

3 ) ReL tab. II. 64. lib. conf.

4 ) DD. 16. f. 204. DZ. 3. K 20.

Znak pánů z Valdšteina dle titulního listu Graduálu ze XVI- století.
(Pergaménová kniha původně v majetku města Turnova, od roku 1613 uschovaná v Sobotce.)

Kreslil Jan Prousek.

Palác a velká věž na Zvířeticích.

Zvířetice : věž a brána.

lH^zvířetice hrad.

v

edaleko stanice Bakovské, asi 35 metrů vysoko nad hladinou Jizery, jest na
vrchu porostlém stromovím, na jehož páté leží ves Podhradí, zřícenina hradu
Zvířetického, jehož trosky vysoko vyčnívajíce krajině okolní panuji. J ) Vrch
ten jest ostroh, který utvořen jest dvěma hlubokými výmoly, skrze něž voda
za velikých deštů s divokým rykem k Jizeře uhání. I bylo potřebí jen Čtvrtou,
severozápadní stranu překopati, aby utvořeno bylo hradiště k postavení hradu
výhodné.

Jako většinou hrady panské měl i hrad Zvířetický svoje předhradí , ale
nehrazené (možná jen oplaňkované), jehož se nyní užívá jako ovocného sadu.
Na jižní jeho straně stoji staré stavení s řimsami zubatými a rohy těsným kamením
obloženými, jež bylo někdy sladovnou a potom také pivovárem a jest na ten čas
obydlím hajného. Ve vnitřních jeho místnostech, nyní v nově upravených a bílených,
není nic pamětihodného; ale před půl stoletím nacházel se v bývalém humně na zdi nápis,
který snad od nějakého sládka (nebo pivovarského písaře?) pocházel: Anno domini 1668
přišel 3. Augusti, vodešel 7. Septembris. Při tom byly odznaky sladovnické a písmena
MSD — SKI. Na předhradí spatřovaly se také před lety skrovné známky, Že tu stávaly
konice a nějaká staveni hospodářská. — Od předhradí dělí hrad hluboký, někdy z obou
stran vyzdéný a na svých koncích též zdmi zavřený příkop. Přes něj šel most takovým
způsobem, že příchozí musel přijití pod velikou věž, postavenou na severním rohu hradu, kterýž založen
byl do čtverhranu a dnes hlavně v té způsobě se objevuje, jak v 16. a 17. století obnovován byl. Pěkná,
do okrouhlá sklenutá brána poslední úpravu obdržela v 16. století; ale dnes po vybrání štukoví objevuje

') Pomůclou: Hebeťs Burgeo IV. 135.
Hrady a zámky České X.

>1

102

zviřetice; hrad.

se jako vylámaný otvor, nad nímž se spatřuje okno, dvě střílny a známky, že tu zvenčí jyla dřevěná
chodba. Vedlé brány jest branka, kteráž má otvor pro kladku. Známky tyto s mostricemi někdy
mohutnými, kteréž však teprve v 16. století z kamení a cihel postaveny byly, svědčí o tem, že se do
zámku po mosté chodívalo až do té doby, co byl opuštěn.

Při samé brance vypíná se štíhlé a vysoké stavení velké včte do kruhu založené, která jest
nejznamenitější památkou na Zvířeticích. Vchod do ní dole asi 2 metry nad zemi položený, čtverbranatý
a veníři (které jsou naplněny nápisy od navštěvovabelův) obložený, jest pozdější; starší vchod jest nad
zemí vysoko tam, kde vybíhá hradba na východní stranu. Byl nahoře sklenut do půlkruhu a byl k němu
přístup po hradbě; ale od té doby, co k věži a východní hradbě přistaveno bylo stavení, přestal býti
vchodem a vylomen ve zdi věže nový vchod Že pak vedlé věže stavení stálo, dobře znáti lze na omítce.
Ve spodní části věže, kteráž pochází z prvních dob hradu, jest jen tolik malých okének, co je nevyhnutelně
třeba na vpuštění světla; třetina hořejší pochází ze 16. století, o čemž svědčí hlavně cihly ve zdivé se
vyskytující, jakož i celá způsoba, poněvadž se tu spatřují dvoje světnice nad sebou, z nichž každá osvětlena
byla osmi čtverhranatými, veníři obloženými okny. Vrchní okna jsou něco větší než okna spodní. Nejvýše
nachází se řada krákorců řemeslně kamenickou prací! zřízená, na niž stával krov. V té podobě, jak tu
věž dnes spatřujeme, stavěl ji r. 1592 Petr Patzenhauer, stavitel z České Kamenice. í ) Na ten čas jest
věž nepřístupna, leč jen po žebříku; že se však k dolnímu vchodu dosti leze, vidéti jest na kamení

Podlé přikopu táhne se dlouhé stavení, jehož rozdělení pravidelné jakož i okna pravidelně
rozdělená a pěkně tesanými veníři obložená svědčí o tom, že povstalo v druhé polovici 16. stol. Zajímavé
jest podívání na toto stavení, jež se po kuších sesulo. Někde drží dohromady jen skrze veníře oken, jež
nepovolily; jinde veníř dlouhý vyčnívá do povětří Bylo, jak patrno, k holé hradbě přistáváno a nemajíc
zdi silné záhy opustlo a rozpadávalo se. Stavení to bylo vyhnáno až do prvního poschodí, obsahujíc
v přízemí bývalé suché sklepy a nad tím kromě veliké světnice ještě čtyři pokoje bez krovův a bez
stropů, jichž okna obrácena jsou ven na předhradí.

K východnímu rohu táhlo se nějaké staré stavení, jež se dokonce sesulo, tak že se tu přes
zbytky zdí a hromadu rumu do hradu vcházeti může. U konce jeho bývala bašta, v níž se nacházela
kaple , teprve v 17. století tak upravená, jak se v skrovných zbytcích objevuje. Ještě viděti jest strany
dvou oken, na nichž ted není znáti, zdali byly ve slohu gotickém, a nad oltářem bývalo veliké okno do
kruhu založené.

Jihovýchodní strana hradu, jejíž zubaté zříceniny ještě vysoko vynikají, jest celkem také novějšího
původu, ač zdi hlavní, suché sklepy a chodby v přízemi jakož i podzemní sklepy, do nichž bezpečného

přístupu není, ze starších dob
pocházejí. Stavení toto jest starý
palác , jak lze souditi podlé
sklepův, ale bylo již v 16. stol.
chatrné a nepohodlné, pročež
přestavěno. Sklepy podzemní
lze nyní proto poznati, že otvory
jejich z trávy vyčnívají. Do-
posud mluví se o chodbě, která
šla z nich asi směrem od jižního
hradu k věži a bráně. Jestli
toto se s pravdou srovnává, po-
něvadž takové chodby u hradů
nebývaly vzácností, zajisté není
pravda, že šla chodba tato až
do dvoru popluáního Zvfřeti-
ckého, asi čtvrt hodiny odtud
vzdáleného. Poněvadž část tato
ze všech částí hradu nejlépe se
udržela, míval tu před lety ně-

Plán hradu Zviřetic.

Vysvětleni plánu-. 1. Příkop; 2. hrána; 3. dvůr hradu ; 4. velká veŽ; 5. staveni s velkou svět-
nici; 6. zbytky okrouhlé věže; 7. bývalá studně; 8. bývalé schodiště; 9. j»tarý palác; 10. kaple.

*) Roku 1592 dne 28. prosince týž
Petr nemohl učÍDÍti účet solný před radou
Kamenickou pro „Hinderung hei dem Bau
des Thurmes auf Zwiratilz." (Mitth. ndbm.

Exc -Cl. V. 158.)

ZVIŘETICE HRAD

103

jaký sanitrnik svůj sklad. Předchůdce
jeho prý r. 1760 v zazděném výklenku
starodávná mešní roucha a kostelní
klenoty našel. I zdá se, že tu v jednom
z dolních sklepů posud lidé přebývají.

V 17. století byl v hradě pivovár;
možná, že jej dali do starého paláce.

Před tím stavením bývalo ve dvoře
schodiště ke sklepům, z něhož zbyla
toliko díra šíje, kudy se dolů chodilo.

Také ze studně, která mezi tím scho-
dištěm a věží velkou bývala, zbyla
pouze mělká díra.

V západním rohu sbíhají se dvě
stavení v 16. století pravidelné zalo-
žená, z nichž stavení podlé příkopu
stojící již popsáno bylo, a o druhém,
na straně jihozápadní stojícím, také
mnoho nelze povídá ti, poněvadž se až
na skrovné zbytky sesulo. Zajímavé
jsou zbytky věže okrouhlé, která v zá-
padním rohu stávala. Stojí z ní posud
ještě tři čtvrtiny, kteréž v 16. století
ponechány, aby zůstaly jako příční zdi vedlejších stavení, kdežto ostatek byl pobořen. Stávalo se kolikráte,
že ta a taková stavení byvše kvapně stavěna přese všechno dobré vázání a převelkou hrubost zdí záhy
zkázu brala, jakož jsme nedávno zkusili na velké věži hradu Znojemského. Kromě toho i to na paměti
míti jest, že se v 16 století již věžím mnoho nepřálo.

Z prvotního hradu Zvířetického jen velmi málo zbylo. Jest to věž a hradby některé venkovské
jakož i některé základy, na nichž v 16. stol. stavěno. Nově zřízená stavení byla sice na onen čas ozdobná, ale
nebyla tak pevné stavěna, jako starší stavení; proto také velmi brzo se sesula, totiž hned, jak vzaly střechy
za své. Omítka, kterou dostal hrad, tuším, na počátku 17. století, drží ještě při novějších stavbách, opršela
pak dokonce u zdí prvotních. Nejlépe jest to viděti na věží, jejíž spodní část jest tmavá a horní bělavá.

Panství staré Zvířetické leželo u velkém území, které od starodávna patřivalo Markvarticům ;
když ti pak se v mnoho větví rozplodili, povstalo též rozdělováním množství statků. Předek pánův
a držitelů Zviřetických byl Markvart (r. 1 1 g- — 1228), syn Heřmana z Ralska. Od Markvarta pošli čtyři
synové, Havel r. 1233— 1253. děd Lemberských, Chval, praděd pánů ze Všeně, Jaroslav z Turnova r. 1234
až 1269, praděd pánů z Valdšteina, a konečně Markvart, předek pánů z Vartemberka. Havel měl tři
syny, Havla r. 1254 — 1272, který, tuším, potomků nezanechal, Jaroslava r. 1272 — 1289, jenž měl čtyři syny,
a Zdislava . Ti všichni se psali z Lemberka po sídle otcovském. Zdislav za díl svůj dostal krajinu Zvířetickou,
na níž nový hrad založiv počal se psáti ze Zvířetic. Založeni hradu toho padá jistě před rok 1287. * *)
Výminkou neobdržel nový hrad jméno německé, nýbrž dědil jméno po starší osadě.

Podlé znění pozdějších pamětí slíbil tento Zdislav, který se též z Lemberka psal, právo podací
kostela v Jablonném klášteru Hradišťskému darovati; darování to uskutečněno později a dány na to listy
biskupy Pražskými Dobšem a Janem. 2 ) Ještě roku 1318 naň žalováno, že škodil Vokovi z Rotšteina na
některých jeho vesnicích. Podlé Paprockého zplodil Zdislav dva syny, Hermana a Markvarta , kteří byli
r. 1317 předními radami králové. 3 ) K jednomu z těchto dvou nebo snad k otci jich Zdislavovi vztahuje
se následující událost: Nějaký pán ze Zvířetic a z Pog (?) chtíce králi ziskati Žitavu r. 1312 (?) leželi

s 22 zbrojnými v Jablonném a pustili se pálením ke vsi Hervigstorfu. Ale Jindřich z Lipého, jenž v noci
byl přišel do města, s měšťany vytáhl proti nim, porazil je u Ojvína a zajal 20 oděnců, kteréž všechny
do města přivedl. 4 )

O bratřích svrch upsaných máme některé dosti výdatné zprávy. Oba se v letech 1318 — 1319
připomínají, a to nejvíce pro soudy a spory s okolními pány. Heřman byl před r. 1318 zastavil strýci

') Ještě r. 1272 píše se Zdislav z Lemberka (Reg. IV. 818', tak se i piše na pečeti r, 1283 (Archív c. k. dvorský) a r. 1284
(Reg. II. 569), ale poprvé ze Zvířetic v listč, který klademe do roku 1287 (Lib. Zdenkonis de Trebecz.). 2 ) Lib. erect. ed. Borový, 152.

*) Chron. Aul. reg. 357. *) Johann v. Guben (Scrjpt. rer. Lusat. I. 6) „der von Pog und der vod Swerticz".

14 *

I 04

ZVÍŘETICE HRAD.

Zvířetice od východní strany.

svému Vokovi z Rotšteina vsi Sovynice a Odice. J ) Od králů drželi vsi Žitomíř, Zamachy a Vtelen, ale
za to, že jim vrátili r. 1321 zápisy na Žitomíř, obdrželi zápisem vsi Zamachy, Vtelen, Chorušice a ChorouŠky.
O Heřmanovi dí Dalimil, že byl rytíř „přešlechetný, do něhož moudrost, viru, štědrosť a hrdinstvo
vzvěděti bylo.“ 2 )

Podlé staré a dobré genealogie Paprockým zachované Heřman a Markvart oba měli potomky.
Heřmanovi synové byli Havel , 'Jan, Heřman, Jarek Mnich, Oldřich , Ctirad, Zdislfiv a jiní mnozí, kteří za
mladého věku zemřeli. Z těchto nám znám jest Havell, jinak z Lemberka, ze zápisů rozličných 1 . 1364 až
1383. Heřman anebo Hereš vstoupil s bratrem Ctiradem do řádu Svatomářského ; onen stal se nejvyššíra
převorem (f r. 1401), tento byl r, 1373 preceptorem v Ploskovicích. 3 ) Ostatní pomřeli kromě Oldřicha,
jenž držel s bratrem a strýcem hrad Zvířetice. Opět od Mar kvarta, bratra Heřmanova, pozůstali z manželky
Elišky synové tito: Hašek, Markvart, BuŠek , Zdislav a JeŠek. Z těchto vyskytuje se Zdislav r. 1354 jako
pán na Vinci, ale s bratry svými Markvartem a BuŠkem zemřel před r. 1365. JeŠek, jenž se od r. 1365
jako pán na Vinci vyskytuje, vstoupil také do řádu Svatomářského, kterýž na záduší otcovo, matčino,
bratří a sester svých všemožně obdaroval. Zřídil také Špitál ve Světlé na hřbitově a posledním svým
pořízením r. 1371 nejen na něj, nýbrž i na některé domy řádu svého pamatoval. Byv po několik let
před tím velkým převorem řádu tohoto zemřel r. 1371. 4 )

Zdá se, že mezi syny Heřmanovými a Markvartovými přišlo k nějakému dělení, ale poněvadž
velcí rodové vždy se o to starali, aby hlavni jmění jich z rodu nevycházelo, učiněna mezi pány ujednání
taková, že vždy mohli děditi tak, jako páni nedílní. Hašek , jak se zdá, díl svůj spravoval, pokud mu to
služba dvorská dovolovala Doprovázel Karla IV. na cestách jeho; jsa mistrem komory královské a jsa
dobrým hospodářem koupil také některé vesnice. Nacházíme jej naposled roku 1364, an se strýci svými
faráře do Kosmonos podával. Jak se zdá, neměl ani on ani bratří jeho potomků. Havel a Oldřich drželi
potom hrad Zvířetický pospolu. Ti vložili hrad Zvířetice ve dsky zemské Vácslavovi Zajíci z Valdeka,
bezpochyby pro nějaké závady peněžité; neboť roku 1375 připovídal jim Vácslav, že Zvířetice vyloží,

') Tab. vetust. 49, 320, 326, 330. l ) Reg. III. 292, rkps. Vídeňský. 3 ) Zprávy učené společnosti r. 1877. Oldřich zemřel dávno
před r. 1386, kdež i vdova AnDa byla mrtva. O věno pak její, zapsané na Sovinkách, Kosmonosich a Vtelně, byly pře. (DD. 13. f. 35.
*) Archiv Svatomáňký, historický sborník 1883, str. 201.

ZVÍŘET1CE HRAD.

105

Zbytky sklepů ve Zvířeticích.

kdykoliv mu zpraví plat koupený od nich ve V tělně. Havel měl manželku Kačnu rodu neznámého, kterou
od sebe zapudil ; potom přinutil kněze pohrůžkami, že jej oddal s jakousi Perchtou. Za něho byl kaplanem
na hradě Zvířetickém Martin. Když tento na hradě oféru vybíral na ujmu faráře Bakovského, jenž tu
byl duchovním pastýřem, zakázáno mu tor. 1381 pod trestem klatby a poručeno mu, aby oféru scházející
se témuž faráři odváděl. 1 ) Havel žil ještě r. 1383 Synové jeho by li Jan , Havlíka Vilém. Pro Jana, když
byl ještě chlapec, vyprosila císařovna Anna u papeže nějaké důstojenství spojené s důchodem, ale pokud
známo, nedošlo k tomu. 2 )

Havel nebo Havlík, jak se mu obyčejně říkávalo (druhdy i Hašek), vyskytuje se od r. 1381 ve
mnohých jednáních soukromých. Roku 1392 daroval kostelu Kosmonoskému les řečený Kuchyňka, 3 )
r. 1394 vzal na sebe dluh Vilémův, kterýž měl podlé odkazu n. Oldřichova klášteru Jablonskému platiti, 4 )

a markrabě Prokop zapsal mu roku 1402 hrad Bezděz. (Viz str. 13.) Jak se zdá, vyprodal se Z panství

Zvířetického, podržev jediné platy nějaké v LuŠténicích a Bezné, které po jeho smrti (r. 1404) spadly na
krále. 5 ) Syn jeho Vilém vyskytuje se od r. 1409 jako pán na Dchořovicích v kraji Prachenském a měl
syna Petra mladšího (r. 1414), jenž držel r. 1433 statek Vranovice tamže.

Jan ze Zvířetic daroval r. 1381 plat roční tří kop z dědin v Bezně vycházející Mikuláši, faráři,
a kostelu v Kosmonosích. List na toto darování vydaný dán jest na Zvířeticích, Janově sídle, a jako
svědci pečeti přitiskli Havel, otec jeho, a bratří jeho Havlík a Vilém. °) Roku 1383 seděl s otcem svým
a bratrem svým Havlem na soudě zemském. 7 ) Vilém, nejmladší z těch bratří, v letech 1389 — 1414 sedal
na soudě zemském, r. 139? vykázal faráři Bakovskému desátky z popluží, kteréž ke hradu Zvlřetickému

držel, 8 ) a v 1. 1395 byl pánem podací v LuŠténicích, jež snad s okolím byl dostal za svůj díl. Roku 1405

učinil jej král Vácslav popravcem kraje Boleslavského. 9 ) Synové jeho byli Zdislav , Markvart , Prokopy
Vácslav, Heřman y Petr , Jan a Beneš. Prvních sedm dal roku 1400 otec jich Vilém najednou vysvétiti za
akolyty, aby se stali účastni zvláštních předností stavu duchovního. Zdislav přijat jest r. 1402 na vysoké
učení Pražské, 10 ) seděl r. 1409 na soudu zemském ll ) a stav se asi tehda mistrem svobodných umění, horlivé
stál k mistru Janu Husi. Jeho jméno čte se r. 14 10 dne 25. června na odvolání poslaném papeži proti

*) Archiv c. k, dvorský, acta jud. 2 ) Reg. Vat. 3 ) I.ib. erect. XII. f. 78. * **) ) Maouale f. 20. 5 ) DD. 14. f. 54, 58. fi ) Lib.
erect. ed. Borový, 180. Týž Jan r. 1382 bránil dědiny v Rokytovci a Pětikozleeh provolané. (DD. XIII. 28.) 7 ) Arch. Č. II. 344. “) Archiv
český II. 350 — 379, lib. erect. XII. 82. •» Archiv svátého Vácslava. I0 ; Archiv universitní, Tomek, děje Prahy III. 165, 482, 486, 523.

**) Archiv č. II. 370.

io6

ZVÍŘETICE HRAD.

spalováni knih Viklifových, on sám ohlásil se k disputací a dokazování, že ve knihách Viklifových není
bludů. Roku 1415 spečetil s bratřími svými Vácslavem a Petrem známý list stížný. 1 * ) Jak se zdá, přijal
za svůj díl peníze a žil potom s manželkou Klárou v Praze. Zemřel roku 1427, zůstaviv syna Vácslava,
Ačkoliv Zdeslavovi bratři Petr a Vácslav r, ui5 také stížný list spečetili, přece stáli potom na straně
katolické a roku 1419 dne 6. listopadu poslali Vácslav, Petr a Reneš Pražanům své odpovědné listy. 8 )
Vácslav byl pak r. 1421 na snémě Čáslavském a r. 1423 s bratřími Markvartem. Petrem a Benešem na
sněmě Svatohavelském v Praze. Dotčený pak Vácslav, jenž se od bratří oddělil a panství Čeňka
z Vartemberka spravoval, zemřel 11a Veliši r. 1425. 3 ) Jan žil ještě r. 1433 a Petr přečkal všechny své
bratří. Petr připomíná se r. 1433 seděním na Dchořovicích, 4 ) ale od r 1436 slově Petr z Vartemberka
seděním na Zvířeticích. Mezi tím se tedy staly změny takové, že Petr hrad Zvířetický obdržel. Roku 1437
byl vyslán ke sboru Bazilejskému a seděl na soudě zemském, byl osobou vynikající při dvoře královském
a navštěvoval v 1 . 1440 — 1446 sněmy a sjezdy stavovské jako stranník strany Ptáčkovy. Tehda se také
přidal k jednotě Poděbradské. Zemřel r. 1446 okolo sv. Havla v Bydžově, v jehož držení se dostal skrze
manželku svou Elišku z Vartemberka a Veselé. 6 ) Zboží toto a, tuším, i Zvířetice zdědili pak synové jich-
Havel a Hašek y ale zemřeli před rokem 1465. Jako nápadníci jich, ani zemřeli bez dědiců, vyskytují se
Jindřich z Michalovic a Heřman ze Zvířetic. c ) Onen ujal Bydžov, tento Zvířetice.

Slávu rodu povznášeli Heřman a Hašek bratří ze Zvířetic; roku 1448 byli při dobytí Prahy
s Jiříkem Poděbradským, jehož strany se potom věrně drželi, 7 ) jakož i Vilém, strýc jich, který byl r. 1452
při volbě téhož pána za gubernatora. s ) Za tuto věrnost vymohl gubernator Heřmanovi u krále Ladislava,
že mu daroval (r. 1454) všechna práva odúmrtni, kterákoliv se na hradě Zvířetickém najiti mohla, pročež
ani osoba odumřelá není jmenována. 9 ) Ale ani to mu nestačilo; r. 1465 vymohl toho u Jiřího, tehda již
krále, že mu znova udělil všecka práva oaúmrtní na Zvířeticích a že v provolání na to učiněném v městě
Bělé jména odumřelých (bratří Haška a Havla, Petra, Vácslava a Zdeslava) výslovně byla doložena. I0 )
Téhož roku dne 4. prosince zvedli jej úředníci dvorští na následující dědiny: hrad Zvířetice s podhradím,
ves celou s dvorem poplužným, Dolanky, Malou Bělou s mlýnem, Bytouchov, Dalešice, Těšnov, Bradlce
vsi celé, Olšovku dvůr poplužný, dvůr poplužný Vesce, v Chodoplesích dvory kmecí, Kosmonosy ves
celou s podacím (kromě tři dvorů kmecích), Pryčhledy ves celou pustou, lesy Dlúhý díel, Krahujec,
Kozinec atd., a odhádáno mu v 6000 kopách. 11 ) Ve válkách roku 1470 mezi Čechy a Uhry na Moravě
vedených vyznamenal se nejen jako hrdina, ale i jako diplomat. Roku 1478 připomíná se naposled. I2 )

Bratří Jan , Petr a Hašek Zvířeti čti z Vartemberka byli, tuším, synové Heřmanovi. Jan, který
si za svůj díl panství Zviřetické vzal, svědčil roku 1493 bratřím svým, ani dávali výsady městu svému
Bydžovu, 13 ) a rovněž svědčil ve výsadě dané Boleslavským r. 1493 14 ) Král Vladislav potvrdil mu r 1496
držení vsí zápisných, městečka Bakova, Veselé, Manikovic, Ptýřova Velkého i Malého, náležejících někdy
ke klášteru Hradišťskému. 15 ) Jan zemřel nějaký rok potom bez dědicův, a Zvířetice dědil bratr jeho Petr t
jenž se r. 1501 pánem na nich nazývá; 16 ) postoupil pak Zvířetic Vácslavovi Sezimovi z Ústí, jenž se r. 1516
a 1519 pánem na Zvířeticích jmenuje. Tak vyšel hrad z držení rodiny svých zakladatelů.

Hrad Zvířetický byl arci sídlem téhož Vácslava, jinak Prokop řečeného, ale jako zboží nedílné
patřil též jeho bratřím Zdeňkovi , Janovi (nej vyšší mu kráječi) a Bedřichovi \ Když pak několik let potom
(r. 1526) Vácslav zemřel, přešlo právo jeho na syny jeho Adama } Bedřicha a Jana } a poněvadž od Zdeňka
a Bedřicha staršího potomci nepošli, Jan starší s těmito strýci svými byl roku 1528 nedílným držitelem
Zvířetic. Tito všichni postoupili r. 1528 dne 12. září Zvířetic zámku, vsi Podhradí, Malé Bělé, Dolanek,
Bytuchov, Dalešic, Bradlec, TěŠnova, Chodoples, Lhotic a zboží zápisných v Bakově, Ptýřově Velkém
a Malém a Manikovic Janovi z Vartemberka na Dubě y obdrževše směnou za to Tečeněves, Rochov a Jedlici.
Král Ferdinand pak Janovi téhož roku držení vesnic zápisných potvrdil. 17 )

Jan 2 Vartemberka byl starší syn Kryštofa z Vartemberka na Dubě a narodil Se 1. května r. 1480
v Praze. Zasnoubiv se s Veronikou z Leskovce stal se roku 1323 nejvyšším purkrabí a úřad ten (vyjma
krátkou přestávku) zastával až k r. 1.542. Tehda byl již při letech a syn jeho Adam již byl ženat se
Sibyllou Slikovnou z Holiče, pročež starý otec této své nevěstě 1250 kop na panství svém Zvířetickém

l ) Archiv č. III. 187. Roku 1301 potvrdil král Vladislav dávnou smlouvu, kterou učinili Zdeněk, Markvart, Vácslav a Prokop-

bratří s klášterem Hradišťským. \Archiv gub.) ') Archiv č. IV. 375. a ) Archiv č. III. 227, 240, 2g6, rkps. BudiŠínský. 4 ) Archiv č. III.

416, 507. 5 ) Staří lelop sové 143, Archiv Č. I. a II I. díl. ”) Nept. kniha Bydžovská. Paprocký o st. pau. 274 — 275. 7 ) Archiv č. III. 541.

a ČČM. 1827, 3, 70 ») Archiv č. II. 310. p ) DD. 16, Iq; archiv Č. III. 558. 40 ) DD. 16, Ig6; archiv č. 111 . 574 *') DD, 23, L 8.

n ) Paprocký o st. pan 274, archiv Bydžovský. ,3 ) Paprocký 272, archiv Bydžovský. M ) Archiv Boleslavský, reg. kora. soudu. ,6 ) Dobner

moDum. I. 261. l6 ) Král Vladislav potvrdil r. 1501 dne 6. února Petrovi z Vartemberka na Zvířeticích smlouvu, „která se jest stala před

dávnými lety mezi Janem opatem a konventem kláštera Hradišťského a Zdeňkem, Markvartem, Vácslavem a Prokopem bratřími z Lemberka

seděním na Zvířeticích. (Archiv gub.) ,J ) Archiv gub DZ. 45. C 3. (Vklad obnoven jest r. 1546, I. února Adamovi, synu Janovu, od bratři

a strýců Sezimň, dédicfi Janových i Vácslavových. DZ. 7. H 23.)

ZVÍRETICE HRAD.

*°7

Pohled na kapli Zvířetickou z hradu.

věnoval. 1 ) Zemřel Jan na Zvířeticícli r. 1543, 2. října a pohřben v Turnově v rodinné hrobce, kdež šest let
před Jním pochována byla manželka jeho. Syn jeho Adam jen čtyři léta v pokojném držení Zvířetic
zůstal; známé příběhy r. 1546 — 1547, v něž i Adam působením svým na straně stavů nespokojených zasahal,
velice mu uškodily. Statky své Rohozec, Skály, Frydštein, Dub úplně ztratil, závady z nich převedeny
na Zvířetice a králi bez náhrady postoupeny; co se pak týkalo Zviřetic, odsouzen k manství a klášter
Hradiště mu z milosti v drženi zápisném ponechán (r. 1547, 20 srpna). Tedy se téhož dne u desk dvorských
všeho dědičného práva k Zvířeticům odřekl a dědiny ty v manství a pod léno uvedl, jakož i se zavázal,
že bude povinen službu manskou s 10 koňmi zbrojnými činiti a pohotové býti, ale na náklad a pod žold
králův. Q ) Kromě toho odsouzen k věčnému vězení na zámku Zvířeticích, tak že se ze sídla svého bez
dovolení odebrati nesměl. Tak na př. chtěje se r. 1555 „před morovým povětřím*) ** do Kamenice odebrati,
musil napřed dostati povoleni od krále Ferdinanda. 3 )

V těch dobách chtěl Zvířetice prodati, o což s komorou Českou vyjednával. I učiněna r 1555
smlouva mezi komorou a Adamem tak, že mu odevzdali Rohozec a Skály, zaČež jim postoupil kláštera
a ostatek zaplatil. Kromě toho mu povoleno, aby Zvířetice prodati i ve dsky zemské vložiti mohl a k tomu
že Zvířetice proti tomu, že Adam tolikéž zboží z panství Rohozeckého v manství uvede, z desk dvorských
vymazány budou. 4 ) Tedy vloženy mu ve dsky zemské Zvířetice zámek, dvůr poplužný s poplužím, ves
tudíž, Bakov městečko, Podhradí, Bělá malá, Dolanky, Bytouchov, DaleSice, Bradlec, Téšňov vsi celé,
v Cliodoplesích dvory kmecí, Veselí, Ptýřov, Manikovice vsi celé. To vše prodal pak r. 1556 strýcům
svým Jindřichovi ’ Abrahamovi a Janovi bratřím 2 Vartemberka na Kamenici za 9750 kop grošů českých. 5 )

Zvířetice ujal napřed Jan řečený n ej starší. 6 ) Týž zemřel roku 1573 dne 28. února a pohřben
v Bakově. Poněvadž po něm synů nezůstalo, ujali Zvířetice bratří jeho Jindřich a Abraham, z nichž
tento dostal Zvířetice za svůj díl. Byl ženat s Dorotou Šlikovnou z Holiče, po jejížto smrti oženil se po
druhé s Kateřinou z Kolovrat; zemřel roku 1587 dne 7. března a pohřben v Kamenici. Po jeho smrti
drželi Zvířetice bratr jeho Jindřich se syny Abrahamovými Zikmundem a Janem . Se Zikmundem učinil
r. 1590 dne 12. listopadu městečku Bakovu obdarování na vaření piva a prodej soli a r. 3593 přikoupil
k panství Zvířetickému ves Lhotici. 7 ) Po smrti Jindřichově (J r. 1Ď04) dědili bratří kromě Zviřetic i Kamenici.

*) Vklad obnoven od Jana r. 1543 v patek po přenesení sv. Vácslava, neboť se bylo stalo před shořením desk. (DZ. 4. F rO.)
Jiřík Zumr z Herstošic byl r. 1544 úředníkem Da Zvířeticích (Knihy Turnovské.) 5 ) DD. 64, b03 — 606, archiv gub. 3 ) Pam. arch. X. 478.

Kromě toho odsouzeno k manství všecko, co by později koupil. 4 ) Archiv gub. s ) DZ 12. D 5 — 6. Za těchto bratři tu byli úředníky
r. 1561—1573 Matěj ZaluŽanský z Zalužan, r. 1567 — 1568 Jiří Slatinský ze Slatinky, r. 1574 Jiří Šmidl z Eberka, r. 1578 Bedřich z Maxu,
r. 1581—1583 Matouš Hraběšínský z HraběŠina, r. 1586 Albrecht z Dobranova, r. 1587 — 1593 Petr Plot z Konařin a r. 1597 — 1602 Jiří
z Maxu. (Stará kniha grunt. Zviřetická v Mnich. Hradišti.) 6 ) Reg. kom. soudu. : ) Světozor r. 1872 na str. 202, DZ. 169. H 30.

io8

ZVÍŘETICE HRAD.

Roku 1605 dne 19. října stalo se podělení o ty statky, při čemž položen na díl první, Zikmundův, zámek
Kamenický s panstvím a Libchavou, a na díl druhý, Janův, zámek Zvířetice dobře vystavěný, v němž
pokojů, svétric, komor a sklepů bylo s dostatek, pivovár v zámku, sladovna před zámkem, vše od kamene
vystavěné, *) též dvůr poplužní, druhý dvůr u mlýna Haškova, dva mlýny, městečko Bakov, vsi Ptýřov,
Veselí, Ptýřovec, Manikovice, Lhotice, Býčinky, Malá Bélů, Dolanky, Zvířetice, Byluucliuv, Dalciicc,
Podhradí, Bradlec, Těšňov dvůr, Chodoplesy, Nová ves, Číhadka. Poněvadž byl díl Kamenický o 100.000
lepší nežli díl Zvířetický, vydalo se z něho k tomuto dílu 48.000 kop míšeňských. Při tom obnoveno
hajným na panství Zvířetickém staré nařízení (z r. 1583), kdyby se žaludy obrodily, aby nedali žádnému

dubů tlouci a je ka-
ziti, a kdyby který
hajný včel našel,
aby to hned na zá-
mek oznámil a toho
pilen byl, aby se od
žádného nevzaly. 2 )

Jan postavil roku
1607 novou sýpku
u dvoru Zvířetické-
ho, na níž se spa-
třují posud erby
jeho a manželky
jeho Juliany rozené
z Vartemberka. Té-
hož roku učinil no-
vé obdarování mě-
stečku Bakovu. 3 )
Byl poslední rodu
toho na Zviřeticích,
neboť r. 16 to prodal
zámek Zvířetice se
všemi pokoji v něm,
nad zemí i podzemí,
se staveními, pivo-
várem, podhradím,
novou kovárnou a
starodávnou krč-
mou pod zámkem,
cihelnou a vápen-
nou pecí, se všemi
vesnicemi a se vším
příslušenstvím Ji-
římu Vratislavovi
z MitrovtCy JMC.
radě, a marželce
jeho Anně z Vře -

Zvířetice.

sovic za 90.000 kop
míšeňských.

Jiří tento (až do
r. 1603 mladší) držel
po otci svém Osov
a Skřípěl, kterýž
r. 1601 prodal. Za
to koupil Zvoleňo-
ves, kterýž také
prodal, přikoupiv
Zvířetice. Zemřel
roku 1616 bezdětek.
Zboží Zvířetické od
něho přešlo dědi-
ctvím na Jana Vlka
z Kvítková a na
Zbenicich, jenž byl
syn Adama a Bar-
bory rozené Vrati-
slavovny z Mitro-
vic. Přistoupil také
r. 1618 k povstání
stavů českých a
také je činně pod-
poroval. Hlavně vi-
něn z toho, že volil
r. 1620 syna Bed-
řicha, falckrabě, za
čekance království,
a byl o to relatorem
ke dskám zemským.
Kromě toho se mu
dávalo za vinu, že
Brandýs osadil a
vojáky do země
vedl. Od soudní
komissí k tomu na-

řízené odsouzen jest r. 1622 dne 29. října polovice statku svého, na 82.246 kop 48 grošův odhádaného.
Od plnomocného místodržitele Karla z LichtenŠteina prodán potom statek tento roku 1623 dne 13. ledna
Albrechtovi Vicslavovi Eusebiovt z Valdšleina za 80.000 kop míšeňských. Pán tento zde ustanovil za
hejtmana panství Bedřicha Veseckého z Vesce, 4 ) dal si Zvířetice z práva zemského propustiti a připojil
je pak k manství svému Frýdlantskému. Záhy však, a to ještě před rokem 1624 udělil kníže Zvířetice
zástavou miláčkovi svému AI aximi liánoví z V aldšteina, jenž měl jednou po něm celé knížectví déditi. Vlk
pak pro náboženství odešel ze země a navrátiv se při vpádu Saském 1. 1631 do Prahy, prý měšťanům,
u nichž bydlel, těžká protivenství činil, pročež znova odsouzen jest všeho jmění, tak že přišel i o peníze,

') V pivovaře Zvířetickém zvařilo se piva do 40 varův a vystavovalo se do 780 věrtelftv. -) DZ. 1 8 ř_ D 5 — 31. 3 ) Světozor
r. 1872, sir, 202. 4 ) Bílek, děje konf. O Vlkovi hledej v Dvorského Pamětech žen na str. 289—291.

ZVÍŘETICE HRAD.

109

Pohled na kapli Zvířetickou zvenčí.

které měl za komorou Českou. Maximilian obdržel r. 1627 Zvířetice od strýce svého dědičně, a když pak
r. 1634 po zavraždění knížete Frýdlantské knížectví zrušeno, ponechány Maximilianovi Zvířetice, klášter
Hradiště, Hradiště Mnichovo a Studenka dědičně vedlé císařské resoluce ze dne 24. března r. 1635, a to za
jeho služby věrné a všechny pohledanosti, které měl za knížetem.

Maximilian zemřel r. 1654. Ve statky po něm uvázal se napřed nejstarší syn Ferdinand Arnošt ,
nejvyšší komorník, za sebe i jako poručník bratra nezletilého Jana Bedřicha. Když pak se s bratřími
dělil, připadly na jeho díl Zvířetice, Studenka, Valečov a Hrubá Skála. Ale r 1656 dne 21. května zemřel
Ferdinand, zůstaví v sirotky nezletilé, jichž jménem se uvázala v dotčené statky vdova Marie Eleonora
Valdšteinova z Rottalu. Po její smrti (r. 1670) zvěděn jest na všechna tato panství Karel Ferdinand (bratr
Ferdinanda Arnošta) zase jako poručník sirotka Arnošta Josefa. ’) Tomuto, když r. 1674 let svých dosáhl, 4 )
odevzdal jmění to a prodal mu r. 1675 panství Hradišťské. Arnošt Josef spojil všechny dotčené statky
v jedno panství Hradišťské. Po jeho smrti (f r. 1708) ujal Hradiště starší syn František Josef s ostatními
statky v kraji Boleslavském, a když tento roku 1722 zemřel, následovali po něm synové jeho František
Arnošt a František Josef , kteří ser. 1727 dělili. Při tom dostalo se Hradiště staršímu bratru. Od té doby
následovali pořáde syn po otci, totiž po smrti Františka Arnošta (f r. 1748) syn jeho Vincent (f r. 1797),
syn tohoto Arnošt Filip (f r. 1832), Krystyan (j* r. 1858), syn předešlého, a konečně Arnošt hrabě z Valdšteina
(nar. r. 1821). držitel Hradiště. Bělé. Dokez, Nového Beršteina, Štahlav a panství v Uhřích.

Hrad Zvířetický ještě na počátku 18. století k obývání byl způsobilým, a ze starých knih
purkrechtních seznává se, že tu r, 1666 dne 18. prosince a r. 1677 dne 17. února soudní řízení drženo,
k němuž se rychtáři a starší obecni z celého panství sešli. Také hrad od držitelů svých v dobrém stavu
udržován. Teprve r. 1720 za Františka Josefa z Valdšteina strhla se v létě nad Zvířeticemi veliká bouřka,
hrom uhodil do vysoké jeho věže a za několik hodin vyhořel celý zámek. Poněvadž již nové střechy

‘) D Z. 113. K 28, K 38, 115. B 1. 3 ) DZ. 478. D 9.

Hrady a zámky České X.

15

I IO

ZVÍŘETICE HRAD.

dány nebyly, sesulo se stavivo z 16. století pocházející rychle, a kde živlové ještě milosrdní byli, tam se
pomáhalo bouráním a odvážením kamení.

Ke konci pokládáme jako upomínku na bývalé pány list následující: 1 )

Urozenému pánu panu Henry chovi z Švamberka a na Bechyni , pánu a příteli mému zvláště milému bud d.

Službu svú vzkazuji V. Mti. urozený pane a příteli můj milay! Zdraví a jiného všeho dobrého
věrně bych V. Mti. rád přál. Při tom nepochybuji, že v paměti míti ráčíte, jak sem s V. Mti. v Praze
mluvil o meče Vaše, abyste mně jich pújčiti ráčili, jakož pak i od V. Mti přiřčení mám. Protož ted
k V. Mti. pro né pacholka svého posílám a V. Mti. prosím, že mně je po něm poslati ráčíte, při tom
i někomu že je provoditi dáte, Vás žádám. Rád bych byl někoho druhého poslal a jistě že sem na ten
-čas koho neměl, neb sem všecky služebníky i koně rozposílal. V. Mti. věřím, že v tom žádost mou
vyplniti ráčíte. A s tím pán Bůh všemohoucí, pane a příteli můj zvláště milay, dáti rač nám šťastné
-a veselé spolu shledání, jestli vůle J. Sv. Mti. Dán na Zvereticích ve Štvrtek po sv. Ambroži léta 1543.

Adam z Vatumberka a na Zvereticích .

') Archiv Třeboňsky.

Krákorec na Zvfřeticfch.

VALEČOV HRAD.

rad Valečov náieží k nejpamátnějšim hradům Českým, a kdo jej poprvé viděl,,
podiví se mu velice. Neboť veliká cena Valečova nezáleží na jeho dějinách,
poněvadž tu mocní a bohatí rodové neseděli, nýbrž na zvláštním jeho založení,
ani zakladatelé jej založili na skále, ve skalách a mezi skalami, tak ííe jej v t té
příčině na roveň lze klásti s Vranovem u Malé Skály, Rotšteinem u Turnova
a hradem Sloupem čili Pirkšteinem v Litoměřicku. Valečov jest plný půvabnosti
starožitnické, tři čtvrti hodiny východně od Hradiště Mnichového, při silnici
a při dvoru poplužném, tak že se k němu pohodlně může přijití; při tom přece je v částech jednotlivých
tak nepřístupný, že člověk sem a tam jako pasák lézti musí. Co Němci učinili pro Sloup a Svojkov, to
snad učiní se po letech pro Valečov přiděláním totiž několika prkenných schodů, neboť více prozatím
není potřebí. Od touženého cíle dělí nás na jednom místě sáhová rozsedlina, přes niž se musí přeskočiti
s nebezpečenstvím, a přece by tu jen dvě prkna posloužila.

Valečov lze nazvati skalním hnízdem a zvláštností v té příčině, neboť co tu bylo až do ió. věku,
bylo většinou jen ve skále vytesáno nebo leda ze dřeva sroubeno; nynější zřícenina na skále nahoře Či tak
zvaný nový palác pochází teprve z počátku 16. věku, a lze dobře rozeznati, jak novfe do původního stavěno
Valečov stojí na posledním výběžku skalnaté výšiny u Mužského nad samým dvorem Valečovským
a na mírně vysokém návrší. Od ostatní výšiny oddělen byl příkopem ve skále vytesaným a kromě toho
ještě na té straně ohrazen hrubými skalnými balvany, které vybíhají u val hrad na straně jižní obkličující.
Pěší cesty ke hradu byly dvě. Tak jako se posud po sadě za dvorem chodí pěšinkami, tak se chodilo
i za starodávna, a byla tu dvojí vrata, tak zvaná dvorní a dolní vrata, kteráž byla prvotně jen fortnami.
Vozová cesta šla ode dvora nynějším sadem a zatáčela se k údolím až k patě ostrohu, na němž jest
Valečov, k severní straně, a tu se přijelo oklikou pod vysokou skálu, která tu zastupovala hradbu, až

15*

112

valečov hrad.

Nový dům Valečovský od jižní strany.

k fortně a bráně. Že tu fortna byla, soudíme podlé pamětí; neboť na ten Čas vidíme, že od té cesty
odbočuje jedině soutka mezi dvěma skalami, která soudíc podlé draží ve skále zachovaných zajisté pokryta
byla břevnovím. Ve starých pamětech se jí říkalo herní vrafa, a r. 1555 připomíná se „pokoj, který nad
prvními vraty 4 *.

Fortnou touto přichází se na bývalé předhradí , nyní suchopár na třech stranách zavřený, a jak
ize souditi, do skal vytesaný. Na severu jest kus dotčené hradby ze skály, při níž, soudíc podlé vřezů,
stávalo dřevěné nějaké stavení. V dilčí ceduli r. 1610 praví se o tom stavení: „domeček, v němž vrátný
bydlí 4 *. K východu jsou též skály, které tvořívaly dříve vysokou a strmou zed, ale kus se jich sesul a tak
se udělala přes ně pěšina. K západní straně vidíme před sebou vlastní hrad a sotva pozorujeme, že byl
něčím oddělen od předhradí, kdyby o tom písemné památky nepouČovaly; ovšem naše oko baví více
zřícenina na skále velebně se vypínající. Z předhradí nej zajímavější jest jižní strana. Tu spatřujeme skály
asi zvýší 3 mužů. Také k nim přistaveno bývalo stavení, jak svědčí o tom vřezy, a bývala tu konice.
Byla hluboko do země, a posud jest proti fortně prohlubeň. Z té konice zbyl ještě veliký, ve skále

V a 1 e č o v.

ii 4

VALEČOV HRAD.

vytesaný výklenek, nad nimž skála jest svisla, zbytek to bývalého klenuti. U rohu, kde konice přestávala r
jest také výklenek ve zdi, ale nikoliv hluboký, přece však tak vysoký, že by se muž do něho postavil.
Ještě zajímavější jest tak zvaná Beneška , staré vězení hned za tímto výklenkem. Vidíme tu čtverhranatý
sklep ve skále vytesaný, k němuž byly veliké dvéře. Jak svědčí dražení, měla veřeje z břeven asi 30 cm.
širokých, a ty se zavíraly těžkopádnými Čtverhranatými dveřmi, na něž se dala zvenčí ještě kláda či
závora. Kdo vstoupí do tohoto sklepa, nechť pozorně vkročí a vyhne se okrouhlé veliké díře; neboť to t
jest horní otvor hruškovitého spodního vězení, kam se vězňové sázeli, to jesi dolů spouštěli Obyčejně
díra byla přikryta poklopem. Místnosť tato, kde jest díra, byla jako jen předsíní horního nebo lehčího

PUn hradu Valctov*.

Vysvětleni plánu i 1. Příkop, který děli Valečov od výběžku vrchu Mužského a pak přechází v rovinu; 2. skály, které zavíraly hrad na
východní straně a přecházely v násep na straně jihovýchodní; 3. stará cesta, jak se zatáčela k 4. bráně nebo fortně přední; naproti ni
5. místo konice nebo marštalí; 6. vězení Beneška; 7. přeďhradi; 8. branka do hradu mezi skalami; 9. sklep vedlé brány k řízení poddaných;
10. veliký plac iebo parkán; 11. skála, která byla hradbou a jejii: lícní zeď obsahovala několik komor; 12. sklep; 13. schody; 14. nový
dům; 15 — 17, stirý dům; 15. první; 16. druhá skála vespod s kuchyní; 17. třetí skála; 18. rozsedlina a dole průchod z parkánu do parkánu;
Ig. psinec; 20. dolní vrata; 2r. stará světnice; 22. věž; 23. malý plácek nebo parkánek: 24 bašta; 25. dvorní vrata.

I

í

vězení ; neboť hned za otvorem jsou v právo a v levo ve zdi draže, v nichž se též veřeje s dveřmi nacházely.
Horní vězen: byla místnosť neveliká čtverhranatá, úplně ve skále vytesaná a po zavření dveřmi docela
tmavá. Kromě kamenné lavice, na níž vězeň seděl, jest přirozený výklenek ve skále, v němž snad býval
převit. I ten výklenek se zavíral, jak svědčí draže. Nad tím vězením ještě jest výklenek ve skále

Na západní straně ke hradu zachovala se z části přirozená hradba, která hrad od předhradí
dělívala, totiž malé a velké balvany, kteréž břevny a lepením spolu spojeny byly. Ve 14 stol. připojovaly
se k nim bezpochyby dřevěné hradby nebo sruby. V pozdějších dobách nebylo potřebí zadní hrad zvláště
zavírati, a t> asi bylo příčinou, proč nestavěny hradby kamenné, neboť proti nepřátelům a zlodějům
chráněno bylo obydlí páně svou nepřístupností. Mezi dotčenými skalkami nacházela se branka ze dříví
sroubená, jak posud z dražení znáti jest, a posud jde tudy jakoby ze starého zvyku péšiina na západ ke
hradu. Od té branky k jihu jest sklep ve skále vytesaný, Čtverhranatý, který byl z polovice ve skále

VALEČOV HRAD.

15

a z polovice z dříví srouben. Viděti v něm kamenné lavice, což vede k domnění, že tu poddaní řízeni
bývali nebo tu na zavolání čekali; neboť podobné zařízení nachází se v branách samých, jestliže byly
z kamene postaveny.

V hradě zadním spatříme napřed k východu dlouhou skálu, před ní až zase ke dlouhému
a vysokému skalisku, na němž bylo obydlí pánů, tak zvaný velký parkán či prázdné prostranství, a západně
za dotčeným obydlím byl malý parkán nebo parkánck. Části ty obsahuji množství zajímavých podrobností,
východně od velkého parkánu ve skalách, které byly zároveň hradbou, viděti výklenky a sklepy zpola
ve skále vytesané s kamennými lavicemi. Jak tu viděti, mnoho na úpravu nedbali ; také asi čas a povětří
hlodajíce na pískovci mnohou dosti úpravnou čásť žneš vařily. Skála bývala podtesána, k tomu vytesána
kamenná lavice na postavení všelijakých potřeb a několika břevny se ten sklípek zandal, aby tu byl
chlebník nebo mléčník nebo cosi podobného. Jest jich lil několik. V poslední skále v této východní
hradbě viděti jest, Že byly komůrky a nad nimi též komora s výklenkem ve skále, odtud pak schody
nahoru, aby se mohlo po zábradlích na hradbě narážených choditi.

Dlouhé a vysoké skalisko k západu od velikého parkánu obsahuje na svém povrchu tři skalky,
jež ve svém pořadu od jihu k severu pojmenujeme první, druhou a třetí, a potom jest čtvrtá skála se
zříceninami paláce z kamene postaveného, kterému se říkalo nov ý dfím neb i zadní dům. To, co stálo
na ostatních třech skalách anebo v nich, nazývalo se sta?ým nebo předním domem. Oba domiy dělil
tak zvaný průchod. Každý pak měl svůj vchod, nový ve čtvrté nahoře na povrchu, a to býval starý
původní vchod ; nebeť ten druhý vchod bezpochyby udělán teprve potom, když oba domy měli rozliční
držitelé. Skálu čtvrtou tedy lze z obou stran obcházeti. a přichází se tu na konec dlouhého a nyní
prázdného prostranství, které se táhne od předních vrat předhradských až sem.

Mezi skalami druhou a první, která jest malá a hrbolatá, dole při zemi jest šíje, jež oba piarkány
(velký a malý) spojuje; podobná šíje jest i mezi druhou a třetí skalou, ale byla zazděna. Zde mezi dotčenými
skalami jest sklep podzemní, k němuž jsou schody již vyšlapané; v něm v levo při šíji, kterou se ke
sklepu chodívalo, jest výklenek (snad pro mléko). Něco dále zavřen byl sklep tento velmi hrubým
břevnovím, zde byl vchod zavřený a pak se přišlo skrze krátkou Šíji do vlastního sklepa, jenž byl udělán
ve dvou skalách trhlinou od sebe odloučených tak, že trhlina vyzděna a v právo i v levo od ní skála
vytesána. Odtud se jde do druhého sklepa, a může se pak přijití druhou stranou ven.

Vedlé tohc sklepa je šíje vedoucí nahoru až k trhlině, přes kterou se může přeskočiti do
prostranného a velikého sklepa ve skále vytesaného. Soudíc podlé vytesání horního do špice i také
proto, že kouř odtud volné odcházeti mohl, lze za to míti, že tu bývala kuchyně . Netřeba snad dokládati,
že nebyla kuchyně ta na povrchu, nýbrž uprostřed ve skále. Po dřevěných schodech mohlo se odtud
přijití do chodby (na severní straně), kterou jen viděti, a jí nahoru jiti a krmě do světnice nositi. Bohužel,
pro přístupnost této památky jakož i celého zajímavého Valečova nic neučiněno. Mezi skalou třetí
a čtvrtou jest šije z parkánu do parkánu, kteráž se v starých pamětech nazývá průchodem , tak že se zdá,
že ta druhá široká šije, která jest mezi první a druhou skalou, potřebována byla za sklep anebo sklad.

Ve skále, na níž stojí nový dům (nebo čtvrté skále), jest ze dvora na východní straně též
komůrka ve skále vytesaná. V levo odtud přes 3 m. vysoko nad zemí jest vchod do skály a k novému
domu nahoru, k němuž jsou stupně velmi bídné. Přichází se tu napřed do velikého sklepa ve skále
vytesaného, k němuž jde také šíje velmi bídná a strmá z dlruhé strany. V levo od vchodu, kterým jsme
přišli, jsou v šíji vyšlapané schody nahoru. Vyjdeme tu skalní brankou nahoře sklenutou, skočíme přes
trhlinu mezi čtvrtou a třetí skálu a přijdeme po skalnatých schodech na skálu třetí. Zde viděti, že bývaly
nahoře světnice, a na straně západní jest ještě okno ve skále vytesané s velkým výklenkem a schody
k němu. Hned za tím jest sklípek ve skále vytesaný se střílnou ven na věž. Krok přes trhlinu, a jsme
na skále druhé. Tu byly též světnice opírající se o skály, ale spustly velmi záhy. Na západní straně jest
ještě kus okna mezi skalami. Velebně vypíná se na skále čtvrté nový dům, stavení podoby nepravidelné.
Chodívalo se k němu se skály třetí po můstku přes trhlinu. Kdo se chce tam dostati, musí bud
s nebezpečenstvím trhlinu asi 2 metry širokou a velmi hlubokou přeskočiti nebo si prkna k překročení
přinésti. Zvenčí vidéti na domě ozdobně obložená okna a drahně krákorců, na nichž bývaly námětky.

V malém parkánu na západním konci hradu jsou východně dotčené skály a západně jsou jiné
skály, které byly ohradou. Napřed k severu jest nízká ale široká skála. Mezi touto a následující skalou
byla zajisté branka, neboť je v následující skále mnoho draží a na venkovskou stranu široké draže pro
veřeje. Podlé pamětí bývala tu tak zvaná dolní vrata. Na této druhé skále pozorujeme schody* staré ve
skále vytesané. Jdeme-li po nich, přijdeme až na vrch skaliska, kdež patrně nějaké stavení stálo, jak
své dčí země na něm hojně vápnem promíchaná. V starých pamětech nazývala se tato místnost starou

YALEČOV HRAD.

1 16

První a druhá skála na Valečovř.

světnicí , a prostoře před ní říkávalo se psince . Vlastně k vůli podívání, kteréž na této skále máme r
nevyplácelo by se sem choditi, ale jest potřebí přece sem přijití, chce-li někdo aspoň trochu viděti
z vedlejší skály nebo věže kromě špatných schodů nepřístupné. Tato věž jest vysoký skalnatý sloup

s dvojími světnicemi nad sebou. Vchod k ní býval z popsaného již skaliska po pavlači dřevěné; nyní

se leze z druhé strany ve skále po stupních v nově vyšlapaných. Starý vchod měl zvoditý most, nebof

v brance věže jsou nejen draže pro břevna, nýbrž i díra na provaz, po němž poklop ispouštěn býval.

V levo odtud jest okénko nebo vyhlídka na dotčené již skalisko. Naproti tomu na jižní straně jest velký
otvor, který se též poklopem zavíral; ze dvora totiž sem šly dřevěné schody. V dílčích cedulích r. 1617
totiž jest řeč o sklípku (v parkánku) nahoře ve skále vytesaném, do něhož se z téhož parkánku po schodě
dřevěném chodí. Na téže straně vedlé toho otvoru jest pěkně vytesané okénko. Na východní straně jest
výklenek kulatý s otvorem ven, nejspíše krb starý. V tomto sklípku jest z části ještě stará omítka.
Sklípek nad tímto sklípkem jest nepřístupný a toliko lze do něho s dotčené již skály hleděti. Za touto věží
jest v rohu bradu poslední skála, v níž viděti jen draže; zdá se, že byla baštou a že schválně vytesána
v ní chodba, kterou lze posud uzříti, neboť mezi touto skalou a velkou skalou starého domu byla brána,,
jíž se říkalo Dvorní vrata.

Před samým příkopem na jihovýchodní straně Valečova jest skalisko, v němž se spatřuje moderní
okno, poněvadž tu jedna rodina bydlí. Při bližším ohledání je viděti, že to byly dvéře, k nimž ještě jdou
schody. Místnosť uvnitř jest dosti prostranná a světlá. Vedlé toho jest otvor ve skalách, jenž se zavíral
dřevěnou okenicí, jak svědčí vřezy. Byla tu bezpochyby vyhlídka ke hradu patřící a ven na způsob
věže povydaná.

Hrad Valečovský proti zvyku dříve panujícímu neobdržel názvu německého, nýbrž zdědil
pojmenování po osadě staré, která byla na místě nynějšího dvora. Po dlouhou dobu byl v drženi vlády k
z Valečova } jichž erb bylo kolo zářící nebo slunce zlaté barvy, jak je má posud za erb městečko Kněžmost.
Okolo r. 1323, kdež se poprvé Valečov připomíná, bylo již několik vladyk toho rodu, a průběhem téhož
století rozrodili se Valečovští na několik pošlostí. Roku 1323 připomínají se Bartoš mladý z Valečova ,
jenž měl ves Straky, a ovšem žil současně i Bartoš starší . *) Současně přestěhoval se Zdeněk z Valečova
na Moravu, kdež se dostal v držení hradu Štraleka. Synové jeho Ješek, Zdeněk a V oj slav obdrželi za

') Tab. vet. 378.

VALEČOV HRAD.

ii7

ten hrad od císaře Karla 300 kop, jež jim poukázal na urbuře Kutnohorské. K zápisu na touž věc
vydanému přitiskl pečeť svou Bartoš z Valečova, ale tak, že zapřev erb svůj pečetil se znamením hlavy
lidské, hrubě podlé nějaké gemmy napodobené. J ) Jiného o těchto bratřích jen málo víme. Vojslav stal
se farářem při kostele Bosenském a zemřel r. 1366. Ješek držel na Moravě ves Březovice, kterou r. 1365
prodal, později seděl také nějaký Ješek na Křinci (r. 1378), ale není známo, byl li to tento. Bartoš dotčený

koupil roku 1365 statky
Čechy a Lešany na Mo-
ravě, z nichž tento brzo
prodal , přikoupil však
r. 1371 ves Lhotu. Jak se
zdá, zemřel Bartoš tento,
kteréhož máme za jedno
s Bartošem 2 ) svrchu-
psaným , nedlouho po
r. 1371. Za syna jeho lze
pokládati Břeňka, který
držel roku 1373 polovici
Čech a do r. 1376 také
ves Lhotu. Od papeže
obdržel r. 1373 úplné od-
puštění hříchů pro případ
smrti. 3 ) Touž milosť ob-
držel tehda i Mikuláš
z Valečova, jenž byl snad
bratrem Břeftkovým. Mi-
kulášovým bratrem byl
Jan, jenž byl r. 1379 kle-
rikem a žaloval na arci-
biskupa a jeho pomocníky
u stolice Římské; tehda
žalobu tu odvolal, a jak
se zdá, se stavem du-
chovním se rozloučil. 4 )
Roku 1397 žil v Něme-
ckém Brodě. Současně
s nimi připomíná se Bar-
tošek Zábrdovec z Valečova ,
jenž držel v 1. 1366—1385
statek Slatinky a do r. 1389
také Lískovice. Skrze
manželku svou Annu ze
Semína dostal se v držení
statku Semlna nad Labem,
který pak měl v 1. 1389
až 1414 syn jeho Jan
Bartoš . B ) Jiný vladyka,
Bernart z Valečova, , držel

v I. ;37 1 — 1402 ves Jabl-
kynice, kromě toho byl
také roku 1389 pánem na
Křinci a když dceru svou
Jitku za Příbka z Rakova
vdál a tento potom zemřel,
dostal se odkazem v dr-
žení Rakova, Markvartic
a několika vesnic okol-
ních. 6 ) V držení Kfince
vyskytuje se po něm
roku 1398 Jan z Valečova ,
odjinud z Křince řečený,
jenž držel roku 1407 také
statek Rakovský a v pa-
mětech ještě k r. 1430 se
vyskytuje. 7 ) Bohuše z Va-
lečova táhl se roku 1393
k nějakému platu v Za-
lužanech a zapsal r. 1406
dluh nějaký klášteru sv.
Michala v Litoměřicích. 8 }
Vaněk z Valečova koupil
r. 1397 dům a sladovnu
v Německém Brodě na
polovici, ale prodal ne-
dlouho potom týž dům
Jenkovi z Valečova. 9 )
Všichni ti měli s Vale-
čovem jen tolik společ-
ného, že jako rozložitá
ratolest pošli ze kmene
těch, kteří jej založili.

Valečov vyskytuje se
od r. 1362 v držení bratří
Herše a Ctibora . Oba se
vyskytuji roku 1362 jako
patronové kaple sv. Hy-
polita pod Vyšehradem,
a r. 1366 také jako spolu-
patronové kostela v Bosni.
Ctibor, jenž obdržel r. 1373

nadáni papežské na odpuštění hříchů, daroval roku 1380 třetinu domu svého na hradě Pražském Matěji,
oltářnikovi v kostele Pražském. 10 ) Bratr jeho Hereš přečkal jej živobytím a společně s vladykami
Bosenskými založil r. 1393 kaplanství při kostele Bosenském, k jehož nadání ustanovili lán rolí s chalupou,
a Hereš a manželka jeho Bětka přidali k tomu úrok dvou kop ve vsi Žantově. n ) Bětka jsouc vdovou
koupila si r. 1409 v Praze dům, jejž držela do r. 1414 12 ) Jak se zdá, byli synové Heršovi Bartoš a Bernart

Skalní chodba vedoucí do hradu Valečova.

*) Archiv c. k. dvorský. •) Lib. conf. dsky Olomoucké. 3 ) Reg. Vat. *) Tadra, acta jud. 339 — 34O. 5 ) Lib. conf. *) Viz
děje Rakova na str. 98. 7 ) Lib. conf. archiv č. VI. 423. ■) Acta jud. DD. 13. f. 120. 9 ) Kniha Nřmeckobrodská v arch. kapit. I0 ) Reg.
Vat. Tomek, Základy IV. 131. n ) Borový, lib. erect. IV. 395. I2 ) Tomek, Základy I. 87.

Hrady a zámky České X. l6

Il8

VALEČOV HRAl).

z Valečova , kteří se v letech 1411 — 1414 jako patronové kostela Bosenského a kaplanství tudíž vyskytují
K učení husitskému přivinuli se s velikou horlivostí hned od jeho počátku, ačkoliv sousedice s mocnými
katolickými pány, měli pro to mnohé potíže. Bernart; nacházel se r. 1422 mezi rozsudími, kteří vypovídali
mezi stranou mírnější v Praze a stranou výstřední kněze Jana Želivského. J ) Bernart a bratr jeho přidali
se k tak zvanému Menšímu Táboru čili bratrstvu Orebskému, v němž byl Bernart jedním z hejtmanů.
Je oba také zval Žižka r. 1423 dne 26. března z ležení svého Vilémovského, žádaje, aby některý z nich
osobně k němu přijel na poradu, jak by své skutky dále měli zříditi. 2 ) Téhož roku podporovali Žižku
na jeho výpravě v severních Čechách. V tu dobu mizí jména křestná bratří z pamětí a vyskytuje se
jediný již Valečovský. 3 ) Roku 1424 pomáhal Žižkovi v bojích jeho s Pražany a panstvem a nemalé měl
účastenství ve vítězství jeho u Malešova. Neznámým způsobem dostal se také Valečovský v držení hradu
Valdšteina, maje jej osazený jako hejtman své strany, jak již v dějinách téhož hradu k r. 1427 pověděno.
Kdy zemřel druhý Valečovský, není nám známo; jen tolik se ví, že „ValeČovští" ještě reku 1431 drželi
s jednotou a vojskem Sirotčím.*) Vdova Machna se syny svými byla na Valečové ještě roku 1439, když
ValeČov ztratila. Jindřich Děčínský z Varlemberka dosáhl tehda v postě skrze zradu hradu Valečova,
Valečov všechen spálil a jav mateř s dvěma syny, přivedl je na Děčín. Zde zůstali ve vězení až do
r. 1441, kdežte svobody jiným způsobem nedosáhli, než že Valečova Jindřichovi postoupili. Léta 1442
bral Jindřich u Jičína, a když naň z města vytekli, obrátil se na ně a porazil je. Roku 1443 pak následovala
válka mezi Děčínským a Pražany, až pak došlo následujícího roku k obléhání hradu Děčínského. fl ) Zdá
se, že tehda z držení hradu Valečova zase byl vyveden a tento pravým držitelům odevzdán.

Byli tehda ještě tři Valečovští, kteří byli bezpochyby synové obou bratři. Jeden z nich byl
Jan Čili Ješice z Valečova , jenž se poprvé r. 1433 jako svědek vyskytuje , tí ) a r. 1441 s bratrancem svým
Vácslavem Straky, zboží starožitné rodu svého, prodal. 7 ) Ostatní dva byli Vaněk a Břeněk, kteří bud
byli bratří nebo byl Břeněk bratrem Janovým. Všichni tri vyskytují se r. 1448 ve vojště Poděbradském
před Prahou.®) Hrad Valečov nacházel se v společném držení všech tří; neboť po Vaňkovi měli jej
potomci, Břeněk záhy zemřel a Jan nazývá se r. K452 „z Valečova" seděním tudíž 9 ) Později Jan se
oddělil vzav peníze a držel od r. 1462 zboží Lhotické, na němž r. 1464 bez dědiců zemřel. 10 )

Vaněk z Valečova , odjinud z Kněžmosta , byl nejznamenitéjším mužem rodu svého. Poprvé se
vyskytuje v pamětech roku 1439, kdež jej Mikuláš Kněževeský učinil jedním z poručníků zboží svého ,l )
Poručenství tcho mohl se domáhati mnohem pozdéíji, poněvadž mu v něm do r. 1448 překážky činěny
bývaly. Od dob husitských poután byl rod jeho skrze svazky příbuzenské ke stavu městskému, tak že
Vaněk i k němu počítán, ač nikdy nepřestával držeti zboží po zemi. Z té příčiny také r. 1452, když byla
volba správce zemského, pokládán jest za jednoho ze stavu městského a přidán novému správci sám
dvanáctý jako rada. Hned potom stal se Vaněk podkomoří zemským, ve kterémž úřadě zůstával až do
r. 1467. Při tom pracoval pilně o upokojeni země a povznesení moci královské skrze stav městský. Ale
v té příčině nebyl s to přemoci těžkosti, které mu připravovalo nezřízené duchovenstvo pod obojí,
osobující si veliký vliv v městech zvláště při sázení konšelů, jež se tudy nedálo všude podlé vůle
jeho. Sčítaje vinu z této rozháranosti na M. Jana z Rokycan, nevycházel s ním ze sporů v a dával se
strhnouti k urážkám a obviňováním nespravedlivým. Asi r. 1457 vydal potupný spis čili traktat proti
panování kněžskému, kterým se dosti patrně hleděl zároveň zavděčiti králi a straně pod jednou. Že v něm
král shledával správného úředníka, viděti jest odtud, že mu zastavil r. 1454 Jaroměř, a poněvadž byl Vaněk
dobrý hospodář, nabyl kromě toho Opočna, Chlumce a jiných statků. Že pak k nim přicházel ze štěstí
a šetrnosti a rikoliv z obohacení z příjmů podkomořských, dokazuje list krále Jiří (r. 14Ď0, 21. září), jímž
jej ze všech příjmů řádně odvedených kvitoval. ,2 ) U krále Jiří slovo jeho v radě zemské mnoho platívalo,
takže páni čeští to těžce nesli a na krále žalovali, Že měšťany do rady své pojímá a „hubenějších než
jsou oni poslouchá". Odebrav se po r. 1467, kdež z rady královské vystoupil, do zátiší, dočkal se, že
Slezáci r. 1470 městečko pod Valečovem (Kněžmost?) vypálili. Zemřel r. 1472 dne 19. února. Jak se zdá,
zůstavil Vaněk pět dcer, které se většinou provdaly, ,3 ) a jediného syna Viktoryna , jenž se bezpochyby
nejpozději narodil, poněvadž se r. 1474 jako sirotek připomíná. 14 ) Mladý pán zemřel před r. 1481, neboť
téhož roku se vyskytuje v držení všech jeho statků Samuel s Hrádku , 15 ) kterýž pak k příjmení svému
název n a z Valečova u přijal.

*) Archiv Č. I. 209. O Bernartovi i DD. 2. str. 24. 2 ) Archiv č. III. 302, Tomek, děje Prahy IV. 275—276. Není možno

z pamětí vypátrali, který z bratři dříve zemřel. *) Rkps. bibl. Pražské. •'} Staří letop. 114, 126, 129, 132, 137. 6 ) Archiv zem. Morav.
’) Rel. tab. Ií. 193. 8 ) ČČM. 1827, III. 81. 9 ) Arch. Olešnícký. 10 ) DD. 16. f. 88, 92, rel tab. II 326. ") Viz k tomu a následujícímu

J. Čelakovského tnktat Vaňka Valecovskčho (Zprávy kr. spoleČ. nauk r. 1 88 1 ) a Tomkovy dějiny Prahy. :a ) Archiv Svatoraárský. ,3 ) Viz
díl II. na str. 225, archiv č. Vílí. 3. *’) Archiv Č. IV. 280. ,3 ) Archív města Dobrušky.

VALEČOV HRAD.

ii9

Samuel nazývá r. 1469 Vaňka z Valečova švakrem svým. 1 ) Dědicem Valečovskýcb stal se skrze
spolek, který s Vcňkem učinil, a že se r 1474 nazývá pánem na Valečové, pochází odtud, že byl také
poručníkem Viktory nový m. 2 ) I on vyskytuje se prvotně jako příslušník městského stavu od roku 1460,
druhdy i jako jeho mluvčí. Po Vaňkovi stal se podkomoří, ve kterémž úřadě byl králi Jiříkovi dobrým
pomocníkem. Po jeho smrti požíval veliké moci při králi Vladislavovi, tak že v jeho jméně vládl netoliko
stavem móstským podlé vlastní vůle své, nýbrž měl i vc věcech celé země se dotýkajících slovo veliké.
Ale podlé svědectví souvěkých byl Člověk ziskuchtivý, pod jehož vládou, když nebylo nad nírn dohledu
krále mohutného, počal se řád dosud panující rozpouštěti. Konšelé berouce si příklad z něho obohacovali
se také, nakládajíce libovolně s důchody obecními. 3 ) Králi Jiříkovi sloužil také jako velitel vojska, a od
r. 1471 byl také pivním konšelem na Starém městě, maje kromě toho účastenství v rozličných jednáních
veřejných a soukromých. Až do r. 1485 zůstával v úřadě podkomořském, ale potom byv sesazen, uchýlil
se do zátiší a zemřel r. 1488 dne 28 ledna. Jmění jeho záleželo v panství Opočenském, Veliši, kterýž
prodal, Valečově s některými vesnicemi kláštera Hradišťského a ještě jiných vesnicích zápisných

Synové Samuelovi Jiřík , Pavel a Fetr zdědili po otci pěkné jmění, ale neuměli je zachovati.
Petr, jenž se jen jednou připomíná, zemřel záhy. Ostatní dva rozdělili se o jmění otcovské, z něhož brzo
Opočen prodán. Jiřík ujal potom Valečov a prodal jej r. 1498 i s vesnicemi kláštera Hradišťského, kteréž
k němu drženy, Bedřichovi z Donína . 4 ) Valečov stal se předním sídlem pána tohoto, jenž zatoužil po
krajině této poznav působení bratří Boleslavských a od té doby, co tu seděl, velice jich učení přál. Ale
r. 1512 prodal Valečov Jiříkovi ze Selmberka; ale tento zůstav v jeho drženi jen krátký čas, postoupil ho
zase Jiříkovi Berksvt z Dube a na Beršteině. 0 ) Tento učinil Valečov předním sídlem svým, odkud ž se
také seděním na Valečově psával. 0 ) Snad se to stalo proto, že postoupil Beršteina a Kuříchvod synu
svému Alšovi. Po jeho smrti ujal Valečov týž Aleš, ale na vsi zápisné, které k němu náležely, táhly se
také sestry jeho Anna a Kateřina. 7 ) Roku 1524 prodal Aleš hrad Valečov s dvorem poplužným, Klumín
dvůr poplužný pustý, Kněžmost městečko, Boseň ves s podacím a vsi zápisné Mikuláši Vančurovi z ŘehnicP)

Mikuláš, jenž býval hejtmanem kraje Boleslavského, šetrným hospodářstvím moc rodu svého
povznesl a drahně statků v Boleslavsku skoupil. Tím způsobem bylo možno, že synové jeho Jan, Jiříky
Zikmund, Petr , Svál, Vácslav a Burjan slušnými díly poděleni býti mohli, a poněvadž Smil zemřel neženat
a někteří bratří synů neměli, zase se majetek rodinný dobře sceloval. Jan dědil Krnsko, Jiřík měl Brodec,
Vácslav dostal r. 1536 za díl Studenku, a Valečov měli pospolu Petr a Burjan. Burjan maje vytáhnouti
proti Turku, učinil poslední své pořízení a odevzdal statek svůj Petrovi na jisté výminky. 9 ) Dostal se
potom do zajeti Tureckého a nikdy se již do Čech nevrátil. Petr, jenž r. 1539 zemřel, odkázal všechen
statek svůj manželce Mandaléně Berčmce z Dube \ kromě Zásadky, kterou dal Petrovi Samšinslkému, ale
tak, aby dluhy jeho a Burjanovy splácela a před smrtí nic více neodkázala než 4000 kop. Pokud by stav
svůj změnila, měl zděditi statek Vácslav a jí 4000 kop vyplatiti a špitál v Bosni postaví ti. 1() ) Z toho
byly pak jen spory. Vácslav vinil ji, že mu zadržuje věci, k nimž on má lepší právo, jako koflíky a číše,
sekret zlatý, prsteny zlaté s kameny drahými, kožichy, šaty, peníze, lžíce stříbrné, hákovnice, ručnice,

kuše, prachy, koule, olovo a všelijaké stroje k těm střelbám náležité, zbraň, zbroj, koně, dobytek a j. v.

Naopak i Mandaléna jej z některé věci vinila. 11 ) Mezi tím zemřel Vácslav r. 1543 a Mandaléna obdrževši
peníze, postoupila Valečova Jiříkovi Vančurovi z Řehnic , bratru manžela svého zemřelého. 12 )

Jiří zemřel r. 1553 dne 3. prosince a pohřben jest v kostele Krnském. 13 ) Zůstalo po něm osm
synů, totiž Adam , Mikuláš , Vácslav , Hynek , Zikmund , Bedřich , Markvart a Jiřík , a šest dcer. Statek, který
se jim dostal, byl dosti veliký, ale poněvadž byly nesnáze, aby se rozdělil na osm rovných dílův, učiněno
r. 1554 dne 1. března první dělení na polovice. A tu dostali nejstarší dva a nejmladší dva tak zvaný díl

Studenský, totiž Studenku, Újezdec a Brodce; tak zvaný díl Valečovský s Krnskem zůstal pak ostatním

čtyřem bratřím. Mezi těmito učiněno nové rozdělení roku 1555 dne 10. června, při čemž dostal Vácslav
SoleČ a Bedřich Krnsko. Valečov tudíž rozdělen mezi ostatní dva, při čemž studnice ve společnosti
zanechána. Hynek obdržel přední polovici hradu i s předhradím až po dům zadní a starou světnici
v psinci a tu vejda do zámku s pekárnou 1 s tím domem nad vraty s kuchyní, špižírnou, sklepy, s věží,
též s dolními sklepy vínu i pivu a světnicemi, kromě toho polovici dvoru hořejšího, dvůr dolejní všechen,
městečko celé Krěžmost, krčmu pod hradem řečenou Tábor, polovici Bosně, vsi Zapudov, Zásadku
a Zájezd. Zikmund obdržel zadní polovici hradu, totiž zadní dům až pod starou světničku v psinci i s tou

*) Lib. III. Vet. urb. Prag. f. 259 Příbuzenstvo to není jasné, poněvadž Samuel i Jana Velvara otcem svým nazývá. J ) Archiv
č. IV. 283, rel. tab. I. 145. 3 ) Tomek, děje Prahy VII. 371. 4 ) Reg. kom. soudu Vsí ty byly: Lhotice, Dobrávoda, Přeslavlky, Hostkovice,
Dneboh, Mužský, Rybnček. s ) DZ. 45, D 19, reg. kom. soudu. 6 ) Archiv Boleslavský. s ) DD. 36. p 321. B ) DZ. a reg. kom. soudu.
s ) Rel. tab. I. 279. ,0 ) DZ. 3. A 8. ") Reg. kom. soudu, rel. tab. I. 369. !í ) Viz i DZm. 1. J 8. '*} Schaller 149.

l6*

120

VALEČOV HRAD.

Valedov.

starou světničkou, pokoj nad předními vraty, půl dvoru hořejšího, dvůr Litkovský, dvory Lhotické, půl vsi
Bosně a vsi Přestavlky, Hostkovice, Dneboh, Mužský,, Novou ves, Hradiště, Branžež, Zdobin a Mohelnici. 1 )

Oba bratří se spolu dobře srovnávali a asi stejného času (totiž okolo r. 1571) zemřeli a ) Hynek
zůstavil syna Jiříka mladšího a Zikmund jedinou dceru Markétu, oba při smrti otců nezletilé. Jiřík dorůstaje
bez řádného vychování, stal se za několik let po Boleslavsku pověstným pro rozličné výtŽnosti. Tak na př.
roku 1579 dopaden jest, když s chrty po gruntech Boleslavských jezdil. Roku 1581 okolo času Hromnic
dohonil u Chudoples Vojtěcha Pešika, souseda Hradišťského, an šel po silnici z Boleslave v čas večerní
maje světlo v lucerně; tu ho koněm potřel, na zemi porazil a koně na něj obracel, chtěje jej pošlapati.
Téhož roku po letnicích byl v městě Hradišti a uhlí dav Vácslava Čiháka, že tudy mimo něj jde, zeptal
se „co jest to šelma, ten Čihák? w hnal se s kordem za ním a jej ranami bodenou a sečenou ve tvář
a hlavu ranil. Když v srpnu téhož roku Jakub Vávrů z Boleslavě jako řezník po živnosti své na hrázi
rybníka Koprnického šel, přijel k němu na koni s ručnicí nataženou v jedné ruce a kord dobytý maje
v druhé a z té ručnice směřiv stiskl a jej v nohu postřelil. Roku 1584 a 1585 pral se s lidmi Hradišťskými
v jich vlastních domech. 3 ) Při tom byl velice nešetrný, a konec konců byl, že o jmění přišel. Jakubovi
Menšíkovi z Menšteina, vrchnímu písaři při úřadu nejvyššího purkrabství, přednímu věřiteli, odhádáno
r. 1588 městečko Knéžmost, půl Bosně a vsi Zapudov a Zásadka. Hned potom následoval cdhad polovice
Valečova s dvorem a jiným příslušenstvím Vilémovi slarHmti z Malovic a na Andělské zahradě, nej vyššímu
berníkovi, jenž také právo Jakubovo koupil. 4 ) Tento však byl také v závadách rozličných, pro něž
postoupil Vácslavovi Homutovi z Harasova a Evě z Malovic, manželce jeho, statek Kolodějský (r. 1588),
ale Že pak ty statky zase prodány a Homut a Eva zase peníze na pána z Malovic převedly, postoupil

ined Vilem (r. 1590) svou polovici Valečova. Sice pak

1591

VacChčii

svůj

- .

3.tciv wurtacai

Vilémovi mladšímu z Malovic a na Zbraslavicích. 5 ) Když pak Vilém zemřel, našlo se, že za ním zůstávají
ještě peníze, které on jako berník a colmistr vybíral, ;a které proto králi a zemi povinny byly. Z té příčiny
přisouzen jest statek jeho císaři, a komisaři od souidu zemského nařízení prodali roku 1592 půl zámku
Valečova, dvůr poplužný pod ním, městečko Kněžmost, v Bosni co tu měl, Zásadku celou, v Zapudově
dva osedlé, na Vordáni, na Táboře, na Zájezdě, u rybníka Nového a na Koprníku po jednom osedlém

■) DZ. 56. B 27 — C 23. DZm. 165. 3 ) Reg. koni. soudu. *) DZ. 24. D 5 — 12. F 5. fi ) D Z. 26. B 22, 167. P 6.

VALECOV HRAD

121

Markétě Kaplifové z Řehníc. *) Tak přišlo ke spojení Valečova, poněvadž Markéta držela také druhý díl
po otci svém Zikmundovi.

Markéta držela s Albrechtem Zdeňkem Kaplířem, manželem svým, také Brodec a Horky;
k tomu koupil týž pán r. 1594 ves Mužskou. 3 ) Albrecht zemřel r. 1596, a ve všechny tyto statky uvázal
se po něm bratr jeho Vácslav Vojtěch Kaplíř ze Sulevic. Tento prodal r. 1602 zámek a dvůr Valečov,

městečko ICnéžmOčt, vsi Boseň, Mužský, Záaadku, Zapudoy, Zájezd, Vepřík a na Kopí nice Jcndřéchovi^

JMC. radě, a KryHofovi Vácslavovi , hejtmanu kraje Hradeckého, bratřím Kapounům ze Svojkova a n^
Běroničkách a Hlušcích. 3 ) Kryštof Vácslav pak přikoupiv roku 1604 vsi Branžež a Zakopanou od Jana
mladšího Odkolka, r. 1607 všechna práva svá převedl na Jindřicha a zemřel r. 1608. 4 ) Ale i Jindřich zemřel

již r. 1610, zanechav
všechen statek svým
potomkům. Valečov
dostal se vnukům
jeho, totiž synům
Jana, syna Jindři-
chova, jenž byl ještě
před otcem zemřel,
a dvěma synům ještě
na živě zůstávajícím,
totiž Kryštofovi a
Karlovi. Synové Ja-
novi byli Jindřich
Jan, Kryštof, Vdcslcv
a Albrecht Piran .
Pozůstalost , která
jim k rozdělení při-
padla , obsahovala
zámek Valečov, tvrze
Běroničky a Lhotu
Jencovou, vsi Lhotu
Zahájskou a Buko-
vinku. Statky tyto
rozděleny tak, íe
Jindřich s bratřími
dostal půl Valečova,
Kryštof druhou po-
lovici Valečova a
Karel Běroničky. 5 )
Díl ten pak, kterýž
náležel Jindřichovi
Janovi a bratřím jeho,
po smrti bratří Kry-
štofa , Vácslava a

Severní část Valečova.

Pirama dělen znova
r. 1617 dne 4. čer-
vence. Při tom Al-
brechtovi nezletilé-
mu za díl vykázáno
a hned od pánů ze
soudu zemského jako
poručníků ujato dům
dřevěný v KněŽ-
mostě, polovice mě-
stečka a díl vsi
Branžež, jako díl
druhý Valečovský. 6 )
Díl první, který Jin-
dřichovi zůstal, ob-
sahoval zadní polo-
vici zámku Valečova,
totiž „při zemi síň
nevelkou pod pram-
pouchem klenutým,
z niž jest schod na-
horu na síňku před
dřevěnou světnicí,
z té síňky sklep
při zemi klenutý,
u něhož jsou železné
dvéře červenou bar-
vou barvené, z toho
sklepu druhý sklep
a z toho opět síňku
klenutou, z níž se na
malý parkánek nebo
plácek za starým do-
mem vychází a za

tou síňkou světnici klenutou". Nahoře nad tím stavením měl světnici dřevěnou a za ní komůrku a sklípek,
z néhoŽ se vycházelo druhými dveřmi ke schodu, po němž se k světnici Veselici chodilo na pavlač, která
byla nad kuchyní, před touž světnicí síňku malou, z níž se Šlo po schodech nahoru pod krov a vycházelo
se na pavlač, která hleděla do placu velkého, světnici velikou, která sloula prostřední, síňku za touž
světnicí, z níž se chodilo přes pavlač kamennou do pokojů nad branou dolejší, za touž siní dvě komory
z jedné do druhé a za těmi komorami světnici, kteráž sloula zadní, i s tím překlenutím, kudy se k té
světnici přicházelo. Nad těmi pokoji obdržel podkroví všecko, které ty pokoje napředpsané krylo, ale
také na ně sám nakládati povinen byl. K tomuto dílu patřily také světnička nad branou dolejší, síňka
a komůrka s dvěma sklípky pod touž komůrkou (jeden nad druhým), do kterýchž pokojů se chodilo
z té síně za prostřední světnicí po pavlači kamenné, malý plácek nebo parkánek za starým domem

DZ. i6q. G 10. s ) DZ. 169. K 6. 3 ) DZ. 176. J 22. *) DZ. 178. L 4, DZm. 23Č. V 18, Pam. arch. IX. 787. s ) DZm.

5T. E 15. «) DZ. 309 ] 19-K 8.

122

V A LEČO V HRAD.

a v něm sklípek nahoře ve skále vytesaný, do něhož se z téhož parkánku po schodě dřevěném chodilo, vězeni
Beneška, marštal klenutá proti fortné i s tím, což nad ní bylo, lednice mezi sruby v nově udělaná, dům
nebo dvůr v Knéžmostě s polovicí městečka. S Kryštofem držel společně parkán veliký s fortnou, kudy
se do něho vcházelo, tak že tu každý pán s čeládkou choditi mohl a od fortny klíč měl. Komu nastala
potřeba, ten mohl na plače kamení, cihly, vápno, písek, dříví a jiné potřeby složiti. Společná byla
i studnice ve skále, a ujednáno, aby si protimyslnosti nečinili, kdyby čeládka jednoho vodu vážila, aby
druhého jich neodháněla, ale aby vyčkali, až by ku potřebě své vody navážili. Oba páni na společný
náklad okovy a řetězy kupovali. Ve spolku měli také bránu dolejší ke hradu a na předhradí i s tím
domečkem při ní, ve kterémž vrátný bydlel; to vše opravovali společným nákladem, než vrátného choval
Kryštof sám. Konečně měli ve spolku předhradí od té brány nahoru až ke kůlně, kde vozy stávaly. *)
Z potomních příběhů jde na jevo, že Jindřich díl tento prodal Kryštofovi a že zase měl hrad jednoho pána.

Kryštof mév účastenství ve vzpouře odsouzen jest r 1622 třetího dílu jmění svého. Valečov
zabrán a prodán r. 1623 Albrechtovi z ValdŠteina , jenž jej pak připojil ke knížectví svému. Kníže prodal
jej fr. 1628) s polovicí Knéžmostu Gerhartovi z laxis , císařskému truksasovi a nejvyššímu lejtenantovi,
jakož i zemskému hejtmanu knížectví Frýdlantského jako manství téhož knížectví. Od tohoto prodán
týmž právem r. 1633 Rudolfovi z M o rzí na , císařskému nejvyššímu, který jej snad ani do smrti knížete
nedržel. 2 ) Jak se totiž zdá, nebyl Gerhartovi zaplacen a proto mu navrácen Když pak kníže zemřel,
ponechán jest Gerhartovi a ten prodal jej roku 1646 Danielovi Fretsleben z Buschhofen , jemuž roku 1647
s prominutím manské kvóty v dědictví zpupné byl uveden Po smrti Danielově náležel synu jeho
nezletilému Janovi Vilémovi , ale bezpochyby pro závady nějaké prodán jest r. 1652 skrze komisaře od
soudu zemského nařízené Ferdinandovi Arnoštovi hraběti z ValdŠteina na Zvířeticích a Studence, císařskému
komorníku a nejvyššímu komorníku v království Českém. Statek od lidu vojenského popleněný obsahoval
zámek Valečov s dvorem popluŽným, polovici městečka Kněžmostu a vsi na větším díle společné Boseň,
Koprník, Zdobin, Písek, Zájezd, Malou Zásadku, Mužský, BranŽeŽ, Zakopanou, Vepřek a Tábor. 3 )

Do té doby držel část panství Albrecht Kapoun ze Svojkova y jenž byl za vzpoury (r. 1618 — 1620)
nezletilým a proto v pokutu neupadl. Jmění to udržel si v prostřed knížectví Frýdlantského, což jest
úkazem nebývalým, poněvadž kníže ty a takové statky rozmanitým způsobem na sebe převáděl. Po r. 1630
oženil se s Barborou Vratislavkou z Mitrovic, s níž žil obyčejně v Praze. Roku 1648 připomíná se při
obhajování Starého města Pražského proti Švédům. Zdědiv později statek Těchobuz a byv jmenován
císařským radou, soudů dvorského a komorního radou a hejtmanem kraje Bechyfíského, koupil také
Vodici a proto se z kraje Boleslavského vyprodal. Roku 1O34 prodal statek svůj polovici Kněžmostu
se sídlem panským, díl BranŽeŽ, osedlého u rybníka Koprníka, chalupníka pod Valečovem a dvůr v Bosni
Ferdinandovi Arnoštovi z ValdŠteina, jenž oba díly statku Valečovského k panství Zvířetickému připojil. 4 )
Hrad Valečov byl tehda jakož i do sklonku téhož století k obývání způsobným, pokud totiž část jeho
z kamene postavena byla. Tak totiž rozumíme zprávě Balbínově, že se na něm bydlelo. 0 ) Neboť po
spuštění dřevěných a chatrnějších částí zbyl ještě nový dům na skále, který úředníkovi mnoho prostranství-
k bydlení poskytoval, až i tento jednou opuštěn a Valečov konečné spoustě a zkáze odevzdán.

') Archiv DZ. 2 ) Bílek, děje konf. DD. 71 íol. 39, 158. List manský daný Rudolfovi totiž jest přetržen a vymazán. *) DZ_
308. D 23. 4 ) DZ. 309. K 19, Pam. arch IX. 796. *) Miscell. III. 86.

Znak města Kněžmostu ípodlé staré pečeti)

Klášter Hradiště.

i

Klášter Hradiště. (Podlé starého vyobrazení.)

KLÁŠTER A HRADIŠTĚ.

si uprostřed mezi Boleslavi, Turnovem a Dubem leží na levém břehu
Jizery okresní mésto Mnichovo Hradiště, proto tak řečené, že bývalo
majetkem kláštera Hradiště, nedaleko odtud stojícího. V Hradišti stojí
veliký zámek, dlouhé a vysoké stavení s mnohými okny a čtver-
hrannou věží, na níž jest postavena báň. Od stavení zámeckého
vybíhají dvě krátká křídla. Stavení to jest původu novějšího a po-
vstalo teprve ke konci 17. nebo na počátku 18. století.

Naproti Hradišti přes řeku Jizeru leží vesnice Klášter, tak
řečená po bývalém památném klášteře, *) stojící na ostrohu, který
od severu k jihu vybíhaje klínovitě se končí a strmými skalami
spadá. Kromě vsi jest tu kostel s portálem starodávným a rozsáhlé
stavení, někdy klášter, potom zámek a nyní pivovár. Kostelík
dotčený na hřbitově stojící, vedlé něhož ke klášteru kráčíme, jest
starobylý, ač již přeměněný kostel osady nynější. Kráčející odtud dále překvapen jest pohledem na
starodávný ale přeskvostný portál, kterýž co se týče umělého a ozdobného provedení, sobě rovného
v okolí hledá. Portál tento pochází z bývalého chrámu klášterního, o němž tuto nechceme slov šířiti,
poněvadž již jednou byl důkladně popsán 2 ) a poněvadž s naším vlastním předmětem spojitosti nemá.
Veliká část zdivá těch domků, které nyní pivovarskou prostoru na severní straně zavírají, pochází z tohoto

r.hrámn ienž za nifmal někdv vplikv nrnsLnr Hvňra hnprí za nnrf-Alpm na nhá vpiíríhn ,‘sH'ť xrrhrvrl^m

či tak zvané tympanum mezi rameny oblouků vyzdoben jest pozdějším držitelem kláštera. Spatřují se
totiž v poli nad kruhovým obloukem teprve později vyzdéným dvě umrlčí lebky, z nichžto pšeničné klasy
vyrůstají, mezi lebkami viděti jest srdce, a po stranách jich jsou lilie vyobrazeny, pod malbou tou pak
dvě spojené ruce z oblaků vynikají. Nad tímto obrazem čtou se hesla Vácslava Budovce: Pomni na
věčnost — In Christo sincere et constanter — Věrné a stále. Jak písmo tak i malba má patrný ráz 17. věku.

*) Pomůckou : Pam. arch. VI 23. (J. Er. Vocela Ostatky chrámu bývalého kláštera Hradiště nad Jizerou). 2 ) Pam. arch. VI. 2 7 atd.

124

KLÁŠTER A HRADIŠTĚ.

Nad portálem jest štít ze 17. století pocházející r
jenž jest ozdoben dvěma štíty z kamene vytesanými,
totiž Vácslava Budovce z Budova a manželky jeho
Anny Zákupské z Vartemberka. Poněvadž jest
portál tento velice poškozen, byl již před několika
lety vypracován plán, jak by měl býti opraven
a jak se měla vedlé něho prolomiti nová branka.

Dvůr, do kterého vejdeme, cbsahuje v sobě
několik staveni, v nichž se byty hraběcfch úřed-
níkův a místnosti k pivováru patřící nacházejí.
Před námi k jižní straně jest dlouhé stavení, které
před ohněm r. 1879 ještě vyšší bylo, nežli nyní je,
a nynější svou úpravu teprve v posledních letech
obdrželo. Uprostřed tohoto stavení, které na severní
straně zámek zavíralo — neboť co jest před tím,
bývalo předhradím — nachází se brána upravená
po roce 1612 a štukovím vroubená, na níž se zase
spatřují znaky Budovský a Vartemberský. Pod tím
prý býval nápis: Struxerunt alii nobis, nos posteri-
iati. Terme praetereunt, caelica Cnriste ba bis. (Po-
stavili jiní nám, my zase stavíme prc budoucí. Země
minou, ty, Kryste, však nebeské dary nám dáš.)

Druhý dvůr, do něhož průjezdem vkročíme,
zavřen býval na všech stranách staveními; na ten
čas jest východní strana prázdna, ale jsou pod
ní sklepy, jako pod ostatními částmi. Zde býval
vlastní zámek na klášteřišti snad použitím některých
jeho zdí postavený. Stavení to má sice úpravu
novější (jest tu pivovár), ale o bývalém účelu
branném svědčí věže, které se v jeho rozích na-
cházejí. Zdivo jejich jest staré, 'ale úprava též nová. Za tímto stavením jest zahrada, která byla před
časy za kláštera i za doby zámku zahradou. Asi v x 6. století nebo za Vácslava Budovce obdržela úpravu
svou, totiž ambity na západní a východní straně, z nichž zbyly jen venkovské zdi s výklenky někdy
pomalovanými. Na konci této zahrady bývaly dvě věže čtverhranaté. Jedna z nich ještě stojící má na
venkovské straně rustiku, a šnek k ní přistavený
vyhlíží jako nějaká bcule. Pod střechou této
věže spatřuje se vypouklá hlava lidská s dlou-
hýma ušima a obojkem (krejzlíkem). Ve svrchní
části její jsou světničky, ale do spodku, v němž
bezpochyby nějaké vězení bývalo, není přístupu.

Vedlé ní v rohu bývala druhá věž, z níž zbyly
jen základní zdi, a stojí na jejím místě besídka.

Od ní vycházejí hradby zpola pobořené, ale
dobře zvenčí ještě zřejmé. Před sto lety (za dob
Schallerových) ukazovala se také v zámku krypta
podzemní (z dob kláštera?), v níž spatřovaly se
oltář a hnáty lidské neobyčejné velikosti, bezpo-
chyby od šlechticů tu pochovaných pocházející.

Klášter, který v těchto místech stával od
svého založení, měl název Hradiště, kterýž ob-
držel po nějakém starším opevnění; neboť první
pohled na výborné položení místa ukazuje, že
tu stál v pradávných dobách hrad. *) Markvartici

Kostel svaté Anny v městě

Hradišti (nynější pohřebiště

') 0 zbytcích někdejšího náspu Pam. arch. XIV. 350. Valdšteinovo).

Zazděný portálek na hřbitovním kostele v Klášteře.

KLÁŠTER A HRADIŠTĚ.

25

založili tu klášter napřed řehole sv. Benedikta a později
(r. 1177) zavedena sem řehole Cisterská. Klášter hoj-
nými statky nadaný udržel se až do husitských válek.

Vavřinec z Březové vypravuje, že bratří Orebští opev-
něný Klášter Hradiště u Valečova mocí dobyli, vybrali
a spálivše k Praze odtáhli (30. dubna r. 1420). Vůdcem
jich byl Hynek Krušina z Lichtemburka. *)

Se statky Klášterskými tehda peněz chtivý Zik-
mund nakládal tak, jako s mnohými jinými duchovními
statky, odměňuje jimi své věrné nebo jim je v ochranu
dávaje. Roku 1420 dne 28. října zapsal v Berouně
klášter Hradiště a statky Dub, Pátek a Kostomlaty
Janovi z Vartemberka a z Ralska dílem v 3206 kopách
starého dluhu, dílem za službu, kterou měl se 138 odě-
nými po 26 neděl na hradě Pražském konati, což či-
nilo 1794 kop. 2 ) Jan tento měl již od r. 1417 nějakou
část klášterství ve svém držení; zejména nacházíme
jej tehda jako patrona kostela v Hlavicích, později,
a to ještě r. 1425 dosazoval na fary klášterní kněze
katolické. 3 ) Jak se zdá, způsoben pak tu v okolí r. 14 26
převrat takový, že Hradiště a krajina okolní až pod
Ještěd dostala se v držení kališníků. Že Sirotci tu
r. 1431 poroučeli a Klášter ve své moci měli, vysvítá
z jednoho zápisu, 4 ) ale kdo tu rozkazoval, není známo.

Císař Zikmund zapsal roku 1436 v říjnu Dub město a
klášter, Krucemburk hrad. Hradiště klášter, vsi Buko-
vinu, Jivinu, Neveklovice, Vicmanov, v Páchánu člo-
věka, městečko Hradiště, vsi Rybitví, Březinu, Host-
kovice, Přestavlky, Blata, Hněvusice a Lhotici v 3000 kopách Janovi Čapkovi ze San . a ) Ostatní zboží
kláštera rozličným osobám zastavena. Velikou část drželi páni z Valdšteina. Jak a komu se potom
postupováni kláštera dálo, není nám již známo. Jen to se ví, že Slezáci s Jaroslavem ze Šternberka
r. 1470 městečko Hradiště vypálili. c )

Jedna část zboží toho s Klášterem přešla na Mikuláše Bertoi z Dube\ jenž se jako pán na
Mnichově Hradišti (r. 1473) ve svobodách města Bydžova a potom 1 r. 1478 vyskytuje. 7 ) Synové jeho
Jiřík a Burjan nacházeli se v držení téhož zboží r. 1486, 8 ) a postoupili zápisy své na Hradiště spolu

s Čeňkem z Barchova (jemuž
též nějaká část klášterství pa-
třila) obci Starého města Praž-
ského, S právo mocností této
obce i to souviselo, že se usadil
na Hradišti Augustin Sanktu-
rienský, biskup, jenž byl na
prosbu kališníků do Čech přišel,
tu svátost pod oboji způsobou
rozdával a udílel všem způso-
bilým svěcení na kněžství. Bi
skup Augustin v Hradišti mě-
stečku zejména roku 1492 dne
26. června kněží světil a svě-

‘) Srovnej i St letop. na str. 37.
Mniši, jak se zdá, utekli a také některé
drahocenné věci zachránili. Vácslav opat,
tuším, se roku 143 1 na Bezdězi zdržoval.
*) Archiv Svatého Vácslava. 3 ) Lib. conf.
*) Rkps. bibl. Praž. “) Rkps. Vídenský.

Pamětní deska Vácslava Budovce z Budova a manželky jeho Anny z Vartemberka *) Archiv č. VIII. 3. *) Paprocký o st.

na zámku v Klášteře Hradišti. pan. 88, o st. ryt. 274. *) DD. 17. f. 56.

%

17

Hrady a zámky České X.

126

KLÁŠTER A HRADIŠTĚ.

dectvi o vysvěceni Bohuslava Žlutického vydal „na našem hradu Hradišti nad Jizerou 41 . *) Augustin zemřel
r. 1493 dne 1. března a pohřben v kostele Matky boží v Týně. Král Vladislav usiloval v ty Časy zboží
kláštera Hradiště vyplatili, poněvadž Linhart z Gutšteina, jemuž výplata dána byla, k tomu se neměl.
Vyplativ klášter teprve po biskupové smrti, zastavil jej s tím, co se k němu tehda drželo, roku 1493
dne 3. prosince Janovi a Bernartovi bratřim z ValdŠteina v 2250 kopách, a poněvadž ti po svém otci
Hynkovi i Loukov, Loučky, Podole, Břehy, Panošín, Újezd, Vitanovice, Střižovice, Padařovice, Jirsko
a Soběslavice vše kláštera Hradišťského drželi, znenáhla se bývalé klášterství zcelovalo. 2 ) Aby i ostatek
ještě připojen byl, připsal jim král (r. 1501, 15. března) 400 kop a dovolil jim ještě ty vesnice vyplatiti,
kteréž ve svém držení neměli. 3 ) Na opravu a polepšení městečka Hradiště dovoleno jim r. 1506 skrze
krále, aby mest přes Jizeru opravujíce a lavičky přes řeku zdělajíce, z toho užitky brali; k tomu ještě
r. 1508 přidáno, aby si krčmu novou při lávce nad Hradištěm vystavéti mohli. 4 )

Roku *512 odevzdali Jan a Bernart panství Hradišťské dobrou volí Janovi Svojanovskému
z Bozkovic, vymiňujíce si toliko, aby zboží to na ně a jich dědice spadlo, kdyby zemřel bez dědice, a jen
tenkráte, kdyby po něm zůstali dědicové mužského pohlaví, aby se jim 5000 kop vyplatilo. fl ) Svojanovský
takto dobře pochodil, neboť když potom o vše své jmění přišel, mohl se uchýliti na Klášter a tu bydlel
do smrti. Úředníkem tu měl r. 1521 Jana Šturma z Eberštorfu c ) Když Svojanovský r 1528 zemřel, 7 ) byl
Jan z ValdŠteina syny bratra svého zemřelého od sebe oddělil a odbyl, protož jemu samému nápad
náležel, jejž r. 1528 dne 10. října prodal Janovi z Vartemberka na Dubě za 700 kop grošů českých. 8 ) Aby
však tento držení zboží měl co nejlépe pojištěno, dal si ještě práva synů Bernartových (r. 1530) dskami

zapsati. Ke Zvířeticúm držel Jan také čásť klášterství, obdržel
r. 1532 potvrzení Hradiště pro sebe a syna svého a co tu ještě
bylo práv věřitelů po Svojanovském, vše bedlivě vyvažoval
a splácel. 9 ) Král Ferdinand mu r. 1538 dne 15. května jakož
i synu jeho Adamovi a tohoto choti Mandaléně z Kolovrat
připsal 1000 kop, k tomu opět r 1539 a 154O 700 kop přidal. 10 )
Janův syn a dědic na Hradišti Adam stavovskou bouří
r. 1547 o velikou čásť svého jmění se připravil. Maje nemalého
účastenství v celém tom hnutí Čtyři panství svá na dobro ztratil,
a jen Zvířetice a Klášter mu z milosti ponechány. Než r. 1555
učinil v příčině statků svých smlouvu s komorou Českou, tak
že mu navráceny Rohozec a Skály za 55 000 kop a on proti
tomu králi odevzdal klášter Hradiště v 26.000 kopách i s mlýnem
Podklášterským v nově postaveným, a ostatek v hotových pe-
nězích zaplatit! přislíbil. Smlouva se stala dne 7. srpna a po-
stoupeni se mělo státi o sv. Jiří roku 1556. Hned po smlouvě
připovídal se Jaroslav z Kolovrat, že sám Hradiště vyplatí,
to jest dá peníze potřebné k vyplacení Rohožce zastaveného,
a poněvadž mu byl král 12.000 tolarů dlužen a kromě toho
Sebastianu z Šenaichu, držiteli Rohožce, také 3000 tolarů do-
pláceti měl, svolil k tomu (r. 1555, 13 října), aby Jaroslav klášter
do života svého držel a v městečku k polepšeni bytu 1000 tolarů
prostavěti mohl. Klášter totiž zůstával pořáde pobořeným a
pustým, a ti páni, kteří nemívali sídla, bydlívali ve tvrzi v nově
postavené v městečku, a to bývalo jen v 1. 1473 — 1493 a 1514
až 1528. Zdá se však, že k vyplaceni skrze Jaroslava nepřišlo,
a Že král odbyv jej jiným způsobem, sám Hradiště ujal. Komora
královská prodala r. 1556 dne 4. května čásť zboží, totiž vsi
Bukovinu, Jivinu, Neveklovice, Mukařov, Vicmanov, Kozmice,
Hlavice, Podbukoviny, dvůr poplužný slově Pachanů, dva
mlýny a plat v Mohelnici Jiříkovi Labounskému, ostatek pak

Mramorový ráhrobek renesanční
Jindřicha Smiřického ze Smiřic, pána na Skalách
(t r. 1569), v kostele Týnském u Rovenska.
Kreslil Jan Prousek.

') Kniha města Chrudimě z r. 14.39 O I. *) Archiv gub Dobner Mon. I.
253, 259. *) Archiv Č. VI. 588. 4 ) Archiv gub. Dobner, Mon. I. 263. 5 ) Dobner,
Mon. I. 266. 6 ) Reg. kom. soudu. ') Věřitelé sáhli také na panství Hradišťské,
pokud tu co Svojanovskému náleželo. (Viz Kopiář arch. gub. V. 49) *) Dobner

276, DZ. 6. D 18. 9 ) Dobner, DZ. 6. D 4, archiv gubernialní. Dobner 236,

288 ; archiv gub.

KLÁŠTER A HRADIŠTĚ.

127

(vkl. r. 1556, 7. prosince), totiž „Klášter řečený Hradiště, pustý, obořený", dvůr poplužný pustý, město
Hradiště, lesy Stanoviště, Vidlary, Starý hvozd, Kobylí hlavu, u Dubce, u Lipky, u Břevna, v Sádkách,
Cíhadkách, pod Radechovem, Lipiny, v Habru, u Vořecha, Horky a Studený důl, řeku Jizeru, rybníky,
s podacím kostelním a mlýnem pod Klášterem Jiříkovi z Labounč na Hradišti a Jindřichovi Žibřidovi
z Velechova ke zpupnému dědictví za 5500 kop grošů. Kupci se potom rozdělili, tak že povstala dvě
nová zboží. Klášterské a Hradišťské.

První díl Labounského obsahoval Klášter zámek pustý se zdmi a stavením pustým, mlýn a jiné
příslušnosti, druhý, Žibřidův obsahoval město Hradiště celé i s Rybitvím a vším příslušenstvím. Ve
společnosti ponechány most do tvrze Hradiště, vazba nebo vězení v mostu, příkop okolo tvrze, zvonec
na věži a palác 7e tvrzi a kus před mostem. 2 ) Labounský teprve založil zdejší zámek; znak jeho jest
vytesán na věži zámku naproti ostatkům chrámovým se zdvihajícího, což zjevným jest důkazem, že byl
zámek za vladaření Labounských z rumů někdejšího kláštera postaven. Také stavba tohoto zámku, majíc
naskrze ráz doby renesanční {až na některé ostatky budovy klášterní), poukazuje k této době.

Labounský, muž v právech dobře zběhlý, stal se prokurátorem při soudech na hradě Pražském
a snad málokdy se na Hradišti zdržoval. Roku 1561 jsa těžkými nemocemi sklíčen a aby k prvnímu
zdraví svému mohl navrácen býti, dal se dnem i nocí po čtvrť léta hojiti od Adama Lehnara z Kouby
a také bral mnohé a rozličné léky z lékárny Adama a bratra jeho Abrahama. Poněvadž potom veliké
peníze za léčení platiti nemohl, přišlo k soudům. Jiří zemřel roku 1572 dne 10. května. 3 ) Syn jeho Jan
Labounský z Labouně horlivě vyznával viru bratří českých, stál pevně při bratřích na sněmích a jednáních
a obnovil r. 1575 sbor v Hradišti. Balbin o něm pochvalně mluví, že učené Udí podporoval. Že o něm
mluvil r. 1577 J an Šlechta ze Všehrd, že jest z chlapského pokolení a ze psí lehké krve, lze vysvětliti
dílem rozličným vyznáním víry, dílem i tím, že Labounšti teprve v 16. století povýšeni byli do šlechty
a pak od starých vladyk z Labouně k erbu přijati. 4 ) Jan byl poprvé ženat se Salomenou z Habartic,
s níž měl jedinou dceru Elišku, potom vdanou Slechtovou; této dal r. 1590, když jej byla z dílu mateřského
obeslala, 2500 kcp míšeňských. Po smrti Salomenině měl druhou manželku Lidmilu z Olbramovic, jíž
r. 1582 na Bukovině, Jivině, Neveklovicích a Mukařově věnoval. 6 )

Jan zemřel r. 1601. Závětí svou, danou r. 1599, 2;. září, poručnictví nad statkem svým a nad
Alžbětou z Pacřouně, třetí manželkou svou, dal Jindřichovi Zlivskému z Labouně na Chomutičkách,
Jiříkovi Vančurovi z Rehnic na Studénce a Dolních Přívorách, Jiříkovi Mladotovi ze Solopisk na Hořeních
Stakořích a Jiříkovi Esterreichovi z Eměřic a v Podole. Panství své „zámek Klášter Hradiště" odkázal
synu svému Janovi Jiřímu , ale tak, kdyby měl zemríti, aby spadlo to na dcery Janovy Mandalénu
a Kuňku. 6 ) Toto ustanovení provedeno skutečně po časné smrti Jana Jiřího, a Hradiště se dostalo takto
na polovici Mančaléně vdané Mladotové, a na polovici Kunce vdané Vlkové. Onano postoupila r. 1611
zápisem dlužním v 100 kopách (ale teprv aby je dostal po smrti její) „polovici zámku Kláštera Hradišťského
nad Jizerou s vesnicemi, dvory, lesy, rybníky, lukami, pivovárem, mlýny, potoky, Jizerou a Štěpnicemi"
manželu svému Vácslavovi Mladotovi ze Solopisk. 7 ) Zápis ten platnosti své nedošel, nýbrž obě sestry
prodaly panství roku 1612, 2. února Vácslavovi Budovcovi z Budova na Hradišti nad Jizerou, Zásadce
a Kocňovicích, J. M. K. radě, za 81.000 kop, a to: zámek Klášter Hradiště s pivovárem, olejnou atd., dvůr
poplužný při něm, ovčín, cihelnu, dvůr Pachounský, dvůr Bukovinský se všemi dědinami a řeku Jizeru,
mlýn Klášterský a mlýn Borovský, dům v Hradišti s rolemi, vsi Klášter s podacím, Jivinu, Bukovinu,
Kozmice, Neveklovice, Borovice, Vicmanov, polovici Mukařova s podacím, Hlavici s podacím, DoIce>
Mohelnici co tu měl, Ždár, Habr co tu měl a Bukovinu. e )

Jindřich Žibřid z Velechova, jenž držel díl patřící k městu Hradišti, za svého tu hospodaření
nedocházel úcty u svých známých. Tak na př. Jan z Semechova nejen o něm mluvil, že mu chce jeho
neřády tak vyčisti a vyložiti, žeť se za to musí v hrdlo sty děti nýbrž i poslal mu roku 1557 poselství
s cedulí řezanou, v níž bylo doloženo: „Žeť tvůj život neřádný chci tobě vypsati a vyčisti a již jest na
díle větším vypsáno a sepsáno, ale při přítomnosti pana Filipa z Vildnšteina a jiných pánův a přátel
není korygováno; jakž to na hotově bude, budeš to miti pořádně sepsané odesláno." Že sem a tam někdo
říkal, že je lepší než Žibřid, také se stávalo. Jiříka Ctibora z Dobré obvinil před právem Nymburským
ze slov hanlivých, a tu Ctibor odpověd dávaje, soukupa Petra Opršála ze Žher jmenoval; potom Jindřich
k Petrovi o to řád práva zachoval, ale na snažnou žádosť přátel k přátelskému jednání přivolil. I poněvadž
Ctibor kromě těch předešlých hanlivých slov to před právem Nymburským čisti dal, „že sem já Jiřík

') DZ. 12 H 30, arch. gub. a ) DZ. 53. M 24 — K 9. 3 ) Veleslav, kalendář. *) Reg. kom soudu, Bohemica docta. s ) DZ. l\.

J 16, ]68. C 18. •) DZ. 130 D 24 — 2q. Po smrti dcer třehto, kdyby ber dědiců sešly, mělo spadnouti na Jindřicha Zlivského. 7 ) DZ. menši 237.
C 15. *) DZ 185. A 24 a 136. B 16. Odpíral tomu Jan Jiří Zlivský, syn Jindřichův.

7

Klášter nad Jizerou u Mnichova Hradiště*

Hradiště Mnichovo.

KLÁŠTER A HRADIŠTĚ.

130

Ctibor starobylejší vladyka a lepší rytířský Člověk nežli on Jindřich^ a v Poděbradech o něm mluvil, že
jest sedmý lhář, pohnal jej do komorního soudu. S Adamem z Vartemberka soudil se proto, že tento
dlužen byl obci Hradišťské 52 kopy a také byv držitelem města, roku 1554 po smrti jednoho souseda
dva koně, valacha a 14 korcův obili k ruce své vzal a do dvora Zvířetického odvezl. * *) Násttpce Jindřichův
Adam Zibřid z Vdechová zapsal r. 1577 město Hradiště nad Jizerou manželce své Krezcenci z llabarlic .
Před smrtí svou (f r. i.S 70 ) pak odkázal jí všechno své jmění. Sestry Adamovy Kateřina a Dorota arci
tomu pořízení odpíraly pravíce, že ona Krezcenci nepokáže, aby kdy k ^stavu manželskému pořádným
knězem oddána býti měla, než že je jeden truhlář z Mladé Boleslavě (Jan Staven), bratr sekty Valdenské,
snoubil. Karel Stařinský z Libšteina, jenž pak v tomto odporu pokračoval, nechal se r. 1594 penězi odbyti. 2 )

Krezcenci vdala se po druhé (před r. 1582) za Kryštofa Budovce z Budova , jenž toho vyprosil
u Rudolfa II. (r 1586), že Hradišťským jarmarky jich na lepší dni byly přeloženy. Když pak Krezcenci
r. 1598 zemřela, zdědil po ní Kryštof vedle kšaftu jejího r. 1582 sepsaného zboží Hradišťské. 3 ) Dotčený
Kryštof, jenž v mladém věku do Španěl poslán by 1 3 , potomně císaři Karlovi V. v Nizozemí a v Říši ve
zprávách válečných sloužil, tolikéž v Uhrách za tří králů na výpravách byl, oženil se po druhé s Maruškou
z Bubna. 4 ) Posledním pořízením svým (r. 1602, 4. června) odkázal město Hradiště nad Jizerou a vsi Dneboh
a Dobrouvodu Vácslavovt Budovci z Budova na Semčicich, císařskému královskému radě při apelacích, strýci
svému, při čemž také pamatoval na Marušku, manželku svou, odkázav jí 10.000 kop nad věno její, a na
příbuzné své a přátele. Zemřel r. 1602. 5 ) Když pak Vácslav r. 1012 i díl Klášterský kcupil, došlo ke
sloučení obou dílů od r. 1557 oddělených.

Vácslav Budovec z Budova, i Kozí bradka řečený, byl jeden z nejznamenitějších mužův onoho
věku. Pobyv v cizích zemích, mnohé myšlénky a popud k pozdějším pracím čerpal z obcování s učenými
muži, naučil se cizím jazykům a k tomu poznal řády a způsoby dvorské. Jako hofmistr poselství císařského
přebýval sedm let v Cařihradě a měv tu nejenom častá rozmlouvání s Turky a renegáty, nýbrž i poznav
důkladně korán, tím více utvrzen byl ve víře křesťanské vyznání bratrského a naplněn nenávistí k islámu;
odtudž také pocházel spis jeho Antialkoran, brzo po návratu sepsaný. Císař Rudolf II. jmenoval jej
r. 1584 radou nad apelacími a potřeboval ho v některých jednáních veřejných O přízeň císařovu přišel
r. 1602, když se horlivé o to bral, aby bylo bratřím svobodné vyznání víry propůjčeno. Od té doby
nacházel se v oposici stavovské a dovedl toho, že byl r. 160^ přijat do stavu panského. V jednáních
veřejných r. 1608 a 1609 měl tak platné účastenství, že od té doby za vůdce a hlavního řečníka stavů
byl pokládán. Horlivě plnil úkol svůj vždy o to se staraje, aby hnutí stavovské rázu náboženského
nepozbývalo, a tak jest i vymožení majestátu (r. iboiy) přední jeho zásluhou. 6 )

Jmění jeho bylo z počátku neveliké, totiž statek Semčice, ale poněvadž r. 1602 dědil Hradiště
a byl dobrý hospodář, vezdejších statků mu přibývalo, tak že r. 1604 mohl přikoupiti Zásadku. Hradišťští
dostali s ním osvícenou a dobromyslnou vrchnost. Ve výsadě, kterouž dal městu Hradišti roku 1602
dne 11 listopadu, touží na to, kterak někteří obyvatelé v tomto království, kteří poddané své mají, po
týchž poddaných svých, když je Pán Bůh z tohoto světa povolá, nápadní právo sobě nařídili a jeho
užívají, že když rodiče umrou a zanechají po sobě dítek, tehdy ten jich statek na díly se klade mezi ty
dítky a pánu také jeden díl, a když kdo z těch dětí pozůstalých umře, tehdy díl umrlého ne na jiné
bratří nebo sestry, ale na pána přichází, též otcové po synech a vnukové po dědu a bábách a naopak
nedědí. Horlivý vyznavač jednoty bratrské a pán, jehož rozhled se byl ve světě rozšíří], poznával, že
se to příčí božímu a přirozenému právu, a nechtě, aby žalostivě toho rodičové oČekávati měli, aby to,
což pracně a lopotně v potu tváři své dítkám svým zanechali, oni po nich užiti neměli, udělil Hradišťským
svobodu, aby jedině příbuzní po příbuzných dědili, a výslovně poznamenal, že tak nečiní z úplatku, že
by mu co za to poddaní dali, ale z lásky, kterou k nim jakožto ke svým věrným a milým poddaným
měl. Daroval jim také k obci tržné, jarmarečné a clo v Turnovské ulici. Téhož roku dal hamfešt
nákladnikům města Hradiště na 33 várky piva bílého po 16 sudech, když pak od toho r. 1610 upustili,
odpustil jim úroky nebo jakékoliv platy stálé, ospy obilí ssutého, roboty orné, ženné a vozné a konečně
slepice a vejce. K tomuto nadání přitiskl pečeť také Adam, syn jeho. 7 )

Když nabyl Kláštera, nalezl tu kromě zřícenin kláštera zámek od Labounských postavený. To
vše uvedl asi v tu způsobu, jak se nyní spatřuje; zejména užil starého portálu chrámového jako vjezdu
k zámku, a ks zdem postranním přistavěl nová hospodářská stavení. V tom smyslu jen lze rozumět!
staré pověsti, že z kostela učinil marštal. Schaller vypravuje kromě toho o něm, že dal kosti mrtvých
tu pochovaných vykopati a spáliti a náhrobky opatův a pánův tu pochovaných vyházeti, což lze tak

') R«g. kom. soudu. *) DZ. 20. L 24, 89. D 28, 170. E 8. *) Reg. královská, DZ. 128. H 4 4 ) Papiocký o st. ryt. I45.

*) DZ. 131. Eli. 6 ) Jirečkova Rukověť L 106. 7 ) Archiv v Hradišti,

KLÁŠTER A HRADIŠTĚ

• 3 *

rozuměti, že se tak stalo při kopáni základů
k novým stavením, ale že náhrobky posud za-
chované nebyly rozbity. Ve sborech poddaných
svých svou osobou přítomen býval a sám pod-
daným slovo boží vykládal. l )

Pro koupení panství Klášterského měl ne-
malé spory. Ve smlouvě o né učiněné zavázal se
Mandaléně a sestře její, že dluhy, kterými jsou
Klášterští lidé jim za ryby a pivo povinni, a jež
na ceduli řezané poznamenány byly, vyupomíná
a o jich zaplacení do sv. Havla se postará; ale,
jak se zdá, peníze ty ztěžka se dobývaly. Kromě
toho zanechala Mandaléna devět úlů včel u Anny
Říhové, jinak Staré báby v Jivině, poničivši jí je
k opatrováni, ale Vácslav maje ty včely za věc
prodanou, kázal je odvézti. Tato druhá věc spo-
kojena smlouvou, ale častá dopisování mezi Vác-
slavem a Vácslavem Mladotou ze Solopisk na Le-
šanech, manželem Mandaléniným, způsobilo nové
kyselosti. Viděti to nejlépe z psaní, které Mladota
psal Budovci (r. 1613, 9. máje) a v němž jest doloženo: „A kdež dokládáte, že jste se toho na mně nenadáli,
abych Vás Achabem starým jmenovati měl, a já v pravdě sem se toho na Vás (chtíce Vy pobožný člověk
býti) nenadál, abyste se na některé věci mé nej milejší manželky náležející tak lakomě (a hůřeji nežli onen
Achab, král Izrahelský) sahati a je sobě osobovati měli, odkud ž sem Vám přirovnávajíc Vás k němu,
žádné křivdy neučir.il, což by mi snadně (kdybych o tom právě, před kterými by mi to na Vás prokázati
náleželo, věděl) prckázati bylo. A protož, poněvadž o tom právě vědomosti nemám, neublíživ Vám
tím slovem Achab nic na Vaší poctivosti, kdež Vy o mně v témž psaní svém (27. dubna) píšete, že
mě nemáte a míti nebudete (dokudž bych to na Vás, že Jste se způsobem Achabovým nač lakomě
potahovati měli, neprokázal) než za duplovaného lháře, touž i já Vám odpověd na neušetřená hanlivá
slova Vaše dávám, že Vás nemám a míti nebudu (dokudž toho na mne neprokážete, že bych tu co
o Vás, přirovnávaje Vás ve Vašem lakomství k Achabovi, selhati a Vám křivdu učiniti měl) než tím
způsobem, jako Vy mě, za duplovaného lháře, čímž se spraviti moci budete. U2 ) Do r. 1617 trvaly tyto
kyselosti, a r. 1617 zatkla Mandaléna Budovce půhonem píro nevyupomínané věci; nežli však k přeslyšení
té pře přišlo, byl již Budovec mrtev.

V osudném roce 1618 činným byl Vácslav Budovec a zvolen za jednoho z direktorův a správců
zemských, hlasoval pro zavržení Ferdinanda II. a zvolení Bedřicha falckrabě, za něhož byl presidentem
nad apelacími. Léta 1620 v Červenci chtěli stavové vypraviti poselství do Cařihradu, i žádán Budovec,
ježto v mladém věku svém v Turcích byl a obyčejů národa toho povědomost má, aby výpravu tu na
sebe přijal, ale sešlostí věku z toho se vymluvil. Za to mu uloženo, aby vyslance Tureckého slavné
uvítal a s ním jednání vedl. Po bitvě Bělohorské vyprovodiv manželku svou Annu z Vartemberlka, syna
Adama a vnuky z Prahy, vrátil se, aby se nezdálo, že korunu českou, která jemu samému druhému
k ochraně svěřena byla, opouštěl. Dům jeho zúplna vydrancován, on pak dán do vězení. Kdjrž Pavel
Aretin, apelační sekretář, navštíví v jej se ho tázal, proč neuprchl, odpověděl Budovec mezi jiným: „Syt
jsem dnů svých ; Pánbůh račiž vžiti duši mou k sobě, abych nespatřil pohrom, kteréž, jak vidím, zachvátí
vlast mou.“ Dva kapucíni pokoušeli se v posledních dnech obrátí ti jej, oba však theologickou jeho
zběhlostí poraženi jsouce ustoupili. Podobně dařilo se dvěma jezovitům, kteréž Budovec známostí písma
přemohl. Když r. 1^21 dne 21. června na Staroměstském rynku skonal, bylo pánu, kterýž heslu svému
In Deo řortitudo do smrti věren zůstal, 74 léta. Syn jeho Adam, jenž byl ženat s Margarytou z Hodéjova,
zakládal si za živobytí otce svého pěknou knihovnu, z níž zbyla ozdobná kniha znakem jeho a manželky
jeho ozdobená. 3 ) Utekl do Hagu, a r. 1652 domáhal se syn jeho Bedřich Ludvík toho, aby mu pozůstalost
po matce byla vyplacena.

Poněvadž byl Vácslav Budovec hrdla, cti a statkův odsouzen, všechen jeho, manželky a syna
jeho statek byl zabrán (kromě věna manželčina) a statky Klášter s Hradištěm, Zásadka a Chocnějovice

Znak hrabat z Valdšteina na starém portále v Klášteře Hradišti.

l ) Schaller 75, a ) Reg. kom. soudu. 3 ) Viz Mitth. des ndbm. Exc.-Cl VX 69. opravu chyby tam.

» 3 * *

KLÁŠTER A HRADIŠTĚ.

prodány r. 1622 dne 20. srpna Albrechtovi z ValdŠteina. Roku 1624 statky ty z práva zemského propuštěny
a k novému knížectví Frýdlantskému připojeny. Kníže odděliv Zásadku a Chocnějovice jako zvláštní
léno dědičné, zastavil roku 1624 dne 9. listopadu Klášter, Zvířetice se Studenkou a Svijany jakožto léna
Frýdlantská jM aximilianom z ValdŠteina , jenž se měl jednou státi nástupcem jeho v knížectví. J ) Za něho
dálo se obracování poddaných na víru katolickou, ale velmi zvolna, poněvadž míval Maximilian na svých
statcích úředníky nekatolické. Když pak r. 1631 Sasové do Čech vtrhli, vzbouřil se lid selský na některých
panstvích knížecích a zmocnil se zejména Nového zámku, Hradiště Mnichova, Housky, Dokez a Bělé. 2 )
Po smrti knížete byl Maximilian ponechán v dědičném držení dotčených statků, kteréž pořád držel. Měl
tu potom hejtmana r. 1636—1638 Mikuláše Holára z Prachně. 3 )

Po jeho smrti držel druhý syn jeho Karel Ferdinand (f r 1702) Svijany, Hradiště, LouČeň a Velký
Újezd. Za něho vyhořel zámek Hradišťský r. 1657 dne 2. listopadu. Oheň ten prý zavinili Mikuláš Matucha,
soused Turnovský a purkrabě zámecký, a Michal Kyncl, vrátný, kteří proto obviněni u práva Turnovského.
Vrátný pálil v pekárně prach a pazdeří a odtud se zapálilo; čeládky nevolal, nýbrž sám hasil, ale neuhasil.
Pak sváděl vinu na Matuchu, že prý pálil to pazdeří z jeho rozkazu, ale Matucha dobře odpovídal, že je
měl páliti venku. 4 ) Roku 1663 potvrdil Karel Ferdinand Hradišťským výsady a listy „předka svého“
Vácslava Budovce doslova, a to proto, že v minulých letech k některým povinnostem, jako k braní omastku,
másla, sýra, ryb a obilí vše ke zpeněžení, také i k robotám od předešlých správců potahováni byli. Slíbil
jim pak, že již k braní a kupování rozličných věcí od panství stěžováni a nuceni býti nemají. Měli tehda
Hradišťští štěstí se svými vrchnostmi! Karel Ferdinand prodal roku 1675 dne 24. dubna zámek a město
Hradiště s příslušenstvím a vsi Dobrouvodu, Dneboh, Habr Hradišťský, Vicmanov, Mohelnici a Košovice
za 73.000 fl. Arnoštovi Jozefovi z Valdšteina, strýci svému, jenž již držel Klášter se Zvířeticemi po otci
a dědu svém. 5 ) Od té doby zůstaly Klášter, Hradiště a Zvířetice v držení rodu ValdŠteinského.

■) Bílek, děje konf. a ) Osvěta r. 1873, str. 181. s ) Stará grunt, kniha Podhradská. Roku 1652* Jiří Jeník Zásadský z Gamsendorfu.

*) Archiv Turnovský. s ) Archiv Hradišťský, DZ. 395. S 29.

Znak města Mnichova Hradiště.

ZASADKA HRAD.

ásadka položena jest v pěkné krajině při samém ovčínu pode vsí Sichrovkem
(severně od Mnichova Hradiště), nad kterouž skála pitvorná, podobající se pou-
stevníku s kuklí, vyniká a příchozího nemálo pobaví. Na patě Zásadky vine se
Jizera skrze louky a luhy, po obou stranách svírají údolí stráně nebo volné
svahy, křovím a stromovím obrostlé. Ačkoliv jest krajinka tato pěkná pro
mnohé své stromoví a má půvab tekuté vody, přece jí schází jedna vnada, totiž
les. Na tuto krajinu shlíží zbořená a pustá Zásadka se stráně vysoké, kteráž
strmě k údolí spadá a k východu končí se u skalnaté debřiny, jež se táhn^
za Sichrovek. V rohu mezi oběma, kterýž byl příkopem od ostatní roviny od
dělen, stával hrádek, z něhož jen pramálo zbylo. Jsou tu ovšem zříceniny vy
soké, které za posledních let odkopáváním valně se zmenšily, ale to jsou zbytky
zámku postaveného teprve v 16. století. Nový tento zámek skládal se z několika
oddělení, z nichž jen strana severozápadní zbyla, měl v přízemí veliká, v po
schodi něco menší, veníři obložená okna, a byl, jak seznávati, zřízen jako slušné
panské sídlo. Neboť nic tu neuvidíš ozdobného, než jen bílou omítku zdí, skrze
1 niž barva kameni a cihel proniká. V severním rohu na Opyši hradiště vidět?

jest ještě zbytky prvotní Zásadky, jichž při založení zámku upotřebili, a protože již sešlé byly, vycvikovali.
Při založení nového zámku vlámána sem větší okna a vyzděna cihlami, aby dostalo staré stavení takovou
způsobu, jako mělo nové, ale omšené jeho Šedivé zdi svědčí o stáři velikém. Na jižní straně jest kopec
rumu, na jehož místě před lety základy čtverhranaté věže se spatřovaly. V příkopě již hodně zaneseném
spatřují se zbytky starých zdi jakož i základy drnem zarostlé. Zavezli a zaházeli jej již před lety, tak že

jest velice mělký a jen k tomu slouží, aby tu voda ze studnice a z ovčína odtékala.

O starších dějinách Zásadky jest nám pramálo známo. Zachoval se nám list starodávný Matěje
Pomazánky ze Zlivě y v němž píše o Zásadku nějakému pánu nejmenovanému, že ji koupil za své peníze
a ji ve dskách má, ale že prosí, aby mu ty peníze vrátil. 1 ) Matěj Pomazánka byl ve službách Petra
Děvínského z Vartemberka (r. 1406) a možná, že od něho Zásadku koupil. 2 ) Snad i statek ten dlouhá

léta pánům z Vartemberka patřival, a tím by se vysvětlilo, proč se o něm v starší době nikde nemluví.

Do r. 1452 patřila „tvrz Zásadka* Čouchům ze Zásady, jak bude obšírněji pověděno v dějinách Navarova.
V 15. století obnovena jest Zásadka po nějakém spuštění a nazývala se Novou Zásadkou. Roku 1490
držel ji Markvart Frycek z Daliměiic y jak zřejmo jest z prodeje nějaké dědiny u dvoru Vodického. 3 )
Později ji měl V doslav Hrzán z Harasova y za něhož spustla, poněvadž pán bydlíval na jiných svých zámcích.
Když se tři synové jeho roku 1520 dělili, dostal Jan } druhý z nich, za díl svůj zámek Zásadku opustlý,
jehož popluží bylo lidem pod plat prodáno, vsi Přibyslavice, Hradecko, dvůr Kurovodice, vsi Kácov

') Rkps. bibl. Pražské. DD. 14.
Hrady a zámky České X.

64. 3 ) Archiv Boleslavský.

18

v

*34

ZÁSADKA HRAD.

a Podhněvesice a ještě jiné vesnice v okolí Housky. f ) Jak se zdá, Jan brzo prodal tento :statek a seděl
potom na Vrutici. Nástupcem jeho byl Petr Vančura z Řehníc a na Valečově, který pořízením svým r. 1539
na den sv. Marka sepsaným odkázal statek Zásadku Petrovi SamŠinskému z SamŠiny . a ) Tento z dobrého
dědictví měl jen jediný malý soud, poněvadž jej r. 1543 pohnal Mikuláš starší Vančura z Rehinic, aby vrátil
kus dobrého tenata na velikou zvěř, který Mikuláš Vančurovi na připsáni Petrovo půjčil. Petrův nástupce
Mikuláš Samšinský z Savišiny opustil Zásadku a bydlil v Ku rov o dicích, a ponechav tyto sobě, prodal
roku 1560 zámek pustý Zásadku s dvorem a dvěma rybníky pustými Zikmundovi Vančurovi mladšímu
z Řehníc. 3 ; Za nedlouho nabyl jí Kryštof Prok 2 Velnic t hejtman císařský na Poděbradech, jenž se jako pán
její r. 1573 připomíná. 4 ) Týž prodal r. 1579 zámek Zásadku, kterýž byl opravil a postavil tak asi, jako
zříceniny ukazují, Bernartovi hraběti 2 Hardeka. 5 ) Nedlouho potom nabyla jí Hedvika 2 Hazemburka , vdova
po Albrechtu ze Smiřic a na Náchodě (f r. 1567), kteráž tu bydlila s druhým manželem svým Jiříkem Hasi-
štejnským z Lobkovic. Zemřela r. 1592 dne 28. března, odkázavši pořízením svým posledním Zásadku dceři
své Kateřině Žerotinskc ze Smiřic takovým způsobem, aby bratra a sestry své jistými sumami peněz splatila. 6 )
Z posledních dni jejího živobytí známy jsou některé podrobné domácí příběhy, kteréž tu nechceme zatajiti.

Léta 1592 v neděli květnou se pani Hedvika Hasišteinská z Hazemburka roznemohla a raničko
poslala k úředníkovi Petrovi Hákoví, aby pro kněze Pavla na Všeft a pro lazebníka do Hradiště poslal.
Tak učinil. Potom kterýs den opět poslala Hedvika k úředníku, aby jí zřízení zemské poslal Když je
tam donesl, žádala paní, aby pohledal o kšaftech, a když to našel, nechal tak těch zřízení zemských ležeti.
Kněz Pavel tu také byl, ale měl strachu dosti, neb ho paní prosila, aby kšaft psal, ale on jsa člověk
duchovní nerozuměl tomu a bál se, aby se nezavedl. Proto se dotazoval úředníka, co má či niti nebo vl-li,
náleží- li jemu takový kšaft psáti. Tu odpověděl úředník, že nevi, aby práva zemská vyměřovala, kdo by
kšaft spisovati měl, než kdo se koho dožádá, však to že ví, Že sněmovní snesení jest, kdo by suplikací
spisoval, že se má podepsati I pověděl potom úředník ještě: „Než to pamatuji, že nebožtík pan Jiří
Hasišteinský, když dal na Neprachovech kšaft psáti, že se dožádal jednoho bakaláře z Horaždovic, že
jest ho psal. Tak mi se zdá, že by vám na ublížení nic nebylo, když toho paní ráčí žádati." To dal
úředník knězi za odpověd. A tak potom ten kšaft psán. Potom některý den zase panii pro úředníka
poslala a když přišel, řekla: „Nu, milý Petře, bojím se, že se s vámi rozžehnám , u k čemuž Petr odpověděl:
„Ale Pánbůh Vaši Mt. pozdraví . u Tu plakala paní a Petr stál hrubou chvíli u lůžka a mlčel. Potom
paní zase k nému mluvila řkouc: „Boj se Boha, nebudeš opuštěn . u Pravila mu, že kšaft udělala, ač jest

zprosta psaný, „ale nenaději, aby
mu měl kdo odporovati nebo
proti němu býti.“ ][ nakázala mu,
aby pro pana Jiříka Estrreicha
pcslul 3. p3.n Rozhoř, sl ó ř c d nik
aby také pečeti k: tomu kšaftu
přitiskli. A jda od ni, našel kšaft
v truhličce v světni ci u vrat, kde
pani bývávala Pak přišli svědci
dožádaní a odebrali se do svět-
nice, kde paní ležela. A když od
ní přišli, v ten kžíaft nahlédli a
pravili, že paní zapomněvši na
malého Michala prosí, aby se
doložilo v tom kšaftu, že se mu
má 50 kop vydati. Tak se stalo,
a pak jezdil úředník s tím kšaftem
ke knězi Pavlovi, aby jej na čisto
přepsal, že jest poručila něco do
toho kšaftu doložiti. A když
opsán byl ten kšalFt, hned s ním
na Zásadku jel, a, poněvadž se
paní po něm nejednou ptala,

wmmmmamr*

‘ /' ! ' "'i

I

( \ nr

Plán hradu Zásadky.

Vysvétlení plánu : I. Příkop; 2. véž; 3. nový palác v 16. století postavený; 4. starý
palác; 5. díra z propadlého sklepu.

l ) DZ. 43 K 7. *) DZ. 3 A 6. 3 j Reg.

kom. soudu. DZ. 13. M 4 4 ) DZ. 18 C 21.

s ) DZ. 66 C 20. *) DZ. 26. E 24- 26.

KNĚŽMOS r.

J35

poslán jest jí týž kšaft ihned do pokoje. Paní jej podala Jiříkovi Estrreichovi k přečtení, aby jej přehlédl,
také jej přehlédl Rozhon, a potom jej spečetili. Pak v sobotu po květné neděli, jakž paní Hedvika z tohoto
světa vykročila, Hedvičina dcera Kateřina Žerotínská ze Smiřic poručila úředníkovi, aby lidi poddané
obeslal, že se chce dožádati Jana Rozhona, aby jemu k ruce panině, poněvadž sama na lůžku ležela,
člověčenství slibovali. I poněvadž Petr od nebožky srozuměl, že po smrti své žádnému jinému statek
svůj nemíní odkázati než paní Kateřině, tak podlé poručení paní Kateřiny učinil a lidi obeslal do té
světnice nad marštalemi, kdež n. Jiřík Hasišteinský úředníku vy stavětí dal a lidé vyslýcháni bývali. *)

Kateřina byla vdána napřed za Jana Lukáše z Žerotína a po jeho smrti dala se za Jana z Říčan ,
jemuž r. 1600 všechny a všelijaké spravedlnosti zapsala, 2 ) ale r. 1604 prodala zámek a dvůr Zásadku,
dvory Hněvosický a Kacovský, vsi Zásadku, Rostkov, Kacovec, Podol, Dolany, Mohelnici, Přibyslavice,
Hoškovice, Přestavlky a Dneboh Vácslavovi Budovcovi z Budova na Hradišti nad Jizerou, jenž na tom
statku nově koupeném (r. 1610) Marjaně z Hodějova, manželce syna svého Adama, věnoval. 3 ) Po smutné
smrti Vácslavově (f r. ibzý, 21. června) statky jeho všechny zabrány a roku 1622 Albrechtovi z Valdšteina
prodány, jenž je z práva zemského vyňal a ke knížectví Frýdlantskému připojil Kníže prodal roku 1627
statky Zásadku a Kocňovice jako manství Frýdlantské Janovi Ludvíkovi ho lano, císařskému nejvyššímu. 4 )
Tento zemřel r. 1641 jako man císařův, odkázav statky své v Terstu a mimo Čechy ležící svým sestrám,
ale Zásadku a Kocňovice Pavlovi hraběti z Aldrtngen , biskupovi Tri polskému. Tento statku toho pro
svou nepřítomnost zde málo užil, tak jako i bratr a dědic jeho Jan, biskup Segavský. Tento postoupil
práva svého Jeronýmovi de Clary , císařskému nejvyššímu (r 1652), jemuž r. 1664 obojí statky z manství
propuštěny. 6 ) Nový pán ženat byl s Annou Marií z Aldring-en a zemřel r 1671. Jediný jeho syn Jan Jiří
zdědil oboje statky s Markétou Baronovou rozenou de Clary, a rozdělili se tak, že onen měl Zásadku,
tato Kocňovice. Ale r 1673 prodali oboje statky Janovi Kašparovi svobodnému pánu Montani y správci
úřadu královského a soudci manského soudu v hrabství Kladském, a Anně Marii rozené z Aldringen ,
jeho manželce. 0 ) Zajímavé jest, že manželé tito provedli r. 1675 dělení svých statků, tak že Jan Kašpar
dostal zámek Zásadku a dvůr Hradeček s šesti vesnicemi a jeho manželka tvrz Kocňovice s dvěma dvory
a dvanácti vesnicemi; ale již r 1677 prodali obojí statek Kryštofovi Rudolfovi říšskému hraběti z Bredy t
který jej držel do smrti. Když pak zemřel, převzala jeho statky vdova Benedikta rozená z Alefeldu
a prodala Zásadku r. 1691 Zikmundovi Hnánovi z Harasova a od tohoto koupil oboje statky r. 1695 Arnošt
Josef hrabě z Valdšteina a připojil je k panství Zvířetickému a Hradištskému. 7 )

KNBZMOST.

ad městečkem Kněžmostem (jihovýchodně od něho) jest návrší řečené Hrádek, na němž jsou
lesíky a pole, ale nikde známky po nějakém hradě. Nad samým Kněžmostem končí se hora
a tu jest širokým příkopem překopána. Tvrzišté jest již na svých bocích rozkopáno a v pole
proměněno; také příkop, ač patrný, jest velice zanešen. Na patě hory jest sklep. Není pochyby,
že na této tvrzi někteří z rodu Valečovských, kteří se také z Kněžmosta psávali, seděli; ale
to trvalo jen do polovice 13. století. (Viz děje Valečova na str. 117.) Když v 17. století polovice Kněžmosta
stala se statkem samostatným, postaven jest tu skrovný zámeček. Posud se říká tvrz okolí té studánky
s dobrou studenou vodou, která jest na jihozápadním konci městečka; za ni na louce vybrány cihly,
škváry a kousky řetízků. Roku 1759 prodal Vincent hrabě z Valdšteina Adamovi Šamalovi a Josefovi
Prylovi, sousedům Kněžmostským, panskou zahradu „s přináležející tak nazvanou tvrzi“ za 600 fl. (Nyní
polovice při čísle 60)

') Reg. sved. kom. soudu 1585—1503 f. 3^4- 3 > DZm. 236. D 9. s ) DZ. 135. C 24, 178 M 21. 4 ) Bílek, déje konf. DD. 71.
f. 50 *) DZ. 147. G 23 c ) DZ. 391. G 13. ') DZ. 74. M 16— N 25. 392. O 4, 401. G 4. 404. B 22.

18*

Zbytky paláci: na Zásadce.

TVRZE NA HRADIŠŤSKÉ.

I

ÍD

STUDENKA.

edaleko Bakova jest samota Studenka se starožitným ko-
stelem a dvorem poplužným, v němž se přeď časy tvrz
nacházeli; čásť jejího bývalého stavení prý posud zbyla.
Z vladyk, kteří tu seděli, připomíná se r. 1297 Vlastibor
ze Studenky . Jiný, jménem Viček , připomíná se r. 1370
jako patron kostela zdejšího. V 1 . 1390—1391 patřil tento statek
Hynkovi Berkovi 1 Dubě a z HonSteina % a pak následoval v 1 . 1395
až 1406 Jan LySec jinak Ocas ze Zásady jako patron kostela zdej-
šího, *) drže Studenku sice ještě r. 1416 *) Studenka tvrz zůstala
pak v držení rodu Lyšcova až do r. 1452, kdež se dostala Jiříkovi
z Poděbrad. 3 } Že pak r. 1497 držena ke Kosti, také již pověděno.
Roku 1513 prodali Kunrat z Krajku, Jaroslav z Šelmberka, Zdislav
Berka z Dubé a Jindřich z Šelmberka tvrz Studenku s příslušenstvím
Mikuláši Vančurvui z Řehníc , jehož hlavními sídly byly Krusko
a Valečov. •} Ze synů jeho dostal Vácslav r. 1536 za díl svůj tvrz,
dvůr a ves Studenku, vsi Chudoplesy, Horky, Nasedlnici, Lhotici,
Býčinu a plat v Pákově. Ženat byl s Markétou z Mirovíc, jíž na
Studence věnoval, ale z manželství tohoto pošly jen dvě dítky,
které v mladosti pomřely. 5 ) Nemaje tedy naděje na dosažení jiných
dědicův, učinil smlouvu s Jiříkem , bratrem svým, že statek jeho po
jeho smrti a dětí nedospělých má na něj pripadnouti, což i r. 1542
posledním svým pořízením stvrdil. Zemřel r. 1543 a bratr jeho Jiřík
držel Studenku k ValeČovu a Krnsku až do své smrti r. 1553.

O tom, jak stalek jeho mezi syny dělen byl, již na str. 119. vypra-
vováno, jen to sluší doložili, že Adam, nejstard syn, psal se před
rozdělením „na Studence". *} Roku 1567 položeny díly mezi dotče'
nénu Adama a uiatrí jeho nejlúlad§í Afarkviirta k Jiříka. Jiří vzal
první díl, totiž tvrz Studenku se stavením, pokojí, sklepy, komo-
rami, maštalemi a kuchyni, kostel při tvrzi, mlýny, vsi Chudoplesy,
Horky, Lhotici, ves zápisnou Vápno a plat na lidech v Bakově.
Markvart dostal díl druhý, dvůr Nasedlnice a ves, vsi Zájezd, Kosmo-
nosy, člověka v Obrubech, StraŽištč, Býčinu a Litkovice. ’) Adam
dostal statek Újezdecký jako třetí díl. Oba bratři, Markvart i Jir.k,
zemřeli bez dědiců. Jak se zdá, spolčil se Markvart s Jiříkem
a psal se proto r. 1578 a 1579 seděním na Studence. 3 ) Ve statek
spojený Studenecký a Nasedlnický uvázal se po smrti Jiříkově Jiřík
Vančura z Řehníc (synovpc jeho) i na mistč bratra a strýců svých,
a ačkoliv tomu odpíraly sestry zemřelého (r. 1584), přece zůstal Jiřík
v držení Studenky. Týž Jiřík držel také do r. 1604 stalek Dolejší
Přívory, býval berníkem kraje Boleslavského*) :a r. lóog hejtmanem
téhož kraje. Tehda oddělil od sebe 13.000 kopami m. Adama Ka-
špara, syna n. Jana Burjana, bratra svého nedílného. Zemřel r. 1610,
odkázav pořízením posledním statek Studenku synům svým Jiříkovi
Šťastnému a Janovi Jindřichovu 6 ) Jiří Sfaistný přečkav bratra
svého, ujal Studenku a oženil se s Dorotou Častilo vnou z Tumnic, jíž
r. 1619 na dotčeném statku věnoval. Pro účastenství v rebelii od-
souzen polovice statku svého, kterýž pak všechen zabrán Roku 1623
koupil týž statek, totiž tvrz, dvůr a ves Studenku, vsi Nasedlnici
s dvorem, Horky, BýČiDU, Litkovice, Kosmonosjy, StraŽiště, Vápno,

') Reg. II. 746, lib. conf.
Olešnický. 8 ) Viz děje Navarova.

’) DZ. 1, C 19, 3. A 5, Paprocký

lib. erect. VI. 161. *) Archiv

*) Rel. tab. IL 493, DZ 45. B 27.
o st. ryt. 200. ’) DZ. 4. E 13.

l ) Archív Boleslavský.
3 ) Reg. kom. rejstříky berní
o st. ryt. 202. b ) DZ. 135. F

*) DZ. 59. L 7—28, 8 9 D 27.
ý archivu Třeboňském. *) Paprocký
19, 182. O 5.

TVRZE NA HRAD1ŠTSKU.

37

Zásadka od jižní sírany.

TCoprník, Trenčín, Chndnplesy a Zájezd Albrecht z ValdSteina _ ’)
Jak potom Stndenka připojena ke knížectví Frýdlantskému, zapsána
Maximilianovj z Valdšteina a držena potom ke Zviřeticům a Hra-
dišti, již bylo vypravováno.

NASEDLNICE.

T okolí Eakova a blízko Studenky je?t ves Nasedlnice, v níž
tvrz jen v starších dobách bývala. V pamětech připomíná
se poprvé ze všech vladyk ztfejSich Mikuláš Odkolek z JVa-
scdlniee (r. 1398)- Tento zapsal r. I417 tvrz Nasedlnici.
dvůr a ves biatru svém o Vilémovi Odkolkovi z Újezde e.
Po smrti Jana Odkolka saŽeno na Nasedlcicí jako odúmrf
královskou (r. - 4 T 75 a dostala se pak Jindřichovi Hrzánovi
z Harasova, který postoupil později práva svého janovi Zajíci
z Haiemburka . 2 ) Naseclnice držena odtud ke hiadn Kosti. Tvrz
potom zanikla, a r. 1497 byl tn pouhý dvůr, kterýž r. 15*3 prodán
~se Studenkou, a od té coby byly osudy obou společné.

SOLEC.

ři silnici od Hradiště k Sobotce jest nevelká ves kostelní
Hrubý nebo Velsý Solec. Na stráni naproti kostelu (obyčej-
ném to místě starých tvrzí) nachází se tvrziště od lidu „šance u
zvané, totiž homolovitý pahrbek, který objat jest náspem. 3 )
Na tvrzi této se rodili a odtud vyšli VySehnivStí ze Šolce ,
kteří až do 16. století trvali. Oblíbené u nich křestně jméno
*V seslav nachází se r. 1323 u VSestava ze Šolce, jehož bratr Zdislav
seděl na Chudin. O zdejší podací kostelní dělili se vladyky zdejší
8 vladykami Malobratřickými, A tak se jmenují na straně zdejší
r. 1354 Nach val a Jan bratří, Štěpán a Ctibor, r. 1370 Jan Žák,

*) DZ. 139. L 6, Bílek, děje konf. 3 ) Manuale v arch. ka-
pitul. DD. 15. f. 75, 2Q p. 82. 3 ) Pam. arch. Xí. 276, XIV. 350.

Jan, sirotek po Nachvalovi, Ješek Střehomec a Ctibor Vlkoš. ') Ke
sldionku téhož století žil JeSek řečený Literát, muž již obstárlý,
ktorý měl r. 1391 syna odrostlého VSeslava. Oba tehda měli ně
jaká jednáni při úřadě desk dvorských v příčině dvoru v Litkovicích,
jenž po n. Všeslavovi Literátovi byl jako odúmrf královská pro-
volán. 2 ) Jménem otce svého daroval Všeslav r. 1397 ůiok v Branřeži
kostelu Louko vské mu, s ) a r. I4O4 čteme jméno jeho mezi patrony
kostela Soleckého. Zdali Jan a Petr z Šolce (r 1456) 2 tohoto Šolce
nebo Solečku pocházeli, není zřejmo. 4 ) Tolikéž to není patrno
u Jana (r. 1486) a Bořily z Třebelic (r. 1488), obou seděním na
Šolci.*) Nedlouho polom CáaC Šolce Hrubéhu připojena k Suicčku.

SOLČEK.

edaleko Solče jest ves Solček anebo Malý Solec s dvorem
poplužným, při němž tvrz stávala. Tato, jsk se zdá, po-
vstala ve 14. století, a seděl na ní JeSek Stvdl ze Solečku.
Synové jeho Mikuláš Studí a JeniS rozdělili se pak a
každý měl polovici tvrze a příslušenství. Mikuláš zejména
miěl kromě polovice Solečku platy v Žantově a Liuovicich a půl
mlýna v Kobíře. Na svém dílu věnoval roku 1373 manželce své
Dorotě, kdežto Jeniš věnoval zase r. 14O9 na své polovici manželce
své Žofce. Mikuláš zapsal pak (r. I415) statek svůj Dorotě, manželce
své a Jankovi, synu Kunše z Konojed, vnuku svému.**) Žil ještě
r. 1427 (f r. 1437) a Jeniš ještě r. 1437, an tehda učinil odpor da-
rováni bratrovu 7 ) Po Jenišovi, kterýž roku 1449 Iem rel, zůstala
Kateřina, dcera, která se také potahovala na zboží n. Mikulášovo,
ale nic neprovedla. 8 )

Na počátku 16. století dostal se Solček v držení Mikuláše
V ančury z Řehníc. Po něm držel zboží to syn Petr k dílu svému

*) Tab. vet. 152, lib. conf. *) DD. 13. f. 43 *) Lib. erect.

XII. 169. 4 ) Archiv č. I. 177. 6 ) Paprocký o st. ryt. 276, Archiv

ě. VIII. 505. 6 ) Kel. tab. I. 480, II 59, DD. 20. í. 14, 168, lib.

erect. XII. I93, 194. *) Kel. tab. II. 200, lib. ccnf. 8 ) Archiv

č. I. 439. Viz 1 DD. 16. f. 68. a 20. str. 5.

138

TVRZE NA HRADISTSKU.

Valečovskému. ') Všecky statky tohoto měl pak bratr Jiřík, jenž
zemřel r. 1533. Jak po tom pozůstalosf jeho dělena, vypravováno
při dějinách Valečova. Oba Šolce (Hrubý a Malý) dostal pak na
díl svij Vácslav y syn Jiříkův, který tvrz zdejší obnovil a proto se
„seděním na Novém Solči“ nazývá. ’) Po smrtí jeho ustanovil soud
zemský za poručníky nad dětmi nezletilými Adama a Hynka, bratři
zemřelého, a ti prodali r. 1561 tvrz. s dvěma dvory a ves Šolce, dvůr
Litkovice, vsi Šolce, Žantov, Suchrovice, Zakopanou, Velký Solec
a BranžeŽ MikulůH a Bedřichovi bratřím Vančurům z Řehníc* *)
Tito pak se r 1572 dělili. Bedřich, jenž dostal za díl Solče oboje,
Suchrovice a Žantov, držel je ke Krnsku; bratr jeho Mikuláš měl
os atek s Dobrouvcdou k dílu Litkovskému 4 J Ke Krnsku držen
statek tento 100 lei. Totiž po smrti Zikmunda Vančury dělen statek
jeho, polovice Krnska a Solec, mezi tri jeho syny (r. 1G71). Z těch
dostali starší dva synové Jan Jindřich a Vilém Josefy na rozumu
nedostatečný, každý po polovici statku Soleckého/) Oba zemřeli
bez potomků.

MALOBRATŘICE.

edaleko Šolců mezi Kněžmostem a Sobotkou jest veliká
vesnice Malobratřice, která ode dávDa sídlem vladyckým
bývala. Od 16. století rozdělena byla na dva statky, které
se nazývaly Horní a Dolní Malobratřice. Tvrz bývala
prvotně jen v Dolních Malohra tricích. Z vladyk zdejších připomíná
se první BohunSk Kosta z Aíalnbratřic, jenž r. 1363 s jinými kněze
do Všeborska podával. Týž se připomíná ještě r. 1370 s Vdcslavem
rerhalem a Bohuňkem Malým mezi patrony kostela Soleckého. Ale
současné připomíná se též Vácslav Iřibuch z Malobratřic. jenž
prodal okolo r. 1371 dědictví v Matrovicích ěimákovi, měštěninn
v Mladé Boleslavi. 6 ) Mezi tyto vladyky byly Malobratřice rozděleny.
Roku 1388 prodal Adam z Malobraiřic dvůr poplnžný a dvůr
kmecí v Malobralřicích Vincentovi, faráři v Petrovicích. Hunšovi,
faráři v MaTkvarticích, Kuníkavi a Zdislavovi ze Lhoty, 1 ) rozuměj
jako pornčnikům ; neboř po smrti Adamově (f r. 1394) dostalo se
dědictví jeho (po naléhání Petra Košty) Hynkovi, sirotku po n Ješkoví
Stíehomci ze Šolce. 8 ) Roku 1398 dovídáme se také n Zdeňkovi
z Malobratřic , 9 ) a později se vypravuje, Že Vit, farář Dohalský, a
Beneš, bratr jeho, prodali dědictví své v Malobralřicích a Šolci
i s polovici podací tudiŽ Janovi, synovci svému, faráři v Osece (asi
r. I4O6), vedlé nichž se r. 14O4 také Mikan jako spolupalron při-
pomíná. ie ) Radu těchto vladyk, jichž rody neznáme, kon t\ Zikmund
g Malobratřic. jenž byl r. 1423 ve Slansku a ještě r. 1427 se př -
pomíná mezi spolu patrony kostela Soleckého. Dcera jeho Anna
držela ještě r. 1440 dvůr v Malobralřicích s části vesnice a Vysker. 1 ')

Roku 1424 odevzdala Markéta z Malobratřic všechen statek
svůj a čásf Malobratřic manželu svému Aíikuláh s Řehce. Potomci
jeho drželi čásť svou S tvrzí dlnubn, a tak tu seděli r. 1524 atd. vedlé
Jindřicha z Kudvojovic Jan a Jiřík bratří A/alobratřičti z Řehce. ”)
Jan se připomíná ještě r. 1542. Od těchto bratři pochází rozděleni
Malobratřic na dva díly.

Tvrz Dolní Malobratřice s dvorem poplužným držely Kate-
řina z Řehce , manželka Miku! dle Hlaváče z Voje nic, a sestra její
Eva, tuším, dcery Jiříkovy. Když pak Hlaváč díl Evin na sebe
převedl, prodal s Kateřinou statek ten r. 1560 Hynkovi Haugvicovi
z Biskutic . 1 3 ) Z rodu tohoto uripominnií se pak r I 37o Tan starší
a nd r. 1589 Karel Haugvicové. 1 4 ) Tento odsouzen r. 1623 k manství
a zemřel r. 1626, 2anechav syna nezleiilého Karla Šťastného. Za
něho přijímáno léno až do r. l G3O ; potom pak došed let svýth.

') DZ. 3. A 8. ý Archiv Boleslavský. ý DZ. 15 D 25.
4 ) DZ. bO. H 13. — 18. r ‘) DZ. 74 C 17.— F 3. ®) Lib. conf. archiv

Svatomářský. ý Rel. tab. I. 5 19. 8 ) DD. 13. f. 50. 9 ) Lib erect.

XII 193. ,0 ) Lib. conf. acta jud. n ) Archiv č. II íqg, DD. 20.

p. 13b. ,J ) Rel. tab, II 200, reg kom. soudu, archiv Boleslavský.

,s ) DZ. 13. JSI 25. "j Arch. Třeboň, tilulář. Vizi Ham. arch. X 555.

sám léno r. 1651 obnovil na tvrz a dvůr s šesti chalupami ') Týt
zemřev zůstavil vdovn Annu Kateřinu rozenou z Viliněvsi a tři
dcery, pročež žádala tato, ana měla na něm věno a Že kromě toho
statek byl zadlužen, aby jí byl ponechán k držení (r. 1663). Později
ho nabyl Vácslav Albrecht Jeník Zásadský z Gamsendorfu y jenl
jej prodal dvěma smlouvami (r. 1679 a 1684) ArnoStovi Josefovi
hraběti z Valdšteina a na Zvířeti cích a mezi tím se o to staral, aby
statek z manství byl propuštěný

Druhon čásť či Horní Malobratřice držela po Janovi Malo-
bratřickém z ítehce dcera jeho Mandaléna vdaná za Viléma Od-
| holka z Újezdce ještě r. 1576/) Vilém, řečený polom starší, maje
j statek ten sobě pustoupený, žil ještě t. 1593. Po něm spravoval

| jej nejstarší syn (?) Jan mladily jenž koupil roku 1601 Hradeček

a Malobratřice pro sebe podržel, rozděliv se s bratřími svými Vladi-
slavem a Jiříkem, z nichž onen držel statek Vlčí pole. 4 ) Od svého
dílu prodal Jan r. 1604 vsi BranŽež a Zakopanou k panství Vale-
čovskému. Není známo, kterak Odkolek vyšel z držení Malobratříc r
neboř r. 1615 držela týž statek Kuňka Vlkova z Labouni *) Později
jej ujal manžel její Jan Jiří Vlk z Kvítková a předal jej před
r. 1623 Albrechtovi z Valdšteina, 6 , který jej připojil k panství Hra—
dištskému, ale zdá se, Že z tohoto trhu sešlo. Neboť r. 1629 prodali
komisaři zřízení k ruce parny Lidmily Elišky z Kvítková statek za-
dlužený tvrz Horní Malobratřice s dvorem a díl vesnice, Nový dvůr
s chalupou, vsi čizov a Přepefe, v Předním Sclci a Snchém Dole
chalupy Zdeňkovi Adamovi Mladotovi ze Solopisk,") Později držel
týž statek Jan Pavel Koranda, který zemřel r 1657, zůstaviv sirotky
nezletilé. Za té doby byla tvrz vŠecbna ode dřeva na nejvýše spu-
štěna, tak Že se v ní bezpečně bydleli nemohlo, a dvůr při tvrzi ae
nacházející lak byl sešlý a na díle od větrů roztrhán, že byl na
úpade ní Stateček ten pustý a zadlužený koupila r. 1661 Johanka
Strakova rozená Bukovská z Hustiřan. 8 ) Když tato r. 1674 zemřela,
ujali Malobratřice synové její Petr Mikuláš a Jindřich Jan Strakové.
Polovicí onoho koupit r. 1716 František Josef hrabě z Valdšteina,
druhá polovice, kterou držely dcery Jindřichovy, potom také k panství
Hradištskému připojena. 9 )

LHOTICE.

Lh ulicích u Bosně (nedaleko Hradiště) také prý bývala
y rjjr tvrz. Čásť vesnice této patřila ke klášteru Hradištskéinn,

^ Čásť byla vladycim statkem. Ze starších držitelů není nám

žádný znám; ale k roku 1462 dovídáme se, že po smrti
Mikšově ze Lhotiee vyprosil si všechen nápad po něm
na dvoru a Části vsi Lhotiee a na dílech vsí Dobré vody,
Valečova, Byčioky a Olešnice Jan 3 Valečova. Tomuto
1463 Jindřich ze Lhotiee také dědičné právo, které mu
po n. Mikšnvi náleželo. 10 ) Po srrrli Janově táhl se na to zboží vý-
prosou Bohuslav z Cheltic (r. 1464). V potomních dobách zůstal
tu svobodný dvůr, a když se majetnik jeho Daniel Nedvěd pánům
Celenským dobrovolně poddal, držena čásť tato k Vinařicům. * ')

%

Zásadky

prodal

CHOCNĚJOVICE.

Severovýchodně od Kláštera nad Mohelkou jest ves Kocňo-
vice, jak se ji obyčejně nyní říká, nebo Chocnějovice, jak jí říkali
naši předkové po Cbocuřji vladykoví. Tvrz tn také bývala a ode
dávDa sídlo vladycí. Král Jan dal r. 1322 dědictví, které po Janovi
z ChocnČjovic odumřelo, jinému. Snad to byl Clen , který se téhož

•i Bílek, děje konf, 3 ) DD. 9. f 130, DZ, 399. E 9. 3 ) DZ.

ť, 2 . O 2 1, 89. A C. 4 ) DZ. 26. K 7. *) Sbírky sněmovní str. 4.

*) BÍTek, děje konf. ý DZ. 143. J 1. 8 ) DZ. 113. L 18, 3 L 3 - K 12.
s ) DZ. 478. D 5. 492. L 14, Viz i Para. arch. X 61. ,0 ) DD. 16.

f. 88. 02. rel. tab. lí_ 326. M ) Koniář v arch. gub.

TVRZE NA HRADIŠTSKU.

*39

■roku připomíná. Okolo r. 1360 připomíná se JeSek z ChocnŽjovic. 1 )
Nástupcem jeho byl r. 1394 Mikuláš Kokotek z Penčina , který asi
tehda Chocnějo,vice prodal ; neboť současně připomíná se Janda
z Sovojevic, jenž byl v 1 . 1394 — 1405 patronem kostela Chocně-
jovského. 2 ) I v pozdějSích dobách připomíná se vladycký rod. který
se po této tvrzi psával, zejména roku 1463 Jeroným z Kocnějovic,
jenž držel později Šestajovice u Prahy. 8 ] Později měla týž statek
Johanka z Vartemberka, jež jej zapsala dětem svým Heřmanovi
Zviřetickérnu z Vartemberka a sestře jeho Kateřině vdané Litevské
ze Svinař. Ale Heřman opanoval jej sám a vložil sí r. 1549 tvrz.
dvůr a ves Kocňovice, v Úči, Nesvačilech, Chlistově a Malčicich
co tu měl v obnovené dsky zemské. 4 ) Když však Heřman téhož
roku zemřel, odkázav týl statek do rodu Zvířetických, dovedla loho
Kateřina, Že ji byl přisouzen a postoupila ho r. IS52 Albrechtovi

') Tab. vet. rel. tah. I. 402, 420. a ) Lib. conf. archív č. II.
467. 3 ) Staré knihy v Čelákovicích, archív kapit ') DZ. 250.

X iC, archiv mus.

a Markétě ze Svinař, dětem svým. ') Markéta bratra přečkavši pro-
dala r. 1559 statek Chocnějovský Janovi Roznhánovi % Janovic ,
který na něm roku 1590 Anně z Huberka, mauželce své, věnoval. 2 )
Janovi synové Jan, Vácslav , Zikmundy Kaípar a Bedřich prodali
r. 1603 týž statek Anně Budovcové z Vartemberka a synu jejímu
Adamovi Budovci z Budova 3 ) Poněvadž Chocnějovice k panství
Hradíštskému připojeny a odtud spravovány, zabrány r. 1621 s tímto
panstvim a prodány potom Albrechtovi z Valdšteina. Za vlády
Frýdlantské dostali se v léno Isolanovi a drženy potom stále k Zá-
fiadoe, s níž se dostaly zase k panství Hradíštskému.

O hradištích na Mužském, která se pokládají do starší doby
než hrady a tvrze vladycké, promluveno v Pam. arch. XIV. na
str. 32g.

*) DZm. 229. E 22. 2 ) DZ. 25. F 30. 53. K 17. s ) DZ.

177. K 4.

Kamenný svorník na starém gotickém kostele v Pfaslavicích.

Kreslil Jan Prousek,

RALSKO HRAD.

tarožitný a velmi památný hrad Ralsko stál na vrchu vysokém, daleko v okolí
viditelném, jenž asi 694 m. nad mořem a asi 400 m. nad svou patou vyniká. *)
Cesta starodávná a posud dobře schůdná vede od Vartemberka pod vrch a pak
obcházejíc hluboké výmoly přivede podlé Ralských poli až ke hřebenu, kterým
se tu vrch něco volněji než na jiných stranách sklání. Pak jde cesta po dotčeném
hřebenu v oklikách a skrze pěkný les smrkový a bukový až na odstavec, kde
vlastní hradiště začíná. Tu jest rovinka a na půdě měkké, prstí a listím pokryté
již nelze bývalou cestu stopovati, ale najde se zase na úpatí hradiště. Znamenají
ji totiž spousty kamení, které ji vroubí a bud od starých zárub pocházejí nebo
pilným a častým odklízením s cesty povstaly. Asi kousek výše spojuje se s touto
cestou jiná, též stará cesta od strany Mimoňské, kterou se nyní nechodívá. Konečně
se přijde touto cestou pod šatný hrad. Po prvním požitku, kterého poskytovala
příroda po krásné lesní cestě, přijde druhý požitek umělecký; neboř Ralsko patři
k nejstarším našim hradům a zbytky jeho skálopevné ještě dobře vysvědčují bývalé rozděleni.

Cesta do hradu vedena byla důmyslně, tak: totiž, že byla uměle vytesána mezi skalami, a tudíž
jsou za sebou dvě skalní brány, které bezpochyby ploty spojeny byly. Příchozí byl tudy ručen jiti nebo
jeti pod samým hradem na skále se vypínajícím, a nic nevadilo, že tato cesta nebyla pravostranná, poněvadž
kamení naň metané dopadalo na jeho hlavu. Z druhé skalní brány přijde se na parkán , místo rovné
a prostranné, a tu se zatočíme na východní straně, pak se točí cesta na severní stranu na kraji hradiště,
které tu strmě spadá, a tu jest v rohu prvni brána , odkudž se pak druhou branou přišlo do zadního hradu.

Málo hradů má tak pravidelný základ jako Ralsko. Může se říci, že se nemnoho odchyluje od
obdélníku a asi v prostředku rozdělen jest na předhradí a zadní hrad. Předhradí na severovýchodní straně
hradu jest nyní docela zříceno a zdi jeho zasuté postaveny jsou z čedičového kamene, z něhož se celý
hrad skládá. Předhradí toto, ač docela zrušené, dvojí se vyznamenává zvláštností. První jeho vzácností
jest neobyčejně hrubá zeď zavírající severovýchodní stranu hradu, tak že Žádným beranem anebo bořícím
strojem se nemohla proraziti, ačli vůbec se podařilo téžký takový stroj až na parkán přivézti. Ačkoli
chtěli lidé zvědaví nebo snad po pokladech dychtiví vnitřek ohledati a velikou díru prolámali, přece se
konce nedopracovali. Na konci téhož opevnění nad samou druhou skalní branou jest prohlubeň zděná.

■) Ponůckou: Bernau, Album I. 17.

RALSKO HRAD.

141

Plán hradu Ralska.

VysvětUni plánu: 1. Cesta ke hradu; 2. první, 3. druhá skalní brána; 4. parkán; 5. bradlo vyčnívající, jež jest hradbou; 6. přední brána
u bašty, která vybíhá ze 7. neobyčejně hrubé hradby; 8. předhradí; 9. Šíje; 10. konice; II. Čtverhranaté stavení přístupné z horního hradu;

12. zadní brána; 13. přední, 14. zadn: věžovaté stavení.

jest umístěn sice v přízemi stavení, ale jest
vysoko nad branou, poněvadž (jak již řečeno)
stojí staveni toto na skále Vchod, jenž se jako
brány závorami zavíral, byl obložen klenáky
pískovými, ale poněvadž je za dřívějších dob
vylámali, proto se i okno nade vchodem se na-
cházející i se vši zdí sřítilo. V přízemí tohoto
stavení jsou dvě střílny a na severní stranu okno.
Z prvního poschodí zbylo málo ; zdá se, že tu
byla na všechny čtyři strany okna a proto zdi
jeho dlouho ne vytrvaly.

Od tohoto stavení k druhému protějšímu, též
věžovaté mu stavení (paláci) jest prázdné pro-
stranství, ale to je přetrženo z části roklí, a viděti
zjevně, že odtud k paláci rovnou cestou nebylo
přístupu. Jak se tam chodilo, viděti dobře na
prvním patře paláce. Tu jest vchod v románském
Hrady a zámky České X.

asi 2 m. v průměru mající, která se obyčejné za nádržku vody vykládá, ale byla bezpochyby vězením.
Druhý konec hrubého opevnění byl nad samou první branou, která se o jeden jeho výběžek opírala;
druhý výběžek polookrouhlý určen byl k tomu, aby se z něho brána bránila, a vybíhá tedy ke kraji
hradiště tak, že ponechává jen místa pro cestu. Druhou zvláštností předhradí jest šíje mezi dvěma skalami
nahoře otevřená, ale za starých dob bezpochyby přikrytá, jejíž účel nám není znám, ale poněvadž vede
mezi dvě zdi zrcvna vedlé brány, snad byla cestou ke vrátnici. Za touto šijí a nad druhou skalní branou
jest čtverhranná místnost, která přiléhá k popsanému již hrubému opevněni, ale na této straně i kus své
zdi měla. Zde bezpochyby byly konice, stáje, obilnice a podobné.

Vchodem do zadního kradu byla druhá brána prostě klenutá. Jí se přicházívá do parkánu,
z něhož však nebylo do stavení hradských rovné cesty, poněvadž stojí dotčená stavení na skalnatém
bradle, ještě nad parkán se vypínajícím. Kdo
chce se tedy do stavení dostati, musí vylézti
po skále. K ochraně brány stálo při ní vysoké
věžovaté a čtverkranaté stavení. Vchod do něho

Zásadka.

*9

142

RALSKO HRAD.

slohu, a západ pro zvoditý most jest pěkně z pískovce udělán, ale kladka k vytahování mostu byla jen
jedna, jak svědčí jediný otvor. V právo nad tím jest na krákorcich položen starodávný převit. Chceme li
se tedy dostati io tohoto paláce, musíme se vrátiti do předhradí a jiti úzkým parkánem na severozápadní
straně hradu. Tu přijdeme pod palác, obejdeme jej a dostaneme se k brance krásně v románském slohu
klenuté, která se zavírala dvěma závorami Znamenité toto stavení, jež patří k nejstarším věžím v Čechách,
má hrubé přepevné zdi, kteréž působení živlů po několik set let stateěně odolaly, tak že jen málo ubylo
zdivá, jež tu bylo od prvopočátku Způsoba jeho svědčí o starobylé úpravě, kde velká věž bývala také
obydlím páně. Bohužel, že se stavba ta jakož i jiná stavení na Ralsku vylamováním pískovců znešvařila.
Zvláštní podívání naskytuje se v přízemí, kde skály, na nichž toto věžová té staveni stojí, vynikají až
do prvního poschodí, tak že je tím prostora v přízemí velice omezena. V prvním poschodí spatřují se
dvě veliká okna s kamennými lavicemi, z nichž jedno jest již mnoho vylomeno, jedno menší okno a na
straně severovýchodní komín, který vychází do hrubosti zdi. V druhém poschodí jest již dotčený
vchod, při němž býval zvoditý most, dvě okna na jihovýchodní straně, po oknu na jihozápadní
a severozápadní straně a konečně tu bývalo ještě okno. Všechna tato okna jsou pískovým kamením
sklenuta. Kromě oken jest v tomto poschodí čtverhranný, pěkně vroubený vchod k arkéři, z něhož zbyly
venku toliko krikorce.

Jdouce odtud podiviti se musíme mohutnému skalnému bradlu, které jest pokračováním skály,
na níž hrad stojí a k jihozápadní straně se táhne. Není radno tu jiti po kluzkém Čediči, ačkoliv pěšina
zřejmá o tom svědčí, že tu dosti lidí do roka přejde. Hradští tu měli bezpochyby hlídku. Ještě pak
zminiti se musíme o hluboké studni, která bývala na Ralsku. Balbín vypravuje, že v ni zůstával led od
zimy do zimy.

Zdali se hora dříve nazývala Ralskem nežli dvůr Ralsko pod ní stojící, nebo jestli bylo naopak,
není známo. My ani přibližně- určiti nemůžeme, kdy a kým byl založen hrad Ralsko, ačkoliv soudíc
podlé románského slohu zadní věže lze za to míti, že zděná tato čásť dosti brzo ve 13. století postavena
byla, tak že Ralsko patřilo k prvním panským hradům tohoto způsobu. Stavbu tuto pracnou a namáhavou,
pro kterou se musela založiti dobrá cesta a schválně vy seká váti ve skále, aby se množství kamene
pískového nahoru voziti mohlo, podniknouti mohl jen pán bohatý a mocný. Že to byl jeden z Markvarticův
a předek rodu Valdšteinského posud kvetoucího, jest jisto. A poněvadž se v pamětech kláštera Turnovského
prvním slavným předkem rodu toho Heřman z Ralska (r. 1174 — 1197) nazývá, lze za to míti, že již on seděl
na hoře Ralsku maje tu snad dřevěné obydlí. Tento Heřman Markvartic (jak mu tehda Čechové říkali)
býval v rozličných úřadech knížecích, jsa roku 1175 maršálkem a od roku 1177 komorníkem. Ze starých
rodinných paměti vypsal o něm V. Břežan, že přišel jistý pán ze Srbské země (Míšeňská a Lužice) jménem
Heřman do Čech a usadil se pod horou Ralskem. V jiných pamětech, kteréž vypsal Paprocký, vypravuje
se, že nějaké mnichy z kláštera Hradištského vypudil a za ně Cisterciáky usadil. Skrze dva syny jeho
Beneše Heř mamce (r. 1197 — 1222) a Markvarta z Března (r. 1197 — 1228) rozdělil se rod tento na dvě větve;
neboť od onoho pocházeli páni z Michalovic a od tohoto ostatní Markvartici. Ačkoliv pak bud za těchto
dvou pánů nebo jich synů hrad Ralsko nádherně a nákladně byl postaven, přece jméno jeho se v těch
hojných zprávách, které máme o Markvartovi a synech jeho, nikdy nevyskytuje. Neboť Markvart, jenž
byl roku 1220 purkrabí na Děčíně a tu popravu potomkům svým dědičně zůstavil, měl drahně statkův
a rozmanitých sídel a synové jeho Havel , Chval , Jaroslav a Markvart ještě nových sídel přidělali. Havel
(r. 1233 — 1253), jenž si r. 1237 od opata Kladrubského újezd Vladislavský čili Sezemský při řece Mohelnici
vyměnil, vzdělával krajinu Jablonskou, po otci zděděnou, a stal se praotcem pánů ze Zvířetic a Lemberka.
Chval založil prý klášter ve Světlé, Jaroslav (r. 1234— 1269) seděl na Hruštici u Turnova, drže tu statky
okolní a stal s* praotcem pánů Valdšteinských, a Markvart konečně drže po otci statky v DěčínSku,
založil tu nový hrad Ostrý neboli Šarfštein. Soudíc podlé pozdějšího stavu věcí, držel pán tento, jenž se
v 1 . 1255—1268 připomíná, také hrad Ralsko s okolím. Všechny tyto statky zdědil jediný jeho syn BeneŠ y
který postavil na Stráži nový hrad, jemuž dal jméno Wartenberg- (t. j. Strážná hora). Zdá se podlé všeho,
co tu bylo pověděno, že se i Benešovi znelíbilo bydliti na vysokém Ralsku a Že volil přebývat! na
pevném sídle mezi poddanými svými. Tím se stalo, že Ralský hrad ponechán byl takořka v záloze jako
poslední nedobytný útulek, kdyby pánu nebezpečenství na některém z jeho sídel hrozilo. Pan Beneš
psal se tehdy vždycky ze Stráže nebo z Vartemberka, a tak se psalo i jeho potomstvo. Bylo pak jmění
Benešovo tak veliké, že když i mezi čtvero synů rozděleno bylo, každý tolik měl, Že mohl místo své mezi
předními pány zemskými udržeti. Nejstarší syn Jan ze Stráže (ý r. 1316) držel Děčín a hrady Ralsko
a Stráž s okolím Druhý Beneš z Veselí držel za svůj díl Veselí Vysoké (viz díl V. na str. 318) s některými
statky, třetí Markvart měl v Čechách Kumburk (díl V. na str. 175) a na Moravě Drnholec a čtvrtý Beneš

RALSKO HRAD.

«43

(r. 1302 atd.) sídlel na Sobotce a Kosti. Tak se tedy osudy rodu Vartemberského vázaly k jeho předním
sídlům, totiž Děčínu, Vartemberku, Veselí, Rumburku a Kosti. ’)

Děčínská pošlosť se potom ještě rozdělila, poněvadž po Janovi záhy zemřelém (f r. 1316) zůstali
tři synové, z nichž Vaněk , nejstarší, obdržel úřad nejvyššího číšníka, jenž zůstal v rodě tomto dědičným.
Týž držel Vartemberk a jiné statky v Boleslavsku a tedy také hrad Ralsko. Když asi r. 1364 nebo 1365

zemřel, drželi ty etatky synové jeho 'Jaw a V anšk, napřed cpoločnA, a přikoupivše měeteČko Mimoň, vymohli

si r. 1371 potvrzeni od císaře Karla na clo zdejší, tak aby z Čech do Žita vy nebo naopak nikudy jinudy
nejezdili, nežli s lnicí Mimoň skou. Q ) Asi okolo r. 1377 rozdělili se bratří, a Jan, který byl tehda nejvyšším
purkrabí Pražským, držel Ralsko s Vartemberkem. Za něho držel dvůr Ralsko pod horou ležící služebník
jeho Heřman jako nápravu, když pak r. 1380 na Jana ves Medný odúmrtí spadla, udělil ji také Heřmanovi
do jeho života a k tomu i tu milost přidal, kdyby pán dříve zemřel nežli nápravník, aby tento byl prost
všech služeb. 3 ) Jan zemřel nedlouho potom 4 ) a zůstavil šest synů, z nichž Jan , nejstarší, již za živobytí
otce svého uznán jest za způsobilého zastávati kanovnictví, 5 ) ale znechutiv si povolání duchovního, uvázal
se zajisté asi r. 1389 se staršími bratry v dědictví otcovské a poděkoval se r. 1390 z kanovnictví Pražského. 6 )
Jsa ducha bojovného protivil se již r. 1394 králi Vácslavovi s bratřími svými, pročež mu z pokuty panství
Chotěbuzské vzato. 7 ) Na rozhraní obou století rozděliv se s bratřími, vzal Ralsko a Vartemberk na svůj
díl, a jak se zda, oblíbil si byt na Ralsku, pročež se mu Jan Ralsko říkávalo. Také se psával Janem
z Ralska seděním na Vartemberce. Se jménem jeho setkáváme se v nesčíslných zápisech soukromých,
poněvadž nejednou býval požádán, aby svědče nebo vypovídaje pečeť svou přiložil. Kterak se králi
Vácslavovi po druhé protivo val, již na str. 22. vypravováno. V 1. 1407 — 1408 byl někde na nějaké výpravě,
a proto spravoval všechny jeho statky s plnou mocí Matěj Pokoj ze Stakor, sázeje i knéží ve Vartemberce. 8 )
Jan jsa smýšlení přísně katolického sloužil také Zikmundovi, dokuď byl králem Římským; 9 ) tento zajisté
jej pokládal za sloup katolictví v zemi, když jeho samého pátého žádal (r. 1416, 30. března), aby hleděl
pokoje v zemi. 10 ) Když pak Vácslav král zemřel, Jan nejen Zikmunda hned za pána svého uznal, nýbrž jemu
i proti kališníkům skutečně sloužil. Roku 1420 ležel s posádkou svou na hradě Pražském, a když Čeněk
z Vartemberka :ento kališníkům odevzdati chtěl, nemohlo se to jinak státi, než tak, že Jana k obědu
pozval a zajal (r. 1420, 17. dubna). 11 ) Za* jeho věrnosť odměnil se mu potom Zikmund tak, že mu zapsal
klášterství Hradišťské a jiné statky. 12 ) Dokud však Pražané, Táboři a jiní kališníci obmeškáváni byli
v jiných částech Čech, měl Jan v Boleslavsku dosti volnosti. Ale ke konci r. 1424 již se věci obracovaly
a Jan přebývaje tehda na Ralsku, dosti měl starostí, jestli mu nepřátelé nebudou škoditi. Ale první nehody
stíhaly jej teprve roku 1426. Když tehda na jaře Jan Roháč z Dubé s mnohým vojskem přitáhl do této
krajiny, vypálena jest od nich Mimoň, a téhož dne k večeru pokusili se o to, jestli by mohli náhlým
přepadením hrad Ralsko získati, ale předsevzetí jejich od ostražité posádky v čas pozorováno, a proto
odraženi prý s velikou ztrátou. 13 ) Když pak Zikmund Děčínský, strýc jeho, po bitvě Ústecké v přátelství
s kališníky vešel, Jan jej někde neočekávaně přepadl, zajal a na svůj hrad Ralsko do vězení odvedl. l4 )
Asi tehda nazýval se Jan starším a ke konci života svého nejstarším. Zemřel r. 1433. 15 )

Jan nladší z Ralska , syn Janův, došel let svých asi r. 1425, kdež se otec jeho počal psáti starším.
Nějaký rok potom obdržel díl svůj od otce a zapsav se otci, že na něm nic nebude zavazovati, věnoval
manželce své Kateřině. Se světa sešel velmi smutné. Roku 1433 nabídl se totiž Těmovi z Koldic, fojtovi
Šestiméstskému, že mu vydá hrad Grabštein, jestli mu bude 400 kop vyplaceno. Když však Téma dostav
od Jana poselství, aby již přišel se uvázat, dne 14. srpna s Lužičany přišel, byl zrazen a někteří z jeho
lidu zajati. Lužičané byli proto na Jana velice rozzlobeni a zvláště Žitavští strahovali naň při každé
příležitosti. Když pak ho dostali do své moci, kázali jej dne 17. prosince z města smýkati a za městem
čtvrtiti. ,6 ) Skutek tento podnítil k pomstě veškerý rod Vartemberský, tak že odtud po kolik let krvavé
půtky mezi ním a Lužičany trvaly.

Jan mladší byl se přidal, jak z vypravovaných příběhů souditi lze, na stranu kališníkův, a to
nikoliv dobrovolně, nýbrž z přinucení. Na Ralský hrad přijata posádka Jana Čapka ze San } vrchního
hejtmana Sirotků. Hejtmané jeho pak na Ralsku a okolních hradech pomáhajíce Vartemberským veliké
škody činili LuŽičanům. I po učiněném míru nedostalo se Ralsko pravým jeho dědicům, nýbrž prodáno
jsouc od Sirotků některému pánu šlo z ruky do ruky, bez trhu dskami zemskými učiněného. Tak ho
nabyl Kuneš Rozkoš z Dubé. Kuneš pak sjel dolů s hradu a zase se nenavracoval, zanechav tu syna

*) Podlé sebráni z Regest, Paprockého a Březanova sepsáni v archivu Třeboňském. a ) DZ. 2. D 14. 3 ) Výbor stě. lit. I. 1007.

4 ) DD. 13. f. 172. 5 ) Aca jud. 6 ) Reg. Vatic. lib. conf. Archiv Berlínský. *) Lib. conf. °) Reg. říšská. ,0 ) Archiv č. I. 7. “) Pa-

lacký III. a. 359. ,a i Archiv Svatovácslavský. Ia ) Palacký, urk. Beitr. I. 454, Tomek, d. P. IV. 347. u ) Theobald. ls ) Roku 1433 dne

14. března zapsal se ca něho bratr jeho Beneš (Paprocký o st. pan.), ale poněvadž zemřel dříve než syn jeho (Rel. tab. I. 126), musí se

úmrtí jeho klásti do 1. 1433. IB ) Joh. v. Guben.

I9 5

Zříceniny hradu Ralska.

Dle skutečnosti kreslil Jan Prousek.

Zříceniny hradu Zásadky,

146

RALSKO HRAD.

Ondřeje. Tehda pohnal jej do soudu zemského Jan z Vartemberka , jenž si k Ralsku nějaká práva pokládal,
ale Ondřeje púhon v nebytí jeho nezastal, a když potom Ralsko Vilémovi z llburka za hotové peníze
prodal, bylo tomuto na půhon odpovídati. Ale i tohoto půhon nezastal, poněvadž v zemi nebyl pro
potřebu krále Ladislava. Tedy Jan r. 1457 skrze komorníka desk zemských zvěděn na Ralsko a tu jako
pravý pán panoval. J ) Následující změny držitelů nejsou dosti z pamětí vysvětleny. Jan, jenž byl fojtem
LuZickým čl véině ke králi Jiříuiu Uržel, z-emřel ruku 1464 dne 11. lisLupadu a pohřben jest v BudiSínů.
Synové jeho Kryštof a Zikmund rozdělili se pak o otcovské dědictví tak, že tento dostal Děčín a onen
ostatní panství, ke kterým náleželo také Ralsko.

Za dob tehdejších, kdež se Lužičané protivovali svému zákonitému pánu, odevzdán byl hrad
Ralsko nějakému válečníku, který odtud městům Lužickým nemalé škody činil. Aby se zádav ustavičných
zbavili, stalo se prý, že r. 1468 okolo sv. Martina 12 Žitavských drábů bud lstí nebo náhlým úskokem hrad
Ralsko slezli a pána i s jeho čeledí ubili. Našli tu zboží všelijakého množství, které lidé okolní sem uložili
domnívajíce se, že na vysokém, nesnadno přístupném hradě bude v bezpečí. Žitavští obsadili hrad. Ještě
v listopadu r. 3469 měli jej Lužičané ve své moci a dodávali na něj špíži a jiné potřeby. 2 ) Neznámým
způsobem dostal se hrad Ralsko (před r. 1476) v držení nějakého Mincíře, 3 ) bezpochyby tak řečeného,
Že řídil minci v Kladsku. Za těch dob dělána na Ralsku kromě obvyklých loupeží také falešná mince.
Bili na Ralsku falešné groše, velké a malé peníze, ano i zlaté, k čemuž se dávali potřebovali Vácslav,
písař, jenž bydlíval v Lipém, a Hynce, bydlem v Dubé, a nějaký starý, vyzáblý a prohnaný mužský
z Kuříchvod ty falešné peníze roznášel a udával. 4 )

Kryštof prodal hrad Ralsko s dvorem poplužným a vsí pustou Hanušovi Cedlicovi z Cedlic ,
rytíři z Kladska pocházejícímu. 5 ) Ale v tu dobu, kdy se odevzdání dskami zemskými stalo (r. 1481,
10 prosince), povstaly nemalé spory o Ralsko. Roku 1481 v prosinci byl hrad Ralsko pro falše, zlodějstva
a loupeže Hanuše a bratří jeho, synů Mincíře z Kladska, a pro smrť Šindela Slezáka jal^o odúmrť královská
provolán a král Vladislav dal právo své Linhartovi z Gutšteina, jenž byl pánem na sousedním Vartemberce.
Ale poněvadž tento práva svého nedovedl a mezi tím zemřel, následovalo r. 1487 nové provolání, kdež
se o Ralsko bral pan Šťastný Skalský z Valdšteina. Ale ty a takové pokusy byly marný, poněvadž Hanuš
r. 1489 právo siré dokázal. 6 )

Dlouho Cedlicové v držení Ralska nezůstávali, neboť po nich brzo následovali jiní držitelé,
zejména okolo roku 1505 Oldřich z Bibršteina, který tu nebydlil a staré krovy neopravoval, tak že hrad
pustl. Roku 1505 dne 24. června udělil Mimoňským výsady. Od něho koupil zámek pustý Ralsko
s dvorem poplužným pustým a ves pustou, městečko Mimoň a ves Okrouhlou Jan z Vartemberka , syn
dotčeného Kryštofa, jenž koupil také panství Děvínské. Od té doby náleželo Ralsko po více než půl
století k panství hradu Děvína a pánům z Bibršteina. Karel z Bibršteina, hejtman knížectví Hlohovského,
jal se r. 1577 panství to po kusech rozprodávati. Nejprve prodal téhož roku Erazimovi Hyršpergárovi
dvůr Ralsko s velikým kusem lesa, který se vztahoval od hranic Vartemberských až k samému hradu
a odtud až blízko k Svébořicům, též rybník a mlýn Hraničný. T ) Příštího roku dne 19. června prodal
městečko Mimoň s domem v nově vystaveným, zámek pustý Ralsko, vsi Okrouhlou, Galgendorf, Vranov,
Hvězdov Starý a Nový a Novou ves u Srního potoku Bohuslavovi Mazanci z Frymburka a na Slatiňanech. s )

Bohuslav, jenž také Slatiňany (viz díl I. na str. 149) držel a r. 1581 Svébořice přikoupil, zemřel
na počátku r. 1589. Z prvního manželství jeho s Dorotou Hyršpergárovou zůstal syn Jan, který byl při
smrti otcově v cizích zemích na učení a tomuto se horlivě oddával ; z druhého manželství s Alénou

z Bílých Otradovic narodil se syn Karel, roku 1589 nezletilý. Strany dcer také z dvojího manželství

pocházejících učiněno opatření, že Mandaléna již dorostlá zůstávala při bábě své na Vartemberce, a Anička
a Dornička ještě malé při své mateři. 9 ) Když se Jan vrátil z ciziny, ujal poručenství nad bratrem svým
podlé Českého práva a také proto, Že vdova záhy oželela manžela a po druhé se vdala. Po nějakých
kyselostech mezi synem a macechou (r. 1591) odbyl ji Jan slušně, vyplativ jí patřičné peníze, 10 ) a pak se
s bratrem rozdělil Sám si vzav Slatiňany, pustil bratrovi za díl statek Ralský. Karel oženil se pak
s Maří Majdalénou Robmhápkou z Suché, jíž r. 1596 na městečku Mimoni věnoval, n ) ale poněvadž statku
toho pro všelijaké závady udržeti nemohl, prodal r. 1601 dne 28 Června hrad pustý Ralsko s příslušenstvím
a Svébořici, vesnicí přikoupenou, Janovi Millnerovi z Milhauzu , c. k. radě a sekretáři, za 20.000 kop grošů
Českých. 12 ) Millner koupil nedlouho potom panství Děvínské, s nímž Ralsko sloučil; později dostaly tyto
spojené statky název panství Mimoňského.

Reliq. tab. I. 126- J ) Eschenloer, Script. rer I.usat. II. 181, Millh. Exc. Cl. XI T. 52. 3 ) Exc. Cl. XII. 53. (čti Munczer).

*) Exc. Cl. XIII. 219—222. 5 ) Rel. tab. II. 389. “) DD. 17. f. 48, 60 ’) DZ. 20. G 15, 64. D 3. B ) DZ. 20. G 17, 64. D 10. Galgendorf

jest nynt Části* * Mimoně. *) DZ 24. J 23. ,0 ) DZ. 168. G 19. “) DZ. 127. D 17. 12 ) DZ. 130. K 8

STRÁŽ (YARTEMBERK) HRAD.

od velebným Ralskem rozkládá se v zelené, hvozdy obklíčené krajině město
nyní řečené Vartemberk, J ) mající jméno své po bývalém hradě, nyní na
zámek přetvořeném, jemuž staří Čechové ještě ve 14. století Stráž říkali. 2 )
Město skládá se z dlouhé ulice a z rynku, z něhož krátké ulice vybíhají.
Zámek má posud podobu pevnosti. Přichází se k němu z rynku, jdouc dosti
do kopce. Příchozí mine starou lipovou aleji, vedoucí k blízké kapličce,
a přijda k zámku nechá očí svých na hrubém náspu a hlubokém příkopě,
kteréž zámek na východní straně zavírají. Přes příkop jest postaven vysoký
kamenný most na dvou obloucích, který ještě pokračuje po parkánu za
příkopem se nacházejícím a v šechen hrad vůkol a vůkol objímajícím. Před
časy táhly se všude po krajích jeho tvrdé hradby, z nichž zbyl ještě kus při západních hradbách;
sice jest parkán nyní způsoby spáni é jako nějaká zahrada, a kdo se jím prochází, může zámek se
všech stran opatřiti.

Stavení brány nynější bývalo véžo vátým stavením ven po vy daným a tu podobu podrželo
i potom, když ztratilo svou samostatnost a s ostatním stavením v jedno srostlo. Na první pohled
vyhlíží jako kůr kostelní neboli kaple, a není to klam, poněvadž se v horních místnostech opravdu
kaple nachází. Brána jest vysokým končitým obloukem na způsob bran starověkých sklenuta a zavřena
vraty sice mladšími, ale přes to ještě dosti starými, jichž pevné tělo sesilují železné pukle. Obnovena
byla brána tato, jak ukazuje nápis na ni „Renovirt: 1563“, ovšem zarostlý svěžím loubincem, ale
zřetelný, když se bujná dítka přírody odhrnou. Starožitnou způsobu má i průjezd dlouhý, klenutý,
se svým výklenkem v levo od vrat a hákem na kleniati, na němž visívala panská váha. Vkročfme-li
potom do čtverhranného skorém pravidelného dvoru nebo na plac, jak se říkávalo, stojíme v bývalém
předhradí. Kromě severní strany, kdež jsou kolny, objevují se nám na ostatních stranách stavení
zděná o jednom poschodí, kteráž však zvenčí se ukazují jako stavení o dvou poschodích. Omítka
na nich opadává a všude se objevuje rustika 16. století; ta, která jest na stavení při bráně, zdá se
býti starší než rustika, která jest dále od brány. Okna s veníři svědčí o vkusu 16. století. Pěkné
jsou staré dvéře v právo, jdoucí do přístavku. Všechno toto stavení okolo čtverhranného dvoru obsahuje
kanceláře panství Vartemberského a byty úřednické, a částí jeho není obydlena. Staré způsoby jsou bývalé
konice. K severozápadu vybíhá od tohoto stavení křídlo téže způsoby, jak svědčí omítka opadávající.
Zajímavé jest pozorovali křídlo toto zvenčí a parkán před ním se nacházející. Po několika schodech
sejdouc přijde se do pěkné zahrady nebo bývalého parkánu, kde pěkný pohled poskytuje konec stavení
z této strany na kopci (ze dvora na rovině) stojící. Zajímavé jsou veliké kusy starých zdí, které se před
věky odtrhly a posud tu na zemi leží; nebot zajisté jsou z prvotního hradu. Nedaleko odtud viděti jest
baštu, za níž jde parkán dále ve stráni, tak že v levo spadá k panskému dvoru a v právo vystupuje
k zahradě zdí zavřené, která zabírá místo někdejšího zadního hradu o něco výše stojícího než předhradí.
Na konci zdi této a na severní straně hradu spatřuje se neveliká, do polokruhu sklenutá a štukovím vroubená
brána, kteráž jest zazděna. Přístup k ni mohl býti po pěšině z parkánu, k němuž zase viděti jest starou
cestu zarostlou, kterou se ode dvora poplužného chodívalo.

') Pomůckou: Wilhelm Feistner, Reitragc zut Geschichte der Stadt Wartenberg (Mitiheil. XVI. S. 124 — 162). Spisek ten jest
dobrou pomůckou pouze pro dobu po r. 1504, starší dějiny tu nedobře vylíčeny pro nedostatečné a nekritické studie genealogické. Docela
nepravdivá je perioda r. 1430 — 1504. 3 ) Dalimil nejednou, též v Tomkových úkladech II 84. V rukopise Gersdorfském v BudiŠině „z Krasie",

ale u Březana správně de Straž vel de Wartmberg.

148

STRÁŽ (VARTEMBERK) HRAD.

Zadní hrad, jak již řečeno, proměněn jest nyní kromě křídla stavení sem dosahujícího v zahradu.
Zajímavý jest tu kopec, pocházející bezpochyby od bývalé velké věže. Nachází se pod ním sklep nepřístupný,
bezpochyby staré vězení, jen otvor sklepový lze viděti. Prušáci se r. 1866 tam dobývali domnívajíce se r
Že jest tu víno. Věž tato snad již v 15. věku vzala za své, a poněvadž se pak způsoby starých hradů
měníval}', přecházejíce z pevnosti do příbytku, již neobnovována.

Vartemberk byl v 16. století skrze Hyršpergáry tak důkladně přeměněn, Že starší jeho Části
jsou pod přístavky a omítkou 16 století ukryty. Také bývalé rozdělení jest patrné; některé podrobnosti
pozná oko cvičené, jiné zůstávají záhadnými. Ještě r. 1544, když se bratří Hyršpergárové dělili, objevuje
se Vartemberk ve staré způsobě s několika věžemi, ale není snadno najiti, kde která čásť bývala. Byla-ll
kaple vždy tam, kde se nyní nachází, lze za to míti, že k prvnímu dílu dána východní, k druhému západní
polovice. K onomu totiž patřil díl ten, který té doby k fraucimoru oddán a přidán byl, světnice, komory

Plán hradlu Stráže.

Vysvětleni flánu: I. Cesia od raČsla; 2. hrubý násep; 3. most přes přikop; 4. brána s kaplou; 5. předhradí (dolní hrad); 6. kůlna;
7. spodek staré vŽEe; 8. chlévy; 9. brána zazdéná; io. horní hrad se spodkem velké véže; 11. bašta stará; 12. parkán; 13. stará cesta

zarostlá ke hradu.

s věží (t. j. mezi kůlnami a chlévy) a sklepy podlé nich nad kaplou se vším prostranstvím nad týmž
fraucimorem, též komora, v níž otec jich léhal, i s tou věží při ní, sklep, který Balcar držel, s pokoji při
něm i se starou světničkou a s kaplou, peklo k vazbě (tuším pod průjezdem) i s placem (předním dvorem)
a ořechem, sklepy tři pod schodem jdouc do fraucimoru, světnička kamenná v mostu zdvihacím s hostěnicemi
i s jinými komorami až po starou světničku, věž, která jest podlé kuchyně kamenné, kuchyně podlé té
věže se špižírnou podlé ní i se sklepem podlé samé pekárny, která již patřila k druhému dílu. K tomuto
počítaly se dvorská světnice (tuším severozápadní ron),, světničky a komory rozličné, uvě pivnice V liGřejníili
zámku, kuchyně při studnici podlé pekárny, stará věž a maštalka, též také nad vraty (brankou zazděnou)
ten pokoj a na zad proti vrátného světnici ten plac, pivnice podlé vrátného světnice, ve které Špižírna
byla a nad ní dvě obilnice s jinými pokoji. Připomíná se také věž, do které sázeli, to jest ta věž, která
byla podlé kuchyně na jižní straně.

Kde nyní stoji hrad Vartemberský, býval ještě ve 13. století holý vrch, jemuž se říkalo Stráž.
První, který tu hradby, věže a stavení vyzdvihl, byl Beneš Markvariic a nazýval se odtud ze Stráže nebo
z Vartemberka , kteréžto poslední jméno dáno novému hradu podlé zvyku tehda panujícího. Od roku 1281

Hrady a zámky České X.

20

Zámek Vartemberský u Mimoni.

Dle skutečnosti nakreslil Jan Prousek.

150

STRÁŽ (VARTEMBERK) HRAD.

připomíná se nejednou v pamětech veřejných a soukromých. J ) Asi tehda byl číšníkem královským, ale
za bouřlivých událostí r. 1283 odstoupil od krále. Teprve několik let potom přiveden byv k úplnému
poslušenství, slíbil králi sloužiti a v tom zavázal mu jmění své, zejména i to, které měl v hradbách hradu
Vartemberka. 2 ) Poněvadž měl mezi čtyřmi syny svými dva, kteří se také Beneš jmenovali, nesnadno
jest v pamětech rozlišiti a rozeznati, co se každého Beneše dotýče. Jisto jest. Že se Beneš syn, řečený
Veselský, již od r. 1295 vyskytuje a Že možná otec jeho již tehda nežil. Ze synů jeho byl Jan StráŽský
jedním z předních pánů zemských, činně zasahuje do všech znamenitých událostí té doby, až do brzké
své smrti (ý r. 1316). Věrně totiž pomáhaje příteli svému Jindřichovi z Lipého zastřelen jest, když dobýval
Kostelce nad Orlicí. Petr, opat Zbraslavský, chválí jej, že byl muž velikého ducha, šlechetný a vojín
proslulý, neboť poněvadž zřídka se dopouštěl činu nešlechetného a vše ctné miloval, znám byl po zemích
sousedních. 3 )

Janovi synové mladší Ješek a Beneš seděli potom na Děčíně a Střekově. Nejstarší syn Vaněk
(r. 1325 — 1364) držel Vartemberk, Děvín, Zákupy a Tolštein. Roku 1325 ještě všichni tři byli v nedílu,
když kupovali ves Svébořice, *) také r. 1336 ještě byli v nedílu, když Jan byv skrze mateř a poručníka
svého ke stavu duchovnímu nucen, aby neměl podílu v dědictví otcovském, zase do stavu světského
vstoupil. 5 ) Vaněk obdržev od krále úřad číšnický, byl r. 1337 na výpravě v Průších 6 ) a dychtiv jsa po
činech válečných zapsal se r. 1347 Rezenským, že jim potáhne na pomoc proti králi Ludvíkovi. 7 ) Manželka
jeho byla Anarg-a (soudíc podlé jména) z rodu pánů z Valdemburka, paní nábožná, již papež roku 1358
dovolil, aby mohla s čtyřmi paními dvakráte do roka klášter Žiželský (v biskupství Míšeňském) navštíviti
a tam pojisti. 8 ) Synům iich Janovi a Vácslavovi potvrdil císař Karel r. 1360 (?) úřad číšnický, který odtud
rodu tomuto dědičně náležel, 9 ) ale teprve po r. 1364, kdež se starý Vácslav naposled jako patron kostela
Vartemberského vyskytuje, ujali zboží otcovská. Dělení statkův otcovských provedeno hned po jeho
smrti, tak Že Vácslav držel Zákupy a Děvín a Janovi náležela Stráž s Ralskem, ale, jak se zdá, asi r. 1369
zase tu dílnosť zrušili a vykonávali vrchní práva na všech statcích společně. Jan byl u veliké přízni
císařově. Císař, jenž po všech zemích ostatky svátých sbíral, dal kostelu Vartemberskému kousek hlavy
sv. Zikmunda. Stalo se to asi proto, Že Jan tehda tu nový kostel stavěl a nový oltář zakládal. Na prosbu
pak Janovu udělil papež Urban V. kostelu zdejšímu na den svátého Zikmunda, ale jen ten den v roce,
plnomocné odpustky. 10 ) Jan držel také úřad Číšnický, jenž podlé majestátů r. 1367 a 1370 daných oběma
bratřím dědičně náležel; 11 ) od r. 1369 byl také purkrabí hradu Pražského. Asi tehda přikoupili bratří
zboží Mimoňské i se clem, na jehož potvrzení obdrželi r. 1371 majestát. 12 ) V přemnohých pamětech této
doby vyskytuje se Jan jako smluvce nebo jako svědek, bývaje o to od přátel nebo služebníků svých
požadován; také co se statků vezdejších dotýče, stál si s bratrem dobře a po celé zemi kupovali a prodávali.
Spolek již dotčený přestal po r. 1379 bezpochyby proto, že Vaněk zemřel. Vdova po něm Eliška ze Stráže
koupila si r. 1385 s dvěma jinými dům v Praze, na němž ještě r. 1394 přebývala. ,3 ) Jan, který se od
r. 1379 jako samostatný pán na Vartemberce a Děviíně vyskytuje, zemřel asi r. 1383, zůstaviv z manželky
Kuny několik synů ještě nezletilých. ,4 ) Poručníkem jich byl pan Beneš Veselský z Vartemberka a pracoval
o to u úřadu desk dvorských, aby zkráceni nebyli v příčině panství Tolšteinského a Zákupského, na nichž
měli spolek s Vaňkem Bílým z Děčína (f r. 1383).

Nejstaršim synem Janovým byl Jan řečený Ralsko (f r. 1433). který držel po otci Vartemberk
s Ralskem, ale do r. 1390 otcovy statky společně s bratřími Vácslavem a Petrem spravoval. Druhý bratr
Vácslav ujal asi r. 1390 panství Zákupské a TolŠteinské, třetí bratr Petr byl od té doby pánem na Děvíně,
čtvrtý Beneš vyplacen byl hotovými penězi a držel později Lemberk, Jablonnou a Vinaříce, Vilém, pátý
bratr, držel napřed statky s Vácslavem a později měl po ném Zákupy, Jindřich konečně, který byl bratrem
nejmladším, koupil si Valdštein. 15 )

Jan z Vartemberka , nejstarší syn Janův, psával se bud Janem z Ralska nebo Janem Ralskem
a přebýval bud na Ralště, bud na Vartemberce nebo na nějakém jiném sídle, an získal drahně statků
ve válkách husitských. Na Vartemberce na př. bydlil r. 1405, když založil v kostele zdejším oltář Božího
těla. jejž nadal platy ve vsi Dubnici, ,6 ) Poznávaje pak. Že Mikuláš, farář Vartemberský, nemá dostatečných
prostředků k vyživení svému, přidal mu r. 1406 kopu platu na jistém domě ve Vartemberce. 17 )

Jak horlivě se jal odporovati novému učení Husovu a k předním stoupencům krále Zikmunda
náležel, vypravováno při dějinách Ralska. Zde stůj toliko, Že při početl bouří husitských na zdejším

') Reg. IV. 737 a ) Liber Zdenconis de Trebecz n. 169. a ) Palacký na str. 421. 4 ) Tabnl. vetust. n. 396. 6 ) Jandera, Paměti

Hořické VII. 2278. 6 ) Reg. IV. 158, 159, 172. Říš. archiv Mnichovský. 8 ) Reg. Vat. 9 ) DZm. 124. ,0 ) Reg. Vat. n ) Archiv mus.

Ia ) DZ. 2. D 14. 13 ) Tomek, Základy II. 84. ,4 > DD. 13. f. 172,, 255. ,s ) Založeno na podrobných bádáních o tomto rodu. l6 ) Lib.

erect. VII. 21 ,J ) Ta mže V. 130.

STRAŽ (VARTEMBERK) HRAD.

i5i

hradě přebýval a odtud r. 1419 dne 18. listopadu radám Šestiměstským psal, že mu někteří páni slíbili
s králem Zikmundem držeti. 1 ) Také podával r. 1422 dne 18. března katolického kněze k faře Varterriberské. 2 )
Pomsta kališníků zastihla jej teprve roku 1426. Tehda na jaře vytáhla všecka vojska Táborská a Sirotčí
na rozličná místa severních Čech, dobývajíce měst a hradů pánům strany královy náležitých, tak že dostali
ve svou moc větší čásť kraje Boleslavského. Také Vartemberk padl v jejich moc a opatřen jest posádkou,

kterA odtud i*. 1433 až do kraje ZViořclckého zabíhala, arciť k velikě Škodě Lužiěanů. 3 ) Vrchním "velitelem

všech hradů v okolí byl hejtman Jan Čapek ze San, ale hejtmanem posádek na Vartemberce, Ralště
a Dubu byl Štěpán Tlach, který i po r. 1434 od obvyklých jízd do Lužice upustiti nechtěl. 4 )

Po skončení válek dostal se hrad náš i s městem Vdcslavovi z Vartemberka a ten jej prodal
Mikuláši Sokolovi z Lamberka. 5 ) Stalo se to bud r. 1438 nebo brzo před tím; neboť téhož roku dne 4. července
napsán jest Sokol „seděním na Vartinberce u jako mocný oprávce v listě a smlouvě, jež měla kliditi
posavadní zášti e-hrad Kalich. fl ) Dotčený Mikuláš byl toho času muž na slovo vzatý, jenž býval hejtmanem
vojsk Táborských a potom poddav se císaři Zikmundovi od něho r. 1437 některé nápady obdržel; 7 ) po
smrti téhož panovníka nepřestával působiti v záležitostech veřejných. Roku 1440 dne 29. ledna byl na
sněmu v jPraze, kde? k tomu pracovat! pomáhal, aby dosavadní nechuti a hořkosti uklizeny byly ; podobně
působil i téhož roku dne 10. března na sjezdu kraje Boleslavského v Nymburce, tu také zvolen ode všech
účastníků sám osmý, aby novým hejtmanům krajským radou nápomocen byl a právo a řád v kraji držeti
pomáhal. Že požível také přízně králové Elišky, mateře mladého krále Ladislava, viděti odtud, že se jím
třetím k přijeti koruny České ohlašovala. 8 ) Pozdějších záští mezi jednotou Poděbradskou a Strakonickou,
tuším, účasten nebyl, nedovolovalo mu toho stáří jeho a choroba tělesná, jíž kdysi za krále Ladislava
podlehl. Syna neměl, než toliko dcery Kateřinu a Anežku , z nichž byla tato půl léta ve vychování
v klášteře sv. Kateřiny na Novém městě Pražském a potom vezena jest o Hromnicích na hrad Vartemberk,
kdež v úkrytu žila. Starší sestra Kateřina vdala se před r. 1457 za pana Děpolta z Ryzemberka , jenž se
takto stal spoludržitelem hradu Vartemberka, a připomíná se kolikráte roku 1460, kdež měla mnohé pře.
Purkart Kamaret zs Žirovnice vinil obě sestry, že mu přiřekly na KarlŠteině 600 kop grošů dáti, ale
Kateřina tomu před soudem zemským odpírala, řkouc, že mu nic neslíbily, a dokázala, že tehda Anéžka
ani na KarlŠteině nebyla. S Janem mladším Děčínským měla také spory; týž totiž dílem po otci, dílem
sám koupiv držel nějaké dědiny, k nimž clo v Mimoni náleželo, a vinil Děpolta a Kateřinu, že mu přes
jeho spravedlnost díl tohoto cla zadržují, ale ačkoliv svědky vedli, že to clo k Vartemberku drženo jest
40 let, prohráli přece.®) Kateřina zemřela r. 1470 a pohřbena jest ve Velharticích, jež manželu jejímu náležely.

V drženi Vartemberka dostal se potom Linhart z GutŠteina , jenž před tím byl pánem na Všerubech
a Klenovém; seděl na „Vatmberce 4 * již r. 1476. ,0 ) Roku 1484 ještě Žil a téhož roku dne 11. prosince pečeť
svou k výsadě, již dal Ctibor z Cimburka Boleslavským, přitiskl; 11 ) než r. 1487 byl již mrtev a Vartemberk
držel syn jeho Burpan z GutŠteina , jenž tehda odpíral provolání hradu Ralska, poněvadž si jej byl n. otec
jeho vyprosil. 12 ) Roku 1500 seděl ještě na Vartemberce a potom zabit jest v Praze, tepa se v šrancích. ia )
Po krátkém čase dostal se Vartemberk opět tomu rodu, který jej původně držel; získali jej totiž bratří
Jan, Vácslav a Zikmund z Vartemberka z linie Děčínské a k tomu nabyli zboží zápisného Louko vce. Při
dělení se bratří o dědictví (asi r. 1503) dostal Jan Vartemberk, Vácslav Loukovec a Rybnov, a Zikmund
Jestřebí 14 ) Jan prodal ihned potom (vkl. r. 1504, dne 1. října) „Vartembergk a hrad s dvorem poplužným
pod hradem, městečko s předměstím, vsi celé Dubnici, Lilant, Pertoltice, Březinu a Luhov a dvůr poplužný
Sedliště Bartoloměji HyrŠpergárovi z Kynigshainu za 4250 kop grošů českých. I5 )

Po smrti Bartolomějově uvázali se ve Vartemberk synové jeho Azman a Kašpar , tak že držel
každý polovici parství ; ale onen brzo zemřel, zůstaviv nezletilé sirotky. Poručníci těchto Mandaléna
Berčinka z Dubé 1 Aleš Berka z Dubé prodali tuto polovici Petrovi Vančurovi z Řeh?iic , manželu
Mandaléninu, asi před rokem 1538, neboť tehda se již Vančura seděním na Vartemberce psal a majestát
královský, aby o statku svém říditi mohl, obdržel. 16 ) V ty časy hlásil se ke statku tomuto dotčený Kašpar
jakožto nejbližší příbuzný sirotků, žádaje na Petrovi, aby mu položil sumu trhovou za statek sirotčí; soudili
se o to u zemskéhc soudu, tak že se polovice ta po mnohých nechutích Kašparovi dostala. 17 ) Kašpar
spravoval statek svůj moudře a důchody jeho povznesl, založil a pod plat vysadil dvě nové vesnice na
gruntech Vartemberských, Šteinsdorf a Kubinské, a osadil je německými osadníky, čímž Němců ve zdejší

*) Falacký trk. Beitiáge I. 12. a ) Lib. coul. 3 ) Falacký urk. Beitr. II. 393 4 ) Tamže 442. E ) Reliq. tab. I. 127. *) Archiv

bibl. Praž. 7 ) Archiv č, III. 246, 520, 524. fl ) Archiv Č. I. 246, 251, 271. Archiv č. III. 331. reliq. tab. I. 127. ,0 ) Archiv č. VI.

510 — 511. u ) Archiv Bcleslavský a archiv č. VI. 511. la ) DD. 17. p. 60. ,s ) Archiv č. X. 546, Břežan ve vývodu Gutšteinských. Proč

se nazývá r. 1499 — 1501 Jan z Vartemberka „seděním tudíž" (archiv Turnovský), nevíme. ,4 ) DZ. 84. G 8. archiv č VI. 318. 1S ) DZ. 2.
A 22. 16 ) DZ. 3. A 6. líandaléDa nazývá se sedÍDÍm „na Vatmberce" již r. 1533. (Reg. kom. soudu.) l7 ) DZ 45. D 14.

STRÁŽ (VARTEMBERK) HRAD

*52

krajině přibývalo. 1 ) Roku 1543 vložil si tyto vesnice ve dsky zemské a brzo potom umřel. Kašparovi
synové Balcar a Jindřich rozdělili se o dědictví otcovské roku 1544 dne 9. června, tak že dostal každý
z nich polovici panství a zejména i polovici hradu, na němž však maštale, mosty k zámku, nádvoří a fortny
ve společnosti zůstaly, opravky pak též společně obstarávali měli. 8 ) Vrchní správa města, kostela a školy
zůstala též v nedílnosti, a usnesli se bratří na tom, že nemá jeden bez vůle druhého faráře nebo školního
mistra sázeti. Městečku zachovány staré jeho výsady. O volbě rady konšelské se usnesli na tom, aby
střídavě každý rok jeden purkmistra a pět konšel a druhý Šest konšel volil; ti pak aby oběma pánům
slib věrnosti učinili. Podotčeno budiž, že si oba vymínili, aby jeden bez překážky druhého pod lipami
před mostem sedati mohl.

Po přijetí dílu svého oženil se Balcar s Markétou z Rozenhainu a Janovic, jíž (vkl. r. 1547) na
dvoru Sedlišú a části vsi Dubnice 300 kop grošů českých věnoval. 3 ) Šetřil dosti a nerad platíval. Na
tažení Turecké (r. 1532) vypůjčil si od Zdislava Berky koně ryzího, ale nevraceje jej potom, také jej
zaplatili nechtěl (r. 1537). Kromě toho byl také v Průších na tažení, kdež ochroměl, pročež se r. 1566
omlouval, že pro sešlost věkem a nemoc na Turka táhnouti nemůže. Přikoupil roku 1578 od panství
Děvínského vsi Břevniště a Útěchovice s dvěma dvory poplužnými. 4 ) Asi v ty časy zemřela mu choť,
zůstavivši mu syna Kašpara a čtyři dcery Annu, Mandalénu, Markétu a Elišku, jež se brzo všecky vdály.
Posledním svým pořízením, daným roku 1579 dne 4. června, odkázal veškeré jmění své synovi, ale aby
se v ně teprve uvázal, kdyby let svých došel, zatím měli je Karel z Bibršteina, Jindřich Kurcpach
z Trochemberka , Kryštof Robmháp ze Suché a Kašpar Belvic z Nostvic spravovati. Také pořídil,
kdyby Kašpar bez dědiců zemřel, aby [sestry statek jeho zdědily a o něj se rovnou měrou rozdělily.*)
Zemřel r. 1581. Zajímavo jest, že Kašpar ujav panství brzo po smrti otcově, již r. 1584 dne g. dubna
poslední pořízení své sepsal. Bylť ženat s Lidmilou Škopovnou z Kocna, s níž měl již některé dítky ;
nad těmi učinil poručníky touž manželku, Karla :i Bibršteina, Jindřicha Berku, Erazima, strýce svého,
a Jana Rozenhaina z Janovic. Dlouho panství neuživ zemřel r. 1595.®)

Několik let trvalo, nežli mladí synové Kašparovi Balcar a Erazim stáří potřebného došli;
r. 1611 již byli zrostlí mladíci a prodali od dílu svého dne 29. září vsi Břevniště a Útěchovice tetě své
Heleně za 10.000 kop míšeňských. Po tomto odprodání porovnali se o dědictví otcovské roku 1613
dne 16. února, při čemž Erazim Vartemberk ujav slíbil staršímu bratru až do 20.000 kop míšeňských dílu
vydati. Bezpochyby proto, aby nějakou část této sumy zaplatiti mohl, prodal r. 1613, 11. května ještě
vsi Pertoltice a Srnovou k panství Děvínskému. 7 )

Na druhém díle seděl po rozdělení roku 1547 učiněném Jindřich Hyršpergár. Týž se oženil
s Hedvikou z Varnsdorfu, jíž téhož roku (vkl. dne 27. června) na své polovici 250 kop věnoval a nad to
ještě z milosti 750 kop přidal. 8 ) Syn a nástupce jeho Erazim zvětšil polovici svou tím, že přikoupil r. 1577
od panství Děvínského dvůr Ralské i s lesy a poli kolem pustého hradu Ralska, při čemž se však
zavázati musel, že dovolí prodávajícímu na dotčených gruntech na rudu železnou kopati, kdyby se kdy
kde objevila. Asi tehda oženil se s Alenou Škopovnou z Kocna, jíž roku 1578 (vkl. 11. listopadu) na
polovici hradu Vartemberka a příslušenství jeho 2000 kop grošů českých věnoval.®) Bylť jako všichni
Hyršpergárové na poddané své laskav a přispíval ke zlepšení městských živností. Již od několika let
měla obec Vartemberská právo, aby vybírala posudné z kořalky, ale písemného na to potvrzení posud
neměli; tedy jim vydal Erazim r. 1574 dne 4. února list a jistotu aby každý, kdo by z vrchnostenských
vinopalen kořalku kupoval, povinen byl obci posudné platiti. Vedlé poslední vůle otce svého Jindřicha
vrátil škole louku jednu v tu stranu k rybníku Siedlišťskému, poněvadž si ji byli dřevní držitelé mimo
právo osvojili (r. 1575, 30. května). Spolu se strýcem svým Kašparem vyprosil jim r. 1579 jeden týdenní
trh a r. 15^5 dne 24. dubna dovolil jim, aby mohli sami slady dělati, neboť ačkoliv již dříve piva vařiti
směli, museli přece slady z vrchnostenských sladoven kupovati. Za to arci platili várečníci vrchnosti větší
daně a kromě roboty obvyklé povinni byli o den roboty ženné více pracovati. Erazim zemřel r. 1598 dětí
po sobě nepozůstaviv. Pořízením svým r. 1586 dne 24. února sdělaným odkázal statek svůj Vartemberský
i s tím, což k němu přikoupil, manželce své Aleně Hyršpergárové z Kocna a mateři své Hedvice Hyršpergárové
z Varnsdorfu, této však jen do smrti; po její smrti měl se statek Heleně dostati a při ní bud do smrti
bud do jejího stavu změnění zůstávati, po ní však na sestru řídícího Kateřinu vdanou za Jindřicha Blektu
z Útěchovic spadnouti, po smrti pak této měla spadnouti polovice na Karla Mazance z Frymburka

*) DZ. 250. C 4. Kubínské něm. Gebendort stálo ještě r. 1656 a potom spustlo; místu jeho se říká Gebendflur. 2 ) DZ. 47.
J 19 — K 1. Balcar obdržel Pertoltice, Luh, Kubinsko a dvůr Sed lište a díl Dubnice s mlýnem tudíž, mlýn v Pertolticích a mlýn pod
zámkem, Jindřich dostal Lilant, Březinku, půl Dubnice, dvůr a mlýn v městě Ostatních zajímavých podrobností v dílcích cedulích pomineme
mlčením. ’) DZ. 8. D 3, reg. kom. soudu, archiv Třeboňský. 4 ) DZ. 64. D 7. 3 ) DZ. 2i. E 18— 21. 6 DZ. 127. A 12— * 19. 7 ) DZ. 185.

Q 15, 186. K 26. ») DZ. 8. E 26. *) DZ. 20 G 14.

STRÁŽ [VARTEMBER1Q hrad.

*5o

Románský kostelík v Mohelnici u Zásadky s detaily okras čelných kamenů z římsoví.
Kreslil Jan Prouselk.

a polovice na Adama Blektu z Útěchovic, jako syny obou sester Erazimových. Hedvika postoupila’ (r. 1598)
práva svého Heleně, vymínivši si jisté roční důchody; zemřela kdysi před r. 1606, odkázavši jisté peníze
na opravu kostela ve Vartemberce. Adam Blekta postoupil roku 1606 práva svého dědického Karlovi
Mazancovi. Helena přikoupila r. 1611 vsi Břevniště a Útěchovice a odbyvši Karla Mazance za jeho právo
dědické penězi, odkázala r. 1619 dne 5. února polovici svou Vartemberka bratřím Baltazarovi a Erazimovi,
držitelům druhé polovice.

Po smrti paní Alény (f r. 1621) uvázali se dotčení bratří ve všechen statek její a také ve svršky
a nábytky, které po ní zůstaly. 1 ) Díl ten ujav Baltazar na místě peněz, které se mu dostati měly, r. 1622
(vkl. 18. června) na dvoru Ralsku Hedvice Meislové dluh jisitý zapisoval. 2 ) Ale právě tehda nastala doba,
kdež dědictví otcův opustiti musel. Oba bratří jsouce jako i většina poddaných na panstvi luterány, byli
se přidali na stranu stavův odbojných, ačkoliv se ani v úřadech ani v poli potřebovat! nedali; nicméně
odsouzeni jsou oba statků svých, Erazim roku 1622 dne 22. listopadu polovice a Baltazar téhož roku
dne 3. prosince třetiny. Rod jejich upadl od těch dob v chudobu. Vartemberk zabrali komisaři komory
České a hned proň kupce našli; r. 1623 dne 25. ledna prodaili „zámek Warttmbergk“ s městečkem a všemi
vesnicemi Albrechtovi V. E. z ValdHeina za 96.968 fl. 40 kr. uherských, potom pak roku 1Ď24 jest panství

*) DZm. 61. A 2. *) DZ. 95. P 8.

Hrady a zámky České X,

21

154

STRÁŽ (VARTEMBERK) HRAD.

toto z práva zemského propuštěno, za léno královské vyhlášeno a ke knížectví Frýdlantskému při vtěleno. l )
Hned po zakoupení prodal kníže Vartemberk v léno plukovníkovi Gotztngen , ale, jak se zdá, ujal jej
zase k vlastnímu držení. 2 )

První starostí knížete bylo víru podobojjí, v knížectví hojně zakořeněnou, vyvrátiti Počato
zavíráním kostelů, vyháněním kazatelův a sbíráním knih. Gerhard z Taxisu, vrchní hejtman knížectví,
nařizoval roku 1626 dne 22. května hejtmanu na Vartemberce Michalovi Kiihne, aby kazatelů na panství
netrpěl a ty, kteří z Prahy byvše vypuzeni sem by přicházeli, aby vzal u vězení. Nátisky se tak množily,
že na příklad jeden sedlák v Brtništi (r. 1658) umínil si raději statek svůj zapáliti, nežli na jinou víru
přestoupiti. Později prováděno jest obracení způsobem ráznějším. Roku 1629 učinil Taxis komisařem
reformace Baltazara Kůhnla, hejtmana na Novém zámku, přikazuje mu, aby dokonal reformací na panstvích
Vartemberském, Dubském, Frýdlantském a Libereckém, a aby začal na Vartemberce, jakmile přijde vojsko
k tomu ustanovené. Začaly nyní známé dragonády, jež popudily obyvatelstvo k takové zoufalosti, že se
lidé válem za hranice království stěhovali a v Žitaivě novou vlasť vyhledávali. Jinak zavedl kníže na
panství dobrý řád, poroučel kolikráte hejtmanům, aby byli po právu každému, a poněvadž vzmáhající se
válkou také drahoty přibývalo, zřídil pekárny pro chudinu a rozdával jim chléb zdarma.

Roku 1627, 23. března udělil kníže v manství císařskému nej vyšší mu Adamovi Vilémovi Selhartovi
z Doronvortu statky Vartemberk, BrniŠtě, Lemberk, Domaslavice, Valtinov, Tlustec a Hlemýždi, z nichž
byl tento některé od knížete, některé od jiného nejvyššího vlastními penězi zakoupil. 8 ) Po smrti tohoto
držitele, který žádnou paměť po sobě nezůstavil, ujal kníže zámek Vartemberk s městečkem a vsi Novinu,
Luhov, Dubinku, Březinku, Brniště, Smrdákov a Kubinsko, a roku 1033 dne 20. ledna koupil je právem
manským Kryštof Pavel hrabě z LicktenŠteina svobodný pán na Kastelkornu, dosavadní hofmistr při dvoře
Jičínském, jemuž bývalo podřízeno 48 osob s 48 koní a kromě stravy a obydlí 200 fl. platu měsíčně
dáváno. 4 ) Dne 9. května dáno mu bylo panství v léno, když byl dne 14. dubna manský slib knížeti
učinil. Nový držitel, jenž pocházel ze Švýcar, měl tehda dva statky na Moravě, z nichž jeden z konfiskace
koupil, druhý (PernŠtein) po své první choti Esteře ze Šenfeldu dříve Lickové zdědil. Po zavraždění
knížete (r. 1634) a zrušení knížectví získal pro sebe Vartemberk od císaře dědičně, ale teprve roku 1642
dne 20. června vložili jej královští místodržící ve dsky zemské; hrabě se byl mezi tím stal císařským
radou a nej vyšším komorníkem v markrabství Moravském.

Svizelů válečných zkusil Vartemberk tehda v hojné míře, a zvláště v 1 . 1632 a 1648 vydírány
na panství hojné kontribuce. Roku 1639 v březnu vpadli sem Švédové, poplenili panství a městečko
dílem zbořili; katolický farář musel utéci, a místo jeho zaujal kazatel evangelický. Průchody vojska
opakovaly se v následujících letech častěji. Když r. 1645 Vartemberští jednak vysíleni jsouce ustavičnými
platy, jednak spoléhajíce na posádku císařskou, kteráž na zámku ležela, více platův odváděti nechtěli,

přišli sem švédové od GrabŠtcina a Frýdlantu, kdež leželi posádkou, a zámek sdejčí zapálili (24. září),
aby jim P9 druhé nepřekážel. Bylať to veliká rána pro městečko, neboť kolikráte se sem před nepřítelem
utekli, zde své nejdražší věci skrývali, a tak bylo ta.ké při posledním vypálení; cechům tu shořely výsady
jejich, pokrovy pohřební jakož i cechovní, všechny knihy městské a jiné věci obci náležející. S radostí
nemalou tedy přivítali obyvatelé mír, kterýž jim faxář r. 1650 dne 24. Července na kazatelně ohlásil.

Mezi tím byl umřel (r. 1649) hrabě Kryštof Pavel, jenž byl naposled dědičným hofmistrem
v Elsasku, císařským nejvyšším, zemským hejtmanem na Moravě a pánem panství Schona, Tschem-
khelspurka, Rungelšteina, Zunkenšteina, Bludova, Femšteina a Vartemberka. Obdržev od císaře povolení
zříditi svěřenství rodinné (r. 1643 dne 4. záři), ustanovil ve svém posledním pořízení (daném ve Vídni r. 1645
dne 13. dubna), aby držela panství Biu do v, PernŠtein a Vartemberk choť jeho Maximiliana ze Salmn
a z Neuburka. do smrti nebo stavu svého změnění, po ní aby spadlo na Maximiliana, syna Filipa Rudolfa,
hejtmana Kladského a bratra Kryštofova. Štědře obmyslil duchovní ústavy na Moravě, nezapomněl též
na kostel Vartemberský, jemuž odkázal roční plat 100 fl., z čehož měl školní mistr k lepšímu vydržování
10 fl. dostávati. Po jeho smrti uvázala se řečená manželka ve Vartemberk, ale budoucí dědic Maximilian
vyžádal si též komorníka (r. 1649 dne 7. srpna), aby byl také na Vartemberk zvěděn. 5 6 ) Dotčená paní
byla přítelkyně jezovitů, jichž několik roku 1651 na panství své povolala, aby krotili ještě tvrdošíjné
evangelíky na panství. Téhož roku vdala se za hraiběte Maximiliana z Valdšteina a přišla tím o dotčené
tři statky. Maximilian uvázal se sice hned ve Vartemberk, ale musel se oň více než čtyři léta souditi.
Týž byl na poddané laskav a provedl, že císař Ferdinand (r. 1653 dne 15. října) trh týdenní k většímu
prospěchu městečka na jiný den přeložil, u císaře Leopolda pak získal městečku udělení trhu výročního,

’) rz. 194. F 23. Bílkovy děje konf Bílek, děje koni. na str. 807. ’) DD. 71. f. 43. *) Tamže f. [52, Lumír V. 813.

6 ) DZ. 112. C 27.

STRAŽ (VARTEMBERK) HRAD.

155

koňského a dobytčího (r. 1670 dne 22. ledna). Po jeho smrti uvázal se ve svěřenství r. 1676 dne 23. ledna
syn jeho Kryštof Favel } *) ale statky ostatní zpupné na Mcravě, ve Slezsku, Ty rolích a Švábsku zdědil
společné s bratry Maximilianem, Adamem, Františkem Karlem a se sestrami Annou a Kateřinou. S těmi
se porovnal r. 1676 dne 29. srpna tak, že obdržev od nich statky Moravské a Slezské a nad to 20.000 fl.,
pustil jim Tscheng-elburg, Kastelkorn a RungelŠtein. Byl také dědičným hofmistrem v Elsasích, c. k. radou
a soudcem zemským na Moravě. Za něho vypukla selská bouře, jež povstala hlavně po nesnesitelném
vydíráni a libovůli se strany úředníků vrchnostenských. Povstání to vzňalo se sice na Frydlantsku, ale
zasáhlo brzo i do okolí GrabŠteina, Jablonné a Vartemberka. Přikročilo se k sedlákům mocně, hlavní
vinníci potom byli kruté potrestáni, a ostatní se zase pode jho navrátili.

Hrabě Kryštof zemřel v mladých letech, zůstaviv syna mladičkého Františka Antonína . Poněvadž
se po zemřelém pořízení nějaké nenašlo, nařídili místodržící Františkovi Karlovi, bratru zemřelého, aby
ujal poručenství a statek sirotčí spravoval; týž se také roku 1686 dne 27. září v panství Vartemberské
uvázal a ) Poručník nalezl sice panství v dobrém stavu, ale zámek byl již chatrný a spustlý, ačkoliv se
v něm ještě bydlilo; 3 ) spravoval panství velmi moudře a obezřetně, což z toho viděti, že sirotku statků
přikupoval. Některé z nich sice prodal, ale za to koupil statek Chrastnou (Krasa), kterýž přivtělil k panství
Vartemberskému, a jiné statky. Možná, že tímto kupováním také dluhů přibylo, neboť starých a inových
dluhů na panstvích v Čechách a na Moravě bylo tehda 500.000 fl. Když tedy František Antonín r. 1708
dne 12. ledna let svých došel a panství otcovská ujal, musel pomýšleti, jak by se těchto dluhů nějakým
způsobem zbavil. Prodal tedy Stiřin (roku 1708), potom také Bludov, pak také jiné statky a konečně
i panství Pernšteinské. Tím vyzískal arci více než 200.000 fl., ale závadám jen z části odpomoženo Aby
některé peníze aspoň hned sehnal, najal r. 1711 panství Vartemberské rytíři V ácslavovi Leopoldovi Knntzovi
z Freienthurmu na šest let za roční plat 13.949 A- uherských. K zaplacení ostatních dluhů, jednak aby
„jus fidei commissi Lichtensteiniani co možná in salvo zůstávalo" a také aby věřitelé na svém právu
újmy neměli, usnesli se na tom strýcové František Antonín a Filip Pavel z Lichtenšteina, kanovník
Solnohradský, aby byl Vartemberk s povolením císařským prodán a právo fideikomisní aby bylo přeneseno
na Teleč, Meziříčí a Bito vánky na Moravě. A tak došlo k tomu, že bylo panství Vartemberské i s Krásnou
roku 1714 dne 17. července Ludvíkovi Josefovi svobodnému pánu Hartigovi y držiteli statku Běškovic, za
236.500 fl. a 1500 fl. klíčného prodáno. Císař Karel potvrdil r. 1715 dne 28. ledna prodej tento a prohlásil
Vartemberk za statek zpupný.

Nový držitel, r. 1719 do stavu hraběcího povýšený, zasnoubením se s Marií Terezií Putzovnou
z Adlersthurmu nabyl panství Mimoňského, kromě toho koupil od hraběte z Véžnik dům v Praze pod
schody hradskými, pak nabyl Všebořic, Kysible a Neudeka. Na poddané své, zejména obyvatele městečka
nebyl laskav, anobrž robotami je utiskoval. Když pak obyvatelé stížnosti své na krajský úřad vznášeli,
dokládajíce se starého urbáře r. 1656 napsaného, v němž obsaženy byly všechny jich povinnosti, žádosti
jich oslyšeny a vrchnosti dáno za právo, nad to byl purkmistr sesazen a za žalobu 100 fl. od vrchnosti
pokutován. Brzo potom si dal hrabě urbář ukázati, jakoby něco v něm poopraví ti chtěl, a již jej obci
přese všechny prosby a stížnosti nevrátil. Když potom poddaní důkazů pozbyli, utiskoval je tím krutěji.
Pán tento, jenž si jediné svého prospěchu hleděl, zemřel r. 1735, poručiv jednomu synu Adamovi Františkovi
statky Vartemberk s Krásnou, Běškovice a Domaslavice, druhému Ludvíkovi Janovi Nep . Kysibel, Neudek,
Všebořice a dům v Praze.

Ludvíkova vdova Terezie, jež v držení panství Mimoňského zůstávala, spravovala statky dotčené
jako pcručnice dětí svých až do r. 1738; když se pak tehda po druhé za hraběte Duforta vdala, dostalo se
poručenství dceři její Marii Karolině a manželu jejímu Františku Šťastnému z Kokořova. 4 ) Roku 1747
uvázal se Adam v díl svůj a přejal také téhož roku mateřský statek Mimoň za 267.000 fl. ; k tomu koupil
ještě r. 1750 Starý Dub. Za dob těchto počaly opět svízele válečné. Po bitvě u Vysoké r. J758 přivezeno
do zdejší krajiny mnoho raněných jak Rakouských tak i Pruských, tak že jich plno bylo na zámcích
ve Vartemberce, Jablonném a Valtinově, ale ani zde nestačily místnosti, a dáno jich mnoho sousedům do
domův; vedlé toho procházelo krajinou okolní mnoho vojska, kteréž hlavně lid selský vydržovati musel,
tak že stále jen chudí; k tomu přicházela špatná léta, drahota obilí a nátisky vrchnosti, kteráž ani v době
této poddaným nepomáhala, nýbrž spíše jim špatné obilí za drahý peníz prodávala. Neslýchané nátisky
úředníků panských v severních Čechách popudily konečné sedláky k povstání ; bouře na zdejším panství
hlavně podnítil ředitel tehdejší Strohbach karabáčnickým svým jednáním. Ačkoliv bouře na zdejším panství
nevznikla, nýbrž od Náchoda počátek svůj brala, přidali se přece sedláci okolní k sedlákům zbouřilým,

') DZ. 115. G 13. a ) DZ Il6. L 12. 3 ) Balbin (Mise III 86.) dí : rumae habitantur, inspexi. *) Podrobněji Mittb.

£xc. Cl. VIII. 245.

21

STRÁŽ (VARTEMBERK) HRAD.

f 56

kteří sem byli od Náchodská přišli. Přišedše r. 1771 dne 26- března v noci o 11. hodině do Vartemberka,
vyzývali obyvatele, aby s nimi na zámek táhli. Mnozí jich uposlechli a šli s nimi. Vrchní hleděl buřiče
uchlácholiti, ale sotva jen několik slov promluvil, povstal hrozný křik a Žádáno, aby nezadržoval za
sebou robotni patent královský a jej vydal; mínil itotiž lid, že robotní patent nedávno vydaný není ten
pravý, který byl od císařské vlády vydán. Po té vnikli sedláci do zámku, rozbili dvéře a okna, vytloukli
skříně, a knihy gruntovní a jiné spisy na mostě zámeckém roztrhali. Jakýsi sedlák ze vsi pod městečkem
jménem Thill na mostě stoje list po listu vytrhával, říkaje k tomu ustavičně slova „vše zaplaceno, vše
zaplaceno". Od zámku se dali do dvorů, všude pleníce a vytloukajíce, potom odtáhli na jiná panství
sousední. Nedlouho potom uklizena jest bouře v krajině zdejší vojskem, které přišlo od České Lípy
a sedláky na zámku Vartemberském zavřené zajalo. Dopraveni byli dne 29 a 30. března do Boleslavě
a potom více méně, celkem však mírně ztrestáni. Nicméně i tím bouře všechny nebyly ukončeny, r. 1775
rotili se zase sedláci, ale konečně se přece podvolili.

Císař Josef II., jenž k ulevení tísně lidu venkovského nemálo přispěl, navštívil Vartemberk po
dvakráte. Když se totiž strojilo k válce s Pruskem (r. 1778), přišel císař do Mimoně a Vartemberka
{6. a 7. května) s bratrem svým Maximilianem, maršálkem Laudonem a generálem Lascy; činěny tu
přípravy všelijaké, aby byla nepříteli zabráněna cesta do Čech, zejména nasypány vály u Vartemberka
a Brniště. Dne 3- června přišel sem opět císař, zůstal v zámku přes noc a odejel do Zákup, odkudž se
ještě jednou do okolí vrátil, aby se přesvědčil o dobrém stavu nových náspů. Na štěstí byl brzo mír
učiněn, pročež obyvatelé s tím větší radostí k vysvěcení nového kostela přikročili (r. 1779]; hrabě Adam,
kteráž k ieho vvstavění přísněl, tím iedinou paměť vděčnou po sobě zůstavil. Bvv naposled ministrem
Švábského a Franckého kraje a soudcem zemským v Čechách, zemřel r. 1783 dne 15. listopadu a pohřben
jest ve Vartemberce; manželka jeho Terezie z Kolovrat zemřela r 1791 dne 7. dubna. Jediný syn jeho
František byl muž ve vědách vzdělaný a laskavé mysli ke svým poddaným, a ukončil proto staré kyselosti
a hořkosti mezi vrchnostmi a poddanými; býval presidentem učené společnosti v Praze, ale kromě toho
nejvíce ve službách císařských, naposled v Dráždanech, kdež zemřel roku 1797 dne 1. května k veliké
žalosti svých poddaných. Starší jeho syn František došed roku 1810 let svých, ujal Vartemberk i Mimoň
a držel oboje až do své smrti (ý r. 1865). Po něm následoval v držení jich syn jeho Edmund.

DĚVÍN HRAD.

oloha hradu Děvína (u Hamru blíže Mimoně) patří k nejkrásnějším. Málokde vyskytuje
se tak pěkný obraz jako u Hamru, kdež viděti rybník stromy a křovím vroubený,
v pozadí hory tvaru rozmanitého a mezi nimi Dévin. Podlé toho rybníka jde také
stará cesta, kterou lze i pod hradištěm určité stopovati, až dovede k samému Dévínu.
Tento souvisí s horou řečenou Spitzberg neb Eisenberg (Hammerspitz), na které
se nachází venkovské opevnění čili bašta ke hradu Děvínu patřící čili tak zvaný
Wartehaus, jak Němci zdejší před ioo lety říkávali. *) Obě hory dělí sedlo, na kterém
se křižují čtyři cesty. Při té cestě, kterou se jde nahoru na vrch Dévínský, spatřuje
se v lese studně, pak následuje zatáčka náhlá a jde se pod samým hradem a skalami,
na nichž vysoko se zdi vypínají, až k první bráně.

Dévin postaven byl na ostrém hřebenu strmé hory. který na některých místech
jest skalnatý a jako stěna spadá; proto jest dlouhý dosti, ale široký méně. Nejširší
jest uprostřed, kde se dělí předhradí od horního hradu. První 6 rána, nyní docela
sesutá, nacházela se na konci čtverhranatého parkánu, který z předhradí po straně
horního hradu vybíhal a k tomuto přihrazen býval. Před Samou branou ve skále jest díra, konec chodby,
která prý jde až ke studni v horním hradě. Mnozí již do té chodby se pustili, chvilku jdouce a chvilku
lezouce po břichu, až přišli na místo zasuté a nemohli dále. O té chodbě mnoho se vypravuje, ale stěží
se může těm povídačkám véřiti. Dělí se prý na dvě; jedna jde v levo a druhá v právo ke studni a okolo
ní do nějakého velikého sklepa, v němž prý obraz nějaké paní vytesán. Ostatně lze o té chodbě srovnati
to, co již pověděno v díle I. (str. 120.) a II. (str. 3.).

Vstoupíce do parkánu za první branou spatříme v levo hradby s okny, v právo horní hrad
a před sebou místo druhé brány a v levo od něho mohutný pilíř sesílený štukovím. Předhradí , na něž
se odtud vstupuje, objevuje se jako pěkné místo porostlé buky a smrky, po jehož stranách se spatřují
zbytky hradeb. Čím dále jdeme, tím více se prostora jeho úží Kousek za branou v levo jest propast,
snad bývalá cisterna, něco dále v právo jest ve zdi věž čtverhranatá, v níž se až do spuštěni hradu
bydlívalo; neboť na spodku jejím jest dosud pěkná omítka. Odtud jdeme po kopcích rumu a kusech zdi
spadlých, též po základech zdí až na parkán, který je na jihozápadním úzkém konci hradu. Tu jsou

l ) Braudlův seznán, hradů v archivu Rychnovském.

158

DĚVÍN HRAD

v levo hradby, v právo zříceniny stavení, kteréž se o hradby opírá. Na venkovskou jihozápadní stranu
byl ovšem tento parkán zavřen, ale viděti dnes jen základ zdi drnem obrostlý. Odtud se přichází zase
na parkánek na skále se nacházející, sestupuje se nenáhle a přijde se až na konec skalky. Proti ní strmí
přes skalnatou rokli a na samotné skalce zříceniny véžky hlídky, k niž se chodívalo dříve po dřevéných
mostech. Stojíme již na samém konci hradu, kdež hora strmě spadá hluboko dolů, a chceme-li jiti k hornímu
hradu, musíme se navrátiti zase cestou, kterou jsme přišli.

Horní hrad jest výše položen než předhradí a přichází se do ného bud po schodech anebo po
pěšině a po ssutinách svalených zdí. Zraky naše upoutá stavení v levo, jež bylo bezpochyby vělí a celé
jest, jako celý hrad, ze Štukoví piskového vystavěno. Asi 2 m. vysoko od základu jest vchod k němu
a podlé všeho se zdá, že tu býval most zvoditý. Také průchod jest viděti a dvéře vroubené do věže;
ale je tu hned za dveřmi hluboká propast, bývalé vězení, do něhož se také z druhé strany severovýchodní
skrze díru (vlezouc k ní po kopci rumu) hledéti může. Jiný vchod do tohoto stavení z jihozápadní strany
jest zasypán. Patrně šel dotčený průchod skrze zed velmi hrubou, v níž bylo dole vězení, a odtud se
přišlo teprve dc přízemí věže. Od severovýchodní strany je do této věže Široká brána. To byl bezpochyby
prvopočátečně jediný vchod do hradu

Za tímto stavením octneme se na dlouhém prostranném dvoře, jejž zastiňují krásné vysoké
buky. V levo a v právo jsou hradby s okny široce vylámanými, a na dvoře jest drahně stolův a lavic,
při nichž cestující z daleka sem přicházející pohodlné odpočívají. Obyčejně tu někdo provozuje živnost
hostinskou, ma;e skrovný výdělek z každodenního běhání na hrad dlouhou a obtížnou cestou. Největší
památností na tomto dvoře jest hluboká, ve skále vytesaná studně , která již Balbínúv obdiv vzbuzovala. J )
Praví o ní : „V hradě jest studně divná, tisíc a více loket hluboká (což jest i výškou samé hory), v živé
a veliké skále prací mnoho let trvající vytesaná; ostatní vše, kromě zřícenin zdí, neposkytuje podívání . u
Jest odtud viděti, že dnes spatřujeme na Děvíně o málo méně, než viděti bylo za 'časů Balbínových. Dno
této studně jest podlé zprávy dané pravá strakatina rozličných výrobků lidských. Již asi za staré doby
sem drahně věcí spadlo, ale ještě více jich dopadává za naší doby. Mnohý se tam díval maje dýmku
v ústech, mezi díváním povolily zuby, a dýmka byla ta tam. Deštníky, slunečníky, hole, klobouky, čepice,
to všecko pohltí tato nenasytná studnice.

Naproti studnici při jihovýchodní hradbě má hostinský svou budku s potřebným nářadím,
pamětními knihami k zapsáni cizinců, chatrnou kronikou hradu a dvěma erby, v nichž pravda bujné
fantasii podléhá. Vedlé budky, to jest od ní k začátku horního hradu jest dlouhé čtverhranaté stavení
na dvě odděleni rozdělené. Oddělení při budce se říká kaple, protože tu byly i v přízemí i v prvním
poschodí klenuté místnosti, jak svědčí známky starého dynchování. Nomina stultorum jsou zde v hojnosti.
Na venkovskou stranu jest okno neobyčejné široké, dosud neporušené. Vchod jest Široce vylámán. Vřezy
do zdí nad přízemím vydávají svědectví o tom, že bývaly ke dvoru a na tu stranu k budce pavlače.
Něco známek rustiky a omítka na zdech dokazují, že se tu a v stavení sousedním v 16. století bydlívalo;
sice jest na Děvíně praskrovné známek staveni k bydlení schopných. Hned za studní v levo jest také
dlouhé stavení přistavěné k hradbě, jehož okno a dvéře ze strany dvora jsou na půl zasuty. Na konci
tohoto stavení objevují se nám zasuté sklepy, jeden přední docela provalený s výklenky v hradbách
a druhý ještě klenutý s tmavým, k jihozápadní straně obráceným jícnem. Naproti tomu na druhé straně
v hradbách jest spodek čtverhranatého věžovatého staveni se zbytky rustiky, ale venkovská strana se
úplné svalila a má prostranný vchod ze strany severovýchodní. Zajímavý jest v těchto místech kus zdi,
který se svezl a celý zůstal; také jest tu množství rumu ze zdí zřícených. Za zavřením hradu jest skála
strmá s trávníkem nahoře, kam se nepochybné brankou chodívalo. Zde stával bezpochyby velký prak,
z něhož se cesta dole ke hradu jdoucí brániti mohla. S tohoto skaliska lze strmou pěšinou přijití pod hrad.

Pod samým Dévínem nalezena byla římská mince císaře Antonína z let 156 — 158 po Kr., ale
z jednotlivosti této nelze nic více souditi, než že peníz tento se sem způsobem nevysvětlitelným dostal. 2 )
Název Děvína sám v zemích slovanských nezřídka se vyskytující dán byl hoře za velmi starých dob,
nežli se ještě kamenní hradové po západním způsobu stavěli a západními jmény jmenovali. Kamenný
hrad ve 13. století založený bezpochyby byl pokračováním staršího sídla, ale o prvotních osudech obou
nic nevíme; bylt Děvín v drženi mocného rodu, který na něm neseděl, a proto se jméno jeho v pamětech
nepřipomíná. Prvním známým jeho držitelem byl král Vácslav //., jenž ho dosáhl neznámým způsobem.
Koku 1283 prodal týž král hrady svoje Velešin, Ostrý a Děvín s městy a vesnicemi příslušnými, též zboži
Vitějovské proslulému tehda pánu Janovi z Michalovic.*) Tento žil ještě r. 1294 a zemřel nedlouho potonv-

l ) Miscell. dec. I. tom. III. p. 89. 5 ) Mitth. ndb. Exc. Cl IX. 19. 3 ) Reg II. 560.

DEVIN HRAD.

159

zůstaviv syna Beneše Věrného. I ten držel Dévín několik let, ale prodal jej v 1 . 13 11 — 1322 'Janovi proboštovi
Vyšehradskému za 3000 hřiven stříbra. *) Odtud po několik let není nám o osudech Dévína nic známo.
Roku 1359 připomíná se Eliška, vdova po Benešovi z Dévína, a synové její jako patronové kostela
v Jablkynicích; je-li tomu tak, vyrozumívá se tu Eliška, vdova Beneše Veselského (f r. 1332), a synové
její Ješek, Čeněk a Beneš, páni Veselští, a mohlo by se souditi, že otec jich Beneš Dévín od Jana probošta
koupil. Nedlouho po r. 1359 dostal se pak Dévín ve stálé držení pánů z Vartemberka.

Vaněk z Vartemberka , nejvyšši číšník království Českého, jenž se v 1 . 1325 — 1364 Často vyskytuje,
držel Dévín od r. 1363, kdež se jako patron kostela v Osečné vyskytuje. Od r 1365 až do r. 1377 vyskytují
se v držení Dévína synové jeho Jan a Vaněk , ale není z jich hospodaření tu na Děvínsku nic známo.
Pozdéji držel Jan panství to sám a vyskytuje se r. 1380 jako patron kostela v Osečné. Po jeho smrti
zůstalo drahně statků v, aby se Šest jeho synů poděliti mohlo. Třetí bratr Petr z Vartemberka , jenž byl na
počátku r. 1390 ještě nedílným s bratry staršími, dostal asi tehda za díl svůj hrad Děvín s panstvím a od
Ralského zboží ves Svébořice a čtvrtý díl cla v Mimoni, a tuším čásť městečka Mimoně. Od r. 1392
nacházíme jej několikráte jako patrona kostelů v Osečné a Svébořicích, a ) a jako svědka a smluvce ve
mnohých pamětech; od r. 1404 sedal také na soudě zemském. 3 )

Na počátku válek husitských přidal se Petr na stranu katolickou, při níž až do smrti věrně
setrvaj. Zemřel asi r. 1426, zůstaviv po sobě tři syny Jana , M ar kvarta a Beneše. Již r. 1427 vyskytují se
starší dva jako patronové kostela v Osečné, a poněvadž Beneš také již zletilým byl, 4 ) zdá se, že již tehda
k rozdělení přišlo. Starší dva dostali každý po polovici Dévína hradu, Osečné městečka a některé vesnice,
Beneš pak dostal za díl vsi Svébořice, Ploučnici, Ostrov, Zděř, Pertoltice a Březinu. 5 ) Za jejich vlády
na Dévíně začaly dlouhé půtky s Lužičany. Jan byl si od Smoile, žida Žitavského, peníze vypůjčil a jemu
drahocenné nějaké roucho zastavil, kteréž žid, tuším, když pán neplatil, na radnici k prodání odevzdal.
Z toho rozhněval se Jan tak, že r. 1426 dne 28. srpna se 400 koni do okolí Žitavského vpadl a lidem za
branami bydlícím koně, krávy a ovce zajal. Když to Žitavští zvěděli, sebralo se jich hodné pěších
a nadešli Čechům obmeškávajícím se hnaním dobytka skrze Špitálský les, tak že na ně nenadále udeřili
a způsobivše mezi nimi nemalý zmatek, jednoho vladyku a několik jízdných zabili a všechen dobytek
odňali. Ovšem zisk ten ztrátou dvanácti svých zaplatili. Nemoha Jan takovým způsobem vůli svou provésti,
poddal se a smluvil se s Žitavskými. 6 ) Jak se zdá, neměli ani Jan ani Markvart dětí a záhy pomřeli; onen
se připomíná naposled r. 1429, tento r. 1433. Tudíž učinili r. 1429 zápis strýci svému Beneši z Vartemberka

‘) Archiv kapit. Vyšehradské. List se ztratil, ale obsah jeho jest znám ze starého seznamu listů v. *} Lib. conf. a ) Rel. tab.
JI. 10, 67, 80. *) Lib. conf. Paprocký o st. pan. 271. '1 Archiv Č. VI. 486, 487. 6 ) Jan z Hubína.

Plán hradu Děvína.

Vysvltlení plánu: I. Cesia ke hradu; 2. první brána; 3. druhá brána; 4. predhradi; 5. věž o váté staveni z hradeb povydané; 6. skalka
mimo zavfenj; 7. včžka venkovská; 8. vchod do horního hradu; J9. budka hostinského; 10. bývalá obydli; n„ studně; 12. dům se sklepy;

13. věžovaté staveni; 14. skalka mimo zavření.

DĚVÍN HRAD.

160

Hamerský rybník s Ještědem.
Kreslil Jan Prousek.

a na Jablonném, ve kterém mu hrad Děvín s příslušenstvím vzdali. J ) Právo to odevzdal pozdéji Beneš,
jenž čtvrtinu cla Mimoňského prodal a rok 1438 dloulho nepřečkal, dceři své Kateřině.*) Tato byla vdána
za Zdeňka z VMšteina , 3 ) jen! byl r. 1432 hrad Stoliánek koupil, a tak přišlo, Že vesnice, někdy jako dil
Benešův odloučené, zase s Děvínem byly spojeny.

Roku 1433, když se zdvihl rod Vartemberský k pomstě za Jana Ralska mladšího, kterého dali
Žitavští čtvrtiti, nacházel se v drženi Děvína bud ještě Markvart anebo již Beneš. Nepřátelství a záští,
které odtud začaly, byly také příčinou, že páni Vartemberšti byli v dobrém srozuměni s posádkami
kališníků na blízkých hradech a sami kališnické válečníky do služeb brali. I byly veliké nářky v Žitavsku
pro nátisky, které tu páchali kacíři a že posádky vyjíždějící z Kamenice, Frydvaldu a Děvína vlče škodily
nežli všichni kacíři před tím. 4 ) Když útrapy ty po léta trvaly, radil Lužičanům fojt jich Těma z Koldic,
aby sebrali vojsko a nepřátele hubili. Sebralo se tedy 9000 jízdných a pěších v dubnu r. 3444 a po neděli
křížové (17. května) vytáhli do pole. Napřed pálili a plenili v krajině Kamenické, kdež se nejdéle pozdrželi
a dvou hradů dobyli. Odtud táhli k Děvínu, před nímž se položili, ale nemajíce dost málo naděje, že by
jej mohli získsti, ničili úrodu zemskou, která právě téhož roku dobře stála, a pálili v okolí, tak Že mnohé
vesnice úplně zanikly. Tehda zejména i Osečna i Útěchovice vypáleny. Když leželi před Děvínem, sveden
byl boj mezi Kašparem z Nostic, jenž Zhořelským sloužil, a nějakým Slezákem jménem Rýme, jenž byl
v posádce Děvinské a mnoho k boji pobízel, ale mrtev na poli zůstal. Po čtrnáctidenním plenění navrátili
se Lužičané domů. 5 )

Kdo tehda byl pánem na Děvíně, nikdež není výslovně poznamenáno. Jak se zdá, dostal se
tehda nebo nedlouho potom v držení Jana z Vartemberka a z Blankenšteina , jenž měl dlouhé pře s knížaty
Saskými. Povídalo se, že dal nějaký vrch u Děvína rytířům ze Šumfeldu a Pavlovi Oteriichovi, aby se
tu zakopali a tvrz postavíce Sasům škodili. *) Jan tento pocházel z Děčínské pošlosti pánů z Vartemberka,
a Děvín dostal se potom strýcům jeho z téže pošlosti.

Roku 1471 rozdělil se Kryštof z Vartemberka s bratrem svým Zikmundem, a poněvadž se od
tohoto roku jako pán na Děvíně vyskytuje, zdá se, že byl Děvín na jeho díle a že jej držel otec jeho
Jan (-f r. 1464). Roku 1471 staly se smlouvy na Děvíně takové, že Kryštof prodal panství Tolšteinské
knížatům Saským. ’) Děvín byl po léta následující hlavním sídlem jeho, jak vysvítá ze zápisu v starých
knihách Kamenických (r. 147tí). Nějaký čas potom dostal se Kryštof z Talkenberka v držení Děvína.
Roku 1488 válčil on a Jan z OleŠnice se Zhořelskými a téhož roku byl jat. Roku 1490 byl hejtmanem
v Hlohovsku a r. 1491 uvádí se výslovně seděním na Děvíně. 8 ) Za těch dob zdržoval se na Děvíně Adam

*) Paprocký o s». pan. 272. q ) Rel. tab. I. 100— IC2, Paprocký na str. 272. 3 DD. 16 f. 64. 4 ) Jan z Hubína. *) Bereiifc

v. Geuterbog. ®) Archiv Drážďanský. ’) Tamže 8 ) Mitth. ndb. Zxc. CJ. [. 4^.

Nui-LAVIS major
FIETATE VERÁ EST.

Hrady a rámky če«ké X

2

1 6 2

DÉVÍN HRAD.

Šváb, tuším, rytíř Slezský, jenž byl po mnohá léta Lužičanům škodíval a proto v jich smolných knihách
(das schwartze bucheleyn) zapsán byl. Vraždil a ranil jich příslušníky i pod glejtem, a kdykoliv něco
spáchal, uchýlil se do Čech, kdež mu pobyt popřáván bud na Dčvíně nebo Grabšteině nebo na jiných
zámcích. Páni Čeští ho trpěli, poněvadž Lužičané se králi Jiříkovi protivo váli a krále Matyáše se přidržovali,
ale Šváb měl své přívržence i v Lužici. Když se Lužice roku 1490 králi Vladislavovi dostala, smluvil se
Šváb se stranami a městy, aby mu předešlých věcí nevzpomínaly. l )

Talkenberk prodal asi r. 15 1 1 2 ) Děvín hrad, dvůr poplužný, městečko nové s hamrem a mlýn,
Osečnou městečko, vsi Břevniště, Útěchovice, Chrastnou, Kotel, Svébořice, Žibřidov s hamrem, Ostrov,
Noviny, Palohlavy, Náhlou, Medný, Ostrov celé, dva dvory kmecí ve Mstiškově, plat na K ostřici, čásť
Hvězdová a vsi pusté Družcov, Jeníšov a Ocasov Janovi z Vartemberka , tak že se dostal Děvín opět v drženi
svého rodu původního, ale Jan jej měl všeho všudy asi jen pět let Tehda totiž prodal Jáchym z Bibršteina
a na Žárové statek manželky své Jitky z Landšteina ra Moravě ležící, začež mu uloženo od soudu zemského,
aby za tolikéž peněz statku v Čechách koupil. Proto jednal s Janem o koupení Děvina a Ralska, a přišlo
ke vkladu ve dsky zemské r. 1516 dne 5. prosince. Posledním znamenitým skutkem Janovým na panství
bylo tedy, že Mimoňským dne 22. května nějaké výsady udělil. 3 )

Jáchym z Bibršteina zemřel před r. 1523, zústaviv syna Jáchyma (r. 1523 — 1550) a dceru Annu
(f r 1554), manželku Jana mladšího Popela z Lobkovic. V držení jich Děvín s Ralskem nezůstal, ačkoliv
se Jáchym v tituláři roku 1534 pánem jeho jmenuje, nýbrž patřil z polovice Janovi a z polovice, tuším,
Bedřichovi z Bibršteina , ale Jan svou polovici brzy Bedřichovi prodal. 4 ) Roku 1529 byl Bedřich pánem
na Děví né, an tehda berné na Turky neplatil a zadržoval. Na panství Děvínském a Ralském věnoval
6500 fl. uherských manželce své Zikuně Šlikovné. 5 ) Asi r 1530 soudil se s Mikulášem z Donína. Tento

poslal člověka svého Šimona Šmída ze vsi Šambachova s vápnem do Lipého, k čemuž sii Šimon vozky

v Dubnici zjednal. Když se domů navracovali, kázal je Bedřich vžiti, urukoval je pod sto kop míšeňských
na postavení a přes žádost Mikulášovu je nechtěl pustiti. fi ) Smrť jej zbavila všech soudů a starostí r. 1530,

a poněvadž syn jeho Karel let svých neměl, vládla na Děvíně vdova Zikuna. I za ní přišlo někdy

k nějakému škorpení se sousedy. Roku 1533 jel člověk jeden z Lilantu, poddaný Mandalény Berčinky
z Dubé, skrze Mimoň, veza náklad, a protože projel clo, lidé panští se dali za ním a sebrali jej i s vozem
a s koňmi. Mandaléna vymlouvala člověka, že ne na prodej ani kam jinam, než sobě do domu a k užitku
svému ten náklad vezl, což vždy v Mimoni prý svobodno bývalo, ale Zikuna tomu místa nedávala. Z toho
vznikla malá papírová válka a mělo se projednávati před hejtmany, alt strany se potom po dobrém
srovnaly. 7 )

Asi tehda vdala se Zikuna po druhé za Zikmunda Berku z Dubé , jemuž r. 1534 práva svého
věnného na Děvíně a Ralsku postoupila. Z těchto dob je nám znám následující příběh: Jeroným Hrobčický
z Hrobčice koupil ovce od pana Hyršpergára Vartemberského, í kázai pán úředníku svému, aby mu je
vyčetl a nejhorších nedával. I učinil tak a jemu ovce vysadil. I učiniv to, ptal se poslů, majlí-li list fedrovní
pro cla, jestliže by pak neměli, že jim chce sám dáti A tu ukázali list, že mají od pana Jeronýma pod
pečetí jeho. Tu jim dal výstrahu, aby ty ovce hnali a lidem škody nedělali, aby jim pobrány nebyly,
a vypravil je s těmi ovcemi. Když je hnali, pobrali jim je Mimoňští. Tu se vrátili na Vartemlberk a oznámili
pánu a úředníku; i rozkázal pán úředníku, aby do Mimoně jel a na takovou věc se vyptal, proč to učinili
a že jest pán toho na jich pánu nikdy nezasloužil, a tak aby vyclil ty ovce, nebo jestliže by mu je nechtěli
na ten způsob dáti, aby je lidmi jeho vyručil (neb ještě zaplaceny nebyly) a do dvora zase hnáti dal.
Když přijel úředník do Mimoně, ptal se na celného, a on doma nejsa byl v domě šenkovniím, a purkmistr
také a rychtář. Tu sedě úředník na koni prosil, aby k němu přišli purkmistr, rychtář a čelný, a potom
se jich ptal, z které příčiny ty ovce pobráli. Tu oni prosili, aby jim v tom za zlé neměl, Že což oni činí,
že z vůle pana Zikmunda Berky z Dubé, pána svého, činí, a že pro tu příčinu je vzali, že cla nedali.
Tu řekl úředník: „Milí páni! Za to vás žádám, abyste mi ty ovce vrátili a clo vám chci dáti.“ Nechtěli
toho učiniti, pravíce, že nesmějí pro svého pána, že mají veliké tuhé rozkázáni, co se těch cel tkne.
Druhou měrou žádal jich, aby ty ovce na íukojmé dali, že je chce vyručiti lidmi deseti nebo dvaceti pána
svého. I kázali, aby čekal, že k pánu poslali I udělal tak a čekat ve vsi pána svého blízko od Mimoně
i s těmi posly. Ráno nazejtří tam šel, ale ten posel ještě nebyl přišel z Děvina. I čekal, až se ho dočkal.
Posel povídal, že pána doma není a paní že poručila tak, aby nikam dávány nebyly ty ovce. I ptal se
úředník toho posla, vědél-li, od koho ty ovce byly. I řekl, že pověděl, že jsou od pana Kašpara z Vatmberka.

') Script. rer. Lusat. II. 383 — 384. 2 ) Roku 151c Talkínberk ještě tu seděl (Archiv č. VI. 318. Dvorský, Paměti žen), r. 1512

držel již Jan Dtvín (Archiv v Čes. Dubu). 3 ) DZ. 2. K 23, archiv nus. Exc. Cl. VI. 308. ') DZ. 8. S 7. Proto také Karel r. 1540 jednu

polovici jako dědictví po předcích vydržené ve dsky vložil (DZ. 250. L 16.). 5 ) DZ. I. D 1 ~. b j Reg. kom. soudu. ~) Tarože.

DĚVIN HRAD.

i&3

„A co pani ráčila proti tomu říci? a „Co pan Kašpar má moc na mých gruntech rozkazovati?“ Tu řekli
poslové Jeronýmovi: „Co již máme činiti?“ I řekl úředník: „Jděte domů k svému pánu a povězte, kterak
vám se přihodilo, a já zase pojedu k svému pánu. J I když na Vartemberk přijel a zprávu dal, jak v pravdě
bylo, řekl pán, že jest toho nikdáž na témž pánu nezasloužil a s tím aby jel na Dévín a žádal ji od pána,
aby zase vráceny byiy ty ovce, že zaplaceny nejsou. Tu pověděla paní: Kdyby byly páně Kašparovy,
že by G© věděla jak zachovati, jako lt eouecdu, ale poněvadž jest jo prodal, žc mu mučí dobře žiaplatiti

a že jich nevrátí. l )

Když Zikura před smrtí svou (7 r. 1548) poslední pořízeni sepsala, odkázala 6000 kop míšeňských,
které ji dlužen byl Karel, syn z prvního manželství, tomuto, a 2000 fl. hotových Petrovi Berkovi, synu
z druhého manželství. 2 ) Naopak byl Karel z Bibritetna roku 1542 mateři své, pokud by ho živobytím
přečkala, všecky svrchky, nábytky a klénoty na zámku Děvíně a ve dvorcích odkázal, 3 ) ale přečkav ji
sám, oženil se s Eliškou Minkvicovou z Sonnevaldu, jíž r. 1550 na Děvíně a Ralsku věnoval. 4 ) Karel, jenž
býval c. k radou, hejtmanem knížectví Hlohovského a nejvyšším mincmistrem, r. 1554 Mimoňským nějaké
výsady udělil a r. 1565 nový kostel v Osečné stavěl, 5 ) zavedl se bezpochyby nákladným hospodářstvím,
pročež panství Děvínské kus po kuse prodával Roku 1569 prodal Žibřidov a městečko Osečnou se čtyřmi
vesnicenji. 6 ) Roku 1577 počato s prodáváním dědin okolo Ralska, tak že napřed prodán Ralský dvůr
s lesy k panství Vanemberskému, roku 1578 vsi Břevniště a Čtěchovice, též městečko Mimoň s hradem
pustým Ralskem a šesti vesnicemi, kteréžto poslední zboží koupil Bohuslav Mazanec. 7 ) Když i to nestačilo,
odprodána r 1581 Chrastná s dvěma vesnicemi, a Mazanci puštěny r. 1582 Svébořice. 8 ) Teprve potom si
Karel nějakým způsobem pomohl a proto přikoupil zboží Stranovské: a poněvadž se asi v ty časy Adam.
syn jeho, s Annou Šlikovnou z Holiče oženil, věnoval jí r. 1590 na Stranové. 9 ) Karel zemřel r. 1593
dne 27. dubna a pohrben v Osečné, kdež se posud náhrobek jeho spatřuje Praví o něm Dačický, že
Němcům naháněl a Čechům málo přál. zvláště obci a šepmistrům Kutnohorským. 10 )

Karla přečkali syn Adam a dcery Anna, vdaná za Jana ze Šlejnic, a Eva, jejímž prvním manželem
byl Jetřich Jiří Berka z Dubé (J r. 1585) a druhým Virgilius Tendl (Tandl) „z Bssahalsecz a Eken:ífeldu“.

Adam prodal Kovanice po otci zděděné, a jmění své, nemaje naděje na potomstvo a dlouhý věk,
rozdal Stran o v dal manželce své a Děvín zastavil v 5700 kopách gr. č. sestře své Evě Tendlové. 14 ) Paní
tato koupila dvůr v Gecndorfu od Jiříka Vajkera, od manžela svého obdržela darem mlýn v Hermstorfu
a kromě toho držela také statek Bernštein ve vsi Vlčím Dole ležící. Všecky statky ty odkázala před
smrtí svou (f r. 1603) manželu svému Vtrgiliovi Tendlovi ’ ale tak, aby suma zapsaná na Děvíně dostala se
po její smrti Vácslavovi mladšímu Berkovi z Dubé a na Zákupech. Ale právě toto ustanovení způsobilo
odpory Adama a Anny, dětí jejích 1G ) Nastaly z toho spletité poměry. Virgilius odevzdal r. 1005 právo své
k sumě 5700 kop Vácslavovi Berkovi Zákupskému, 13 ) ale již před tím (r. 1604) byl Adam dědičné právo
své prodal 'Janovi Myllnerovi z Mylhauzu a na Mimoni, JMC. radě a starosté komorní čímu při dskách
zemských, za 20.000 kop míšeňských. Statek prodejemi v 16. století ztenčený byl již skrovný, obsahuje
zámek Dévín s dvorem poplužným, ves Nový Hamr s hamrem a mlýnem, vsi Novinu Dolní a Horní, jinak
Černou, Medný, Ostrov a Polouhlavy l4 ) K tomu držel Jan statek Mimoňský, kterémuž městečku r. 1604
dne 10. prosince výsady potvrdil a od Erazima Hyršpergára přikoupil r. 1613 vsi Pertoltice a Srnovou. ,5 )

Jan Myllner byl té doby osobou velice váženou, ačkoliv byl teprve r. 1594 do stavu rytířského
království Českého přijat. Skrze milost císaře Rudolfa II. stal se císařským falckrabí (comes palatinus
imperialis), kterého práva na př užil r. 1608, uděliv Janovi Bílému, sousedu v Hradci Králové, znamení
vladyctví a příjmení z Opatovic. ,6 ) Za něho se již na Děvíně nebydlívalo, a proto prý postavil Jan tři
nová sídla Mimoň, Nový Děvín a Spormich, toto při dvoru z nějaké vesnice prý svedeném. 17 ) Měl totiž
Jan tři syny Jana , Jiřího a Petra, mezi něž panství Mimoňské se mělo rozděl i ti. Ale k takovému dělení
po smrti starého Jana (f r. 1618) nepřišlo, nýbrž Petr dostal (r. 1620, 24. záři) za díl statek Zvoleněves,
který byl otec s mateří Virginií z Levína r. 1609 koupil, a ostatní každý po polovici panství Dévínského
a Mimoňského. K dělení toho také nepřišlo, poněvadž Jiří díl svůj bratru Janovi proti zaplacení 45.000 kop
postoupil. Mezi tím bvl Jan skutečně se účastnil vzpoury tehdejší a boje se pokuty, odjel po bitvě
Bělohorské ze země. Proto r. 1621 dne 17. února hrdla, cti a statku odsouzen a jméno jeho na šibenici
přibito. Bratr jeho Jiří byl pak po vítězství císařově v Praze v domě svém v Menším městě od Rudolfa
z Tiefenbachu jat, dc Moravy i do Uher druhdy i v železích od něho vožen a teprve po osmi měsících

1 ) Reg kom. soudu 7 G E II. 2 ) DZ. 8. O 8, 84. A 15. 3 ) DZ. l. F 20. * *) DZ 9. D 6. 6 ) Exc. Cl. VI. 308, 309,

*) DZ. 59. C 15. a G 22. 7 i Viz děje Ralska. 8 ) DZ 65. M 19, Q li. *) DZ. 25. G 15 ,0 ) Dačického paměli II. 42. Exc. Cl. VI. 309.

n ) Hejtmanem jeho na Détině byl Esaias Hirsch r. 1597. (Exc. Cl. IX 14— 15.} ,J ) DZ. 132. C 10. ,3 ) DZ. 132. C 13. l *) DZ. 179.

G 5. IS ) DZ. 186. K 26, Exc. Cl. VI. 308 ,a ) Archiv musejní. ,7 > Exc. Cl. VI. 308.

22 *

DĚVÍN HRAD.

164

za 3000 fl. uherských výkupného propuštěn byl. Navrátiv se do Prahy, domáhal se r. 1621 při knížeti
z Lichtenšteina dílu svého na panství Mimoňském, ale nepořídil nic, ačkoliv se před tím ničím neprovinil.
Panství toto zajisté ihned bylo v pokutě ujato. Protože král Ferdinand tehda se zapsal ke dluhu
37.333 fl. 20 kr. Janovi Hofmanovi z Zetdleru, radě kurfiršta Saského, pro zásluhy jeho o zjednání přátelství
mezi králem a kurfirštem, vyšla r. 1621 dne 2 1. července resoluce královská, aby mu panství Mimonské
v těchto penězích do 12 let zastaveno bylo. Ale teprve roku 1623 dne 28 září napsán mu zástavní list

a smlouvou učiněnou
roku 1626 dne 12 . května
mu též panství dědičně
prodáno. J )

Hofman jsa víry lute-
ránské, náboženství to na
svém panství trpěl, nic-
méně na naléhání komi-
sařů císařských aspoň
tolik způsobeno, že íarář
luteránský byl vypověděn.
Když však sem komisaři
měli přijíti, tu hejtman
dům panský v Mimoni,
kdež vrchnost bydlívala,
zavřel a ujel. Komisaři
tedy r. 1628 dne 23, února
obec na radnici povolali,
na obyčejnou Žádost za
prodloužení lhůty nic ne-
dali a hned s vyučováním
ve víře počali. Za dva dni
dalo se 44 osob k tomu
pohnouti, že přestoupily, a
za dva měsíce asi 800 osob
z Mimoně a Svébořic na
víru obráceno, k čemuž
za nepřítomnosti všech
úředníků panských a vrch-
nosti nejvíce přispíval Jiří
Klaehr, purkmistr Mimoft-
ský, ač sám byl do té doby
vyznáni evangelického.
Také knihy všechny jim
spálili, nebylo jich však
mnoho, protože městečko
r. 1620 dne 11. listopadu
bylo od Poláků vypáleno. 2 )
Když Sasové roku 1631
do Čech vpadli a města

Stará kachlová kamna z XVI. století v zámku na Hrubé
Skále (přestavěná, původní velikosti a tvaru zbavená).

Pražská opanovali, na-
cházel se mezi nimi také
Hofman, pro kteroužto
věc pak odsouzen při
komisi konfiskační Frýd-
lantské všeho jmění. Vedlé
císařské resoluce r. 1633
dne 18. května dané bylo
zboží Mimonské postou-
peno Albrechtovi V . E .
z Valdšteina ke knížectví
Frýdlantskému, ale kní-
žeti náleželo jen krátkou
dobu a po jeho smrti po
třetí (ve 14 letech) kon-
fiskováno a zabráno. Tu
na prosby Majdalény Hof-
manové z Hyršfeldu , vdovy
Zeidlerovy, jí roku 1635
v říjnu navráceno. 3 ) Syn
jejich pozůstalý Jan Zik-
mund v . Zeidlern prodal
roku 1651 dne 5. ledna
statky Mimoň a Děvín,
kterých, tuším, pro dluhy
udržeti nemohl, Janovi
Putzovi z AdlersthurnUy
radě dvorské komory, za
40.000 fl. 4 )

Putz se vlastně nazýval
de Turaquila, což tehda
obyčejně a potom vý-
hradně překládáno na
Adlerthurn neb Adlers-
thurn. Erbovní nadání
z české kanceláře měl již
od r. 1631 a k tomu mu
dán roku 1650 rytířský
stav rodů starožitných. h )
Roku 1658 přikoupil Břev-

niště a Útěchovice. Když r. 1660 zemřel, dostalo se jmění jeho dvěma synům. Starší syn Jan František
Edmund maje již léta a jsa tehda radou u České komory, ujal se statků Mimoně, Podsedic a domu
„u zlatého kapra M v Praze a poručenství nad Ig?iácem Dominikem , bratrem mladším. Přikoupil r. 1673
statek Družcov a postavil po přání otce svého nový kostel v Mimoni, ale poněvadž roku 1674 zemřel,
pořízení o svém jmění neučiniv, a jiných dědiců neměl, dostal se „statek Mimoňský s zámkem Děvínem w ,
jakož i statky Břevniště a Družcov Ignácovi Dominikovi, 6 ) jenž dosud držel Podsedice za svůj díh Byl
soudů komorního a dvorského radou a potvrdil r. 1681 svobody Mimoňský ch. Sám dětí nemaje ustanovil

/

') Bílek, děje kont DZ 1 5 j. G 7, L 16— 2<j. *) Bílek, děje reformace 1*6. > Bílek, dé e koní. 0 ML J«0. N r* *) Reg.

královská ve Vidní. *) DZ 113. VI 20 , H F. 2$.

STOHÁNEK HRAD.

>65

posledním pořízením svým (r. 1708, 16. dubna) za dědice jmění svého dcery strýce svého Jana Marka, již
zemřelého, tak totiž, aby M. Theresia Isabella, sestra nejsltaršj, dědila Mimoň a Jozefé, sestře nejmladší,
30.000 fl. vyplatila, M. Anna pak, prostřední sestra, aby obdržela Podsedice a Dlažkovice. Když se tak
po smrti jeho (r. 1725) stalo, dostalo se panství Mimoňské do rodu hrabat Hartigů, neboť M. Theresia
^vdána byla za Ludvika hraběte Hartiga (f r. 1735), jenž byl pánem na Vartemberce. *)

STOHÁNEK HRAD.

si půl hodiny daleko od Svébořic spatřuje se zajímavé skalisko, na
němž někdy hrad Stohánek stával. Skalisko to stojí blízko silnice
vedoucí ze Svébořic do Osečné a souvisí s návrším mezi touto silnicí
a cestou polní, která se nazpátek k nivám Svébořickým zatáčí. Poloze
této i skále bývalého hradu říká se nyní Struhanka, dříve také slýchati
bylo Strohanken, a skáile se říkávalo Poustevna (Einsiedlerstein). Pro-
jdou ce dotčeným návrším po pěšině lesní, dostaneme se na úzkou šíji,
skrze niž Stohánek s tímto návrším souvisel, a tu stojíme při skále
jen z této strany přístupné, která na třech ostatních stranách asi
20 m. hluboko na způsob strmých stěn spadá. Za dřívějších dob byly
nahoru dřevěné schody, nyní se jde kus po schodech v zemi a pak
po desíti kamenných schodech až ke dveřím zamčeným. Zde byly
podobné dvéře nebo branka již za starých dob, a nynější veřeje za-
sazeny jsou do starých vřezů ve skále se nacházejících. Klíč vypůjčený od nadlesního ve Svébořicích
pomůže překonati tuto překážku, a příchozí vstoupí do rozsedliny skalní, ve kteréž jest ještě: drahně
schodů kamenných, za poslední doby pohodlně přitesaných a v právo a v levo všelijaké vřezy ve skále.
Při schodech v levo jdouc nahoru jest sklep s podnebím polookrouhlým asi zvýší muže, jenž poskytoval
vrátnému politování hodnému přístřeší. V otvoru jsou vřezy k zasazení veřejí a v pozadí viděti ve stěnách
postranných dvoje vřezy proti sobě, do kterých se zasadila prkénka, aby tu měl vrátný komůrku pro
spaní. Odtud se jde po 39 schodech ve skále vytesaných až pod vrch skály. Podlé schodů jest v pravé
stěně 16 malých obdélných výklenků, v nichž se za poustevníků nacházela křížová cesta; tehda také
vrátnice proměněna bývala v boží hrob. U samého konce schodů po levé straně jde se s vrchu po osmi
schodech dolů do prostranného Čtverhranatého a ve
skále vytesaného místa, kterého užívali poustevníci
jako kaple, majíce tu výklenky vytesané pro oltář
a sochy do stěn ; také ozdobeny bývaly stěny mal-
bami, jež se jen vesničanům a i těm tak tak zalíbiti
mohly. Na jihovýchodní stěně proti vchodu byl velký
oltář, a na patě výklenku býval vymalován očistec;
po obou stranách oltáře spatřovaly se ještě v prvních
letech našeho století nějaké malby. Nad tím ovšem
byla dřevěná střecha a za starých dob také krylo pro-
hlubeň tuto nějaké dřevěné stavení. V jihozápadní
stěně nachází se druhý vchod, kterým se přichází
do sklepa tmavého (bývalého lochu poustevníkova),
který má podnebí jen málo ohnuté. Patrně obě tyto
místnosti sloužiti měly pánům hradu k uschování
takových věcí, kteréž se neměly vydávati světlu
slunečnému.

Vrch hradiště, jak se naň vstoupí se šchodů,
není rovný, neboť poněvadž jest nejstrmější na jižní Plán hradu Stohánku.

— Vysvětleni ýldnu: I. Vrátnice; 2. prohlubeň ve skále; 3. sklep;

') Mítth. Kxc. Cl. "YIII, 243- 4 . DejvvtU řásť.

i66

ZBINY TVRZ.

straně, skláni se o to mírněji na stranu severní, maje tu tři odstavce, jeden tvaru vejčitého na nejvyššírrr
místě, druhý úzký pod ním a třeti, objímající předešlé jako půlměsíc. Nikde tu není známek po bývalém
opevněni nebo stavení, ale viděti hlínu vypálenou nebo zetlelou; zdá se tudíž, že stálo na nejvyšším
místě staveni dřevěné z břeven a mazanice

Není pochyby. Že hrad zdědil jméno své po skále, na níž byl postaven. Prvotní české obyvatele
upominala skála tvarem svým na stoh, a říkali jí proto stohan nebo stohánek, a pojmenování to měla
zajisté sto a více let před založením hradu. *) Okolí patřilo od r. 1325 pánům z Vartemberka a od konce
téhož století drženo ke hradu Dévínu. Za husitských válek drželi jej Jan, XI ar kvart a Beneš bratří
z Vartemberka . Asi v 1 - 1426 — 1427 přišlo k rozdělení, při čemž první dva vzali si hrad Dévín každý na
polovici a Benešovi vykázána za díl krajina Svébořická. Asi ve čtyřech letech potom došlo k postavení
hradu Stohánku dřevěného na skále; nebot v listu jistém r. 1431 daném připomíná se Beneš jako pán na
Stohánku. 5 ) Ale již příštího roku (1432, 5. ledna) prodal Beneš hrad Stohánek, ves Svébořice s kostelem,
vsi Ploučnici a Ostrov Zdeňkovi z ValdŠteina. 3 ) Zprávami těmi ukončeny jsou dějiny Stohánku. Z jiných
zpráv jen jde na jevo, že se Stohánek zase k panství Děvínskému dostal, a to bezpochyby skrze Zdeňka
samého, který měl za manželku Kateřinu, dceru Beneše Dévinského. I jest na snadě, že nebylo potřebí
žádných změn násilných, aby byl Stohánek opuštěn; nebot pro pány Děvinské nebyl těsný a nepohodlný
hrad ten k žádné potřebě. Možná, že nějaký čas ponecháván k bytu mana nějakého; takovým zdá se
býti JanaŠ ze Stohánku, jenž r. 1453 vedlé Jana BlankŠteina, pána svého, Sasům opověděl, 4 )

V předešlém století (r. 1740 — 1783) pacholek jeden a strýc tehdejšího Svébořického rychtáře
Woltmanna skalisko Stohánku si vyhlídl a poustevnu tu zřídil, dostav k tomu také povolení vrchnosti
Mimoňské (hraběte Františka Adama z Hartig). Vedlé malého domku obdržel ke své výživě poustevník
Jeroným pivo, dříví, obilí a plat jako každý sluha vrchnosti, a za to byl povinen v kostele Svébořickém
zastávati povinnost ministranta. Znechutiv si později život poustevnický, oddal se napřed živobytí
nemravnému, opustil pak Stohánek a zemřel ve vsi Holičkách. Vdova po něm zůstalá živila se prodejem
svěcených bylin a zemřela ve Svébořicích.

ZBINY TVRZ.

d Hvězdová na východ, od Svébořic k jihu jest myslivna v tak zvaném hájemství"
Zbinském (Pinzkayer Jágerhaus). Od této jde se pěšinou asi půl hodiny
daleko až k místu, které se na mapách Eremitage nazývá. Tu se spatřuje
dlouhý skalnatý hřeben, na jehož konci nahoře jest tvrziště , kdežto ve stěně
skály uměle přitesané na úpatí jejím nachází se několik komor ve skále vy-
tesaných. Jim vlastně náleží název Eremitage, poněvadž tuto poustevníci-
bydlívali. Bezpochyby před časy náležely ke tvrzi, jako bývalo u hrádku
Harasova (Krvomlýna) pode vsí Bosyní.

První z komor jest čtverhranatý sklep bez oken a s dveřmi do čtver-
hranu vytesanými, v jehož pozadí jest lavice po celé straně. Několik kroků
dále jest druhý vchod ke schodům ve skále vytesaným, jimiž se nevystupuje
příliš vysoko a přijde se ke dveřím ven obráceným, při nichž býval dřevěný námétek. Posud viděti ve
skále draže, které sahají až k prvnímu sklepu a zdělány byly pro zasazení břeven. V levo od tohoto-
vchodu v šíji se přijde do bývalé kuchyně, která má ohniště a k níž přiléhá špižírna, opatřená výklenkem.
Každá z obou místnosti má po okénku, které bylo někdy bud mřížemi nebo příklopem zavíráno. Kuchyné r
z níž jde komín skrze skálu, i špižírna vytesány teprve tehda, když tu založen na místě bývalého námětku
lovecký zámeček a vařívány tu pokrmy pro vrchnost, když v okolních lesích honívala. Tak se i děje
posud, když někdy vrchnost před těmi komorami na louce snídá. Uprostřed předešlého století vyhořel
tento lovecký zámek a od té doby již neobnovován.

Dvacet krokův odtud dále jest vchod k bývalé poustevně t totiž malé kuchyni s ohništěm, na
němž se také vařívá, a komoře ve sklepě vytesané, v niž jest výklenek takový, co by mohl malý člověk

\ Mylně soudí Heber (IV. 214', že lze Stohánek pokládali mezi prastaré hrady a že se nazýval zakladatel jeho Stohan. *) Rkps_
bibl. Praž. XI. A 14. 3 ) Archiv č. VI. 486, 4 ) Archiv Dráždanský.

TVRZE V OKOLÍ MIMOŇSKÉM.

167

4ežeti, a kromé toho malý výklenek se skalou, jako lůžko. O 35 kroků dále jest pod svislou skalou studně,
kteréž poustevník užíval. Že jednou byla dřevěnou střechou přikryta, o tom svědčí draže ve skále vytesané.
Ještě pak bývala před tím venku nějaká zřícenina, o kteréž se také povídalo, že tu poustevník bydlíval,
kdykoliv se mu v skalní komoře bydliti nechtělo, ale i možné jest, že tu bývala kaple, která při žádné
poustevně nescházela. Na ten čas tu není po ní ani známky.

Skrze úpad, dělící tento ostroh od vedlejší výšiny, jde bývalá vozová cesra, kterou se z údolí
na vrch pohodlně přicházeti mohlo. Na samém konci tohoto vrchu stávala tvrz, bezpochyby jen dřevěná.
Tvrziště samo jest nerovné, kostrbaté a zdvihá se ve třech odstavcích znenáhla se sklánějících. Od pláně
odděleno jest příkopem tak hlubokým, že mu brzo není rovno, a za ním na venkovské straně táhne se
násep, jako bývalo u všech středověkých, podlé západního způsobu sdělaných opevnění. Že se tvrz tato
proti nepřátelům dobře brániti mohla, patrno jest na první pohled, za to však dolní komory byly nepříteli
bez milosrdenství v šanc vydány a měly proto svou důležitost jen v čas míru *)

Že se tvrzi této říkalo Zbiny, dokazují nejen osady podobného pojmenování ve zdejším kraji
se vyskytující, nýbrž i název Zbinsko, kterým se les po opuštění této tvrze jmenoval. 2 ) Z porovnání míst
ltolem tohoto tvrziště ležících jde na jevo, že patřívalo k panství Děvínskému, a poněvadž tu pro pány
místa nebylo, mohl tu bydliti jediné nějaký jich nápravník. Ovšem pro nedostatek pamětí nemůžeme
říci, kdo a kdy tu bydlíval. I o českém názvu lesa dovídáme se jen náhodou. Roku 1582 totiž prodal
Karel z Bibršteina od panství Děvinského ves Svejbořice celou s robotami (oráním, vláčením, na lov
chozením, ovec střiháním, pletím, předivem atd.) a dávkami (kúrami, husami, vejci, ospy), les řečený
Zbinsko s pilou a rybníčkem a les druhý pod zámkem pustým Ralskem Bohuslavovi Mazanci z Frymburka
a na Mimoni. 3 ) Balbín 4 ) slyšel o tvrzišti a sklepích pod ním, ale klade je na statek nějaký hrabat Bredů.

TVRZE Y OKOLÍ MIMOŇSKÉM.

MIMOŇ.

čsto Mimem bývala za starodávna tíhovou vsí a sídlem
malého statlcu, na němž sídlival rod původu neznámého.
Přijmeri si dává i obyčejně podlé staroněmeckého po-
jmenování Mimoně (Ximans, Nimnudes', jehož se začasté
v kancelářích užívalo. Pod tím jménem býval v Kladsku
starý rytířský rod, o němž není známo, jestli z této Mi-
'wnoně pocházel aneho snad odněkud z Němec se přistěhoval. Po-
slední, který se po Mimoni psal a na ní seděl, byl BeneS z Mimoně ,
jenž prodal r. 1370 úrok nějaký v Bohatících. 5 ) Asi tehda koupili
Mimoň bratři Jan a Vácslav s Vartemberka , É ) a od té doby drženo
bylo městečko huťf ke hradu Relsku nebo k Děvinu, nebo z Části
k některému ze sídel Vartemberskýcb. Za celé é doby tu panského
sídla nebylo. Karel z Bibršteina postavil si tu prostý panský dům, 7 )
•který se popivé r. 1377 připomíná.*) Povahu panského domu po-
drželo sídlo to i v dobách následujících, když páří ani na Kalsku
ani na Děvině nebydlivali, ovšem se mu pak zámek říkávalo. O dr-
žitelích jeho již shora mluveno.

CHRASTNÁ.

Východně od Vartemherka leží ves pnvodne Chrastna, později
působením německé výslovnosti (Kresse, Krassa) Krásná jmenovaná,^
jež od starodávna ke hradu Devínu patrívala a proto sídla vladyckého

’) Pomůckou : Heber's Burgen IV. 223. Q ) Srovnej podobné
názvy opuštěných o-ad, na př. Lhotsko, Trnovsko, I.ipsko, Kavecko
^Lhota, Trnová, Lipi, Kavéí). 3 ) DZ. 2r. K 26. 4 ) Miscell. lib III.

cap, ti. 5 ] Lib. erect eil. Borový T. 83. *) DZ. 2. D 14. 7 ) „Sammt

-dem von neuen aufgebauten Wohnhaus"* (DZ. 64. D 10.). *) DZ. 89.

£ 2g. •) Roku ijgt i Kráso v (DZ. 168. G tg.).

nemívala. Statkem samostatným stala se, když Karel z Bibršteina
(r. 1581) vsi Chrastnou s dvorem, mlýnem a pivovárem a vsi Náhlov
a Holečky Šalamounovi Blektovi z Ůtichovic odprodal. 1 ) Blekta po-
stavil při dvoře nové stavení, jež se tvrzi nazývalo. Nástupcem jeho
byl Jindřich Blekta, který věnoval na téže tvrzi a stal ku první své
manželce Aléně z Mecerodu. 2 ) Pro účastenství ve vzpouře odsouzen
jest k manství, ale poněvadž nikdy slibu a povinnosti manské ne-
učinil, zabrán jest statek po smrti jeho a prodán r. 1627 Albrechtovi
z Valdftčina ke knížectví Frýdlantskému. 3 ) Knize dal týž statek
v manství r. 1628 Volfovi Ladislavovi ze Šlejtiic a manželce jeho
Lidmile Sedlecké z Újezdce s lakovou výminkou, aby Chrastnou
do života drželi a po smrti svému slaršimu synu zůstavili, než děti
z druhého manželství kteréhokoliv z manželů aby práva k dědictví
neměly. Poněvadž z manželství toho jen dva synové byli, z nichž
jeden ve Vlaších zemřel, druhý však na rozuma snížen byl, od-
puštěna jest výminka položená do manského listu (r. 1659) a statek
z manství propuštěn . 4 \ Volf zemřel roku 1687 doplniv 88 let věku
svého, a statek dostal se tedy synu Arnoštovi Ferdinandovi 5 ) (tuším
tomu, který byl rozumu nedostatečného). Dědila po něm manželka
jeho Polyxena Krescencie a odkázala Chrastnou zase (r. 1705) Te-
rezii Vančurové , ale poněvadž tato ji nemohla udrŽeti pro mnohé
j dluhy, prodala ji vrchností Vartemberské (r. J707), která sama měla
na ní 11.615 fl dluhu/)

ÚTÉCHOVICE.

Nedaleko Děvina a ve farnosti Vartemberské leží ves Útěcho-
vice, starodávné sídlo vladycké ; neboť již r. 1322 připomíná se ne-

’) DZ. 65. M 19. DZ. 138. E 16. s ) Bílek, děje konf.
4 ) Arch. mus. Auersperg v. d. ob. Ger. II. 235 — 236. 5 ) DZ. 479.

A 16. ") Mittheil. d. V. f. G. d. D. XVI 146.

i68

TVRZE V OKOLÍ MIMONSKÉM.

pokojný a loupeživý Mikuláš 3 Útlchavic .') Známějšími staly se Ůtě-
chovice jako původiště vladycké rodiny Blektů % Ůtlekovic. HanuS
Blekta s Valiinova měl dva syny. Mladší Jindřich Elekta seděl
r. 1409 na Volfarticích u Lipého, ale držel v krajině zdejší ves Kotel,
z níž dal almužnn do kláštera Dubského. 2 ) Starší syn Hanuš seděl
na Valtinově a obdařil roku 1410 klášter Jablonský na záduši otce
a bratra a též Přibikovo z Útěchovic, po němž bezpochyby Útěcho-
vice dědili. Oba bratří připomínají se ještě r. 1418, činíce tehd-i
milosrdné skutky klášteru Teplickému. 3 ) Skrze jejich potomky roz-
větvil se rod tento tak, že nelze spojitosC jednotlivých členů najiti.
Žiliť zajisté r. 1429 tři bratří, všichni Janové , kteří přijali měšťanství
v Starém městě Pražském; 4 ) vedlé nich připomíná se r. 1423 Přtbek
Blekta (snad syn Jindřichův), jenž mel statek v Markvarticích, 5 ) a
bratří Jan a Mikuláš obdrželi (r. 1437) za vojenské služby, které
konali králi Zikmundovi, dvůr klášterský ve Vtelně. 6 )

Blektové drželi pořád Valtinov a získali ještě jiné statky
okolní; jak dlouho však zůstali v drženi rodného svého sídla, není

l ) Tab vetust. 344 a ) Lib erect. Vlil. 74. 3 ) Lib erect.

VIII. 115. X 94, 103. 4 ) Lib. III. Vet. urb. Prag. rel. tab. II. 275.

B ) Archiv kapit. Pražské. 6 ) Archiv č. I. 544.

známo. Kterak toto r. 1440 skrze LuŽičany vypáleno, již vypravo-
váno. Roku 1453 seděl tu asi onen Štípán 3 Útle hovíc, kterýž
s Janem Blankšteinem preti Sasům vytáhl ; *) možná, že tu měl jen
dvorec a ostatek patřil k Děvínu, jako bylo r. 1512, když Mates
z Dobra nova, seděním v Útěchovicích, byl purkrabí na Dubě. 2 ) Od
panství Dévínského dostaly se Útěchovice, jichž panské sídlo dávno
již zaniklo, v drženi pánů Vartemberských (r. 1578). Později byly
zase Útěchovice na krátký čas (r. 1611 — 1658) statkem samostatným. 3 )

HRADIŠTĚ U SVÉBOŘIC.

Nedaleko Svébořic jest tak zvaný Schanzenberg, na němž se
spatřuji náspy a příkopy hradu nějakého nejen na temeni, nýbrž
i pod nim na způsob nějakého předhradí. O osudech této památky
jakož i jak se jmenovala, není zpráv. Snad jest to týž vrch, o němž
vypravováno v dějinách Děvína, že vykázán byl nepřátelům Sašův
od Jana z Vartemberka, aby odtud škodili.

') Archiv Drážďanský. 2 ) Archiv Dubský. 3 ) Viz Bílkovy
konf. na str. 145.

Zbytky zdivá na Starém Beráteině.

Starý Berštein od východní strany.

Starý Berštein od západnť strany.

STARÝ BERSTEIN HRAD.

iž z daleka a ze všech stran, od Bezděze, od Lípy, od Mělníka viděti jest homolovitou
vysokou horu (482 m., okolí 300 — 330 na. vysoké), na níž stojí zříceniny Beršteina,
a zajisté ji lze hned z dálky poznati, poněvadž sedí na ní skalisko na způsob kostky
se zříceninami věže, tak že se z dálí zdá býti skorém nepřístupným. Nicméně lze přece
na ně přijití, ovšem nikoliv bez všelikých těch obtíží, kteréž se člověku navštěvujícímu
strmé hory naskytují. Od vesnice Vrchového, která se na úpatí hory rozkládá, a odkudž
také lze užiti nejkrásnějšího obrazu Beršteina, jde se cestou dlážděnou až k dcmkům,
kteréž jsou až do prostřed hory takořka rozesety. Odtud lze Šlakovati starou, již
zarostlou cestu ke hradu, vinoucí se po svahu až pod odstavec urovnaný, který se
dnes jako trávník mezi křovím vyskytuje. Zde bývala některá hospodářská stavení,
ale jen ze dřeva postavená, zejména stáje, ale po tom dnes není ani potuchy. Nad
tímto odstavcem strmí na skále, kteráž jest místy pokryta popraškem prsti a travou
obrostlá, horní hrad, který byl neveliký, ale velice pevný. S koněm se do něho přijíti
nemohlo, nýbrž jen pěšky. Jak se dostávali nahoru, jest dnes hádankou; bezpochyby
se to stávalo po dřevěných schodech, které se mohly v čas nebezpečí do hradu
vtáhnouti. Nyní jest tu z části strmá pěšina, z části schody kamenné, a zajisté jest
bok schůdnější než dříve, poněvadž spadlo dolů dosti ssutin.

Přijde-li se nahoru, jest v levo dvorek hrazený, ale z hradeb zbyly jen základy
pod drnem. Jen kus hradby viděti jest zvenčí. V právo jsou zříceniny hradu, který se skládal ze dvou
oddělení čtverhranných, spodního a vrchního. Brána do spodního oddělení, kteréž jest v rovnosti
s popsaným dvorkem, nacházela se mezi hradbou a skaliskem; jí se vstupuje na neveliké čtverhranné
místo pod skalou, na níž stojí horní odděleni. Proti přednlE bráně stála tu zadní branka. Místo její jest
povšimnutí hodno, neboť branka byla umístěna mezi dotčenou skalou a skaliskem, kteréž na způsob
sloupův asi 4 m. vysoko ční a o kterou se kdysi zdi tu postavené opíraly. Touto branou vchází se do stavení
čtverhranného, jež se skládalo ze dvou oddělení a sahalo zdmi svými, kteréž ještě dosti vysoko se vypínají,

*) Viz Bernau, Bezirkskimde von Dauba 347 — 350.
Hrady a zámky České X.

23

170

STARÝ BERŠTEIN HRAD.

až k nejvyššímu místu hradiště. V tomto stavení býval nějaký sklep, jenž jest spadlým kamením a rumem
docela zasypán.

Na nejvyšším místě hradiště a na skále na všechny strany strmě spadající stojjí Čtverhranaté
vězovaté stavení , jež bylo držitelům i velkou věží i palácem, a náhodou je tak postaveno, Že rohy jeho
jsou ke čtyřem úhlům světa obráceny. Přístup k němu býval po pavlači dřevěné, nebol dvéře do něho
jsou na kraji skály, i jest dosti nesnadno a skorém s nebezpečím lezouc přes kluzký Čedič sem se dostati.
Branka dotčená, do půl kola sklenutá, bývala vroubena veníři z pískovce tesanými, z nichž jen kousek
zbyl. Zavírala se závorou, jak svědčí díry ve zdi zachované. V přízemí stavení nachází se světnice
prostranná, do válce sklenutá, s černou omítkou, na jejíchž dvou stranách, jihovýchodní a jihozápadní, jsou
dvě okna (totiž jedno a jedno); obě mají hluboké výklenky a po obou stranách jsou vysoká kamenná
sedadla. V severozápadním koutě jest díra ve zdi očazená. Zajímavý jest na dně kus skály zvýší člověka,
kteráž jest tu místo zdi. Nad tím bývaly někdy ještě světnice, kteréž se sesuly. Před časy, a jak svědčí
staré obrazy a výpovědi starých lidí, byly zbytky tohoto stavení mnohem vyšší; zejména se na něm
nacházel široký, do půl kola sklenutý otvor, kterým se na nějaký námětek nebo pavlač přicházelo. Zvenčí
jest zvláštní pohled na toto, stavení, které na povětří stále a stále hyne, tak že žádoucí jest učiniti něco
k zachování jeho. Od okna jihozápadního až dolů na patu skály lze pozorovati žlutavý nátěr, tuším,
znamení, že se z okna všechna špína vylévala. Také se na této straně zbytky kostí zvíhecích a střepy,
kteréž se tudy vyhazovaly, nacházejí.

Hrad Berštein vystavěn v 15. století za doby, kde si staří Čechové již od drahně let byli oblíbili
podobná stavení na skály lípati. Ještě ani r. 1402 nestál. Když se tehda synové starého Jindřicha Berky
dělili, dostal Jindřich Hlaváč z Dubé za svůj díl vsi Chlum, Drchlavu, Skálu, Vrchový „s horou nade vsí a
(t. j. té, na které stojí Berštein), Horky a Březinku větší, dvory poplužné Lov a Březinku malou se vsí,
Nezlovice, Dražejov a Střezovojice. J ) Patrně byl již při dělení úmysl postaviti hrad na této hoře, poněvadž
ona jediná v zápise se připomíná, ač Hlaváč měl na svém díle několik hor takových. Bezpochyby také
k tomu došlo, jen že Hlaváč brzo sídla takového nepotřeboval, když zdědil Jestřebí po smrlti bratra svého
Jindřicha. 8 ) Nový hrad dostal jméno Berkenštein, z čehož Češi udělali Bergštein a Berštein. Hlaváč žil
ještě r. 1427, když byl od strany podobojí zřízeným hejtmanem na Lipém. l * 3 ) Asi v tu dolbu také zemřel
a zboží ujal nějaký jeho katolický strýc. S tím snad souvisí, že r. 1429 Jan ze Smiřic a Čeček z Pakoměřic
nějakého „hradu na Dubé“ dobyli, ač-li se zpráva ta k Beršteinu vztahuje. Výslovné se hrad náš připomíná
r. 1437, kdež jest řeč o dobytku, který ze vsi Oken zajat byl na Bergštein. 4 )

Z pamětí pozdějších jde na jevo, že dosáhl Berštein a Zikmund Děčínský z Vartemberka , kterýž
r. 1465 se táhl na panství Děčínské, poněvadž se jemu a otci jeho z něho spravedlivého dílu nedostalo.

Týž Zikmund Sedal r. 1474 na soudě
komorním a zemřel před r. 14 1, zů-
staviv vdovu Ofku z Petro vic a syny
nezletilé Vácslava, Jana a Zikmunda, 5 )
ale zdá se, Že brzo po jeho smrti Ber-
štein prodán, poněvadž synové s ma-
teří na Libčevsi seděli;; jen Zikmund,
jenž asi r. 1485 zemřel, podržel ně-
jaké peníze ve vsi Korci pod Ber-
šteinem. 6 ) Ti asi, kteří tehda Berštein
koupili, byli Berkové z Dubé, kteří
posud drželi Dubou, starodávné sídlo
rodu svého. Snad již to byl Aleš
Berka (r. 1456 — 1481), jjenž jsa z otce
schudlého, pomalu zase zboží po-
zemských nabýval, anebo syn jeho
Jiřík (r. 1488 atd.), jenž sídlí val na
Kuříchvodech a Valečově, ale r. 1510
se také seděním na Dubé a r. 1512

l ) Rel. tab. 1.596. *) Airchiv Č. I 163, acta

jud. 3 ) Arch. č. III. 265, Bezold. *) Staré knihy

Bělské. s ) DD. 16. f. 379, íarchiv č. IV. 282.

6 ) DD. 17. f. 55, 357.

Plán hradu Starého Beršteina.

Vysultleni plánu: I. Stará cesta; 2. sklep ve skále vytesaný; 3. zbytek hradby na
skále přilepený a dvůr nebo prostranství před hradem; 4. branka přední do dolního
staveni a 5. dvorku; 6. branka zadní; 7. horní stavení nebo vežovatý palác.

DUBÁ HRAD.

171

seděním na Beršteině nazývá. *) Syn jeho Aleš byl také pán zámožný a psával se bud na Beršteině nebo
na Kuříchvodech ; na onom statku měl úředníka (r. 1532) Jakuba z Zalužan. Žil ještě r. 1541, kdež manželce
své Kateřině Popel ovně z Vesce na městečku Dubé věnoval. Bydlíval bezpochyby na Kuříchvodech,
nedbaje o pobyt na Beršteině, jenž se stal pro vysokou svou, nesnadno přístupnou polohu pokolení
tehdejšímu nepohodlným. *) Synové jeho Jan , Adam a Albrecht odbyli r. 1543 mateř svou, zapsavše jí
peníze na Dubé, a byli ještě r. 1546 nedílní, ale r. 1547 zapsali bratru Albrechtovi za díl jeho 2250 kop,
kteréž pojištěny na zámku Beršteině, městečku Dubé a vesnicích příslušných a zboží Kurovodském. l * 3 )
Ostatní dva se nedlouho potom také rozdělili. Jan vzal za díl svůj Kuřívody, Adam pak držel jako díl
otcovský hrad Berštein, dvůr Nezlovice (tuším dvůr, který stával na místě nynějšího Nového Beršteina),
městečko Dubou, vsi Horky, Deštný, Zakšinu, Vrchový, Lhotu, Zatyni, Nedamov. 4 ) Na tomto díle věnoval
r. J 553 manželce své Kateřině z HungrkoŠtu, vdově po Vácslavovi z Vartemberka (f r. 1552), s níž se
dostal v spoludržení panství Bezdézského. Na svém panství Adam neměl pohodlného sídla, a proto postavil
si před r. 1567 nové sídlo nad městem Dubou, jemuž dal jméno Nový Berštein. 6 ) Starý Berštein nacházel
se sice posud v dobrém stavu, ale bylo pánům proti mysli na něm bydliti, tak že tu snad jen purkrabě
přebýval. Ale po vystavění Nového Beršteina opuštěn jest náhle a stal se zříceninou. 6 )J

DUBÁ HRAD.

vzrostlo nynější město Dubá, stávala na jeho místě vesnice, při níž povstal hrad.
Kde stával, posud se v paměti lidu zachovalo. Místo jeho nachází se severně od
rybníka, blíže silnice k Lipému vedoucí, na ostrohu jižně k rybníku, východně pak
k silnici dosti příkře spadajícím, a slově dnes „Kuhnelsbergl". Na ten čas není tu
žádných známek, ale v předešlém století byly prý tu ještě náspy, objímajíce hradiště
do čtverhranu ; když pak položeni toto na pole a chmelnice předěláno, zmizely
i tyto zbytky. Přes Lipskou silnici severovýchodně od hradu stával na místě
nynějšího krchova kostel svátého Petra a Pavla, jehož základy před několika lety
objeveny. 7 )

Dubá, která pojmenování své od prvotní lesní povahy krajiny zdejší obdržela,
připomíná se poprvé ve 13. století. Tehda snad již postaven byl u ní čtverhranatý
popsaný hrad, jehož prosté opevnění jej málo lišilo od zemanské tvrze. Zde seděl
uprostřed tohoto století nějaký Albert z Dubé s příbuzným svým Janem; bezpochyby
týž Albert, který se před tím (r. 1237—1240) nazýval ze Rvenice a byl synem
Nače plukovým. 8 ) Dotčení páni darovali někdy před r. 1253 vesnice Dubou, Březinu,
Březí nku, Horku a Rozprechtice a ves Příboj u Prahy řádu křilovníků Pražských.
Tito měli Dubou ještě roku 1257, kdež jim podací kostelní skrze Mikuláše biskupa
potvrzeno, 9 ) ale nedlouho potom statek tento prodali.

Jako noví držitelé Dubé objevují se Berkové 2 Dubé y větev mocných Ronovců,
kteří tehda všechny hornaté, lesnaté a málo vzdělané krajiny od Žitavy až za Lipý
drželi. K zarovnání jich majetku se tedy Dubá velmi dobře hodila, a jest s podivením,
že si příjmení své vzali po osadě tehda nepříliš znamenité. Ale věc tu lze také
vysvětliti tak, že mocný Častolov ze Žitavy (f r. 1254) měl čtyři syny, kteří se o veliké otcovské dědictví
rozdělili tak, že jeden seděl na Dubé, druhý na Frýdlantu (za Libercem), třetí na Lipém a čtvrtý na jiném
Frýdlantu u Lipého. Nejstarší syn Ji?idřich čili Hynek (nebo i Haiman) nazýval se napřed, jako otec jeho,
Žitavským (r. 1249) a tak se ještě r. 1262 psávai, aie r. 127S, když se byl stal mezi tím trukšašěm království,
nazýval se syn jeho Hynek již Dubským, a starý Hynek také se tak psal r. 1279, když klášteru Zwetzen
v Saších starodávná obdarování předků svých potvrzoval. 10 ) Tak se i nazýval po všechen čas živobytí svého
až do r. 1309. Od r. 1291 býval nej vyšším komorníkem, r. 1295 též purkrabí Domažlickým a od r. 1306

l ) Reg kom. soudu. DZ. 45. D 19. *) DZ. 1. A 17. 8 ) DZ. 83. F 8,85 B 4, C 19. ') DZ. 10. K 23. 5 ) DZ. 16. D 14,

88. C 30. 6 ) O tom, jak tu r. 1719 poklady hledány, vydána knížka v českém jazyce (Mitth. des ndb. Exc. Cl. VII 273*)- ’) Historický

sborník II. 21, Mitth. des ndb. Exc. Cl. V. 269—270. 8 ) Reg. I. 430, 434, 470, II. 1218. 9 ) Reg. I. 610, II. $4. I0 ) Vše podlé regest

o rodu tomto sepsaných.

23 *

172

ČAP HRAD.

purkrabí hradu Pražského. Skrze syny jeho Půtu, Hynka, Hynka a Hynáčka přišlo k novému dělení jmění
rodinného, jež byl starý Hynek, „muž mocný, ale řeči a skutkův lstných" (jak jej Petr Žitavský nazývá),
opatrným způsobem rozmnožil. Ačkoliv pak jeden z Hynků Dubou na svůj díl obdržel, přece tu (jak se
zdá) jen málokdy bydlíval, nýbrž býval bud na Kladsku, jež měl v zástavě, nebo na hradě Pražském,
jehož byl purkrabí od r. 1320. Když pak před r. i327 Lipý na sebe převedl, stal se zámek tamější předním
sídlem rodu, tak že se odtud pány z Dube a z Lipóho psávali. Po smrti pana purkrabě (r. 1348) dostal
se Lipý staršímu synu Hynkovi (f r. 1361) a mladší Jindřich Jednooký (r. 1348 — 1402) drželi pak na svůj
díl Dubou, ale nebydlíval tu také, maje Housku a Jestřebí, hrady, a kromě toho několik tvrzí na svých
panstvích. Hrad Dubský byl opuštěn a jen název Dubského zboží udržel se do konce 14. věku, ale i ten
zahynul, když se pak okolí znova dělilo. Ob čas také Berkové Dubou samotnou držívali, alle bezpochyby
na nějakém blízkém hradě sídlívali. *)

ČAP HRAD.

d Holan a hory Vlhoště táhne se k jihu hřeben skalnatý, bory porostlý, s hlubokými
doly po obou stranách, kteréž poskytují drahně obrazů pitvorné
rozmanitosti. Pokud jej lze přehlídnouti z Dubské strany, spatřuje
se na jeho konci mezi Tuhancem a Leštnicí vrch s kamenem vysokým
podoby sloupovité. Vrch se jmenuje Stráž (Wachtberg), kamení se
říká Guckstein (Vyhlídka) nebo Tschappkeule, oboje ve;lmi významná
pojmenování. Pohoří to spadá strmě a velmi hluboko ke straně zá-
padní, méně hluboko, ač dosti strmě na východní stranu. Tu také
jest starodávná cesta od Zatyně vedoucí, kterouž se k tomuto po-
hoří posud jezdívá. Kus její jest ve skále vytesán a tak strmý, že
se tu vrouby pomáhati muselo ; obchází pak dlouhé skalisko a vede
zvolna až na hřeben, odkudž se naskytuje rozkošný rozhled po
okolních skalnatých a lesnatých stráních. Cestou tou přijdeme na
Hradiště (Schlossberg), hůrku ostrou, travou porostlou, jejížto základ
v průměru asi 38 m. někde méně, někde více měřiti může. Patu
hůrky objímá v kruhu násep (zvenčí) a příkop (uvnitř), oboje velmi
sploštělé, poněvadž bývaly na pískovci a z písku a proto působení
povětří nemohly odolati. Sotva je lze poznati, neví-li se o nich. Na
hůrce není památky po nějakém stavení, ač jméno a úprava jeho
svědčí o tom, že tu stávalo dřevěné opevnění. — Od tohoto místa
vede cesta sedlovitou prohbí až ke konci tohoto hřelbene, na němž
stával hrad Čap. Příkop, posud ještě hluboký a ve skále vytesaný,
dělil hrad ten od výšiny a objímal i boky hradiště, pokud nebyly chráněny srázem, neboť skála na některých
místech strmě spadá, jako nějaká stěna. Hradiště základem svým blíží se nejvíce trojhranui s dvěma rohy
zaokrouhlenými. Na jeho samém konci (jediném končitém) jest skalisko vysoké na způsob kyje, jako nějaký
sloup se vypínajíc, kteréž z rozličných stran rozličnou podobu ukazuje. Ačkoliv dodává místu tomuto
zvláštního půvabu, že mu rovného nenacházíme, přece se našli lidé, kteří je chtěli prachem vyhoditi do
povětří, aby dokázali, že člověk může býti horším dravcem než všichni dravci. Na štěstí se skála držela,
i pres to, že naloženo na to několik liber prachu. 2 ) Asi uprostřed hradiště jest sklípek čt verhranatý, ve
skále vytesaný, k němuž jdou prostá, též ve skále \ytesaná dvířka, nahoře do půl kola sklenutá. Nyní
jest sklípek ten asi do dvou třetin zasypán. Odtud dále k západu na samém kraji hradiště, kteréž jest
v místě tomto o něco nižší, nežli na ostatním hradišti, jest okrouhlá nádržka ve skále vytesaná a právě
proto na nejnižším místě položená, aby se tu všechna dešťová voda z celého hradu sbíhala; stěny nahoře
i dole jsou rovné. (U vezení bývá dno širší než svršek.) Nyní jest kromě svrchní části zasjrpána a vyrostl
z ní bujný bezový keř, který vnitřek její zakrývá. Na Čapu byly hradby, které se o skalisko opíraly,
a všechna stavení bezpochyby jen ze dřeva, a skalisko dotčené zastupovalo hlídku.

') O osudech města hledej ve spise Kernauově Der polit, Bezirk Dauba. 5 ) Tak mi vypravováno r. 1884.

I

ČAP HRAD.

173

leko od lidí nelíbilo; nejvíce
se však pravdě podobá, že
Vácslav Čásť zboží nabytého,
zejména i Čap s blízkým okolím
a vsí Tuhancem prodal, a že
si jen vesnice u Deštné ležící
podržel. Podlé té domněnky
padlo by prodání to asi do
r. 1403. To se podporuje při-
pomenutím r. 1425 Buška ze
Sluh, seděním na Tuha.nci, jenž
byl spolu patronem kostela na
Louži 3 ) Jelikož však malé
zboží Čapské později k arci-

pod plat vysazené, mlýn Vol-
danov řečený s platem, les ře-
čený Dubová hora. J ) Tím se
nám dostává první, ale také
totiž Mezový důl, dva důly pod
a Tuhanecké strany. Konečně
panství „Vobrok, dvůr, vsi celé
na Novém zámku za 14000 kop
Bezdězskému náležely.

biskupskému panství Helfem-
burskému patřilo, muselo již
tak i r. 1425 býti (neboť později
již arcibiskupové nic nepřiku-
povali), a BuŠek byl leudíž jen
zástavným držitelem. Roku
1591 zajisté připomínají se na
panství dotčeném lesy neda-
leko Domašic a Obrok ležící,
Dlouhým hrobem, Dlouhý hřeben, Velký a Malý vlčí důl, Čapský důl
prodal roku 1592 Jáchym Malcán svobodný pán na MiliČi od téhož
Tuhaň s podacím, Tuhanec, Domašice, Pavličku u Janovi z V artemberka
míšeňských , 4 ) od kterýchž dob hradiště naše a dotčené vsi k panství

Monstrance Sob otecká.

Hradiště a Čap patřily k sobě. Ač Čap jest na strmé skále, přece přístup k němu byl snadný
po hřebenu. Z té příčiny a i proto, aby se nepřítel nemohl usaditi na blízké hůrce, udělán tu srub. Něco
podobného nacházíme u Ostroméře (Červený vrch) a u Třemšína (Kobylí hlava), u jiných hradů se pak
bašty v blízkém sousedství často vyskytují.

Jsme na rozpacích, máme-li psáti Cap, Čap nebo Čáp. První z nich znamená berana, a rnělo by
oprávněnost proto, že skalisko zmíněné, hlcdí-li sc z důli, podobá sc beraní hlavě. Sice neumíme vyložiti.

proč by se jmenoval Čápem nebo
psávalo dvojí písmenou. Hle-
díce však k tomu, že se připo-
míná r. 1591 „Cziapsky duol u ,
a také ke hlaholu v ústech ny-
nějšího lidu německého, při-
držujeme se pojmenování již
obvyklého.

Páni Berkové z Dubé dy-
chtiví byli, více než jedno
sídlo na svých panstvích míti,
pročež rádi si nových sídel při-
dělávali, jestliže vhodné k tomu
místo nalezli; tak se asi dálo
také na zboží Dubském kdysi
ve 14. století. V listě daném
roku 1391, jímž starý Jindřich
Berka z Dubé syny své oddě-
luje zbožím, nepřipomíná se
hrad Čap, nýbrž toliko zboží
Dubské, čímž není však do-
svědčeno, že hradu tehda ještě
nebylo, poněvadž se řečené
zboží vždy jen po Dubé a ni
kdy po Čapu nenazývalo. Když
r. 1402 bratří Vácslav , Jindřich
Hlaváč a Jindřich mladH od
dotčeného otce díly své brali,
dostaly se Vácslavovi následu-
jící dědiny; hrad řečený Čap,
Tuhanec, ves pod hradem
s dvorem poplužným, vsi Lhota,
Deštná, Zakšín, Dobřín, Vidim,
v Hradištku a v Závorech role

Čápem. Ze starých paměti poučení

nemůžeme míti, poněvadž ii c i č se
poslední zprávy o Čapu. Neboť
ačkoliv se jeho držitel Vácslav
kolikráte potom při pomíná,
uvádí se vždy sídlem někde
jinde, než na Čapu; roku 1403
seděl na Vidimi, kterouž byl
na díl svůj dostal, později na-
zývá se on i potomci jeho se-
děním na Zakšíně, 2 ) kteráž
také k dílu Čapskému náležela.
Snad se zběhla pohroma ně-
jaká na hradě, pro niž bylo
Vácslavovi jej opustilti, nebo
se mu tu v lesní samotě a da-

') Relig. tab, I. 596; archiv č. III. 473. Hradištkem (nyní Ratsch) vyrozumívá se položeni nad Zakšinem. l ) Vácshiv jmenoval
se r. 1404 — I420 ze Zakšiny (Kel. tab. II, 5, 97, archiv č. I. 405, III. 477. rkps. Třeboň.) a r. 1405 seděním na Zakšíně (Rel. t ab. II. 15.).
Jakožto pán podaci ve Vidimi nazývá se tak i r. 14IO, ale r. 1 4 1 5 slově seděním na Kuříchvodech. (Lib. conf.). 3 ) Lib. conf. DZ. 168. O 22.

NOVY BERŠTEIN ZÁMEK.

ovoberšteinský zámek leží nedaleko Dubé v krajině pěkné a na stromoví bohaté
na návrši, k němuž se jde z města pěknou alejí. Jest to stavení nevelké, do
čtverhranu založené, s křídlem k severovýchodu vybíhajícím a s nějakým vedlejším
stavením. Z jedné strany jest dvůr zámecký, z druhé strany vkusný anglický

park. Ačkoliv založením svým ze 16. století pochází, přece na jeho původní

způsobu ani nejmenší podrobnost neupomíná. Bývalé hrazení zmizelo, a co jest
nyní viděti z věnčí, upomíná na 18. století. Nebof podlé staré kroniky býval jen
spodek z kamene postaven a nad tím bývalo poschodí z trámův a lepeni. V po-
věsti lidu vysvětlovalo se to tak, že prý jeden z pánův měl postřihačovu dceru
z Lipého, která prý z domova nebyla zvykla bydliti ve světnicích kamenných;
pán proto dal kus stavení nad konicemi zbořiti a nad tím světnice z kmenů jen
oloupaných sroubiti, zalepiti, obmrštiti a průpovědmi rýmovanými z písma svátého
ozdobiti. Nad dveřmi k těmto světnicím prý byl obraz této paní a erb Berkovský
s po střih ačskými nůžkami ještě r. 17 iq, ale když tu hrabě Děpolt Buttler r. 1720
přestavoval, sňat jest tento znak a zkažen. l ) — Kde stojí nyní dvůr Novo-
beršteinský, nacházel se, tuším, dříve dvůr Nezlovice. Když pak Adam Berka z Dubé

od svých bratří se oddělil a Dubou s vesnicemi okolními na díl dostal, neměl pro sebe

sídla, poněvadž Starý Berštein k bydlení byl nepohodlný a otcovské sídlo Kuřívody se
druhému bratru na díl dostalo. Postavil tedy v 1 . 1553 — 1567 nový zámek, kterému dal
jméno Nový Berštein. 2 ) Skrze první manželku Kateřinu z Hungrkoštu dostal se ve spolu-
držení panství Bezdězského a věnoval jí na panství Beršteinském (r. 1553); když pak po r. 1558
zemřela, oženil se Adam podruhé s Eliškou z Dobranova, jíž roku 1574 na Vrchovině a Horkách
věnoval. 3 ) Z tohoto dvojího manželství měl Adam pět synův, ale poněvadž Aleš snad již za živobytí
otce svého ze světa vykročil, zůstalo zboží otcovské čtyřem synům Jáchymovi \ Jiříkovi , Vácslavovi
a Ja?iovi Hovorovi ’ Z těchto první dva nedostali dílu na panství Beršteinském, nýbrž bezpochyby
díl na penězích. Jan si koupil statek Stroužnický, a Jáchym, jenž asi okolo r. 1591 zemřel, snad
ani díl svůj si nevybral. Ještě r. 1591 spravovali Jiřík a Vácslav i za nezletilého Jana Berštein
nedílně. Tehda na stížnost rady Dubské, že na gruntech městských, zejména v dolním předměstí chalupy
se stavějí a obecní důchod ztenčuje, všechno jmění obecní zejména vytčené potvrdili. Asi potom anebo
r. 1592 rozdělili se oba o Berštein. Jiřík dostal zámek Nový Berštein s předhradím při něm, pivovárem,
sladovnou, vodárnou, půl města Dubé, vsi Vrchovinu, Nedanov, dvůr Březinský, dvůr a ves Horky a ves
Dubovou Horu. Vácslav vzal si Deštnou, Zakšinu, Lhotu, Zatýní, Březinku a Brodek, a neměl tu sídla,,
poněvadž se skrze bohatou svou manželku dostal v držení jiných statkův.

Jiřík oženil se s Barborou Šemberkovou z Šemberka, o níž r. 1592 dskami zemskými pořídil.
Jak se zdá, byla to chudá šlechtična, jež žádného věna neměla, tak Že jí Jiřík 300 kop zapsal. 4 ) Snad
odtud povstala pověst o postřihačově dceři z Lipého. Jisto jest, že Jiřík nemaje pomoci peněžité od ní,

') Bernau, Der polit. Bezirk Dauba I52. *) Roku 1553 se připomíná jato sídlo panství BerŠlein zámek (DZ. 10. K 23), r. 1567

slově Adam, seděním na Novém BerŠteině (DZ. 88. C 30). *) DZ. 18. D 12. *) DZ. 26. F 24.

NOVÝ BERŠTEIN ZÁMEK.

175

pořáde byl v závadách. Okolo r. 1600 dlužil si peníze; 1 ) aby pak si pomohl, prodal r. 1616 dvůr a ves
Horku a vsi Dubovou horu a Nedamov bratru svému Vácslavovi, 2 ) ale i ostatní dědictví své, totiž Nový
Berštein, Dubou a Vrchovinu prodal r. 1618 Vácslavovi staršímu Berkovi z Dubé na Loučeni, Deštné,
Vidimi a Bezdězi. 3 ) Jiříkovi synové a potomci vystěhovali se ze země a pomáhali si napřed službami
vojenskými, později schudli, tak že ani šlechtictvi své nemohli udržeti a snad ještě někde v Saších žijí,
užívajíce prostého příjmení Duba.

Vácslav byl za tehdejšího povstání velice čilým, byl direktorem, pracoval mnoho proti Ferdi-
nandovi II. a od Bedřicha Falckrabě přijal úřad sudství zemského. Po bitvě Bělohorské ujel hned ze země
a proto odsouzen r. 1621 hrdla, cti a statkův, a jméno jeho přibito na šibenici. Statky jeho šmahem zabrané
koupil r. 1622 Adam z Valdšteina , ale. pak je všechny (kromě Loučené) postoupil Albrechtori z Valdšteina
směnou za jiné statky sobě příležitější. Berštein byl potom sloučen s knížectvím Frýdlantským a připojen
ke komornímu panství Dokezskému Hejtmanem tu byl Kašpar Max z Maxu. Po zavraždění knížete
(r. 1634) vykázáno jest všechno panství Dokezské (31. října) Valtrovi Buttlerovi , c. k. nej vyššímu, na
srážku odměny 200.000 fl rakouských jemu slíbené za jeho zvláštní činnost a zručnost, při zavraždění
knížete s nasazením jeho života dokázanou. 4 ) Buttler, rodilý Irčan, dostal se do Čech s pomocným
vojskem, které poslal Jakub I., král Anglický, na pomoc zeti svému, Bedřichovi falckrabí, ale jsa horlivým
katolíkem, nejen se císaři v čas bitvy Bělohorské poddal, nýbrž i službu u něho přijal. Poměrů r. 1634,
když kníže Frýdlantský v lásce dvoru Vídeňského klesl, výborně dovedl využitkovati, že se stal bohatým
mužem, ale štědré odměnění dlouho nepřečkal. Roku 1632 v listopadu oženil se v Krnově s Annou Marií
purkrabínkou z Donína , a smlouvy svatební, při nichž byl Don Baltazar de Marradas ze strany ženichovy
smluvcem, sepsány jazykem českým. 6 ) Ovdovělé paní ponecháno panství Dokezské (r. 1638, 6. března)
tak, aby pluku Buttlerovskému službu za měsíc a nejvyššímu Geraldinovi 25.847 fl. vyplatila. Toto poslední
vyplněno tak, že Geraldinovi postoupen statek Mšenský. 6 ) Anna Marie vysadila roku 1650 cech krejčí
Dubských a vdala se podruhé za Kryštofa Ferdinanda z Heissensteina, kterému také vše jmění své
odkázala. Ale hned po smrti Valtrově připovidal se ke statku po něm Rynart Buttler, nejv. vachtmistr,
a když i tento zemřel, činil odpory Tomáš Děpolt Buttler , opat Duiský (v Irsku), za svou osobu i za
Tomáše , nezletilého syna Edvarda, bratra svého, kteréžto spory ani při smrti vdovině vyřízeny nebyly
a do r. 1657 trvaly. Vypravovalo se, že komorník Valtrův vyzradil irským jeho příbuzným ustanovení,
které učinil Valter ve svém pořízení, totiž takové, aby dcera jeho za některého z Buttlerů se vdala a
Berštein aby byl povýšen na svěřenství rodinné. Ale pořízení toto na žádost vdovinu bylo r. 1653 zrušeno,
čemuž zase dědici Buttlerovští odpírali řkouce, že císař ode vdovy nedobře byl zpraven. K zamezení
dlouhého sporu nařídil císař Ferdinand po smrti vdovině plnomocné komisaře, kteří r. 1657 dne 21. srpna
strany tak srovnali, aby hrabě Heissenstein jim třetinu panství Dokezského s zámkem Beršteinem bud
s polovicí Dubé nebo se dvorem a vsí Deštnou postoupil. Ke konečné smlouvě přišlo pak r. 1658
dne 19. ledna, tak že oba Buttlerové obdrželi zámek Nový Berštein se dvorem, město Dubou, celé vsi
Vrchovinu, Horku, Nedamov, Březinku a Osinalice a dvory Černou a Bílou Březin ku i s Chřenovem
(Schonau). 7 ) Podlé toho zvěděni dne 17. června opat Tomáš a hrabě Tomáš na panství jim odevzdané. 8 )
Snad opat přečkal druhého Tomáše, o němž se potom nečiní zmínky.

Opat Tomáš zemřel r. 1669 dne 2 2. září. Statek Beršteinský dostal se po něm Edmundovi
Buttlerovi Theobaldu z Klonebouchu , měštěnínu Nového města Pražského, nápadem jakožto po nejbližším
příbuzném. Tento zemřel pak r. 1684 dne 18. dubna, zůstaviv z manželství svého s Annou rozenou
Buttler ovou pět dětí, Theobalda Antonína , Edvarda , Kašpara , Marii Helenu a Františku. 9 ) Poněvadž dítky
byly nezletilé, spravovala máti jich statek Beršteinský až do r. 1696, kdež Theobald dosáhl let svých a
s mateří svou se porovnal. Tato zajisté od manžela svého ani smluvami svatebními ani posledním svým
pořízením v ničem opatřena nebyla, a proto opatření svého žádala, čemuž zase syn odpíral, vině matku
z rozličných věcí, které se za poručenství jejího zběhly; konečně se však přece podvolil, Že jí vydá
čtvrtou část ceny panství, co by po sražení dluhů přebývalo. 10 ) Všichni tito Buttlerové po způsobu pánů
přistěhovalých své poddané nemálo utiskovali. Dubské chtěli snížiti na pouhé robotníky, a když se tomu
bránili, neměly spory konce. Dokud měli Dubští své výsady, aspoň se mohli brániti, když však jim r. 1692
a 1711 všechny listy a svobody shořely, zbaveni jsou i této pomůcky. Roku 1714 dne 6. listopadu zemřel
Theobald, a poněvadž zůstali dědici nezletilí, vládla na Beršteině vdova Eleonora Antonie. Mezi tím
trvaly spory s měšťany Dubskými ustavičně až do zletilosti Theobalda Vácslava Buttlera. Tento vysadil

i 7 6

ZAKŠINA HRAD.

ještě r. 1722 řád ševců Dubských, a prodal Berštein r. 1723 hraběti Karlovi Rudolf ovi ze Sweertsu a Sporku .
Nový pán staral se o poddané své a ukončil r. 1727 spory s Dubskými smlouvou, kterou se odříci museli
„domnělých “ svých výsad. Po Františkovi Karlovi následoval syn jeho Jan FraniiSek Christian , který
vyprosil Dubským (r. 1761) majestát na téhodní trh, jakož i později potvrzení všech výsad a výročních
trhů. Zemřel r. 1802, zůstaviv dědičku Barboru , která byla od r. 1784 za hrabě Ondřeje 0 'Reilly vdána.
Ta prodala Berštein r. 1806 Arnoštovi hraběti 2 ValdSteina , jehož potomstvu posud náleží. ’)

ZAKŠINA HRAD.

ezi vískou Bukovcem a hospodou Zakšinskou vybíhá z výšiny, která se nazývá
Hradištko (Ratschbergj, vysoký ostroh, na němž jest skalisko řečené Pustý zámek.
Od Bukoveckého mlýna jde se strmou pěšinou až na úpatí malebného tohoto
skaliska, které vlastně ze dvou skupin obrovských pískových balvanů nebo sloupů
Širokou trhlinou oddělených se skládá. Jiné úzké štěrbiny skalní prostupují obě
skupiny, a pouze těmito trhlinami možná obratnému lezci na vrchol skály se
vydrápati. Na skále severozápadní (v tu stranu ke mlýnu) spatřují se ve skále
vytesané mělké prohlubně, nad nimiž dřevěná stavení stávala; na druhé skále
nachází se kromě podobné prohlubeniny také okrouhlá nádržka a na obou množství
draží pro trámoví. S této druhé (jihovýchodní) skály položen byl můstek přes
rokli stesáním skály rozšířenou na sousední k východu se nížící skály, což lze posud dobře znáti, ana
tu skála zvláštním způsobem přitesána jest. Po této skále jediný býval přístup k bývalému hradu, ovšem
jen pro pěší. B )

Název Hradištko jest prastarý a pochází od nějakého opevnění, které tu bývalo dříve ještě,
nežli založen byl pustý zámek Zakšinský. Již v r. 1402 připomínají se role na Hradištku, která byla
lidem pod plat prodána. 3 ) Tehda dostala se hora tato se vsí Zakšinou a s hradem Čápem Vácslavovi
Berkovi z Dubé. Tento bezpochyby postavil nový hrad nad Zakšinou, po němž se v 1 . 1403 — 1420 ze
ZakŠiny jmenoval. Ještě r. 1456 nazýval se tak Aleš Berka, 4 ) ačkoliv stálým sídlem jeho byly Kuřivody.
Když pak Berkové Kurovodští BerŠteina nabyli, připojeno jest k němu malé zboží Zakšinské, ale tehda
hrádek Zakšinský bezpochyby již byl spustí, přetrvav založení své jen za dva lidské věky.

*) Eemau, Der polit. Bez. Dauba. ’) Shornik hist. IT. 22. 3 ) Rel, tab. I. 596. 4 ) DD* 22. sir. 126.

Nový Berštein

Nádvoří zámku Frýdlantského.

Frýdlant.

> •

c%

Frýdlant.

FRÝDLANT HRAD.

kolí města Frýdlantu za Jizerskými hřebeny jest půvabné, majic povahu
pěkných a veselých krajin horských. Město výstavné povydáno jest
dlouhou ulicí, kterou se chodívá k zámku čili bývalému hradu, jenž se
nad městem na vysoké čedičové skále vypíná. Hradiště se na tuto
stranu volněji skláni, pokryto jsouc krásnými stinnými sady, kdežto
východní a jižní jeho strana srázné spadá. Pod hradem teče potok Vítka,
objímaje jej v půlkruhu. Silné opevnění zámku, dnes již v úplnosti ne-
zachované, jest dílo za několik století dokonané; neboť od založení
hradu až do 17. století se na něm ustavičně zpevňovalo a stavělo. Mnohé z neobyčejně hrubých zdí,
hluboký bývalý přikop, jediná brána na severní straně (s ostatních jest hrad zhola nepřístupný), jsou zbytky
z prvotních dob hradu. Mohutná opevnění, jako rundel u první brány a tak zvaný ostrý roh pocházejí
bud ze 16. století r.ebo z dob třicetileté války, když tu kníže Frýdlantský a Švédové poroučeli. Některé
hradby jsou 15 m. vysoké a 3 m. Široké. Roku 1658 zase hradby na císařský rozkaz opravovány.

Na tu stranu k městu býval (podlé taxy asi v r. 1669 sepsané, v arch. Třeb.) hluboký, vyzděný
a vodou napuštěný příkop, který se táhl od srázu ke srázu kolem celého hradu, ale nyní jest z části
zasypán a z části pokryt prkny. Za tímto příkopem, přes nějž se jediné po spuštěném mostě přecházeti
mohlo, jest dotčený rundel nebo veliká bašta podkovitého základu, která nahoře ochozí a strážnicí opatřena
byla. V ní jest průjezd podlé starého způsobu opevňovacího v nerovném směru založený. Na bráně
zvenčí visi ještě řetězy, jimiž se most podjímal, sice tu viděti nad průjezdem erby bývalých držitelů,
totiž dole Gallasovský, uprostřed Klamovský a nahoře Rederovský a Šlikovský. Upomínkou na Švédy,
kteří tu poroučeli £ Frýdlant opevňovali, býval nápis na zdi průjezdu takový: Pax bello potior, sequar
trahentia fatal Benjamin Magnus Nortmann, svaecus capitaneus et p(rotunc) arc(is) Friedland praefectus
anno 1647, 1. Sept. s(cripsit), t. j. : Mír války sice lepší, ale půjdu, kam mě osud vede. Benjamin Magnus
Nortmann, švédský hejtman a na ten čas hradu Frýdlantského představený r. 1647 dne 1. září psal.
Poněvadž jest brána úplně opravena a znova obmršténa, není tu dnes nic viděti.

Skrze vnitřní prostranství rundelu čili dvorek, byty a hradbami zavřený, přijde se k druhé
brdnč, která měla též most zvoditý a jest ve spodní části čtverhranaté věže. Věž tato za starých dob
byla prázdna kromé světničky vrátného, která se nacházela vedlé průjezdu, ale v 17. století zřízeny tu
byly tři veselé komůrky, z nichž ještě dvě zbyly. I věž i průjezd v ní sklenutý mají dnes novou úpravu,
kterou v právě minulých letech dostaly.

Hrady a zdmky České X. 24

i 7 a

FRÝDLANT HRAD.

Přecdiradí skládá se z prostranného dvoru, hradeb a tak zvaného nového zámku, t. j. stavení,
kteréž jest na severní a východní strané předhradí. V minulém století spatřovalo se ještě v té způsobé,
jak postaveno bylo r. 1598 s porýsováním květinami a bílými figurkami, ale když r. 1785 část tuto
opravovali, rustiku již zacházející nemilosrdné zabílili a v posledních letech stavení zvenčí i uvnitř docela
podlé moderního způsobu přeměněno a za byt vrchnosti upraveno. A tak to stavení, jež má také novou
lustiku d jelioi přízemí j~ veskrze zelením pokryto, ničím již svou bývalou úpravu nepřipomíná, nežli
osmihrannou vížkou, nacházející se v průčelí dlouhého, čtverhranatého stavení, které jest na jihovýchodní
strané předhradí. Neboť vížka tato, stojící nad vchodem do zámku, nad nímž jsou malovány erby Rederovský
a Gallasovský, má okénka starodávnými veníři obložená a pokryta jest střechou na způsob klobouku,
nad níž jest lucerna

Ze staré taxy r. 1669 poznáváme, že část tato nebývala obydlím panským, nýbrž určena pro
takové místnosti, kterých pán potřeboval, jež však při bytě svém miti nechtěl. V přízemí totiž za vrátnicí,
která byla asi tam, kde stoji nová věž u brány, nacházela se komora na uhlí, vedlé toho komora vrátného,
sklep, pekárna, kuchyně s předsíní a nějaká místnost, kterou nazývali Viehstube. Blízko předsíně byl
šnek k horní světnici a dvěma komorám (nad pekárnou), kterým se říkalo staré důchodní komory. Odtud
se šlo po několika stupních k bytu hejtmanovu, kterému náležely dvě komory a velká světnice s dvěma
kancelářemi (zahrazenými místnostmi), za tím byly síň, pak úřední světnice s 3 kancelářemi pro hejtmanovy
písaře. Odtud se přecházelo do klenuté zelené kanceláře Za tou byl ještě jeden sklep a při něm schody,
kterými se přicházelo do sklepa a komory pod kaplí. Pod tímto bytem bývaly klenuté komice na 30 koní
-a po obou stranách těchto klenutá komora a klenutá světnička pro maštalíře. Při vchodu do konice a
pod schody byla dvoje vězení. Nad tím byl kamenný šnek v okrouhlé vížce (nynější osmihranaté vížce),
nad nímž visel zvonec. Tímto šnekem přicházelo ;se do pěkné veliké siné nad bytem hejtmanovým
s komorou, a nad tím ještě byly podkrovní komory. Odtud se přišlo po zvoditém mostu do bytu
purkrabského, u něhož byly schody do kaple.

Uprostřed dvora nacházela se studně stará, která byla prý 132 m. (?) hluboká, a vedlé ni prý
se nacházela podzemní chodba, kterouž se daleko do lesů jiti mohlo. Na počátku našeho století byla již
do polovice zasypána, později zavezli ji docela, tak že místo její není znáti a místo ní zřízen nový vodovod
s kašnou, která stojí v severovýchodním rohu dvora.

Kapie zámecká jest hrubé stavení, stojící vedlé nového zámku při samém horním hradě, kteréž
postavil r. 1593 Melchior z Rederu. Od r. 1Ó62 určena jest pro veřejné služby katolické, neboť původně
.založena byla pro luterány, poněvadž se páni a poddaní do r. 1624 vesměs k luteránsitví přiznávali.
V 17 století zřízen vedlé velkého oltáře ještě jeden oltář po strané evangelni. Tuto kapli obnovila r. 1871
hraběnka Klotilda Klamova, jak svědčí tabule s latinským nápisem; při tom i zdi pomalovány a dána
okna nová se skly barevnými. Z věnčí dostala kaple rustiku s pěknými obrazy sgraffitovými. Uvnitř
jest kromě několika lavic pro obecenstvo oratorium pro dámy ze zámku a nad tím oratorium pro vrchnost.
S horním hradem spojuje tuto kapli prampouch, který jest překlenut přes parkán a obsahuje chodbu,
kterouž se do ní obyčejně chodívá

Horní hrad leží mnohem výše než předhradí, pročež se k němu jde bud dlážděnou, ale příkrou
■cestou, nebo se chodí po 62 schodech. Nepravidelné a mnohotvárné jeho stavení stojí na pouhé skále
čedičové, jejížto dlouhé hranaté sloupy jako jeho podpory vyhlížejí. Kdysi býval pevnými hradbami
odloučen od dolního zámku, a jediný vchod býval třetí branou , nacházející se v přízemí věže, která jest
pokryta střechou končitou. Nad průjezdem brány jest místnost k bydlení upravená, a tak i bývalo již
v 17. století. Kdežto starodávná věž posud stojí, hradby jsou již dávno odstraněny a nahrazeny prostými
zdmi. Cesta do hradů středověkých nešla nikdy rovným směrem, aby nebylo nepříteli usnadněno do něho
vniknouti, nýbrž byla klikatá a činěny na ní příchozím všelijaké překážky. Tak bylo i u zdejšího
horního hradu, který má ještě dnes více způsobu starého hradu, nežli nového zámku. Ovšem pilíře,
lcteréž zdi hlavního zámku na západní straně podpírají, nemají účel opevňovací Procházka po parkánech
ukáže nám starodávní způsobu venkovské strany.

Parkány jsou zarostlé travou, ale tak, že se dobře po nich chodí ti může okolo celého hradu.
Vkročíme-li do něho vyjdouce z průjezdu třetí brány, spatříme v právo hned za branou přístavek se
skrovnými a malými místnostmi a v levo ukazuje se nám stavení horního hradu, do třetího poschodí se
vypínající. Dále v právo jsou staré schody na hradby, ale daleko se po nich nepřijde, poněvadž jest
cesta novou zdí zastavena. Točíce se okolo polookrouhlé části zámku, vidíme v právo hradbu cihlami
cvikovanou a v ní věž, dvě poschodí vysokou, čtverhranatou, končitou střechou přikrytou, ale pustou.
Sloh její svědd o 16. věku. Přízemí její vlastně jen je průchod k pétihranné táhlé baště, která se proto

FRÝDLANT HRAD.

'79

Ostrým rohem nazývá. Po několika schodech sejde se do této bašty, která je dnes paloukem novějšími
zdmi hrazeným. Na konci jeho, kde se strany v ostrou končinu sbíhají, jest malé okrouhlé stavení na
způsob kapličky. Vrátíce se na parkán, spatříme v levo zámek s několika opěracími pilíři a kašnou,
v právo pak ve hradbách jest nový domek čtverhranatý, z bývalé bašty zřízený. Následuje pak v právo
mohutná podkovitá bašta, ven z hradby povydaná, do jejíchž horních místností se přijde po schodech.
Úprava její není stará, a okénka jsou velmi malá. Nyní následuje dlouhé stavení ke hradbám přistavené

0 přízemí s byty, a v levo vypíná se vysoko zámek, poskytující s okny svými, silnými veníři obloženými,
pohledu malebného. Zatočíce se pak okolo rohu, staneme u brány do horního zámku a vidíme před sebou
prampouch, který jej s kaplí spojuje.

Kdo se chce z parkánu do vnitřku horního zámku dostati, musí překonati odtud 36 schodů, dílem
kamenných, dílem dřevěných, kteréž byly teprve na počátku našeho století udělány; ale i v 17. století
bývaly tu také schody. Od prastarých dob vedou do vnitřku tři silné brány za sebou jedním průjezdem
a za první branou býval prý zvoditý most, tak že nepřítele ještě v samém vnitřním hradě zdrtfovati mohli.
Nad první branou spatřují se kamenné erby hraběte Antonína z Gallas a hraběnky ďArco, prviní manželky
otcovy. Vysvětlují to tyto latinské nápisy: Antonius Pancratius Rudolphus S R. I. comes de Gallas etc.
Victoria comitissa de Gallas, nata comitissa ďArco. Když se poslední branou vyjde, jest nad hlavou
příchozího na zdi zbytek sgraffita a znáti tu erb Rederovský.

Vnitřní dvůr čtverhranatými kameny dlážděný na všech stranách zavřen jest stavením.
Nepravidelná jeho, ano podivná podoba, nepravidelnost stavení všelijak do sebe stavěných, neméně i to,
že velká věž nestojí o samotě, nýbrž jest na všech stranách stavením zavřena, svědčí o tom, že tu po
několik století stavěno. Jižní část u brány přistavěl ke hradu Krištof z Bibršteina, o čemž svědčí nápis
nad vchodem týmž pánem zřízený: Magnificus ac gennerosus dominus dominus Christophorus baro de
Biberstein, dominus Soraviae, Fridlandiae, Bescoviae etc fleri iussit. Anno 1551. V této čáisti zajímavé
jsou dvě chodby v prvním a druhém poschodí, jichž klenuti drží sloup na parapetu postavený. Na západním
stavení shořela v 17. věku střecha, když hrom do zámku uhodil. Hrabě František Gallas dav střechu
obnoviti, postavil na tomto stavení otci svému pomník, totiž erb Gallasovský a tabuli, obklíčenou odznaky
válečnými, na níž se čte nápis: Ferdinandus II. Caesar pius, justus, praeclara et heroica Belli pacisque
facinora Illmi. ac. Excell. D. D. Mathiae S. R. I. Comitis Gallas in arce Campo, libera Turri et Materello,
Ducis Lucerae, Domini in Friedland, Reichenberg, Smirczitz et Horschenoves, S. C. R, M. intimi actualis
Consiliarii, Cammerarii, supremi locum tenentium Generalis, Campi mareschalli, Equitum Peditumque
Colonelli etc. etc. Hac arce et Dominio remuneraii voluít MDCCXXXIV. Quorum ergo hoc monumentům
gratissimus Filius Franciscus Ferdinandus S. R. I. Comes Gallas Dux Lucerae etc. etc. erexit MDCLXXVL
(t. j. Ferdinand II. císař blahé paměti, spravedlivý, vzácné a hrdinské služby v míru i válce vykonané
osvíceného pána p. ivíatyášé sv. Rím. říše hraběte Gaiiasa a na hradě Kampu, Svobodné véži a Matereíu,
vévody Lucerského, pána na Frýdlantu, Liberci, Smiřicích a Hořeňovsi, cis. a kr. Mti. skutečného tajného
rady, komorníka, nejvyššího generallejtenanta, polního maršálka, nej vyššího nad pěšími a jiízdnými atd.
atd. tímto hradem a panstvím odměniti ráčil r. 1634. Pročež tento pomník velice vděčný syn František
Ferdinand, sv. R. říše hrabě Gallas, vévoda Lucerský atd. zřídil r. 1676).

Není pochyby, že jest velká okrouhlá věž, kteréž říká zdejší lid Indika, nejstarší částí, ano
prvotné s hradbami a nemnohými přístavky jediným stavením hradu. Spodní zdi, ačkoliv se podobné

1 u jiných věži nacházejí, vyznamenávají se přece hrubostí 3 3 / 4 m. Ve věži asi zároveň s prvním poschodím
a jen o několik stupňů níže jest světlý sklep třemi železnými dveřmi starého a pěkného díla velmi dobře
opatřený, bývalé to vězení, později přepevný sklep, v němž kníže Albrecht a jiní držitelé peníze své
uschovávali. Jak bezpečně tu vše uschováváno, o tom svědčí staré veliké zámky visuté, které jsou
u dveří pověšeny. Pod tím bývalo před věky hluboké vězení (nyní zasypané), kteréž se již r. IĎ79
nepřipomíná. Nad sklípkem popsaným jest ještě jeden také tak pevný sklep a také tak klenutý jako
první, jenž se bezpochyby také několika dveřmi zavíral, ale na ten čas jsou tu jen jedny dvéře. Nejvýše
ve zdivu věže jest prostranná pavlač se sloupovím, odlsudž jen k severu a východu vyhlížeti lze, poněvadž
na jižní a západní stranu vysoké hory brání. Věž přikryta jest bání a nad ní dvěma lucernami. Roku 1802
pobita jest znova plechem a dne 17. září vytažena na ni makovice. Tehda také všechny zdi na hradě
opraveny, pokoje vymalovány a obrazy v sálech rozvěšeny.

V pokojích horního zámku nachází se drahně starých a zajímavých obrazů. Po hlavních schodech
v právo, kdež jest erb Bibršteinský, tesaný a malovaný (jelení roh červené barvy na zlatém štítě), přijde se
do nejstarší části čili do starého paláce z dola až nahoru pevně sklenutého. Na chodbě jdouc nahoru jest
obraz s erbem Gallasovským a dvěma moudrými průpovédmi : Recte faciendo nemírem time (Spravedlivě

. 24*

Frýdlantský zámek.

I 82

FRÝDLANT HRAD.

jednaje nikoho se neboj), Vanae sine viribus irae (Jalová zlosť bez síly). První místnost přijdouc od schodů
jmenuje se malou Rederovskou síní } poněvadž tu jsou obrazy rodu tohoto rozvěšeny. Na prvním obraze
spatřuje se Melchior z Redru, slavný president dvorské válečné rady a udatný válečník (f r. 1600), jehož
přísloví (Nec auro, nec ferro) značí neoblomnou a spravedlivou jeho povahu. Po pravé straně jest obraz
Kateřiny Rederové rozené Šlikovny, manželky jeho. Byla prý paní hašteřivá, velká nepřítelkyně katolíků
a nemilosrdná jsouc na své poddané, Frýdlantské v příčině vaření piva utiskovala, když v 1 . 1601 — 1612
byla poručníci. Roku 1622 uprchla do Polska. Naproti ní vidí se Kryštof, nešťastný její syn a poslední
toho rodu, který na Frydlantě vládl, jenž jej roku 1640 na vždy opustiv, roku 1642 jako psanec v Polsku
zemřel. V téže světnici jest i obraz Albrechta z ValdŠteina roku 1626 malovaný, an drží v levici hůlku
maršálskou, pravicí jest podepřen o stůl, na němž jest přilbice. U nohou má pancíř a zbroj na ramena.
Při tom visí meč, který mu prý náležel. Také jsou 1:u obrazy kardinála Arnošta z Harachu a kněžny
Marie Isabelly. Na stole vystaven jest model hradu Frýdlantského ze dřeva vyřezaný a ve dvou skříních
vyloženy jsou staré listiny Bibršteinské, Rederovské a Valdšteinské, mezi nimi i český list Kateřiny
Šlikovny z r. 1600.

Ve světnici vedlejší jest obraz Matyáše hraběte z Gallas (f r. 1647), známého vůdce císařského
Ve švédských válkách, an stojí v plné zbroji válečné, 11 nohou maje svůj erb, levicí drží přílbici, pravici
velitelskou hůlku. Tvář jeho mladá s kníry a kozí bradou a dlouhými vlasy jest vzezření přísného.
V pozadí jest vojsko sešikované. Vedlé obrazu visí meč jeho s pochvou. Kromě toho spatřují se tu
obrazy druhé jeho manželky Doroty Anny z Lodronu (ý r. 1Ď66), Františka Ferdinanda hraběte z Gallas
(f r. nssnžélky jéíic nábožné Jchanny Emtrcncu: Galia sov g rozeno hraběnky Gaschin Roseíiueř^r

(f r. 1736) a bratra jeho Antonína Pankráce. Také je tu starý obraz panství Frýdlantského (asi r- 1640
malovaný), na němž viděti jest zámek asi v té podobě, jak je nyní, ale město s hradbami.

V následující tak zvané velké svět mci y kteráž jest do kosma stavěna, jest pokračování obrazů
rodu Gallasovského až do jeho vymření, a rodu Klamovského. Znamenitější z nich jsou Jan Vácslav,
mfstokrál v Neapolsku (f r. 1719), zakladatel známého paláce v Praze, Marie Anna z Dietrichšteina,
první jeho manželka, syn jeho Filip Josef (t r. 1757), pán dobrotivý a spravedlivý, jenž byl posledním
toho rodu, manželka jeho Anna Marie rozená Kolonka z Felzu (f r. 1759), Jan Kryštof krabě Klam,
otec a poručník prvního toho rodu na Frydlantě, pán dobrotivý a laskavý (f r. 1778), manželka jeho
Aloisie rozená Kolonka z Felzu, sestra předešlé, Krystián Filip hrabě Klam Gallas (f r. 1805), první
dědic toho rodu, vyobrazený v rytířském plášti toskánského řádu sv. Štěpána (r. 1803 od J. Berglera),
syn jeho Krystyán Kryštof (f r. 1838, od téhož malovaný), Edvard, bývalý velitel v Čechách (f r. 1891).
Nad velkým komínem v této síni spatřuje se erb Gallasovský a Gašínovský, v pískovci vytesaný.

Ve vedlejší světnici jest něco dobrých starých obrazů, na dřevě malovaných; mezi nimi nachází
se také poprsí známého generála Jana ze Šporku (ý r. 1679), a v jedné skříni vystaveny jsou všelijaké
památnosti, starodávné nádobí porculánové a malé podobizny. Po několika schodech dolů přijde se do
oddělení roku 1551 nově postaveného. V prvním pokoji jsou podobizny hrabat ze Šporku, spřízněných
s Gallasy, jakož i obrazy některé z ostatního příbuzenstva. V této světnici a vedlejší nárožní bydlili
r. 1779 císař Josef II. a r. 1806 arcikníže Rainer. V nárolní světnici \ z níž jest pěkný rozhled, jest roucho
a šavle polního maršálka Radeckého, kterou dal hraběti Edvardovi na památku Potom následují pokojíček,
v němž jsou staré hodiny ze dřeva, tak zvaný modrý pokoj, a bývalá Čelední světnice hezky sklenutá a
cihlami dlážděná, v níž jsou stará sedla a udidla. Odtud lze vyjiti na altán nebo výstupek, železným
zábradlím opatřený, odkudž jest pěkný rozhled na město a okolí.

Jdouc odtud okolo věže přijde se nedaleko horního sklepa téže věže do starých dvou komor
zbrojných } kdež se drahné starých zbraní uschovává Jsou tu drátěné košile, cepy, samostříly, hákovnice,
železná děla, pancíře, přilbice, sekery, partisány, kopí, meče, kordy, čekany, koule, kotle a bubny (jeden
buben z vojska Valdšteinského), též hudební nástroje. Také je tu jedno dělo, jež lil roku 1687 „Nicolaus
Lów“ v Praze. Vedlé zbrojnice jsou erby bývalých držitelův a rozmanité památnosti, a v obou nárožních
světnicích isou staré podobizny rodu Gallasovského ?l Kolon OV-ského, jakož i jiné obrazy, staré terče

a ručnice novějšího způsobu. Kromě toho jest tu ještě několik světnic, jichž se může za komory užívati.

Ve staré taxe panství Frýdlantského v 1. 1669 — 1674 sepsané nachází se podrobný popis všech
světnic na horním zámku, jichž zjištění, které totiž světnice to dnes jsou, by dlouhého zkoumání na místě
samém vyžadovalo. V českém překladu jest popis takový: Vedlé samé poslední brány v levo jest kamenný
Šnek, po němž se jde do prvního poschodí a přijde se do čtverhranaté veliké síně, od níž v právo jsou
veliká klenutá světnice, komora, za nimi malá světnice, potom stranou krásný dlouhý táflovaný palác
s vlaským komínem (dnešní veliká světnice s novějšími obrazy Gallasovskými), jdouc skrze něj klenutá

FRÝDLANT HRAD.

183

veliká komora (světnice s obrazem Valdšteinovým), vedlé ni klenutá veliká světnice, řečená „prostřední
světnice při věži“, a potom může se, ač-li kdo chce, po rovných kamenných schodech dolů do zámeckého
dvora přijití nebo skrze jiné dvéře na kamenný šnek, kterým se jjde na věž, tedy kolem a kolem ze světnice
do světnice a z komory do komory přecházeti. Na dotčeném Šneku přijde se do (druhého poschodí) horní
světnice při věži, rak veliké a Široké i s komorou, jako jsou tyto dvě místnosti pod ní. Vedlé této světnice
nad palácem jsou pokuj a dvě komory, potom zase pokoj a dvě komory za sebou, tak Že se odtud bud
ze světnice do světnice nebo z každé z nich ven do chodby a pak z této zase do šneku na začátku
připomenutého choditi může. Potom jde se po několika stupních dolů a přijde se na druhou síň, odkudž
v právo se hned (tak jako v prvním poschodí) vstoupí do ženské světnice (fraucimoru) a klenuté ložnice.

.-Naproti vchodu siné přímo proti dveřím jest světnice s komínem, ve které bývalý držitel, nějaký z Rederu,

Plán bradu Frýdlantu.

Vysvětlení plánu: 1. Most přes příkop; 2. první a 3. druhá brána; 4. dové věž; 5. dolní zámek (příbytek panský); 6. kašna; 7. dvůr
předhradí; 8. kaple; 9. taras; 10 schody; n. cesta k hornímu hradu; 12. třetí brAua; 13. parkán; 14. prampouch ke kapli; 15. brána do
horního zámku; 16. dvůr; 17. věž velká; 18. Šneky; 19. hlavní schody; 2:0. palác nebo velká světnice; 21. ostrý roh.

bydlíval a svou zbrojnici míval (tedy někde nad branou). Skrze; tento pokoj přijde se do komory, potom
po délce zase do světnice a pak do dvou klenutých světnic. Z první klenuté světnice přijde se na dřevěný
šnek vedlé věže a vstupuje se nahoru do pěkné, dosti veliké, zeleně malované zbrojnice, a zase po těchto
dřevěných schodech dolů přijde se k světnicím po levé ruce v prvním nebo nejspodnéjším poschodí, a to

napřed do pékné klenuté a malované komory, v níž jest vlaský komín, pak v právo do světnice, skrz,e kterou

še zase do síně na počátku připomenuté vejde. V této síni jest také kuchyňka. V levo od dotčené komory
jest malá světnice s trojími dveřmi; jedny z nich vedou na veselý, čtverhranatými kameny dlážděný altán,
druhé však na vnitřní stranu jsou silné železem pobity, za nimiž jsou ještě dvoje železné dvéře k okrouhlému
sklípku, který má okénko s železnou mříží a okenicí. Nad tím jest ještě jeden takový sklípek téže velikosti
(ve veliké věži) pro bezpečnost, aby se tu peníze a písemnosti zkažení ohněm uchovaly. Z třetích dveří
přijde se na šnek věže, který jde od paty vzhůru až po krov věže plechem ozdobně pobitý a na kamenný
'Veselý altán. Ve věži jsou hodiny bijící hodiny a Čtvrti. Po tomto šneku pfijde se do horní, prostřední

184

FRÝDLANT HRAD

7

Pohled na F rydlant z parku.

i * *

a spodní světnice při věži. Vedlé této nejspodněj&í světnice pod komorou velkého táfiovaného paláce
jest klenutá velká tabulnice (nyní byt klíčného). Z tabulnice přijde se do klenuté síňky a v právo
do chlebnicej v levo do zámeckého dvora a v tomto položení také do pěkného, dlouhého, na tři části
rozděleného sklepa vinného. Vedlé toho sklepa jesit kuchyně a při ní na jedné straně světnička, na druhé
komora pro kuchaře a věci kuchyňské. Proti kuchyni vedlé brány v právo při zemi jest veliká špižírna,
a pod kuchyňskou komorou po straně nedaleko uráriy jest sklep, který se nazýval citovou komorou.
Nad ním jest komůrka na drůbež. Za tím jest poslední brána a pod ní (t. j. stranou) jest stará dvorská
světnice a veliká komora klenutá. l )

Předkové Berků z Dubé zakládajíce sídla na statcích svých, libovali si v pojmenování Frýdlant
(Friedland). Jeden založili u Lipého, druhý v nynějším pruském Slezsku a třetí za Jizerskými hřebeny

*) Popis zdělán kromě autopsie podlé popisů starších Nemethjho, Hebra a Wirknera. Při vypisování dějin užito Hallwichových
dějin Liberce. Konečně budiž s vděčnosti poznamenáno, že nynčjiší vysoce uroiený držitel spatřeni a ohlédáni zámků «.vých Frýdlantu
a Grabšteina nižádných překážek nečiní.

FRÝDLANT HRAD.

185

/

Frýdlant.

v krajině, která teprve ve 13. století vzdělána byla. Okolí našeho Frýdlantu totiž patří válo k Lužici
a k biskupství Míšeňskému. Nynější západní hranice Frýdlantská a Jizerské hřebeny dělily ji od purkrabství
Žitavského, kteréž bylo od r. 1238 v držení pana Častolova Ronovce a potomkům jeho dědičně zůstalo.
Častolov dovedl si získati nejen hornatinu od Žitavy až k Lipému, nýbrž i krajinu Frýdlantskou. Syny
měl čtyři, Jindřicha , Častolova , Chvala a Alberta , kteří rozsáhlé hory a lesy s krajinami vzdělanými mezi
sebou rozdělili. Soudíc podlé pozdějšího stavu věcí dostal Jindřich Žitavský za díl okolí Dubské, kdež
i díl vykázán Albertovi. Chval dostal Žitavu s horami Lipskými a Častolov krajinu Frýdlantskou a tuším
od purkrabství Žitavského okolí Liberce. Veliké toto, ale vzdělané prostranství zlepšoval Častolov,
zakládaje tu osady, v něm také nacházíme neznámého zakladatele hradu Frýdlantu. Po něm se nazýval
roku 1257, když byl od Bavorů zajat, 1 ) ač obyčejně zván byl Čeňkem Žitavským, jako jeho bratří. Ale

') Oefele I. 507. 679.
Hrady a zámky České X.

25

i86 i FRÝDLANT HRAD.

3

I

náhlá změna podkopala jeho bohatství. Král Přemysl vyvažoval tehda
jmění královské, které za otce jeho bylo nespravedlivé rozchváceno, a tak
zabrav i Frýdlant, dal Častolovi tak skrovnou náhradu, jako učinil na př.
Čečovi z Budějovic. *)

Král Přemysl prodal hrad Frýdlant se všemi právy a vším příslu-
šenstvím (r. 1278) Rulíkoví z Bibršteina, tak že se tento zavázal králi
s hradem sloužiti a na výpravy jeho vojenské s koňmi zbrojnými přichá-
zeti. 2 ) Nový držitel pocházel z urozené rodiny Míšeňské, jejíž púvodiště
hrad Bibrětein .stojí u města Nossen. Rulík pak (vlastně Rudolf) vyprodav
se z Míšně, nabyl kromě Frýdlantu i statků v Lužici, ale předním sídlem
jeho přece jen zůstal Frýdlant, na němž ještě r. 1290 přebýval. 3 ) Synem
jeho, jak se zdá, byl Jan z Bibršfeina, jenž byl již roku 1327 mrtev. 4 )
Nymburští, nad nimiž měl moc nějakou, zle si na něho stěžovali, jak jim
v svobodách jejich ubližoval. Bedřichy syn jeho, získal hrad Lanškroun
u Zhofelice, též Tuchoraz v Lužici, jakož i některé statky v knížectví Hlo-
hovském. V příčině těch učinil mu Karel IV. tu milost, Že jej z krajských
soudů Zhořelského a Hlohovského vyňal. a ) V příčině statků těchto jakož
i hradů Frýdlantu a Hamršteina vyznal r. 1357, že je drží manským právem
od koruny České. 6 ) Po způsobu* věku tehdejšího neŠtítil se výtržnosti.
Když kapitule Budišínské několik krav odňal a tato u papeže žalovala,
pohnal jej arcijáhen Nišský jako soudce papežský před svůj soud a od-
soudiv ho v nebytí, nařídil r. 1350 duchovenstvu v okolí, aby dojdouce
na hrad Frýdlant, půjde-li to bezpečné, aneb sice v kostelfch svých jej
vyzvali, aby ve dvou nedělích se před soudní stolicí zpravil, pakli by tak
neučinil, aby jej veřejné z církve vyobcovali. 7 ) Bedřich, jenž se ještě
v lednu r. 1360 jako patron kostela Libereckého vyskytuje, zemřel téhož
roku, zůstaví v syny Hanuše a Oldřicha .

Hanuš, jako starší bratr, vyskytuje se od r. 1360 jako vladař panství,
podávaje faráře do Liberce, Rokytnice a Vratislavic (nyní Maffersdorfu).
Ale k tomu drželi po otci i panství Žárovské a některé drobné statky
v Lužici. 8 ) Ale roku 1377 stali se také spoludržiteli Beskova a Storkova
v Lužici, v něž se r. 1383 po smrti tehdejšího držitele uvázali. Od r. 1387, kdež se oba bratří vzbouřili
a Lužici plenili, není o nich po léta zmínky; nacházíme zajisté Čeňka z Donína, ujce jich, jako vladaře
újezdu Libereckého a snad i Frýdlantu. Znepřátelivše se s králem Vácslavem, snad ani v Čechách zůstati
nesměli. Později Jan, jenž bratra svého přečkal, zase panství těch nabyl, získav kromě toho v Lužici
Forstu, Třeble, Zumrfeldu a Rychvaldu. Až do roku 1415 Hanuš, jenž se tehda nazýval starším, práva
panská vykonával, pak se však dal na odpočinek pro velké stáří a zemřel r 1424 dne 3. února. Zikmund
z Rojevic byl za něho r 14 11 purkrabí na Žárově a Frydlanté.

Synové jeho Hanuš , Vácslav a Oldřich obdrželi své díly r. 1416 dne 17. června ještě za živobytí
otcova. Hanuš dostal Beskov a Storkov, Vácslav Frýdlant, Hamrštein, Lanškroun a Forst, Oldřich Žárov
se statky v Zehansku a Hlohovsku. Každý dostal k tomu jistá manství a Hanuš a Vácslav kromě toho
Zumrfeld a Třebel dohromady. Dělení to sběhlo se na Žárově. ®) Hned potom předkládali bratří králi
VácSlavovi, kterak se rozdělili, ale přáli si, aby zase mohli vstoupiti ve spolek po právu staročeském
proto, aby druh po druhu mohl děditi, k čemuž dobromyslný král r. 1416 dne 4. prosince svolil. 10 ) Když
nedlouho potom války náboženské vznikly, stáli bratří z Bibršteina rozhodně na straně katolické. Za tou
příčinou také panství jejich mnoho trpělo. Že za čas od r. 1415 žádný katolický farář v újezdě Libereckém
nedosazován, mluví samo zřejmé; o Frydlantsku pak se nám zpráv nedostává, ač lze za to mí ti, že újezd
tento za lesem ležící byl ušetřen. Teprve r. 1428 prý město pod hradem vypáleno. Když Raišperk se
zmocnil hradu Grabšteina, sužoval okolní krajiny velice až ke Zhořelici. Na počátku r. 1433 zmocnil se
Frýdlantu, byl tu však od Bibršteinů přepaden a poražen.

Tehda byl již Vácslav mrtev, zůstaví v syny Oldřicha , Vácslava a Bedřicha , kteří jsouce v závadách
r. 1437 hrad svůj Lanškroun prodali. Poněvadž knížata Saská pomoci jich proti markrabí Braniborskému
potřebovali, spojil se s nimi Oldřich v příčině hradů svých Frýdlantu, Hamršteina a Zumrfeldu a statku

') Font r. Boh. III. 477. *) Reg II. 470. 3 ) Reg. II. 656 *) Reg. II í. 549. *) Sum na a Gerh. 49. •) Arch. Svatováclavský.

7 ) Archiv kap. Budišínské. 8 ) Lib. conf. Viz i lib. erect. I. 44. 9 ) Archiv Dráždanský. I0 ) DD. 52. str. 28. — 29.

FRÝDLANT HRAD.

187

Forstu, na němž matka jeho věno své měla, na 10 let, a slíbili jim hrady své otvírati, proti čemuž je knížata
do své ochrany proti komukoliv mimo Říši vzali. a ) Asi v ty časy zabýval se Bedřich opravami na statcích
svých spustlých. Roku 1441 vysadil cech soukenníků Frýdlantských. Když byl král Ladislav korunován,
drželi dotčeni bratří a strýc jich Vácslav (syn Janův) hrady, města a panství Frýdlant, Hamrštein, Žárov,
Beskov, Storkov a Mužákov, které přijali od něho v společné léno (r. 1454, 21. března), obdrževše při
tom i potvrzení svých svobod. 2 ) Ale i jiným listem, téhož roku dne 3. května dali si statky své potvrditi.
Hned po tom přijeti léna došlo k rozdělení statků (r 14S4I. při čemž podržel Vácslav, syn Jamův Žárov,
Beskov se Storkovem a Mužákov, Bedřich Forst a ostatní bratří pospolitě Frýdlant, Hamrštein a Seidenberg*.
Ale dělení to nevedlo ke svornosti. Neboť když Oldřich, nejstarší z bratří, r. 1463 zemřel, zůstaviv syna
Oldřicha , nechtěl tento s Vácslavem, strýcem svým, ve spolku zůstávati. Tu strýc jich Vácsliav pozvav
je do Žárová učinil mezi nimi porovnání, tak že se o společné své statky rozdělili. Tedy vzal Oldřich
hrad Frýdlant se vším příslušenstvím za lesem a Vácslavovi dostal se Hamrštein s Libercem a Zumerfeld
tehda zastavený. Všichni páni z Bibršteina tehda žijící zprotivili se králi Jiříkovi Poděbradskému a
přidali se r. 1468 k vojsku Lužičanů a Slezanů, které táhlo k Turnovu, ale hanebnou porážku utrpělo.
I králi Vladislavovi, ač katolickému, se protivovali a přijali všechny statky své od krále Matyáše Uherského
v léno. Nedlouho potom pomřeli všichni bez dědiců, kromě Vácslava, který zůstavil syna Matyáše, tak
že z celého rodu jen tito dva páni, Oldřich a Matyáš, na živu zůstávali. Mezi těmito přišlo pak r 1497
ke smlouvě dědičné, tak Že Matyáš podržel Forst se Seidenberg-em a zřekl se práv k Mužákovu, Třebli
a HamrŠteinu, kteréž statky Oldřich zase k Frýdlantu připojil. Tak se rozdělil rod Bibrštein>ký ve větev
Forstskou a Frýdlantskou

Oldřich byl dobrý hospodář. Přikoupil zase Žárov, Beskov a Storkov, a zůstavil svým dětem
veliké jmění. Žil ještě r. 1505, 3 ) ale zemřel nějaký rok potom. Synové jeho hned se rozdělili po smrti
otcově ; Jáchym nej starší dostal Frýdlant s Libercem, Jan peníze (za něž si koupil Kost a Trosky), Jeroným
Žárov, Zikmund Mužákov a Kryštof polovici Třeble. Jáchym koupiv r. 1516 panství Děvínské za peníze
manželky své Jitky z Landšteina, zemřel před r 1523, zůstaviv syna Jáchyma . Tento získal Seidenberg-,
sice byl nehospodářem a marnotratným člověkem Když jednou (před r. 1538) s Dépoltem z Lobkovic hrál
a křidou na stole asi 150 zlatých uherských napsaných bylo, upomínal ho Dépolt řka: „Pane švakře,
zaplaťte mi. w Řekl Jáchym: „Jsem li dobrý, zaplatím Vám, co Vám dlužen budu u Potom když se rozjeti
chtěli, bylo toho dluhu na stole křidou napsaného 430 fl. uherských 4 ) Jáchym zemřel r. 1544 a strýcové
jeho jej brzo potom smrtí následovali, totiž Zikmund r. 1546, Jeroným r. 1549 a Jan r. 1550. Zůstal tedy
jediný Kryštof, jenž byl statek Jáchymův bezdětný s bratřími svými podědil. Kryštof dokončil stavbu
kostela farního ve Frydlantě
a dostavěl r. 1551 čásť horního
hradu, ale zemřel roku 1551
uué 15. prosince a pohrben
v kostele Frýdlantském I on
neměl synů a tak všechen ten
rod pánů linie Frýdlantské vy-
hasl.

Poněvadž potomci Matyá-
šovi nadobro se oddělili, spolku
se svými strýci si nevyprosivše,
zabrán Frýdlant s Libercem ke
komoře královské jako léno
odumřelé (r. 1552) a za králov-
ského hejtmana ustanoven Jan
z Opole, po němž následoval
r. *555 Jáchym Ulrich. Nějaký
čas potom dostal se Frýdlant
v zástavné držení Kunrata
z Hoburka , pána FůrstenŠtein-
ského, kterýž Frýdlantským,

’) Archiv Drážďanský. *) DD. 52.
str. 30. 3 ) Exc. Cl. VII. 308. 4 ) Reg.

kom soudu.

i88

FRÝDLANT HRAD.

Frýdlant město s děkanským chrámem, v němž nalézá se náhrobek pánů z Rederu. (Nahoře v právo znak města.)

Kreslil Jan Prousek.

svým dědičným zástavním poddaným (r. 1558 30. ledna) majestát na trh výroční a trhy téhodní vyprosil. 1 )
Ale téhož roku dne 1. dubna prodal král Ferdinand hrad Frýdlant s Libercem a pustý zámek Hamrštein
Bedřichovi z Rederu y královské radě a presidentu komory Slezské, za 40.000 tolarů k ušlechtilému manství.
Nový pán učinil reg-entem Jošta z Vartemberka a hejtmanem zůstal Ulrich, muž k řízeni panství velice
schopný, takže poddaní pánu svému spravedlivému a jeho nástroji vděčni býti mohli. Bedřich zemřel
roku 1564 dne 3. března a pohřben v kostele Frýdlantském vedlé manželky své Salomeny Šonaichové
(t r - * 556 ) a syna svého Bedřicha (r. 1562), jimž potom postaven pěkný pomník.

Bedřich zůstavil pět synů, totiž Jana Jiří, Sebastiána , Fabiána , Kryštofa a Melichara, z nichž
nejstarší panství spravoval, za nichž vyznání luteránské, již před tím rozšiřované, trvale se upevnilo.
Roku 1572 zemřel Sebastián, Fabián byl většinou mimo zemi, jsa ve službách vojenských, Jiří oddělil se
statky ve Slezsku, a tak zůstali pány na Frydlantě nejmladší dva synové, z nichž Melichar se také oddal
službám vojenským a zvláště ve východní Evropě světem pracoval. Když se navrátil, založil r. 1584 nové
město pod Smrkem (Tafelfichte), kdež nalezeno ložisko cínu. O svá města Frýdlant a Liberec bratří oba
také pečovali, udělujíce jim rozličné svobody na zlepšení živností. Když pak Kryštof r. 1591 dne 25. dubna
zemřel, ponechal Melichar, jíž jediný pán, Liberec vdově Elišce rozené Slikovně, ale tato přijavši raději
peníze, ze zdejší krajiny se odstěhovala (r. 1592). Melichar uděliv Libereckým svobodu na vaření piva,
bojoval od r. 1593 jako polní maršálek v Uhřích. Pro své hrdinské činy a dokázanou způsobilost stal se
presidentem dvorské válečné rady a vytáhl roku 1599 po druhé proti Turkům. Zde ztrestal z císařského
rozkazu zpronevěřilou Pápu, avšak nakaziv se nějakou nemocí, vracel se domů, ale dojel jen Německého
Brodu, kdež roku 1600 dne 20. září zemřel, maje teprve 46 let svého věku. Poněvadž nemoci jeho lid
nepoznal, povstalo domnění, že byl otráven a ) Pochován později v kostele Frýdlantském, kdež mu
postaven pěkný pomník.

Poněvadž Kryštof \ syn zemřelého, ještě let svých neměl, spravovala panství podlé posledního
pořízení zemřelého vdova Kateřina rozená Šlikovna, a při tom jí nápomocni byli čtyři z manův a čtyři
osoby z obou měst, Frýdlantu a Liberce. 3 ) Dokud byl syn v cizině, bydlívala na Frydlantě, když však
se vrátil, přeložila sídlo své do Liberce. Tu byl od roku 1574 úřední dům, který pak při stavováním

*) 111. Chronik II. 98. ’) Dačictý I. 199. 3 ) t>Z. 130. D 18.

FRÝDLANT HRAD.

189

proměněn v panské sídlo. Roku 1611 došel Kryštof let svých a poděkovav mateři z poručenství ujal
všechna tři panství Frýdlant, Liberec a Seidenberg, Kateřina pak seděla na manství v Nové vsi.

Kryštof potvrdil výsady měst a cechu na svých panstvích. Byl muž vášnivý a divoký a po

způsobu tehdej-
šího věku ne-
uměl se opano-
vati. Tak se stalo
i roku 1619 v mě-
síci dubnu, když
strýce svého Šli-
ka na zámku
Frydlantě pro-
bodl. J ) V teh-
dejším povstání
horlivě pomáhal
stavům podobojí
a ještě v čas bit-
vy Bělohorské
sbíral lid váleč-
ný na panstvích
svých, od čehož
teprve na vý-
slovný rozkaz
Karla z Li chtěn -
šteina , místo-
držitele, upustil.
Za udělení par-
donu nežádal, ný-
brž ujel ze země,
pročež roku 1622
dne 14. července
statků, cti a hrdla
odsouzen. Pan-
ství jeho Frýd-
lantské a Libe-
recké již před tím
bylo v pokutě
ujato a Albrech-
tovi V. E. z Vald-
Šteina jako ušle-
chtilé manství
prodáno. Nový
pán začal vládu
tím, že měšťany
v jich právech
zkracoval. Asi
v ten čas skoupil
a získal mnoho
statků v okolí ;
zejména k jeho

Brána do horního hradu Frýdlantského.
Kreslil Jan Prousek.

zbohatnutí při-
spělo nemálo
bohaté dědictví
Smiřické. Ob-
držev roku 1623
důstojenství kní-
žete říšského,
přijal roku 1624
všechna panství
svá od krále
Ferdinanda v lé-
no a ihned po-
tom (12. března)
následovalo po-
výšení panství
Frýdlantského
na knížectví,
k němuž ostatní
manské statky,
i ty, které pak
přikupovány,
připojeny. Sou-
časně také za-
čato s katolickou
reformací a pro-
váděna sice, ale
přece mírněji,
než na ostatních
panstvích mimo
Valdšteinská.
Ale nescházely
také pokusy ob-
noviti stav dří-
vější. Kryštof
z Rederu vy
tráviv všechny
peníze do ciziny
vzatém vpadl léta
1623 se 70 jezdci
na panství Frýd-
lantské, které vy-
tloukl, jak nej-
více mohl, hejt-
mana od Vald-
šteina nařízené-
ho jal a do zajetí
odvedl 2 ) I r. 1625

jezdil po panství a sváděl lid poddaný ke vzpouře, pročež přišla zápověd knížete, aby se s ním nikdo
pod ztrátou hrdla nespojoval, a kdo by jej živého nebo mrtvého dodal, aby obdržel 5000 tolarův odměny.
Že Kryštof svým popuzováním málo nebo nic nedokázal, děkovati bylo obezřetné správě knížectví, jež si
moudřeji vedla, než v ostatních Čechách. Když ve Frydlaotě reformace katolická skrze vojáky prováděna

’) Kriesche Chron. v. Leipa. *) Bílek, děje lconf.

FRÝDLANT HRAD

190

a měšťané od nich týraní do Sas utíkali, tu hejtman zdejší Jindřich z Gryslu pfeptávaje se u zemského
hejtmana, co by měl dělati, aby je zase do města přivedl, obdržel odpověd, že zpozdilé jest zabývati se
mnohými prostředky a návrhy po tom, když již ušlo ze stáje tele s krávou a vyletěl pták z hnízda, o vydání
poddaných zběhlých že se nemůže psáti, poněvadž by jen stržili posměch, a nařízeno mu, aby vojáky hned
z města vyhostil. Že hejtman dodal, kterak by se jednalo lépe a správněji, kdyby se zcela upustilo od
reformace, než aby se prováděla se škodou tak velikou, bylo moudré. *) Tím způsobem sie stalo, Že bylo
na celém panství (jen Frýdlantském) r. 1638 teprve 16 katolíků. Také hejtman Liberecký Jáchym Junge
z Jungenfelsu byl nekatolíkem a založiv r. 1630 nové město při Liberci, zůstal v knížectví až do r. 1033,
kdež byl jat a ve vězení držen až do smrti knížete; tu teprve s četnou svou rodinou odstěhoval se do
Žitavy. fi ) Sice kníže, který se nazýval po Frydlantě knížetem Frýdlantským, tu nepřebýval, nýbrž pokud
nebyl v poli, sídlíval v Jičíně, hlavním městě svého knížectví. Z měst svých Frýdlantu, Liberce a jiných
měst chtěl zříditi stav městský na způsob měst královských a nazýval je svobodnými mésty, ač neměla
více svobod než kterékoli poddané město osvícené vrchnosti. Ale záměrům jeho učiněn náhlý konec
smrtí knížete (r. 1634), a císař Ferdinand II. rychle pospíšil, aby knížectví Frýdlantské zrušil, ačkoliv
majestátem r. 1627 dne 11 května daným připověděno bylo, že nikdy nemá. býti zabráno, byť se i některý
kníže zrády na králi dopustil.

Hned několik dní po zavraždění knížete obsadil Matyáš hrabě Gallas , generáJlejtenant (an si
Frýdlant za odměnu vyhlídl), panství Frýdlantské Čtyřmi pluky vojska, které po osm neděl obyvatelstvo
soužilo. Dne 8. srpna pak vydán byl z české kanceláře majestát, jímž Frýdlant a Liberec dotčenému
hraběti jako císařský milostný dar uděleny, ale nikoliv jako manství, nýbrž jako zpupné dědictví. Takovým
způsobem přiřadéna chudá Tyrolská rodina k bohatým rodům Českým Přibytím Gallasův a odstraněním
knížete, jenž byl svoje jmění železnou rukou chránil, nastaly pro kraj zdejší zlé časy. Roku 1635 byl
Frýdlant třikráte od Uhrů vypleněn. Když se Švédové roku 1636 v Německu zmohli, vpadlo Banérovo
vojsko na podzim téhož roku do Čech a sehnavše císařské s hradu Frýdlantu, tu se usadili. Útrapy tím
vzniklé trvaly až do jara r. 1638. kdežto císařští zase Frýdlantu dobyli. Mezi tím Gallas táhl Německem,
nic podstatného a znamenitého nevykonav. Učiniv několik chyb velikých, tím méně mohl něco učiniti
na obranu císařských zemí. Když r. 1633 Švédové do Čech vpadli, hotovil se císařský velitel na Frydlantě
k obrané; ale když švédský generál Pful do Frýdlantu vpadl, nemohl zabrániti ani nelidskému vydírání
peněz, ani konečnému vyplenění. Torstenson obléhaje Žitavu, vyzval dne 23. května posádku na hradě,

aby se poddala, tato pak
jsouc slaba ihned se dala na
útěk, tak že hrad nazejtří
od Švédův obsazen. Devět
měsíců poroučeli tu Švédové
a mezi tím Vrátiv se Kryštof
z Rederu z vyhnanství, oso-
boval si vládu na panství.
Přidržovali se ho sice ně-
kteří nespokojenci, ale vláda
jeho vzala n^Jilý konec, když
Švédové r. 1640 byli nuceni
opustiti Čechy. Na počátku
března přitáhlo do krajiny
zdejší císařské vojsko, dne
17. března dobyt od nich
Frýdlant, a měšťané a sed-
láci, kteří se Kryštofa byli
přidrželi, v poutech odve-
deni do věgiení. Na hradě
zůstaven rytmistr se 170 muži
posádkou, kterouž jako i stále
přecházející vojsko město a
okolí, již před tím ochuzené,

*) Bílek, děje reformace 154.
a ) Pešek, Exulanten 71.

Zámecký dvůr Frýdlantský.

FRÝDLANT HRAD.

IQI

Frýdlant: Motiv z předhradf.

vydržovat! muselo. Kromě toho vydírány peníze od
švédské posádky ve Zhořelici.

Ještě větší svízele začaly r. 1642, když Torstenson,

Švédský generál, vpadl do Čech a osm dní u Frýdlantu
e arciknížetem Leopoldem Vilémem a generálem Pieco-

lomini bojoval. Dne 29. září obsadil zase Torstenson
hrad Frýdlantský. Rok tu zůstali Švédové, ale když
Žitava v moc císařských padla, opustili Frýdlant zase,
a dána sem posádka císařská. Po nešťastné bitvě Jan-
kovské (r. 1645) zkusila krajina zdejší útrapy válečné
více, než bývalo před tím. V říjnu a prosinci téhož roku
Frýdlant obléhán a dne 16. prosince generál Wittenberg
jej obsadil, po čemž krajina až za Jičín nemilosrdně
vydírána. Mezi tím, co se strany císařské pokusy k do-
bytí Frýdlantu činěny, zemřel hrabě Gallas (r. 1647,

25. dubna), jeden z nejšíastnějších, ale také nejméně
schopných císařských generálů. K obležení Frýdlantu
táhlo již v srpnu roku 1646 200 mušketýrů z Hradce
skrze Turnov. Na počátku září přitáhl nej vyšší Mírek
Markovič s dělostřelectvem, bera cestu skrze Hodko-
vice, a nedlouho potom táhl od Poděbrad celý pluk
don Felixa, nocovali v Turnově, vypili tu pět a půl
sudů piva, vědro vína, snědli 886 liber chleba a 375 liber
masa. Ale pokusy ty byly marné, neboť dne 15. září
zase táhla celá císařská armáda pod polním maršálkem
Montecuculi skrze Turnov do horního Slezska. 1 ) Frýdlant
zůstal v moci Švédův i po učiněném míru, poněvadž

Wittenberg vynutil si na císařských komisařích smlouvu takovou, aby byl zůstaven
v užíváni panství až do odtažení veškerého vojska švédského. Hodina vysvobození
pro schudlé obyvatelstvo a vyssátou krajinu přišla teprve r. 1649 ke konci měsíce října.

Poručenstvi nad sirotky Gallasovskými měla vdova Dorota A. M. z Lodronu 5 ‘ -

a rada její, v níž měl neposlední místo Štěpán Ratl^můller z Rathmůhle, od r. 1639
regent panství Gallasovských. První prací poručenstva bylo pokračováni v katolické
reformaci, poněvadž výsledky práce předešlé byly nepatrné; ovšem také při tom

patřičný nátlak shcra činěn. Kromě těchto opatření, která způsobila houfné stěhování do ciziny a tím
větší vysílení obyvatelstva než za všech předešlých válek, pracováno k utužení poddanství, tak aby bylo
proměněno v úplné nevolnictví. Obzvláště to zakoušela obé města Frýdlant a Liberec, jichž svobody
a důchody nelítostně zkracovány. Roku 1659 ujali mladí pánové František Ferdinand Ignác a Antonín
Pankrác Rudolf panství otcovské a r. 166 1 rozdělili se tak, že starší měl Liberec a Hořinéves a mladší
Frýdlant. Za nich zavládla aspoň nějaká šetrnost ke stavu městskému. Frýdlantským propuštěny r. 1671
aspoň některé svobody, když se vaření a Šenkování piva zřekli. Když pak František roku 1673 panství
Frýdlantské od bratra svého koupil, došlo zase ke sloučení obou panství v jedno. 2 ) Ale právě proto se
pak Gallasové nijak nestarali o blaho svých poddaných, přenechávajíce je hejtmanům svým ke spravování.
Hrabě František zemřel r. 1697 dne 4. ledna, maje věku svého 62 léta. Následoval po něm jediný jeho
syn Jan Vácslav , který byl od císaře potřebován v rozličných poselstvích a r. 1704 panství Grábšteinské
přikoupil. Přebýval po léta v Římě (od r. 1713), až se stal r. 1719 mistokrálem v Neapolsku a tu zemřel
hned v prvním roce svého vladařství. Poněvadž děti jeho ještě let svých neměly, byla poruČnicí jejich
Johanna Emerentia, bába jejich, ale správu neobmezenou na panství přenechala regentovi Krystyánovi
Karlovi Platzovi z Ehrenthalu, jenž zemřel r 1722, týrav poddané celých 32 let.

Roku 1725 ujal panství Filip Josef Gallas , nejstarší syn předešlého pána, jenž byl hospodář
šetrný a z ušetřených peněz panství Lemberské koupil. Za něho zase nastaly krajině zdejší útrapy válečné.
V prosinci r. 1744 táhlo tudy 8000 PruŠanův, kteří byli z Prahy vypuzeni; obsadivše zámek a město,
očekávali tu posily ze Slezska, kam potom šťastné odtáhli. Roku 1757 dne 13. března přepadli Prušané

*) Archiv Turnovský. a ) D Z. 3g[. C 1 .

192

FRÝDLANT HRAD.

Frýdlant od císařské posádky opuštěný, a plenili zde a v okolí. Hrabě Filip, jenž se v těchto letech
obyčejně ve Frydlantě nebo Liberci zdržoval, utíkal před nimi do Lince, ale přišel jen až do Budějovic,
kde se roznemohl a po několika dnech (dne 23. března) zemřel. Byl poslední toho rodu, neboť z manželství
jeho s Marii Annou Františkou Kolonovou z Felzu nepošlo dědice. Vdova pak zemřela r. 1739, a její
synovec, nejstarší syn Jana Kryštofa svob. p. z Klamu, stal se dědicem všech statků Gallasovských a
praotcem nové pošlosti, která ke svému příjmení i název Gallas připojila. Útrapy válečné i potom se
opakovaly. Roku 1759 dne 9. září vtrhlo 3000 Prušanů, vojska, kterému velel Fouqué, do Frýdlantu,
zajali tu posádku 400 Charvátů, vytloukali sklady a zásobárny a uložili každému měšťanu 100 tolarů v
výpalného. Odtáhli sice za nějaký čas, ale vrátili se dne 16. září zase. Roku 1762 přepadli Prušané
třikrát Frýdlant (totiž dne 9 srpna, 12. a 21 září) a pokaždé vymáhány peníze.

Roku 1770 převzal mladý dědic Krystyán Filip , došed let svých, panství Frýdlantské a Liberecké
a oženil se t. r. s Karolínou Josefou hrab. Šporkovou, dámou duchaplnou. Rád bydlíval v Liberci, a při
posavadnim zámku, který pocházel ještě z dob Rederovských, postavil nové stavení (Gartenschloss),
které dokonáno v 1 . 1773—1779- Poddaní jeho dlouho byli pamětlivi jeho laskavosti a dobročinnosti,
když r. 1805 zemřel Syn jeho Krystyán Kryštof rovnal se otci svému co se týče dobročinnosti, ale
překonával ho vlastnostmi ducha svého. Po jeho smrti (1838) následoval v držení Frýdlantu, Liberce,
Grabšteina a Lemberka syn jeho Edvard, jenž se v mladších letech vyznamenal jako velitel vojska, ale
od r. 1859 j lž neměl štěstí ve svých podnikáních. Od r. 1866 vzdaloval se vojenství, byv naposled
velitelem v Čechách, a zemřel r 1891 ve Vídni. Nyní drží panství dotčená hrabě František (nar. r. 1854).

Hamrštein

HAMRŠTEIN HRAD.

prostřed mezi Chrastavou a Libercem jsou v pěkném údolí Nisy zbytky hradu
HamrŠteína, zajímavého tím, že nám podává obraz největší jednoduchosti, jaká vůbec
u panského hradu byla možná. Stával mezi lesy na ostrohu strmém a skalnatém,
který řeka Nisa na třech stranách na způsob kličky obtéká, tak že s ostatní výšinou
lesnatou toliko na straně jihozápadní (vybíhaje z výšiny k severovýchodu) skrze
úzkou skalnatou šiji souvisel. Tudíž býval příjezd a příchod za starých dob jediné
po této šiji a přes příkop v ní vytesaný, kdežto se nyní obyčejně chodívá od blízké
továrny na sukno po pěšině, kteráž se vine na strmé stráni hradiště. Základem
hradu byl obdélník, jehož rohy byly hodně zakulaceny. Asi tak se táhne hradba
ve svých zbytcích zřetelná. Uvnitř bylo místo nerovné a na obou nejvyŠŠích místech stávaly věže. Větší
věž, jak se zdá, ckrouhlá, stávala na severní straně, ale zbyl z ní jediné zubatý spodek a ten nikoliv
úplný. Druhá věž, z níž spodek ještě dosti vyniká, stávala na druhém konci na strmém a schválně ještě
přitesaném skalisku tak, že se k ní jen po úzkých, ve skále vytesaných stupních přijíti může, a byla také
okrouhlá. Ani jedna ani druhá věž nepřiléhají ke hradbě, nýbrž mezi nimi a hradbou jest prázdné místo
ponecháno. Tolik jest ještě dnes znáti. Zdali tu stálo mezi věžemi ještě nějaké stavení dřevěné, nelze
již poznati. Předhradí tu žádného nebylo. *)

Zdivo hradu svědčí o velikém jeho stáří, a samo i jednoduché a prosté složení jeho částí ukazuje
k době velmi staré. Mylné jest tedy domnění, že nynější zdivo teprve z dob husitských pochází; neboť za
těch dob (srovnánie-li na př. Nový Šumburk tehda postavený) byli by docela jinak stavěli. Neodchýlíme
se snad od pravdy tvrdíce, že Hamrštein povstal hned za prvních pánův z Bibršteina, aby byl bytem
úředníkovým, jenž odtud spravovával nynější panství Liberecké, Jizerskými hřebeny a lesy od Frýdlantská
oddělené. Odkud svůj název dostal, není také známo ; snad již skála hradiště ještě před založením hradu
se tak nazývala, stojíc nad nějakým hamrem ; neboť k dávnému hornictví poukazují názvy „Erzbůschel" a

*) Heber HI. 67, Hallwicli Gesch. v. Reichenberg na str. 14, Alp ^ C\ t - 7 r •

Hrady a zámky Česká X. 26

194

HAMRŠTEIN HRAD

„EisenbůscheH, jak šlovou posud lesíky blízko něho. *) Poprvé se setkáváme s Hamršteinem k r. 1357,
kdež Bedřich z BibrŠteina sliboval císaři Karlovi věrně hrady svými Frýdlantem a Hamrštemem sloužiti. 2 )

S dějinami Hamršteina úzce souvisí dějiny rytířské rodiny Dachsův. Byla to rodina, jak se zdá,
ze Slezska pocházející, která Bibršteinům sloužila, držíc od nich nějaký manský statek, jichž bylo na
Frydlantsku několik. Ale z neznámých příčin nacházíme je také osedlé v okolí Litomyšle. Ke konci 14 stol.
žili tři bratří Jindřich , Bernart a Mikuláš První z nich zemřel asi r. 1399 a pohřben jest: v kostele sv.
Kříže v Litomyšli, za který pohřeb klášter tudíž od ostatních bratří 7 kop obdržel. Bernart Dachs
z Frýdlantu vyskytuje se r. 1100 v Litomyšli v rozličných jednáních, v 1 1407 — 1419 byl tudíž purkrabí

a r. 1412 prodal dvůr svůj v Litrbaších. Mikuláš Dachs, též z Frýdlantu řečený, přítomen byl r. 1398
délení biskupa zdejšího s kapitulou, 3 ) ale r 1411 nazývá se purkrabí na Himršteiné. Tehda totiž byl
svědkem, když Jan z BibrŠteina přiměv faráře Libereckého k poděkování, fj.ru tudíž daroval ke klášteru
sv. Tomáše v Praze. *) Z následujících řádek bude patrno, proč purkrabě zůstával ve stálém držení
Hamršteina, tak že on a jeho potomci nazývali se od té doby až do vymření Dachsy z Hamršteina.

Mikuláš Dachs opověděl r. 1419 jako muž přísně katolicky smýšlející městům Pražským. 6 ) Jestli
jej za to pomsta již r. 1420 a 1422 nestihla, zajisté se to stalo r 1124, když Boček z Poděbrad krajinu
zdejší protáhl a pak Nový hrad (Karlsfriede) u Žitavy ztekl Dachsovi a jiným obyvatelům újezda
Libereckého nezbývalo nic jiného, než s vítězi činiti smlouvy a na jisté výminky přidat! se k nim. Tím
se vysvětluje, proč zůstali Dachsové v držení Hamršteina a proč v dobách těch ani jediný katolický kněz
v újezdě Libereckém nedosazován. Příběhy r. 1428 asi způsobily změnu v chování Mikulášově. Tehda
Sirotci obléhajíce hrad Lichtemburk, v ležení svém trpěli nouzi a protož vyslali okolo Všech svátých
částku vojska svého pod Janem Královcem až do Žitavska na sbírání špíže I učinivše velký zájem v tom
kraji, vraceli se na Hrádek a Chrasta vu do Čech. Mezi tím sebravše se Zhořelští a Žitavští s Albrechtem
z Koldic, Hanušem z Polenska a jedním z BibrŠteina, v noci ke dni 11 listopadu, potom ráno u veliké síle
obořili se na zadní voj Sirotčí tak důrazně a šťastně, že nejen dobyli vozů v jejich drahný počet, ale i až ke
400 branných Čechův budto pobili anebo v Nise utopili anebo v stodolách upálili. 6 ) Asii od té doby
(zejména r. 1429) nacházíme Mikuláše v přátelských jednáních se Zhořelskými 7 ) a tudíž není divu, že
se r. 1431 ocitl v zajetí bratří z Vesce a Vácslava z Lobkovic. 8 ) Hůře se mu vedlo ještě r. 1433. Tehda
přitrhli kališnici k Hamršteinu a dobyli ho, a Mikuláš nucen byl utéci do Frýdlantu. Zhořelští sice byli
poslali lid svůj, aby Hamrštein vybavili, ale nebylo to nic plátno. 9 )

I v dobách následujících setkáváme se s Mikulášem Dachsem, ale nevíme, byl- li to předešlý
nebo syn jeho. Tento Dachs měl spory s Venčem z Doni na o ves Machendorf, která byla Mikuláši
nějaký čas před tím zástavním způsobem prodána.

V tehdejších půtkách Mikuláš věrně stranil pánům z BibrŠteina, od nichž Hamirštein takořka
v manství držel. Po ukončení půtek s pány Donínskými (1444) bylo vymínéno, že mají vesnice Wittig,
Schónborn, Ratschendorf, Múhlberg- a Schwarau, které ke hradu Hamršteinu patřívaly, Mikiuláši jako léno
Bibršteinské a Machendorf jako léno Donínské náleáeti. Z účtův Zhořelských lze souditi, že Donínští za
těch půtek Hamršteina dobyli, že ho však Bibršteinové zase nabyli. 10 ) Ačkoliv Hamrštein pořáde v držení
Dachsův se nacházel, přece byl jeho vrchním pánem Oldřich z BibrŠteina. Viděti jest to odtud, žer. 1441 se
knížatům Saským hrady svými Frýdlantem a Hamršteinem na 10 let zapsal. S tím nesnadino je srovnati,
že se Dachsové od té doby k jednotě Poděbradské přiznávali. Snad Nic Dax, který byl s vojskem
Poděbradským před Prahou, byl synem Mikulášovým, jenž se dostal v držení nějakého statku ve vnitřních
Čechách, 11 ) a onen Mikuláš Dachs, který v 1 1450 — 1452 knížatům Saským sloužil, byl snad otcem. Neboť
tím také jen lze vysvětliti, že Mikuláš mladší a Hynce bratří Dachsové r. 1453 se stranou Poděbradskou
a proti Sasům drželi. 12 ) Kdežto Mikuláš v Kouřimském kraji byl osedlý, držel Hamrštein Hyn-ce, psávaje
se seděním na Hamršteině. Proto také vpadl r 1467 z rozkazu pána svého BibrŠteina do Chrastavý, aby
tu vymáhal nějaký úrok, a způsobil takto nevoli s pány Grabšteinskými. Ale r. 1470 nacházíme jej
v Kouřimsku, l3 ) a lze za to míti, že ve třech předcházejících letech Hamrštein prodal.

Oldřich , Vácslav a Bedřich bratří z BibrŠteina přijali r. 1454 ud krále Ladislava léno na hrad
Hamrštein, jehož vrchními pány byli. Když se brzo potom dělili, drželi Oldřich a Vácslav Frýdlant
s Hamršteinem pospolu. Ale Oldřich zemřel nějaký čas potom, a syn jeho Oldřich nebyl s tímto spolkem
spokojen. Přišlo tedy r. 1463 k novému dělení. Vácslav dostal za svůj díl Hamrštein (totiž vrchní právo

*) Sice jest znám z dějin Českých ještě Hamrštein v Říši. (Palackého Děje I. a. 384 a 39 1'. *) Arch. Svatovácslavský. 3 ) Arch.

Litomyšl. p ) Codex Thonaaeus f. 332 a orig. v archivu tamže. s ) Archiv č. IV. 376 6 ) Palackého Děje lil. b. 312 ’) Viz Mitth. Exc.
Cl. X. 273. *) Rkps. bibl. Praž. ®) Exc Cl. X. 273. ,p ) Script. rer. Lusat. I. 260, 261, Aufzeichnungen uber die Fam. Dohna. n ) ČČM.
1827. III. 79. Ia ) Archiv Dráždan. Exc. Cl. X. 275. ,a ) Exc. Cl. X. 277, rel. tab. II. 360.

TVRZE NA FRYDLANTSKU.

195

manské), Zumrfeld zastavený a některé malé statky. I Vácslav i bratr jeho Bedřich odstoupili od svého
pravého krále, povstali proti němu r. 1408 vojensky a se svými strýci přijali r. 1474 od nepořádného
krále Matyáše léno na všechny statky Bibršteinské. Trest Bibršteiny za to stihl r. 1487. Poněvadž totiž
bratří od nastoupení krále Vladislava v roce a ve dni léna na Hamrštein nepřijali, vyhlášen jest Hamrštein
za léno zamlčené a propadlé. Zprávu o těchto věcech bezpochyby dal Jan z Donína a na Grabšteině,
jenž si na králi léno vyprosil *) Panství Hamršteinské, jež tehda měl ve skutečném drženi Hanuš
z Rechenberka jako man Bibršteinský, provoláno jako léno naschvál promlčené, totiž hrad Hamrštein,
vsi Neudorf, Weigsdorf, Dórrhennersdorf, Reibei^durf s tvrzí, Gosmansdorf, Friedersdorf s manstvím
v Ullersdorfu, Wittig, Summerau Opelsdorf, Markersdorf, Hermsdorf, EitiMedl, Nová ves nad Chrastavou
a léno v Lukersdoifu u Žitavy. ®) Prozatím Jan v držení Hamršteina nevešel, ale pohnal Hanuše, držitele
Hamršteina, do soudu dvorského, vině jej, že mu drží bez práva dědinu jeho manskou, ke hradu Grabšteinu
náležitou, zejména Machendorf, Šenborn Molberk a Svárov * * 3 4 ) Jak pře tato dopadla, není nám známo;
ves Machendorf patřila potom ke Grabšteinu, ostatní tři tuším k Liberecku; Hamrštein sám nedostal
se v drženi Doninův, jak z následujícího vidéti jest

Roku 1492 povstaly pře o Hamrštein mezi Hanušem a Helfrychem z Mekova. Z líčeni jde na
jevo, že se tehda nějaký třetí, a to bezpochyby pán z Bibršteina k Hamršteinu připovídal. Neboť ve výpovědi,
kterou mezi stranami Jiří kníže Saský (1492) učinil, vysloveno bylo, že mají obojí Hamrštein správo váti
(t. j. ze všech právních nároků vyvazovati), kdyby takových nároků nebylo, že má Helfrych listy svoje
na Hamrštein (totiž manský list od Bibršteina) položití a Hanuš jemu Hamršteina do vánoci jako léno
Bibršteinské odevzdati. 5 * )

Zdali kdy Donínové nároky své na Hamrštein obnovili, není nám známo. Starší spisovatelé
domnívali se, že Mikuláš z Donína r. 1512 Hamrštein ztekl a rozmetal, ale o událostí této se v žádné
hodnověrné paměti nevypravuje. e ) Co se asi s Hamršteinem dálo, můžeme si z pozdějších pamětí domysliti.
Páni z Bibršteina dostali jej v bezprostřední své držení, bezpochyby jej vyplativše, připojili vesnice
k újezdu Libereckému a zanechali starý hrad spoustě, poněvadž za tehdejších pomérův se již na něm
bydliti nemohlo. Jen tak lze vyložiti, že se v manském listě, daném r 1558 Bedřichovi z Rederu, zámek
pustý Hamrštein připomíná. Čas a povětří hlodalo na jeho zbytcích a kus po kuse spadával ze strmého
hradiště Snad největší takové sesutí zběhlo se r. 1882 dne 9. září. Velký kus hradby zdélí asi 20 — 25 m.
sesul se s rachotem hromovým, který asi 5 minut trval, a spadl po velkých a malých kusech, z nichž
některé za stromy uvázly, se stráně 50 m. vysoké. Nárazem jednotlivých kusů vyvráceno několik silných
stromův a sraženo s vrchu, u jiných kůra odřena. 7 )

TVRZE NA FRYDLANTSKU.

REITŠTEIN.

de-li se od Hamršteina podlé Nisy skrze Machendorf a
Svárov a pak proti potoku Černé Nise, který se prodírá
skrze skalnaté těsniny, tu se přijde do pěkného údolí lesy
obklopeného, v němž vyniká mohutné skalisko, jakoby stálo
v cestě. Na tomto skaliskn. které lid nazývá Reitštein,
stávala tvrz. Nahoře souvisela skála, kterou potok na třech
stranách obchází, s výšinou, ale zakladatel tvrze oddělil jí příkopem
a utvořil si tvrziště rozsáhlosti tak nepatrné, že tu jen věž státi
mohla. Že však tato byla kamenná, přesvědčili se tí, kteří tu zděné
základy našli. Na srázné straně skály pozoruje ten, který má od

') DD. 26. H. 8.

a ) Hanuš mladší z Rechenberka seděním na HarorŠteině byl
přítelem a smluvcem dožádaným při prodeji vsi Bošvic roku 1480.
(Archiv Dráždansltý.)

3 ] DZ. 17. list sq.

4 i DD. iq. «tr. izq.

5 ) F.xc. Cl. X. 277.

**) Schází proto i v důkladném spise o rodu Donfnském.

7 ) Tagblatt 1882, 16. záři.

váhu sem vylézti, otvor k nějaké dutině, která snad ani umele udě-
lána není. jak se v pravdě tvrz tato jmenovala a jaké osndy měla,
není zuámo, jen o tom lze se domnívali. Že tu bydlíval nějaký man
pánů z Bibršteina.

ULLERSDORF.

lleridoTf dolní |t. j. Oldřichova ves) jest vesnice severo-
Jc- východně od Frýdlantu při hranicích pruských. Do této
vsi klade se tvrziště (Burgstelle) v Brandlově seznamu hradův
Ta a tvrz. 1 ) I roku 1685 praví se, že tu jest sídln s několika
světnicemi a komorami. 1 ) Ves tato byla statkem manským,
jehož držitelé povinni byli manskou službou ke hradu Frýdlantu.
V 16 a 17. století patřil rodině Ehrhartů, po nichž zbylo prý ně-
kolik náhrobních kamenů. 3 ) Při pohřbu Melchiora. pána svého.

■) V zámeckém archivu Rychnovském.
a ) Exc. n. Theod Wagnera.
a ) Sommer 315.

26*

96

TVRZE NA FRYDLANTSKU.

byl přítomen Kašpar Ebrhart z Ullersdorfu. ') Roku 1624 přijal
Michal Ebrhart týž statek v léno od knížete Albrechta.* * * ) Později
připojen jest Ullersdorf k panství Frýdlantskému.

ČERNHAUZ.

Ve vsi Černhauzu (Tscbernhausen) prý bývala také tvrz. Jisto
jest, že tu býval již ve 14. století statek manský, službou k Frýd-
lantu povinný. Odtud nazývali se rytíři z Černhauzu, z nichž jeden,
Albert, vyskytuje se r. 1390 a 1392 jako držitel Kunratic v Saších
a potomci jeho Mikuláš a Hynce (Jindřich) roku 1423 a 1424 jako

') Nemethy. das Schloss Friedland 174.

*) DD. 71. str. 94.

páni na Odrovici, a r. 1426—1430 Jindřich sám, 1 ) Po r. 1620 přišel
rod tento k veliké platnosti, kdežto prvotní jejich statek již byl
v držení cizích rodin. Roku 1624 byly tu dva statky. Na jeden
přijal léDo Jan z Gerštorfu, db druhý Jindřich z Mildic. 3 ) Roku 1664
přikoupena ves tato k panství Frýdlantskému.

JÁKELSBERG.

Mezi vesnicemi Lauscbe a Zahne na pahrbku, který se na-
zývá jakelsberg, nacházejí se prý známky bývalé tvrze. O jejím
jménu a bývalých držitelích není nic známo.*)

‘) Tingl, acta jud. 75, lib. conf.

3 ) DD. 71. fol. 72.

a ) Soramer 314.

Hamrištein.

ROHOZEC HRAD.

tarý zámek Hrubý Rohozec stojí nedaleko Turnova na pravém břehu řeky
Jizery, jsa skrze úpravnou svou způsobu a věž při něm se vypínající pravou
ozdobou této krajiny. ř i Jdouce od Turnova na Daliměřice, dostaneme se
k němu za krátko po příjemné a dobré cestě. Přijdou ce k samému Rohozci,
marně hledáme předhradí, které tu ještě roku 1565 stálo; zato upoutá zraky
naše rozsáhlý dvůr poplužní, v němž v právo (k jihovýchodu) jest staré stavení
a obydlí úřednické se starodávnými portály a veníři okolo oken pěkně tesa-
nými. Stavení to ještě starou rustikou ozdobené připomíná nám 16. století,
kdež stávalo na předhradí a tedy mimo dvůr. — Vlastní zámek jest stavení
do nepravidelného čtverhranu založené, o dvou poschodích, jehož jihozápadní
strana chráněna byla věží i za hlídku i za bránu sloužící Jižní strana zámku,
která jest obrácena k Jizeře, stojí na kraji strmé a vysoké skály a jest z té
strany zcela nepřístupna; na ostatních stranách bývaly hluboké příkopy a
náspy, které jsou však již dávno srovnány a v krásnou zahradu proměněny.
Zachoval se toliko široký a hluboký příkop na kousku jihozápadní strany,
v němž jest nyní zahrádka. Dříve tu bývalo skladiště pivováru, jenž stává val mezi zámkem a dvorem.
Příkop ten, jenž délíval jindy hrad od předhradí, býval před časy pořádné vyzděn, tak že se nikudy
choditi nemohlo, než jen po zvoditém mostě, ale na ten čas jest tu most kamenný.

Příchozího přivítá brána do hradu vedoucí milou a uměleckou svou způsobou. Portál sklenut
jest sice do okrouhlá, ale obložen jest žlábkovitou obrubou kamennou ušlechtilého díla; v levém hořejším
rohu téže obruby jest hlava mládence se štítem Krajířovským pod ní, v pravém spatřuje se hlava mužská
s čepicí, kníry a bradou ve čtyřech pramenech dolů splývající. Nad branou je čtverhran vroubený
s třemi ozdobně vypracovanými erby. Prostřední něco vyšší ukazuje jednoduchý erb Krajířovský a nad
ním nápis Johanka z Krayku ec, umístěný na stužce, kterou umělec v rozličných ozdobných záhybech
prodloužil okolo celého erbu, čímž k ozdobení jeho platné přispěl. Od tohoto štítu k levé ruce jest zase
štít Krajířovský, ale opačným směrem dělený, nad nímž otevřená přílbice s korunou a z této vynikající
křídlo peřím svým k horní straně se rozkládajíc; fafrnochy nebo pokry vadla končí se v závitkovaté
ušlechtilé ozdoby. Erb tento jest Kunráta, bratra paní Johanky. Třetí štít v právo od dívajícího' se jest
prostý se sviní hlavou a patří slavnému Janovi ze Šelmberka, manželu Johančinu. Také okolo něho se
vine páska několika záhyby a prázdná místa vyplněna ozdobami sukovitými, na způsob ostrví rozvětvenými
a se křižujícími.

Podobné umělecké pochoutky, jako poskytuje přední brána, lze užiti i na konci průjezdu>
díváme-li se totiž na něj a na část zámku nad ním se vypinající. Průjezd sám obrouben jest do okrouhlá
obrubou Žlábkovitou a nad ním spatřuje se na osmi kamenných krákorcfch pavlač s překrásným a ozdobným
zábradlím. Na prvním krákorci v levo vytesána jest dívčí blava a pod ní rok fi, ve kterémž pěkné

toto dílo dokonáno. Dotčené zábradlí skládá se z osmi poli, vše gotickým slohem ozdobených. První
v levo jest úzké a má ozdoby takové, jako se spatřují často v oknech chrámových. Druhé má ozdobu
hvézdovitou s čarami zaokrouhlenými. Následující dvě mají v kruzích křižovaté ozdoby z čar kruhových,

') Pomůckami: Heb«r III. 117. Pam. arch. II. 224.

ROHOZEC HRAD.

19S

mezi nimiž jsou růžičky rozmanitého tvaru Páté či prostřední pole vyplňuje štít Krajifovský, ovinutý
páskou, na níž se čte g 1 <Z 5 <ž 1 <ž 6 (t- j 15 čas dostaveni zámku). Ostatní tři mají v kruzích
ozdoby čtver- anebo trojhranaté a okolo nich tak zvané rybí měchýře. Sloh Vladislavský, kterýž se
na všech těehto ozdobách spatřuje, svědčí o tom, jaký nevšední vkus tehda mezi mistry kameníky
panoval. Z pavlače jde do věže ozdobná branka s pěknou kamennou obrubou, v niž jsou pozoruhodné
staré lipové, silnými železnými pruty do kříže pobité dvéře, na nichž se dva erby, Karla z Vartemberka
a Kateřiny z Mansfeldu, manželky jeho, pěkně vykládané spatřují. Brankou tou vstupuje se do sklípku
s klenutím sítovým.

V průjezdu jest deska ze starého pivováru s obrazem matky boží, zazděná r. 17 26. Tento obraz
dal zříditi tehda sládek Josef Matzialek, když sklep prachem lámali a náboj sám od sebe spustil, aniž
ho ranil. Pod průjezdem jsou dva sklípky, jeden nad druhým, kteréž bývaly vězením. Jal: do svrchního
tak i do podzemního sklípku sázeli vězně otvory jen tolik širokými, co by tělo lidské prošlo Horní
otvor čtverhranatý zakryt jest dřevěným poklopem s kruhem V těch vězeních nachází prý se velmi
mnoho nápisů od vězňův, na některých i rok jest poznamenán.

Dvůr zámecký pěkné dlážděný jest pětihranný a kromě jedné na všech stranách dvoupatrovým-
stavením zavřený. Způsobou oken svých a dveří, v přízemí kamenem těsným obložených, upomíná na iď.
věk, ale ostatní úprava jest moderní, poněvadž dal hrabě Frant. Adam Desfours r. 1822 zámek opraviti,
dřevěné pavlače, kteréž byly v druhém poschodí jižní strany, rozmetati a věž nejen snížiti, nýbrž i stejně*
s ostatním stavením upraviti V přízemí jsou příbytky klíčnlka, vrátného, drahně komor a sklepy
starodávné se střílnami a výklenky pro střelce ve zdech velice hrubých. Také je tu archiv zámecký,
do r. 1720 sahající. Na severovýchodní straně do dvora bý r vala chodba s ozdobnými sloupy, která jest
dnes zazděna. I pod zámkem jsou sklepy s nějakou studnici.

V právo ve dvoře jsou schody ke knph sv. Trojice , kterou hraběnka Polyxena E>esfours rozená
ze Šenfeldu r. 1675 z několika pokojů v zřídila Proto jsou tu také tři oddělení, předsíň s oltářem a s pěkným
obrazem Kristovým, kaple s třemi oltáři a zakřiští, kdež jest také pěkný obraz Pána Krista a uschovávají
se stará mešní roucha, velmi ozdobná. Oltáře, kazatelna a některé obrazy pocházejí od hraběnky Polyxeny,
jiné, kteréž znamenány jsou r. 1740, od hraběnky Desfours rozené Kolonky. V právo od hlavního oltáře
jest zbytek původní kaple s gotickým síťovým klenutím velmi ozdobným, které asi z r. 1516 pochází;
nad tím pak spočívá vížka se zvonkem, který z r 1599 pochází. Býval tu také ještě jeden zvonek
z r. 1674, nákladem hraběnky Polyxeny zdělaný, ale že pukl, dán do zbrojnice. Ve velké věži jsou ještě
dva cimbály, jeden od hraběnky Polyxeny (r 1670) a druhý s českým nápisem od Karla v. Vartemberka
(1561). Pod kaplí dole nacházejí se silné a prostranné klenby, pod kterými teprve jsou hluboké a z větší’
části ve skále vytesané sklepy.

Do panských pokojů, které jsou v prvním poschodí, přichází se po pěkných kamenných schodech.
Mezi pokoji úpravně zřízenými jest tabulnice starožitným způsobem vyzdobená. Ze dvou gotických oken
na východní straně naskytuje se rozhled do krásného okolí; v oknech samých spatřují se na skle erby'
hrabat Desfours a na stěnách a stropu jsou erby rodin s nimi spřízněných, jakož i velké a pěkné podobizny
prvních dvou českých hrabat dotčené rodiny, totiž Mikuláše, jenž rodu příjmení získal, a Albrechta.
V této světnici jest drahně starobylého nábytku a množství pěkně rozestaveného nádobí, zejména stříbrných
a skleněných pohárů. Také jsou tu pěkné zbraně. Jeden kord je prý od Petra Voka z Hožemberka, a
dva od prvních obou Desfoursův. Ve vedlejším pokoji jest 60 olejových obrazů, podobizen to hrabécí
rodiny ze 17. a 18. věku, starodávné židlice a drahně starého nádobí.

V druhém poschodí jsou skvostně upravené pokoje a památná zbrojnice . Tu založil klíčník
Vácslav Miklas, pilný spisovatel a sběratel památek Rohozeckých, jenž věci takořka pohozené opět na.
světlo vynesl a vyčistiv a spořádav od zkázy zachoval. Ale dnes jest sbírka tato ještě větíší, než bývala,
poněvadž mnohé věci, které se dříve schovávaly ve sklepích, vyčištěny a znova uloženy. Spatřuji se tu
aksamitem potažená sedla s uzdami, ohlavím a jiným koňským nádobím, děla Desfourská, starý cep,
šaršouny, kyrys a helma Mikulášova, brnění a zbraně Desfoursů vůbec, ručnice, hákovnice v ložích, které
byly ve střílnách Rohozeckých, staré štíty, starý meč katovský z r. 1626 s nápisem: Vim vi repellere
licet (Moc mocí lze odrážeti), zámky ze dveří zámeckých a stará velmi ozdobná lucerna. V jedné světnici
jest obrázek a na něm zub, kus pláště, peníz k zavěšení a křížek Mikuláše Desfoursa, což vše vzato
z rakve, když tělo jeho převezli z Jičína do Železného Brodu. Kromě toho spatřují se v týchž pokojích
pěkné gobelíny a starý obraz z roku 1548. V zadní části zámku jest průjezd do pěkně zřlízeného parku,
v němž sedadla pod stinným stromovím rozestavená k odpočinku vábí a příjemného chládku poskytujíc

ROHOZEG HRAD.

199

Velikou hrubosť zdí základních též i v pokojích a chodbách prvního i druhého poschodí má
Rohozec společně s jinými starými zámky. Zavdaly příčinu ke mnohým pověstem o zazděných pokladech
a osobách, tajných chodbách atd.

Na místě Rohožce stávala prý myslivna, a hrad podlé pověsti založen byl Jaroslavem z Ralska,
jemuž náleželo okolí Turnovské. První věc jest možná, druhá pravdivá. Neboť připomíná se v 1. 1234 — 1269
Jaroslav z Hruštice , odjinud z Turnova řečený, jenž zplodil syny Beneše z Dětenic, Havla z Rohožce , Voka
z Rotšteina a Zdeňka z Valdšteina. Ti se tak podlé svých sídel jmenovali, a Havel měl podlé starých
rodopisců syna Jarka 2 Rohožce , který se v starých půhonech roku 1322 připomíná. Ale ze starých
rodopisných pamětí jde na jevo, že i jiní páni se psali z Turnova a z Rohožce. Totiž Havel z Lemberka,
bratr dotčeného Jaroslava, měl tři syny, z nichž Jaroslav (r. 1272 — 1289) psal se i z Turnova i z Lemberka.
Týž pan Jaroslav všechny své syny jmenoval Havly, ale doma ještě každému dávali příjmení. První
z nich, Beran, seděl na Lemberce, druhý, Ryba, psal se z Rohožce, třetí, Houba, seděl na Sytovém
a Bradlci, čtvrtý nazýval se Kanovník Bud tu lze mysliti na společnost jmění nebo změnu držitelů,
kteráž se mohla státi asi r. 1322 nebo 1323; neboť r. 1323 psal se Havel Ryba teprve z Rohožce, nazývav
se před tím z Lemberka a z Bradlce. Za tehdejších dob setkáváme se v pamětech s držiteli Rohožce
obou větví; neboť Jaroslav z Rohožce a Ctibor odtudž pohnáni byli Vokem z Rotšteina do soudu zemského
(r. 1322), protože mu byli škodili v Klokoči, Vratech a Loučkách, a od téhož byli pohnáni pro škody
také Havel Ryba z Rohožce a Jaroslav odtudž. *) O následujících držitelích Rohožce není nám nic
známo; ale poněvadž po Havlovi Rybovi páni z Turgova v držení Bradlce následovali, a protože se
Henslin (Jan) z Turgova v 1 . 1362--1371 jako pán podací kostela Turnovského připomíná, lze za to míti,
že mu hrad Rohozec náležel. Ale nějaký čas potom nacházíme jako jeho pána Atarkvarta z V artemberka.

Markvart byl roku 1377 mistrem královské komory České a došel smutné slávy, že po smrti
Karla IV. byl prvním, který blahodárný po delší čas v Čechách panující mír zrušil. Král Vácslav uprostřed
zimy r. 1388 (13 ledna) veřejnou hotovosť zemskou proti nadzmíněnému Markvartovi a přívržencům jeho
vypsati musel. Válka proti němu vedená skoro půl roku trvala, až konečně hrady jeho útokem jsou
dobyty a on sám zajat. Zemřel ve vězení r. 1392 dočkav se, že mu král všechna panství vzal a ke komoře
královské připojil. 2 )

Král Vácslav zůstal několik let v držení Rohožce. Měl při s Vácslavem a Vilémem bratřími
z Vartemberka o podání nového faráře ke kostelu Turnovskému. Vartemberští podávali Petra Úštského
a král Maurice, jenž byl kaplanem na hradě Rohozeckém. Poněvadž každá z těchto stran měla polovici
města a polovici podací, rozhodlo se losem, a kněz králem podaný stal se farářem. Podobně nacházíme
krále r. 1394 ve pfi s Kateřinou, vdovou Markvartovou, a jinými o podací v Přepeřích. Purkrabí královým
byl r. 1392 Přibík. 3 )

Jak dlouho král Vácslav Rohozec podržel, není známo, jako rovněž není známo, kdo se v jeho
držení dostal. Od r. 1417 vyskytují se v držení jeho páni z Michalovic, zejména se výslovné připomíná
jako pán jeho Jan mladší , jinak Kruhlata řečený, r. 1422 a 1423. 4 ) Týž byl také v spoludržení Bezděze,
kamž (str. 14.) laskavého čtenáře odkazujeme. U něho se na hradě Rohozci na jaře r 1426 kněz Ondřej
zdržoval, o němž jsme již na str. 86. vypravovali, jsa tu kaplanem hradským. Že i Janův syn Jindřich
Kruhlata (r 1439 — 1468) byl pánem na Rohozci, dotvrzuje se pamětmi r. 1458, kdež se chtělo sáhnouti
na dvůr Hvozdec právem odúmrtním, ale Jindřich dokázal, že je to manství ke hradu Rohozci. 6 ) Roku 1474
sice nacházíme AKkuláše z Valdšteina jako pána na Rohozci, 6 ) ale odjinud je známo, že po smrti Jindřichové
se všemi statky Michalovských přešel v držení Jana Tovačovského z Cimburka (f r. 1 483), který byl manžel
dědičky poslední toho rodu, Magdaleny z Michalovic. Druhá manželka téhož Jana, Johanka z Krajku,
po jeho smrti dříve s bratrem jeho, slavným Ctiborem, a později sama jako poručnice nezletilého syna
svého Adama na Rohozci vládla. 7 ) Týž Adam roku 1502 v pátek po sv. Blažeji, krátce před smrtí svou
(t r 1502) postoupil mateři své Johance z Krajku v dluhu 2000 kop panství Boleslavské a Brandýsské,
hrad Rohozec s polovicí města Turnova. 8 ) Paní tato provdala se po druhé za Jana ze Šelmberka a na
Kosti, nejvyššího komorníka, o němž již dříve pochvalně mluveno (f r. 1508) S tímto manželem svým
pečovala o povznesení statků svých a blahobyt poddaných. Tak potvrdila r 1504 obyvatelům polovice
své Turnovské všechny výsady, které jim byl n. Adam udělil. Na prosbu strany své téhož města svolila
také k tomu, aby se spolčiti mohla s druhou stranou Skalskou k udržení bezpečnosti a užívání důchodů

') Tab. vetust. 327, 349. *) Palacký II b 271 *) Lib. conf. DD. 13 f. 47. 4 ) Archiv český III. 49$, Palacký, urk. Beitr.

I. 297 DD 16. f 84. 6 ) Archiv kapitulní. 7 ) Oneš z Kostomlat byl r. 1487 purkrabí a Veiitryš písařem na hradě Rohozci (Staré

knihy Jičínské). 8 ) DZ. 84. B 19.

200

ROHOZEG HRAD.

Hrubý Rohozec.

společných; tím teprve učinila možným spojení se dvou obcí v jednom městě pozůstávajících v jednu*
obec. 1 ) Purkrabí její na Rohozci byl v 1 . 1509 — 1512 Kunata Vlk z Kvítková. 2 )

Tehda byl Rohozecký hrad z většího dílu na stavbách již valně sešlý, tak že nyní veliké*
opravy, ba úplného přestavění požadoval. Jak ze znaku nad branou souditi lze, Johanka s manželem
svým starý hrad v krásný a dobře opevněný zámek přestavěti dala. Roku 1513 postoupila Johanka
rozsáhlá svá panství bratru svému Kunratovi z Krajkuj) horlivému přívrženci jednoty bratrské. Dokončil*
tento nový majetník stavbu zámku, jak rok 1516 venku v bráně a ve dvoře na balkoně vyrytý ukazuje.
Roku 1531 obdařil Turnovské, aby mohli o statcích svých říditi a se vyprodávati, a potvrdil jim chvalitebné-
zvyky v příčině sirotčích peněz. 4 ) Od něho přešel Rohozec v držení Volfa staršího Krajíře z Krajku
a na Bystřici prodejem na počátku r. 1534. 5 ) Řečený Volf byl nejvyšším kancléřem a později nejvyŠŠím
purkrabí. Nežli však úřadů těchto nabyl, postoupil r. 1534 v dluhu 10.000 kop grošů českých „Rohožce
zámku, dvoru poplužného, polovice města Turnova “ a všech vesnic příslušných Janovi z Vartemberka na'
Zvířettcích, nejvyššimu purkrabí království Českého. 6 ) Místo peněz však vyměnil si od Jana hrady Žebrák
a Točník, přidav 5000 kop. Tak se Rohozec skoro po půl druhém století opět pánům z Vartemberka dostal.

Jan, který byl dobrým hospodářstvím rod svůj povznesl, zemřel r. 1543, 2. října na Zvířeticích
a pochován jest v rodinné hrobce v Turnově. 7 ) V držení všech panství otcovských následoval jediný
syn jeho Adam . Ten byl roku 1546 a potom jedním z hlavních účastníků stavovského spolku proti

') Prášek, děje Turnova *) Arch Turnovský a Českodubský. *) D Z. 84. B 19. Purkrabí tu byli pak r i 522 Vácslav Žlabccký
z Ostroraiře (reg kom. Foudu), r. i528 Mikuláš ílehecký ze Zásmuk, r. r $3 1 — 1533 Vácslav z Věžník, úředníky r. 1526 — 1527 Pavel Vlaský
ze Siónu, r. 1S29 — 183 5 Mach z Turuova (Staré knihy Turnovské). 4 ) Prášek, děje Turnova. 6 ) DZ. 2. C 28. ‘) DZ. 84. C II. Před*

prodáním potvrdil Volf svobody Turnovských. 7 ) Za těch dob tu byl úředníkem v 1 . 1536 — 1539 Jan Sixt z Velkých E.uženic, po ném-
následoval jako hejtman v 1 . 1540 — 1565 Jiří Loukovský z Hamršteina (Knihy Turnovské).

ROHOZEC HRAD.

201

Ferdinandovi I., po bitvě Múhlberské (r. 1547) vzaty mu některé statky a jiné musel v manství a pod
léno uvésti. Tak postoupil králi Skal zámku, Zbirohu zámku pustého, polovice města Turnova, hradu
Frydšteina, tvrze Všelibic s celým panstvím, též panství Rohozeckého, k němuž náležely: Rohozec zámek,
dvůr poplužný, druhá polovice města Turnova, Vesecko ves pustá, Daliměřice ves celá, Činovsko ves
pustá, Dolanky, Rohozec vsi celé, Bukovina Česká, Vranovy, Volavec co tu měl, Záhoří, Skokový vsi
celé, Trnkův ves pustá, Rakův, Mrctiojedy, Lešlina cu lu mel, Srbsku celá, Zásadka cu tu mel, Arnošlice
celá, v Žehrové rychta svobodná, v Mlýnci dvůr kmecí, Vyskeř, OleŠnice co tu měl, Ždár, Pohoří, Všeň
vsi celé, v Borčicich a Mokré panství, Ploukovice celá, ve Hvozdecku dvůr kmecí, Modřišice, Kadeřavec
vsi celé, Přepeře co tu měl, v Nudvojovicích dvůr kmecí, Příšovice ves celá i se clem slově splavné
na Jizeře. *)

Král Ferdinand ponechal dosavadního hejtmana (Loukovského) v úřadě a kázal pronásledovati
jednotu bratrskou, zvláště v Turnově. V přímém držení královském zůstal Rohozec až do r. 1553, kdež
dne 4. dubna zastaven i se Skalami (to jest Malou Skalou) Šebestiánovi z Šenaichu v 40000 fl. Q ) Zástava
sice platila jen na rok, ale Že Šebestián nebyl splacován, zůstal v držení Rohožce dvě léta. Bylť to horlivý
katolík, královský rada a kráječ a spolu též zápisný držitel Litomyšle. Roku 1555 dne 7. srpna učinili
rady komory královské smlouvu s Adamem z Vartemberka na Zvířeticích, tak že mu zámky Rohozec a Skály
s městem Turnovem a příslušenstvím za 55.000 kop míšeňských prodali. Na místě peněz postoupil Adam
králi panství Hradištského a oč méně stálo, doplatil penězi. Také mu povoleno, aby zámek manský Zvířetice
prodati a ve dsky vložiti mohl, ale tak, že tolik zase statku na panství Skalském anebo Rohozeckém
v manství uvésti má. 3 ) Jiří Loukovský, který králi od r. 1547 až do sv. Jiří věrně sloužil, byl po počtu
řádně učiněném kvitován. ‘)

*) DZ. 8 F 2:. Ploukovice, vlastně NaČeplukovice, pak Caploukovice ’) DZ. 50. D 12, archiv Třeboňský. 3 ) Archiv gub.
Ve dsky (13. G 18.) vloženo r. 1559. 4 ) Kopiár 5 i. fol. 204 v archivu gub.

Hrady a zámky České X.

27

202

KOHOZEC HRAD.

Adam z Vartě mberka vyměnil si r. 1557 vesnice u Sítového s panem Smiřickým za jiné vesnice
a r. 1559 prodal vesnice své, které měl u Sobotky, *) vše bezpochyby, aby mohl zaplatiti sumu trhovou
za Rohozec; k tomu však, aby přijal manství na část panství Rohozeckého, se neměl. Obci Turnovské
potvrdil r. 156c právo pivo vařiti, ustanoviv také řád v přičíně volby rychtářův a konšelů, poněvadž obě
jeho strany města ke dvěma různým panstvím náležely. 2 ) Adam zemřel okolo r. 1564. Byv Ženat třikráte 3 )
měl několik Uter a Čtyři syny. Fři jehu smrti byli dva synové, Jan (narozen r. 1538) a Kryštof (narozen
r. 1539), zletilí, dva, Karel (narozen r. 1553) a Jaroslav (narozen r. 1558), ještě let neměli, pročež Jan jako
nejstarší nějaký čas statky otcovské spravoval. Nehezké návyky synův o dobrém vychování nesvědčí.
Jan to již ukázal za živobytí otcova, když r. 1557 na zámku Rohozci Zachaře Kořenského ze Střebnic
„otce svého 41 zranil a na ruku ochromil. K témuž mluvil pak v Praze, Že není hoden, aby býval mezi
dobrými, než mezi lotry. 4 ) Ostatní dorůstajíce, jemu se podobali. Roku 1565 dne 4- července došlo mezi
nimi k rozdělení. Jan dostal za díl Přepeře a oženil se s Kryzeldou Berkovnou z Dubé, jichžto potomci
všichni střelou ukrutné smrti zachváceni byvše zemřeli. Karel dostal Skály a Jaroslav Svijany. Kryštofovi
konečně z bývalého velikého panství dostaly se za díl zámek Rohozec s předhradím, jak ve svém položení
byl, dvůr poplužný při zámku, polovice města Turnova, městečko při zámku Rohozci, vsi Daliměřice,
Rohozec (Malý), Činov, Nudvojovice, Modřišice, Mokrý, Ždár, dvůr Hvozdecko, vsi Borčice, Ohrazenice,
Jenišovice, Dolanky, Srbsko, Kamenice, Pozořice, Všeň, Vražedník, Bukovina, Loučky. 5 )

Mezi bratřími nebylo svornosti a kázně. Starší bratři přeli se s macechou, nechtíce jí ty peníze
vydati, které jí otec pořízením svým odkázal. Ale i mezi sebou nebyli svorní a navzájem si škody dělali.
Nej horší byl Jan, který měl dům v Turnově a tu přebýval. Roku 1366 dal v létě Jana Rejnovského
z Rejnova v noci z vězení radního do jednoho domu přivésti a tu před sklepem i ve sklepě jej stloukl.
Téhož roku poraziv Jana Bulačka, souseda Turnovského, a poddaného Kryštofa na hrázi rybníka Ždárského
na zem, po něm nohama šlapal a jej okrvavil. Téhož dne potkav se, s Havlem kovářem u téhož rybníka,
jilci kordu svého dobytého v zuby jej bil a okrvavil. Poněvadž r. 1567 Jan Borejčka z Břišťan poddaného
Kryštofova pošvou zbil a stloukl, zase Kryštof mu to splácel na Rohozci, tepa jej zbraní dobytou. Přišlo
až k tomu, že když Jan a Kryštof potkali se roku 1560 na svobodné silnici, Kryštof na něho zúmyslně
své ručnice dobyl. e ) Jen v utiskování Turnovských byli oba svorní. Jan prodav díl svůj Petrovi Chotkovi
z Vojnína a Jiříkovi Ždárskému, zemřel r. 1571. V tu dobu také zemřel Petr, a statek jeho, jak již v díle

VIII. na straně 223. vypravováno, přešel na
Jindřicha Brozanského z Vřesovic. Tu Karel
přijev z Dráždan od kurfirsta Saského na
Svijany sebral čeládku a poddané, vpadl na
grunty Brozanského a kázav lidi jich do pěti
nebo šesti osob pobrati a svázati, vedl je do
města Turnova do těžkého vězení a s nimi
jako s ho vady nakládal. T ) O týž statek pak
byly několik let pře, až se ho přece Vartem-
berkové dosoudili.

Od té doby, co Karel ze Sas se vrátil,
byly ustavičné pře mezi bratrem starším a
bratřími mladšími, kteří drželi proti němu
s mateří svou Alénou. Karel přijev r. 1573
s pomocníky svými na koních a nemalým
počtem lidí pěších k řece Jizeře pod zámkem
Rohozcem, tu dal záplavy při mlýnu shořelém
rozsekati a nedlouho potom poddanému Kry-
štofovu palouk posekal a trávu odvezl. 8 ) Za
to vzal Kryštof Jana Křesťánka z Turnova
a Štěpána Kohouta z Vitanovic do vězení,
a ačkoliv si Karel roku 1576 dne 31. ledna

') DZ. 54. B 5. *) Prážek, děje Turnova. 3 ) Viz

Paprockého o st. pan. 280. *) Reg. kom. soudu. DZ.

69. J 12 K 2, reg. kom. soudu. *i Reg kom. soudu.
') Arch. gub reg kom. soudu. DZm 108. D 39 •) Reg.

kom. soudu. Jiřík Rejnolt ze Stiřinn byl r. 1573 úředníkem
na Rohozci (DZm. 108. B 7C).

Část dubových renesančních dveří z nádvomí
pavlače v Hrubím Rohozci s intarsicmi znaků Karla z Vartemberka
a hraběnky z Mansfeldu (1612).

Kreslil Jan Prousek.

ROHOZEC HRAD.

203

hejtmanům krajským stěžoval v to se poddávaje, Že je postaví před hejtmany, chtěl-li by je Kryštof
z něčeho viniti, přece ještě v lednu roku 1577 přes kolikeré rozkazy nebyli propuštěni. Právě proto, že
Kryštof a Karel byli společnými držiteli Turnova, přicházelo mezi nimi často ke sporům. Roku 1577
psal Kryštof Karlovi tato slova: I toto oznamuji, že se na tom velice mýlíš, nebo žádný jiný příčinou
toho není, nežli pani máti tvá a konšelé po tvé straně Skalské, že jsou nenáležitě a lotrovsky úkradí
knihy městské z rathuuzu vzali a je za sebou překryli. 1 ) Co kdo komu mohl udeiacl, to udělal. Roku 1577
zajal Kryštof lidi, kteří trávu u mlýna Žehrovského sekali. Větší ještě kyselosti vznikly, když soud zemský
díl Přepeřský Karlovi a Jaroslavovi přisoudil, poněvadž tím Kryštof o svůj díl přišel. 3 ) Také paní Aléna
příčinu dávala k novým svárům, jako na přiklad r. 1579, když na bělidle u Turnova Regině Kamarytce
sedm kusů plátna tenkého (po 60 loktech) pobrala a na louce při mlýně Kocourovském trávu postskala. 3 )

Po těchto sporech přišla poslední hodinka Kryštofova, jenž zemřel roku 1584 dne 20. února
a pohřben v kostele Turnovském. S manželkou svou Eliškou, purkrabínkou z Donína, měl tři syny, z nichž
dva před otcem zemřeli. Zůstal ještě třetí Adam, jenž otce přečkal a pod poručenstvim mateře zůstával;
ale mladý pán zemřel již roku 1585, a tak Eliška, jež za živobytí manželova statek SkaŠovský koupila,
mocně se všeho statku Rohozeckého ujala. A to i proto učinila, že Kryštof před smrtí poddané na
Rohozec obeslal a jim poručil, aby Elišce člověčenství slibovali. Tu však jí největší protivenství
činil Jaroslav.

Jan Kopřiva, rychtář Turnovský na straně Rohozecké, vzal dva poddané Jaroslavovy do vězení
Šatlavního, z nichž potom jednoho pustil. Tu Jaroslav poslav k němu Blažka Turnovského, rozkazoval,
aby poddaný jeho Šimonek byl puštěn, že chce na místě jeho za spravedlivé učiní ti. Po té vzkázal mu
rychtář, aby mu nerozkazoval, že není jeho poddaným. Jak vzkázal, tak to Blažej pánu pověděl. Poslal
tam pán ještě dvakráte, ale Kopřiva nebyl doma. Sebral se tedy některý den v postě (r. 1584) s čeládkou
a zástupem lidí poddaných a okolo 2 hodin na noc (tedy z večera) přišel do domu rychtářova, jenž
odpočíval, maje hlavu položenou na stole. Když vkročil pán a zavolal Kopřivo! ten se ozval a pán
spustil: „Co já nejsem toho hoden, když já po svých služebnících posílám, aby mi poddaného pustil, aby
ho neměl pustiti? A vzkázals mi, že já tvým pánem nejsem, abych ti rozkazoval!" Potom lál a šellmoval,
a když se ho rychtářka chytila prosíc, aby se ráčil spokojiti, odbyl ji řka: „Mlč, babo!" a zase Šelmoval.
Tu řekl rychtář: „Má vrchnost nemá mě za Šelmu." I lál opět Jaroslav mluvě: „Chlapský šelma! a musíš
jím zůstati. Proč jsi mého poddaného do vězení dával?" Řekl rychtář: „Udělal jsem to, pane, pro spokojení,
ale pustil jsem ho a druhého jsem tam v šatlavě nechal, bude-li ho kdo z čeho viniti." Ale Jaroslav přece
lál a chytiv ho za bradu, políčkoval ho a dal mu pohlavek, až upadl, mluvě: „Zvyj, chlape! nepotřásej se
nad mými poddanými! Kdybych tvé starosti, lotře starý, sobě nevážil, že by tě museli z toho místa vžiti." 4 )

Asi roku 1585 nebo 1586 vdál a se Eliška po druhé za Ferdinanda Hofmana z Grynpichlu a ze
Střechová , dědičného hofmistra v knížectví Štýrském a dědičného maršálka v arciknížectví Rakouském,
též cis. radu, komory dvorské presidenta a hejtmana v Novém městě. Tomuto r. 1586 zámek Rohozec
s polovicí Turnova a tvrz Skašov se všemi vesnicemi zapsala tak, aby se v ten statek po smrti její uvázal. 5 )
Ale k tomu kromě Skašova nedošlo, poněvadž Karel a Jaroslav proti Elišce při odpornou zdvihli a
dokazovali, že mají k Rohozci lepši právo, než ona. Když tím také na Hofmana útočili, také se na ně
hůl našla. Poněvadž totiž otec jejich se zavázal, že část panství Rohozeckého a Skalského v manství
uvede, nyní na né nastupováno (r. 1591), aby jeho přípověd splnili, ale bratří vytáčkami a výmluvami
vždy toho dosáhli, Že se prodlévalo. Tu pak r. 1593 dne 23. června na soudu zemském zboží Rphozecké
Jaroslavovi přisouzeno. Potom v září Eliška poddané skrze jednoho pána vyslaného z poddanosti a
člověčenství propustila a v tu chvíli Jaroslavovi slibovali. Za to vyprosil si Hofman na císaři Rudolfovi
majestát (r. 1593, 24. července), aby mu pro služby jeho čtrnáctileté v presidentství všechna spravedlnost
a všechen nápad na statcích n. Adama z Vartemberka pro neuvedení v léno dán byl. Pro větší bezpečnost
dáno mu dne 9. října ujištěni, až se královský prokurátor Rohožce a Skal dosoudí, že mu statky ty ihned
postoupeny budou. Jak to však tehda pomalu chodívalo, vlekla se ta věc po léta, až přece utekla.

V příčině statkúv, o něž se oba bratří s Eliškou soudili, již roku 1585 ujednání učiněno a
roku 1593 dne i. prosince dílčími cedulemi utvrzeno. Dostal tedy Karel zámek Rohozec s pivovárem
a prádlem, polovici mlýna Kocourovského při Turnově, vsi Daliměřice, Ohrazenici, Jenšovice, Činov,
Rohozec, Bukovinu, Dolanky, Pozořice, Vražedník, Loučky. Jaroslavovi dostaly se polovice města Turnova,
kterou n. Kryštof držel, a vsi Nudvojovice, Modřišovice, Mokrý, Všeft, H voz deek o, Borčice a Ždár. 6 )
Jaroslav zemřel pak roku 1602, nezanechav z manželství svého s Annou Kateřinou ze Smiřic potomkův.

‘) DZm. 71. C 8 . ’) Tamže P 20, reg. kom soudu. 3 ) Reg. kom. soudu. 4 ) Tamže. *) DZ. 23. D 24 fl ) Archiv gub.
reg, kom. soudu.

2f

204

ROHOZEC HRAD.

Tedy zdědil Karel po něm všecky jeho statky kromě Svijan, které zůstaly vdově. Roku 1604 dostal
zase jednou královský prokurátor rozkaz, aby se hotovil s průvody, poněvadž měli býti Karel a Anna
Kateřina pro neuvedeni v léno souzeni. *)

Karel, JMC. rada, hejtman kraje Boleslavského, měl manželku Kateřinu hraběnku z Mansfeldu
a Heldrunku, jíž vkladem r. 1605, 17. září na dvoru Jílovském s mlýnem nově vystaveným, vsi Bezděčině,
Sestroňovicíci, Pelikovicích 6000 kop gr. č. věnoval. 2 ) Dal též předhradí Rohozecké v nemalém dilu
obnoviti a zemřel 13. srpna 16 ir. Jeho pozůstatky jakož i bratra jeho Jaroslava byly při kopáni základních
zdí kostela Panny Marie v Turnově dne 6. května 1825 ve skvostných cínových rakvích nalezeny a potom
r. 1827 do Mnichova Hradiště odvezeny, kde posud v kostele sv Anny odpočívají. Karel měl dva syny,
Jana jfiři a Jindřicha Otu , pak čtyři dcery, Annu Sybillu (manželku Jana Arnošta hrábl z Mansfeldu),
Julii Marii (manželku Jana z Vartemberka), Marii Alžbětu a Dorotu Kateřinu, které svobodny zůstaly.
Paprocký dí o těchto dcerách, že byly panenky v bohabojnosti a v dobrých mravích vychované, pýchy
žádné při sobě nemajíce. 3 )

Br/y po smrti otce svého rozdělili se bratří o panství Rohozecké, statek Skalský obapolným
snesením bez dělení k prodeji zanechávajíce. Oté dostaly se Přepeře ves s čtvrtým dílem Turnova a
s některými vesnicemi, psal se však i později pánem na Rohozci. Janovi Jiřímu, jenž byl tehda komorníkem
JMC., dostaly se : Zámek Rohozec s předhradím od otce v nemalém dílu obnoveným, bibliotéka (kromě
některých lis:ů rodu Vartember&kého, jež dříve za Janem Jiřím byly zůstaly), rystkomora, střelby, pivovár
se sladovnou, dvůr poplužný s poplužím atd , ovčin pro několik set ovec, lázeň nově vystavěná v zahradě,
s prádlem pod zámkem, kusem louky pro bílení plátna, záboj neb olejna, Čtvrtý díl města Turnova (druhá.

‘) .Archiv, gub. *) DZ. 132. Q 9. a ) Paprocký 1 . c.

ROHOZEC HRAD.

205

Památky po Vartembercích, pánech Rohozeckých, z XVI. století v Turnově: Náhrobní kameny pana Kryštofa
a syna jeho Adama z Vartemberka (r. 1584 — 1585) z bývalé hrobky u sv. Mikuláše v Turnově.

Cínová křtitelnice témuf kostelu pány z Vartemberka pořízená z roku 1541.

Kreslil Jan Prousek,

čtvrt náležela ke Přepeřům a ke Skalám), radnice s právem konšelským a rychtářským, klášter v Turnově,
kde jich otec leží, k jehožto náhrobnímu kamenu a epitaphium každý bratr daruje 125 kop gr., Rohozec,
Dali měřice, Ohrazenice, Činov, Dolánky s cihelnou a mostem přes Jizeru, Pohořice, Bukovina, Vražedlník,
Loučky, Jenišovice s kostelem sv. Jiří, Odolenovice, Ždárek, Počeřice. *) Poněvadž si Ota potom v dílu
svém Přepeřském zalíbil, rozdělili se oba bratři ještě roku 1613 v pondělí po Všech svátých o statek
Skalský, a k panství Rohozeckému připadl potom ještě následující díl : Zbiroh hrad pustý a pod ním
5 Udí osedlých, vsi Mnichovka, Loučky, Besedice, Vranov, Lištný, Vrat, Propastný, Chloudov, KolDerová,
Hamštein, Zásadka, Záhoří, Pipice, Dlouhý, Smrči, městečko Brod, Brodce, Pelechov, Proseč, Bytouchov,
Spalov, Malá a Velká Horká, Střevelná, Zvikov, Radčice, mlýn při Brodu hoření a dolení, hamr železný
nad Brodem, vápenice pod Vraty, rybníky, loučka, řeka Jizera a jiné vody a lesy. l 2 )

Po učiněném rozdílu povstaly mezi bratřími kyselosti. V dílčích cedulích byla slova doložena
„a poněvadž otec náš ten kostel před smrtí svou na větším díle spravil a na něj nemalý náklad učinil,
za slušné uznáno, abychom my na dokázáni lásky a poslední služby synovské nad hrobem téhož pana
otce kámen hrobní a epitaphium při tom na památku udělati dali. 4 * Ota se pořáde k tomu neměl a Jan
jej skrze Jana Štrobla, svého německého písaře, napomínal, aby svůj díl 125 kop odvedl; když pak přece
nedával, nejednou si pán stěžoval, že pro tak malou sumu musí s ním rozeznán býti. Roku 1615
pohnal jej o to do komorního soudu. Ale Jan Jiří také nerad platí val. Již roku 1608 byl od Daniele
Kapra z Kapršteina, měštěnína Starého města Pražského, na svou snažnou žádost a přímluvu dobrých
pánů do domu v Praze „u vysoké mříže 4 * s několika osobami čeládky přijat a tu mu bytu přáno. Jan
Jiří tehda vysoce připovídal, „že od toho podlé náležitosti zaplatí 4 *, načež Kapr se ubezpečiv, Žádného
zápisu nebo pojištěni nežádal; vida pána vzácného a ušetřuje sobě a váže mnoho osoby, slov, sliibův a
připovědí sobě činěných, i šatův ložních k užíváni čeládce propůjčoval, ale osm let na zaplacení s velikou
škodou svou očekával a po přátelském vyhledávání teprve po půhonu učiněném ke svým penězům přišel.

l ) DZ. 187. N 17, arch. DZ. J ) DZ. 188. C 3.

Hrady a zámky České X.

28

200

ROHOZEG HRAD.

Za to však byl Jan Jiří velice pyšný, jak viděti jest z psaní, které mu poslal roku 1616 Vácslav Boryně
ze Lhoty. V něm doloženo bylo: „Nevím a tomu rozuměti nemohu, jsouce spoluspřízněni, čím mi tak
jako spřízněnému nepíšete, zdali se Vám pro Vašili rozumnost čili pejchu špatným býti zdám, ježto se
něco vzácnějšího a vyššího, než ste Vy, za mě nestydí a mně podlé spřízněni tak píší." Proto zlobil se
Jan Jiří, jakoby v starožitnosti a vzácnosti jiným rodům roven býti neměl. *)

Když začalo povstání roku 1618, přidal se Jan Jiří k stavům podobojí a dal se od nich při
různých příležitostech potřebovati. Byl principálním komisařem mimo zemi jak k Bavorům, tak i ke
sjezdům unie, poněvadž jsa více Němec než Čech, dobře německy mluvil. Také volil falckrabě, při jehož
korunování vykonával úřad číšníka, a byl roku 1619 komisařem, když se lid vojenský z Čáslavská a
Chrudimská k Vídni vypravoval Proto se nacházeli mezi osobami, jež měly býti (6. ledna roku 1Ď21)
vězením stiženy. Ale Jan Jiří záhy se byl zachránil útěkem a hned po bitvě Bělohorské sobě u kurfirsta
Saského pardon získal (15. listopadu roku 1620) jakož se i u Adama z Valdšteina ohlašoval, aby mu
provinění jeho odpuštěno bylo. Neznámého času prosil i Zdeňka z Lobkovic za přímluvu, dokládaje :
„Není již z rodu mého na tomto světě nikoho jiného, než já a můj nezdárný bratr, prosím, aby V. Excell.
tento ještě slabě svítící knot, aby úplně nevyhasl, chrániti ráčila." Přes to, že se sám kurfirst Jan Jiří dne
15. března roku 1Ď21 zaň u Karla z Lichtenšteina přimlouval, přece po nařízení císařském (16. září
roku 1622) přísným soudem na něho nastupováno. Téhož roku dne 3. listopadu odsouzen jest všeho
svého jmění, totiž Rohožce a Nového zámku s Lipýim. Bratr jeho Ota Jindřich, jenž byl po všelikých
dobrodružstvích z vězení z Prahy uprchl a po bitvě Bělohorské víru katolickou přijal, nemohl nic z těch

statků zachrániti, poněvadž byl od bratra svého dílným. *) Jan Jiří přišed ještě jednou do Cech, opanoval
roku 1631 na krátkou dobu Rohozec 3 ) a zemřel náhle některý rok potom v cizině, vypiv velký pohár
vína na zdar koruny České. Roku 1Ď35 ještě žila Dorota Kateřina, sestra jeho nevdaná. Tehda velice
žalovala kurfirstovi Saskému, že Sasové jí roku 1631 všechen její majetek v Turnově zničili, tak že ani
neměla koní, aby mohla odjeti ; pak se prý někteří velitelé nad ní slitovali a dali ji dopraviti do Žitavy.
Zde bydlela s mateří svou 80 let starou nějaký čas, až tato zemřela. Majíc nedostatek, prosila kurfirsta
za podporu, aby se mohla vrátiti do Čech, jsouc té naděje, „že císař tam lutryány a zvláště chudou slečnu
trpěti bude." 4 )

Místodržitel Karel z Lichtenšteina prodal roku 1Ď23 v sobotu po svátých Fabiánu a Šebestiánu
zámek Rohozec, čtvrtý díl města Turnova s dvorem poplužným a vesnicemi (tedy v tom objemu, jakož se
k roku JĎ13 vypisuje) Albrechtovi Vácslavu Eus. z Valdšteina za 49.244 fl. uherských, jemuž nad to
i dědictví to roku 1624 v úterý po sv. Šťastném z práva zemského propuštěno, tak že nyní tvořilo čásť
knížectví Frýdlantského. 5 ) Kníže z panství tohoto učinil podmanství, jež trhovou smlouvou 20. května
roku 1628 prodal svob. pánu Mikuláši Desfours v Mont a Adienville , JMC. komorníku a nařízenému
nejvyššímu, též arciknížete Leopolda Rakouského komorníku, a listem manským (v Jičíně 23. května r. 1628)

daným jemu pod léno dal zámek Rohozec s městečkem Železným Brodem a 29 vesnicemi, dvory, ovčíny,
sady atd., s masným krámem v Daliměřicích, mlýny, olejnami, pilami, řekou Jizerou a rybníčkem řečeným
Masovec, lesy, porostlinami, chmelnicemi a konečné panství Skalské s příslušenstvím 6 ) Týž Mikuláš
obdržel pak též Semily a Sloupno v zástavu.

Ač byl Mikuláš ve službě knížete, přece císaři věren zůstal. Pro tuto věrnost císař Ferdinand II.
po zavraždění knížete (roku 1Ď34) Mikuláše tím odměnil, že ho (kromě udělení hodnosti polního maršálka,
dvorské válečné rady a skut. komorníka) i s potomstvem ve stav hraběci povýšil a znak jeho rozmnožil
(30. dubna roku 1634). Jmenované již statky majestátem královským (v Šoproni dne 10. ledna roku 1635)
v dědictví obdržel (tak aby již manství nebyla) a 28. ledna 1636 mezi stavy české přijat byl. Zemřel
v Rohozci 5 prosince roku 1661, a byl dle žádosti své v poslední vůli vyslovené v Jičíně v kostele
sv. Ignacia v rodinné hrobce vedle dítek svých Františky a Eleonory pochován.

První manželka jeho byla Maria Eufemia hrabinka z Eggenberka a s ní měl 3 dítky: Albrechta
Maxmiliána (f r. 1683), Františku Klaudii a Marii Eleonoru. Tyto dvě, jak svrchu dotčeno, v útlém věku

Markétu

licliííCVCii z Belasy a Lichísn

ií a jiiuvéru

(ý r. 1674) měl dceru Marii Markétu, později provdainou za pana Františka Vácslava Černína z Chudénic
na Radeníně Tato dědila po otci svém Malý Rohozec, který po její smrti roku 1Ď72 manželu jejímu
připadl. Albrecht Maximilian y jediný syn hraběte Mikuláše, jest zakladatel Desfourského fideikomisu, který
z panství Rohozeckého a Smržovského zřídil. 7 ) Sloužil jako otec jeho na vojně a byl konečně generálním

') Reg. kom soudu. 2 ) Elvert Bestrafung der bohm. R ebellen str. 23, 25, 124, 133, 14O, 148, 151. Bílek děje konf. archiv
Roudnický. 3 ) ČČM. 1881, str. 57. 4 ) Archiv Drážďanský. : ’) DZ 194. E 11, 144. B 22. *) DD. 71, 60. 7 ) Smržovka až k roku 1662
k Semilfím náležela; Sloupno dostalo se vdově zemřelého. Na Smržovsku týž hrabě založil vsi Albrechtsdorf a Georgenthal.

ZBIROH HRAD.

207

vachtmistrem, plukovníkem, cis. radou, skutečným komorníkem a radou dvorského a komorního soudu
v Čechách. Císař Leopold udělil jemu a potomkům jeho 13. ledna roku 1674 predikát „vysoce urozený",
rozmnožil erb rodiny a potvrdil v Novém Městě za Vídní 16. února r. 1678 zřízeni majorátu Desfourského
v Čechách. Byl hlavním dobrodincem řádu Paulanů v Praze, u nichž také po Své smrti (f 15. ledna r. 1683)
pochován jest. První ieho manželka Anna Serafia z Valkenšteina zemřela r. 1631 bez dítek, druhá Marie
Polyxena z Šenfeldu spravovala po smrti manžela svého jakožto póru čníce nezletilých dítek svých Rohozec,
Semily a Skály. Tkl r. 1675 z několika pokojů zámeckou kapli sv. Trojici zasvěcenou přestavěla a kapli
tu bohatě nadala. Přikoupila též Malý Rohozec od Evy z Walterskirchen rozené z Chudénic, a v Praze
tři domy pro rodinu svou vyměnila. Zemřela r. 1698 a pochována též u Paulanů.

Tři synové po ní zůstalí dvě nové linie založili. Albrecht Maxmilián Antonín byl zakladatelem
Rohozecké linie, která. r. 1831 vymřela, Matěj Vácslav Josef založil Skalskou linii, která po vymření předešlé
Desfourský fideikomis zdědila a posud kvete; třetí syn Ferdinand Magnus Ignác, držitel Semil, přečkal
syny své a bez potomků zemřel. Z linie prvé seděli na Rohozci:

Albrecht spolu pán na Spáleném Poříčí a Mitro vících, Průhonicích, Mladéjově a Jílovém, císařský
rada a skutečný komorník, f 7. srpna r. 1732.

Karel Josef syn předešlého, jenž Poříčí a Mitrovice pro dluhy r. 1748 odstoupil. Za něho zbouření
sedláci z Hradecka od Turnova k Rohozci přitáhli a 24. března roku 1775 zámek vyloupili, až konečné
u Českého Dubu od vojska císařského poraženi byli. Zemřel téhož roku 1775 dne 2. srpna.

František Antonín 7 syn předešlého, jenž držel majorat a Jílový a Malý Rohozec, zemřel jakožto
c. k. skutečný komorník a rytíř řádu sv. Diany dne 24. března 1822.

František Antonín mladší c. k. gub. rada, skutečný komorník, rytíř řádu sv. Jana druhé třídy;
zemřel bezdětek dne 29. července r. 1831, jsa posledním své linie. Rohozec se dostal potom hraběti Josefovi
Desfours r jehož potomstvu dosud náleží.

ZBIROH HRAD.

ezi Turnovem a Železným Brodem otáčí se Jizera klikatým tokem okolo hor vybíhajících
z Kozákovského pohoří, vinouc se mezi skalisky a lesnatými stráněmi. U vsi Rakous

teče dvakráte na způsob kliček vyhýbajíc se strmým horám po obou stranách stojícím.

Na západní straně vypíná se Chocholka a proti ní přes řeku jest vysoký vrch vybíhající
z hory Kozákovské ode vsi Mnichovky, jehož opyš nad Rakousy klínovitý tak jest
povydán, že se řeka dlouhým tokem okolo něho otáčí a na konci té zatáčky nepříliš
vzdálena jest od místa, kde ta zatáčka začínala. Na této vysoké hoře jsou zříceniny někdy přepevného,
ale dávno již pustého hradu Zbiroha, který právě z té příčiny, že se na něm již dávno nebydlelo, ukazuje
nám způsobu jednoduchého a prostého sídla, jak ještě bývalo v 15. století.

Dobrá cesta jde k němu od Maloskalského nádraží pěšinou na patě vrchu až k Dolnímu Zbirohu
a odtud po boku hory jako pouhá pěšina a jen kouskem vozová cesta, tak že člověk tu neznámý snadno
může zblouditi. Pak se zatáčí nahoru a vede okolo domků Horního Zbiroha až k poslednímu domku, nad
nímž jest pole, které se za krchov vydává. Stará cesta ke Zbirohu jde na druhé (severozápadní) straně

hory a byla způsobena toliko pro pěší a jezdce, tak že tu příjezdu na voze nebylo, a to dosti strmě do

kopce. Nahoru přijdouce a ohlednouce se po hradišti snadno postihneme, že tento nevelký hrad měl tři
oddělení, kteréž pojmenujeme předním, prostředním a zadním. Přední hrad k západu ležící jest nerovný
a nyní prázdný, na němž jen některá malá stavení dřevěná stávala. Na severní straně na skále jsou
zbytky polookrouhlé bašty, kterou lze jen z venkovské strany spatřiti, k jihozápadu zavřeno bylo toto
oddělení skalisky s povrchu vyčnívajícími. Východně odtud jest prostřední hrad čili palác bývalých pánů
Zbirožských, tak vysoko položený, že se k němu po strmém kopci přijde a jindy bezpochyby po schodech
chodívalo. Tu spatříme stavení nepravidelného základu, pod nímž jsou tak zvané marštale, to jest sklepy
pod zemí, velké, dílem ve skále vytesané a dílem klenuté. Přístupny jsou jen (poněvadž vchod ze strany
vnitřní jest zasypán) z venkovské severní strany, kdež jest zed k tomu účelu schválně prolomena. Staré
na půl zasypané šíje vybíhají ze sklepů a pro ně není radno jiti na Zbiroh bez průvodce. Ve stavení na
hoře stojícím lze pozorovati tři odděleni, ale kromě dotčeného vchodu do sklepů a okna s vyhlídkou na
údolí Jizery nic pamětihodného. Od stavení toho spadá hora zase dolů do zadního hradu , který jest na

28*

208

ZBIROH HRAD.

Vy svltUni plánu: i. Skalisko řečené Bába; i. přední ohrada s 3. baštou; 4. prostředni odděleni s palácem; 5. zadní ohrada s 6. velikou

věži; 7. příkop; 8. nosatý výběžek se srubem.

severní straně sráznými skalami, jinde strmými stráněmi zpevněn. Jeho nejznamenitější a jedinou památností
jest velká věž na skalných stěnách stojící, kterouž proto lid vtipně kazatelnicí nazývá, ana dno zadního
hradu velice převyšuje. Základ stavení tohoto, z něhož viděti jen spodek na východní a jižní straně, jest
Čtverhran nepravidelný; Široké jeho strany jsou tam, kde ještě zdivo hmotou svou odporujíc povětří zbylo,
kdežto roh krátkých stěn se nadobro rozpadl. Na jižní straně velký kus skály nahrazuje stěnu, jak to
i jinde vídáme, a na východní straně tohoto staveni, pod nímž na severní straně jest dotčený „krchov w ,
spatříme jedirý otvor, totiž střílnu. Zvenčí lze na stěnách skalních čisti všelijaké novověké nápisy na
důkaz, že se Zbiroh přes svou vysokou polohu časlto navštěvuje. Pod věží k jihu jest nosatý výběžek,
který bezpochyby oplotěn býval. Příkop na východní straně ve skále vytesaný, kterýž víechen hrad od
ostatní hory dělil, činil tu přístup nemožným.

Dějiny nejstarší Zbiroha jsou nám neznámy, a to snad proto, Že nebýval hrad náš sídlem
samostatného panství, nýbrž s Rohozcem Hrubým býval sloučen. Jako část tohoto panství patřil v druhé
polovici 14. století Markvartovi z Vartemberka a z Kosti , který roku 1388 počal v zemi loupiti. Potom
král Vácslav rozhněvav se kázal obléhati hrad jeho Žleby, a tu Mark varta vzali královští do vězení
a dobyli také ostatních dvou hradův, Rohožce a Zbiroha. J ) Není pochyby, že hrad s celým svým okolím
ke královské komoře připojen byl, jako se stalo s Rohozcem. Další osudy Zbiroha jsou nám na několik
desítiletí zase neznámy. Za Časů husitských válek držel Zbiroh Ota 2 Bergova na Troskách a k tomu
polovici Turnova. V listě daném r. 1439 na rychtu v Turnově vyskytuje se s ním v držení polovice Turnova
Jan syn jeho, oba se dělíce o město s Henikem z Valdšteina. a ) Na své polovici města Turnova prodal
Ota r. 1440 plat Jindřichovi z Vartemberka. 3 } Bylit pak tito páni poslední vůbec, kteří na našem hradě
přebývali, an nedlouho potom zbořen byl. Po husitských válkách totiž na kolika hradech okolních
zůstávaly posádky, jež z nich vypadaly do okolního kraje velké loupeže činíce. Okolní panstvo sebraio
lid svůj r. 1442, takové posádky rozplašilo a sídla jejich bořilo.

Zbofený hrad zůstal Janovi z Bergova a na Chlumci až do jeho smrti. Roku 1458 byly všecky
dědiny po něm na rozkaz krále Jiří jako odúmrť královská provolány v Mělníce a Jičíně a hrad Zbiroh
s vesnicemi řečenými Mnichovka a Vraty daroval král Žo/ce a Dorotě 2 Bergova , sestrám již řečeného
Jana, 4 ) proti nimž také nikdo neodpíral; tudíž jsou po právu dvorském zvěděny na panství Zbirožské
(r. 1459). Teprve po zvodu připovídal se ke Zbirohu Hynek z Valdšteina a ze Skal a r. 1463 učinil se

*) Staří letop. str. 4. a ) Archív Turnovský. 5 ) Rel. tab. II. igo. *) DD. 5, 23. a 16. fol. 84.; archiv č. IU. 567.

TVRZE V OKOLÍ ROHOŽCE.

209

Svijany-Podolí.
Kreslil Jati Prousek.

sestrami o něj nějakou smlouvu, Čemuž rozumíme tak, že práva jejich koupil. *) Pustina hradu dostala
se opravdu k sousednímu panství Vranovskému Či Skalskému, u něhož roku 1538 „Zbiroh zámek pustý“
s polovicí města Turnova nacházíme. Tehda se pod hradem lidé usazovali a roku 1613 bylo tu již pét
osedlých. Právě v těch dobách vzniklo na krátký čas ještě samostatné zboží Zbirožské. Bratří Jan Jiří
a Jindřich Ota z Vartemberka , kteříž se byli dříve o panství své Rohozecké rozdělili, nyní se dělili r. 1613
o panství Skalské, při čemž k dílu Rohozeckému Jana Jiřího připadl hrad Zbiroh pustý s několika
vesnicemi. Nedlouho potom vše to převrhly následky Bělohorské bitvy, a Rohozec i Skály s pustým
hradem dostaly se jednomu pánu.

TVRZE V OKOLÍ ROHOŽCE.

SVIJANY.

e Svijanech (původně Sviňanech) jest na kopci nový zámek,

1 íq, jednoduché stavení, které stojí na místě bývalé tvrze; ale
i ta nebyla velikého stáří, postavena byvši teprve pozdě
1 v 16. století. Svijany totiž bývaly od pradávna v drženi klá-
štera Hradíštského, od něhož je koupil Jindřich z Vartemberka před
r. 1420 do svého života. Ale král Zikmund zastavil r. I437 dvůr
ve Sviňanech s rychtou Jenišovskou a některými vesnicemi Hynkovi
s ValdStema, 1 ) a od té doby drženy k panství Malé Skály. Stav
ten zůstal až do r. 1565, jak lze seznati z dějin Rohožce a Skal,
ale tehda asi postavena to tvrz, poněvadž Svijany s jistými vesnicemi
určeny byly za díl nezletilému Jaroslavovi s Vartemberka , 3 ) Tento
došed let svých a dědiců nemaje, zastavil r. 1592 Elišce Berkové
zValdšteina několik vesnic dílu svého, 4 ) a r. 1600 učinil nápadní zápis
manželce své AnnČ Kateřiní Vartemberská se Smiřic , tak aby se po
smrti jeho ve vše jeho dědictví uvázati mohla. 5 ) Když tedy Jaroslav

') DD. 23. str. 202 a 519. ’) Archiv č. I. 517, rkps. c. k.
arch. dvoř. č. 185 a archiv gub. *) DZ. 88. C 29. 4 ) DZ. 168.
O 14. 5 ) DZm 236. C 10.

r. 1602 zemřel, stala se Anna Kateřina paní na Svijanech a vdala
se po druhé za Jáchyma štika Ondřeje z Holiče , jemuž umírajíc
(f- r. 1610) všechno svoje dědictví odkázala. Týž oženil se pak
s Voršilou Žofii z Oprštorfu, již r. 1614 na zboží Svijanském vě-
noval.*) Roku 1615 odprodal od ného polovici města Turnova,
která se strana Svijanská jmenovala, Albrechtovi Janovi Smiřickému
ze Smiřic, a za to od něho dostal statek Prepeřský.*) Jsa jedním
z hlavních původců povstání (r. 1618) dal se potřebovati potom ve
všech důležitých jednáních, vynikaje nad jiné účinlivosti 3 ) Proto
laké hned po bitvě Bělohorské ujel a statky jeho ihned zabríny.
Ale Žlik, uchýliv se do Zhořelce, všechnu vinu potom na jiné
svaloval a úpěnlivě se dožaduje pomoci o Karla z Lichtenšteina,
k utišeni Slezska se zakazoval. 4 ) Přes to však odsouzen jest hrdla,
cti a statku, a jméno jeho na šibenici přibito. Ale potom zdržuje
se ve Frýdlantu u svého přítele pana z Rederu k rozkazu kurfirsta
Saského dne 18. března r. 1621 jat byl a pobyv přes devět neděl
ve vězení Drážďanském vydán byl do Prahy. Tn pak dne 21. června
veřejně sťat, když mu drive byla pravice uťata a s hlavou na věži

*) DZ. 136. P 28. *) DZ. Í91. G 3. G 5. s ) Obšírně Bílek

V konf. *) Elvert, Bestr der bohm. Rebeli. 15 — 17.

210

TVRZE V OKOLÍ ROHOŽCE.

zdejšího vyskytuje, a teprve v přičiní té v ][. 1398—1404 s Ha-
nušem se setkáváme. 1 ) Kromž toho jesit řeč i o nějakém
Chvalovi, kterýž mři tu statek a před rokem 1407 zemřel.
Tehda a dvě léta potom seděli to HanuS 1a Albert Pancířové^
bratří, hezpochyby synové předešlého. T ) Po nich následoval
Bedřich , vladyka rodu neznámého (r. 1417). Nástupce jeho
Vácslav Doubravec z Doubravan držel Vlast ib oři ce k Fryd-
šteinu a zemřel r. 1424 bezdétek, pročež král Zikmund zboží
to odumřelé a na korunu spadlé daroval téhož roku dne
30. října Jankovi z Doubravan a BohuSi z Kovaně. Onen
se pak r. 1425, tento r. I432 jako pán piadaci kostela zdej-
šího vyskytuje. 8 ) Roku I424 ještě tvrz stála, ale v letech
následujících spustla Fusta byla, když r. 1483 statek ten po
smrti Michala a Zdislava bratří z Loučeni na krále spad]
a Šťastný z ValdŠteina si Vlastibořice ke svému panství Skal-
skérau vyprosil. 4 ) Při rozdělení téhož panství r. 1565 dostaly
se Vlastibořice ke Svijanům.

mostecké vystavena. Teprve po roce oboje vdově vydáno a k tělu
zemřelého do hrobe v kostele německém n sv, Salvatora přiloženo.

Panství Svjjanské a patřící k tomu statek Kurovodský pro-
dány r. 1622 Albrechtovi z ValdŠteina a nedlouho potom ke kní-
žectví Frýdlantskému připojeny. Kuíže zastavil roku 1624 Svijany
a jiné statky jakožto léna Maximilianovi z ValdŠteina , jemuž po
smrti knížete r. 1635 dědičné ponechány. * 1 * * ) Následoval pak po něm
(t r * j 654 ) fi y n Ferdinand (f r. 1702) a po tomto syn Karel

ArnoSt (f r. I713), jenž mužských dědiců nezanechal. Svijany pro-
daly tedy dcery jeho r. 1714 Františku Josefovi hraběti z Vald-
Steina. V držení jeho potomstva zůstaly Svijany až do r 1814, kdež
prodány Karlovi knížeti Rohanovi, jehož potomstvu posud patří.
Sídlem panství přestal býti zámek zdejší od té doby, co zámek Si-
chrovský (prvotně r. l6gO založený) přestavěn jest v nádherné sídlo. 4 )

OB y VLASTIBOŘICE.

\||W e vsi Vlastibořicích (severně od Svijan) do nedávná se spa-
třovaly val a příkop, též sklep z bývalé tvrze pocházející,
Njf a to v sedlské zahradě blíže kostela. Ves má jméno své po
'lt S Vlastí bořících čili čeledi V las tibo rove a patřila roku 1357
| • Slaviborovi z Vlastibořic. Anežka odtudž, dědička statku
tohoto (snad dcera Slaviboroval, v dala se za Ješka z Vartera-
berka a z Děčína a prodala roku 1379 tvrz Vlastibořice s dvorem
a dvojím poplužím, ves s podacím a vsi Jivinu a Třtí HanuSovi
Pancíři ze Smojna 3 ) S podivením však je, že se v 1 . 1393 — 1397
nikoliv Hanuš, nýbrž Ctibor Hrádek a Vlastibořic jako pán podací

') Bílek, děje konf. 4 ) Viz Soraraerovu topografii. *) Ub.
conf. rel. tab. I. 457.

LOUKOVEC.

Svijan jest i Loukov i Loukovec, a oboje asi prvotně
sloulo Lonkov. Roku 1225 darovala Bolemila, man-
želka Bavorova, vsi Chlum, Lazoc, Koryta, Lštění,
Loukov a Březinu přes odpor synů svých řddu sv.
Jana,*) při němž pak Loukovec po dlouhá léta zů-
stával. Držíván hyl k Dubu, i když tento přešel v drženi
zápisné; zejména tak hylo r. I434 za držení Jiříka z Dubé,
kdež se také Matěj Těžký z Loukovce, bezpochyby úředník
jeho, připomíná.") Od r. 1473 přeli se o Loukovec Linhart
z GutSteina s Kryštofem Šůfem z Hel fem burka a syny jeho
Jindřichem a Jiříkem. Výpověd soudu komorního byla (r. 1480),
aby Šůfové Linhartovi Loukovce postoupili. ’) Kryštof měl
na Loukovec zápis od krále Jiří, kterýž itaké král Vladislav
synům jeho potvrdil. Linhart zase odvodil právai svá odtud, Že byl
v držení zboží Dubského, k němuž Loukovec patřil. Později nabyl
Loukovce dvoru a vsi s vesnicemi Hubalovera, Koryty, Sovenici,
Olšinou. Proséci, Chlumem, Jabloncem a Okny Petr Zviřetický
z Vartemberka. kterému jej král Vladislav r. I4.99 na ten způsob
potvrdil, aby on ani bratr jeho Hašek z něho spi aco váni nebyli, leč
od toho zákona, kdyby celé Dubsko vyplatil.")

Petr zastavil zboží to T. 1503 Janovi z Vartemberka. který
je hned potom vykázal za díl bratru svémn Vácslavovi. Asi v ty
časy postavena tn tvrz, která se poprvé r. 1504 připomíná, když
Vácslav zboží toho Vácslavovi Lttevskému ze Swinař postupoval s )
Tento předkládal králi, že jest tvrz na stavení a hospodářství velice
sešlá a že na opraveni více než 700 kop prodělal; ty mu tedy
(r. 1512) k zástavní sumě připsány a Jan Svojanovský z Bozkovic
jako držitel kláštera Hradištského mu potvrdil ty vesnice, které od
kláštera držel. 10 ) Roku 1514 mu také Hašek Zviřetický všechnu
spravedlnost rodu tohoto doprodal. 11 )

Měl jej pak Volfart Planknár a KynSferka a od toho jej
koupil AleS Berka z Dubé , jenž jej zapsal roku 1541 manželce své
Kateřině z Vesce . 12 ) Když Aleš před r. 1544 zemřel, hospodařil tu
obyčejně nejmladší její syn Albrech t t maje ustavičné potyčky s Mar-
kétou J.itevskon Řvinař. Albrecht knnpil les (t. j dříví stojaté}
od Markéty a když ho chtěl voziti, nedal mu ho Mikuláš Kocíovský,
manžel Markétin, brati. Jednou se oba spolu potkali. Albrecht
drže ručnici kratičkou ptal se Mikuláše: „Proč ty, varhaniče, ne-
chceš mně toho lesu dáti bráti?“ On na to: „Já vám ho nehájím

*) Líb. conf. mancale arch. capit. Prag. 4 ) DD. 14. f. fi8
lib. conf. 3 ) Arch. sv. Vácslava, lib conf. 4 ) DD. 17. f. 3. £ ) Reg.

I. 622. 6 ) Arch. Svatomář. 7 ) Arch. č. VII. 463 — 528. *) Archiv

musejní, arch. č. VI. 578. 9 ) DZ 84. G 7 — 8. 10 ) Arch. musejní.

n ) DZ. 84. G 8. I4 ) Reg. kom. soudu, DZ. 83. A 12.

TVRZE V OKOLÍ ROHOŽCE.

bráti." Tu zase Albrecht: , Kterak nehájíte bráti, když ste sami
v tom lese svou osobou byli." Potom Sel MikuláS do domu svého
a přihodil se k tomu Šach, jenž byl pařeznýra. I osopil se na něho
Albrecht, řka: „Čí jsi ty, chlape?" k Čemuž on odpověděl: „Čí jste
vy, pane? Já sem boží, jako Vy.“ I řekl Albrecht: „Chlape vy-
těpaný! I chceS-li, povím." I tekl ho trochu tou ručnicí, aby mu

6 OČÍ Sel. I poiom Sel ua Kotííuvkc a plál sc Maikély, pio£ mu
nedala lesu bráti. Pověděla, že mu nehájí bráti, než hajní. 1 )

Jiřík Labouoský z Lalouně vyprostiv si právo vyplatiti Lon-
kovec obeslal r. i 560 Kateřinu do soudu komorního, ale nic ne-
dokázal. 2 ) Albrecht žil ještě r. 1576 a zemřel před r. 1578. Tehda
učinili bratří jeho s Kryzeldnn z Lobkovic, vdovou, smlouvu, tak
že Šetříce pořízeni bratra svého, od poručenství nad sirotky upustili,
ale vyminili si, aby popiŠí-li pořádně statek, jim výpis rejster vy-
dala. Bohuchvoly syn Albrechtův, došed let svých oženil se s Man-
dalénou Kateřinou Slavatovnou z Chlumu, jíž r. 1603 na statku
Loukovci, mezi tím v dědictví zpupné uvedeném, věnoval. 3 ) Nabyv
panství Bělského a jiných statkův, odevzdal Loukovec synu svému
Alšovi, jenž tu seděl r. 1616 4 ) Tento odsouzen jest r, 1622 polovice
svého jmění a Loukovec prodán (r. 1623) Albrechtovi z Valdšteina.
Od něho postoupen nebo prodán zase Alšovi jako manství Frýd-
lantské a zároveň obdržel právo, aby mohl statek ten odkazovati.
Po zavraždění knížete ponechán mu statek, když však při vpádu
nepřátel osoboval si Bělou a Kuřívndy, statky otcovské, odňat mn
sice Loukovec, ale později (r. 1636) mu aspoň do života ponechán.
Když pak zemřel, daroval císař Loukovec Janovi Rudolfovi svo-
bodnému pánu 2 Bredau , polnímu maršálkovi.')

Jan Rudolf zemřel nedlouho potom, zůstaviv vdovu Annu
Kateřinu v. Donau, která koupila r. 1642 statek Kurovodský, ale
zase jej r. 1653 prodala, vdavši se za Jana Schoffiingera Statek
ten opět koupil syn Kryštof Rudolf Breda r. 1667 a připojil jej
k Loukovci. Syn tohoto Karel Jáchym, pán na Tachlovicícb a rada
komory, prodal statky Loukovec, Kurovodice a Kostrice (r. 1700)
fanovi Rudolf ovi hraběti a Mor siná. b ] Když tento nedlouho potom
ze nřel, dostal se Loukovec mladšímu jeho synn Josefovi Ignáci ,
který jej prodal rokn 1725 Marii Markétě hraběnce 2 Valdšteina.
Skrze ní dostal se pak k panství Svijaoskému.

CHLUM.

Ve vsi Chlumu, ležící u Jablonce, říká se posud staveni ji-
stému zámek, aniž příčina jest známa. Chlum připomíná se již
r. 1225, jak shora pověděno. K Loukovci patříval ještě r. 1622.
Možná, že potom nějaký čas byl samostatným statkem a že tu ně-
jaké panské sídlo stálo.

KUROVODICE.

U Olšiny nedaleko Svijan leží dvůr Kurovodice, pn němž
posnd vjděti tvrziště vodou otočené. 7 ) Dvůr ten patřil až do r. 1560
ke hradu Zásadce, když však Alikuláš Samšinský 2 Sam Siny Zásadku
prodal, ponechal si Kurovodice se vsí Hrádkem a postavil tn novou
tvrz. Na témž Statku pak Anně z Janvic, manželce své, věnoval.
Tato provdala se po smrti muže svého za nějakého Kekryce a kou-
pila dědičné právo ke Kurovodicfim od své želvy nebo švakrové Army
Donbravské z Samšinv;®) prodala pak statek ten r. 1604 Bedřichovi
Rausendorfovi ze Špremberha*) Tento prodal Kurovodice r. 1610
Jáchymovi Ondřejovi Šlikovi z Holiče, 10 ) a tak byl ten statek při-
pojen ke Svijanům. Při téirž statku zůstal až do r. 1624, kdež jej
Albrecht z Valdšteina s vesnicemi Blaty a Březinou prodal Matyáši

*] Reg. kom soudu. 2 ) Tamže *) DZ. 131. K 4. 4 ) Reg.

kom. soudu. s ) Bílek, déje kouř. fi ) DZ. 406. M 18. 7 ) Tvrziště
to snad pochází ze 14. století. *) DZ. 23. H o. *28. J 27. 9 ) DZ.
179. C 19. ,0 ) DZ. 183. Q 9.

a Wachtendonku ,
rytmisiru. Po jeho
smrti ponechán r.

1627 synu jeho Ger-
hardovi, a poněvadž
terno v císařském
vojsku slou-

žil, propuštěn mu
roku 1636 a 1637
z manství. ') Gerhard
prodal týž statek
roku 1642 Kaieřině
z Bredova, paní na
Loukovci, ale tato
měla jej jen do r.

1653, kdež jej zase
prodala Jiříkovi
Jeníkovi Zásad
skétnu 2 Gamsen
dorfu!) Po uěm a
po manželce jeho
Anně zůstala ještě
tabule s erby jich
a nápisy v kostele
Březinském. Roku
1663 v srpnu zemřel Jeník a vdova uvázala se v poručenství dítek
nezletilých, kteréž však přešlo r. 1667 na Jindřicha Jiříka, nejstaršího
syna, když let dosáhl. 3 ) Že však nesnadno bylo statek sirotkům
udržeti, prodán jest r. 1667 skrze pány od soudu zemského nařízené
Kryštofovi Rudolfovi 2 Bredova a připojen k Loukovci, 4 )

ALBRECHTICE.

Ve vsi Albrechticích nedaleko Svijan bývala tvrz jiX v 15. sto-
letí. Tu se zakoupili potomci Oldřicha Tisty z LibŠteina, z Plzeňska
pocházejícího (viz str. 12.1. Petr Tista 2 Albrechtic učinil r. 1412
almužnu křižovnikům Dubským, 5 ) a žil ještě r. 1437, kdež daroval
císař Zikmund odúmrť na několika vesnicích v Boleslavště. Synové
jeho Oldřich , Petr ; MikuláS a Bohuše obdrželi r. I447 zápiis na ves
Hedčany. kterou pak starší tři r. 1454 pro velikou vzdálenosf pro-
dali. 6 ) Asi okolo r. 1520 prodal Purkart Novohradský z Kolovrat \
tvrz, dvůr a ves Albrechtice a vsi Zásadu, Slavikov, Kameuí, Svojkov,
Radoňovíce a Sedlejovice Alšovi 2 Sovince, a tohoto syn Jan pro-
dal týž statek s dvorem Čaploukovským r. 1548 Kryštofovi Kyjoví
2 Kyjova!) V držení statku toho následovali pak syn Jan (j- r. 1580)
a tohoto syn Adam, jenž roku 1588 na Albrechticích manželce své
Kateřině Gerštorfce věnoval.") Žil ještě roku 1615, platě sbírky
a berně. Synové jeho Rudolf ; Jaroslav a Kryštof dělíce se o statek,
postavili ve vsi Svojkové nový panský dům, jejž tvrzí jmenovali,
a poněvadž se chtěli pro nábožeuství vystěhovali, prodali r. 1628
všechny statky své ke knížectví Frýdlantskému. Kníže je však ne-
zaplatil a ponechal je jako manství mateři dotčených tří bratří. Po
její smrti dědili statek sice synové, ale poněvadž se r. 1631 nepřítele
přidrželi, přišli o všecko své právo. Po zavražděni knížete dostal
Albrechtice (r. 1636) Daniel Beygott 2 Remerstadtu, c. k. nej vyšší. 9 )
Později držel Albrechtice Petr František z Nymisu, jenž r. 1668
zemřel, a poněvadž byl statek zadlužen, prodán r. 1669 Vincentovi
de Larnotte! 0 ) Od té doby nazýval se statek Sichrovským, poněvadž
robu 1690 postaven nový zámek v Sichrově. Roku 1740 prodal
František Inígo de Lamotte týž statek k panství Svjjanskému. ll )

*) Bílek, děje konf. 2 ) DZ. 147. M 26, 308 K 5. 3 ) DZ.

113 N 19, 114. K 24, archiv Tumov. ') DZ 317. K 1. 6 ) Lib.

erect. Vílí. 142. fi ) Archiv č. III. 518, 536, DD. 6r. str. 399.

') DZ. 8. D 16, X 8, N 12, O q. 8 ) DZ. 24. H 1. H ) Bílek, děje

konf. I0 ) DZ. 114. M II, 317 P 14. *') Sommer.

Klíční kování na dubové fortně vedoucí
k bývalé kapli zámku Svij anského.
Kreslil Jan Prousek.

MÍCHALO více hrad.

everné od Mladé Boleslavě může se poutník po kolik hodin piříjemně baviti,
procházeje pěkným a veselým údolím jizerským. Na straně západní jsou stráně
skalnaté křovím obrostlé nebo holé, ale neunavují oka, poněvadž pod nimi
na řeku a v právo od ní mile jest zříti na lučiny zelené a výšiiny stromovím
porostlé. Putujícímu pak jest veselo, poněvadž ustavičně lidské příbytky čistotně
upravené vidí. Z daleka již viděti jest malebné zříceniny Michalovic, *) kromě
kostelíka Vineckého nejkrásnější staré památky v okolí Boleslavském. Co se
v celých Čechách a snad málokde ve světě najde, to se uzří na těchto zříce-
ninách, když se jim třeba jen na půl hodiny cesty přiblíží; mezi směsicí vysokých
a nízkých ssutin vyniká trup bývalé věže, nenesoucí se rovně do výše, nýbrž
hrozivě nakloněný stranou až k upadení. Jest to onen posud tvrdý a nepře-
možený kus věže, kterýž lid okolní po svém venkovském vtipu Putnou nazývá,
neboť v skutku jakási podoba s putnou tu jest, poněvadž z hořejšího okrají okrouhlého
trupu kus zdi jako ucho řečené rádoby vyčnívá. Kdyby nebylo vésky a dvoru Micha-
lovic, spíše by se doptal na Putnu, než na Michalovice. Městištěm bývalého hradu
jest strmá ostrožna ze západní pláně vybíhající, kterouž na jižní straně hluboká a úzká
debřina od protější výšiny, na niž dvůr stojí, odděluje. Nynější navštěvovatelé ubírají
se ke hradu obyčejné pěšinou skrze domky Michalovic vedoucí a dostupují zřícenin
po kamenných neschůdných stezkách, které zvídavá mládež Michalovská jen tak tak vyšlapala; provalená
zed nějaká jest jim pak branou do zbořeniště holými zdmi a rumem pokrytého. Za starých dob však
tak býti nesmělo; nejen že hradby hrad objímající každého zdržovaly, ale hlásní a pozední nevrle hrozili

Srovnej Heber’s Bnrgen I. 35.

Michalovicc od západní strany.

í o

MICHALOVICE hr:ad.

21 3

Michalovice od východní strany.

každému nepovolanému, který se zvídavé přiblížil a příležitost hradu prohlížel. Byla-li přece někde branka,
jak se zdá, na straně jižní, zajisté byla zavřena těžkými dvířky a pečlivě ostříhána. Jediná patřičná
a obyčejná cesta bývala od západu přes nynější pole a vedla k prvnímu příkopu hlubokému a dosud
v původní své zpúsohě zachovanému Za ním bylo předhradí, návrší nyní prázdné, skorém asi čtverhranné,
jehož boky se na všechny strany strmé sklánějí, tak že se nahoru jen s obtíží vystoupiti může. Ještě
lze uzříti základy zdí, které předhradí na všech stranách zavíraly, a místo čtverhranného stavení na způsob
nějaké věže; také znáti dobře, že tu byly ještě některé jiné stavby kamenné, ale méně pevné než vlastní
hrad, neboť všecko již zmizelo s povrchu a pouze rum chudou travou obrostlý pozůstal

Mezi předř radím a hradem jest hluboký a široký příkop , cd zakladatelů velikou prací ve skále
vytesaný; boky jeho jsou tudíž tam, kde je ssutiny nebo prst spláchnutá nezakryly, jako stěny. Nyní arci
se místo najde, kudy se může do hradu vstoupiti, ale za dob starých, když most zvoditý zpodjat (natažen)
byl, nebylo ke hradu naprosto přístupu.

Hrad vlastní , mající podobu trojhranů se dvěma stranami vypouklými, skládá se z dolní a horní
ohrady a postaven byl docela po způsobu německém. Velká věž, hlavní čásť jeho, stála tři sáhy daleko
za hradbou, kteráž jde podlé příkopu, jsouc hlavní záštitou brány, jež se někde pod ní nacházela, jakož
i všech jiných bližších místností, nad něž jak výškou tak i tvrdostí svou vynikala. Sloh její jakož i plán
celého hradu, zejména však skrovné místnosti pro obydlí panské ukazuji k tomu, že hrad postaven ke
konci 13. století a že ve stavu svém původním až do spušitění potrval. Nynější stav věže jest žalostný,
anobrž děsný a hrozný, poněvadž se pozorujícímu zdá, jakoby každou chvíli naft spadnouti a všecko
pádem svým rozdrtiti měla. Spodní část totiž bezpochyby podkopáváním J ) byla proražena, tak že tu
nesmírnou tíži na své straně snésti nemohla, tudíž svrchní čásť zvýší hořejších tří pater se odtrhla a na
stranu podkopanou svezla, ale na zem spadnouti nemohla, poněvadž na jedné straně na zem dopadla
a na druhé straně o jeden kus přízemí dobře zachovaného se opřela a tak vlastně nyní kromě dotčených
dvou opor ve vzduchu vili. Zdi velikánu tohoto připevněného mají více než jeden a půl sáhu hrubosti

*) Obyčejně jce pověsí, že hrom do věže udeřil a ji rozbil, čemuž víry nedáváme. Spíže Be zdá, že ji dole asi na dvon místech
podkopali, aby se dostali dD vnitřku, tušice, že tu jsou poklady.

Hrady a zámky České X.

29

214

MÍCHALO více hrad.

a jsou po způsobu všech těchto staveb jako ulity. Dole v ní viděti jest místnost podoby džbánovité,
bývalé to vězení, ale horního otvoru není; z těch příčin jest nám hádankou, kudy tam vězně spouštěli,
neboť v přízemí dvéře býti nesměly. O klenuté světnici nahoře (u okna) a schodech točitých v hrubosti
věže udělaných (v tu stranu k Boleslavi) vypravují odvážliví lidé, kteří byli ze zvídavosti na vršek
ssutiny vylezli.

JNla stranu jižní od věže viděti jest vysoké zdi bývalého paláce s okny vylámanými, a odtud
dále v rovné Čáře jdou zdi nižší, které nádvoří horní ohrady zavíraly. Hradby a zdi na straně západní
a severní již nadobro se ztratily. Zdi dolní ohrady na východ v úhel se zbíhající také na severní straně
se již dávno dokonce sesuly, ale na této straně zachovala se čtyřhranná věž z ohrady povydaná a již na
svahu se nacházející, ve kteréž byla bezpochyby studně. Veškeré stavby na Michalovicích byly úpravně
z hrubého kamene zřízeny, ale vzaly zkázu nejdříve na západní a severní straně, poněvadž větrům a dešťům
odolati nemohly. Ale svědčí o pevné a důkladné stavbě, že pres spoustu kolika věků trvající přece zbytky
kolik sáhů vysoké pozůstávají. O staré šiji, kteráž pod Jizerou jdouc Boleslavé docházela, bájí se zde,
jako na jiných hradech.

Dějiny hradu Michalovského shodují se zcela s osudy rodu, kterýž jej postavil a až do svého
vymřeni držel, větve z bohatého rodu Markvarticů, kteří snad v okolí Boleslavé a Turnova tolik statků
měli, jako ostatní šlechta dohromady. Beneš Okrouhlý neb Okruíený (poněvadž si dával vlasy po starém
způsobu do kruhu střihati) syn Beneše Markvartice (r. 1217— 1222), seděl ještě na nějakém dvorci, ačkoliv
kolika vesnicím poroučel; syn jeho Beneš Pyšný seděl na hradě Velešině v jižních Čechách, jejž potomci
jeho větve mladší až do svého vymření drželi Tehdat pečetil on a ještě syn jeho znakem lva, ale potomci
jeho přijali za znak štít na pole černé a bílé rozdělený a nad helmou křídlo orličí. ') Bud Beneš Pyšný
nebo syn jeho Jan vyhlídli si na statku svém příležité místo a založili na něm nový hrad po způsobu
západním; také jméno domácí, kteréž posud dvůr a starodávný kostelík při něm měl, neponechali, nazývajíce
hrad nový Michelsberg a sebe pány z Michelsperka. 2 ) Teprve jejich potomci znali se zase ke starému názvu.

Jan z Michalovic připomíná se poprvé roku 1281; tehda získal od krále tři znamenité hrady,
vyměniv si je za menší některé statky, a zavázal se proto králi stále sloužiti. Král Vácslav daroval jej nad
to úřadem nejvyššiho číšníka (asi r. 1289). Od těch dob býval častěji při dvoře královském, zejména byl
i téhož roku přítomen, když kníže Kazimír zemi svou Bytomskou králi v manství a pod léno poddal. 3 ) Byl
přívrženec veliký nové zavedených turnajův a kláni, i vydal se na cestu, aby této kratochvíle hodně užil,
a klav v Porýní a ve Francii, zase šťastně se domů navrátil, což asi v 1. 1293 — 1296 vykonáno 4 ) Manželku
měl rodu vznešeného, Johanku z Rožemberka, kteráž jej přečkavši r. 1317 dne 3. února zemřela a v klášteře

Vyšehradském pohřbena byla 5 )
Janův syn Beneš , pán na Mi-
chalovicích, Velešině a jinde,
měl příjmí „Věrným, ale komu
věrným byl, paměti naše ne-
vypravují. Mezi věrnými krále
Janovými se aspoň vždy ne-
nacházel. Záhy povýšen byl
k vysokým úřadům. Roku 1315
jsa purkrabí Pražským držel
ještě s králem a válčil se Hro-
novci, když se byli po zajetí
Jindřicha z Lipého proti králi
zdvihli; svedeno několik bitev,

') Pangerl Urk. v. Gold. 45, 196,
Paproc. o st. pan. 251. 2 ) O době po-

sta vení hradu zdejšího lze soudí ti odtud.
Že Jan píše se v listě r. 1281 (arch. Dráž
dan.) Ješkem z Michelsperka, ale na pe-
četi je vyryto latinsky: „Pečeť pana Jana
z Markvartic." Dostavěn byl tedy hrad
Michalovský nedlouhc před rokem 1281.
3 i Palackého děje II. a 261. 4 ) Viz

A. Klause spis „Jan 2 Michalovic", kdež
osobnost: tato jakož i německá báseň na
ní ve 13. století sloiená důkladně jest
popsána a vvsvětlena. 5 ) Břežanův výtah
str. 47. Dalimil K. 94. Roku 130G byl
již Jan mrtev. (Pang. Gold. 45 )

Plán hradu Michalovic.

MÍCHALO VÍCE HRAD.

215

Vývod pánů z Michalovic.
Beneš kastelán Budišínský 1197 — 1222

Beneš Okrouhlý

Markvart 1230

Beneš (Velký, Pyšný) z VeleŠina

Jan z Michalovic 1281 f 130b
Johanka z Rožemberka ý 1317, 3. Febr.

Beneš Věrný 1306—1322

Jan (Správný) 1337 t 1354 Jindřich z Velcšína f 1355

rp I. Tymka 1340 ^ Eliška z Kapelu 1349

2 Maruše, Kuňka 1355—1363

Petr z Michalovic 1360 f 1368 Ješek 1349—1362 Beneš 1349 — 1361 Jindřich 1349 — 1372

V* Eliška 1368—1411

Jan Michalec 1368 — 1425 (1417 starší) Markéta 1361

i)> Majdaléna 1406

Petr 1417—1437

Jan Kruhlata 1417 — 1434

Jindřich 1417 f 1420, 1. Nov.

Vácslav z M. 1426 ý 1451, 28. Aug.,
mistr Strakonický

Jindřich Krnhlata 1439 f 1468 Markéta 1439 Majdaléna

tp 1. Anna z Hradce 0 1446 f 1452 tp Jan ze Smiřic f 1453 tp Jan z Cimburka
2 N. z Cimburka

ale Hron ovci všude vítězili. *) Sotva byly různice tyto uklizeny, nastaly (r. 1317) zase jiné mezi královou
Eliškou a Hronovci, v nichž Beneš těmto pomáhal a nepřátele své udatné potíral. Ke sklonku roku
zachovávaje spolčení s Hronovci válčil podlé nich s vojskem německým, kteréž byl král přivedl do
země. Konečné smíření stalo ser. 1318 v Domažlicích, kdež král Jan pány zase na milost přijal a některé
z nich statky a milostmi daroval. Za to mu obnovili páni přísahu věrnosti a Beneš zejména vyznal
(24. prosince roku 1317), že se zpronevěřil králi „neznaje dobrotivosti jeho u , ale že chce jemu za to, že
mu dáno bylo podhradí Boleslavské, se všemi hrady svými sloužiti. *) Kromě toho byl obdržel od krále
clo v Kněžmostě a Sovynicích, pro něž se soudil s těmi pány, kteří místa tato drželi Času toho Beneš,
pokud v Praze nebýval, obyčejně na hradě svém Michalovském sídlel. 3 ) Roku 1320 sedal na soudě
zemském, a ještě do r. 1322 paměti naše o něm sahají. 4 )

Benešův syn byl Jan Správný z Michalovic , pán mocný a bohatý, nebot kromě Michalovic držel
zboží Boleslavské, Brandýsské, Šarfšteinské a ÚŠťské; jiná menší zboží, zejména však Velešín, držel
Jindřich, tuším, bratr jeho. Roku 1334 dne 24. února vysadil město Boleslav, jež bylo posud pouhým
podhradím, založiv je znova na místě nynějším; v letech 1337 — 1351 sedal často na soudě zemském.
Miloval války a hry rytířské. Roku 1336 provázel krále Jana do Litvy a býval na dvoře královském
u něho i u syna jeho Karla, a roku 1345 ukončil válku s Menhartem, purkrabí Míšeňským. 51 ) Smrt jej
zachvátila záhy, r. 1354 času letního, nežli ještě syn jeho Petr let svých dosáhl. Správu statkův ujal nyní
poručník mladého pána a příbuzný jeho Petr z Rožemberka a vedl ji až do r. 1361.*) Ovdovělá manželka
Janova Maruše, jinak Kuňka, měla celý rok pře s tímto pánem, kterýžto zaručení svému, že jmění sirotčí
„ neum enšo váti, ba spíše přivětšovat! bude“, přísně až do úzkostlivého rozuměl. Maruše majíc věno své
na Boleslavi zapsané táhla se ještě k některým dědinám a věcem, jichž 2a živobytí svého užívala, na něž
však věnného zápisu neměla. Konečně rozsouzena pře ta (r. 1355, 3. října) na soudě zemském tak, aby
jí Petr postoupil mostu přes řeku Jizeru pod Michalovi ci (rozuměj i se clem) a všeho toho, co v Boleslavi
přikoupeno, ale toliko do své vůle a dalšího rozeznání panského. 7 * ) Paní Kuňka potom práva panská
i na panství Michalovském vykonávala, podávajíc r. 1359 — 1363 kněží ke kostelu v Michalovicích, kaplanství
tudíž a k faře v Debři *) Ledva mladý Petr let svých dosáhl, již jmění své (Michalovice, Boleslav, Úšť,
Ratný, Brandýs) o veliké panství rozšířil; s povolením zajisté císaře Karla vešel ve spolek s tetou svou
Markétou, jedinou dědičkou hradu VeleŠina, od kterýchžto dob práva panská tudíž vykonával, a cC také
proto, poněvadž si společnice život panenský v klášteře byla oblíbila. Roku 1367 ke dni 1. dubna a
22. listopadu připomíná se Petr náš jako patron kostelů v Michalovicích a Debři. 9 ) Příštího roku (1368)

') Rel. lab, I. 5, Palacký 1. c 421. *) Palacký 429 — 433, Kopiár privilejí zemských f. 278. (v archivu zemském). 3 ) Rel.

tab. vet. n. 48 — 49. Tamže se připomíná poprvé castrum in Michalovicz, *) Rel. tab. I. 400, archiv č II. 333. £ ) Archiv Boleslavský.

Rel. lab. I. 408, 413, 416. Palacký Formelb. 360. Míttheil. XIX. 221. atd. Reg. IV. 648. * 6 ) Doklady ve knihách konfirmačních a dějích

jednotlivých sídel. S Petrem se sdíleli o vládu nad statky Michalovskými bratří jeho. ”) Rel. tab. II. 68. *) Lib. conf. I. A 8, B 4, F 3.

9 ) Ibidem H 3, 9.

29*

2IÓ

MICHAÍ.OVICE HRAD.

Michalovice od severní strany.

prodal Petr jakési zboží kapitule kostela Pražského, ale jak se zdá, z následujícího, nebyla mu smlouva ze
strany kupujících vyplněna. *) Když totiž císař Karel vyjel ze země a na jízdu do Vlach se vydal, táhl
mladý Petr za ním se svým lidem a činil prý na statcích kostela Pražského, kudy se bral, škody takové,
že nářek a pláč chudého lidu do nebe o pomstu volal. Podobněž Činili i někteří jeho přátelé, jako byl
obyčej v takových příhodách, když se vedl lid válečný. Po odjezdu Petrově učinila manželka jeho Eliška
slib, že za šťastné navrácení svého muže puto váti bude do Prahy ke svátým dědicům českým, i přišedši
obešla celý kostel kolem, až pak chtěla vejiti do kaple sv. Vácslava a se pomodliti. Tu však shledali
býti kapli tak silné zavřenou, že kaplan, mající klíče od ní, nemohl nijakž otevřití, tak i děkan Vrativoj,
jejž k tomu zavolali, a jiní kanovníci a duchovní, konečně i zámečník, kterého zjednali. Paní nedostala
se tedy do kaple; jakmile však odešla, daly se dvéře otevřití jako kdy jindy, beze vší těžkosti. Hned
prorokovali z toho zlé, i umřelí pan Michalec ve Vlaších právě té chvíle, když se toto dálo v Praze,
a přivezen potom mrtev do Čech. a )

Po krátkém čase nastala zase poručnická vláda. Ovdovělá paní Eliška panovala potom na
Brandýse, jejž u věně svém držela. Poručníkem mladého Michalce byl až do konce r. 1377 pan Těma
z Koldic a spravoval jeho jménem rozsáhlá panství rodinná, jako Michalovice, Boleslav, Velešín, Šarfštein,
Kamenici a Úštěk. Roku 1378 ujav správu statků svých Jan Michalec z Michalovtc povolán jest brzo

') Rel. tab. I. 434 *j Bene? ( 5 cr. rer. Boh. II. 396). Tomek, d. P. II. 61.

Michalovice,

2 I 8

MICHALOVICE HRAD.

potom do soudu zemského, kdež jej v letech 1383 — 1419 na lavicích panských sedícího nacházíme. 1 )
Roku 1387 prodal hrad Velešín s panstvím od jiných statků příliš vzdálený; při vyjednávání o prodej
tento provázeli jej jako nějaké kníže služebníci jeho, zejména Zdislav, vladař vrchní a písař páně, Dmychl
z Chlumku, Ustač, Petr ze Stakor, Budislav ze Vtelna a jiní.®) Pak se stal dvořenínem u krále Vácslava
a proto mu snadno bylo, pro město své Boleslav trh výroční vy prošiti. Také poukázal r. 1394 faráři
u svátého Jana v Boleslavi nový úrok na místě starého, při čemž svědčil Pešlk z Bukovna, purkrabě
Michalovský. 3 ) Ale nedlouho potom připojil se Jan k jednotě panské, kteráž nespokojena jsouc s vládou
královou mocně chtěla dosíci většího působení ve věcech zemských. Roku 1394 dne 5. května Jan sám
desátý přivěsil pečeť svou k listu, jímž páni zapsali se spolu věrně beze lsti držeti, zemského dobrého
hleděti a j. v, 4 ) a tím zakrývali vlastní své úmysly. Páni docílili r. 1396, po čem toužili, když se král
ve při s nimi podal na výrok krále Zikmunda a markrabí Jošta a tito pánům ve všem za právo dali
(2. dubna). NejdůležitéjŠi nařízení nálezu tohoto týkalo se osazení zemského soudu; v něm Michalec místo
své předešlé zase zaujal, kromě toho stal ser. 1396 hejtmanem BudiŠínské a Lužické země a r. 1397 dostal
ke správě úřad Domažlický. 5 ) Při korunování králové Žofie (r. 1406) nesl za ní a za pány, kteří měli
korunu a žezlo, sám třetí jablko říšské s křížem. 6 ) Roku 1405 učinil jej král Vácslav popravcem kraje
Boleslavského. 7 ) Ustavičné jeho jízdy po zemi tu k jednáním jednoty panské, tu zase v potřebách
zemských a dvorských, stály jej mnoho peněz, pročež i r 1406 dvě veliká panství Šarfšteinské a Kamenické
prodal. Hrad jeho Michalovský v těch dobách (r. 1405) spravoval ještě purkrabě Pešík z Bukovna. 8 )

Jan byl z rodiny přísné katolické a církvi oddané, proto také byl velikým nepřítelem novot
husitských. Bizo po upálení Husové sešel se s ostatními předními katolíky v Brodě Českém u arcibiskupa
Kunrata (r. 1415, 1. října) a tu zapsali se k jednotě, že budou poslušni krále, církve římské a sboru
církevního. 9 ) Jako někteří nábožní páni z okolí měl i Jan oltář rodinný, sv. Dorotě zasvěcený ve Staré
Boleslavi; r. 1417 v lednu, když se na hradě Michalovi cích zdržoval, velice si toho Žádal, aby oltář tento
do kaple sv. Klimenta blíže kostela sv. Kosmy a Damiana ležící a od některého času pusté byl přenesen.
Kapitula Boleslavská přání tomu velmi ráda vyhověla, nazývajíc Jana dobrodincem a ochráncem svým
zvláštním. 10 ) Vůbec se Jan tehda na svém tvrdém hradě Michalovském raději zdržoval než v kacířské
Praze. Na Mícha lovících udělil téhož roku výsady Boleslavským a dal jim na to list, který tři synové
jeho, Petr, Jan Kruhlata a Jindřich a starý PeŠik, posud purkrabě páně na Michal o vících, spečetili.

Čím více se znímalo vlnobití husitství, tím účinnějším byl starý Michalec, jehož tehda na rozdíl
od syna zrostlého Janem starším nazývali. Na počátku r. 1419 byl na úmluvách
Lineckých mezi králem Zikmundem a posly krále Vácslavovými. ”) Po smrti
Vácslavově zapsal se (r. 1419, 6. října) s předními pány katolickými pomáhati
králové Žofii proti každému, kdož by na ni mocí sahati nebo pokoj země
rušiti chtěl, arci tedy proti kališníkům. 12 ) Sám také potom do pole vytrhl.

Dne 22. května r. 1420 chtěl Jan sám pátý královským na hradě Pražském
obleženým dáti posilu ; když však s lidem svým a vozy nákladnými se ke
hradu blížil, Žižka se svými obořil se naň náhle v poli nad Ovencem u tehdejší
královské obory, porazil a rozprášil je tak, že pan Michalec s několika bran-
nými sotva na hrad utekl a vozy s kořistí bohatou vítězům se dostaly. ,3 ) Po
této ráně stihla jej téhož roku druhá
bolestnější; při veliké porážce, kteráž
stihla vojsko Zikmundovo u kostela
sv. Pankráce (r. 1420, 1. listopadu), padl

‘) Arch č. II. 342 379, m * 3<>9- Roku 1383

postoupil na Michslovicích podací ve Vtelně Chme-
loví ze Zámosti (lib. erect. XII. f. 103)

2 ) Archiv Novohradský. Purkrabí na Micba-
lovicích byl r. 137] Mutina z Lopuce (Archiv Svato-
mářský).

a ) Archiv Boleslavský.

*) Arch. č I. 51 atd. arch. c. k. dvorský.
s ) Palacký II. b. 320.
fi ) Tomek d. P. III. 403.

’) Archiv Svatovácslavský.

8 ) Lib. erect. V. f. 123.
s ) Palacký d. III. a. 241.

,e ) Lib. erect XI. f. 133.

Tomek, d P. 1. 630.

Archiv č. III. 208.

13 ) Palacký d. III. a. 380.

MÍCHALO VÍCE HRAD.

219

syn jeho Jindřich. *) Ale ještě i jiné nehody vysuly se na hlavu Janovu. V prosinci téhož roku osadili
Pražané hrad jeho Brandýs, příštího roku v lednu ztečena blízká jeho tvrz Toušeň, a Boleslavští odpadli
také od svého pána. V srpnu r. 1422 již se strachoval svých nepřátel a utekl proto na vysoký a tvrdý
hrad Bezděz, jejž měl v zástavě Donášely se pověsti, že kníže Zikmund Korybut s kališníky se hýbe
od Opočna, aby válčil s Moravany a Slezáky, ale napřed Že se chce položití před Michalovice a hradu

dobývati Dno z 1 . arpna dával o tom Jan zprávu Žitavským a prooil jich, aby mu rychle pomocí přispěli.®)

Ale, jak se ukázalo, byly obavy tyto plané.

Rok 1423 přinesl Janovi něco úlevy. Usilováno tehda o to pilně, aby strany jak samy mezi
sebou tak i s církví Římskou opět se smířily a země zase v dobrý řád uvedena byla. Držány o to
několikeré sjezdy a uložen pak stranám sněm obecný a valný ke dni sv. Havla roku 1423 do města
Pražského. Přítomen byl tu také Jan starší se synem svým Janem mladším; oba vstoupili dne 1. listopadu
v čele strany své v příměří se stranou kališnickou, jež od sv. Martina do roka trvati mělo. Jan sám
šestý ze své strany a vůbec dvanáctý zvolen jest za mocného správce a hejtmana a dána mu vedlé jiných
moc k řízení a upokojení celé země České; rozkazů jejich měli poslušní býti všickni bez výminky. Kromě
toho tu ujednány ještě mnohé jiné věci, jež ke smíření stran a upokojení země vésti měly. 3 ) Konce
dotčeného příměří se Jan dočkal. Roku 1424 dne 17. srpna podával faráře katolického ke kostelu
Michalovskému, 4 ) příštího roku (1425 dne 29. června) potvrzen k jeho podání farář Brandýsský, ale, jak
samo se rozumí, úřad svůj ujiti nemohl. Jest to poslední zpráva o Janovi, o němž nevíme, doČkal-li se
dobytí původiště rodu svého a na kterém místě Šedivou svou hlavu k věčnému spánku uložil.

Pc tolikerých škodách, kteréž Michal ovití kališníkům či ni ti nepřestávali, došle konečně i na
Michalovice. Páni to dobře vědouce byli Šestiměstí Lužických za pomoc žádali, ale nic takového nedosáhli.
KaliŠníci přitáhli v létě r. 1425 před Michalovice a hrad ten opanovali, vzavše jej bezpochyby úmluvou. 5 )
Synové Janovi Petr a Jan drželi tedy jen Bezděz a Bělou, a na Michalovicích poroučel nyní Táborský
hejtman Kunata z Polapí. 6 ) Mezi poddanými těchto panství a jich bývalými pány zběhly se za devíti let
následujících asi mnohé půtky, o nichž nám paměti nic nevypravují.

Roku 1434 schylovalo se k rozhodnému boji mezi stranami v Čechách a k brzkému ukončení
domácích válek. Když se setkali oboji u Lipan, bojovali tu také úředníci a lid Vácslava z Michalovic ,
od r. 1430 mistra Strakonického. 7 ) Když pak následovalo potom smíření a navrácení všeho toho, co ve
válkách bylo vzato, přišlo také k tomu, že město Boleslav s Petrem z Michalovic v příměří vstoupilo
a od něho odpuštěni všech protivenství ve válce Činěných obdrželo (r. 1436). Bylť tehda pánem na
Michalovicích Bohunek z Klinšteina , maje jej bezpochyby od Táborů postoupený, 8 ) ale neobdržel posud
od pánů výplatného, aby jim hradu postoupil. K panství se táhl tehda Jan mladší z Michalovic , podávaje
r. 1434 dne 10. září faráře do Debře, 9 ) ale právo toto vrchnostenské a uvedení nového faráře stalo se jen
na vysokém Bezdězi. Když však k urovnáni mnohých neshod přišlo, zůstal Petr v držení Brandýsska,
Toušeňska a polovice Bezdězska, a Jan nebo jeho potomci podrželi Boleslav, Michalovice a druhou
polovici Bezdězska.

Statky rodinné spojeny záhy v jedno Jindřichem Kruhlatou z Michalovic , jenž byl pravou ozdobou
rodu svého. Petr totiž dětí nemaje odkázal s povolením císaře Sigmunda (f r. 1437) všecko zboží své
movité a nemovité jakož i práva svá Vácslavovi z Michalovic, tento převedl pak všecka práva ta na
dotčeného Jindřicha. 10 ) Pán tento, jak se zdá, přebýval nejraději na Boleslavi, ale proto přece hrad
Michalovský v úpravě patřičné udržoval. Roku 1440 dne 29. ledna byl Jindřich na sněmé obecném, který
jednal o dobré zemské, téhož roku dne 10. března byl na krajském sjezdu v Nymburce, kterýž ustanovil
mír v kraji Boleslavském. J1 ) Podobně býval i na potomních sněmich a sjezdech, zejména na důležitém
sněmě Pelhřimovském, a ve všech písemních ujednáních a zápisech jmenován býval mezi předními pány.
K panu Jiříkovi z Poděbrad a straně jeho táhlo jej přesvědčení vlastenecké, ale úžeji s ním jej spolčovaly
svazky příbuzenstva. Jindřichova manželka, totiž Anna z Hradce, byla vdovou po znamenitém náčelníku
strany pod obojí Hynkovi Ptáčkovi z PirkŠteina, a pastorkyně jeho, Žofka z Pirkšteina, která v Jindřichovi
ctila svého druhého otce, stala se manželkou Viktorina, syna Jiříkova. Nacházíme jej V jednotě Poděbradské

*) Staré letopis/ (sir. 41) praví, £e „lu zabili Michalce mladého"; Palacký napsal, že padl „mladý pan Jan Michalec 14 , ale věc

ta není možná, poněvadž se starý 1 mladý Jan potom kolikrát© připominaji. Nelze tudíž na jiného mysliti, než jen Jindřicha, o němž po

r. 1417 zpráv není. Že pak Jindřich r. 1417 jmenovaný není ten, jako Jindřich slavný, jenž r. 1468 zemřel, vychází zase odtud, že Jindřich
tento Jana staišiho dédem nazývá. (Arch. č. III. 355.) a ) Palacký urk, Beitr. I. 22 1. **) Palacký d. III. b- I93, arch. č. III. 240, 496. *) Lib.

conf. IX. A 4. s ) Palackébo děje III. b. 236, Tomek, děje Prahy IV. 328. ť ) kr. v. Bezold sir. 163 — 164. Petr z Michalovic „seděním
tudíž" (r. I43I) čte se u Paprockého, ale není jisto, je-li list správné opsán (o st. pan. 3 15). 7 ) Palacký d. III. c. 15 2. 6 ) Boleslavan I. 59 — 60.

®) Acta Žitav. A 10. ,0 ) Archiv Č. II. 447 **) Tamže I 245, 249. Roku 1445 zastavil Bezděz a Bělou, aby vyvadil statky své ze závad

a dluhů, které na ně uvalil Vácslav (Břežan). Vácslava klade za syna Petrova Břežan; nám se zdá. že t>y se spise hodil za syna Jindřichova

|J r. 1420), ale nechceme se od positivního dokladu odchylovati.

220

MÍCHALO VÍCE hrad.

ve všech důležitých jednáních. Roku 1455 udělen mu důležitý úřad nejvyŠŠfho komornictví, r. 1457 je
s vyslanectvím do Francouz pro Majdalénu, nevěstu krále Ladislava. Když tu s poselstvím v Turonech
přebýval, stihla jej smutná zpráva o smrti mladého krále. Král Francký kázal potom posly všude čestně
provoditi skr ie říši jeho. Proto vítáni jsou s velikou slavností zvláště v Paříži od předních mužů města
a university, ukazovány jim všeliké památnosti a poklady, ale obdivováno se ještě více krojům a obyčejům

jejich. Bylať prAvé zima i aeéliu mnoho po ulicích, aané však, na kterých fle vodili po městě, byly

Pařížanům něco nevídaného. Vozové jejich komorní ponecháni vně města, sestaveni ve hradby válečné
s řetězy a náklady jako k bitvám a ostříháni dnem i nocí na způsob táboru někdy Žižkova; i přes tu
zimu třeskutou nepřestávali zvědaví Pařížané hrnouti se valně k divadlu takovému 1 )

Když byl Jiřík zvolen za krále (r. 1458), byl Jindřich jeden z těch, kteří se radosti rozplakali,
ačkoliv katolickou svou víru nikdy nezapřel. S králem svým táhl téhož roku do Rakous, aby pomohli
stísněnému králi Bedřichovi. Za doby té byl Jindřich jeden z prvních pánů, jenž i za hranicemi chvalně
znám byl; nemalým toho dokladem jest psaní papeže Pia II. (r 1459, 19. dubna) pánům Janovi z Rožemberka,
Zdeňkovi ze Šternberka, Jindřichovi z Michalovic, Zbyňkovi z Hazemburka „i ostatním Šlechticům království
Českého" pos.ané. Když se utvořila jednota panská, zastírajíc nechvalně své úmysly za rouškou náboženskou,
prohlédl Jindřich cele obmysly její a králi věren zůstav život i hrdlo zaň nasadil. Roku 1468 táhli
zpronevěřilí poddaní s lidem ze všech končin sebraným, jemuž děli „křižáci", od Žitavy do Boleslavská,
páchajíce na cestě nešlechetnosti a ukrutnosti takové, že o nich i katolíci mluvili s ošklivosti. Dne 2. Června
dorazili k Turnovu a otočili se hradbou vozovou na samém břehu Jizery; na druhém břehu opodál zavřel
se Jindřich v podobné hradbě s lidem svým a pana Šťastného z ValdŠteina, jichž obojích bylo prý do
3000, nejvíce sedláků. Nazejtří křižáci proti vůli vůdců svých přepravivše se přes Jizeru, učinili útok na
ležení české, ale odraženi s bolestnou a velikou ztrátou. Nicméně v sobotu 4. Června podařilo se jim
vypáliti nejen Turnov ale i vesnice všechny na míli v okolí. Mezi tím uslyševše, kterak lid český,
podrážděný ukrutností jejich, sbíral se k panu z Michalovic ze všech stran, a také vojsko řádné, kteréž
stálo u Hradce Králové, blížilo se, i chtějíce také uchrániti hojný počet svých raněných, mínili ustoupiti
s pole a vráťti se domů v neděli svatodušní 5. června. Ale když přepravovali se přes Jizeru zase, pan
Michalec dav skopati tři rybníky na blízku, tak rozvodnil řeku, že nejen utonulo jich mnoho, ale potopeno
i celé ležení jejich. Potom Čechové stihajíce nepřátele couvající a nabíhajíce na né po stranách, pobili
jich veliké množství a odebrali jim kořisti, až sotva polovice jich vrátila se domů zase ve stavu bídném.
Z České strary bohužel hrdinský vůdce raněn tak těžce, že z toho již nepovstal. Zemřel ještě v témže
roce, zůstaviv vdovu N. z Cimburka, jež se vdala potom za Jiříka Tunkla z Brníčka.

Slavná korouhev pánů z Michalovic a rod jich starožitný zhynuly, neboť on poslední byl a dětí
s paní svou rieměl. 2 ) Jeho statky všechny se dostaly nyní sňatkem Janovi z Cimburka a z Tovačova. On
a potomci jeto sídleli na Boleslavi a jiných hradech svých, ale Michalovice opustili docela. Neveliká
prostora místností hradských, zejména malý počet světnic, které se v hlavním jeho domě nacházely, příčinou
toho byly, že se pánům bydlo na hradě Boleslavském na kraji veselého a živného města lépe zalíbilo,
ani tu také bezpečnost tak nacházeli, jako na Michalovicích. Na starý hrad nedávány opravy žádné, tak
že se brzo střechy protrhaly a potom dokonce rozpadaly. V takovém asi stavu byl „Michalovice zámek
pustý", když se panství Boleslavské r. 1513 Kunratovi z Krajku dostalo. 3 ) Od r. 1580 se ani mezi pustými
hrady nepřipomíná. Snad se sem vztahuje zpráva, že hrabě Černín starý pustý zámek nějaký na panství
Kosmonosském obehnal zdmi a nakázav, aby každý sedlák do roka 30 Šneků přinesl, tu jednoho ustanovil,
aby je -hlídal a do Prahy prodával. 4 )

*) Palacký. 2 ) Staří ktopisové na straně 197, chybně tudíž, že Majdaléna Tovačovská byla jeho dcerou. *) DZ. 84. B 19.

4 ) Paměti Jiř. Pospíchala, generála řádu křižovnickébo.

Průč:elí zámku Kosmonosského.

Zámek v Kosmem osích.

TVRZE U MÍCHALO VIC.

KOSMONOSY.

smonosích povstala tvrz teprve v 16. století, protože před
ta byla pouhá ves, která bud k Zvířeticům nebo k Bole-
i patří vala. (Viz str. 37. a 104.) Marta Krajířová z Ve-
ce nazývá se poprvé r. 1576 seděním na Kosmonosích, l 2 )
poněvadž statek ten od manžela svého Arnošta Krajíre držela, ač
teprve r. 1583 jej Arnošt „s tvrzí Kosmonosy v nově vystavenou“
formálně prodal a ve dsky zemské vložil. a ) O ní, a jak Kosmonosy
zase s Boleslavi sloučeny, také již vypravováno. Po odprodání Bole-
síavě stala se tvrz Kosmonosská sídlem panství, které pořád se jmeno-
valo Boleslavským. Roku 1628 prodala je Eva hraběnka z Hohenlohe
rozená Vadšteinka i s Kosmonosy a městem Králíky a městečkem
Mlád kovem známému válečníku Gotfrydovi yindřichovi hrabiti
% Pappenhcimu. 3 * ) V bitvě u Lipska nebo Liitzen dorazil s jízdou
svou na bojiště právě v ten čas, když se vítězství klonilo na
stranu Švédů, a hřmotnému jeho útoku snad by se bylo po-
dařilo vítězství obrátiti na císařskou stranu, kdyby ho nebyli po-
střelili. Zemřel nazejtří 7. listopadu a pochován v klášteře Stra-
hovském. Umíraje poručil manželku svou a syna Volfganga Adama

') DZ. 19 E 17. *) DZ. 21. Q 21, 66. J 29. *) DZ. 143.

B 10, Obšírné poučeni hledej v Lumíru r. 1861 na str. 255 a 280.

Hrady a zámky České X.

knížeti Frýdlantskému. 1 ) Syn došed let svých oddal se službám
vojenským, ale záhy běh Života svého ukončil. Roku 1647 dne
30. června jsa na obědě u hraběte Kolloreda, velitele měst Pražských,
nepohodl se s generálem GolČem tak, že se vyzvali na souboj.
Pres to, že velitel kázal město zavřití, přece se dostali za hradby
a tu Piippenheim zastřelen. a ) Posledním svým pořízením odkázal
Kosmonosy Marii Esteře % Huischinti rozené % Gerau, 3 ) kterážto
s vdovou Kateřinou z Trautmansdorfu (zase vdanou Althanovou)
r. 1650 tak se porovnala, že jí statek Kralický, již obvěněním zava-
děný, dědičně pustila. *) Ale téhož roku prodala také Kosmonosy
se zámkem a vším příslušenstvím Heřmanovi Černínovi hraběti
s ChudSnic za 120.000 fl. uh. V rodu Heřmaoově zůstaly Kos-
monosy se zámkem tehda od kamene do čtyř úhlů vystavěným a
šindelem pokrytým až do r. 173&1 kdež pro dluhy věřitelům od-
hádány byly. 5 ) Dostaly se Zikmundovi Gustavovi hraběti iírzánovi
z Harasova (1740), potom od r. 1760 do rodu Martinického a od
r. 1804 až do naší paměti byly v držení rodu Mirbachovského.

*) DZ. 144. K 12.

2 ) Beckovský IX. c. 362.

} ) DZ. 1 12. E 3.

') DZ. 306. G 18.

<5 > DZ. 306. J 29.
lE> ) DZ. 161. J 15.

30

222

TVRZE U MICHALOV1C.

OBRUBY.

starších držitelích Obrub je nám jen málo známo. Pecha
s Obrub vydal roku 1424 svědomí o sousedce své Malo-
bratrické, 1 ) a Šebek 2 Obrub držel r. 1450 se stranou Podě-
bradskou. * 4 ) Dokládá také Paprocký, že četl v pamětech
pánův z Hazemburka Jindřicha Zumra 2 HerstoSic a v Ob-
rubích ^ ale kterého roku tu seděl, to opomenul napsati.
Na počátku 16. století dostal se v dižení Obrub MikuldS Sadovský
ze Sloupna , jenž zemřel asi r. 1530. Ve prospěch sirotků prodali
bratří jeho r. 1532 „ve Velkých Obrubích tvTz“ s dvorem poplužnim,
díly vsi Přepef a Zelenské Lhoty Vdcslavovi Čelelickémn se Šanova
za 73 <5 kop. 3 ) Po tomto následoval v držení Obrub syn Petr Šanovec
z Šanova, ale když byl krátký čas pánem, shořely dsky zemské a Petr
nemaje nyní vkladu zboží svého dovedl toho, Že mu Obruby Vác-
slavem Sadovským, synem Mikulášovým, r. 1 542 znova ve dsky vloženy
byly. Potom pojal k manželství Annu z Ryzemburka, jíž r. 1 5 57 na
tvrzi, dvoru a vsi Obrnbech a vsi Přepeřích věnoval. 4 ) Zemřel ne-
dlouho před r. 1583, zůstaviv dcerku nezletilou Lidmilu, která r. 1585
tvrz Obruby s příslušenstvím vedlé smlouvy před tím učiněné (majíc arci
léta doplněna) Vilémovi mladšímu Odkolkovi s Újezdce za 3250 kop
gr. č. ve dsky zemské vložila.*) Po dvou letech (vkJ. r. 1588, 2, listo-
padu) prodal týž pán tvrz Velké Obruby s dvorem poplužnim, dědi-
nami a vsí a ves Zeleneckou Lhotu Anně Lobkovské a Hradce na
Kosti za 4025 kop gr. č. Po paní této zdědily Obruby děti její,
z nichž Eliška práva svého (r. l6og v pátek po Hromnicích) choti
svému Jindřichovi LibŠteinskému z Kolovrat na Žichovicích postou-
pila; 4 ) přes to však zůstala tvrz a dvorem a části vsi při panství Kost-
ském. Druhá čásť vsi náležela již v 16. stol. k panství Boleslavskému.

? OBRUBCE.

ržitelé tvrze a vsi Obrubec sdíleli podací na Všeborsku ještě
s držiteli některých menších statkův okolních, jako Vršec,
Litkovic a Malobratřic. Řadu jejich počíná v pamětech
našich MikuldS z Obrubec , jenž k dotčenému kostelu r. 1363,
i. března podával. Nástupci jeho v drženi Obrubec byli vla-
dyky USdkové z Lomnice , pocházející z tvrze a městečka
Lomnice. Petr U5dk z Obrubec podával r. 1402 — 1404 ke kostelu na
Všeborsku. Syn jeho (?) Vdcslav měl jeden hlas podací při témŽe
kostele v 1. 1415 — 1419, ale r. 1427 nachází se mezi kollatory kostela
Soleckčho, začeŽ se pohřešuje v seznamu kollatorův na Všeborsku
r. 1428. *) Z posledních dvou podáváni sezná ti lze, že drželi Ušákové
se stranou katolickou, což asi bylo zásluhou pána Kostského (Miku-
láše Zajíce); jméno Ušákův nenalézá se proto v zápisech strany pod
oboji. Vácslavova choť slula Anna a měla 300 kop na Obmbcích
od muže svého zapsaných.

Zboží Ušákův nebylo malé, obsahujíc kromě Obrubec několik
vesnic v okolí; ale Jiři U5dk z Lomnice , synovec a nástupce Vác-
slavův, ztenčil je nemálo, neboř prodal (r. 1437) dědictví své ve Lhotce,
MeziluŽi, Dobšicich a Bystřici panu Mikuláši Zajíci a plat v Bystřici
s dvorem poplužnim v Hrdoňovicích a díly Olešnice a Dobšic Kun-
šovi z Petrovic.*) Nedlouho potom však následovalo také prodání
Obrubec Samých, na nichž seděl r. 1440 DiviS „z Obrobec“ vlastně
Šarovec s Nové vsi řečený, jenž byl téhož roku 10. března na sjezdu
irrajg Bclííísvskííio v místě Nymburce *) Aíkolir byl Divil Obrubce
jen na list trhový koupil a proto je ve dskách ještě vložené neměl,
přece, cítě na sobě nedostatek zdraví, choř svou Máchnu z Nebakova
v příčině věna jejího zkrátiti nechtěl a proto jí na tvrzi Obrubcích
s dvorem poplnžním a dvořich kmecích s rybníky věnoval. Nežli

*) Rel. tab. II. 200. *) Archiv č. III. 545. Čásť Obrub byla

tehda statkem duchovenským (DD 23. F 12.) *) DZ. I. K 15, arch.

Třeboňský. *) DZ. 12. K 3. *) DZ. 67. T 18, reg. kom. soudu.

6 ) DZ. 69. L 25. 7 ) lib. conf. •) Rel. tab. IL 169. ‘) Archiv

č. I. 250.

však ke vloženi zápisu toho ve dsky zemské přišlo (r. 1444), umřel
Divíš sám dětí po sobě nepozůstaviv, a vdově po něm zůstalé, jež
Obrubce ujala, činěny jsou mnohé a nemalé příkazy. Po dvou mě-
sících odpíral věnnému zápisu Zbyněk Kabát z Ujkovic a r. 1445 Jan
Lapačka ze Sukorad, oba proto, že měli nějaké zápisy na Obrubce
a proto u úřadu desk zemských tvrdíti mohli, že vlastně jim zboží
Obrubecké náleží. 1 ) Na Machně nyní bylo, aby odpomíky ty penězi
odbyla, což ona nejen učinila, nýbrž i (vkl. r. 1454, 12. června) právo
věnné Anny, vdovy po Vácslavovi Ušákovi, za 300 kop grošů českých
zakoupila.*) Výše vzpomenutých závad na zboží tom povšiml si také
Jan s Kamenné Hory , rada a dvořan krále Ladislava, jenž si vy-
prosil odúmrř na Obrubcích po Ušákovi, Divišovi nebo komkoliv
jiném, po čemž arci zboží to r. 1453 v městě Nymburce provoláno
bylo. Ve při o to mezi Janem a Máchnou povstalé přijala Ma hna
Mikuláše, syna Heřmana ze Všelib, na spolek v držení Obrubec;
r. 1460 došla věc rozhodnuti na soudě dvorském, a Machna ob-
drževši za právo zůstavena jest v držení Obrubec. ®)

Roku 1477 držel Obrubce Mikuláš Okáč % BřiStan , jenž
tehda několik vsi kláštera Hradišťského zápisné obdržel. Týž čte
se také roku 1480 mezi svědky výsady Boleslavské. 4 ) Poněvadž
zemřel záhy, zůstaviv EliSku , dceru nezletilou, následoval jako po-
ručník strjc jejích Heřman Bořička ze SamSiny , jinak z BřiSCan ,
jenž měl r 1484 všelijaká meškání 11 soudu dvorského v příčině
odumřelého zboží ve Chvistonosich. 5 ) Bývaje, jako strýc, často na
zámku Boleslavském, přitiskl r. 1484 pečeť svou k listn danému
Boleslavským na potvrzení výsad; ®) vyskytuje se kromě toho koli-
kráte jako svědek v dlužních zápisech a dobrých volich a konečně
r. 1493. Obrubce ujala potom Eliška, jeř se vdala za Jana
z Četně a jemu r. 1496 všech svých práv postoupila, 1 ) ale již
r. 1500, 5. září, jsa svědkem v jisté dobré vůli, nazývá se toliko
Ceteňským z Četně, bez uvedení sídla, z čeho viděti, Že tehda již
Obrnbec nedržel. Koupil je totiž před tím Albrecht z Rychnova ,
jenž asi před r. 1505 zboží Brodce od Petra Beřkovského ze Še-
bířova nabyl; 9 ) zboží to prodal sice r. 1505, ale Obrubce podržel
až do smrti své. Syn jeho Hynek Rychnovský z Rychnova prodal
r. 1519 Obrubce tvrz, dvůr poplužni, ves tudíž, v Lavicích, Mačkově,
Litk o vících c. t. m., Hájek dvůr pustý, Chvistonosy tvrz a dvůr
pustý panu Kunratovi Krajiřovi z Krajku za 500 kop gr. č„ kterýž
zboží to k panství Boleslavskému připojil. Vklad téhož zboží po
shoření desk obnovil Hynek panu Arnoštovi Krajiřovi.

V druhé polovici 16. století vystavili zde Krajiřové „nový
důra“ či sídlo při dvoře, 11 ) snad tak, Že hořejší čásť tvrze předělali.

V odhadu panství Kosmonosskčho r. 1738 popisuje se staveni toto
takto: „Tvrz Vobrubce stará od kamene vystavěná a šindelem při-
krytá, kterýžto dolejší díl klenutý a za maŠtale pro koně se užívá,
hořejší díl ale v sobě komory obsahuje, a šacuje se za 50 R.“

V právo od tvrze nacházel se dvůr. 13 )

STAKORY.

Východně od Kosmonos jsou dvě vesnice, totiž Horní a Dolní
Stakory, jimž se za starých dob Stakory a Stakorce říkávalo. V Hor-
ních bývala fara s kostelem a také tvrz. Z vladyk zdejších připomíná
se první Soblhrd ze Stakor , jenž první byl téhož erbu a rodu, jako
zeraané sídlící na Hrádku nad Jizerou. Roku 1325 prodal ves svou

C XL ^ -i: 4 P i ro rnlrn M-t ^ V — aA nUrAr-V,

OVCLIUIiLC e% ^U^JUUJIUA OW jtaiv. »vnu * • . | •

seděli tu, jak lze shledati ze seznamu těch, kteří podávali ke kostelu
zdejšímu, Jindřich Dlouhý (1356—1370), Jindřich Hamr (1356— 1364),
VlaŠtěk (1356—1370), Ctibor, Zdeněk (jen do r. 1364), Vítek

') Rel. tab. II. 199 2 ) Ibidem II. 234. a ) DD. 16. f. 55-
a 33 pag. 28, 53. 4 ) Archiv Boleslavský a mus. Praž. s ) DD. 17.
pag. 9. 6 ) Archiv Boleslavský. ^ Paprocký o st, pan. 89, 356 a

ryt. 239. 8 ) Archiv Boleslavský a musea Praž. 9 ) Paprocký o st. ryt,

198 '■) DZ. 5. J 23 ll ) DZ. 24. N 5—12. w ) DZ. 161. K 16.

la ) Tab. vetust. 396, arch. křižovnický.

TVRZE U MICHALOVIC

223

Starší umělecký renesanční náhrobek rodiny z Rederu, zbudovaný v letech 1565—1566 na západní straně kaple
v děkanském chrámě Frýdlantském. Sochy a německé nápisy připomínají Bedřicha z Rederu f r. 1564,
jeho manželku paní Saloménu f v. 1556 a syna Bedřicha z Rederu f r. 1562.

(1356 — 1370}, Petraň a Stránek (do r. 1364) a r. 1370 také Pokoj a
Procík. 1 ) Roka 1391 dal Martin Zlý ze Stakor, odjinud z Bořcjova,
lán rolí n Kosmonos Mikuláši, faráři v Kosmonosích, kmotru svému,
na skutky nábožné. *| V následujících dobách setkáváme se hlavni
s pěti vladykami zdejšími. Ctibor ze Stakor držel v 1. 1402 — 1424
AaU ěí l létne, odjinud %i Stakor , držel vletech
140 5 — 1407 čásť vsí Stakor. Petřek ze Stakor držel Úhelnici a od-
kázal s manželkou svou Annou před smrtí svou (f 1411) 10 kop
ke^kostelu Stakorskému. 4 ) Matěj Pokoj ze Stakor připomíná se od
r -» I 4°S a držel r - !4°7 íásř Stakor s Janem Pokojem ; v letech
1407 — 1408 byl plnoraocným vladařem pana Jana z Ralska. 5 )

*) Lib. conf. 5 ) Lib. erect. XII. 70. Bratr jeho Bohunek byl
od r. 1369 farářem v Holanech, od r. 1377 v Sezemicích. B ) Lib.
conf. 4 ) Lib. erect. VIII. 126. 5 ) Lib. conf. lib. erect. V. 123;

Paprocký o st. pan. 268.

Asi tehda vystřídal se na Stak ořech rod, kterýž měl štít
kříženu na čtvero poli rozdělený. Nazývali se Rozvodové te Stakor.
Jeden z nich, Rameš z Hrádku, byl také ve službách Jana z Ralska,
a nějaký čas v Stakořích seděním, 1 ) a žil ještě r. 1459. Bratr jeho
Jan Rozvoda připomíná se r. 1422 mezi osobami znamenitějšími;

mfi r i 42 7 účastenství v jetí k ni lete Zikmunda a rastřelen jest
r. 1428 od svého pacholka. 2 ) Jiný Jan Rozvida byl 1. 1448 ve
vojště Poděbradském před Prahou, a jlakub z téhož rodu připomíná
se r. I452. 3 ) Ctibor Rozvoda obdržel r. I5OI všechnu odúmrf
královskou po své manželce Martě z Prahy a zapsal r. 1527 všechen
statek svůj Anéžce ze Smiřic, vdově po Pavlovi Samuelovi z Hrádku

*) Archiv č. I. 176, reL tab. I. 127. *) Tomek IV. 414.

st. leltop. 71, archiv ě. I. 209. *) Archiv Třeboňský a Olešnický.

Roku 1440 Žil Frycek ze Stakor. (Arch. č. I. 250.)

30 *

224

TVRZE IJ MICHALOVIC.

a dětem jejím. *) Když pak Vácslav Samuel z Hrádku let dosáhl, dal
si r. 1544 Stakory tvrz, dvůr a ves v obnovené dsky zemské vložiti. 2 )
Roku 1568 ještě Žil, r. 1571 byl mrtev. 3 ) Barbora Samuelova
z Hrádku, která pak Stakory držela a r. 1573 list mocný obdržela,
byla bezpochyby manželka jeho. 4 ) Nevíme, jakým způsobem dosáhl
Stakor Jaroslav Smiřic ký ze Smiřic , ale prodal je pak Marti
Krajiřové z Veselice. Tato odkázala Stakory r. 1588 EliSce Mla-
dot ové z Hustířan a v Mladé Boleslavi. s ] Tato tu seděla s manželem
svým Jiříkem Mladotou (ý c. 1600) a po jeho smrti s druhým manželem
Mateřovským a prodala r. 1609 tvrz, dvůr a ves Velké Stakory
Kateřině z Dahalky manželce syna svého Zdeňka Adama. Po této
dědil manžel a když r. 1661 zemřel, ujali Stakory synové jeho
Jiří Rudolf a Vilém Jindřich . ®) Později přikoupeny Stakory
k panství Kosmornsskému. O bývalé tvrzi pak se k r. 1738 takto
mluví: „Tvrz Hoření Stakora stará, od kamene vystavěná a šindelem
přikrytá ; dolejší díl též tvrze užívá se za marŠtale pro koně a
kurníky, z nichžto dvě jsou klenuty, hořejší díl ale jsou komory.
Za touž tvrzi jsou marštale pro koně též od kamene." To vše melo
cenu 50 fl. T )

ZALUŽANY.

líže Stakor uacházi se dvůr poplužni ZaluŽany. jenž býval
kdysi malým statečkem a opatřen býval v dobách starších
také tvrzí. Na té sídlili uprostřed 14. století ReneS a Divil
bratří ze Zaluian, kteří vyplatili matce své Jitce véno
její 400 kop, na Zalužanech zapsané, z čehož ona vykázala
jim 50 kop, aby je panně Jitce, jeptišce, dceři Mladotově z Ne
cbanic vyplnili. 8 ) Roku 1393 připomíná se MatyáS ze Zaluian.
Zdá se odtud, že tito Zalužanšti spřízněni byli s vladykami z Ne-
cháme, kteří měli 1393. — 1417 právo podací při kostele v Ritonicích.
ano Vácslav, syn Drhy ze Zaluian , stal se tu farářem (r, 1393) a
umřel zde r. 1406.°) Jakkoliv malé, bylo zboží Zalužanské tehda
rozdělené, neboť kromě Zdeňka ze Zaluian , jenž svědčil r. 1408 při
nadáni učiněném klášteru v Dubě, 10 } připomíná se MikuldS Štěkna
ze Zaluian , jenž r. 1402, 21. února plat 8 kop roční na tvrzi Za-
lužanech s dvorem poplužným a dvořich kmecich Kříži kramáři
v Praze prodal.") Tento Mikuláš nazýval se dříve Štěknou ze
Žebnice, stal se bakalářem r. 1382 a mistrem r. 1385; byl pak po-
zději živ v Fráze co mčšfan, maje ťlflm na Starém mřste. Zemřel
mezi lety 1416 a 1418. Jeho dědici byli bratří Beneš a Petr řečeni
Štěknové z Královic. Také Jan Štěkna, kazatel výtečný, jako prý
„trouba zvučná 1 *, jenž byl kazatelem při kapli Betlémské pod pa-
tronátem svrchu psaného Kříže kramáře, byl příbuzným dotčenému
Mikuláši. 12 ) Zdá se, že mimo plat koupený Křížem, jenž potom přešel
na Jana Štěknu, rodině té nic více v Zalužanech nezůstalo; plat
ten r. I437 jakožto odúmrť na krále spadlá provolán v městě
Nymburce a udělen Benešovi Štěknovi, ls ) jenž býval roku 1423
písařem pana Hynka z Koldšteina, ačkoliv tomu dání odpírala
kollej studentů králové Hedviky, jež snad po Janovi byla dědila. 14 )

Po Mikuláš držel ZaluŽany jakýsi Jaroslav s manželkou
svou Annou ; oba zemřeli před r. 1415 a zboží jich mělo spadnouti
na krále; ale Jan Rozvora z Luštěme dokázal u úřadu desk
dvorských, že žije ještě Jaroslav , sirotek po dotčeném Jaroslavovi,
s nimž měl Rozvora spolek králem daný. 15 ) Z pozdějších osudů tvrze
jest nám málo známo. Kateřina ze Sekyric byvši vdána 5 přátelskou
radon za Jana syna Kostelákova, obdržela věna 100 kop a jmenováno
(obveněno) jí 250 kop tu na Zalužanech snad od starého Kosteláka.

*) Arch. Č. VI. 318, 588, DZ. 42. L 29, 249. C 8. 2 > DZ.
250. G 19. a ) Archiv Třeboň, a Boleslav. 4 ) Archiv guh. 5 ) DZ.
24. B 18. F 23 *) DZ. 134. P 2, 478. R 9 7 ) DZ. 16 1. K 11.

*) Rel. tah. I, 422 Blíže Zalužan měl klášter františkánský v Mladé
Boleslavi nějaká pole roku 1383. (Archiv kapitulní.) 9 ) Lib. conf.
,0 ) Lib. erect. Vílí. i. 56. ") Rel. tab. I. 596. ,2 ) Tomkovy děje
Prahy III. 429. I! ) DD. 15. f. 83. ") O té kolleji viz děje Tomkovy

III. 432. ,s ) DD. 15 f 58.

Když pak později k věnu svému přijití nemohla, pohnala do soudu
zemského (r. 1456) tehdejšího držitele MikuldSe Čapka ze Zaluian
(jenž snad z rodu Čapků ze San pocházel), a obdrževši přísudek
věno své potom dostala. ! ) Poslední rám známí držitelé dvoru
zdejšího Ctibor a Jakub bratří ze Zilulan prodali kdysi před
r. 1500 nivu dědičnou slově v Jezerách Štěpánovi Nepernému z před-
městí Boleslavského, jehožlo dcera Markéta ji (1500, 5. září) zase
jinému měštěnínu tudíž prodala. 2 ) Za těch dob sotva již tvrz při
dvoře stála, neboť zajisté bychom o ní ve vkladech prvních desk
zemských připomenutí, třebas jen. Že byla pustá, nalezli.

HÁJEK.

okolí Boleslave býval dvojí Hájek. Jeden Hájek byla ves
u Bezna, kde je nyní mydivna a les. Tato připomíná se v letech
1384 — 1400 několikráte. Druhý Hájek byl dvůr s tvrzí a
j stával někde u Obory západně od Obrulec anebo snad na
místě Obory samé, což by se podrobným vyšetřením objevilo.
O osudech tvrze této jen tolik jest známo, že tu mel Rameš
z Hrádku plat zapsaný, a když zemřel bez dědiců, vyprosil si Jiřík
z Hrádku a z ValeČova plat ten na králi Vladislavovi. Držitelem
Hájku byl tehda Runrf j Jemnika . *) Roka 1319 patřil Hájek dvůr
pustý k Obrubcům a s nimi se dostal k panství Boleslavskému.
Od r. 1577 připomíná se Často „les Hájecko, tu kdež nyní obora
jest“ jako příslušenství Obruhec. *)

CHVISTONOSY.

ihozápadně od Obruhec u Martinic neb Martinovic stávala
ves řečená prvotnč Chvistonosy, pří niž ve I4. a 15. stol.
tvrz bývala. Asi okolo r. 1373 seděl tu Petr z Chvistonos t
jenž prodal tehda nějaké dědictví kapitule u Všech
svátých na hradě Pražském. 5 ) Roku 1408 vlldl tu Petr Horký
z Chvisionos, jenž na vsi zdejší úrok nějaký k faře v Brodci prodal.
Podobně prodal r. I4O9 na téže vsi úrok konšelům v Hodkovidch,
ani tehda kaplanství při kostele svém zřizovali. Roku 1415 prodal
zboží Chvistonoské bratru svému Zdeňkovi , jenž tu ještě r. 1418
seděl. 6 ) Dcera toho Zofka byla vdána za Krišťana z Zernosek a
již r. 1457 vdovou. 7 ) Pánem na Chvistonosích byl tehda Vítek
z Chvistonos , jenž byl r. I44O mezi sněm o v niky kraje Boleslavského
v Nymburce. Poměry majetníků z dob následujících nejsou dosti
zřejmé. Po nějakém vladykovi Chvjstonoském, jenž před r. 1476
zemřel, 8 ) zůstaly tři dcerušky nezletilé, jichž poručníkem byl Mi-
kuláš OkáČ z Břišťan. Jedna z nich, jménem Markéta, vdána byla
za Jana Dubánka z Duban, a třetina její měla po smrti její spadnouti
na krále, avšák soudíc z pozdějších událostí dostala se Elišce, ne-
zletilé dceři OkáČově. Jak se zdá, byla druhla dcera manželkou
Okáčovou a třetí konečně byla Eliška, která byla vdána napřed za
Pavla z Utožnice a potom za Jana OdČrada z Mekyřic. Jan Oděrad
propustil r. 1486 právo své na 200 kop zapsaných na Chvistonosích
také Elišce Okáčové. s ) Patřil tedy celý statek Elišce, která byla
v 1 . 1480, 1486 a potom ještě pod poruče^stvím strýce svého

Heřmana Borýčky z Břišťan. Skrze Elišku dostaly se Chvistonosy
tehda již připojené k Obrubcům v držení Jara Ceteňského. Na
témže statku připomínají se r. 1519 Chvistonosy tvrz a dvůr pustý
a tak i v pozdějších seznamech panství Boleslarského. Roku 1583
připomínají se ves Martinice s mlýnem pod rybníkem, jenž slově
Chvistonoský. ,0 )

') Rel. tab. I. 119. 2 ) Arch. Boleslavský. 3 ) DZ. 17. f. 62.

4 ) DZ. 89. D 36. 5 ) Rel. tab. I. .444. ®) Lib. erect VIII. 46, 56,
62. rel tab. II. 134 •) DD. 33. str. 257. *) Archiv č. I. 250,

VII. 510 9 ) DD. 17. str. 9 ,n ) DZ. 66, I. 24.

GRABSTEIN HRAD.

rad Grabštein, ze všech stran vysokými vrchy obklíčený, vypíná se na vysoké
hoře nedaleko mésta Hrádku. Stojí mezi dvěma údolími, které se na jižní jeho
patě spojují, a na vysokém konci ostrohu, na jehož sedle stojí dvůr zámecký.
Odtud přijde se pěšinou pěkně upravenou, tak aby se minul nový zámek pod
starým hradem postavený, na starodávnou vozovou cestu a na vrch hory, na
kterém stoji hmotné sice, ale nikoliv již tak pyšné stavení starého zámku, jako
bývalo ještě před stoletím.

Bývalý hrad jest stavení do čtverhranu, nikoliv však pravidelné založené, poněvadž prvotné
na místě nynějších budov byly hradby, k nimž později přistavováno, a z hradeb rozličné bašty ven vybíhaly.
Ze strany vnitřní má zámek jediné poschodí, poněvadž r. 1843 vyhořel a spustí, a zámek proto snížen
o poschodí, z venku však při vchodu objevuje se jako stavení o dvou poschodích. Skrze bránu Štukovím
obloženou a asi v té způsobč se nacházející, jak postavena byla v 17. století, přijde se do dlouhého průjezdu
válcovitě sklenutého a potom druhým výjezdem nebo branou, první podobnou, na dvůr Čtverhranatý a na
všech stranách stavením zavřený. Jak již praveno, je vše to stavení na třech stranách o jednom poschodí,
avšak na východní straně vypíná se do druhého a přístavek v právo od průjezdu i do třetího poschodí.
Okna veliká, hmotnými římsami kamennými obložená, též rustika na zdech svědčí o tom, že postaveno
bylo stavení toto v ió. století. Nyní jsou tu sice byty, ale vrchnost bydlí v novém zámku pod hradem.
V právo od průjezdu jde se po schodech až do prvního poschodí a přijde se na ?nalý dvorek t jehož tvářnost
se podobá dvoru velkému. Příchozího překvapí tu hmotná okrouhlá věže, z níž vidíme jen svršek, poněvadž
stojíme ve výšce prvního poschodí. Umístěna jest v rohu severovýchodním tak, že byla tu nejen na obranu
této strany, nýbrž i na obranu brány blízko se nacházející. Jako všechny takové věže měla prvotně vchod
svůj (na jižní straně) jen v jisté výšce po mostě. Byl sklenut do půlkruhu, ale dnes jest zazděn a jde
z něho ven jen okno. Od té doby, co je zastavena stavením a co se do mocného jejího těla vlámali, má
Hrady a zámky České X. 3 I

GRABŠTEIN HRAD

226

také vchod k přízemí, totiž k přízemi z tohoto poschodí, poněvadž věž stojí na skále až do prvního
poschodí dosahující. Jdouce po šneku vzhůru do věže, spatříme tam starodávný náhrobek panů Donínských,
který jistě ze 14. století pochází. Snad býval někdy v kapli a slouží nyní za stupeň. Věž obsahuje ode
dna svého troje místnosti nad sebou a nejvýše jest ochoz s cimbuřím, kteréž pokrývá střecha, z niž vyniká
osmihranná máselnice (r. 1875 postavená) se střechou končitou.

Vedlé věže je památná kaple zámecká sv. Barbory , totiž sklep podlouhlý, třikráte do kříže a jednou
do půl hvězdy sklenutý, s kruchtou na dvou sloupích. Malby její na stěnách a klenutí sice vybledly
a nerozumným obnovováním jsou pokaženy, ale mají posud znamenitou cenu. Klenutí je pomalováno
ozdobami, mezi nimiž jsou kruhy s malými obrázky; barvitost jejich, soudíc z kousků, kteréž obnovení
šťastně ušly, byla velmi pěkná Rok 1569 v právo a v levo od oltáře zřejmý svědčí o tom, že kapli tu
dal upraviti umění milovný Jiřík Mehl, místokancléř; škoda, že není nám znám umělec. Sltejné ceny také
jsou stolice, které patří k nejpěknějšim pracím toho druhu. Jest to sice jen práce truhlářská, ale pořádného
řemeslníka; přes to však prostým, ale vkusným uspořádáním ozdob pobavujf. Kaple sv. Barbory byla
na hradě již ve 14. století. Od roku 1393 ustanovováni tu stále kaplanové. Ze statku Malého Šonova
vycházel pro tuto kapli úrok, který rada Žitavská až do novější doby platila.

Zajímavé jest také procházku okolo hradu konati. Na jeho jižní straně spatřu jí se dvě bašty
polookrouhlé, které bývaly někdy v hradbách, ale v 16. století přistavěno k nim nynější stavení, jemuž
říkali pak Neuhaus im niedern Schloss (nový dům v dolním zámku). V severozápadním rohu zámku
vybíhá čtverhranatý přístavek na způsob bašty; ze starého obrazu seznává se, že to byla věž, jejíž svršek
po posledním ohni zbořen. Na severní stranu vystupuje ze zdi čtverhranatá věž končitou střechou krytá,
v niž jest několik místností nad sebou s okny, která spodkem svým je stará, ale svršek její teprve
v nových dobách z cihel postaven. Okolo zámku všude jsou parkány v zahradu proměněné. Dříve zavřeny
byly hradbami, které pobořeny na rozkaz císaře Leopolda, aby nesloužily nepřátelům země.

Z nynějšího stavu a z dílčí cedule r. 1549 lze souditi o bývalém rozdělení hradu. Tak zvaný
dolní hrad jest nynější dvůr a strany jeho k východu, jihu a západu, kdež byly prvoitně jen hradby
s baštami a některým malým stavením Že nynější domy teprve v 16. století přistaveny, svčdčí zdivo jejich
vesměs tenčí než bývá u starých hradů. Tak zvaný horní hrad jest část severní, čili celé křídlo ode

dvora na severní stranu. Na první pohled
ani to není tak viděti, jaiko se to pozná
při bedlivém ohledání vnitřku. Nebot tu
část přízemí není nic jiného nežli skála,
na níž stojí velká véž. Na téže skále
jest horní dvorek, arci urovnaný a dlá-
žděný, a boky této skály všude zakryty
jsou zdivém, což bezpochyby také za
starých dob bývalo. Části této zdi jsou
tak hrubé, jako se obyčejně spatřuje
u starých staveni.

Podlé svědectví Neplachova jmenoval
se Grabštein původně Ulsicz, což uka-
zuje na pojmenování německé. Král
Přemysl II. odňal jej nějakému pánu jako
statek od království odcizený. Od něho
dostal se darováním purkrabím z Donína ,
kteří mu dali jméno Grafenstein. *) Do-
nínům nenáleželo vrchní právo nad pan-
stvím úplně, nýbrž podléhali zemskému
soudu kraje Žitavského; teprve asi r. 1310
vybaveni z něho a podřízeni jako držitelé
ušlechtilého manství dvorskému soudu.

Plán hradu Grabšteina. Za to méU své služebné many ve vsích Ma-

Vysvltleni plánu: r. Cesta ode dvora; 2. brána s průjezdem ; 3, dvftr dolního chendorf, W etzwalde, K-Othen, WolferS-

zámku 4 dvorek horního zámku; 5. velká věž; 6. kaple; 7 věž od spodku stará,

od svrchu nová; 8. bývalá věž snížená; 9 — II. parkány bývalé, nyní rovné plochy,
které též hradbami zavřeny byly. Ve 14. století šla cesta bezpochyby od č. I.
k 9 a 10., pak od II. skrze bránu do dvoru Č. 3. Cesia 9 — 11. byla pravostranná.

') Němci také říkali Grcfenstein, Grefinstein,
Grefsteín, češi psávali Kravštein, Gravštein a naposled
se ustálil název Grabštein.

Grabštein od západní strany.

GRABŠTEIN hrad

227

’ 5 ' 0 h'Í‘-

Čtverhranatá věž v Grabšteině.

dorf, Wustung, Bertelsdorf, Bullendorf a Ullichsdorf, kteří, tuším, s městskou
radou Chrastavskou tvořili manský soud panství Grabšteinského. J ) První
Donín, který na Grabšteině vládl, byl Jindřich (IIl) % jenž asi v tu dobu

zemřel, když padl král Přemysl na Moravském poli. Z devíti jeho synů

dostal Grabšteín Jaroslav , drže jej z počátku s bratry svými Jindřichem
a Heřmanem. 2 ) Vyskytuje se v letech 1288 — 1317 v rozličných pamětech
Lužických. Synové jeho byli Ota , Jindřich , Jan t Vácslav a Ota řečený
Kalp y kteří se pospolu poprvé roku 1326 připomínají. Ota oddal se stavu
duchovnímu a stal se farářem ve Friedersdorfu u Žitavy, Jindřich (r. 1329 až
1334) zemřel záhy, Jan oddělil se od ostatních a postavil na svém dílu hrad
Raimund, ale připomíná se po smrti bratra svého Jindřicha do r. 1356 jako
pán na Grabšteině, jsa poručníkem mladých svých synovců. Vácslav držel
nějaké statky v Lužici a vystěhoval se po r. 1360 do Slezska, a nejmladší

Ota dostal se v držení panství Neurode v Kladsku 3 )

Synové Jindřichovi jmenovali se Čeněk , Jindřich , Vilém a Jan.

Čeněk nazývá se chybně farářem v Hrádku, ač jím nikdy nebyl, nýbrž byl
tu farářem Mikuláš. Sice byl r. 1356 ještě s bratřími v nedílu, a odděliv se
pak, více se staral o Bibršteiny na Frydlantě než o své příbuzenstvo (r. 1388).

Ostatní tři vyskytují se v letech 1357 — 1367 jako společní držitelé panství
Grabšteinského. Jan, jak se zdá, brzo zemřel a ostatní dva drželi společně
Grabštein, k němuž Raimund přikoupili. Od té doby měl Jindřich Grabšteín
sám a vyskytuje se v 1. 1384—1395 jako patron kostelů na panství a naposled
r. 1399 jako patron kostela v Hrádku. 4 ) O vládu panství dělil se s ním již
roku 1395 syn jeho Albert a převzal ji sám asi roku 1400 po smrti otcově.

V 1. 1408 — 1411 sedal na soudě zemském 5 ) a r 1411 povolil Mikuláši, faráři Chrasta vskému, aby koupil
pro kostel louku a zahradu, k čemuž také pečeť svou přivěsil Albrecht Makros, hejtman 11a Chrastavé. 6 )
Když začaly bouře husitské, stál na straně katolické, ale zemřel r. 1419. Syn jeho tíynce nebo Jindřich
vyskytuje se již r. 1411 vedlé otce svého a vynikal od r. 1422 jako protivník husitů. Když prý pobral
nějaké vozy s herynky, které Bočkovi z Poděbrad náležely, vpadli husité do okolí zdejšího (r. 1424)
a vypálivše Hrádek pokoušeli se i o Grabštein a Žitavu. 7 ) Od té doby Žitavští a sousedé jich postrašeni,
naději svou v něm měli, zvláště r. 1426. Jindřich zemřel r. 1428, nezastaviv, pokud vědomo, potomků.
Zůstala po něm jediné sestra Markéta.

Po smrti Jindřichové opanoval Grabštein VenČ z Donína (t. j Vácslav), vnuk prvního Vácslava,
který se byl do Slezska přestěhoval; poněvadž pak sám dědicem zákonitým nebyl, psal se vladařem
seděním na Grabšteině, zejména roku 1429, když faráře do Wetzwaldu podával. Sestru Hyncovu (snad
svrchupsanou Markétu) vdál za Mikuláše z Kaišperka , dada po ní věnem městečko Chrastavu. Tedy
Mikuláš hned osadil kostel zdejší a otočil příkopem, a maje takto pevné místo, veliké škody činil do
Lužice. Na tom nemaje dosti, sehnal Venče s Grabšteina, a opanovav jej, veliké Škody činil u Zhořelice
a Budišína, pále vesnice a vraždě a jímaje lidi po silnicích. 8 ) Nejvíce naříkali Zhořelští r. 1432. ®) Proto
byli Lužičané velmi rádi, když se mladý Jan z Ralska nabídl Těmovi z Koldic, fojtu jich, že by jim
chtěl za 400 kop Grabštein zraditi. Věc byla umluvena a přišlo také poselství od Jana, který je objednal
na jistý den. Když však Téma r. 1433 dne 14. srpna před Grabštein přišel, nevydařila se výprava, jak
byl očekával, a Lužičanů bylo několik zbito a 26 zajato Jak se Janovi mstili, jemuž vinu dávali, již

vypravováno na str. 143. Tím rostla Mikulášova odvaha. Na
počátku prosince téhož roku sebral se s posádkami na Lipém
a Vartemberce asi ve 100 koních, aby vzali vozy s kupectvím,
které jely z Vratislavě do Zhořelice. Ale Zhořelští byli opatrní
a sebravše dosti lidu, nedali vozům samotným jeti. Když to

Čf»rhnvě viděli nhritilí rp rvrhlp* a vnaH.tp Hn vsi F.hfjrshanhn
~ f ~~ — — 1

zapálili ji a množství zajatých sedlákův a dobytka odvedli.

Grabštein podlé starého vyobrazení.

') Archiv musejní „z Donína" a list manský k r. 1454. 2 ) Reg. II. 1O9I.

*) Aufzeichuungen uber die erloschenen Linie u der Fatnihe Dohna. Berlin 1876.
Toho užito i v následujícím, ačkoli spis tenio jest nekriticky sepsán, pokud jej
psal sám hrabě z Donína. 4 ) Lib. conf. 6 ) Archiv č. II. 367. 6 ) Lib. erect.
X. 88. ") Exc. Cl. X. 21. 6 ) Venč se uchýlil na statek Rad měřice. 9 ) Palacbý,
urk. Beitr. II. 293.

31 *

22 8

GRABŠTEIN HRAD.

Kaple hradu GrabSteina

Lužičané pustili se za nimi a svedli bitvu u Hersfeldu, v níž zvítězili, ale kořist, jak se zdá, jim ušla. *)
Na KaiŠperka konečně dorostl jiný silnější, ale také Čech, Zikmund z Vartemherka a z Děčína, jenž také
někdy pláštíkem po větru točil. Ten v březnu r. 1435 KaiŠperka zajal. Jestli se tehda hradu Grabšteina
zmocnil, není poznamenáno, sice jest jisto, že se Grabštein dostal v moc Jana Čapka ze San, hejtmana
táborského, což se mohlo i postoupením od Zikmunda státi, a že hejtmanem na něm stal se Štěpán Tlach *
Ale Lužičanům se tím nepomohlo, nýbrž bylo jim ještě hůře. Neboť Tlach měl v žoldu 60 — 80 koní,
s kterými den co den do Zhořelska se jezdilo, pálilo a na silnicích jímalo přes to, že se již Čapek císaři
Zikmundovi poddal. *) Tedy Lužičané konečně se spolčili s panem Zikmundem Děčínským a hrad Grabštein
ztekli. Majetníkem zůstal nyní Zikmund, ale když ho žádal Jan z Donína, aby postoupil téhož zámku
Hlaváčovi z Donína, učinil tak. 3 ) Ze strany Lužičanův ustanoven byl za spoludržitele nebo jich zástupce
nějaký Myszperg, který také právo své Hlaváčovi vzdal.

Pravým dědicem zdá se, že byl Jan, ale hrad prozatím Hlaváčovi odevzdal; tento pak obdržel
na Grabštein potvrzeni od císaře Zikmunda. Ale již roku 1438 obmýšlel Grabštein zase prodati, a proto
slibovali mu stavové Horní Lužice 70 kop, jestli Grabštein cizímu neprodá. Konečně přece přišlo k prodeji.

') Script. rer. Lus. I. 231. 5 ) Palacký, urb. Beitr. II. 442. 3 ) Paprocký o st. pan. 273.

GRABŠTEIN HRAD.

22 9

Kaple hradu Grabáteina.

Jan totiž jsa Venčovt 2 Donina dlužen 14.000 kop od těch dob, co Janův otec byl Venčovým poručníkem,
zapsal mu k zástavě hrady Grabštein a Falkenburk a Hlaváč mu také právo své prodal, obdržev od něho
směnou statek Konígsbrůck. To všechno se stalo bud r. 1438 nebo 1439, a o to ještě mezi oběma pány byly
po dvě léta kyselosti, nežli se ta záležitost k obapolné spokojenosti urovnala. Ale Venč neměl jen nechuti
s Hlaváčem, nýbrž i s Žitavskými. Když totiž tehda sedm rejtarů loupežných sedláky na poli oloupilo,
honili je Žitavšti. Dva z nich chytili před Grabšteinem a pět unikše až na parkán hradu Grabšteina,
zavřeli se tu na haště, ale Žitavšti hnali na ni útokem a všechny zajali i s koňmi a kořistí. Věc ta tak
rozzlobila Venče, že chtěl začíti válku, a jen stěží fojt mezi nimi mír udržel. Zhořelští zase měli radost,
že Venč zámek svůj proti nepřátelům města uhájil, a poslali mu dar na penězích. Ano roku 1441 jednal
s nimi o to, aby od něho Horní Lužičané Grabštein koupili. Měl však potom přece nevole s Lužičany
a Bibršteiny. Podporoval Albrechta Berku, zetě svého, a s tímto přikázal se také r. 1446 vévodě Saskému
za služebníka tak, aby mu hradové Grabštein, Vildštein a Tolštein otevřeni byli. Od té doby rostlo
nepřátelství s Lužičany, kteří r. 1448 spojivše se s Bibršteiny, ke hradu Grabšteinu přilehli a svými kusy jej
rozstřílet! usilovali. Tentokráte nic nesvedli, ale když potom Venč v nepřátelství pokračoval a Lužičanům
nové protimyslnosti činil, přitrhli tito se Slezany po druhé ke Grabšteinu (r. 1450). Tři neděle tu leželi,
a konečně se hrad vzdal. Venč a zeť jeho museli se zapsati, Že budou mír držeti a Lužičanům proti

2 30

GRABŠTEIN HRAD.

nepřátelům jejich se všemi hrady svými pomáhati. Nicméně tím konečný mír nebyl zjednán a obé strany
na sebe v Praze žalovaly.

Král Ladislav udělil r. 1453 Venčovi a Hlaváčovi z Donína společně v léno panství Gřrabšteinské
proto, aby jeden po druhém mohl děditi, ! ) ale r. 1454 zvláště dal Venčovi v léno hrad Grabštein, zbořený
hrad Falkenberk, městečka Chrastavu a Hrádek, vsi Wetzwald, Ketten, Ratzendorf, Denis, Gersdorf,
Horní a Dolní Chrastavu, Machendorf, Dietersdorf, Schonbach, Hermansdorf, Kněžice, Petrovice s many,
též panství Raimundské a statek Radměřický. 2 ) Totéž na jeho prosbu prokázal král Jiří (r. 1460) a od
Markéty, dcery n. Albertovy, koupil r. 1463 vše její právo věnné a dědičné. 3 ) Roku 1467 odstoupil od
krále Jiří bezpochyby pro strach z fanatických sousedů svých Slezanův a Lužičanův, ano i táhl s nimi,
když vypálili Turnov. Když se o něm rozneslo roku 1470, že chce Grabštein Čechům dáti, psal o tom
rozhorleně do Zhořelice, kdo tak mluví, že v hrdlo lže jako zrádný kacíř a zlosyn, který by jej rád
o hrdlo, čest a statek připravil. Dokládal, že z mládí až do stáří spravedlivě byl Živ, a sčítal vinu těch
pověstí na Žitavské, kteří by ho rádi připravili o hrad, aby statek připojili k městu Nedlouho potom
asi r 1471 zemřel.

Grabštein zdědili po něm synové Jan a Mikuláš. Onen ujal se vlády na panství a držel ze

začátku s králem Matyášem ; r. 1478 poddal se králi Vladislavovi a věrně mu sloužil Od té doby stěžovali

si do něho Lužičané Často, že jest na ruku nepokojným sousedům, kteří brali na silnicích, zvláště se

říkalo o Adamovi Švábovi, že má stav svůj na GrabŠteině. Roku 1485 obdrželi Jan a Mikuláš léno na

hrad Grabštein a veškeré panství, na němž byli nové doly zarazili. 4 ) Roku 1491 zemřel Jan v Budišíně,
kamž byl cestoval, aby králi žaloval na Zhořelské. Grabštein ujal nyní Mikuláš, jemuž soud dvorský
r. 1491 spolek se syny Hlaváčovými potvrdil. 6 ) Oženiv se s Lidmilou z Leskovce jí r. 1499 na Hrádku
a Chrastavé a jiném zboží kromě hradu samého věnoval. 6 ) Na jeho prosbu král Vladislav majestátem
r. 1514 dne 1. listopadu daným zámek Grabštein s městečkem pod ním řečeným Greffental a vše panství
Grabšteinské a Raimundské z manství propustil a k tomu přidal i tu milost, aby Mikuláš hor svobodně
užíval a z toho urbur a desátků králi nedával. 7 ) Mikuláš zemřel r. 1540 a pohřben jest v Hrádku v kostele.
Posledním pořízením svým odkázal statek svůj synům a dcerám svým věno. Poněvadž manželka jeho
Lidmila pořízením r. 1508 učiněným jeho zmocnila všeho, co se jí po Albrechtovi, otci jejím, dostalo,
ustanovil, aby jmění to všechno spadlo na dcery. 8 ) Před svou smrtí byl i ves Suchou přikoupil. 9 )

Mikulášovi synové Albrecht , Jan , Jaroslav , Vácslav, Bedřich a Kryštof zůstali devět let v nedílnosti
a Jan všechno panství spravoval. Po otci zdědil též spor se Zdislavem Berkou z Dubé, jemuž se byl
Mikuláš přátelsky podvolil, že mu chce dopustiti pálení vápna v Šimbachu, ale potom tomu dosti neučinil.
Ano když Zdislav k Janovi poslal Kašpara Gerštorfa a Michala Gemeinara, aby mu překážku v pálení
nečinil, promluvil Jan: Jestliže by on Michal toho díla nezanechal a dále se v to vkládal, že by ho tak
opatřil, aby na kusy rozsekán byl. I0 ) Roku 1543 učinili všichni bratři smlouvu se strýci svými na
Kónigsbrucku, poněvadž tito, jako potomci Hlaváčovi a společníci držitelů měli spravedlnost k Části
panství. Podlé té dostali 12.000 fl. dílu otcovského, ves Ruppersdorf a mohli si v Chrastavé bud dům
koupiti nebo nové sídlo vyzdvihnouti, k čemuž Grabšteinští povinni byli dříví, kámen a vápno dodávati.
Hory zůstaly v nedílu . ll ) Jestli tím již v dluhy upadli, přejavše i dluhy po otci, ještě více je cítili, když
potom společné své jmění rozdrobili. Ale k dělení tomu tak hned nepřišlo. Grabštein sice byl r. 1514
z manství propuštěn, ale od té doby zase v manství uveden. Když proto r. 1545 Albrechtovi povoleno,
aby na GrabŠteině manželce své Anně Šenkovně z Taufenberka věnovati mohl, zavázán k tomu, aby ve
dvou letech zase zápis ten se statku svedl. 12 ) Roku 1549 dne 4 února pak přišlo k rozdělení. Znám jest
nám z domácích pamětí jen jeden díl. Na GrabŠteině dostal nejhořejší nový dům v dolním zámku vedlé
staré pusté zdi, kdež byla pavlač do prvního starého domu v dolním zámku položena, tudíž až k dvorské
světnici s pekárnou před zámkem a parkánem; poněvadž však vchod k prvnímu starému domu z horního
zámku byl, měl ten, který ten dům starý dostal, po pavlači při zdi, která k němu z horního zámku šla,
choditi, až by si nový přístup zřídil. Ke dvěma dílům dostal se společně druhý nový dům, ke čtvrtému
jeden starý dům, k pátému horní zámek a k šestému, jak se zdá, tak zvaný druhý starý dům. Sice
dovídáme se, že dvůr v dolním zámku a studnice tudíž zůstaly v nedílu a brána každému se otvírala
a Chrastava na šest dílů rozdělena byla. Poněvadž byl Grabštein pomezním hradem, bylo společně
usneseno, že se musí večer nikoho nečekajíc zavříti a nesmí otvirati, leč by byla nutná potřeba. Vesnice,
dvory a lesy také na šest dílů rozděleny. 13 )

') DD. 52. str. 12 — 13. ’) Arch. yub. 3 ) DD. 5. str. 143. *) Arch gub. f ) DD. 6. str. 173. **) DD. 62 str. 268. 7 ) DZ. I.
C I. *) DZ. 4. L 4. s ) DZ. 8. A 5. I0 j Reg. kom. soudu. ,! ) DD. 25 f. 26 g. la ) Reg královská ve Vídni. Is ) DD. 62. str. 653— 68C.

GRABŠTEIN HRAD.

23 1

Následky rozdrobenosti brzo se ukazovaly. Roku
1562 dožádal se Albrecht M. Šimona Proxena ze Šudetu,
aby tři syny jeho Karla, Volfa a Rudolfa a při nich
Zikmunda z Kalenic liternímu umění vyučoval, připo

vídaje platiti za každého ze synů na Čtvrf látá po dvou
kopách míšeňských a od Zikmunda po jedné a půl kopě,
ale nebyl s to všechno doplatiti. *) Někteří bratří mezi-
tím odumřeli a díl jejich měl spadnouti na korunu, po-
něvadž však dluhů bylo drahně, komora o ně ani ne-
stála, a vyjednáváno s Arnoštem, knížetem Bavorským,
aby celé panství koupil, když pak tento nekupoval,
jednáno s Jiříkem ÁJehlem ze Střelte , královským radou
a místokancléřem. Tomuto prodal Kryštof r. 1562 svůj
díl, ale Albrecht dlouho se zdráhal, až konečně také
přivolil. O dílech ostatních není řeči, než Albrecht
roku 1566 celé panství Grabšteinské Jiříkovi ve dsky
dvorské vložil, 2 ) a král Maxmilián pak nařídil, aby
panství to za zpupné bylo pokládáno. 3 )

Nový pán obnovil r. 1569 kapli sv. Barbory, staral
se horlivě o zlepšení hor a lepší pořádek v lesích a
vůbec lepši řád na panství. Při tom ovšem bylo pod-
daným hůře, nežli za Donínů, kteří o mnohé ty věci nehrubě dbali. Nátlak nový způsobil r. 1569 povstání,
ale sedláci si jím tak málo pomohli, jako při všech takových pokusích. Tím lépe pak bylo Chrastavským,
kteří pánovi svému byli věrni. Roku 1576 přikoupil od dotčených synův Albrechtových statek Suchou, 4 )
ale teprve r. 1579 učinil obvyklé přiznání k zemi, k němuž byl povinen jako držitel pozemského statku. 5 )
Roku 1586 prodal zámek Grabštein, pustý zámek Rejmund, městečka Chrasta vu, Hrádek, Grafentál,
městečka horní Frauenberg, Engelsberg, Neustadtl, vesnice všechny a manství Volfersdorf, Machendorf
a Bullendorf Ferdinandovi Hoffmanovi z Grynpichlu a z Střechová , dědičnému hofmistru v knížectví Štýrském,
dědičnému maršálku v Rakousích a Štyrště, císaře radě a presidentu komory dvorské a hejtmanu Nového
města v Rakousích.*) Nový pán byl již od roku 1584 obyvatelem království Českého, sice pán vzdělaný
a čteni milovný. 7 ) Ženat byl s Eliškou z Donína, dcerou Albrechtovou, a obnovil farní kostel v Hrádku. 8 )
Za něho byl na Grabšteině úředníkem Kašpar Hartemberk z Seifersdorfu . 9 ) Roku 1606 zapsal panství
Grabšteinské manželce své Elišce. 10 ) Když tedy roku 1607 zemřel, podržela Eliška Grabštein a vdala se
po třetí za Jana svobodného pána z Černhauzu a z Bolkenhainu na Mitvaldě, Šenfeldě a Vlčkovicích,
císařského vojenského radu, Číšníka a nařízeného nejvyššího, jemuž r. 1609 statky své Grabštein a Libeň
zapsala. Když pak r. 1611 zemřela, ujal se Grabšteina Jan jako samotný pán. 11 )

Roku 1622 dne 9. dubna shořela veliká věž na hradě Grabšteině. Bylo to nedlouho před smrtí
Janovou, jenž kdysi ke sklonku téhož roku zemřel. Posledním pořízením, r. 1621 sepsaným, odkázal statky
Grabštein, Libeň, Měšice a Hovorčovice a dva domy v Praze Janovi Bedřichovi Františkovi strýci svému
a synu n. Bedřicha bratra svého. I2 ) Mladý pán zůstával pod poručenstvim Davida
Jindřicha , bratra Janova, jenž r. 1624 vší viny za účastenství v rebelii byl sproštěn.
Grabštein zůstal tedy v držení rodiny Černhauzů. Když se však hrabě z Kolovrat
roku 1628 dne 10. března odebral na panství Grabšteinské, aby je jako císařský
komisař násilím na viru katolickou obracel, tu Černhauz nečekal, nýbrž pojav
synovce ujel do Žitavy, veza s sebou věcí asi na 30 vozích. Na šesti vozích vezl
pivo, jež však Žitavšti do města nevpustili, nýbrž sudy prostřelili, aby pivo vy-
teklo. ,3 ) Když přišel reformační komisař, byl zámek zavřen, on však kázav sobě
otevřití, dílo své počal a v něm přes tvrdošíjný odpor lidu pokračoval, až konečně
se přece podvolili. Při které příležitosti byl zámek Grabštein téhož roku zlezen

*) Reg. kom. soudu. 2 ) DD. 64. str. 339 — 357. 3 ) DD. 52. D 9 — 11. *) Ves Suchá nazývá se
německy Kriesdorf, původně Krizansdorř a latinsky Crizaui villa, to jest Křižanova ves, z Čehož z neporozuměni
udělán nehodící se název Křižany. Před r. 1540 přikoupena ke Grabšteinu, a protože se v ní r. 1580 tvrz
připomíná (DZ. 89. L 22), lze souditi. Že si tu Albrecht dům panský postavil, o němž však v odevzdání
r. 1576 (DZ. 19. B 29) není zmínky. Proto také o ni nepíšeme zvláštní článek, přestávajíce na tomto vy-
psání. 5 ) DZ. 20. M 2. 6 ) DZ. 68. F 14. 7 ) DZ. 22. D 25. Viz rkps. knihovny Olomoucké I. V. 34.
®) Sommer. 9 ) Archiv Boleslav. ,0 ) DZ. 180, A 23. u ) DZm. 35. K I/. ,s ) DZ. I4I. C I9. I3 ) Auf-
zeíchnungen, Bílek ref. 136, Pešek, Einl. 63, 70.

Kámen náhrobní nějakého
pána z Donína na věži
Grabšteinské.

Okrouhlý arkýř v Grabšteině.

232

GRABŠTEIN HRAD.

a oloupen, není nám známo. *) Mezi tím zemřel mladý pán a David zdědiv jmění jeho neprodával statků v^
ač tak měl učiniti nejsa katolíkem. Nad to při vpádu saském r. 1Ď31 jako nepřítel do Čech se navrátil
a na statcích svých dílo reformační rušil. Z těch příčin při komisí Frýdlantské znovu obžalován a Albrecht
z Valdšteina zabrav statky jeho (r. 1632) nedočkal ani nálezu komise, která Davida všeho statku odsoudila,
nýbrž pustil Grabštein r. 1633 strýci svému Maximilianovi hraběti z Valdštctna. Ale po zavraždění knížete
dovedl toho David při císaři, že právní jednání proti němu bylo obnoveno a on r. 1637 nevinným nalezen.
Grabštein s ostatními statky mu tedy navrácen a Maximilianovi dán náhradou palác ValdŠteinský v Praze. 2 )

Při tom však rozká-
záno Davidovi, poně-
vadž k víře katolické
přestoupiti nechtěl, aby
ty statky prodal. Mezi
jednáním o to zemřel
David a statky ty
zdědil JiH Zik?nund
z ČernhauzUj jenž byl
také držitelem statku
Baumgarten. Pro vá-
lečné běhy však ne-
doptal se kupce, a tak
zůstal Grabštein v jeho
držení do r. 1651.

V prosinci r. 1645
osadili Švédové Grab-
štein, na němž byli
52 muži posádky, 3 ) a
zůstali tu až do ukon-
čení švédských válek.
Odtud vybíhajíce da-
leko vydírali na lidech
potraviny i peníze. Až
i Turnov byl jim v té
příčině poplatným. 4 )
Když pak i hrad Praž-
ský a Tábor do rukou
Švédů padly (r. 1648),
měli tito takovou moc,
že drželi celé králov-

Nádvoří Grabšteinské.

ství České v podda-
nosti a nikdo jim brá-
niti nemohl, jestli chtěli
k Vídni zabíhati. Když
tedy Švédové po uči-
něném míru odtáhli,
zabývali se také ve
Vídni íi v Praze otá-
zkou, iná-li se Grab-
štein jako pevnost
udržeti, ale znalci sou-
dili, že té pevností
třeba nebude. 6 )

Jiří Zikmund z Čem-
hauzu prodal jej r. 1651
dne 8. května Janovi
Hertvíhovi svobodné-
mu pánu z Nostic a
tento hined tg. května
Adamovi Matyášovi
hraběti z Trautmans-
dorfuA ) Nový pán po-
stavil roku 1665 novou
kostelní věž v Hrádku.
Syn jeho Rudolf Vilém
zamýšlel, jak se zdá,
Grabštein prodati.

Z r. 1685 zachoval se
nám popis hradu, jenž
zní takto : Zámek Grab-
štein na vysoké hoře

položený, který před tím krásnými baštami, hradbami, dvojí hradbou a okrouhlou věží co nejlépe opevněn
byl, ale nyní na rozkaz Císařské Milosti hradby rozmetány. Sice ještě mnohými krásnými světnicemi,
komorami, sklepy, krásnou kaplou, podzemními sklepy a kuchyní dobře opatřen jest. *) Bafbin slyšel hrad
Grabštein chváliti pro vysokou jeho polohu a také jej spatřil, ale pro krátkost času vnitřku neviděl.
Pravili mu lidé, že hrad stojí na skále mramorové, jako Pernštein na Moravě. 8 )

Po smrti hraběte Rudolfa uvázal se ve všechny statky jeho, tudíž i Grabštein (r. i(38g) bratr jeho
Zikmund Ludvík, byv od soudu zemského poručníkem jmenován. 9 ) Rod Trautmansdorfů držel Grabštein
až do r. 1704, kdež prodán Janovi Vdcslavovi hraběti Goliášovi. Od té doby sdílí držitele s Frýdlantem.

*) líeckovský II. c. 70. ’) Bílek, dČje konf. 3 ) Dudik, Schwedcn in Bohmen o. Mahren 213, Sommer 283, *) Archiv Turnov..

s ) Dudík na sir. 3 1 5, 41 1. fi ) Aufteichnungen, DZ. 307. D 18. 7 ) Archiv Třeboňský. Misce]), lib. III. 8 q. b ) DZ. i 17. B 29.

RA1MUND HRAD.

ezi vesnicemi Jitravou a Bílým kostelem jest při silnici z Jablonného k Chrastavě
myslivna, řečená Freudenhohe (r. 1795 založená). Nad ní vypínají se hory vysoké,
z nichž ta k myslivně nejbliŽŠí korunována byla hradem, z něhož dnes skorém nic
nezbylo. Od myslivny přichází se k němu bud rovně do vrchu skrze průsek anebo
po vozové cestě, která jde do lesa ; obojí jest obtížná a přemáhání těchto obtíží
nijak není odměněno podíváním na nějaké zříceniny. Před 50 lety ještě tu byly
zříceniny, ale od té doby hradiště spuštěno jest tak, že ledva lze poznati, co
kde stálo J ) Mohutný skalnatý ostroh, na němž hrad stál, vybíhá z vysoké hory

S řečené Kalberg, a oboje jsou porostlé hustým černým lesem. Na temeni toho ostrohu založen

byl hrad základu vejčitého (asi takového jako Hamrštein), jak lze pozorovat! dnes podlé zatáčení
základních zdí, ještě nad zemí vyčnívajících, a přikopu, který zvenčí zavřen jest mocným náspem,
ač hora na tři strany strmá poskytovala dosti přirozené pevnosti. Starší popisovatelé viděli tu
dvojí hradbu, vnitřní dva a půl metru hrubou a asi 1 1 metrů vysokou a venkovskou nižší a slabší,
která Šla na samém kraji hory ; mezi nimi pak byl parkán asi tři metry široký. Nyní nejsou toho
známky. Viděti sice jest zbytky hradby, ale jediné, a z chatrných známek podnes zachovaných
nic nelze souditi o bývalém upravení. Obě hradby prý se opíraly o věž, v níž se nacházela
brána. Kromě jihozápadní strany velice strmé byl na všech stranách — jak již řečeno — Široký
a hluboký příkop, okolo něhož vede pěšina do hradu. Před 50 lety proti bráně a před příkopem
byl kopec rumu, z něhož vyrostl buk ; to bylo místo, kde se nacházel pilíř sesutý před mostem
a tu byly také nějaké známky, že příkop byl na venkovské straně vyzděn, a tam, kde otvor jeho
vybíhal do stráně, zdí zavřen. Na jihozápadní straně hradiště bylo stavení věžovaté nevelkého
základu, docela zbořené, z něhož zbyly toliko kusy západní zdi; na nich ještě viděti bylo díry pro podlahu,
která byla nad přízemím, a pod tím byla komora bez oken ; také tu byly známky po bývalém vchodu.
K tomu stavení přistavěna byla polookrouhlá bašta, jež bývala i schodištěm. Jihovýchodně od této věže

'} Pomůckou Heber, Burgen IV. 213.
Hrady a zámky České X.

32

234

RAIMUND HRAD.

byl dvorek a severozápadně na nejslabší straně byla velká polookrouhlá bašta při venkovské hradbě, která
do příkopu vybíhala. Nyní i ty nejmenší známky zmizely, poněvadž se při posledním kácení lesa hradiště
tak rozkopalo, že je dnes holou kopaninou. A tak na ten čas zbyl z hradu jen kus hradby, ovšem vysoký,
který však dlouho nevydrží, poněvadž jest podkopán.

Jméno hradu toho se rozmanitě píše, nejčastěji Raimund, někdy i Rojmund, Rojmun, Romung,
Rainung, Romand, Romutov, Romut, chybně i Pojmun a Bejman. Okolí to patřilo prvotně ke hradu
Grabšteinu a odděleno teprve nedlouho před r. 1346, když Jan z Donína vzal díl otcovský od bratra svého
Jindřicha Tehda dovolil mu markrabě Karel, aby si mohl hrad na jedné hoře posta viti. *) Roku 1347
dne 17. září, jak se zdá, byla stavba dokonána a hrad pojmenován Romung. l 2 ) Roku 1356 vyskytuje se
pak jako pán na Grabšteině a patron kostela Chrastavského, ale, tuším, jen jako poručník, a naposled
r. 1363. Lze za to míti, že zemřel ještě téhož roku, neboť 1. 1364 čtou se Jan, Jindřich a Vilém, synové
Jindřichovi, jako páni na Grabšteině a Raimundu, což poslední se může jen na poručnictví vztahovat], 3 )
neboť praví dědici hradu byli Janovi synové Bedřich a Jan , kteří se poprvé r. 1387 vyskytují. 4 ) Asi okolo
r. 1390 prodali hrad Raimund i s příslušenstvím strýcům svým Jindřichovi a Vilémovi, pánům na Grabšteině.

Hned po učiněném trhu se bratří rozdělili. Vilém ponechav bratru Grabštein obdržel od něho
vsi Bílý kostel anebo Jindřichov, Svárov, Milberk, Schónborn a Ratzendorf, anebo jestliže ještě tehda
nestály, tedy to území, na němž byly založeny a na němž povstala také horní městečka Eng-elsberg-
a Frauenberg. Od r. 1390 až do r. 1414 vyskytuje se Vilém jako pán na Raimundu a patron na Bílém
kostele. Roku 1399 potvrdil Lorencovi faráři tudíž, co tento ke kostelu přikoupil v téže vsi, a list na
to vydaný psal a spečetil Mikuláš z Petrovic, farář Chrastavský. 5 ) Manželkou jeho jmenuje se v dotčeném
listu Machna; snad jest táž, jako Markéta z Lichtemlburka, která se r. 1417 jako manželka jeho připomíná. 6 )
Měl-li Vilém děti, není nám známo ; v přátelských stycích byl s Janem Ralskem z Vartemberka , jenž se
později jako dědic a nástupce Vilémův vyskytuje. Manželka Janova totiž byla Markéta z Donína, podlé
našeho zdání Vilémova sestra. Od r. 1413 zasahoval bojechtivý Jan do osudů hradu Raimunda. Již na
počátku prosince r. 1413 radili se Lužičané strany hradu Raimunda a loupežníků. V dubnu r. 1414 dostaly
se k nim poplašné zprávy, že se Jan uvázal v Raimund Po té poslána sem posádka pod velením Petra
Vunče, zemana z Dolní Lužice, bud že si Lužičané hrad ten od Viléma najali nebo jakýmkoliv jiným
způsobem v jeho držení vešli. Ale r. 1416 přišla do Zhořelce zpráva, že Jan Ralsko Vunče i s posádkou
na Raimundě zajal. Z té příčiny z obou stran mnoho jednáno.

Když povstaly husitské války, přestalo všechno nepřátelství mezi Ralskem a Zhořelskými, ano
oba nyní pracovali k obhájeni katolictví. Tehdy Jan nic nepřekážel, že Lužičané k obhájení cest, které
do jich země vedly, některé hrady osadili. Tehdy dána posádka na Falkenberk, jeden hrad Donínský,

a druhá posádka na Raimund,
na každý z nich po 50 kopích.
Vlastním držitelem však zů-
stával pořáde Jan Ralsko.
Jemu patřil r. 1427 hrad Rai-
mund a téhož roku podával
faráře k Bílému kostelu. 7 )
Tedy se zase jen se svolením
jeho stalo, že sem poslán r. 1427
jako hejtman vojenský Hans
Folč z Torgavy, zeman z Dolní
Lužice. Ale brzo zavalil Folč
sám stavům Lužickým nemalé
starosti. Roku 1428 žádal na
nich 335 kop za chování hradu
a posádky v ten čas, když
Bibršteinové půtku začali. Na

l ) Tadra, Surnrua Gerhardi č. 46.

*) Viz Exc. Cl. XIII. 208, jehož i v uá-

sledujícim užito. *) Lib conf 4 ) Auf-

zeichnungen 6 ) Lib. erect. VIT. 45.

6 ) Rel. tab. II. 138. Roku 1412 slově
Vilémem z Dooína a z Romutova (DD

19. str. 576). 7 ) Bezold, K. Sigmund

str. 165. Lib. conf.

Raiímind podlé vyobrazení z r. 1845.

RAIMUND HRAD.

235

podzim téhož roku zajal nějakého příbuzného Zhořelského purkmistra a sebrav mu koně i peníze, zavlekl
ho do vězení. Konečně i Zhořelským opověděl. Tu se do toho vložila rada Žitavská a zjednala mezi
stranami stání až do počátku měsíce října. Když pak mír došel, sháněli zase Zhořelšti prostředníky, totiž
zemského fojta a radu Žitavskou a posílali zpytáky k Chrastavě, aby vyzvídali, jestli se sbírá na ně vojsko.
Tedy zemský fojt obě strany smířil a na počátku listopadu měli rok v Lubem, po němž došlo ke smíření.
Konec konců byl, že stavové Horní Lužice usnesli se na tom r. 1429 v lednu, že se s Hanušem Folčem
a posádkou na Falkenberce učiní spolek k obraně a o tom si dají vydati zápisy (bezpochyby v ten smysl,
že na požádání hrady vydají). Předpokládati lze, že Folčovi dlužné peníze byly slíbeny a zabezpečeny
zděláním jistot a on pak hradu Raimunda Lužičanům postoupil. O nějakém právu Jana z Ralska nečiní se
zmínka. Asi v březnu vyplacena Folčovi větší částka peněz, proto Raimund od něho postoupen a odevzdán
Bednchovi z Hokebornu , rytíři z Dolní Lužice, Folčovi pak v září téhož roku posledních 58 kop 14 grošů
vyplaceno. Roku 1436 přestalo všechno obsazování hradů a od r. 1437 zase zákonití a praví (dědici se
ke zbožím svým připovídali. Po bratřích Jindřichovi a Vilémovi nebylo potomků, taktéž potomstvo Jana
z Ralska bylo roku 1433 vymřelo. Tudíž připovídali se ke Grabšteinu a Raimundu jako dědici Jan
a Hlaváč z Donína . Ti se uvázali v panství, při čemž si ponechal onen Grabštein, tento Raimund a 4000 kop
z panství Grabšteinského. Hlaváč prodal panství svoje Venčovi z Donína , držiteli Grabšteina, na jistý
způsob , l ) totiž že mu zůstal spolek čili sstupek na tomto manském zboží. Tím způsobem se stalo, že král
Ladislav r. 1453 oběma dal panství GrabŠteinské a Raimundské v léno.

V majestátu roku 1454 připomíná se jen vrch Raimund,®) roku 1460 jest řeč o zbořeném hradu
Raimundu 3 ) a v ten smysl mluví se ve všech potomních pamětech až do r. 1562, kdež ještě vrch Raimund
pokládán za hlavu panství. Zmínky ty dávají znáti, že Raimund byl opuštěn a schválně zbořen. Jednak
vedla k tomu nepřístupná poloha hradu, kterýž se pro skrovnost svou, maje ve vnitřku jedinou věž,
k panskému bydlení nehodil, poněvadž tehda zase jiné mínění bylo o bytu panském než před stoletím,
jednak se ukazovala snaha, zničiti opevnění, které poskytovat! mohlo přístřeší loupežníkům. Možná, že
Lužičané sami hrad zbořili, nežli jej vydali Hlaváčovi.

') Arch. č. II. 468. 2 ) Den berg Romandt mit mannschafien (Arch gub.). Roku 1491 slově mons Beyman. 3 ) Das zerbrochene

Schloss Roymundt (Arch. gub). Nebylo tedy potřeba jej r. 1514 bourati, jak se obyčejně za to má.

Erb Jiřího Jeníka Zásadského z Gamsendorfu, pána na Kurovodicích a Březině,
a manželky jeho Anny, paní na Kurovodicích a Blatech, z r 1654,
malovaný na prkně v kostele Brezinském.

Kreslil Jan Prousek.

3 2 :

Dražíce u Benátek.

C * ' ©>30

DRAŽÍCE A BENÁTKY.

do se béře údolím Jizerským, znenáhla stoupaje od Brandýsa nad Labem k Mladé
Boleslavi, asi uprostřed cesty uvidí vysoký a táhlý ostroh, domy různé velikosti a výšky
takořka obsetý. Jsou to Nové Benátky , vysoce se nad Jizerou vypínající. Krajina okolní
má zvláštní ráz. K západu slunce spatřují se stráně řídce travou zarostlé a výmoly světlejší
barvy proryté; bývaly to kdysi vinice, na nichž se dobré Červené a bílé víno dařilo,
( ale od dlouhých let jsou spuštěny a jen něco málo jich ještě zbylo. Na straně východní
jsou role od břehu říčného znenáhla k výšinám se zdvihající, tu a tam přerušené bory
a smrčinami; uprostřed pak mezi holemi a rolemi táhnou se lučiny pořičné jako světlý,
krásný pruh zelenosti. Do města vjíždíme jako do nějaké pevnosti. Opustivše Staré Benátky
či prvotní osadu, která pojmenování Benátek více zasluhovala než nynější město, znenáhla
na boku hory postupujeme mezi domky a minuvše zatáčky cesty, zvolna přicházíme do
severní ulice a pak na náměstí prostranné. Za jihozápadním jeho rohem jest největší budova
v Benátkách, zámek. Ačkoliv stavení toto, ze dvou křídel se skládající, totiž z jižního a východního,
ve všech svých částech stejnou úpravu má, přece při bedlivějším ohledání se najde, že jedno
z nich jest starší a druhé že jest přiděláno; zejména to dobře poznati na straně k severu obrácené
v právo od hlavního vchodu, a kdyby i toho nebylo, svědčí o tom staré paměti, toho dovodice,
že jedno křídlo v 17. století teprve přistavováno. Které bylo starší, náhodou se dokazuje starým
sgrafitovým obrazem nade vchodem do jižního křídla se nacházejícím Bylo sice více takových obrazů,
dokud zámek podobu svou ze 16. století podržel, ale mnoho jich novou omítkou zrakům našim zastřeno
jest, a jediné tento, nějakou honbu ukazující, za naší paměti teprve odkryt a odhalen jest. Uvnitř jest
zámek úpravný a k pohodlnému obývání způsobný. Nachází se v něm drahně velkých a malých světnic
a v jedné z nich se ukazuje silný mosazný drát, prý od slavného Tycha de Brahe položený, aby ukazoval
směr polední. Pod zámkem jest pěkná zahrada a na jižním boku hory vinice, v níž se ob Čas něco
dobrého vína obrodí.

Severně od Benátek jest dvůr poplužný Draíice se zříceninami starého hradu, jenž byl sídlem
panství, než ještě postaven jest zámek v Benátkách Stával na pravém břehu řeky Jizery nad tak zvaným
mlýnem Poddražickým na ostrohu nevysokém, který se k severu a východu strmě sklání, ale na ostatní

Nové Benátky.

DRAŽÍCE a BENÁTKY.

*37

strany volně svažuje. Při dvoře stojí stará kaple sv. Ludmily okolo r. 1340 postavená, za ní pak jsou na
konci ostrohu zříceniny hradu, oddělené od rovného sousedství příkopem. Na tu stranu ke dvoru jest
sýpka, k jejímužto postavení upotřebeno staviva z hradu, tak že tu nemilosrdně trháno a bouráno, a tak
způsobena ohavnost spuštění, které se dnes vidí. Posud se tu spatřují vysoké zbytky hradeb, na nichž i to
zříti lze, že původní hradby povyšovány novějším zdivém, když zakládána nová obydlí. V jihovýchodním
rohu jsou zříceniny vysokého paláce, jehož propracování svědčí o vkusu prvních pánů Dražických, ač
velká éásť ozdobných venířův a obrub, kterýchž mohli dosáhnout!, jest vylámána
přepevnou maltou,

která se tíže nechá
rozbiti, nežli ten
kámen, kterýž ob-
kličuje, zachoval se
také starý komín.

Rod pánů z Dra-
žíc vyznamenával
se bohatýrskými
mravy a vzácnou
láskou k jazyku če-
skému. K nim ná-
ležel též Budislav ,
jenž byl roku 12 64
kanovníkem Praž-
ským, od r. 1276 pro-
boštem Mělnickým
a pak děkanem kapi-
tuly Pražské. Ještě
více proslaven rod
ten skrze bratří
Jana, Trojana , Ábe-
la a Řehníka. Jan,
muž povahy dů-
stojné, horlivý za-
stavatel pravdy a
spravedlivosti, nad
to pán i v jazyku
českém i latinském
výmluvný, stal se
r. 1258 biskupem a
vyslán byv od krále
r. 1274 k církevnímu
sněmu Lyonskému,
zemřel roku 1278.
Trojan býval ka-
novníkem Praž-
ským, Ábel farářem
v Hosti vících a pak

Pohled na Nové Benátky z parku

V rohu zdí vázaných
kanovníkem u svá-
tého Jiří. Světskému
řádu oddal se jediný
Řehnik . Roku 1264
založil hrad Dražíce,
na kterémž pak do
své smrti stavěl, ale
stavby té dovedl
jen do výšky ka-
menných částí bez
střech, podsebití a
zábradel. Proto by-
dlel v 1. 1266 — 127Q
na Litovicích, jsa
v ten Čas podko-
mořím králové a
nějaký čas jedním
z 10 purkrabí, které
král Přemysl usta-
novil k opatrování
hradu Pražského.
Zemřel r. 1279 dne
6 června, zůstaví v
z manželky své
Anny kromě dcer
syny Řehníka , Jana
a Martina . Jan, byv
napřed kanovníkem
kostelů Pražského
a Vyšehradského,
stal se r. 1301 bi-
skupem. Když byl
stvrzen , daroval
mu král netoliko
skvostný prsten zla-
tý se smaragdem
v ceně 900 hřiven
stříbra, který jemu

dle obyčeje dán jest

na prst při svěcení od biskupa vysvěcujícího, nýbrž i odevzdal mu žezlo a pozlacené jablko s křížem. Po
skončené slavnosti kostelní jel král na koni vedlé biskupa slavně oděného s celým komonstvem až ke
dvoru biskupovu, kdež pojav koně jeho za uzdu, uvedl jej vraty s blahořečením ; k hodům zde připraveným
byl král přispěl třemi vozy zvěřiny z lesů královských. Kromě Četných a vznešených hostí světských
a duchovních i chudí častováni v hojnosti. Bylt Jan jedním z nejslavnějších biskupů Pražských, jenž
účasten byl všelikých politických a církevních běhův a zvelebil biskupství nade všechny předchůdce své.
Dlouhou při měl s Jindřichem Schónburským, kanovníkem Vyšehradským, jehož byl sehnal s proboštství
Litoměřického, a byv obžalován u papeže, drahně let trávil v Avignonu. Doba ta byla pro národ český
blahodárnou, neboť biskup, jsa muž nadaný a vzdělaný, poznal všechen pokrok nej vzdělanějšího národa

238

DRAŽÍCE a BENÁTKY.

a vrátiv se do Čech, zveleboval vlasť svou po způsobu francouzském, a tak vlastné Karlovi IV. cestičky
vyšlapával. Mšlť tehdy i on nemalou zásluhu o veliký pokrok, který Čechové učinili za Karla IV. Biskup
Jan byl nad to pán jazyka svého upřímné milovný. (Viz VIII. 176.) Vznešený muž tento zemřel r. 1343
dne 5. ledna, jsa 27. a posledním biskupem, protože po smrti jeho povýšeno biskupství na arcibiskupství.
O bratřích jeho víme málo. Martina učinil král Vácslav II v posledních letech svého panováni purkrabí
nějakého královského hradu. Řehoř zapleten byv v půtky biskupovy s Hynkem Berkou z Dubé okolo
r. 1303, jat jest a držen ve vězení. J )

V stavbě hradu Dražického pokračoval biskup Jan s bratrem svým Rehníkem hned r. 1302
a do r. 1318 byli se_všemi hradbami, dom y, s třechami a zábradly a příkopy hotovi. Hrad tudíž po
koíikaleté práci a takových nákladech a k tomu v příjemné krajině postavený rovného sobě pohledávat!
mohl. Potom také se postaral i o poddané Své ve vsi Dražících, kteří posud farou do Zdětlna patřili, tak
že je 15 hřivnami stříbra vykoupil a založil pro ně nový kostel sv. Ludmily. Tomuto přikázal biskup
kromě obvyklých desátků dva lány dědin, ale nábožný synovec jeho Jan přidal k tomu r. 1341 ještě
plné desátky ze mlýnů Poddražického a Kbelského a ze třech dědin v Dražících.

Rehníkovi a manželky jeho Adly synové byli Jati a Mutina; ale o tomto není niic známo. Jan
byl prvotně určen ke stavu duchovnímu a již byl kanovníkem Olomouckým, ale složil důstojenství to
bezpochyby pro smrť bratra svého 2 ) a oddal se řádu světskému Za předešlých dob stávalo se, že městečko,
které bývalo na místě nynějších Starých Benátek, od nepřátel nejednou bylo přepadeno, vytlučeno
a vypáleno. Jan tedy s povolením Karla markrabě Moravského a hejtmana v Čechách přenesl městečko
to za řeku na vrch Hradiště, a postaviv tu nové městečko, opevnil je hradbami 3 ) V tomto novém městě
založil r. 1349 klášter Cyriakův a nadal jej dědinami a úroky ve Struhách, Sedlci, Obodrži a některými
městišti v Benátkách.

Jan podával r. 1358 nového faráře ke kostelu Dražickému, provozoval v 1 . 1354 — 1364 právo
podací v Starých Benátkách a držel také v severním Boleslavsku rozsáhlé zboží, jehož sídlem byl hrad
Frydštein; neboť jako páni podací v Hodkovicích připomínají ser. 1363 Jan starší a Jan mladší (syn jeho)
z Dražíc. Zemřel r. 1367, 15. října, a ze synů, které mu manželka jeho Jitka z Vartemberka (f r. 1361)
porodila, přežil jej toliko Jan poslední toho rodu, neboť jiný syn Beneš byl roku 1361, 9. ledna zemřel,
a o dceři Jitce nevíme, zdali otce přežila. Mladý Jan měl se také oddati stavu duchovnímu a byl již
kanovníkem Boleslavským, ale r 1360 se poděkoval, snad pro nemoc bratra svého. 4 ) Jakožto vrchní
správce kláštera Benátského, jenž od časů založení svého kněze ke kostelu v Nových Benátkách dosazoval,
chtěl počet bratrův tam žijící zvýšiti ; tudíž jim ještě r. 1380 podací kostelní v Starých Benátkách daroval. 5 )
Roku 1383, 15. května stal se nejvyšším písařem zemským a uvádí se jako takový ještě v posté r. 1385;
ale r. 1386 byl úřad ten již v rukou Kunaty Kapléře a o Janovi nečiní se nikdy již zmínka. 6 ) Paní J Jána
Dražíc ká t snad sestra Janova, byla r. 1382 choti nej vyššího písaře Beneše z Choustníha , a ti oba snad dědili
Dražíce po Janovi; tomu nasvědčuje, že Beneš r. 1390 přivěsil pečeť svou k nadačnímu listu Haška ze
Struh, faráře Dražického, a že se r. 1392 jakýsi Beneš Dražický připomíná

Po nich v držení hradu následoval Petr z V arteinberka a z Kosti , spolu pán na Lysé. Týž
r. 1397, 25. května listem na hradě Dražickém daným prodal mlýn Poddražický Haškovi z Brodec. Dceru
Petrovu, Škonku, pojal k manželství Aleš Škopek z Dubé , spoludržitel hradu a města Úště a po tchánu
svém zdědil :boží Dražické, k němuž držel i Zamachy, Vtelen, Chorušice a Choroušky. V září r. 1402

jmenuje se poprvé seděním na Dražících a jako pán podací v Levíně. 7 ) Roku 1403 s bratrovcem svým

Jindřichem Egerberským daroval klášter Benátský s vinicemi, ležícími na vrších naproti vsi Obodrži nad
řekou Jizerou; k nadání tomu přivěsil pečeť svou Hanek purkrabě na Dražících, H ) Roku 1408 potvrdil
kostelu ve Skalště jisté role a vymínil si toliko, aby mu farář dvakráte v roce dva kapouny odváděl. 9 )

Pan Aleš byl horlivý katolík a vstoupil r. 1415 v jednotu protihusitskou, an Jindřich Egerberský

mezi náčelníky strany Husovy stál. Dne 10. června r. 1417 dostal od Vácslava krále list, aby mohl, kdyby
mužských dědiců neměl, statek svůj komukoli dáti, a také mu potvrdil nápad na manství Úšťské po
bratru Jindřichovi. Po vypuknutí bouři husitských nacházíme Alše mezi pány, kteří s ovdovělou královnou
Žofií učinili zápis na hájení řádu zemského, pak pomáhal císaři Zikmundovi a táhl r. 1429 s jinými pány
na pomoc posádce hradu Pražského; voj jejich byl však dne 22. května od Žižky nad Ovencem úplně
poražen. Aby se věrnému sluze odměnil, potvrdil mu Zikmund r. 1420 listy na Labský Kostelec a vsi
Zamachy a Vtelen. Na sněmu Čáslavském (1421) přestoupil Aleš ke straně pod obojí, v jejíchž řadách

') Eulerova Regesta. Tomkův dějepis Prahy, archiv Roudnický. K následujícímu přibrána pomůcka Město Nové Benátky
sepsal L. Š. a ) Cod. dipl. Mař. VII. 506. s ) Tadra Cane. Arnesti 245. (5 1 1 ) *) Keg. Vat. 6 ) Borový lib erect. II. 170. 6 ) Erb rodiny

té jsou tři vinné Isty zlaté v modrém poli. 5 ) Lib. conf. rkps. Vídeňský. *) Paprorký o st. pan. 133. fl ) Libri. erect. VIII. f. 5,

DRAŽÍCE a BENÁTKY.

239

potom prý v bitvě u Ústí udatně bojoval. Přestoupením tím zapletl se však v boje se Sousedy svými
Janem z Michalovic Bezdězským, Mikulášem z Hazemburka Kostským a Zvířetickým Zdá se, že byly
v bojích těch Dražíce dobyty a vypáleny. Pan Aleš, jenž byl v ty doby také Kokořín držel, seděl
v letech 1431 — 1434 ještě na Jenšteině, a Dražíce se nacházely v držení rodu katolického, do jehož rukou
se nepochybně dostaly svrchupsaným dobytím hradu Dražického.

Když zemřel farář Dražický, podávali ke kostelu zdejšímu r. 1433, 19. února nového kněze
Jindřich a Jan, vladykové seděním na Dražících, a farář Bezdězský jej uvedl. *) V knize města Benátek
v jistém zápise na dvorec ve vsi Starých Benátkách zmínka se činí o hamfeštu, který na něj dal „Jan
z Křemže, někdy pán dědičný na Dražících 44 ; a na listu Petrově z Michalovic, jímž r. 1436 měšťanům
Boleslavským všecka protivenství sobě činěná odpouští, podepsán jest „Jan Skřenice, seděním na Dražících* 4 .
Míní se tu snad Jan ze Suché a z Chřenic, jenž se r. 1443 tak připomíná, 2 ) dostav tvrz Chřenice zápisem
Zikmundovým. Snad se tu i vystřídal pověstný Jan Smil z Křemte , později od Rožemberkův utracený.
Tomuto by nasvědčoval jistý list, daný r. 1437 dne 1. června, jimž král Zikmund témuž Janovi náhradou
za jeho zboží dědičné, tvrz Dražíce „s vesnicemi i se vším, což k tomu přísluší 4 ', jež byl císař od něho
„pravým trhem stržil a koupil 44 , zapsal devět vsi kláštera Zlatokorunského a tři vsi kanovnictví
Vyšehradského. 3 )

Jisto jest, že se Dražíce skutečně r. 1437 a zvláště v polovici června v rukou Zikmundových
nacházely a že si týž panovník také právo k těm dědinám jako zbožím odumřelým n. Alše Škopka
z Dubě pokládal. Máme o tom dva zápisy V prvním, daném r. 1437 v měsíci červnu (asi 15. nebo 16.
podlé zaznamenání starých desk IV. Mathiae G. 16), poroučí Zikmund úředníkům desk zemských, aby
dědictví n. Alšova nikomu ve dsky nekladli kromě toliko Jana podkomoří království, poněvadž mu byl
císař odúmrlé panství Dražické daroval. 4 ) Druhým zápisem t. r. dne 28. října daným vyznává rada Pražská
podlé zpravení císaře Zikmunda, že Jan z Kunvaldu y podkomoří, koupil jest hrad Dražíce řečený se vším
panstvím, ale páni zemští že nechtěli dopustiti, aby to zboží měl ve dsky vloženo, že tudíž nařídil císař,
aby to zboží pod právo městské neslušelo a aby je Jan držel jako každý jiný zeměnín. *)

Jan z Kunvaldu, též Janek od Stříbrné hvězdy zvaný, byl jako bratr jeho PeŠík více císaři
a Římu nežli kalichu oddán, a proto Zikmund hleděl se mu odměniti. Kromě již řečené milosti dal
jemu a bratrovi jeho Pešíkovi list mocný, aby mohl zboží své odkazovati, na kterýž list Jan r. 1437
učinil bratra svého poručníkem všeho statku v Praze a vně, zvláště Dražic a Klecan. 6 ) Kromě toho mu
císař zapsal Uhříněves a r. 1437 zastavil jemu a tchyni jeho Anně Kbelské vsi Klíčany, Hostíce, Rudeč
se clem v Kostelci, Zdětín, Němčíce, Vtelen nad Jizerou a Újezdec chudý. Oba bratří připomínajií se ještě
roku 1450 v knize Starého města Pražského, Jan však, tuším, tehda nebyl již na živě; nýbrž zboží
Dražickému vládli tehda svnové ieho 7 an a Bohuslav . V tv časv Tiří Poděbradský, chtěie straně své
vládu zemskou pojistiti, Prahu nenadále přepadl (r. 1448), tak že mnozí z nepřátel jeho, neměvše času
k utečení, v jeho ruce upadli. Ale tři vyvázli. Mezi nimi PeŠík svrchuřečený, tehda purkmistr Staroměstský,
rychle uprchl na hrad Dražíce a tudy se u strýců svých ukryl. Že by byl Jiřík za ním posla.l vojsko,
které hradu dobylo a jej vypálilo, není víre podobno. Oba bratří Kunvaldští vysadili roku 14711 Ješkovi
ze Zdětína louku Přetrž nad Dražickým mlýnem pod purkrecht za 10 kop a úrok jedné kopy. 7 ) Bohuslav
založil r. 1481 špitál chudých v Benátkách, jemuž ves Čilec s lesem Čileckým a plat na dvou lidech ve
vsi Žiřicích daroval. Brzo potom r. 1482 již Jan zemřel, zůstaviv vdovu Kateřinu Domouskou z Harasova,
dceru Markétu a ještě dvě nezletilé dcery, a Bohuslav byl nyní samojediným pánem na Dražících. Manželku
měl Maruši ze Štěpánovic (f 24. března r 1463), kteráž mu byla porodila syna MikuláSe a dcery Annu
a Barboru Roku 1482 týž Bohuslav dvůr kmecí v Skalšté s platem daroval na spasení duše své a Anny
báby své k oltáři sv. Tomáše apoštola kaple řečené Čáslavské v kostele sv. Michala v Starém městě
Pražském. Témuž oltáři daroval na spasení všech svých příbuzných r. 1486 jiné dvory kmecí v Skalšté,
a to z dílu někdy Jana bratra svého, místo platu ve Vtelně a v Klecanech, který byl n, otec jeho k témuž
oltáři daroval. *) U vysokém stáří jsa, r. 15 13 daroval faře sv. Michala vrchnost nad všemi statkjf k oltáři
sv. Tomáše darovanými a dokonal život svůj r. 1515 dne 25. března.

Bohuslav držel Dražíce ještě v dubnu r. 1510; toho roku přel se se zetěm svým Jindřichem
Loučenským z Kopidlna (manželem Barbory, kteráž s ním nežila); neboť ten ho byl žaloval, že mu slíbil
polovici svršků na zámku Dražících a ve dvoře pod zámkem (kromě klénotú zádušních, děl, prachův

*) Libn conf. *) DD. ig. str. 91. 8 ) Pangerl, Urkundenbuch von Goldenkron S. 428. Z listů nemožno vypátrati, které Dražíce

tuto uvedeny jsou; kdyby to byly naše Dražíce, přece by snad zmínka byla o městečko Benátkách. Byl-li však Smil pánem na Dražících,
jistě neni totožný s Janem, který podával r. 1433 katolického kněze. 4 ) Balbini lib. cur. ed. Riegger. E ) Liber lil. Veteris urbis Prag. 180.
Erb rodiny té jest zlatý korunovaný drak v červeném poli. ®) Tamže fol. 209. b. Manželky měl dvě, Lidmilu, která mu porodila Jana,
a Kateřinu, dceru Johánka ze Kbela, která porodila Bohuslava. 7 ) Arch. gub. Rel. tab. B ) Arch. č. V. 533, rel. tab. II. 39O, 41 9.

Krajina pod Ještčdem

Hrady a zámky Česká 5t.

33

Mužský, hora u Hradiště.

2 4 2

DRAŽÍCE a BENÁTKY.

a Šípův) a peněz hotových 900 zl. uherských a 455 kop grošů českých. Bohuslav však dokázal, že ty
svršky prve již byl zapsal synu svému, a když ten zemřel, Mikuláši Vančurovi z Rehnic. Nemaje tudíž
syna více, postoupil panství Dražického Hynkovi Bořitě s Martinic , ten pak prodal Dražíce, hrad, dva
dvory poplužni s poplužím a ves, Benátky město, v Starých Benátkách ves celou, Obodť, Jiřice, Kbel
vsi celé, v Chrastu dvůr poplužný pustý a ves pustou, Hůrku ves pustou, Čilce s lesem c. t. m., v Sedlci
c. t. m., ve Strouhách na dvou dvorech panství s podacím v Benátkách, u hradu Dražíc, v Starých Benátkách,
tři mlýny (pod Dražici, Kbelský a pod Benátky) s řekou Jizerou, J ) pak ves zápisnou Zdétín s podacím
r. 1512 panu Bedřichovi purkrabí z Donína na Kostomlatech a Milevicích. Tento pán prodal tehda zboží
Valečovské bezpochyby proto, aby mohl Dražíce zaplatiti. 2 )

Bedřich přilnul záhy k učení bratří Boleslavských a přistoupil dne 26. září r. 1530 s mnohými
jinými pány a rytíři v Mladé Boleslavi veřejné k jednotě jejich. Roku 1535 podepsal vyznání víry, které
svak jeho Jindřich Domouský z Harasova a Vilém Křinecký z Ronova králi podali, i jeví sie i dále všudy
v čele, kde a kdykoli se jednalo o zastání jednoty. Když Ferdinand I r. 1546 stavy české vyzval, aby
jej podporovali v tažení proti knížeti Saskému, byl Bedřich předním mezi šlechtici, kteří na sjezdu krajském
v Mladé Boleslavi (14. září r. 1546) králi pomoc odepřeli. Horlivý obránce svobody náboženské nedočkal
se na štěstí osudných událostí r. 1547- Na počátku měsíce září r. 1547 byl již mrtev a poslední pořízeni
jeho, které však pro náhlou smrť pečetí svou a pečeťmi svědkův opatřiti nemohl, bylo dáno dne 19. června
r. 1547. Byl dvakráte ženat, poprvé s Johankou z Valdšteina, která mu porodila tři syiny a tři dcery
(Johanku (?), choť Jana mladšího Špetle z Janovic na Bezdězi, Lidmilu a Kateřinu, vdané za bratry Jindřicha
a Dépolta Popely z Bobkoví c), pak s Annou z Harasova, sestrou Jindřicha Domouského odtudž Synové
jeho dědili po něm Benátky město, hrady Dražíce a Kostomlaty, tvrze Milevice, Charvatcg, Zerčice,
Péčice a pustou tvrz Újezdec a městečko Sovinky s vesnicemi příslušnými. Statky ty spravoval na
místě mladších bratří svých Jindřicha a Jana nejstarši syn Bořivoj a súčastnil se také stavovského hnutí
r. 1547. Proto jej králův hněv zachvátil a musil v říjnu r. 1547 postoupiti Ferdinandovi I. hradu Kostomlat
za 29.000 kop míšeňských, z nichž si král 12.000 kop za pokutu podržel, více musil dáti revers, že cokoli
se mu za díl dostane nebo co za peníze zděděné koupí, v manství uvede, a byl internován na zámek
Benátky. Revers ten zrušen jest teprve r. 1563.

Mezi mladými pány Donínskými panovaly ustavičné rozbroje, dokud je přátelé otcovi dne
1. května r. 1548 nerozdělili. Podlé smlouvy o to učiněné musil Bořivoj bratřím svým postoupiti Charvatce
ve dvou nedělích a dílu Benátského. Při tom trhu učiněném s králem o Kostomlaty byl pozůstaven
a Kostomlaty mu nechány za díl otcovský, konečně mu k tomu přidáno ještě 1000 kop grošů českých. 3 )
Benátky s přivtělenými statky a Sovinky ujal potom Jindřich, ostatní statky v Boleslav&té dostal Jan.
Ze smlouvy této vysvítá, že tehda již název Dražického zboží pominul a že se mu říkalo Benátsko.

'Mjír. 1*>*n*.A ~~ .UK. 1 JX T> T» » Ji; -1. 1 1 i. Xl _ í 1 .

» ci/ U ouuviocia ac ivicic ac u<ai y na uictuc jt au r>cu> iui l fyi vy&wvci uuvý ZitiUbK

v Benátkách, kdež také sídlo své zarazil, o opravu hradu Dražického se pak nikdo nestaral. Možná, že
i nenadálá příhoda ohně nebo čehožkoliv jiného přiměla vrchnost Dražíce opustiti. Tolik: jest jisto, že
se r. 1599 v zápisu panství Benátského toliko „hrad pustý Dražíce" připomíná. Posledně se činí o zřícenině
zmínka v dílčích cedulích roku 1Ů79 v tato slova: Dvůr v Dražících atd. se sýpkou, jakož i se starým
zámečkem před dvorem ležícím. 4 )

Jisté jest, že nějaké opevněni na místě nynějších Nových Benátek (teprve okolo roku 1340
založených) stálo; než před 16. stoletím tu zámku nebo podobného stavení nebylo. 5 ) Bedřich z Donína
vystavěl zámek okolo r. 1526, jak se praví, na zříceninách starého kláštera. Ještě v říjnu r. 1525 psal se
na Dražících, ale v prosinci r. 1527 již na Benátkách. Zámek tento však skládal se jen z pravého křídla
nynějšího panského domu, na prostranství před ním stála panská stodola a časem též stohy obilné.

Zboží Benátské rozdělením se bratři r. 1548 dostalo se Jindřichovi z Donína. Zboží to se tehda
velice líbilo arciknížeti Ferdinandovi; ten r. 1548 rozkazoval komisařům po zámcích královských vyslaným,
aby hleděli panství Benátské, ježto by se velmi dobře k Lysé a k Brandýsu hodilo, pro krále získati.
Roku 1550 zase stál o Starou Lysou a některé lesy k Brandýsu příležité. c ) Jindřich však bezpochyby takové
nabídnutí zavrhl. Snad proto, více však pro své bratry měl nevůli s králem, brzy však se smířili, Jindřich
stal se komorníkem arciknížete Ferdinanda a král dal Benátským na jeho přímluvu r 1558 dne 8. prosince

*) DZ. 250. B 16. a 251. C 12. Dědiny ty se vypočítají teprve v přiznáni ke dskám r. 1567 a 1570 učiněnému, hledí však patrně
k stavu staršímu. Srovnej i DZm. 76. H 16. *) Přikoupil r. 1542 Zerčice a r. 1544 Charvatce a Péčice. Viz o něm: v Pam. Vácsl. Rosy

na str. 58. 3 ) DZ. 47. D 13. 4 ) DZ. 75. M 28 — N 14. a ) Mezi dědinami městskými nachází se nad vysokou strání p.oloha Zálezly, jejíž

jižní roh ještě v sedmnáctém století „Hrádek" se nazýval. I město samo ukazuje stopy nějakého starého opevněni. .Že se vrch nazýval
Hradiště, již pověděno. fl ) Arch. gub. Roku 1555 přikoupil Jindřich Straky a Zbožici (DZ. 51. G 32), r. 1558 ves Lipntík (DZ. 13. A 35),
r. 1567 vložil si panství Benátecké ve dsky zemské (DZ. 252. B 16).

DRAŽÍCE a BENÁTKY.

243

nadání na výroční trhy. Ostatně k poddaným svým byl pánem nelaskavým a Živnosti umělecké stěžoval.
Rozhněval se prý na Benátské, že nechtěli upustiti od některých svých artykulů v listu Bedřichově (snad
o víře, neboť pan Jindřich se tehda klonil ke straně katolické), a potrestal je tím, Že stavěl panské pivováry
a měšťanům piva vařiti zakazoval. Ale i při jiné příležitosti ukazoval Jindřich ducha násilnosti. Roku 1555
poslal k němu bratr jeho Bořivoj Jiříka krejčího z Vrátková s listy dúhonnými, od úřadu desk zemských
vydanými. Když Jiřík ho doma nenašel, čekal do večera, a když pán přijel, týž den jíž večer imu důhonů
dodal. A tak jsa nocí zastižen, Šel do stodoly před zámkem na odpočinuti, ale čeledínové Jindřichovi
přišedše na něho jej bili, za vlasy rvali a jako blázna oholili. *) O masopusté r 1564 ženil se Jindřich
s Eliškou, dcerou pana Adama ze Šternberka, která mu porodila syny Ferdinanda (f 16:0), Jaroslava
(t 1614.), Vratislava (f 1606), Ladisluva (f 1597 v Uhřích), Jana (f 1620), Jindřicha (J 1604) a tři dcery.
Přikoupil r. 1581 statek Čachovský a r. 1595 učinil pořízení o manželce své, aby po smrti jeho na zámku
Benátkách bydlela a hamfeštem daroval jí dvůr nyní Zdonínský řečený. 2 ) Zemřel r. 1597. Synové již za
živobytí otcova bujnosť svou všelijak osvědčovali. Vratislav pral se r. 1593 s Ladislavem mladším ze
Šternberka na rynku Hradčanském jako kluk. Ladislava udeřil pěstí v tváři a dobyv rapíru jej na levé
noze v stehno pobodl, Ladislav zase jej tulichem bodl, až sukničku na životě jeho protrhl Jaroslav zase
upadl do klepů s Ladislavem z Cetlic, poněvadž pomlouvali pana z Pernšteina, že první z pole utekl. 3 )

Synové Jindřichovi prodali panství Benátské r. 1599 dne 5, dubna, totiž zámek Benátky, tudíž
město Benátky Nové s domy, šenky, dvory, s Podolcem pod městem, se zahradami, vinicemi, pivovárem,
chmelnicemi, cihelnou, vápenici, hrad pustý Dražíce s dvorem poplužním, tvrz a ves Milovice, tvrz a ves
Čachovice, vsi Staré Benátky, Kbel, Obodrž, ves Zdětin zápisnou, vsi Čilec s lesem, Zbožíčko, Mladou,
Lipník, Vrutici, Starou Lysou, Osovou, Jiřice, v Sedlci, Slivně a Strakách, též ve Dvořích, Velelibi, Všejamech
a Struhách co tu měli, ves pustou Holicko (nebo Vápence), platy v Hřivně a Hrušově s podacím, řeku
Jizeru a řeku u Strak atd králi Rudolfovi II. za 215.000 kop míšeňských. 4 ) Rudolf pak připojil k panství
Benátskému ves Zdětin, posud k Strakonicům patřící, a za ni dal k převorství rychtu Radobyteckou
u Zvíkova. 5 )

Brzy po trhu učiněném choval zámek Benátský vzácné hosty Rudolf II vykázal jej totiž
proslulému hvězdáři Tychovi de Brahe k obydlí, kterýž se dne 20. srpna z Prahy do něho přestěhoval.
Sem ho následovala i většina přátel; v zimě přivezl zeť Tychův, Frant. Tengnagel z Kampu, i rodinu jeho
a brzy po nich přijeli slavný později hvězdář Keppler a věrný žák Tychův Kryštof Long-imomtanus. Zde
na nějaký Čas svá astronomická pozorování činila běhy hvězd měřil.®) Netrval však pobyt učeného hostě
v Benátkách ani plný rok ; spory se surovým hejtmanem Kašparem z Mílšteina a ustavičné; návštěvy
okolních šlechticův a úředníků ztrpčovaly venkovský život jeho a přáni císařovo, aby při osobě jeho byl,
pohnulo snadno Tycha k návratu jeho do Prahy; kdy odjel, není známo, ale 4. srpna 1600 byl již zase
v Praze. Po jeho odjezdu rozhostilo se po zámku dlouhý Čas ticho. Tehda, když císař přejal panství, byl
zvláště stav města Nových Benátek následkem utiskování, jež zakoušelo předešlými držiteli, bídný; Rudolf
tedy milostivějším jsa, Benátským roku 1608 dne 2. ledna některých práv povolil, jiná odepřel. Ač byly
Benátky k Brandýsu příležité, přece samy o sobě spravovány. Vének Bukovský z Hustířan, jenž tu byl
asi od r. 1612, měl se sousedy časté soudy. S Henikem z Valdšteina měl soudy, poněvadž on r. 1Ď12
a Jan pojezdný roku 1613 v ochozí VŠejamské dřiví borové již posekané a v hranice skládané na vozy
nakladli a k pivováru Benátskému odvezli. Roku 1013 zanechal Adam Linhart z Najenperku Kateřinu
Daremníkovu, kmetičnu z Čachovíc, k službě císařské do dvora Starobenátského, proti čemuž Vének
psaním při pověděl, že ji po vyjiti roku o vánocích (r. 1614) navrátí ti chce, žádnému ji k manželství
nezamlouvaje, ani kam ji vyšikovati dopouštěje. Na tu přípověd se Adam ubezpečil, ale když ji Adam
zase v prosinci r. 1614 žádal, nechtěl ji vydati, klada ji za poddanou. 7 ) Vének tu byl hejtmanem ještě
r. 1615 a s ním Čásť panství Jan Celler, hejtman na Lysé, spravoval. Jeden z jejich nástupců, Fridrich
de Matta, jenž Benátky z Lysé spravoval, měšťanům živnosti kazil a ty, kteří Žalovali, vězeními týral.

Strasti války třicetileté zkoušelo okolí zdejší teprve po r. 1630 Tehdáž v říjnu vpadli Sasové do
země a přitáhli v prosinci do Boleslavská. Benátky byly dvakrát vydrancovány, v zimě r. 16311 a r. 1632
pokoušelo se 1500 Sasíkův o ztečení zámku, ale dragony císařskými jsou odraženi; a sotva že nepřítel
odtáhl, bylo městu zakoušeti nemnoho menších útisků v od vojska císařského. Tak táhl pluk Butlerův
čtyřikrát sem a tam, v listopadu armáda lilová, pak armáda Gallasova a 5, prosince (r. 1632) byl tu
ubytován na celou zimu rytmistr Mayersdorf s rejthary z pluku Pikkolominovského, kteří potírali lidem
obilí i to, jež v panské sladovně schováno bylo. V srpnu r. 1634 osadili Benátky opět Švédové a Sasi

') DZm 10. B 1.
4 ) DZ. 173. K 12. s ) DZ. 174

Hejtmanem byl roku 156Q Vilém Odkolek z Újczdce. 5 ) DZ. 27. J 2.
C 10 *) Balbini mišcell. D. I. tom. III. p. 88. *) Reg. kom. soudu.

3 ) Reg. kom. soudní. DZm. 190.

33

*

244

DRAŽÍCE A BENÁTKY.

Hrad Zbiroh u Malé Skály a znamení kalicha, vyryté ve skalní sluji v okolí hradu u Besedic.

Kreslil Jan Prousek.

a hrozili vypálením města i zámku, jestliže kontribuce sehnána nebude. Až do r. 1639 bylo trochu ticho,
pak přitáhl sem Banér a Benátky byly v moci jeho, až r. 1640 vojskem císařským z Čech vytlačen byl.
Roku 1641 picovalo jízdectvo saské z Bubna až v okolí Benátském a r. 1642 vrátili se Švédové opět. Když
byli tito na konci r. 1643 do Lužice odtáhli, osadili císařští Boleslavsko a střídaly se tu posádky rozličné
až do konce války.

Císař Ferdinand III. daroval dne 2. prosince 1648 panství Benátské generálovi svému Janovi
von Wdr/h, Nizozemci nízkého rodu, jak se zdá z města Bůtgen. Nový pán tento, svobodný pán sv. Římské
říše, pán panství řečeného Oudenkirchen, Krumbach, Erbach, Kellersberg a Podenštein, dědičný truksas
arcibiskupství Kolínského, dvorský válečný rada a generál jízdy, neuměl, jak sám v poslední vůli vyznává,
psáti. Byl to jeden z tehdejších dobrodruhů, kterému Štěstí přálo. Co pravý vy chovanec války třicetileté
utiskoval měšfany, nutě je k robotě, až se jich komora královská v srpnu r. 1651 ujala. Jan ohradil
prostranství okolo zámku tak, že i kostelík Panny Marie v něj zahrnut byl, vystavěl tu různá stavení
hospodářská a přistavěl k starému zámku ještě druhý, t. j. nynější průčelí. Zemřel dne 12. září 1Ď52 na
Benátkách *) a zanechal z první manželky, hraběnky ze Spauru, dceru Lambertinu Irmgardu, vdanou za
Vinanda Jeronýma svobodného pána z Frentz. V poslední vůli přijal vnuka svého Jana Viléma za syna
a dědice, ustanovil však, kdyby i druhá choť jeho syna porodila, že se oba o pozůstalost poděliti mají.
Hraběnka Zuzana Maria porodila skutečně syna a zasadila se o zrušení adoptace Frentzovy, což se jí, jak
se zdá, podařilo. Že však mladý František Ferdinand, von Wortk dne 16. dubna 1671 na cestách v Paříži
zemřel, přišla pozůstalost na Zuzanu Marii z Kufšteina y vdanou za hraběte Jana Kdbu z Kaberku , mateř
jeho a děti její, které v druhém manželství s někdy Františkem Kryštofem Hartmanem z Klaršteina na
Brodcích a Hrušově měla, totiž Františka Maxmiliána , Františka Bohuchvala (Lobgott) a Františku Zuzanu
Klenovskou , konečně na svrchupsanou dceru Janovu Lambertinu. Bylo tedy pět nápadníkův a panství
tudíž 1679 dne 24. dubna na pět dílů rozděleno; zámek starý rozdělen jest mezi Františku Klenovskou a paní
Frentzovou, Dolejší síni, schody a střechu měly míti dohromady. Podobně i nový zámek rozdělen a ke
každému dílu přiděleny jisté dědiny.

První díl Starobenátecký, totiž část starého a nového zámku, dvůr poplužní a ves Staré Benátky,
díl města Benátek, vsi Podolec, Starou Lysou, Vrutice a čásť Kbela 2 ) obdržela Lambertina Irmgarda
Frentzová. Ta zemřela nedlouho po převzetí dílu svého, a dědici jejími byli manžel její Vinand Jeroným

‘) Zajímavý jeho životopis (kdež udáno jest, že zemřel 16. září) má Hormayrfiv Tascheabuch 1840 str. 96 — 210. *) DZ. 76. A I — 28.

DRAŽÍCE a BENÁTKY. 245

RocnlnaJco- gotický kostelík v NudvojovxJch a Tůmova a počátku XIIL století a památným obraxecn rodiny Jrfiho se StiHna,
hejtmana na RobosCi, s r 1370 (obra* v renesančním rámci povést nf seleným čertem).

Krrtlil Jsa Promet.

a synové Theodor Adolf , František Vinand , Jan Ferdinand léta mající, Jan Arnold a Jan Volf gang let
nemající. Ti všichni prodali r. 1682 dne 9. září se spolupůsobením komisařů, nařízených jakožto poručníků
synů nezletilých, díl tento Zuzaně Marii hraběnce Kábové svrchuřečené za 45.500 fl. uherských. *)

Druhý díl Dražický, totiž čásť nového zámku Benátek, dvůr Dražický s pustým zámkem, Čásť
města Nových Benátek, čásť Zdétína, Sedlce, Čásť Kbela, Dolní Slivno a Slivínko a ) dostal František
Maxmilián pán z Klaršteina , jenž napřed jsa radou nad apelacími, později se stal tudíž vicepresidentem
(r. 1702) a r. 1702 první svého rodu hrabětem (f 14. srpna r. 1725). Ten prodal tento díl svůj roku 1694
dne 11. srpna hraběti Arnoštovi Gotfridovi von Schiihen und Leypoldtsheimb , radě komorního soudu a držiteli
čtyř dílů Benátských, zejména i se shořeným zámkem a dvorem Dražickým (samt dem ruinirten Schloss
und Meierhof Draschitz) za 56.000 fl. uherských. 3 )

Třetí díl, Milovický řečený, jenž obsahoval čásť nového zámku, dvůr a ves Milovice, čásť
města Benátek a vsi Vrutic, 4 ) obdržela Františka Zzízana, manželka Viléma Františka hraběte z Klenového
(roku 1696). Brzy však (roku 1680 dne 2 ledna) prodala tento díl svůj Zuzaně Marii, mateři své, k dílu
Čileckému za 38.000 fl. 5 ), seděla potom na Žinkovech, a když ty prodala, zemřela r. 1720 v Praze.

Čtvrtý díl, Čilecký řečený, totiž čásť nového zámku a města, dvůr a ves Čilec, čásť Strak, Zbožíčka,
vsi Mladou, Lipník, Jiřice, v Podolci mlýn obdržela Zuzana Marie často řečená, tehda Kábová. 6 ) Tato paní
přikoupila r. 1680 díl Milovický, r. 1682 díl Starobenátecký, r. 1684 Zdonínský, stala se držitelky ní čtyř dílů
panství a vdavši se 14. června r. 1687 po druhé za Arnošta Gotfrida hraběte von Schútzen atd. na Divici a
Citolibech, postoupila jich tomuto 8. ledna r. 1688. K tomu přikoupil hrabě svrchupsaný r. 1694 díl Dražický.

') DZ. 397. J 14. 2 ) DZ. 75. M 28 — N 19. ’) DZ. 403. E 14, DZ. 75. N 20— O 12 5 ) DZ. 397. J 19. ") DZ. 75. O 12— P 8.

246

TVRZE U BENÁTEK.

Pátý díl, Zdonínský, totiž část nového zámku a města, bažantnice u Strak, dvůr Zdonín, *) vsi
Dvory, Obodře, v Strakách, Zbožíčku a Zdětíně podíly-) obdržel František Bohumír Hartman z KlarŠteina.
Ten, jak se zdá, spustlý dvůr Chrastský ve skrovném objemu obnovil a prodal r. 1684 dne 13. prosince
dvůr svůj Zdonínský, dvoreček Chrastský a ostatní svůj díl Benátský mateři své Zuzaně Marii za 47.000 fl.
a 100 tolarů klíčného. 3 4 )

Roku 1694 tedy přikoupením dílu Dražického hrabě z Schůtzen celé panství spojil a starý
zámek tak přestavěl, že s novým nyní jediný celek tvoří. Po jeho smrti (r. 1715) dostaly se Benátky
a Bezno synu jeho Arnoštovi Jaroslavovi \ statky ostatní dědil vnuk jeho František Arnošt (syn n. Františka
Josefa) třetí syn Ferdinand padl v Uhrách. Mladý Arnošt Jaroslav zemřel již r. 1720 dne 29. září, odkázav
statky své Ignáci Zikmundovi hraběti z Klenového. Za svého živobytí byl se zasazoval o zavedení německého
kázání na svém panství, ale bez úspěchu.

Zadlužené panství dědil po smrti hraběte Ig-náce (ý 1764 dne 4. července) syn jeho Vdcslav
z Klenového ; ale již r. 1768 veřejnou dražbou prodáno jest pražskému arcibiskupovi Antonínovi Přichovskému
z Pnchovic za 6(55.000 fl Tento před smrti svou (1793 dne 14. dubna) odkázal panství synu bratrovce
svého Františkovi hraběti z Pnchovic y c. k. komoří a nej vyššímu lejtenantu, spolu i pánu na Novém
Stranově, jehož syn FrantiSék Vojtěch dne 3. června r. 1816 nešťastným pádem s koně zahynul Jím vymřel
starožitný český rod Přichovských. Než hrabě byl roku 1815 dne 8. května, nežli se k pluku odebral,
poslední svou vůlí dědici panství strýně své Marii, Josefinu a Elišku (dcery n Vojtěcha Mladoty
ze Solopisk) ustanovil. Sňatkem slečen těchto s hrabaty z Thunu a z Hohentleina dostal se rod ten
v držení Benátského panství, z něhož byl vyveden teprve za naší paměti.

TVRZE U BENÁTEK.

I

\

MILEVICE.

* V e vsi Milevicích jihovýchodně od Benátek bývala tvrz až
1 I do l6. století. Ve T4. století seděl tu vladyUa řečený
Holomck , který odkázal plat do kostela v Mladé; o něj
učinili smlouvu roku 1393 Markéta vdova po Holomkovi
a Jan syn její.*) Asi v tu dobu seděli tu dva bratří, Sperek
a Vdcslav, ovšem na jiném dvoře. Dovídáme se n nich
k r. 1396, když byla vedena pře o odúmrť po Pavlcné.
manželce Šperk o vě. s ) Po MikuláSi Chbedivi z Milevic zůstala
vdova Eliška z Erkeřic, která koupila r. 1441 úroky nějaké ve
Strakách a Výklecích. *) Koku 1454 provolány jsou po Bělce
z Vestce dva dvory poplužué v Milevicích a jiné zboží po Miku-

’) Kde je nyuějŠi dvůr Zdonín, klade Heber na své mapě
Boleslavská a Litoměřická (při IV. dílu) tvrz jakousi Zdonín řečenou,
ale myluě, nehoť tu tvrz nikdy nebývala. Na ten dvůr, původně
dvůr ve vsi Dvorech Velelibských rečeuý, dal hamfešt Jindřich
z Donina manželce své Jiliice ae Šternberka; po ni držel jej J<M
8 Donina a po jeho smrti dvůr ten přikoupen za 5000 kop míšeňských
k panství Benátskému (13. srpna r. 1620). Popis panství r. lt>7q
jakož i trh a díl Zdcninský dokazují, že tu později ani rytířské sídlo
nebývalo. Od pánů Doninských dostal název Zdonín, později Donín.
*) DZ 75. M 2-27. s ) DZ. 3 97. K 5 *) Lib. erect. XIII. 83.

5 ) DD. 14. f. 42. *) Rel. tab II. 193.

lášovi a Jindřichovi z Milevic a Mabce, jež, tuším, držel Jan ze
Všechlap. l ) Nějaký čas potom přikoupeny Milevice k Lysé. Od ní
odděleny r. 1503 jako dil Jindřicha jinak Jaroslava ze Smiřic, jenž
však prodal roku 1509 tvrz, dvůr a ves Milevice, vsi Ostrov, Starou
Lysou, Osovou, Vrutici, Mladou a platy v Jik«i, Stříží a Žiřicích
Bedřichovi t Donina , jenž to vše později k Benátkám připojil. 5 )
Ještě r. 1595 byly tu tvrz a dvůr, ohoje dobře z kamene postavené. 3 )

ČILEC.

e vsi Čilci, až b ízko u Nymburka ležící, bývala také tvrz,
, století udržela. Z vladyk zdejších připomínají
-I4Q8 yan*) a v 1 . 1418 — I44O Xalek z ČUcel)
Roku 1543 vložili si Jan, Jiříka Petr bratří Brambůrkové
£ Koklina tvrz a dvůr Čilec v obnovené dsky zemské a Jan a Petr,
přečkavše bratra svého, prodali dotčené zhoři r. 1558 Jindřichovi
purkrabí z Donina a na Benátkách.*)

jež se dn 16. :
se r. 1398—M

') DD. 16. fol. 64. *) DZ. 45. A 17. 3 ) Aichiv Třeboň.

4 . DD. 14. f. 44- lití erect. VID. 42. s ) DD. 15. f. C7. arch. č. I.

249. Viz i rel. tab. II 388. *) DZ. 13. B 21.

HOUSKA HRAD.

a Mšenem vypíná se na vysoké hoře starožitný hrad Houska, znamenitý
nejen svou stavbou, nýbrž i krásnou polohou, poněvadž hradiště obkličují
na straně jižní lesnaté vysoké hory, kdežto se k severu a západu otvírá
rozkošný rozhled na krajinu až za Dubou a k Bezdězi. Hrad Housecký
stojí na skalisku podobném čtverci nebo kostce, jehož severní, východní
a západní strana úplně stěnám se vyrovnávají. Skála sama jest konec
ostrohu, jenž vybíhá z vysokého návrší, které jest schůdnými cestami,
pěšinami umělými a vysázením v pěkný háj proměněno. Vjezd jest tedy
po ostrohu od jižní strany po rovině až k bývalému předhradí . MůŽeme-li
starému obrazu na zámku věřiti, bývala před ním věž o samotě stojící,
což způsobům středověkým nijak neodporuje. Před samým předhradím
býval hluboký příkop, jenž se jen z části zachoval; zasypali jej totiž asi
r. 1823 potud, pokud potřebovali vjezdu do zámku. Po zvoditém mostě
přicházelo se pak do brány, která také již před časy zbořena. Poněvadž
zde ostroh jen úzkou šíjí s ostatní výšinou souvisí, bylo stranu tuto velmi
snadno brániti. — Dvůr na předhradí ohrazen jest na straně západníi a jižní
prostou zdí, na jejímž místě za starodávna zubatá hradba bývala. Na
východní straně jest hospodářské stavení, v němž jsou chlévy a stáje. Na
severní straně jest zadní hrad , vysoké Čtverhranaté stavení dílem na skále
živé stojící, jehožto hrubé zdi (ještě pod krovem tři metry v hrubosti) z prastarých dob pocházejí, ale
v 16. století změněn jest prolámáním nových oken a nynější svou podobu obdržel r. 1823. Z této strany
poskytuje zámek velmi zajímavé podívání. Méně zajímavá jest malá osmihranná vížka na krovu sedící,
ale zvláštní jest v právo skála, sahající až k druhému poschodí zámeckého stavení. Nyní jest přitesána
jako stěna, ale za onéch dob — jak svědčí starý obraz na ;zámku — nebylo tomu tak a na jejím temeni
stála věž a hlídka hradu již v 16. století spustlá a beze střechy. Nyní jest nahoře výstupek aneb altan,
odkud jest pěkný rozhled.

Také před zadním hradem prý býval příkop, kterýž později zasypali. Stavení zadního hradu jest
Čtverhranaté, zavírajíc neveliký dvůr. Zevnější úprava stavení, římsy jeho ušlechtilé, jakož i starodávné
rýsování na stěnách ukazují, že obdrželo stavení toto venkovskou svou podobu v 16. věku. Na starém
obraze Housky vidéti jest na něm námětek aneb arkéř dřevěný, takořka ke stěně přilepený a jen břevnem
podepřený. Od zadu vyniká též končitá střecha bud věže nějaké nebo bašty nebo námětku. Na severní
straně dvora jsou dva portály ze 16. věku. Okolo všeho stavení v prvním a druhém poschodí jsou pavlače
položené v hrubých krákorcích (dříve byly dřevěné).

Ač jest stavení neveliké, přece je v něm pro znamenitou jeho výšku dostatek místností:; neboť
obsahuje 34 světnic, komor a sklepů. Nejdůležitější světnice jest tak zvaná kaple , v níž prý se kaple

248

HOUSKA HRAD.

Houska od západní strany.

nacházela a proto se tu posud kostelní věci uschovávají Ale kaple žádná tu nebyla, nýbrž jest to obyčejná
světnice středověká, sklenutá do kříže silnými pruty, které na severní zdi ze dvou sloupů vybíhají a na
protější stěně, kde se okno nachází, končí totiž jeden v hlavici a druhý nad kamennou stříškou též
v hlavici. Na svorníku jest růžice. Místo mezi pruty vyplněno jest arabeskami zelenými na dně bílém
a mezi tím malovány jsou erby, totiž na západní straně Chvalovských z Ledeč (bílé lekno v zeleném ?)
a Smiřických; na severní Berkův a Šternberkův (nyní bílá hvězda na poli neurčité barvy, poněvadž barvy
vybledly), k východu Hazemburský (černé sviní hlavy v bílém, zlatí zajíci v modrém), pak štít pánů
z Michalovic (? černí lvi v žlutém a štíty shora polovičně červené a bíle), k jižní straně erb nevzácné rodiny
(shora polovičný, Červený a bílý) Koldický. *) Stěny vyplněny jsou malbami. Na západní straně jest obraz
hradu o několika vysazených staveních vysokých a dole ohrada s hradbami zubatými, do níž jsou dvéře
otevřeny. V právo jsou jelen a zajíc, jež pes pronásleduje a dva psi trhají zajíce. V pozadí v právo zase
viděti, jak psi trhají jelena, jiní ženou se za zvěří a člověk drží smečku chrtů. V popředí jsou dva průvody
proti sobě. V levo jest bílá paní s bílým zavitím hlavy, jejíž dlouhé rukávy dvě pacholata uctivě v rukou
drží, před pani jdou pacholata, za ní její panny (fraucimor). Páni jdou vstříc, z nichž první, paní laskavě
uvítající, má hnědé roucho, za nimi jde několik pacholat. Domníváme se, že je tu památka na přínos
Elišky Hrzanové z Dubé. 2 ) Na stěně jižní jsou v pozadí hory, před tím chalupy, stavení hrazené, jak se

zdá, tvrz a mlýn; mezi tím teče potok. Sedlák žene osla s pytlem do mlýna; v popředí zří se lovec na

koni troubě a chrti pronásledující jelena. Na severní stěně jest starý obraz hradu Housky s lesnatou
krajinou a v zadu skalnatými horami. Mezi lesy jest obraz honby. V popředí jest obraz dvou lidí, kteří
jelenu rohy srazili a jej stahují, lovce se smečkou psů a Člověka nesoucího na holi zvěřinu. Nad obrazem
Housky jest dotčená stříška, vzácná svou podobou, na niž se spatřuji erby Dobeše Hrzána z Harasova
a Elišky Mrácké z Dubé, jeho manželky. Na stěně východní, kdež jest okno, spatřuje se v levo od okna
zase nějaký hrad, od něhož se žene lovec se psem. V právo od okna viděti jest lovce, kteří donášejí

oštěpy na medvěda, kterýž byl člověka porazil a jej roztrhati chce, na medvěda doráží též pes plemene

řeznického. V pozadí jsou skály a lesy v popředí. Spodek stěn asi zvýší muže a výklenky oken pokryty

*) Vysvětlení, co ty erby znamenají, jest nesnadné; erby matek a bab, jak jsme se z vývodů přesvědčili, to nejsou, ovšem to
budou znaky prabab, které pocházely z rodů vzácnějších. a ) Lidé zdejší ji2 od mnohých let vykládají hrad tento na Bezděz, a ostatní dva
na Berštein a Kokořin, ač podoby s nimi není.

HOUSKA. HRAD

249

Houska od jižní strany.

jsou ničemnými malbami. V téže místnosti jest také stará skříně, v níž uschovávají mešná roucha, misál
a nářadí z kaple, kteráž bývala blíže hradu a r. 1833 zbořena.

V jižní straně zámku v levo od vchodu v prvním poschodí jest dlouhá komora, v níž se všelijaké
staré haraburdí schovává. Jest to vlastně vrchní část bývalé vysoké dvořanské světnice, která r. 1823 na
dvé rozdělena, aby se ve spodní části mohlo zříditi několik světnic. Ostatní světnice zřízeny na způsob,
který panoval na počátku našeho století; v prvním poschodí jsou některé z nich klenuté. Pamětihodného
v nich nic není. *) Vypravuje se také o staré chodbě, která vycházela z jednoho sklepu v přízemí a teprve
r. 1823 zazděna byla. 2 )

Okolí Housky patřívalo prvotně ke královskému vladařství Bezdězskému a byli tu také manové,
kteří konali službu k Housce (prvotně snad k Bezdězi). Jindřich z Žitavy, později z Dubé řečený (1249 až
1309), obdržel je od Vácslava m. bezpochyby r. 1305. 3 ) 2'dali on postavil Housku nebo syn jeho, není
známo, ovšem se to stalo před r. 131b, 4 ) kde se poprvé připomíná syn jeho Hynáček z Housky, Pán
tento, jenž před r. 1320 zemřel, pro svou staročeskou povahu oblíben byl u lidu ; v starém žalozpěvu
chválí „Hynka Húsku spravedlivého . u p ) Vdova po něm Perchta koupila pak dům v Starém městě Pražském,
který darovala r. 1329 klášteru sv. Anny v Praze. Houska dostala se tedy bratru zemřelého Hynkovi
Berkovi z Dubé (f r. 1348). Když tento zemřel, vzal si starší jeho syn Hynek severozápadní polovici
všech statků s Honšteinem a s Lipým a mladší Hynek ostatek s Houskou, Jestřebím, Dubou, Milšteinem
atd. Zdá se, že starší z nich ještě roku 1352 všechno zboží spravoval, když se stala s králem námluva
o městečko Mšeno a projednáno bylo, které doly a lesy při hradě Housce zůstati mají. 6 ) Pán tento
jednooký byl již r. 1391 starší své syny podělil zbožím Jablonským a Milšteinským, k němuž měli po smrti
jeho Kuřívody dostati. Mladším pak synům zanechal Housku, Dubou, Hrádek, Milčany a Frýdlant. 7 )
Ale když tito r. 1402 se dělili, nepřišla Houska do dělení, nýbrž zůstala ještě starému Jindřichovi, jenž
před r. 1404 zemřel.

') Co v těch světnicích je, popisuje Bernau, Bezirkskunde von Dauba 212. Pomůckou zde i v následujícím dctčeuý spis
Bernauův. 3 ) Rel. tab. II. 158. *) Reg. III. 121 5 ) Fonte* III. 230 6 ) Archiv c. k. dvorský. *) Archiv Č. II. 48.

Hrady a zámky České X.

34

250

HOUSKA HRAD

Housku ujal po něm třetí syn Jindřich Berka ?nladH, jenž držel posud polovici Jablonného
a na ní r. 1398 Anně, manželce své, věnoval. l ) Jako pán na Housce a Jablonném vyskytuje se poprvé
r. 1404*) a k tomu zdědil roku 1406 zboží Milčanské Asi v ten čas dal dceru svou Ainnu do kláštera
sv. Františka v Praze a zapsal jí do života úrok na Osinalicích a Jestřebici. Téhož roku obdaroval kostel
v Chlumu a od r. 1408 sedal také na soudu zemském. Téhož roku vyplatil faráři v Kruhu peníze, kteréž
mu byly odkázány, 3 ) r. 1415 učinil obdarování klášteru Jablonskému a r. 1417 přispěl s osadníky k tomu,
aby se koupilo pole pro kostel Kružský. 4 ) Poněvadž chtěl svůj díl Jablonného prodati, přenesl r. 1414
věno manželky své na hrad Housku a učinil r. 1415 pořízení o svých dětech. Roku 1421 jsa na sněmu
Čáslavském zvolen jest za jednoho z těch, kteří méli plnou moc a právo k uspokojení země České; byl
též r. 1423 na sněmu Svatohavelském v Praze 6 ) Zdá se tedy, že ač byl katolictví věrným,, nebyl žádným
zuřivým stranníkem; proto i na zbožích svých škod netrpěl. Synové jeho Hynek a Chval připomínají se
roku 1423 s otcem jako svědkové 6 ) a po smrti otcově rozdělili se tak, že Hynek měl Housku a Chval
Milčany a Kuřívody. Hynek, tuším, Housku udržeti nemohl a prodal proto r. 1432 hrad Housku s dvory,
vsi Libovici, Olešen, Jestřebici, Dobřeň, Tuboz velký i malý, Roveň, Blatce velké a malé, Týn, Žděrec
malý a velký, Bořejov s podacím, Nechutnov, Korce, Vlkov, Kruh s podacím, Osimalice a dvůr na
Nedvězí Janovi ze Smiřic . 7 )

Jan, kterýž si hlavně v husitských válkách, a to všelijakými šťastnými náhodami ke jmění
pomohl, dosadil sem za purkrabě Jana Vrška z Blatec, jenž ser. 1450 připomíná. Roku 1453 povolil Jan
panoši Jarošovi z Bosyně, aby mohl věno manželce své na Bosyni zapsané vložiti ve dsky dvorské. 8 )
Bylo to několik měsíců před chvílí, kde Jan skonal živobytí pod rukou katovou. Sirotkův ujal se Zdeněk
ze Šternberka jako poručník a držel statky jejich až do r. 1456; Že však vdova Markéta z Michalovic
správu jich také míti chtěla, učiněna jest téhož roku smlouva taková, že jí Zdeněk Housky, Jestřebí a Lysé
k rukám dědiců Vácslava a Jindřicha postoupil. ®) A poněvadž asi v ty Časy Roudnice vyplacena, stala
se Houska, o kterou se byl Jan nehrubě staral, prvním panstvím Smiřických. Markéta jménem sirotkův
odpírala r. 1457, když se na Housku a Jestřebí právem odúmrtním sahati chtělo, a tomu odporem svým

překazila. 10 )

Asi v ten čas rozdělili se bratří. Vácslav dostal

Plán hradu Housky.

Vysvětleni plánu: I. Příjezd; 2. dvůr na predhradi; 3. skalní
stěna (výstupek avěžiště); 4. hospodářské staveni; 5. vjezd do
zadního hradu; 6. dvůr; 7. tak zvaná kaple.

Jestřebí a Jindřich Housku, ale poněvadž onen brzo
zemřel, zdědil Jindřich zboží jeho zase a prodal pak
Jestřebí. Pán tento stav se r. 1475 korouhevním pánem
z milosti císařské, došel r. 1477 také povýšení do stavu
panského Českého a zemřel roku 1478, zůstaviv vdovu
Kateřinu z Kolovrat a kromě sedmi dcer syny Jana ,
Albrechta , Zikmunda a Jaroslava . jinak Jindřicha . u )
Asi r. 1498 přišlo k vyřízení pozůstalosti otcovské, tak
že Jan a Zikmund ujali Housku a ostatní Lysou. ltt )
Ale r. 1498 koupil Jan díl Zikmunda, bratra svého na
panství Houseckém za 2250 kop, dav na to 1400 kop
na hotově a slíbiv ostatek zaplatí ti, kdyby se Houska
prodala. 13 ) K prodeji za nedlouho přišlo a Jan (j* r. 1506)
prodal zámek a dvůr Housku, městečko Sichrov, vsi
Libovici, Olešen, Jestřebici, Dobřeň, Sytnou, Vidim,
Osnalice, Střezivojice, Dražejov, Vlkov, Blatečky,
Roveň, Blatce, Březinku, Korce, Bořejov, Kruh, Tuboz
a část vsi Žděrce a Týna Vácslcroovi Hrzánovi z Ha-
raš ova . ,4 )

Kdy Vácslav zemřel, není známo. Synové jeho
Adam , Jan a Dobeš učinili roku 1520 rozdělení zboží
svých, 1S ) při čemž dostal první Ctěnice, druhý Zásadku
a třetí Housku. Dělení to zase roku 1543 obnoveno,

') Rel. tab. I. 578. *) Archiv Třeboňský. *) Actajud. lib. erect.
V. 48, VIII. 36, archiv Č. II. 367. 4 ) Lib. erect. X. 43, XI. 150.
5 ) Rel. tab. II. 108, archiv Č. III. 240, 484, 487. ®) DD. 61. str. 333.
7 ) Archiv f. III. 505, rel. tab. II. 158. 8 ) Archiv <£. III. 544, DD. bl.
str. 381. *) Archiv Třeboň. ,0 ) Archiv č III. 565. n ) Paprocký o st.

pan. 316. i5 ) Následuje to z DZ. 46. G 2. '*) DZ. 1. B 30, l4 ) DZ.

7. E 22. ,s ) DZ. 43. K 7.

HOUSKA HRAD.

2 51

poněvadž dsky zemské shořely. Dobeš pak r. 1532 k dilu svému ještě přikoupil, co mu v Týně a Ždírci
nenáleželo. *) Roku 1536 kázal Vojtěchovi, pacholku svému, vsaditi do vězení Pešatu se synem jeho
z Kokořína (tedy z cizího panství), a poněvadž tehda holomků na zámku nebylo, aby je hlídali,, vsadili
každého zvláště. Matěji, synu Pešatovu, se u věži stýskalo, pravě, že nemocen jest ; i kázal ho pán z věže
pustiti a potom dal pouta a zámek, aby ho Vojtěch vsadil do nich za obě nohy. I učinil tak a dav ho
do jistébky u vrat, k tomu i za řetěz k lavici ho zamkl. A přece utekl. Prosil totiž Vojtěcha, aby ho
netuže vsadil a třetí den, když jedl vejce, prosil Vácslava, vrátného, aby mu přinesl soli. Když Vácslav
odešel, trochu si pomohl, když pak zase přišel, prosil zase, aby šel do marštale (na pláně č. 4.), mají-li
pacholci chléb, aby mu dali. Jak Vácslav marštal otevřel, tak on hned běžel z jistby a po mostě pryč.
Náhodou se Vácslav ohlédl, křikl: „Toho-li chceš ?“ běžel za ním a Vojtěch jda z krčmy udělal „okřik".
Vytáhl totiž vězeň nohu z řetěza, boty tam nechal a zámek na pantech ztloukl. Pak ho v lese uhonili.®)
Dobeš přikoupil Sovinky (r. 1548) a živ byl ještě r. 1553, kdež byl hejtmanem kraje Boleslavského 3 ) Syny
měl z Kateřiny ze Vliněvsi dva, totiž Vácslava a Jiříka , kteří se pak o Housecko rozdělili, tak že onen

dostal Housku s několika vesnicemi, tento také několik vesnic s Vidimí, kdež si nové sídlo vyzdvihl.

Roku 1555 posekal Vácslav jakéhosi Davida Kozla, schovance a poddaného Jana Habartického
z Habartic, pacholka svého, a dal ho pak do Mšena k lazebníkovi, aby ho hojil. Jednoho Času přišed
do lázně k tomu raněnému pacholku ptal se ho: „Kterak se máš, Kozle !“ A on jak ležel, posadil se
a řekl: „Pane milý, mám se dobře." I promluvil k němu pan Hrzán: „Kozle, znáš-li se k tomm, že jsi
na mě meče dobyl?" i vytáh svůj meč, ukázal jej pan Hrzán, řka: „Pohled, Kozle, jakž jsi mi vysekal
meč, tepa na mne a chtěje mne zamordovati jediné, žeť jsem řekl, když jsme jeli mimo šibenici: , Kozle,
ta tě šibenice nemine !‘ a ty jsi hnedky zabod kůň, přibádal jsi k tomu Rouškovi, který byl na rožeň
vstrčen a ját jsem řekl : , Pojed, blázne, přece, žeť jsem řekl, že tě šibenice nemine, ale jáť jsem ji již
minul a ty ji také mineš ;* tehdy jel jsi za mnou a když jsme se zastavili v městečku, potom, když jsme
jeli domů, tus teprva dobyv na mě, kdyby byl měl nade mnou moc, byl by mě zamordoval a ujel by
pryč, kdeť by se zdálo." Tehdy ten Kozel dal se v prošení: „Milý pane, prosím pro Pána Bohai, že mi

ráčíte odpustiti, že jsem to udělal z ožralství a chci V. Mti. věrně sloužiti i potom jiným pacholkům

raditi, kterak by měli pánům svým věrně sloužiti." I jsa přítomen Matěj Háta z městečka Mšena a slyše
jeho velikou žádosť a prosbu, přimlouval se zaň s druhým sousedem Martinem Polákem: „Millý pane
Vácslave! Poněvadž se seznává ústy svými, že jest to z ožralství učinil, za to vás prosíme, že mu to
budete milostivě váŽiti a Že mu to. ráčíte odpustiti." A pan Vácslav řekl tomu lazebníkovi: „Dej mu jisti
a piti dosti a hoj ho, budeť zaplaceno." 4 ) Co se potom dálo, není známo.

Vácslav mél z manželství svého s Dorotou z Ocelovic syna Dobeše, kterému odkázal Housku;
Vrutici pak, kterou koupil, dal manželce své Dorotě. 5 ) Zemřel r. 1584. Na hřbitově u sv. Havla v Mladé
Boleslavi jest náhrobek jeho celý oškrábaný od lidí pověrčivých, kteří prášku toho užívají jak.c léku.
Tamže jest také náhrobek Dorotin. fl ) Syn jeho Dobeš oženil se s Eliškou Mráckou z Dubé, jejíž erb vedlé
svého dal vymalovati ve staré světnici hradu Houseckého, jakož ji i malbami ozdobil, a jak se zdá,, zámek
asi v tu podobu uvedl, jak se dnes spatřuje. Nemoha panství to sobě a potomkům udržeti, prodal r. 1594
zámek Housku s předhradím, cihelnou, kovárnou, lednicí a dvorem pod zámkem, dvory Roveň a Týn,
vsi Týn, Libovici, Lobce, Kruh, Ždírec, Korčí, Bořejov, Blatce, plat v Březince, na Švihově Člověka,
na Chřenově člověka, Dražejov, Osinalice a dvůr na Kluku Damianovi z Pejcelsdorfu a Bohunce rozené
Kelblovně z Geizinku , manželům. *) Tito měli také statky Skalku (Kalek) a Vísku. O Damiainovi se
vypravuje, že jednomu mlynáři za to, že ho uctil jehnětem, daroval tři korce pole. 8 ) Statek svůj všechen
zapsal Bohunce (r. 1594) a nedlouho potom (r. 1596, 7. února) zemřel. Bohunka prodala r. 1596 dvůr Kalek
a vsi Nový a Starý Kalek k panství Bezdězskému a nedlouho potom vdala se po druhé za Volfa Kryštofa
Sena z Senu. 9 ) Tento se se sousedem svým Vácslavem Berkou Bezdězským nijak srovnati inemohl.
Roku 1612 přijev na grunty jeho u rybníka Palatu, popálil mu plot a taras a poddané jeho stavoval.
Naproti tomu zase Vácslav chtě na něho vytáhnouti, sebral asi 80 poddaných s ručnicemi, o-štipy a
halapartnami a na louce pod krčmou Tubozskou je i s bubeníkem mustrovati dal. 10 )

Do těchto dob padá postavení kostelíka při hradu Housce. Byla tu totiž ve skále díra, o kteréž
se povídalo, že tam zlí duchové bydleli a proměňujíce se v rozličných hovad tvářnosti, lidi tudy chodící
strašili. I stalo se, že seděl tehda člověk ve vězení a slíbeno mu odpuštění, jestli se po provazie do té
díry spustí a ji ohledá. Když ho však spustili, křičel, aby mu raději hlavu srazili. Když ho vytáhli,

') DZ. 5. B 12, 44. F 15. *) Archiv mus. 3 ) Kniha gruatovní Novoměstská v Boleslavi f. 74. 4 ) Reg. sved. r. 1554 — 1557
k. s. f. 82—83. 5 ) DZ. 22. L 15. fl ) Pam arch. XV. 449—450. 7 ) DZ. 27. F 2. B ) Mitth. Exc. Cl. IV. 282. •) DZ. 127. D 10, 1084
O 2i, archiv Boleslavský. l0 ) Reg. kom. soudu.

34 *

252

HOUSKA HRAD.

vypravoval, že mu z velikého smradu, křiku a vřesku tak
bylo zle, Že nic neviděl. Tedy lidé jinak nemyslili, než
že to je vchod do pekla. Zasypávali tu díru, ale ta byla
nenasytná. Konečně se jim to přece povedlo a postavili
tu kostelík a místo okolní pojali do obory v nově založené.
Kostelík pak se udržel do r. 1830, kdež pro sešlost zbořen.

Bohunka se velice starala o zlepšení panství, zaklá-
dajíc rybníky a louky, ale udržeti je nemohla. Prodala
je roku 1615 Vácslavovi staršímu Berkovi z Dube', jemuž
panství to pro lesy a bohatost zvěře velice bylo příležité. J )
Zase byla Houska v držení rodu Berkovského, ale jen na
krátko. Súčastniv se povstání ujel ze země a odsouzen
všeho jmění, kteréž šmahem prodáno Adamovi z Valdšteina .
Velikou část jich vyměnil potom Adam s Albrechtem
z Valdšteina , jenž Housku ke komorním statkům knížectví
Frýdlantského připojil. Knížeti se panství pro pěknou
myslivost zalíbilo a proto rozkázal r. 1627, aby tu chytali
zvířata pro oboru Jičínskou, pilně ošetřovali bažanty a za-
kládali vlčí jámy. Když r. 1631 Sasové do Čech vpadli
a mnozí vystěhovalci s nimi přicházejíce bývalých svých
statků se ujímali, obsazena jest také Houska přáteli Berko-
vými, ale zase v prosinci téhož roku opuštěna. Aby se
to po druhé nestalo, kázal kníže hrad posádkou 40 mužův
opatřiti.

Po smrti knížete zabrány všechny jeho statky a
Houska s Vidimí, Kokořínem a Stránkou odevzdány r. 1635 Janovi Bekovi , generál vachtmistrovi, Veronice ,
vdově po generálovi Alvegovi ze Sulzu f rozené ze Spauru , a Hypolitě Františce v. Hofkirchen na srážku
jich pohledaností, ale r. 1636 změněno tak, Že oběma paním odevzdána Houska a Bek obdržev ostatní,
ještě povinen byl oběma 5800 fl. doplatiti. 2 ) Za těch dob pořád ještě Houska pokládána byla za pevné
místo. Když Bannér vpadl se Švédy do Čech (r. 1639), obsadil hrad a odtud krajinu okollní pod holdem
držel. Roku 1640 přitáhli císařští ke hradu, napřed vylákavše velitele z hradu, jej úkladně zavraždili
a potom hrad náhlým útokem ztekli. Odtud snad povstala povést, Že Oront, velitel Švédů, který plenil
okolní krajinu, zastřelen byl od myslivců, když vyhlížel z okna hradu a potom hrad od lidu venkovského,
v záloze ukrytého, opanován. Skrze tehdejší válečné běhy bylo celá panství docela zpuštěno, jak svéučí
urbář panství, který založil r. 1647 hejtman Ondřej Stampfer Mezi tím byla Veronika zemřela a podíl
její dostal se bratru jejímu Dominikovi ze Spauru , který také potom zemřel, zůstaviv sirotky nezletilé.
Také Hypolita se brzo vdala za hraběte Canossa a učinila pak s poručníky Spaurovskými smlouvu, tak
že vyplatíc 15.000 fl. r. měla Housku sama držeti, což i císařským majestátem potvrzeno. a ) Po její bezdětné
smrti (r. 1659) připovídali se k Housce všichni její příbuzní rodu Hofkirchovského, totiž Karel Ludvík,
c. k. nejvyšší, Vácslav Vilém, kanovník Solnohradský, Volf Lorenc v Saších osedlý a Jiří Lorenc. 4 ) Tento
poslední nikdy se v díl svůj neuvazoval, také proto žádných berní neplatil, tak že díl jieho na korunu
spadnouti měl. Ostatní dva, tuším, díly své Karlovi Ludvíkovi odevzdali, kterýž byl velitelem v Komárně,
a pořízením svým r. 1685 zdělaným všechen statek svůj Jiří Lorencovi odkázal, tak aby následovali po
něm sirotci z rodů Roggendorf a Souches. Když tedy Jiří Lorenc zemřel (r. 1694), došlo k tomu, tak že
Roggendorfové obdrželi dvě třetiny a sirotci rodu Souches jen třetinu. 6 ) Od oněch koupil jejich dvě
třetiny Michal Jan hrabě z Altbanu, byv sirotkům Souches ode dvora jako poručník nařízen (r. 1696),
a císař Leopold potvrdiv koupi tu daroval sirotkům také čtvrtinu, která měla na korunu spadnouti. 6 )
Poněvadž však hraběti z Althanu, jak se zdá, za těžko bylo statek sirotčí, od panství jich Jevišovského
příliš vzdálený, spravovati, vyžadoval toho při zemském soudé, aby statek Housecký byl prodán. Koupil
jej tedy od pánů k tomu zřízených (r. 1700, 8. června) Vilém hrabě 2 Kounic na Lipém, Novém zámku
a Osově, c. k. komorník. 7 )

Hrabata z Kounic bydlívali obyčejně v hlavních městech anebo na Novém zámku neb Osově.
Tím se stalo, že Houska přestala býti sídlem panským. Zámek, jenž se zdál býti Balbínovi zříceninou,

’) DZ. 188. D 24. Podrobně o lom Bernau, arch. gub. *) Bílek, děje konf. 3 ) DZ. 312. F 2. *) DZ. 1 13. L 40. 6 j DZ. 117.

J 7. 6 ) DZ. 406. D 22. ») DZ. 407. G 8

Hrad Houska podlé starého vyobrazení

TVRZE U HOUSKY.

253

tak tak udržován, aby v něm aspoň hejtman panství bydleti mohl. V držení rodu Kounického zůstala
Houska od r. 1700 až na naše časy, vždy přecházejíc s otce na syna. Hrabě Vincenc z Kounic dal r. 1823
zámek nákladem 100.000 fl. obnoviti, dav na to čtyřletý výtěžek z panství. Poněvadž hrabě byl velmi
vzdělaný pán a oblibu měl v přírodních vědách, bydlíval v Novém zámku a na Housce také známý
astronom David (ý r. 1836).

TVRZE U HOUSKY.

SCHLOSSBERG.

Nedaleko Housky jest hora Schlossberg, na níž se prý spatřují
zbytky nějakého hradu.

Grandi zase v seznamu svém hradfi (v arch. zámku Rychnov-
ského) píše: Schlosstein, hradiště u Katzensteina, v divokém od-
lehlém lesním údolí pfil hodiny daleko od Housky.

Podlé pověstí lidu zdejšího stavěn tu byl prvotně hrad
Horská. ’)

NECHUTNOV.

U Žděrce leží dvorec Nechutnov, někdejší ves. Býval prý
tu zemanský statek a dřivé se prý těm místfim Schlossielberg říká-
valo. Posud se prý tu základní zdi (snad ze staré vsi) nacházejí.

l ) Bernau. Bezirkskunde von Dauba 212.

Náhrobky Kyjfiv z Kyjova, pánů na Albrechticích, z XVI. století v kostele Vlastibořickém u Sychrova

Kreslil Jan Prousek.

Sklep na Frydšteině, ve skále tesaný.

FRYDŠTE1N HRAD.

ad Malou Skalou v neveliké vzdálenosti vypínají se malebné zříceniny hradu,
který se zval prvotně Friedenstein, ale od Cechů již dlouhá létat se Frydštein
nebo Fryčtein nazývá. Části jeho přepevné rozestaveny jsou na strmých a ne-
přístupných skalách vedlé sebe a nad sebou, tak že málokde je kousek rovného
místa; ale to právě bylo příčinou, že Frydštein patřil k nejpevnějším hradům,
poněvadž k němu přístup byl jen po ostrožně, skrze niž hradiště s ostatní výšinou
souvisí. 1 ) Cesta ke hradu bližší, přichází-li kdo od Malé Skály, vecle skrze rokli;
pohodlnější jest stará cesta vozová, vedoucí ode vsi pod FrydŠteine;m, která nyní
také tak slově, ale za oněch dob se Zásadou nazývala. Pří té cestě býval dvůr
poplužní, který byl později mezi poddané rozprodán ; malé této vísce říkalo se
jako hradu a jméno to pak přeneseno také na Zásadu. Dotčená, cesta Šla po
kraji příkré stráně a zatáčela se ke hradu po můstku přes rokli. Od tohoto místa přichází
se k bývalému předhradí y to jest místu nevelikému a nerovnému, a k části ostrožny, která
od roviny oddělena byla pouhou hradbou a nikoliv příkopem, jak obyčejně bývalo. Z ni
zbyly ještě kusy, zejména roh štukovím vysazený, kdežto západní a východní hradby
s povrchu zmizely. Poněvadž dno byla skála, kladeny základní zdi do loží ve skále
vytesaných. Pod bývalou západní hradbou spatřují se na stěnách skalních draže, v nichž
byly zasazeny bezpochyby dřevěné sruby pro lepší obranu této strany. Po první bráně y
kterouž se vcházelo do předhradí, není dnes ani známky a sotva znáti je;st místo, kde
stávala. Odtud stoupá se k druhé bráně a vchodu do vlastního hradu, který se nad předhradí vypínal;
zdali tak bývalo i dříve, nesnadno ted rozeznati. Bezpochyby byly k druhé bráně schody a nynější kopec

■) Pomůckou : Hrad Fridštejn od J. V. Šimáka. Za některá místní určeni a provedeni děkuji sousedovi Miillerovi Č. 20 u Frydšteina.

Frydštein.

FRYDŠTEIN HRAD.

255

utvořen spadajícím rumem této brány, která také s povrchu zmizela, jsouc umístěna v prosté hradbě. Při
cestě k třetí bráně spatřuje se malý, ne velmi hluboký sklípek. Třeti brána, též prostá, vytesána byla, do
skály, ale navrchu byla zdivém sklenuta. Jako všechny staré brány měla i tato otvory k zastrkáváni
závor a okénko úzké, kterým mohl vrátný hleděti do průjezdu. Podlé pověsti býval nad touto branou
erb, který prý jest v Dubu (snad vzal za své při zboření zámku Dubského).

Třetí a poslední branou vstoupilo se do horního hradu, který obsahoval kromě placu nebo dvoru
velikou věž a palác. Nad samou branou stojí na skále staré stavení, sice dosti dlouhé, ale velmi úzké.
Severní zed, na venkovskou stranu obrácená, jest vyšší a střílnami opatřena, šla pak nad branou sklenutou
a táhla se i na skálu, na níž stojí velká věž, jak známky svědčí. Poněvadž bylo stavení tak úzké, že se
v něm bydleti nemohlo a také pro obranu by byla stačila jednoduchá zed, nelze za jiné míti, než že tu
bylo schodiště, kterým se vstupovalo do horních místnosti paláce; tomu nasvědčuje nejen to, že vnitřní
zed byla nižší, ale i zvyk středověký hlavní vchod do panských pokojúv umístiti ve výšce. Pod tímto
Čtverhranatým stavením jest ve skále velmi prostranný sklep, kterému říká lid ovčin Zde jsou tři okna
(dvě do předhradí, jedno mezi brány) a okolo stěn kamenné lavice.

Naproti této skále přes bránu vypíná se druhá skála, na níž stojí velká vél, nejvýše položené
stavení z celého hradu. Kromě věže stávala tu také nějaká zed nebo dřevěná ohrada. Věž má základ
okrouhlý v průměru 9 m., výška její nad skalou činí asi 15 m. a zdi hmotné a jednolité, v nichž bylo
velmi málo otvorů, mají hrubost 2 m. Jako jiné staré věže neměla v přízemí vchodu, než asi v polovici
její výšky nachází se nízká, končitým obloukem sklenutá branka; přístup k ní tedy byl jediné s hradeb
a z té příčiny bývaly pod samou brankou krákorce, na nichž spočívala dřevěná pavlač. I tato branka
zavírala se závorou, jejíž dřevěné lože, někdy do hrubosti zdi vsazené, uloženo jest v Turnovském museu.
V horní části věže jsou dvě světničky, na nichž posud se udržela omítka; ve spodní části bezpochyby
bylo vězení. Postavena byla věž tato tak, že nestála o sobě, jako stávaly často velké věže, nýbrž sesilovala
hradbu zavírající horní hrad a kromě toho měla polohu tak výhodnou, že se z ní všechny tři brány

Plán hradu Fiydšteina.

Vysvitaní plánu : I, Místo, kde prý stávala první brána; 2. dvůr předhradský; 3. druhá brána; 4. sklípek; 5, třeti brána; 6. dvůr horního
hradu; 7, 8, g. sklepy pod veŽÍ; IO. sklep řečený kaple; I r. místo někdejšího dřevěného staveni; 12. velká věž; 1 3. úzké stavení (schodiště?)
řečené ovčin; 14. sklep; 15. palác o trojím odděleni, východní konec slově Šatlava; 16. cesta vysekaná ve skále k brance; 17. věže studnice;
18. sklep řečený pivovár (pivnice ; Ig. bašta k postaveni praku; 20. draže po dřevěných staveních; 21. marštal.

Zříceniny hradu Frydšteina.

Hrady a zámky České X,

Zříceniny hradu FrydSteina.

35

258

FRYDŠTEIN HRAD.

obraňovati mohly. Ve hradbě spojující věž s tak zvanou šatlavou bývala stará branka, která se v poslední
době změnila na široce vylomený průlom. Jím lze při jiti v úzkou, ve skále vytesanou chodbu, která se
stále snižuje až do předhradí a tu se končila těsnou brankou, jež je nyní zasuta. Patrně byl účel její, aby
se bez velkých okolkův a bez zdlouhavého otvírání trojích těžkých bran mohlo rychle přijití do předhradí.

Povšimnutí zasluhují též sklepy pod věží velkou ve skále vytesané, dva výše a dva níže položené.
Z těch dvou horních je jeden na západní stranu a přijde se do něho po schodech. Okno z něho bylo na
cestu mezi branami. Vedlé toho jest jiný sklep, též po schodech přístupný, jenž se nazývá kaplí. Na
východní straně tohoto sklepu jest výklenek a oltář ze skály vytesaný i s dutinou pro založení svátostí,
též je tu místo vytesané na konvičky a sanktuář. U stěny protější spatřují se kamenná sedadla, jež
snad prkny byla pokryta, jak svědčí otvory ve stěně. Zdali to byla stará kaple hradská, není známo,
poněvadž se odchyluje od způsoby a úpravy starověké kaple; také přitesání stěn velmi hladké svědčí
o době pozdější. V 17. století totiž panovala obliba v starých hradech zřizovati a upravovati poustevny
a kaple, k čemuž se každý starý sklep hodil; v 18. století však tyto novoty šmahem přestaly a poustevny
a kaple takové opuštěny. V kapli Frydšteinské jest vytesán letopočet 1447, který jest původu nového,
starý jest jedině letopočet 1691 (1692?) z doby, kde poustevnictvi kvetlo. Pod těmito dvěma sklepy jsou
dva dolní sklepy, čili lépe řečeno pivnice. Východní z nich jest prostranná s kamennými lavicemi na
postavení sudův a s výklenkem přede dveřmi k postavení nějaké nádoby. Druhý sklep západní jest
hlubší a má proto delší šiji. Ve všech těchto čtyřech sklepích spatřují se u dveří a oken pěkně tesaná
lože k zapuštění veřejí a vroubení.

Palác neb obydlí páně naproti věži stojící zaujímal třetí díl horního hradu. Z jeho dvou
oddělení zachovalo se něco hlavních zdí a těch tak poskrovnu, že o nějakém obsáhlém popisu,
vnitřku nemůže býti řeči. Severozápadní oddělení nepravidelného základu zůstavilo nám nedlouhý kus
zdi, z níž šlo klenuti na vedlejší skálu, totiž k tomu stavení nad ovčínem, jež máme za schodiště.
V tomto oddělení byla branka, skrze niž byl nejkratšf přistup ke studnici. Z druhého oddělení k jihovýchodu
ležícího také jen málo zbylo, poněvadž se propadlo do sklepa, kterýž se pod nim nacházel. K tomuto
paláci přiléhá Čtverhranné, bezpochyby dříve věžovaté stavení, kterému říká lid Šatlava. Do přízemní
místnosti přicházelo se ze dvora bránkou pěkně ze skály vytesanou, avšak ze třetiny zasypanou, a širokými
dvěma okny vyhlfžeti se mohlo do údolí.

Pod tímto věžovatým stavením nachází se prostranný, ve skále vytesaný sklep s dvěma okénky,
v němž nepokrytě lze poznati koníci nebo jak lid praví, marŠtal ; tu viděti jednotlivá oddělení, jak byla
pro stání. Podivno je, jak se ke konici této dostali; neboť z hradu jde dolů po strmém vrchu pěšina,

pak jde po kraji vysoké a velmi strmé skály pod východními hradbami a je tu tak úzká, co by jediný

člověk prošel, a pak teprve přijde se ke vchodu konice. Pěšina takto je dnes nebezpečná pro jednotlivého
člověka a nelze za to míti, že po ní, jak dnes jest (i když si odmyslíme balvany a kameni, které na

ni padly), koně vodívati mohli; ovšem tak mohlo býti, byla-li tu dřevěná chodba, ale zase je hádankou,

jak připevněna byla ke skále. Zadní strana konice vyhlíží tak, jakoby chodba nějaká zastavena byla
vpadlým kamením.

Kromě předhradí a horního hradu byla ještě jedna část za horním hradem a pod ním ležící.

Nejznaroenitějším stavením této části jest studnice , věže stará, okrouhlá, rozštípená a na patě hrubě

podemletá; voda však nebyla ve věži, nýbrž v jejím spodku ve skále vytesaném, který jest nyní spadalým
kamením a rumem zasypán. Za touto věží jest velký a prostranný sklep tmavý, z něhož jde okénko do
studnice; lid jej nazývá pivovárem. Viděti tu výstupek ze skály tesaný, za ním výklenek jako i draže po
stěnách. Možnost, že tu býval pivovár ve 14. a 15. století, nelze popírati; v 16. století ovšem tak nebylo,
poněvadž samostatné hospodářství na Frydšteině přestalo a pivováry se stavěly i mimo hrady. Ale
rovněž tak možno jest, že tu bývala kuchyně, neboť pod touto skalou našlo se veliké množství kostí, střepů
a odpadků. Také tu vykopáno nejvíce starožitností Frydšteinských, z nichž některé uloženy jsou
v Turnovském museu. Pod studnicí k jihozápadní straně jest prostranná bašta , hluboko pod hradem

'J nřůfo írircnl/n n n tfní^Alr iri'rtln£« iarr o tflrnnnlm Crtzj /1 1 Úm VčuHo na

i* pt v y oun.u uau uuuiim tCAU.!, její/, vmuciv v JpiliCTti j l/Ol i uiiiHiu a rvuiin-iiiiii opciiif iu. . iiu

Frydšteině jest množství draží a vřezů všelijakých, tak Že vedlé horních kamenných a dolních skalných
místnosti bylo také drahně dřevěných stavení, o jichž rozloze a účelu dnes nemáme ani zdání.

Počátky hradu Frydšteina jsou úplně tmou zahaleny. Poněvadž se jméno jeho před sklonkem
14. století nikde nepřipomíná a v zápisech 14. století musilo by se vyskytovati, kdyby byl stával, lze za
to míti, že založen byl teprve ve 14. století. Nejstarší nám známí držitelé blízkého okolí hradu a městečka
Hod ko vic, jehož právo podá čni vždycky patřilo pánům Frydšteinským, byli Jan starší (f 1367) a Jan
mladší j syn jeho z Draíic r. 1363. Po nich následoval v držení téhož zboží Jan z BibrŠteina v 1 . 1376 až

FRYDŠTEIN HRAD.

259

1378. J ) U Žádného z nich však neni poznamenáno, že by byl na Frydšteině panoval. Poněvadž Bibršteinové
měli Frýdlant, možná dosti, Že postavili FrydŠtein.

Ke konci 14. století seděl na zdejším hradě Bohuněk Puklice z FrydŠteina , jenž podával r. 1385
nového faráře ke kostelu Hodkovskému. Jmenoval se také někdy z Nadslavě, nikoli však, že by byl
zboží to držel, nýbrž jako poručník sirotků Nadslavských, v jichž jméně také právo podací v Nadslavi
provozoval. c ) Roku 1400 byl týž vladyka místokomorníkem. Od něho koupil FrydŠtein JeŠek Kamenec
ze StKíovic a z Čakovic , jenž držel Čakovice ještě r. 1390 ; 3 ) když pak byl FrydŠtein koupen, převedl syn
Ješkův řečený Petr Kamenec z FrydŠteina choť svou Elišku s věnem jejím 250 kop, prve na Čakovicích
zapsaným, na městečko Hodkovice s platem. V letech 1403 — 1407 byl již Petr mrtev, ale když se Eliška
připovídala k věnu svému, nechtěl ji Jan připustiti, tak že v té příčině volána pomoc purkrabí Pražského. 4 )
Druhým snad synem Janovým byl onen Zvěst Kamenec z Fraidestina , který roku 1406 bydlel v městečku
Hrádku a tehda jisté platy v Žitavé komendě tamější prodal, 5 ) ale v držení FrydŠteina se již nenacházel.
Potomci toho rodu seděli v 15. století na MarŠovicích a někde v jižních Cechách vyhynuli.

Asi okolo r. 1406 dostali se v držení FrydŠteina bratří Bohuše a Vatiěk z Kovaně. Již r. 1409
připomíná se hrad FrydŠtein jako majetek Bohušův, kterýž jej vzal za díl, ponechav Kovaň bratru svému
Vaňkovi, ač i tento na Frydšteině bydlíval.*) Roku 1414 vyskytuje se zase Vaněk jako pán na Frydšteině
a Hodkovicích, 7 ) a jak se zdá, nedlouho potom zemřel. Dědicem jeho byl Vácslav z Doubravice , jenž se
r. 1424 jako pán Frydšteinský a vsi Vlastibořic připomíná. Avšak téhož roku zemřel bez dědicův, pročež
ujali statky jeho Jan z Doubravice s Bohušem Kovaňským. Bohuše nechav Janovi Kovaň a Vlastibořice,
ponechal si hrad FrydŠtein.

Bohuše držel se stranou katolickou jak mohl a pokud mohl. V té příčině opíral se o sousedy
katolické v severních Čechách a pro obranu svého zboží vyhledával i styků s katolíky v Němcích. Po
mnohých menších půtkách v okolí zdejším odhodlali se sirotci s Tábory oblehnouti tři nepřátelské hrady
FrydŠtein, Pecku a Potštein najednou. Počátkem srpna r. 1432 začalo obléhání, ale ještě dne z3. srpna
leželi hejtmané Otík z Lozy a Jan Čapek ze San v poli před Frydšteinem, odkudž učinili tehda příměří
se Sasy. 8 ) Nedlouho potom učinil s nimi Bohuše smlouvu bezpochyby asi v ten smysl, že nebude nic
nepřátelského proti nim podnikati. •) Za služby prokázané zapsal král Zikmund Bohušovi roku 1436
v listopadu dvůr Svídnici, vsi Počaply, Loukov, Loučky, Podolí, Břehy, Penčinu, Újezd, Vitanovice,
Střezovice, Padařovice, Drahotice a podíly na několika jiných vesnicích. ,0 )

Po skončených válkách Bohuše účasten byl rozličných veřejných jednání, přestoupiv na stranu
kališnickou. Tak r. 1440, 10. března byl na sjezdu krajském v Nymburce a r. 1448 pomáhal Jiříkovi
z Poděbrad Prahy dobývati. V ty časy také spravoval panství Vilémova ze Šumburka. Král Ladislav
chtě služby jeho odměniti, daroval mu ně-
které své právo odúmrtní na zboží „Fry-
štainském a Kovanském a Rotšteinském
i na jiných sbožích, kterýchž jest koli v dr-
žení byl a nynie jest anebo kdež by se
kolivěk svého sbožie a dědictvie Bohuše
z Kovaně doptal." u ) Nedlouho potom Bo-
huše zemřel (r. 1460 v březnu), zůstaviv děti
nezletilé, nad nimiž poručníkem zřídil Jana
z Hazem burka a z Kosti, nej vyššího sudí
dvorského. Bohuše přečkala sestra Eliška
z Kované, vdaná za Heníka z Valdšteina, 1S )
jíž Bohuše za svého živobytí listem 100 kop
grošů daroval. Než brzo po smrti Bohušově
táž Eliška pohnala do soudu zemského Jana
z Hazemburka pro nevydání hradu Fryd-
Šteina táhnouc se k němu jako sestra ne-
dílná, věna nemající a neodbytá. Poněvadž

') Líb. conf. 2 ) Tamře. 3 ) Lib. erect. Jireček,
cod. jur. Bob. II. b. 349. 5 ) Arch. Svatomářský. *) Lib.
erecl. IX. F 9, X 14. 7 ) Lib. conf *) Palacký urk.
Beitr. II. 304-306. Bartošek. ,0 ) Rkps. Vídeňský.
n ) DD. 22. str. 54. ,9 ) Proto Heník byl r. 1429 pánem

na Kováni.

2ÓO

FRYDŠTEIN HRAD

však pohnaný dokázal, že obdržela od bratra svého 100 kop a od Heníka věna 150 kop na Frydšteiné
zapsaných, dáno pohnanému za právo tak, aby si věna svého 250 kop hleděla na dědinách Heníkových. *)
Jan poručníkoval na Frydšteiné ještě r. 1469, maje tu svého hejtmana. Potomní osudy Frydšteina
jsou málo známy. Jisto jest, že jej držel r. 1489 Jiřík Berka z Dubé a že po něm následoval r. 1498
Vilém Zub z Landšteina . Týž, totiž toho roku v úterý den sv. Diviše vedlé Lid milý z Valečova za dědiny
čtvrtého dílu Smiřic spravoval „dědinami svými Bradlcem hradem i tím vším, což k němu přísluší, a
Frydšteinem také hradem i tím vším, což k němu příslušíš a )

Nedlouho potom koupil Frydštein od Zuba Jan Dubecký z Dubče, bohatý vlády ka, jemuž mimo
FrydŠtein i Průhonice, Dubeč, Dubeček, Litožnice, Hole a Vinoř náležely. Však ten s manželkou svou
Eliškou z Koloděj mužských potomkův nesplodil, než jen dceru Žofku, kterouž vdál za Zikmunda
Zapského ze Zap. Kšaftem svým r. 1508, 1. ledna psaným odkázal sice všecka zboží otcovská zeti a dceři
své, ale o hradě Frydšteiné řídil tak, aby dědičné připadl Janovi Ckvalovskému z Ledeč a dětem, kteréž
by splodil s Eliškou KraŠovskou z Landšteina , ale aby se mu dědictví toho teprv dostalo, až by
byl dílen bratra a strýcův svých ; než do té doby aby Zikmund a Žofka Frydštein drželi a Chvalovskému
ročně platu 50 kop gr. č, vydávali. 3 ) Dubecký zemřel ještě v létě téhož roku a pan Chvalovský pospíšil
si, aby výminky vyplnil, kteréž na něm odkazující žádal. Již r. 1512 psán jest na privileji Českému
Dubu daném jako pán „na Frýdčtýně u 4 ) a posledně se připomíná r. 1516. 5 )

Jindřich , Janův syn, seděl na Frydšteiné s Markétou manželkou svou již r. 1524. Dovídáme
se totiž, že tehda na Frydštein pobral tři koně a vůz s heverem a s nákladem, s nímž jel Karel Fux
Turnovský ze Zhořelce. Některý rok potom přišel Jindřich s nemalým počtem lidu zbrojného na rybník
Žabokrky, který patřil Hynkovi Špetlovi z Janovic, a jej spustí v slovil. Když o toto r. 1530 soudy vznikly,
zemřel Jindřich nedlouho potom, G ) Zůstali po něm synové Jindřich t Adam, Hynek, Vácslav a nezletilý

') Reliq. tab. I. 122. 4 ) Rel. tab. LT. 506. *) DZ. 6. E 12. *) Aich. Dubský. 6 ) Arch. Turnovský. 6 ) Rcg. kom. soudu.

FRYDŠTEIN HRAD.

261

Zikmund ) z nichž první záhy zemřel, zůstaviv nezletilého syna Jana mladšího. Dědicové tito prodali :r. 1540
FrydŠtein zámek s dvorem poplužním, Hodkovice městečko, vsi řečené Zásada, Vranovy, Křížky, Rakousy,
Bořek, Ondříkovice, Roudný, Kaškovice, Voděrady, Pulečný, Kamenice, Radimovice, Dolanky pod
Hodkovici, Záskali, Jeřmanice, Vesce, Vratislavice a Nisa celé, ve Štveříně a Havlovicích co tu měli
Janovi z Vartemberka na Zvířeticích, nej vyššímu purkrabí, za 2300 kop grošů Českých. Se zámkem
postoupili deset hákovnic, které byly na něm, dvě ručnice, Čtyři oétípy, patnáct tenat, pánev v pivováře
Hodkovském, s lúže Šatův čeledních, ubrus a ručník čelední. *)

Po Janovi, jenž toho roku zemřel, zdědil FrydŠtein a ostatní obšírná panství Zvířetice, Dub,
Skály a Rohozec syn jeho Adam , jenž však přidržev se strany nespokojených stavův některá panství
svá a s nimi též FrydŠtein (1547, 7- července) králi Ferdinandovi I. vzdáti musel. Král ihned panství
Frydšteinské s panstvím Dubským spojil, od něhož potom již neodloučeno.

Panství spojené Dubské a Frydšteinské (r. 1556) prodáno Janovi z Oprštorfu , jenž ke svému
titulu též titul „z Frydšteina u přijal. V registrách téhož panství čteme o zámku a jeho okolí takto : „Zámek
FrydŠtein; item při témž zámku jest něco štěpuov, ale vohrady žádné není; když se ovoce obrodí, bývá
na nich okolo 5 suduov jablek. Item při témž zámku byl dvuor poplužní s poplužfm nevelkým, neb jest
víc hornaté, kterayž jest skrz pana Jana z Vartmberka dobré paměti lidem pod platy dědičně a stále
rozprodán". (Registra ta založena r. 1547 v pátek po sv. Tomáši. 2 ) Jestliže přestal býti dvůr při hradě,
zajisté se nevyplatilo již na hradě bydleti nebo sem z Dubu dojížděti, což i nepřístupné položení hradu
na tvrdé skále nedoporučovalo. Dokud tedy živly samy hradem nezmítaly, zůstal neporušen stálti, jak
i vklad r, 1556 svědčí Jakmile však oprava jen střech zanedbána, pustl hrad, což se stalo za 40 let;
v zápise r. 1591 učiněném připomíná se zajisté „zámek pustey FrydŠteyn", ač se panství ještě r. 162 2
„Dubským a Frydšteinským" jmenovalo.

*) DZ. 4. F 13. a 43. Cil. *) DZ. 52. F 21.

Frydfttcin od >11 ní strany.

Český Duh Podlé obrazu Brandtnera z roku 1840.

ČESKÝ DUB HRAD.

do by jen podlé nápisu tuto položeného žádostiv byl Dubský hrad poznati, velice
by se sklamal. Město Český Dub s okolím svým jest sice navštívení hodno, ale
co se z bývalého hradu ještě spatřuje, sotva by za tu cestu stálo. *) Město rozkládá
se na ostrohu, který k polední straně na způsob klinu vybíhá; kde tento klín
býval nejvyšší, býval snad příkop (nyní rovina) a u něho na městské straně
Liberecká brána, již zbořená (u České besedy). Od tohoto místa jde se hlavní
ulicí na rynk, kdež jest pamětihodná stará radnice s osmihranatou věží a na ní
v právo ode vchodu erb (zelený dub na stříbrném štítě) a nápis: „Město toto dubu
za znamení vžiwa, jakož také od nieho swe wlastni gmeno ma. To předkové
potomkům s pracij obgednali a z gisteych přičiň miestu gmeno y erb dali. 1565.“
V levo ode vchodu v radnici spatřuje se erb a štít modrý s hvězdou nad měsícem,
korunou a dvěma křídly, a při tom čte se nápis: „Vrozeny pan Getrzich Slatinsky
z Slatinky czinil tomuto staweni mnohé fedrunky, gsa na ten czias aurzednikem panstwi Dubského, obeczní
dobré chránil dle aurzadu sweho, gehozto pro pamatku na naklad obeczni k dokázáni wdiecznosti wytesan
erb wlastni. 1565.“ Také jsou tu erby Jana z Oprštorfu a Markéty z Lobkovic, manželky jeho, tehdejších
držitelů panství.

Z rynku jde se okolo kostela, fary a české školy skrze zámeckou ulici k zámku, jenž leží na
západním konci města, zabíraje jihozápadní konec ostrohu. Od hradu táhla se podlé příkré severozápadní
strany hradba až k bývalé Liberecké bráně, která jsouc na nejslabší straně nejvíce byla opevněna; odtud
pak bezpochyby vybíhala jiná hradba, objímajíc městečko původní, tak že toto jako předhradí přihrazeno
bylo ke hradu, s ním jednu pevnost tvoříc. Na stranu západní a jižní býval při zámku pro neveliký sklon
příkop, který jest nyní z části na zahrady přeměněn a napájen byl potůčkem skrze něj tekoucím. Od
jižní strany vede do zámku jedna brána s průjezdem širokým, na níž zazděna byla ryba z kamene vytesaná,
kterou prý zhotovil jistý tovaryš zednický a která zasazena byla r. 1564, když starý hrad byl přestavován;
nyní zazděna jest v Malém Dubu na domku souseda Stanislava. Jihozápadní roh hradeb sesílen býval

') Pomůckou Hebďs Burgen VI. 263.

f

Český Dub hrad.

ČESKY DUB HRAD.

263

výstupkem na způsob čtverhranaté bašty a podobná, ale polookrouhlá bašta nachází se v rohu jihovýchodním,
v níž do nedávná bývala kaple sv. Jana Nepomuckého. Jest to totiž čtverhranaté stavení na jedné straně
s rundelem na způsob kůru kostelního, jež se podobá kostelu zrušenému. V přízemí jeho jsou starodávné
dvéře veníři obložené. Oba ty výstupky spojovala hradba a nyní spojuje stavení obsahující chlévy,
skladiště a byty, podobně jako stavení na západní straně, též ke hradbám přistavené.

Dotčená dvě stavení jakož i pivovár posud stojící a veliká část prostranství v tu stranu ke
kostelu tvořívaly kdysi předhradí, k němuž býval ještě jeden vchod z města (nyní jednoduchá brána)
a ulice. V jižní části zámeckého prostranství stával bývalý hrad, z něhož až do nynějšího století zbylo

hlavní stavení záme-
cké, skládající se ze tří
křídel, v jichž rozích
se nacházely pětihra-
naté věže; tyto se se
stavením do rovnosti,
totiž do třetího poscho-
dí vypínaly. Z věnčí
mívalo toto stavení
ráz starožitný, který
se hlavně osvědčoval
okny nepravidelné roz-
loženými. Roku 1858
shořelo toto stavení,
po čemž shořeno, ka-
mení odvezeno a na
prázdném místě zří-
zena nynější zahrada. Z bývalého
zámku zbyly dva kameny s erby
z 1. 1566 a 1567 pocházející, které
zazděny jsou proti kostelu na zdi
české školy. Na jednom z nich
čte se nápis:

Margaretlia Opperstorfferin
geborne von Lobkowicz aus dem
haus Bilin Frau auf Aich und
Fridstain

Hans von Opersdorf, Freiherr
auf Aich, Fridstain, Oberglogau
und Kosel Rómischer kaiserlicher
Maiestet radt und oberhauptman
der Fursten turner Opln und Rati-
boř 1566.

Ještě jedna památnost je
v Dubu, která někdy na zámku
bývala. Je to obraz Isolaniho,

KcSo affcyfruuiio tíe<tm
QpeiffeJjO áKahřorjrcýc

Tttflrfiřto jfcfrřowiq a roTuttř

a Pan a 3 a na j

í 1 -V*

WrU &

| The jeti pon <<S ařm^ ť

J) řjrtč tflpuk jíiWm n oehí Mmtřu ■

( Vj /Li

Erby zazdi né nad vchodem starobylé
radnice v Českém Dubě z r. 1565
Kreslil Jan Prousek.

nyní na děkanství se
nacházející. Spatřu-
jeme na něm mladého
muže v charvátském
kroji, jehož tvář svědčí
o ráznosti (děti se jí
bojí) a malována je
tak, že má oči upřené
vždy na pozorovatele.

Dub jmenoval se ve
14. stol. také Světlou,
a protože kromě toho
byla ves Světlá s far-
ním kostelem, nazý-
vala se tato Starou
Světlou a Dub Novou
Světlou. *) Krajina
okolní nacházela se ve 13. století
v držení Markvarticův a od jed-
noho z nich oddána jest k za-
ložení komendy pro řád Svato-
janský. Podlé jedněch byl to
Chval Markvartic, l 2 ) podlé jiných
potomek jeho Vykart z Polné 3 )
Zprávy tyto sobě odporné mohly
by se srovnati tak, že Chval uči-
nil rozkázání a Vykart je vykonal.
Kdy se to stalo, není známo, jen
tolik se ví, že roku 1291 stál již
v Dubu kostel sv. Ducha a patřil
křižovníkům Svatojanským. Ko-
menda stála na místě zdejšího
zámku, opevněna byla jako ně-
jaký hrad a městečko k němu
přihrazeno. Ve zdejší komendě
zdržoval se císař Karel IV. r. 1357

několik dní ; přišel sem ke konci listopadu z Bělé pod Bezdězem a odjel odtud do Mělníka. 4 ) Také velcí
převorové sem někdy přicházeli a tu přebývali, jako na př. převor Havel r. 1349 a Hereš Zvířetický r. 1399.
Komtury tu byli r. 1373 — 1379 Hynek z Havlovic, r. 1396 Matyáš a r. 1412 Jetřich.

Tčrál yilrrrmnH ica ^fnrtynn. v. JZnJ.tbn a v. Vrtriftnhťrbn i onfi krm orr č 7a dřevní qIhíPiv

“* — “ ji“— j — ~ o r ů-- —

a najav ho do služby, aby se 138 koňmi až do hodu sv- Jiří hradu Pražského brániti pomáhal, zastavil
mu (r. 1420, 28. října) v 5000 kopách kláštery Hradiště a Dub se vším příslušenstvím a některá menší
zboží duchovní. 6 ) Jan pak podával r. 1422 a 1424 katolické faráře na těch statcích, ale jak dlouho zůstal
v jich držení, není známo. Nějaký čas potom osadili komendu zdejší, na dobrý hrad přeměněnou, Štěpán,

l ) Viz Časopis společ. přátel starož. I. 58, Tadra Cancell. Arn. 480. a ) U Paprockáho o st. pan. a v rukopise BudiSínském.

J ) Výpisy Březanovy, který klade Vykarla za syna „Nadívalo va u . Že byla komenda na místě zámku, v 16. století se pamatovalo. (Paměti

Vácslava Rosy 57.) 4 ) Huber, Regesta. *) Arcbiv Svatovácslavský.

264

ČESKÝ DUB HRAD.

C**kf Dub: Zámecké návrft/ 1 branou, sbytek bmáty 1 méruk^ch hradeb a erb méata, tudéi^ na ttarebyté radnicL

Kreslil Jan Proutek.

Vaněk a Pek, tři válečníci bezpochyby strany katolické, ale na jaře r. 1429 opanovali jej Jan Smiřický
a Jan Čeček z Pakoměřic. *) Od té doby poroučeli na Dubu páni podobojí. Tím si také vysvětlujeme,
proč katolický rytíř Mikuláš Dachs, byv vyručen z vězení, sliboval r. 1431 posta viti se v Dubě klášteře,
nebo na Krucemburce, nebo na Falkemburce, nebo na Valečově, nebo na Mladém Boleslavi; neboť tu
všude byli páni a hejtmané pod obojí s posádkami. Roku 1434 držel Dub Jiřík z Dubí a z Visemburka.
Daroval tehda Matějovi Dedkovi, sousedu v Dubu, dědinu někdy jemu patřící, ale od kupce odumrlého
nedoplacenou. Pan Jiřík patřil, tuším, ke straně katolické a s ní držel také hejtman jeho na Dubě jménem
Oldřich Močihub z Královic, tlustý via dýka, který pomáhal dříve katolickým proti podobojím. Náhle
tehda (asi r. 1435) Jan Čapek ze San Dub mocně opanoval a posádkou svou opatřil. *) I králi Zikmundovi,
který již po míru toužil, nezbylo nic jiného, než Čapkovi ponechati zápisem (r. 1436) oboje klášterství,
i Hradišťské i Dubské. Kdo po Čapkovi v držení těch zboží následoval, není nám známo.

Z kusých a skrovných zpráv 15. věku dovídáme se, že r. 1468 Slezáci, když vpadli do Čech,
Dub ztekli. K roku 1471 připomíná se Vítek z Mladé, hejtman na Dubě; sloužil bezpochyby Mikuláši
Berkovi z Dubé y jenž byl od dob krále Jiříka pánem na Dubě. 3 ) Roku 1480 táhl se na Dub Linhart
z Gutšteina, domnívaje se k němu míti právo podlé nějakých majestátův a dobrých volí. Dne 5. května
oba páni byli sročeni před komorním soudem. Mikuláš ukázal majestát krále Jiří, řka: „Spravedlivost
svou ukazuji, ale v soud se nedávám, aniž se o to souditi míním. “ Také ukázal list knížat Minstrberských,
v němž se mu zapisovali, že ho mají zastoupiti, kdyby někdo na Dub sáhl. Komorní soud nepoznav
z toho, na Čí straně právo je, rozkázal, aby Mikuláš „všicku spravedlivost svou, což se toho sbožie dotýČe,
aneb což jemu k tomu potřebí jest, pohotovu měl a s ním stál před králem a radami dne 26. května."
Téhož roku 29. května na všeliká protahování Mikulášova, poněvadž se vymlouval, že Dubu knížatům

‘) Palacký, urk. Beitr. II. 26. *) Palacký, urk. Beitr. IL 442. *) Archiv v České Lípě.

ČESKÝ DUB HRAD.

265

Brána do bývalého zámku v českém Dubě (nyní pivovár).

Minstrberským postoupil, stal se nový nález, „aby pan Mikuláš nechaje všech výmluv žádným se nezamítaje
ani vymlouvaje stál dne 10. srpna se všemi svými potřebami a tu aby Linhartovi odpovídal a dostal
spravedlivého rozsudku. 4 * Kromě toho poručeno, „aby ti lidé (na Dubsku) nebyli obtěžováni žádnými
nespravedlivými věcmi a obilí to, kteréž jest na poli, když se sklidí, aby odtud nebylo nikam hýbáno. 4 *
Nicméně ještě jednou marné stání zas odloženo a potom bezpochyby vyřízena věc smlouvou nám již
neznámou. 1 ) Zatím si také Jan z Šelmberka se syny svými r. 1499, 1. února od krále výplatu zjednal na
hradě a městě Dubu; 2 ) nevíme, zdali se skutečným prospěchem.

Jan z Vartemberka , jenž dosáhl roku 1503 Loukovce? od Dubu odděleného, držel zápisně zboží
Dubské na počátku tohoto století. Znaje nezřízenosť města svého Dubu, kteréž ještě právy městskými
obdařeno nebylo, neméně i veliké náklady, které činili na zdi městské, parkány, brány, cesty, ponocné
a jiné obecné věci, ježto skrze takové věci veliké a časté Šosy nebo příplatky na sousedy se vkládati
museli, a tím chudnouce domy a grunty své opouštěli nemajíce jich nač stavětí a opravo váti, a proto
i město pustlo, vysadil Dubským (r 1512, 13. července) tržné při jarmarcích, u bran, clo z piva, z vína,
páleného, z varu piva, pustil jim prodej soli a dopustil, aby o statcích svých říditi mohli. Za vyšší právo
ustanovil jim město Nymburk Výsadu tu speČetil také Matěj z Dobranova, purkrabě páně. 3 ) Později tu
byl úředníkem Kašpar Acl z Áclovíc (r. 1534). Po Janové smrtí (f r. 1543, 2. října) následoval v drženi
všech statkův otcovských syn jeho Adam. Tento přidržev se r. 1547 nespokojených stavů, králi musil
postou piti zcela nebo dílem statky své, zejména i r. 1547 ve Čtvrtek po Nanebevzetí Panny Marie králi
vzdal zboží zápisné: Dub zámek s dvorem, město s podacím, Starý Dub, Modlibohov, Rozstání, Světlou
s podacím, Vesce hořejní, Javorník, JiříČkov, Padouchov, Proseč, Domaslavice i VlČetín, Rašovice, Bystrý,
Šimonovice, Luhov, Bohdankov, Ždárek, Petrosovice, Bělou, Kohoutovice, Vesce dolení, Dehtáry, Hradčany,

*) Archiv č. VII. 536, 540, 549, VIII. 415. *) Archiv č. VI. 575. s ) Archiv Dubský.

Hrady a zámky České X.

36

266

ČESKÝ DUB HRAD.

Chvalčovice, Letařovice s podacím, Trávníček hořejší a dolejší, Radvančice, Bílý, Vorklebice, Li bič,
Chlistov, Benešovice, Janovice, Březovou, Bohumilice, Loukovičky, Všelibice a k tomu též devět vsí
zápisných od panství Skalského nebo Zbirožského. *) Královským hejtmanem na tomto panství a připojeném
k němu Frydšteinu, jehož také Adam postoupiti musil, stal se Sebastián Forst z Forstu*) Než brzo daroval
král oboje panství statečnému válečníku Janovi z Oprštorfu a povýšil jej dne 2 4. června roku 1554
i s mladšími bratry do stavu svobodných pánů s heslem z Dubu a z Frydšteina. Rozsáhlé panství, jež
král Ferdinand Janovi r. 1556 dne 1. prosince ve dsky vložil, obsahovalo: Zámek Dub od kamene nákladně
postavený s dvorem a město, zámek Frydštein s dvorem, městečko Hodkovice, vsi Starý Dub, Modlibohov,
Sobakov, Rozstání, Světlou, Vesec hoření, Jiřičkov, Javorník, Domaslavice, Vlčetín, Padouchov, Proseč,
Rašovku, Bystrý, Bohdankov, Petrošovice, Ždárek, Bílý, Kohoutovice, Dolní Dehtáry, Chvalčovice,
Hradčany, Trávníček, Letařovice, Vorklebice, Radvanice, Kobylí, Sedliště, Chlistov, Benešovice, LibiČ,
Bohumilice, Bzovou, Malčice, Loukovičky, Všelibice, Lesnov, Vlachový, Zábrdí, Smržov, Kněžičky, Doubí,
Vesec, Vratislavice, Nisu, Jeřmanice, Javorník, Záslkalí, Zásadu, Vranový, Rakousy, Bořek, Ondřejkovice,
Roudný, Kaškovice, Oděrady, Radimovi ce, Pulečný, Kamenici, Havlovice, ves novou řečenou Dlouhý
most vsi celé, Zlatečko co tu měl, dvory kmecí Luhov, Janovičky, Roven, Kojetičky atd. 3 ) K tomu
ještě Jan přikoupil r. 1569 městečko Osečnou, vsi Osečnou, Družcov s dvorem, Ocasov, Kotel atd. od
panství Děvinského. 4 ) Městu Dubu potvrdil r. 1569 právo vybírati některé platy a vysadil nový řád
v příčině vaření piva. Nedovolil rozpustilostí při šenkovních domech a hry o peníze lidem lehkého
povolání, „avšak řádovníci a pitelé, u kohož by pili, těm bude moci hospodář do tří grošů bílých hráti
dopustiti. u Tři určeni dohlídati k měrám v pivováfe, též také k tomu, „aby se piva řídkými nebo, jak
oni je jmenují, prostředními pivy nebryndala a nemíchala. 4 * Husy zapověděl držeti, aby se na obilí škoda
nestala, ale kdo je chtěl chovati, ten pastevce k ním měj. 5 )

Jan z Oprštorfu byl na onen čas válečník na slovo vzatý; bojoval v Itálii, proti Turkům
v Uhrách několikráte, dobyv jednou v bitvě Segedínské tureckého praporu, též ve válce Šmalkaldské.
Když Ferdinand nabyl po odchodě Isabelly Sibínské knížectví Opolského a Ratibořského, jmenoval Jana
hejtmanem téhož knížectví, kterýž úřad on do r. H567 zastával, kdežto se ho pro stáří odřekl. Zámek
Dubský znova vystavěl r. 1564 tak, jak se nyní nachází, a přikoupil k němu r. 1569, 28. září městečko
Osečnou, vsi Osečnou, Družcov, Ocasov a Kotel. 6 ) Dubským osvobodil r 1583 radnici, aby tu mohli vína
šenkovati. 7 ) Skrze první manželku svou Kristinu Cedlicovnu dostal se v zástavní držení panství Horního
Hlohova a v Čechách nabyl ještě Týniště. Podruhé pojav k manželství Markétu z Lobkovic věnoval jí
r 1570 2500 kop grošů českých na zámku Dubu, dvoru, městu, městečku Hodkovicích, všech Starém
Dubu, Bílé, Světlé, Želivci a na dvoru poplužném Rovni. 8 ) Posledním pořízením, daným roku 1579 dne
10. května, poručil, aby tělo jeho v kapli v Opoli pohřbeno bylo (neboť přísný byl katolík), a jestli by
v Dubu katolický kostel vystavěl a zde hrobku udělal, aby tu byl pohřben. Panství Dubské a Frydšteinské
odkázal manželce své Adarkétě z Lobkovic a na Bílině , ale tak, aby ho do smrti nebo do stavu změnění
užívala, po níž aby připadlo na bratra jeho Vácslava staršího, pána na Slavěticích. Statek však Týniště,
kdež Vilém, starší bratr jeho, a Bedřich a Jiří, strýčci jeho, práva měli a kterýž on očistil, ihned odkázal
Bedřichovi a Jiříkovi, týmž strýcům svým, pro jich věrnosť v katolictví. Konečně nařídil, aby na den
úmrtí jeho chudí na zámku Dubském stravou opatřeni a každý z nich bílým grošem darován byl, špitálníků
dvanáct aby černým šatem přiodéni jsouce se zpovídali a svátost oltářní přijímali. 0 ) Zemřel r. 1584.

Pořízení toto nedošlo stvrzení skrze pečeti a dokonání, nicméně Vilém, Bedřich a Jiří smluvivše
se s vdovou (r. 1586, 11. března) je za pravé uznali, 10 ) ale poněvadž přece o nějaké spravedlnosti rozepře
byly, prodáno panství Dubské r. 1589 dne 28. dubna císaři Rudolfovi, dostalo se však za nedlouho Bedřichovi
a Jiříkovi z Oprštorfu ; ti byli pány jeho již r. 1590, neboť téhož roku dne 27. srpna potvrdili Dubským
výsady. V témž obdarování také doloženo jest: „Poněvadž to naše dědičné město Dub ke koruně České
a ke kraji Boleslavskému přináležející jest, Čechy od starodávna osazováno bylo a jazyka českého jak
v kázání slova božího tak i při soudech, počtech, právních rozsuzováních i jiných povinnostech v témž
městě požíváno bylo, při tom jich též pozůstavujeme, tak aby všecky věci své právní i jiné v témž jazyku
řídili a správce církevního řádného na ty důchody, kteréž sou témuž správci nařízeny, s povolením
vrchnosti jednali a chovali. 4 * M ) Oba bratří drželi kromě Dubu také Častolovice, Týniště v Čechách, Horní
Hlohov a Polskou Novou Cerekev ve Slezsku, později arci se rozdělili, tak že Bedřich (f r. 1615) držel

’) DZ. 46. K 20. a 52. E 16. J ) Ten koupil r. 1550 od Martina z Naundnrfu ves pustou Budíkov. (DZ. 9. F 7.) s ) DZ. 1 2.
H 25, archiv gub. Summa trhová 8571 kop 21 gr. 4 p. Pr. Tímto J«e stal Dub dědictvím zpupným *) DZ. 16. M 25. s ) Archiv Dubský.
*“) DZ. 59. G 22. ’) Archiv Dubský. a ) DZ 16. O 24. 9 ) DZ. 2:2. J 3 — IO. Martin Vinter z Vinteru byl r. 1579 úředníkem na Dubu.

(Archiv Třeboňský.) ,e ) DZ. 67. O 24. n ) Archiv gub. a Dubský.

ČESKÝ DUB HRAD.

267

České statky a Jiří statky slezské. Nežli se však to stalo, postoupili oba r. 1591 „zámek Dub a zámek
pustej Frydštein, město Dub, městečka Hodkovice a Osečno s vesnicemi všemi u Zikmundovi Smiřickému
ze Smiřic na Skalách, JMC. mundšenku. *)

Zikmund potvrdil Dubským svobody městské r. 1606 dne 26. dubna a dvě léta potom zemřel,
zanechav všechny statky své synům Jaroslavovi (f r. iďii), Albrechtovi Janovi (f r. 1618) a Jindřichovi
Jiří, Než po smrti Jaroslavově sám Albrecht spravoval veškeré statky, neboť bratr jeho Jindřich byl
na rozumu nedostatečný; zanášeje se však velikými přípravami ve válce stavovské, r. 1619 zemřel v Praze
svoboden a dědiců nezůstaviv. Poručnice jeho kšaftem zřízená, sestra jeho Markéta Saloména provdaná
Slavatová z Chlumu uvázala se ihned ve všechny statky Smiřické. Brzo potom způsobeny známé sočivé

pletky o dědictví
Smiřické, kteréž se
skončily pověstným
výbuchem zámku
Jičínského. Z té pří-
činy zůstala Markéta
ještě později poruČ-
nici, až musila po
bitvě Bělohorské
vlast i statky opu-
stiti. Nyní ujal statky
Smiřické jako nej-
bližší krevní přítel
a poručník Albrecht
V. E. z Valdšteina y
naproti tomu se však
k nim táhl také krá-
lovský fiskus jakožto
zbožím na komoru
královskou pro re-
belii připadlým. I u-
Činěna jest o to
r. 1622, 2. listopadu
smlouva, tak že cí-
saři připadla polo-
vice a polovice druhá
a s ní také panství
Dubské, FrydŠtein-
ské a Malé Skály
na 101,500 kop míš.
odhádané Albrech-
tovi,®) který je po-
tom k nově zřízené-
mu knížectví Frýd-
lantskému připojil.

Bašta v Českém Dubě.

Roku 1628 dne 11.
května potvrdil svo-
body Dubských *)
Nějaké části pan-
ství Dubského kníže
hned v podmanství
proměnil a rozdal
svým věrným. Tak
obdržel Augustin
Morando, JMC. na-
řízený hejtman, pod
léno vsi Bohdan-
kov, Kohoutovice,
Ždárek, Dol. Vesec,
Petrošovice a Ko
courov roku 1624.
Vesnice ty prodal
potom Morando, stav
se zatím Frýdlant-
ským hofmistrem,
r. 1626 Janovi Kun-
šovi z Lukovec,
radě komory Frýd-
lantské ; ten obdržel
léno na ty vesnice
r. 1627. Caesar Gill
Jonghen de Hun-
garia, JMC. rytmistr,
obdržel dvůr po-
plužní ve Starém
Dubě, vesnice Mo-
dlibohov, Rozstání,
Světlou a Hoř. Vesec
roku 1624. Městečko
Hodkovice prodáno

r. 1628 dotčenému Janovi Kunšovi z Lukovec. Kromě toho držel manství Druzcovské od r. 1627 Krystyan
z Valdšteina, Rovefi Petro Ferrari, Domaslavice obdržel pod léno Pavel Kornazani a Anna Zuzana,
manželka jeho. Statek Hořejší a Siebendórfel se sedmi vesnicemi obdržel v manství Jakub Renart
Heister, Krásnou Volf ze Šlejnic a Malé Skály Mikuláš des Fours. 4 )

Po smrti knížete rozpadlo se knížectví Frýdlantské jím utvořené (r. 1634) a jednotlivá panství
potom rozdána nebo rozprodána. Císař Ferdinand daroval roku 1635 panství Dubské Janovi Ludvíkovi
hraběti z Isolanu na Zásadce a Kocftovicích, JMC vojenské radě, komorníku, generálu nad lehkou jízdou
a nařízenému nejvyššímu, totiž: zámek a město Dub, městečko Osečno, vsi Starý Dub, VlČetín, Bílou,
Luhov, Radimovice, Dehtáře, Chvalčovice, Hradčany, Trávníček, Letařovice, Loukovičky, Vorklebice,

*) DZ. 167. M 17. Roku 1616 byl Jan Týnský z Blanska úředníkem. (Reg. kom. soudu.)
s ) Archiv Dubský. 4 ) DD. 71. f. 14. 16, 25, 114, 124. Bílek, děje konf.

2 ) DZ. 194. F 6 — 9 a 292. F 5.

36 :

268

TVRZE NA DUBSKU

Havlovice, Štveřín, Kojetičky, Kobylí, Radvanice,
Sedlištko, Cblistov, Janovice, Libič, Sobný, Benešo-
vice, Lískou, Malšice, Velký Lesnov, Smržov, Kně-
Žice, Zásadku, Vraný, Křížky, Rakousy, Bořek,
Ondříčkovice, Voděrady, Roudný, Kaškovice, Pu-
lečný, též jistým způsobem manské statky HoG-
kovice, Druzcov, Starý Dub, Roveň, Domaslavice,
Krásnou a sedm vesnic hořejších. Královští místo-
držící vložili tyto dědiny ve dsky roku 1636 dne
5. srpna. *) Hrabě a potomci jeho až do r. 1661 tyto
statky manské získali a s panstvím Dubským spojili.

Panství Dubské držel Isolani, potvrdiv r. 1639
svobody Dubských,*) až do své smrti (r. 1641) a zů-
stavil je kšaftem svým téhož roku zřízeným svým
dvěma dcerám Anně Marti Alžbětě a Regině k spo-
lečnému držení. Po smrti starší dcery, provdané za
hraběte ze Saurau, kterážto roku ir 648, 28. dubna
poslední své pořízení učinila, zůstala sestra její Re-
gina samotnou držitelkyní panství; vstoupila později
Fartie u brány v českém Dubí. do řádu sv\ Augustina u sv. Jakuba ve Vídni a sta vši

se abatyší téhož kláštera darovala mu panství Dubské,
čehož potvrzení roku 1653, 14. května dosáhla. Od
téhož kláštera obdrželi Dubští potvrzení svých svobod r. 1658, 1690 a 1754. Když byl klášter tento r. 1782
zrušen, připadl Dub s panstvím náboženskému fondu arciknížectvi Rakouského pod Emží. Roku 1838
dostalo se panství knížecímu rodu Rohanskému. Za vlády komorní narodil se na zámku zdejším dobré
paměti František J. Beneš (r. 1820) a poněvadž později zámek byl zbořen, říkával Žertovně, že rodiště
jeho visí ve vzduchu.

TVRZE NA DUBSKU.

KRUCEMBURK.

W

y pamětech r. 1431 a 1437 připomíná se hrad Krucemburk
(něm. Křen zen burg), jenž postaven byl od křížovníků Svato-
mářských bezpochyby pro lepší obranu panství Dubského.
Poloha jeho se blíže neurčuje. Snad stával na Horce,
hoře homolovité u Javorníka, jež má vrchol neveliký, ale prý ob-
jatý kolem a kolem příkopem.’)

VŠELIBICE.

e vsi Všdibicích, jihozápadně od Dubu, bývala v 15. století
tvrz, po níž bezpochyby dnes není památky. Z vladyk
zdejších není ani jeden znám. Roku 1419 prodali Ješek,
Matěj a Mikeš bratři z Palohlav dvě kopy platu na svých
lidech ve Všelibicích knězi Fabiánovi od Duba a konventu
tudíž. 1 ) Kdysi v 15. století přikoupeny Všelibice k panství
Dubskému. Adan % Vartembcrka přiznal se r. 1546 při úřadu desk
zemských, že diží Všelibice tvrz, dvůr poplužuí vysazený v plat

') DZ. 14;. F 14, 15. Bílek, děje konf. 2 ) Archiv Dubský.
a ) Sice připomím Brandl v seznamu hradů v a tvrzi zříceninu Ka-
hence u Letařovíc, kdež slově u staré zámecké brány. ’) Lib. erect.
XI. 172.

a dva dvory kmecí po otci a předcích nad paměť lidskou. 1 ) V po-
zdějších zápisech panství Dubského se sice -ves, nikoli však tVTz
připomíná.

KOJETICE.

de jest nyní vesnička Kojetsko u Havlovi c (jižně od Dubu,
bývala před časy ves Kojetice s tvrzi a dvorem. Z vladyk
zdejších znám jest Mikuláš b Kojetic , r. 1416 spolupatron
kostela na Bzí, jenž svědčil při dotčeném již prodeji bratří
z Palohlav.*) Asi r 1468 byla celá vesnice zdejší vypá-
lena od Slezanů. Kdysi před r. 1541 prodal Mikuláš Nepolisský
a ZachraŠtan Koj eticko tvrziště pusté, dvůr pustý a ves pustou
Janovi b Varteniberka .*)

Od té doby držena pustina ta ke hradu FrydŠteinu a popluží
pronajímáno lidem z Havlovic *) Také tu povstala vesnička, jež
se v zápisech panství Dubského připomíná.

KOTEL.

Mezi vesnicemi Kotlem a Sobakovem jsou prý vály na způsob
nějakého tvrziště. Možná, že tu stála tvrz Kotelská a sídlo vladyk,

') DZ. 250. J 24. *) Líb. conf. erect XI. 172. *) DZ. J.

C 23 <) DZ. 52. F 21.

TVRZE NA DUBSKU.

269

kteří se po Kotlů psávali. Z těch zemřel Míkšík před r. 1399, Jan
žil tehda a nějaké platy vycházely ke hradu Ralsku. 1 ) Před r. 1409
měl nějaký statek ve vsi Mařik jistý a potom tu vykázán plat kon-
ventu Dubskému. 2 * )

tehda Mikuláš 5 Valdšteina a syn jeho Mikuláš , a tento prodal
roku 1456 tvrz pustou Čtveríu, dvůr a ves celou bratřím Skalským
z Valdšteina. *) V 16. stoh patřila část vsi ke Skalám a čásť k Dubu.

ČTVEŘÍN.

■/&} d Dubu k Turnovu, ale tomuto blíže leží ves Čtveřín
anebo ŠtveHn, obojím způsobem od starodávna řečená.
Bývala v ní tvrz, sice byla ves rozdělena na několik
' dvorců. Na jeduom seděl r. 1394 Jan Sobec, na jiném
r. 1398 Bohuslav *) V 1 , 1437—1454 byly soudy o dva takové dvory
odumřelé, jeden po Janovi Kojatovi a Kateřině, manželce jeho,
kterýž drželi po sobě Kašpar Macerad ze Čtveřina, od r. 1439 Jan
z Mikovi c a od roku 1443 Říha ze Čtveřina, druhý n. Sobcovský,
který si vyprosil r. 1454 Přibek z Medonos. 4 ) Celon ves skoupili

l ) DD. 14. f. 46.

a ) Lib. erea. VIII. f. 74 -

a j Lib. conf lib. erect. XII. 193.

4 ) DD 16. f. 68.

rs

DRÁBSKÁ skála.

ad viskou Zábor Čím jihozápadně od Malé Skály nachází
se ve vysokém a skalnatém položeni les Bořek a skalám
se říká Drábovna nebo Drábovy skály (dříve obecně
Drábská skála). 2 ) Zde se ukazuje skalisko, na němž prý
hrad stával. Přichází se na ně po schodech starodávných,
ve skále vytesaných, ale nahoře, kdež se skála ve čtyři vrcholy
dělí, není nic jiného viděli než draže, do nichž zasazena bývala
dřevěná staveni. O jménu, osudech a držitelích tohoto hrádku,
jehož trváni do 14. nebo 15. století padá, není nic známo. Není
však vyloučena možnost. Že tu stávalo dřevené čihadlo, které se
r. 1547 v lese Bořku připomíná a ke hradu Frydšteinu patirilo.

! ) Rel. tab. II. 277.

Heber’s Burgen VI. 260.

Stará pečeť města Benátek.

I

.

Lemberk.

LEMBERK HRAD.

ři severních hranicích nedaleko města Jablonného na výběžku hory Krutiny vypíná
se hrad Lemberk, od severní strany daleko viditelný, ale od jižní zakrytý vysokým
stromovím, tak že ho není viděti, až když se vstoupí před příkop. Tu se spatřuje
zámek povstalý ze starého hradu nevelikého objemu, jenž nikdy své:ho předhradí
neměl, an stojí na vysokém ostrohu, jehož boky proměněny jsou v úpravné sady.
Ostroh posud překopán jest širokým a hlubokým, ve skále vytesaným příkopem, před
nímž se nacházejí ves a hospodářská stavení ke hradu patřící. Na místě bývalého
dvojitého mostu zvoditého jest nyní pevný a dlouhý most vyzděný. Projda. jednoduchou
branou obloukovitou nebo brankou pro pěší vedlé ní se nacházející, nad níž jest erb
Galia sovský, vstoupí příchozí na most a mina vrátnici v právo stojící a rustikou
16. století ozdobenou, spatří před sebou věž z příkopu se zdvihající, aby pouštěla
i zabraňovala. Čtverhranaté toto stavení, pocházející z dob prastarých, obdrželo podobu
svou v 16. věku, jak svědčí rustika na něm. Tehda zřízen totiž celý zámek tak, že
v nejhořejším poschodí (druhém ze dvora) udělána jen malá okna a v dolíním poschodí
větší okna. Tak jest to i při této věži, která jest pokryta cibulovitou střechou.
V přízemí věže jest brána, nad ní obraz sv. Floriana a výše sluneční hodiny z r. 1793.
Brána vroubena jest štukovím ve slohu 16. věku; otvorů pro kladky již není, ale
střílny po obou stranách hledí posud hrozivě. Hned za touto přední branou přichází
se po krátkém zvoditém mostě ke stavení zadní brány, které jest věžovaté a v jehož
prvním a druhém poschodí nachází se kaple. Sloh brány do okrouhlá sklenuté, již
ostříhala velká věž vedlé ní stojící, prozrazuje 17. století. Nad branou spatřují se ještě otvory pro kladky
(byl tu třetí zvoditý most), dole po obou stranách jsou střílny v podobě koule s křížem. Nad branou ve
štítu jest deska s erbem Gallasovským a nad Štítem jest erb některého ze starších držitelů. Dlouhým
průjezdem, jenž má válcovité klenutí a v němž se v levo pěkný portál ze 16. století naclhází, vstupuje
se do dvora.

Dvůr zámecký, pravidelný, obdélný a na třech stranách pravidelným stavením zavřený svědčí
o tom, že upraven byl v 17. stol. Zvláštní jest tu střídání Štítů nad okny, totiž trojhranatých a obloukovitých,
jako se spatřuje v zámku Roudnickém, a láká proto domněnka, že tu stavěl týž vlaský mistr a ze starého
hradu bezpochyby jen něco málo zdí ponechal. V středověkých hradech jest pravidelnost dvora vzácností,
v takových zámcích, které z nich udělány, bývá pravidlem. Do dvora vystupuje též velká věí Částí svého
okrouhlého těla, ale obklopena jest pláštěm, v němž jest kašna.

Světnic v zámku jest drahně, ale od dlouhých let tu nikdo nebydlívá. V severozápadním rohu
přízemí ukazuje se světnice blahoslavené Zdislavy , kdež prý ve 13. věku mnoho let bydlila, ale světnice

L e m b e r k.

LEMBERK HRAD.

271

jest novověká. Okna s kolečky prohlédacími, široká a krátká postel, lenoška prostá, dvě stoličky prosté,
skříně, která nejvýše 16. století pamatuje, ukazují se tu jako památnosti, ale všechny tyto předměty a jiné
ozdoby, které se tu spatřují, budou bezpochyby ze 17. století, z něhož pocházejí též štukatura na klenutí,
staré dvéře hrubě pomalované a ta prostě malovaná truhla v sínci, v níž prý Zdislava své prádlo mívala.
Ze všeho jde na jevo, že tato světnice jest starý sklep, který obdržel asi na konci 17. nebo na počátku
18. století svou nynější úpravu. V právo při zemi jest otvor k podáváni pokrmů.

Kaple posvíceni sv. Ducha nad poslední branou a průjezdem se nacházející a obě poschodí
zabírající pochází asi z druhé polovice 17. století. Na stropě jejím jest oblíbená tehda štukatura 1 ) a v ní
nepříliš umělé malby, představující Nanebevstoupení a Nanebevzetí. Na oltáři jest ostatek (hnát) blahoslavené
Zdislavy, na niž se také dva obrazy na stropě vztahují. Nářadí 1 -m.ple i vedlejší zákřiští jest z minulého století.

Od kaple jdouc skrze šest pěkných světnic štukovým dílem upravených přichází se do severního
křídla prvního poschodí, v němž jest velká síň zdélí 24 m., zšíří 6-5 m., jež zabírajíc první i druhé
poschodí má dvanáct oken a nad nimi jedenáct okének na způsob růžic se čtyřmi laloky. Na podlaze
jest z polovice dláždění z pískovce, polovice jest kuželník. Strop jest ze dřiví, ale na způsob klenuti
srouben a pěti obrazy na plátně malovanými, na nichž lze zří ti výjevy z třicetileté války, ozdoben. Malba
není umělá, ale postavy poutají drastickým provedením a znázorněním ohavností za té války páchaných.
Prostřední obsahuje výjev z obléhání pevnosti přímořské Štralsundu. Okolo jest šestnáct obrazců menších
podobných, a prázdná místa mezi nimi jsou štukovým dílem upravena. Na zdech visí pět velkých obrazů
neznámých osob a dva obrazy dětí, z nichž má jedno koranu a žezlo. Prostřední obraz na východní
stěně vydává se za Albrechta z Valdšteina, a vedlé něho po stranách vyobrazeni jsou vojínové z třicetileté
války s erby a nápisy, ale oboje nelze rozeznati pro velikou výšku. Na protější, západní straně jsou též
dva vojínové z třicetileté války, ale také nelze poznati, kdo to je, ač jest u jedné erb a nápis. Tloušťkou
a silou vyznamenávají se všichni tito trýznitelé lidu. Komín vlaský se dvěma znaky, postavami je držícími
(prý Adamem a Evou) a korunou nejvýše není příliš umělý a ukazuje, tak jako i vše ostatní i dvéře
s hlavami imperatorů nad nimi, že to vše vzniklo v 17. století.

V severozápadním rohu zámku jest tabulnice , nyní prázdná, se starými portály, z nichž jeden
jest ozdoben anděly. Na stropě jest pěkné nemalované táflování. Vedlé tabulnice jest veliká mabvatiá
světnice (tak by pravili naši předkové), kterouž jmenují obyvatelé zdejší Fabelsaal. Příčina toho je ta, že
dřevěný strop této (17 m. dlouhé, 9-5 m. široké) světnice jest proutky na 77 polí rozdělen a na každém
z nich jest obraz s průpovídkou, stěny však jsou holé. Ač nápisy jsou vesměs německé, nechceme je
přece pro lidovou moudrosť z nich zračící zatajiti. Popisujeme, jak jsou v řadách od jihu a od levé ruky
k pravé, značíce řadu římskou, obraz arabskou číslicí.

I 1. Na větvi sedí havran křídla svá samolibě
roztahuje, poněvadž slyšel liščí 11 u chválu.

Trau kein tu viel, der schaden kan,

"Wie Schlecht er sich lest sehen ahn.

I. 2. Vodní myš pokoušela se o mušli, ale
tato jí uskřipne hlavu.

Der durch Schleckerey kompt in Not,

Der hst zum schaden auch den spodt.

I. 3. Housenky na kmeni stromu, na něž se
pták snáší. Nebezpečí mu hrozící snad jest roz-
mazáno.

Zor arbeit schmeckt mír bas mein Brcdt,

Ais Wildpret mít gefahr vnd noth.

I. 4. Chameleon na větvi křehké z nízkého
kmene vycházející a nad řekou.

Eiq Heuchler kan sein wort verkehren.

Nachdem er ist hej grossen Herren.

I. 5. Zajíc sedí pokojně proti lišce, nic o ni
nedbaje.

Trau auf keins Menschen falschen schein,

Betriigt er dich, so lacht er dein.

‘) Štukatura na Lemberce se chválí. Viz Mitth. der CC.
XIV. 76.

I. 6. Kočka v drápech kohouta držíc.

Such kein vrsach vnd nim nicht fĎr,

Zu iiben dein bosse Begier.

I. 7. Pták do vody klobající, hledaje tam ně-
jakou potravu.

Běhal t das dein, verzers mit freudt,

Wags nicht auf vngewisse heut.

IL 8. Dravý pták ve svém hnízdě umírající,
z čehož se těší ptáček na větvi sedící.

Nicht hilff dem feindt, ais lang er kan
Dich feindlich etwan greiffen an.

I]!. 9. Opice zkouší, jak by oblékla boty.

Zuvor must recht lemen, Was du verrichten will ;

Ein stimpler niemand trawen sol, Sein arbeit nicht viel gilt.

IL 10. Sedlák jde při volu táhnoucím vůz,
z něhož viděti jest jen předek po půl kola.

Sei gehcrsam Christ dem Herrn dein
Vnd nimb sein Joch auff dich,

Das dein Vernunfit nicht Meister sein,

Sie thut verfahren dich.

II. 11. Jezdec s mečem, toulem a lukem, jejž
pronásleduje tygT, skákaje na koně, ale jezdec

2-]2

LEMBERK HRAD.

Brána přední zámku Lemberského.

ukazuje mu pravicí zrcadlo, aby se svého vlastního
obrazu zhrozil. Levicí drží obalený předmět, v němž
viděti tři lidské hlavy.

Ein schalckhafts Hertz durch falschen Schein
Bringt manchen Frommen vrab das sein.

II. 12. Tři jeleni plovou vodou, jeden pod krk,
ostatní jen pod břicho.

Deins nedhsten Vngelegeobeit Vertrage mit Geduldt,

So hraucht er auch Bescheidenheit vnd theilt dir mit sein hult.

II. 13. Muž v kroji 16. věku stoji na břehu
moře, V jehož pozadí se Vyskytuje lódká 5 plachtou;
muž kýchá, až mu srší z nosu. Při tom jest hořící
svíce, kterou utírá ruka s nebes sahající, způsobujíc
tím hustý dým.

Ein iedess Ding hat seine Mas,

Schneutz nicht zu hefftig deine nass;

Zuviel zerreist den Sack,

Weist, wie das sprichwort sagt.

II. 14. Lod na moři jest v nebezpečí, proto
s ní házejí balíky zboží, které velká ryba polyká.

Ein kleinen scbadcn sol man leiden,

Vmb eínen grossern zu vermeiden.

III. 15. Muž rozbiv modlu dutou, našel v ní
veliký poklad.

Die notb viel kluger list erfinndt
F&r alle Lehrer, so man findt.

III. 16. Vůl maje hlavu bílou plenou zahalenu.

Ohn licht in dicker Fínsternis
Niemandt wol vran der n kan,

Die sonn gibt gut Befirderniss
Zu gebn die rechte Bahn.

III. 17. Ze dvou jelenů jeden zakrývá lovce,
aby nebyl viděn od druhého jelena, na něhož střílí.
Ist das miř nicbt ein schlawer Feindtř
So thun noch viel gesellen,

Die falscb sind bis ins hertzen grundt
Vnd thun sich freundlich stellen.

LEMBERK HRAD.

273

III. 18. Muž veze seno, které mu rozeberou
mnohé ruce s nebe sahající.

\Vo fieler handt zngriffen íst,

Da nirobt das gut sehr ab,

Emen bie, den andern O. (do) gebricht,
zuletzt Bistu Schabab.

III. 19. Vlk pronásleduje ovci, branou do domu
utíkající a tak sám do zajeti vbéhne.

Mancber stellt einun nach Leib und Leben,

Der doch da sein verleurt dar neben.

III. 20. Ježek stočiv se tak se chrání, že mu
dva psi u něho stojící nemohou škoditi.

Kein hundt greifft bald ein Igel nan,

Vonn stacheln. forcht er sich ;

So bleibt auch wol ein froromer Mano
vorm Liigner sicheilich.

III. 21. Slunečnice, jež se květem po slunci točí.

Ein scbon Gewáchs die sonnenbluhm sich nur zur sonne wendt,
Von Gott las dir nichts wenden vrab, folg ihm bis an dein Endt.

IV. 22. Koza kojící štěně, které ji bude jednou
jsouc psem proháněti.

Wer dir guts thut in Jungen tagenn,

Den sollst nicht ira aíter Plagenn.

Hrady a zámky České X.

IV. 23. Žena držíc levou rukou slepici za krk
má v pravici nůž, aby ji zařízla, poněvadž chce
vejce, které by po jednom snášela, najednou dostati.

Der Geitz verleuret offt, was er hat
Zusammen gescbart frue vnd spát.

IV. 24. Ptáčník, který chytil do sítě ptáky,
ale poskrovnu.

Das gliicke dein Gross oder klein
Nim abn, thu nicht vndanckbar scid.

IV. 25. Kanec oslu nadávající.

Wen man dich schildt ohn dein verschulden,

Das schadet nicht, thues \villig duldeo.

IV. 2 6. Pes vida obraz svůj ve vodě, pouští maso,
které měl v hubě, poněvadž chňapá po jeho obraze.

Běhal t das dein, verzers mit Freudt,

Wags nicht auf vngewisse beut.

IV. 27. Dva mužové zdvořile se pozdravující.

Macht vnd gewalt nicht alles erhelt,

Mit glimpff richt man viel in der welt.

IV. 28. Kohout hrabaje na smetišti vyhrabe
drahý kámen, jehož si ani nepovšimne.

Der Hunger sucht viel mehr das Brodt,

Ais Edlgestein in Zeit der noth.

37

*74

LEMBERK HRAD

V. 29. Čáp má se k tomu, aby vlku kosť
z hrdla vytahoval.

Vntrew fůr trew ist gar nicht new,

Doch kombt darauff gar offt die rew.

V. 30. Liška stojí před studní, z níž jí kozel
pomohl.

Wie wol sich ein freundlich erzeigt,

Merck, ob das Hertz zu dir geneigt.

V. 31. Havran ošizen orlem, na jehož radu
pustil mušli (kus sýra?), kterou orel uchytiv odletí.
Wen du ein Rath von einem wolt,

Geb acht, ob er dir auch ist holt.

V. 32. Člověk přemohl lva, který jiného člo-
věka roztrhal.

Der sich zu viel ruhmt seiner thaten,

Muss o fit in schandt vnd spot geraten.

V. 33. Páv a holub.

Mit reinem Hertzen in dein lebenn
Danek Gott vor diss, das er dir geben.

V. 34 Myška rozežírá tenata, do nichž se byl
lev chytil.

Durch treu vnd gutte darbey
Wirdt einer offt viel vngliick frey.

V. 35. Žáby, jimž dal Perun s orlem ve vzduchu
se vznášející za krále špalek, a potom, když nebyly
spokojeny, čápa.

Ein Herr, der saoflft vod strengheit ubt.

Der wirdt gefurchtet vnd geliebt.

VI. 36. Vůl a Žába nadýmající se, až pukne.

Mach dich nicht grosser, ais du bist,

Dan iibermuth altes verwůst.

VI. 37. Ježek, jehož had z doupěte vypudil.

Mancher muss offt aus seinen Hausz
Durch ander leut list weicheo drausz.

VI. 38. Dub a třtina.

Hofřart vorrc fall sich allzeit finndt,

Demut vnd sanfftraut vberwindl.

VI. 39. Číhař drží v ruce chyceného ptáka a
nepouští ho, ač mu sliboval za sebe mnoho jiných
ptáků.

Der sich geniigt mit klein gewien,

Der hat nicht gar ein bosen sinn.

VI. 40. Ovce před soudem vlkovým, dva supi
jako křiví svědci, pes jako svědek k odvodu.

Mit grossem gschenck vnd falsch Zecgen
Kan man aus vnrecht baldt recht beugen.

VI. 41. Liška a zajíc majíce s želvou o závod
jiti, čekají ještě sedíce, kdežto želva se na cestu dala.

Sehr eilen ist nicht allzeit guth,

Fein langsam gehn offt besser thut.

VI. 42. Dva kohouti proti sobě v míru a po-
koji stojící.

Wie wir vor Jahren frembdt gewest,

So sollen wir dulden frembde gest.

VII. 43. Jelen obdivuje obraz svůj ve škopku
vody, mezi tím však nemaje péče na lovce, pod-
lehne mu.

Eignes duncken vnd sinnlichkeit
Bricht die vernunfft, bringt hertzen leit.

VII. 44 Kohout, jenž hada v boji přemohl.

Vortel vnd list im krieg bilfft mehr,

Dan grosse Macht, geschosz vnd wehr.

VII. 45 Robotný člověk s vozem svým, kterýž
táhne slabý potah, uvázl ve sněhu a nemůže si
pomoci.

Leib eigene leui mussen ohne freudt
lhr zeil verzehren mit Hertzen leidt

VII. 46. Centaur unáší dívku, ač tato má luk
a střely, a přece rukou svou šípy odvracuje, aby
neporanila.

Viel besser ist lassen dass Leben,

Ais sich mit Schandt zuř Vnzucht begeben,

VII. 47. Muž a smrt.

Das Leben ist gar súesz vnd werth
In gliick vnd vngliick hie auf Erdt.

VII. 48. Opilý jelen, při něm na stole lahvice
a koflíky.

Ije weiser Man, Je grosser schandt,

Wo trunckenheit nimbt oberhandt.

VII. 49. Kozel s okna hledící na lišku, kterouž
nechce vpustiti.

Fleissig auffmerck zu Jeder tzeit,

So kombt dir keiu vngelegenbeit.

VIII. 50. Beran podlehl býku, z čehož se ovce
rmoutí.

Nicht riihm dich deíner stěrek zu sehr,

Es findt sich schon dein vberher.

VIII. 51. Myši běhající okolo skříně, na něž
kočka vyhlíží.

Auf alten betrug listig geschwindt
Itzund man auch viel Menschen findt.

VIII. 52. Slon bojuje s baziliškem.

Wans ein Thír an thut vbel gan,

So klagt in weder frau noch man.

VIII. 53. Žába plovouc a majíc myš převézti
na zádech přes řeku, poušti ji do vody.

Vntreue tiick in falřchen Hertzenn
Bringen sich selbst in grosten schmertzen.

VIII. 54. Jestřáb odnáší šneka ze skořápky
vyhlížejícího, který se k němu snad neuctivě za-
choval.

Thue dich der Habicht nicht aDmasseD,

Dabei du must dein leben lassen.

VIII. 55. Včely obsýpá vají medvěda, který
dva úly vybral.

Es ist besser sich schlecht betragenn,

Dana eia grosz gut mit schande habeD.

LEMBERK HRAD.

2 75

VIII 56. Liška podpaluje strom, na němž orel
ukrad malé lišky, svá mládata poděluje.

Em schlcchtcr Mm bringt maunichsmal
Sein feindt in an(St vnd Quall.

IX. 57. Ze dvou lovcův jeden skočil na strom,
zanechav druha na zemi, k nemuz medved hrozivé
přistupuje.

Ein gutten freundt in seiner noťh
Sol man beisteher biss in den todt.

IX. 58. Dravý pták snesl se na hřbet ovce,
již trhá bez obrany.

Der fromme leidei mit Geduldt,

Wen er geplagt virdt ohne schuldt.

IX. 59. Liška ač dychtivě hledíc po hroznech
vysoko visících, přece se přetvařuje, jakoby se jí
do kyselých nechtělo.

Was gut vnd schon, wirdt offt věrách t
Von dem, ders Zihaben nicht hat machl.

IX. 60. Na sedlském domě hnízdo s mladými
Čápy, k nimž starý piiletuje.

Ehre vnd lieb die Eltern deinn,

So wirdts dir hie vnd dort nutz sein.

IX. 61. Pod silným stromem
mravenci pilně pracující a cvrček,
který si jen hoví a cviká nedbaje
toho, že bude míti v zimě nouzi.

Wer ím Winter ^vil frolich sein,

Der trag im Sommer fieissig ein.

IX. 62. Krokodil chce pohltiti
promyku, která mílí vyžírati
drobná zvířata v jeho jícnu.

Wen dir dein feindt gle ch die ne n wiel,

Schau auf sein Handt, trau nicht zuuil.

IX. 63. ISedlák a dvě myši
utíkají od stohu, který pán zapálil.

Beurische herrn mít vbermuth

Bringen den armen vml lieb vnd guth.

X. 64. Opice a liška.

Offt eiuer grosse Ehr begerth,

Doch íst im nicht von Gott beschert.

X. 65. Orel odnáší ovci ulou
pěnou ; havran chce také tak
udélati, ale ovčák jej chytí.

Nicht vntersteh dich nehr zu seinn.

Ais du hast in den ktefíien dein.

X. 66. Pes závidí hladovému
volu, že se pící sytí.

Der Neidl gónt weder freundt noch feindt,

Das ihn die liebe Sonn ansclcindt.

X. 67. Beránek pijící, jehož
vlk viní, že mu vodu kalí.

Ein bóser Mensch ach et gering,

Das er fromb leut in schaden bring.

X. 68. Lev hrozivě se dívá na lišku, která
mu chtěla stejně měřiti jako jiným.

Iss nicht kirschen mit grossen Herrn,

Denn sie mit stengeln werffen gern.

X. 69. Pštros s holubem.

Ein Jeden gfalt sein eigner Tanndt,

Darnacb er kompt aus einem Landt.

X. 70. Liška lichotí havranu na stromě sedí-
címu a kus sýra v zobáku držícímu.

Ein heuchler seinen freundt verrath,

Wo er ein gwin zu vrarten hat.

X. 71. Labuť umírající, při níž čáp truchli.

Wol dem der Christlich stirbt mit ehrn
Vnd kombt aus noth zu Gott dem Herren.

X. 72. Pták fénix spaluje se v ohni, aby omládl.

Wen dir vergeht der Jugendt sterckh,

Verneur dich mit gut tem Werckh.

X, 73. Opice vesele se tvářící, ana pálí kočce
drápy v komíně.

Es muss mancher gepeinigt seinn,

Nur das die andern frolich sein.

Plán bradu Lemberka.

Vysvětleni plánu: 1. Cesta ke hradu a první bráně; 2. vrátnice; 3. lednice; 4 druhá

brána s věží na kamenném mostě; 5. věžovaté staveni třeti brány s kapli; 6. veliká věže ;
7. dvůr zámecký; 8. bašta ; 9. malá věže; 10. veliká síň neb palác s obrazy; II. tabulnice ;
12. v přízemi světnice Zdislavina, nad tím malovaná světnice s bajkami; 13. výstupek

s vězením.

37

LEMBERK HRAD.

*1 6

Lemberk

Kreslil Jan Prousek.

X. 74. K zajíčkovi v zahradé připližuje se
tygr, aby ho uchvátil.

Gieb auf deiň Feindt sebr gíitte achtt,

Seio List vnd geschviDdigkeii bet racht.

XI. 75. Papoušek sedící na stromě, pod nímž
jest opice.

Nicht iibe dich in solcber Kunst,

Die schaden bringt vnd ist vmbsonst.

XI. 76. V popředí strom, v pozadí les.

Wo man der armen nutz betracbt,

Da wirdt ein Landt baldt Reich gercacht.

XI. 77. Liška a čáp sebe uctívají. Liška mu
dává tekutý pokrm na talíři, čáp jí zase dává krmi
v dlouhé a úzké láhvici.

Wem wolts nicht billich wol gefallenn.

Der gleith mit gleichen kan betzablen.

V průpovědích těchto jeví se nejen zdravý rozum lidový, nýbrž i láska a cit k lidu poddanému.
Bohužel, není nikde poznamenáno, kdo toto vzácné a toho druhu v Čechách jediné dílo dal vykonati.
Lákavá jest domněnka, že se tak stalo za pánů z Donína na počátku 17. století, o jichž vzděláni a lásce
k umění jest několik svědectví. Za sedmileté a Napoleonských válek byla v této síni nemocnice. Také
r. 1866 se přípravy k podobnému účelu činily, ale nepřišlo k tomu.

Kromě toho má zámek Lemberský i několik jiných památností. Na severním jeho konci jest
výstupek čili altán s péknou vyhlídkou; pod nim nad zemí jest vězení nyní poklopem zavřené. Výstupek
tento zřízen v 17. století jako bašta, bezpochyby na místě nějaké staré věže. Když totiž přetvořen jest
hrad v nynější zámek, zřízeny k obraně dvě bašty, z nichž druhá se nachází na západní straně zámku.
K jiným památnostem patří konice o 50 stáních a starodávná, velmi hluboká siudně v jihozápadní Části zámku.

Velká vžíe jest nejlépe zachovaný zbytek z původního hradu, poněvadž přepevné její zdi nejen
zlobu času, nýbrž i všecky podniky stavitelské přetrvaly. V přízemí je vchod asi v 17. století prolomený.
Vejde-li se do věže, viděti jest uprostřed otvor do starého vězení, které posud jest dosti hluboké, ač se
tam již dosti rumu naházelo. Starý vchod, asi ve výšce druhého poschodí se nacházející, k němuž se za
starých dob po pavlači ze stavení nynější kaple přicházelo, proměněn jest v 16, nebo 17. století v okno;
tehda také spodek prolomen. Schody nahoru až ke starému vchodu jsou dřevěné a tmavé; od starého
vchodu kousek výše jsou dvířka do zdi věže, a odtud idou schody ve hrubosti zdi až na pavlač. Nad
touto pak je báně šindelem krytá s bicími hodinami. Ve zdivu věže jedině jsou sem a tam střílny, ale
poněvadž se to některému z pánů nelíbilo, dal zvenčí malovati okna, kteroužto malbu deště až na chatrné
známky smyly. Vypravuje se, že v prvním poschodí věže jest vchod kamenem zakrytý do chodby, která
prý vybíhá k východní straně a ústí v křoví blízko dvora. Kromě této věže jest ještě Sjedná mnohem
štíhlejší na západní straně zámku, která jest pouhým schodištěm.

V blízkém okolí zámku nachází se tak zvaná Zdtslavinn kaple se hřbitůvkem, v 1 . 1657 a 1809
obnovovaná, v níž se ukazuje hrobka, ve které uloženo bylo tělo blahoslavené Přibyslavy, nežli přeneseno

LEMBERK HRAD

277

Nádvoří na Lemberce.

'bylo do chrámu sv. Víta. Jméno své má proto, že se tu prý blahoslavená Zdislava modlívala; od ní také
má jméno své Zdislavim studánka , nékolik set kroků pod kaplí ležící. Konečně budiž připomenut kříž
.pod zámkem, pod nímž pochováni r. 1758 rakouští a pruští vojínové. 1 )

Ve staré pověsti přikládá se hoře, na níž hrad Lemberk povstal, název Krutina; blahoslavená
Přibyslava, jež v Jablonném přebývala, pohřbena prý pod horou touto a na jejím hrobě vystavěna jest
kaple právě dotčená. Pověst tato ani se tak nepravdě nepodobá jako jiná povést, v níž se hledá na
^Lemberce staré sídlo templářské.* *) Pravdivé a nezvratné zprávy líčí nám nejstarší děje hradu Lemberka
zcela jinak. Pokud paměti naše sahají, náležela krajina naše rodu Markvarticův, zejména pak v letech
1197 — 1228 Markvartovi a bratru jeho Záviši. Mark vart měl tři syny, Havla (1230 — 1253), Jaroslava { 1230 — 1268)
a Markvarta , řečeného roku 1262 ze Šarfenšteina. Od Jaroslava pocházeli potomní páni z Vartenberka
a z Valdšteina, od Havla dvojí rod, z něhož jedni seděli na Lemberce, druzí na Zvířeticích; obojí se psali

*) Pomůckami: AY. Hamburger Médie. Topographie und Geschichte der Herrschaft Lámberg und der Stadt Gabel 1837. (Výtah
slovné opsaný „Stadt Chronik *00 Gabel und Lámberg" jest v Uh Chronik. II. 29I — 316.) Bernau, Album, 36, Moschkau, Schloss Lámberg.

*) Nachází se tak poznamenáno v kronice Beckovského. Nepravdu udáni tohoto netřeba ani dokazovati.

2 7 8

LEMBERK HRAD.

z Lemberka, Havel dotčený vystavěl na zboží svém Jablonském okolo r. 1241 nový hrad, jemuž po
způsobu tehda panujícím dal název Lowenberg, poněvadž nosil lva na štítě svém. 1 )

Havlova manželka jmenovala se Zdislava , skrze niž se název Zdislav stal u potomkův oblíbeným.
Vychována byvši od Přibyslava z Křižanova otce a Sibyly mateře své v pravé zbožnosti, skvěla se za
onoho času živobytím v pravdě křesťanským, pokládajíc dobročinnost za přední okrasu své víry. Povídalo

gc o ní, Že pÓt mrtvých vzkřísila, mnoho elepých prosvítila, chromých a malomocných mnoho uzdravila.

Z té příčiny zachoval ji lid okolní ve vděčné paměti, jakož nikdy a nikde na své dobrodince nezapomínal.
Zemřela prý r. 1252. 2 )

Havel z Levenberka byl pán svého času vynikající. Králi svému Vácslavovi byl oddán věrností
nevšední, jsa r. 1248 mezi malou hrstkou pánů, kteří se nepřidali k odbojnému králevici Přemyslovi. 3 )
Synové jeho byli Havel (1254— 1272), Jaroslav z Turnova (1 272 — 1289) a Zdislav ze Zvířetic, jinak s Lemberka
(1272 — 1318), kteří všichni vládli znamenitými statky. Od Zdislava pocházeli páni ze Zvířetic, jinak též
z Lemberka řečeni, kteří drželi kromě hradu Zvířetic v okolí Lemberském také zboží Jablonské, poněvadž
je Zdislav při rozdílu s bratřími na svůj díl dostal Starší bratr Zdislavův Havel vynikal jako otec jeho
mezi předními pány, jsa od r. 1266 — 1269 nejvyšším číšníkem. Roku 1254 doprovázel prý krále Přemysla na
výpravě jebe do Prus 4 ) Měl-li syny nějaké, není nám známo. Bratr jeho Jaroslav měl čtyři syny, kteří
se všichni Havlové nazývali; vůbec bylo osobní jméno Havel zobecnělo v rodu tom tak, Že v sestavení
rodopisu činí nemalé obtíže, ano se i kromě toho jméno Hašek (zdrobnělé jméno Havla) mnohokráte
vyskytuje. Nejstarší syn Jaroslavův Havel, řečený Beran , zdědil hrad Lemberk, po němž se i nazýval.
Za nepokojů panujících za krále Jana dopustil se kolikerých výtržností, tak na př. r. 1322 s bratrem svým
Havlem Bradleckým učinil veliké škody Vokovi z Rotšteina. 5 ) Druhý bratr Havel Ryba seděl r. 1322 na
hradě Bradlci, jejž prodal potom, a r. 1323 na Rohozci, po němž se on i syn jeho Jaroslav psávali, r 1323
píše se také jednou z Lemberka, 6 ) třetí bratr Havel Houba seděl r. 1323 na Sítovém, a čtvrtý bratr Havel
slul Kanovník, jsa v stavu kněžském. 7 )

Z jistého zřídla víme, že měl Havel Beran dva syny, Haška a Ješka. Jeden Hašek z Lemberka
byl r. 1357 purkrabí Píseckým, 8 ) ale nevíme, nemímí-li se tu Hašek Zvířetický; sice se r. i 3&4 oba bratří
Lemberští jako podací pánové kostela Rynoltického připomínají. V nedílu spolu byli ještě r. 1368, avšak
v 1 . 1370—1397 vyskytuje se Hašek sám jako patron v Žibřidicích a r. 1385 — 1395 v Božkové. Jméno jeho
čte se kromě toho sem a tam na listech hlavních, když pečeť svou jako rukojmě přivěšoval. 9 ) Po r. 1395
jsme o něm zmínky nenašli; r. 1402 byl již mrtev, zůstaviv z manželství svého s Máchnou čili Maruškou
dceru Katrušku (1409 — 1425), která se vdala za Hynka Berku z Dubé a z Milšteina. 1 ”) Neumíme si vysvětliti,
proč Lemberk ne dědila tato jeho dcera, nýbrž Jarek z Železnice, jenž nazývá n. Haška bratrem svým
tetěným, dávaje znáti, Že se zrodili z bratra a sestry. Jarek zajisté zdědil nejen Lemberk, nýbrž i zboží
Semilské, které n. Haškovi patřívalo.

Jarek sídle nějaký čas na Lemberce dal roku 1402 na záduší Haškovo klášteru Jablonskému
právo, aby rrohli dříví sekati ve velikém lese Janovském, a tu také dobytky pásti. 11 ) Později (1411) přidal
témuž klášteru ještě úroky v Benešově a Bystrém na pečeni, pivo, Šatstvo a na opravení kaple, v níž
n. Hašek byl pochován Za to zavázal se klášter modliti se za veškerý rod Lemberský. 1 * * 2 ) Ačkoliv se Jarek
roku 1402 výslovně seděním na Lemberce připomíná, vyskytuje se již roku 1401 Jan z Vartemberka jako
patron na Žibřidicích, tudíž jako držitel nebo spoludržitel Lemberka, jejž Jarek prodal, jak lze shledati
z následujících jeho osudův.

Beneš z Vartemberka seděním na Lemberce podával faráře roku 1402 do Rynoltic a roku 1405
do Žibřidic, u ) spolu s Vácslavem z Vartemberka (bratrem svým) prodal r. 1404, 3. června ves Luckendorf,
ležící na pomezí Lužickém obci Žitavské za 100 hřiven stříbra, což král Vácslav roku 1405 potvrdil. íA j
Roku 1405 vykázal klášteru sv. Františka plat ze vsi Žibřidova, a seděl na Lemberce ještě roku i4o6. 15 )
Prodav hrad Lemberk Galtfredovi z Hugovic seděl později na Jablonném a Vinařicích. Galtfred sedě již
r. 1408 na Lemberce podával kněze ke kostelu Rynoltickému. 16 )

Mcžná věc, že měl Galtfred Lemberk jen v zástavě nebo že tu byl toliko purkrabí. K té
domněnce nutí to, Že se v letech 1418 — 1427 Jan starší z Ralska odjinud z Vartemberka jako držitel hradu
Lemberka připomíná. 17 ) Po smrti Janově vyšel Lemberk z drženi rodu Vartě mberského a vyskytuje se
potom v držení Berků z Dubé linie Honšteinské. Vyskytují se tehda čtyři bratří, Jindřich (1426 — 1445),

’) Falackého děje I. b. 152. a 475. Název „ Lewenberch“ vyskytuje se v listinách poprvé r. 124T. *) Font. rer. Boh. III. 183,
522 — 523. 3 ) Falackého děje I. b. I95. Ostatní lze shledati z Regest. *) V díle Fhilippi et AVolky, Freuss. Urkdhch. I. 227 jména jeho
nečteme. 5 ) Tab. vet. 328. Podobnou Škodu hledej na str. 349. fi ) Jb. 349, 359, 370. 7 ) Bezpochyby týž, jenž byl pak velkým převorem.

*) Rkps. knih. Frař. II. B. 18. *) Lib. conf. arch. DráŽdanský u ) Viz lib. erect. Vili. J2^, XIII. a. 169, arch. č. I. 478. ,l j Lib. erect.
XIII. a. 110. Ja ) Jb. Vílí. 125 ,3 ) Lib. conf. M ) Hebeťs Burgen V. 227. ,s ) Lib erect. XIII. a. 133, arch. DráŽdanský. ,fi ) Lib. conf.

n ) Fr. v. Bezold K. Siegmund If. 165. Jan podával r. I4I8 — 1425 do Žibřidic a r. I42G do Rynoltic. (Lib. conf.)

LEMBERK HRAD.

270

Hynek (1436—1453), Mikuláš (1436—1478) a Zbyněk (1436—147*9). Hynek a Mikuláš dostali se roku 1448

do sporu s vévodou Saským, poněvadž jim nechtěl vydati statky v Míšeusku, které n. otci jejich odňal.

Přes rok trval boj o to, konečně jednáno ke konci roku 1449 o miř, ale strany se nemohly shodnouti,
ač o to dvakráte jednání v Mostě ustanoveno. 1 ) Jednání se tak protahovalo, prodlužováno jsouc tu a tam
přiměřím, až roku 1453 znova válka Sasům opověděna a pod korouhví zemskou vedena. Berkové však,
jak se zdá, přece práva svého se nedodělali. 0 ) Za těchto půtek dálo se Lužiěanúm skrze průchody vojenské
mnohé nepohodlí, pro kteroužto věc jednali roku 1451 o to, aby jim byl Lemberk prodán. K tomu však
nepřišlo, a naposled (asi 1465) ujal Lemberk nejmladší bratr Zbyněk, když starší bratří byli pomřeli
a Mikuláš jiných statků nabyl. 3 ) Po Zbyňkovi držel Lemberk: Hanuš z Elsnic (v. Oelsnitz), saský rytíř,
jenž se asi roku 1471 do Čech přestěhoval a tu rod Elsnicův z Elsnic založil. Roku 1476 dělal veliké škody
v Horní Lužici proto, že Matyáš, král uherský, mu neplatil dlužné peníze. 4 ) Vpadl do Lužice, vyplenil
tu dvě městečka a několik vesnic, tak že Lužičané dychtili po míru. Tehdejší pak fojt Štěpán Zápolský
učinil s ním tu středu po neděli Judica příměří, jež do hodu sv. Trojice trvati mělo. Také rytířstvo
v Horní Lužici s ním se smířilo, a tak konečně se svezlo všechno nepohodli na Zhořelské, kteří vytloukáním
okolí nemálo snášeli. V držení Lemberka zůstav potom ještě kolik let zemřel asi roku 1510*) Po něm
seděl na Lemberce „starý Talchenberg a , tuším Kryštof z Talkenberka , jenž byl roku 1510 seděním na

Děvíně a hrad ten Janovi z Vartemberka prodal; po něm následoval Bartl IVtese. 6 ) Následoval ještě

Hanuš z Penciku , jenž prodal Lemberk Kryštofovi z Rausendorfu , pánu již starému, jenž brzo zemřel
a Lemberk synům svým Balcárovi a Kašparovi Rausendorfiim odkázal. Tito pustili jej záhy matce své
Markétě z Pencendorfu, a ta prodala r. 1518 Lemberk zámek, dvůr poplužný -s poplužlm, ves Markvartice
pod zámkem c. t. m., v Kryzntorfu (Suché c. t. m.), v Reynshoině (Rynolticích) ves pustou s podacím
pustým, Kunvald ves pustou, 7 ) Jonstorf a Hernstorf vsi pusté Vilémovi z llburka na Ronově , fojtu v Horní
Lužici, za 800 kop grošů českých. 8 ) Bylo tedy panství od doby náboženských půtek (1465 — 1478) posud
ještě zpleněno a vydrancováno.

Vilém z llburka, jenž také hrady Ronov, Helfenburk a Voltářík držel, věnoval na zámku
Lemberce s příslušenstvím 1000 fl. rýnských Anně z Ústí, manžellee Půty z llburka- 9 ) Na Lemberce bydlíval,
jako na př. roku 1521, kdež Vácslav Hájek z Libočan do služby u něho vstupoval a do Lemberka přijel.
Kšaftem, daným roku 1531, 25. února, odkázal Vilém veškeré statky své AneS.ce hraběnce z Hělfenšteina ,
manželce své, ale tak, aby po smrti její na Annu Kurcpachovou, dceru, a manžela jejího Jindřicha
Kurcpacha připadly. 10 ) Zemřel roku 1538 a tělo jeho pohřbeno v Charvatcích u Roudnice. Řečená Anežka
zemřela roku 1550, a proto připadly veškeré ty statky na zetě jejího Jindřicha Kurcpacha z Trachenberka
a z Miliče . O pánu tomto zachovalo se podáni, Že hrad znova přestavěl. Kromě této zprávy máme ještě
jen dvě, kteréž o jeho panování na Lemberce svědčí. Jindřich totiž přikoupil roku 1569, 3. ledna ves
Žlbfidov S dvěma mlýny a pojal po smrti první choti své v diruhém loži Evu z Vartemberka, jíž r. 1574
1500 kop grošů českých na panství Lemberském věnoval. 11 ) Za pána tohoto panství jest valně zlepšeno;
kromě již dotčeného opravení zámku vystavěny jsou na panství spustlé vesnice a jiné nové povstaly, jak
níže dotčeno, také i hospodářská stavení bud v lepší pořádek uvedena, bud zcela nově vyzdvižena.
Jindřich jsa posléze JMC. radou prodal roku 1581 zámek Lemberk s dvorem poplužným, druhý dvůr
Koná val d a dvůr v Žibřidicích, vsi Markvartice, Malý Hernsdorf, ves novou Židovice, Kunavald, Reinshon,
Černé louže v nově vystavěnou, Jonsdorf, Žibřidice s podacím, Krysdorf, Neuland v nové vystavěnou,
Oudol sv. Kryštofora gruntu, též nově vystavěnou s pivovárem, mlýny a hamrem na Oudole sv. Kryštofora
Jindřichovi Berkovi z Dube na Novém Falkemberce za 2250 kop grošů českých. 12 )

Za tohoto pána pokračováno jest v zalidnění Lemberského panství, zejména povstala ves Nová
Starost (Neusorge). Pán ten, jenž šetrností nabyl značného jmění, zemřel kolem roku 1597 zůstaviv čtyři
syny, Kryštofa , Volfa, Hynka a Jozefa , z nichž nejstarší byl při smrti otcově od bratři svých jistou sumou
peněz oddělen. Převzal tudíž panství mladší Volf, jenž toliko asi dvě léta panovav roku 1599 zemřel.
Nástupce jeho Hynek (f 1609), jinak Jindřich řečený, prodal veškerá panství otcovská, napřed Lemberk
(1600). potom Jablonný a Ceten= Lemberk koupil Vratislav purkrabě z Daním z. ,a ) Pán tento, rytíř řádu

') Roku 1452 byl Mikuláš v Praze na sněmu (Arch. č. II. 31c.) a ) Mítťh. des ndbm. Exc. Cl. VII. 177. *) Viz arch. Č. IV. 178,

181, DD. 16. f. 379, re Í* ta ^* R 330. Tagebuch des Johannes Frawenbnrg. (Neues Laus. Magazín.) s ) Roku 1555 svědčili lidé u soudu
komorního, že měl před 40 lety starý Elsnic Lemberk a pan Jiří Dubský Jablouný. (Reg. svědomí G 16. f. 241.) 6 ) Až sem reg svědomi

G IO. f. 26, jež říkají, že po Bartlovi přišel „starý Kryštof Rausendorf“. } ) Rytíři z Knuvaldu 1363 — 1372 měli podací v Jitravě, jinak
u sv. Pankráce. (Lib. conf. I. F 4. II. C 6. F 6. *) DZ. 6. G 29. ř ) DZ. 8. A 8. Ková přiznání učinila Anežka z Helfensteina r. 1 546
l0 ) DZ. 3. D 15. ") DZ. 18. F. 18. a 59. C 15. Na panství byly zámek Lemberk ;s dvorem, vsi Markvartice, Židovice, Kněževes, Ronholec,

Janovice a Kunvald. Zápis ten Eva r. 1593 jsouc vdovou propustila Jindřichovi Berkovi. ,a ) DZ. 21. D 19. Ia ) DZ I2q. H 13. N'a panství
se připomínají zámek Lemberk s dvorem poplužným, při zámku druhý dvůr poplužný, řečený Konovald, a třeli v Žibridicích, vsi Markvartice
c. t, m.j Malý Hernsdorf, Židovice, Kunavald, Rejnshou, Černé louže, ves Nová Starost, Krynsdorf c. t. m., Neyland, Oudolí sv. Kryštofora
gruntu s podacím v témž Oudolí v nově vystavčoým. (Roku 1684 byl kostel tento přestavěu.)

28o

LEMBERK HRAD.

sv. Jana, dal ve všech vesnicích nové knihy gruntovní založiti, a zemřel někde v cizině (asi r. 1606) byv
roku 1604 od císaře jako poslanec ke králi Perskému poslán. Panství Lemberské a Valtinovské dostalo
se pak třem bratřím jeho, z nichž byl Ferdinand spolu pánem na Ratajích hrazenhýc a JMC. radou
a presidentem nad apelacími, a Jaroslav J. Svatosti papežské komorníkem. Tito bratří odbyti jsouce
třetím bratrem Janem purkrabětem z Donína , postoupili mu (1608 dne 14. listopadu) všech nápadů svých
na panství Lemberském a Valtinově, 1 ) po čemž ihned Jan (1608) Valtinov Kryštofovi purkrabí z Donín*
odprodal.*) Jan zemřel v čas rebellie České zůstaviv tolik dluhů na panství, že se sotva zdržeti mohlo.*)-
Dědici jeho měli býti arci Bedřich purkrabě z Donína, JMC. rada, Vladislav a Ota, bratři, ale pro naléháni

věřitelů sotva asi
v držení panství ve-
šli; nad to pak po
bitvě Bělohorské na-
řídil císař Ferdinand
inspektory dotčeného
Bedřicha z Donína a
Oldřicha Beřkovské-
ho z Šebířova k vy-
hledávání všelijakého
jmění a dluhů dobý-
vání jmenovaného
Jana pro dobré věři-
telů, kteřížto prodali
zámek Lemberk s
vesnicemi (1626) Al-
brechtovi V. E. z Vald-
šteina za 50.300 kop
míšeňských. 4 ) Když
potom byli i bratří
z Donína (1623 dne
27. července) nápadů
svých Albrechtovi
postoupili, propuštěn
jest Lemberk z práva
zemského (D24) a
spojen 5 knížectvím
Frýdlantským. 5 )

Kníže za panování
svého svolal komisí
do města Dubu, kdež
nej starší lidé z pan-
ství Lemberského
přísahami stvrdili, co

nádvoří :na Lembercc.
Kreslil Jam Pr oušek.

jim známo bylo o me-
zech mezi Lember-
skem a Grabštein-
skem ; nepodržel však
Lemberk v přímém
držení, nýbrž udělil
roku 1627, 23. března
Adamovi Vilémovi
Schelhardovi svobod-
nému pánu v. Doro -
nuort , JMC. nejvyš-
šímu statky Vartem-
berk, Brniště, Lem-
berk, a přidal mu
manské statečky Val-
tinoVj, Tlustec a Hle-
mejžclí, jež byl Šel-
hart přikoupil. ®)
Když statky ty po
smrti Šelhartově na
knížete právem od-
úmrtnim připadly,
oddělil Lemberk a
dal jej v léno (smlou-
vou 11633, 2 °- ledna
učiněnou) Hanuíovi
Rudolfovi z Bredova ,
JMC. nař. nej vyšší-
mu za 72.350 fl., to-
tiž zámek Lemberk
„z kamene vysta-
vený^, dva dvory
s poplužími a 12 ves-
nic : Markersdorf ,

Hernsdorf, Žičinoves, Khiinwaldt, Ringelshein, Černá louže, Nová Starost, Jansdorf, Novina, St. Christoforithal,
Žibřidice, Suchá. 7 ) Pán tento pocházel ze staré šlechtické rodiny v Nizozemsku, která se přestěhovala do
Braniborska a v Špandavě usadila. Ve válkách tehdejších několikráte se vyznamenal, tak na př. ve Furlandsku,
na Bílé Hoře, u Lehru blíže DarmŠtatu, u Hogstu, L.uttera a u Lútzena. Roku 1631 nařízením císařovým
verboval kumpanii jízdy, a poněvadž „se nedal Valdšteinem svésti, aby přistoupil k neslýchané a krvežíznivé
zrádě domu Rakouského w , učiněn jest polním maršálkem lejtenantem, povýšen roku 1Ď34 dne 18. února
do stavu panského, a konečně mu i Lemberk proti vyplaceni manské kvóty 7235 fl. k dědictví zpupnému
ponechán. 8 ) Kromě toho obdržel manský statek Loukovec, jenž byl na císaře právem odúmrtním připadl,
k dědictví zpupnému. Padl v bitvě u Biegenhainu v Hesfch.

*) DZ. 94. Dna 182. Cl. a ) DZ. 134. J 9. 3 ) Největší dluh měl Henik z Valdšteína, jemuž proto Lemberk byl zastaven

Při konfiskaci ovštm Henik právo své propadl a postoupeno Albrechtovi z Valdšteina, jcnŽ jako první věřitel saadno Lemberk koupil, (Viz
Bílkovy konf.) *) DZ. 292. B 4. *) DZ. 141. F 22. 6 ) DD. 71. £. 43. 7 ) DD. yi fol. 156. *) DZ. 147. D. 30, vklad 1640, 4. srpna,
vykonán král. mistodržicimi.

LEMBERK HRAD.

281

Vdova po Hanušovi zůstalá, Anna Kateřina roz. v. Donaw (z Donína?), jsouc poručníci synů
svých nezletilých spravovala statky Bredovské tak šetrně, že mohla roku 1642 ještě Kúro vodice přikoupiti
(statek tento brzo odprodán). Synové Jan Reinhart Mauric , Kryštof Rudolf a Ferdinand Vilém došedše
let svých uvázali se v Lemberk a ukončili r. 1652 spory třicet let trvajíci v příčině mezí v lese Jonsvaldě,
lesem za Ahrenberkem a za Bárenbornem, smluvivše se o to s Adamem Matyášem z Trautmansdorfu,
pánem na Grabšteině. Dva z bratří záhy zemřeli, 1 ) ani pořízení o statcích svých neučinivše, dědic tedy
všeho Kryštof Rudolf, na ten čas císařský nařízený nej vyšší, uvázal se r. 1660, 23. listopadu ve veškeré
dědictví po otci a matce, totiž Lemberk a Loukovec a polovici Tlustce a Hlemejždí. 2 ) Zámek Lemberk,
jehož věž byla r. 1630 hromobitím roztříštěna, znova vystavěl, také obnovil r. 1669 kostel v Rynolticích
a opatřil jej novým zvonem. 3 ) Poslední rok věku jeho (1680) ztrpčen jest bouřemi selskými. Sedláci
byvše po celé zemi vrchnostmi svými, více však ještě nesmyslnými a pánovitými úředníky jejich utiskováni,
hleděli moci nenáviděné jho se sebe svrci. Po příkladu Frýdlantských srotivše se mínili si stěžovati
u císaře Leopolda, tehda v Praze meškajícího. Když pak písař panský Kryštof Wiesler otce jednoho
z vůdcův uvězniti a s ním surově nakládati poručil a potom Markvartické sedláky i jiným způsobem
podráždil, srotili se sedláci pod zámkem, chtíce se raditi, co mají nyní počíti. Písař obávaje se útoku
na zámek sebral zbraně, co jich tu bylo, ozbrojil služebnictvo a nasadiv na hradby několik hrubých kusů
několikráte na jalovo vystřelil, tím ukazovati chtě, že jest zámek dobře opatřen. 4 ) Ihned bylo posláno
ke Kryštofovi do Prahy, jenž pak zadržel tudy poselství selské. Rozjitření z toho pocházející vzbudilo
jen ještě větší pozdvižení na Lembersku a zachvátilo i okolní panství. Působením tehdejšího krajského
hejtmana způsoben jest na čas pokoj, až by císař o stížnostech sedláků rozhodl. Nález ten vypadl podlé
způsobu onoho věku zcela v neprospěch sedláků, pročež musilo se povstání mocí udusiti. Mezi tím zemřel
Kryštof (byv také do stavu hraběcího povýšen), a vdova po něm zůstalá Benedikta z Ahlfelda propustila
na svobodu všechny posud uvězněné sedláky. Za paní této povstala na panství ves Finkendorf, kterou
stavěl Rynoltický učitel Finke. Nástupcem v držení panství Htal se 1687 Hertvík Mikuláš hrabě z Bredova ,
JMC. soudů dvorského a komorního rada, a zůstával v držení panství až přes počátek 18. století. Zemřel,
roku 1723, 19. června v Praze a dovezen jest odtud do Lemberka k pohřbu. 3 ) Synové jeho byli Jan Vácslav,
Antonín Baltazar a Karel Dominik. Roku 1726 prodal Karel Jozef hrabě z Bredova panství Lemberské
Filipovi Jozefovi hraběti Gallasovi z Kampa a vojvodě Lucerskému, držiteli panství Frýdlantského
a Libereckého, jehož nástupcům na Frydlantě posud zámek Lemberk náleží.

') Ferdiuaud jsa rytmistrem padl v Lehnici při souboji (1659), a Reinhart zemřel r. 1600. (Exc. CL VII. 306.) * *) DZ. 113. M 25 .

*) Sommer, str. 277. *) Balbín, jemuž se zámek líbil, dl o něm: Arx Lemberg ab ellegantia commendatur. (Mise. III. IO9.) s ) Hammerschmidovy

dějiny Pražské.

Stará pečeť města BiĚlé.

Kreslil Jan Prou sek.

Hrady a zámky České X.

38

r-

FALKENBERK HRAD.

rajina mezi Lemberkem, Jablonným a hranicí zemskou u Žitavy vyznamenává se pestrostí
svého útvaru, dílem jsouc vlnitá, dílem nesouc osamotnélé homolovité nebo kupovité hory,
obyčejné pěkným lesem porostlé. Jedna z těchto hor u vsi Petrovic nazývá se Falkenberk,
a tak sloul i hrad, který tu v 1$ století stával. Na širokém a rozsáhlém podstavci, který
na všechny strany poměrně mírně spadá, ale přece vysoko nad blízké okolí vyniká,
zdvihá se chlum lesem porostlý, ze zdálí ohromné kupě sena podobný, který na všechny
strany strmě spadá, tak že jest s nemalou obtíží vylézti na něm nahoru a ještě větší
slézti zase dolů. Zvláště na severní straně jest bok hory strmý a sráz nejdelší. Na vrchu
tohoto chlumu spatřují se již skrovné zbytky bývalého hradu. Při jdoucímu sem jest
s podivením, jak pracně se lidé nahoru dostávali. Nikdež není známky pohodlné cesty,
leč teprve pod samým vrcholem; i nelze za jiné míti, než že se nahoru chodívalo jedině
po úzkých pěšinách, vinoucích se po vrchu, které již dávno mrtí a ssutinamií jsou zakryty
Nahoře ovšem jest známka cesty koňské, která se táhne okolo celého hradiště. Bezpečnost
osobní tedy, která pojištěna byla sídlem vysoko nad lidstvem postaveným, draze byla
získána. Přes to, že jest vrch strmý, ještě zdělán byl příkop na jižní straně, poněvadž
je tu sráz kratší než na straně severní. Ploty, které byly na náspu, táhly se pak dále z obou stran
a objímaly také na severní straně úzké, ale rovné prostranství pod hradem. Nyní ovšem, kde již dávno
žádných plotů není. lze po náspu a dotčeném rovném odstavci celé hradiště obejiti. Vlastnil hradiště nad
tímto náspem asi 3 m. nebo více se vypínající má podobu vejčitou. Pokud známky svědčí, obsahovala západní
polovice dvůr, v němž se spatřuje hluboká prohlubeň bývalé nádržky nebo studně; to je také strana,
ke které se koňská cesta nejvíce přibližuje. V druhé východní polovici znamenati lze podlé základních
zdí, dílem zasypaných, dílem odkopáváním objevených napřed oddělení úzké, v němž bezpochyby byly
byty čeledi, a zadní široké oddělení, kdež stával věžovatý palác, dosti prostranný. Před několika lety
našel tu Petro vský kovář sekeru, kterou prodal. Les na této hoře jakož i lesy západně a východně od
Petrovic patří obci Žitavské.

FALKENBERK HRAD.

283

Falkenberk nepovstal před počátkem 15. století. Ještě r. 1391 patřily okolní vsi Kněžice, Petrovice
a Heřmanice, a tedy i hora Falkenberk k panství Jablonskému, když toto a jiné statky přiděleno bylo
třem starším bratřím Berkům. Při následujícím dělení dostal jeden z bratří tyto vesnice, tak že odděleny
od Jablonného. *) Bud ten anebo následující držitel postavil tu hrad, což se v letech 1391 — 1415 zběhlo.
Albert z Donína totiž nazývá se v letech 1415 — 1416 pánem na Falkenberce nebo Falkenburce, jak se
druhdy říkávalo. 2 ) Falkenberk a okolní vesnice staly se tudíž příslušenstvím panství Grabšteinského,
a oboje se dostalo po smrti Albertově (t 1419) v držení Jindřicha, syna jeho (f 1428).

Když začaly války husitské, postavil se Jindřich na stranu katolickou a r. 1423 zabral několik
vozů s herynky, které dal Boček z Poděbrad pro své vojsko skrze Petrovice vézti. To bylo příčinou, Že
Boček na počátku r. 1424 do zdejší krajiny přitáhl a okolí zdejší, Grabšteina a Žitavy poplenil. O vysoký
Falkenberk se tehda asi nepokoušeli; bylť za nedlouho potom v držení jistých Kusíkú, kteří měli jej
bezpochyby v nějakém poručenství od Jindřicha Donínského. Když pak proskakovaly pověsti, že chtějí
jej KaliŠníci koupiti, položili si stavové Horní Lužice r. 1424 dne 24. července sněm, a tu se radili, jak by
se tomu zamezilo. Usneseno, aby si jej od Kusíků najali a sem položili 50 střelců, jichž hejtmanem byl
Baltazar Wuntsch . Z toho vznikly nemalé zmatky po smrti Jindřichové, poněvadž se Bernart z Donína
k Falkenberku jako dědic připovídal. Obojí strana ted se u něho ucházela o to, aby jim Falkenberk
prodal. Z husitské strany kupoval jej Vaněk Jednooký. LužiČané zase majíce nájemní smlouvu nechtěli
jej Bemartovi postoupiti. Po celý rok trvala jednání o tom, až konečně usneseno od LužiČanů (1425, 25. ledna),
Že se s Baltazarem vypořádají a hrad Bernartovi odevzdají, poněvadž jim dal nějakou záruku, že hrad
bude pro jejich stranu bránití, a proto se mu ještě 43 kop na vyzbrojeni a opatření hradu připlatilo.
Odevzdání stalo se v březnu r. 1429, když na počtu s Baltazarem učiněném shledáno, že se mu má ještě
78 kop dopláceti.

Bernart měl hrad, ale neměl úmyslu jej podržeti. Věren jsa své přípovědi sháněl kupce na
lužické straně a prosil Zhořelské, aby mu kupce dohodili. Zatím stalo se, že Falkenberk Jan Kolouch ,
vladyka husitský neznámým způsobem opanoval, a aby měl naň právní nároky, koupil jej od Venče
z Donína, který se také k němu připovídal. Žitavským se od té doby dobře nevedlo, poněvadž Kolouch
okolí města neustále znepokojoval. I když mu stavové Horní Lužice 100 kop dali, aby mír držel, neměli
Žitavšti ještě pokoje. Uzavřeli tedy na počátku r. 1431, že na Falkenberk potáhnou a jej zboří, k Čemuž
jim Zhořelští dne 6. ledna také posilu poslali. Ale s výpravou se odkládalo, a když došlo poselství, že
Falkenberk dne 1. dubna vyhořel, sešlo s ní nadobro. O příčinách ohně není nic známo, také se zdá,
že škoda učiněná na krovech a j. brzo opravena, tak že Falkenberk byl na konci r. 1431 zase* vyzbrojen
a pořáde v držení Kolouchové zůstával.

Když Zikmund r. 1436 od stavů Českých za krále uznán byl, zůstalo málo těch, kteří ho nechtěli
poslouchati. K těm náležel i Kolouch, jehož císař nejednou napomínal, aby mír s Lužičany zachovával
a naposled žádal, aby propustil vězně, jež zajal klášteru Ojvínskému; a poněvadž při této příležitosti
poslové královští od Koloucha neušetřené odbyti byli, nařídil císař (1437, 19. února) Lužičanům, aby
přitrhnouce k Falkenberku Koloucha potrestali. Nežli LužiČané k tomu se vypravili, došla zpráva, Že
Falkenberk shořel. ®) Nyní došlo Lužičanů druhé psaní císařské (24. dubna), aby se vypravili a zdi shořelého
hradu rozmetali. 4 ) Nežli však k takové výpravě došlo, byl Falkenberk opraven.

Od Koloucha převzal Falkenberk Mikuláš Sokol z Lamberka , jenž dříve býval také jedním
z hejtmanů pod oboji. Asi v ty časy koupil také hrad Vartemberk a zůstavil oboje dcerám svým Kateřině
a Anežce. Onano ovdověvši po smrti Jana mladšího z Ralska (ý 1433), prvního svého muže, vdala se
v druhém manželství za Dčpolta z Rytemberka } jenž se proto i Falkenburským nazýval. 6 ) Proti němu
povstal jako dědičný držitel Venč z Donína, jenž na sebe práva Jana Donínského jako pravého dědice
převedl. Nejen že si dal od krále Ladislava (1454, 6. února) potvrditi léno na hrad zbořený Falkenberk
s vesnicemi,®) nýbrž pohnal (1457) i Děpolta a dcery Sokolovy do soudu dvorského. 7 ) Jak pře ta dopadla,
není nám známo. Falkenberk zbořený se sice r. 1514 jako příslušenství hradu Grabšteinského připomíná,®)
ale sám s okolními vesnicemi k němu nepatříval. V 16. století patřilo okolí k Jablonnému.

') Rel. tab. L 536. IL 14. Pomůckou k následujícímu Mitth. des Exc. Cl. X. 19. *) Lib. confc *) Možná, že ten domnělý

ohefi r. 1431 spadá do r. 1437, neboř jest víře nepodobno, aby táž věc v několika letech vždy v dubnu vyhořela. *) Mitth. des ndbm, Exc.
Cl. XI. 296. ‘) Srv. rel. tab. L 126, 127. •) Arch. gub. DD. 19, str. 49O — 491. •) DZ. I. C I.

Zbytky hradeb na valech v

JABLONNÝ A NOVÝ

Jablonném.

FALKENBURK.

I ěsto Jablonný nebo Jablonná leží na návrší, které se na několika stranách mírně, na tu
stranu k potoku strmě sklání, zaujímajíc ostroh nevysoký, na jehož konci jest náměstí.
'Město má široké čisté ulice, pravidelný čtverhranatý rynk a v každém způsobu slušnou
moderní úpravu. Bývalý farní kostel, který r 1788 vyhořel, není dnes v utěšeném stavu,
poněvadž na farní kostel povýšen bývalý kostel klášterský, jenž vysokou svou bání nad
"stavby města vynikaje jest obraz kostela svatopetrského v ÉJmě v malém. V Jablonném
bývala v 15. století tvrz, ale nikdo z obyvatelů zdejších nevi, kde stála, také není po ní nejmenší známky.
Bezpochyby slávala někde poblíž bývalého farního kostela, jsouc uzlem, z něhož vybíhaly hradby celé
městečko objímající.

U samého Jablonného nad rybníkem (či jezerem Jablonským) stojí nynější zámek, který při
založení svém v 16. století název Nový Falkenburk obdržel. Ale z toho původního zámku zachovalo se
pramálo, jestli vůbec se co zachovalo; lze totiž za to míti, že snad nějaká z bývalých hlavních zdi zbyla.
Nynější zámek jest čtverhranaté stavení v barokovém slohu 18. století vystavěné, dvě poschodí vysoké,
s ozdobami a kudrlinkami, jak se u všech těch a takových stavení vyskytují. V právo a v levo jsou
přístavky. Vnitřek vykazuje něco díla štukového a fresky, ale jest vše již zanedbáno; nejznamenitější
ze světnic jsou tabulnice a v přízemí veliká světnice, jíž se užívá jako sýpky. J )

Ze s:aré taxy panství r. 1623 sepsané jde na jevo, že zámek „Nový Falcgkenburgk" byl od
kamene dobře vystavěný; v větším a dlouhém štoku bylo dosti pokojů k bydlení, palác vytáflovaný^
sklepy suché, špižírna, pekárna, lednice a sklepy podzemní pro chování piva a vína. V druhém menším
štoku byly pokoj, komora, síň, kdež purkrabě bytem byl, ve vížce orloj celý a dole maštal, lázeň, kovárna,
vše klenuté a nad vraty od kamene staveni pro tenata a dole světnice. 2 ) Také r. 1651 se podobné mluví
o sídle skrovném od kamene vystavěném a šindelem pokrytém, též o štočku, též z kamene postaveném,
ve kterémž purkrabě bydlel, a pod nímž byly maštale pro koně, špižírně klenuté a kuchyňce ode dřeva
vystavěné. 8 ) Roku 1694 stál již nynější zámek a popisuje se jako staveni o třech poschodích. V přízemí,
pod nímž byly sklepy se studní, bylo vše sklenuté; přízemí to i první poschodí byla vesměs malbou
a prací štukaterskou ozdobena. Ve všech třech poschodích bylo 17 pokojů a 2 paláce. 4 )

') Mitheil. der k. k. CCM. XIX. 76. 2 ) Arch. Fyrštemberský v Praze. ») DZ. 71. E 7. 4 ) DZ. 23. L 13.

Nový Falkenburk.

Chrám v Jablonném.

Ačkoliv nálež! Jablonný ") k prastarým osadám v zemi České, přece tvrz tu povstala v době,
když již osada zdejší dávno trvala. 2 ) Podlé bezpečných zpráv byli nejstarší držitelé krajiny Markvartici, a )
kteří osadu zdejší zvětšili a dobře ohradili. Havel z Lemberka , praotec potomních pánů z Lemberka a ze
Zvířetic, nazýval se také r. 1249 z Jablonného; tak jej také nazývá letopisec Dalimil. Ze synů Havlových
seděl první Havel (1254 — 127 2) na Lemberce, druhý Jaroslav (1272— 1289) na Turnově, třetí Zdislav (1283)
vystavěl si na zboží svém u Boleslavě hrad Zvířetice a držel také po otci zboží Jablonské. 4 ) Týž Zdislav
daroval podací kostela v Jablonném klášteru HradiŠtskému, jenž tu během časů malý klášter vystavěl
a na to potvrzení biskupů Tobiáše a Jana obdržel. 5 ) Zdislavovi synové Heřman (1309 — 1321) a Alarkvart
ze Zvířetic (1310 — 132;) válčili r. 1312 s Jindřichem z Lipého, jenž nechtěl králi Janovi dobrovolné vydati
město Žitavu. Položivše se tu v Jablonném s 2 2 oděnci vytáhli k Žitavě a v okolí jejím pálili V noci
je Jindřich, syn Jindřichův, nenadále přepadl a zapudil. Že pánům těm nejen Jablonný patřil, nýbrž i oni
tu sídlívali, dokazuje i to, že podlé Jablonného pojmenováni bývali. ®)

Havel z Lemberka a ze ZviřetiCy prvorozený syn Heřmanův, staral se o rozkvět Jablonného,
v němž, tuším, již tvrz míval. Listem r. 1364 daným udělil jim svobody, aby statky odumřelé, které dříve
na vrchnost spadaly, dostávaly se příbuzným až do pátého pokolení. K tomu přivolili a také pečeti své
přivěsili synové jeho Jan a Hašek, jinak Havlík. 7 ) Roku 1368 zřídil Havel s týmiž syny svými první
městskou knihu, která, bohužel, i s pořádkem městským, r. 1399 sepsaným a s některými svobodami r. 1788
shořela. 8 ) Starého Havla nacházíme až do r 1379 jako pána spolupodacího na Suché (Kriesdorf), kteráž

*) Pomůcka: V. Hamburger Topographie der Herrschaft Lámberg und der Stadt Gabel 1837. ’) Ve starých pověstech vypravuje

se, kterak Žila v Jablonném blažená Přibyslava, sestra sv. Vácslava, kteráž prý ves Jablonnou pevnou zdi ohradila (?) a na město povýšila.
Žijte jako vdova nábožně a dobročinně zemřela prý v Jablonném. Služebnice její pochovaly ji pod horou Krutinou (na niž nyní hrad
Lemberk stojí). Po dlouhén Čase vystavěl prý nábožný Chotislav na jejím hrobé kapli sv. Příbyslavy. a 1 . 1364 kázal císař Karel ostatky
její do kostela sv. Víta na hradě Pražském převézti. * *) Co se psávalo o Berkách z Dnbé, kteří prý tu prve seděli, patři mezi bajky.
*) Palacký. ■) Lib. ereel. IL f. 27. *) Marchardus et Hermannus de Gablcna. (Chron. Ani. reg. 357); r. 1317 byli předními v radě králově.

*) Arch. Jablonský. 8 ) Arch. FyrŠtemberský.

286

JABLONNÝ A NOVÝ FALKENBURK.

ves z části k panství Jablonskému patří vala a naposled vůbec r. 1383. * **) ) Asi tehda nebo nedlouho potom
došlo k prodeji panství Jablonského, a r. 1386 připomíná se Jindřich Berka z Dubé , odjinud z Jablonného. 1 )
Jest to týž pán, který držel mnohé statky v severních Čechách a od lidu okolního nazýván byl „Berka
starý jednooký".

TýŽ měl 7 synů, z nichž byli tři r. 1391 již dorostli. Tudíž otec tyto tři syny, Hy nka nejstaršího,
řečeného Dubský , Jindřicha po něm nejstaršího a Jindřicha Berku oddělil od sebe městem Jablonným
s příslušenstvím (Českou vsí, Markvarticí a Suchou), všemi Postřelnou, KněŽicí, Petrovi cí a Heřmanicí,
též hradem Milšteinem s příslušenstvím, kromě toho měli ještě po otcově smrti zboží Kurovodské dostati. *)
Po nedlouhém čase oddělili se tito bratři, tak že Hynek sobě vzal Milštein a ostatní dva kaiždý po polovici
města Jablonného; Jindřich starší měl tvrz, dolní polovici a dolní předměstí, dvůr Krotenful, Českou
ves, díly Markvartic a Suché, Jindřich mladší měl horní polovici města, horní předměstí a čásf Markvartic
a Suché. S Jindřichem mladším vstoupil však Hynek ve spolek.

Jindřich mladH , řečený Berka, také Beroušek, věnoval roku 1398 manželce Anně na polovici
Jablonného. 4 ) Podával roku 1399 nového kněze do Suché. 6 ) Toho roku potvrdil měšťanům Jablonským
právo statky své zděditi týmiž slovy, jako kdysi Havel z Lemberka. Když mu byl společmik jeho Hynek
MilŠteinský roku 1400 právo své k polovici Jablonného propustil, a tím spolek rozvedl, učinil Jindřich
poručenství, jímž všechny děti své poručil bratru svému Vácslavovi Berkovi z Dubé . Zároveň (r. 1402,
21. února) vložil témuž Vácslavovi ve dsky zemské polovici města Jablonného, kterou byl od bratra
Jindřicha koupil, jakoby mu to vše prodával, ale toliko na čas života a více nic ; než již po dvou letech
(1404) zřekl se Vácslav práva svého k Jablonnému jakož i poručenství sobě svěřeného, a propustil je
zase Jindřichovi. *) Jindřich držel potom tuto svou polovici, kterou byl prvotně na svůj díl obdržel, ještě
14 let Roku 1414 převedl odtud věno své manželky Anny na hrad Housku s panstvím, protože mínil
čásť tu prodati. Roku 1415 zapsal klášteru Jablonskému plat na Suché a r. 1418 prodal tvrz v Jablonném
se vším příslušenstvím Benešovi z Vartemberka. *) Druhá polovice Jablonného, jak již řečeno bylo, prodána
od Jindřicha staršího bratru jeho Jindřichovi mladšímu a postupována r. 1404 Vácslavovi a dostala se od
něho Jindřichovi, jenž potom tvrz z ni vyloučil a ke svému dílu připojil. Pak prodal r. 1405 touž polovici
s polovicí cla a předměstí, Českou ves, v Markvarticích c. t. m., v Suché polovici cla, dvůr poplužný
Krotenful a lesy, řečené Zbytky, bratru svému Hynkovi z Dubé a z Milšteina. 8 ) Pán tento měl manželku
Kateřinu z Lemberka, jejíž věno posud zapsané na Heřmanicích převedl na nedávno koupené vesnice
Českou a Markvartice. *) Zboží Jablonské bylo od těch časů zase rozděleno; polovice městečka patřila
pánům Milšteinským k městu Lipému, druhá polovice s tvrzí měnila různé majitele, a;Ž se zase ocitla
v rukou pánů Lipských.

Pan Beneš byl od r. 1403 pánem na sousedním Lemberce a strýcem Beneše, který se psával
na Stohánku, a hrad tento v husitských válkách prodal. Za krátké jeho vlády na Jablonném zběhly se
nicméně zde a v okolí velmi vážné události. Roku 1419 (? spíše 1429) dobyli prý Táboři Jablonného
a městečko vypálili, při čemž prý mnoho starých listů zahynulo. Roku 1429 obdržel Beneš od strýců
svých hrad Děvín, jejž potom hlavním sídlem svých statkův učinil. 10 ) Vedlé Beneše nazývái se také pánem
na Jablonném bratr jeho Jan z Ralska , jinak z Vartemberka. n ) Týž se vyskytuje v krajině naší právě v ten
čas, když Beneš Jablonné koupil, podávaje kněze r. 1418 a 1425 k Žibřidicům a r. 1422 do Suché. 11 ) Ještě
roku 1433 držel Beneš Jablonný, an se tehda zapsal za bratra svého Jana Hynkovi z Valdšteina za jistý
dluh; 13 ) nedlouho potom prodal Jablonný Chvalom Berkovi z Dubé , jenž byl synem dřevního držitele
Jindřicha Houseckého a po otci pánem na Kuříchvodách. Syn po něm zůstalý Pavel Berka z Dubé též
na Kuříchvodách prodal (1447, 17. července) tvrz Jablonný s polovicí města, dvory kmecí v Markvarticích
a Suché Jindřichovi Berkovi z Dubé a z Lipého za 250 kop grošů českých. 14 ) Poněvadž byl nový pán
držitelem druhé polovice, spojen jest Jablonný opět pod vládou jediného pána a zůstalo přes půl století
při panství Lipském.

Jindřich měl deset let po učiněném trhu meškání u soudu dvorského. Roku 1457 provolána
jest totiž polovice Jablonného a ves pustá Nedvězí jako odúmrtí po n. Jindřichovi mladším Berkovi a dětech
jeho, což si na králi Ladislavovi vyprosil Aleš Berka z Dubé. Odpírali tomu předně Barbora, dcera Chvala
Kurovodského, aby se na ni nesvezly zmatky právní z provolání řečeného povstalé, a Jindřich Berka
jako dědičný držitel. Když se bylo řízení soudní až do r. 1463 protáhlo, shledal konečně: Aleš, že proti

*) Arch. č. II. 344—346. lib. conf. *) Arch. Drážďanský. a ) Arch. č. IJ. 47 — 48. Asi do téchto dob připadá pfihon, kdež
Havel (Pavel) ze Zvíře tic žaluje na Jindřicha z Tuhance, že kázal moci svou Jindřichovi z Jablonných učiniti škodu na jeho <iédinč v Jablonných.
(Jireček, cod. II. b. 329.) 4 ) Rel. tab. I. 578, arch. č. III. 472. s ) Lib. conf. e ) Rel. tab. I. 586, 597. II. 5, arclb. č. III. 474, 475.
7 ) Lib. erect. X. 43, rel. tab. II. 108, 14I. 8 ) Rel. tab. II. 14, arch. Č. III. 475. ®) Rel. tab. II. 58. ,0 ) Paprocký o st. pan. 27 1.

**) Tamže. “) Lib. conf. VII. J 20. VIIL B 1. IX. A 9. ,s ) Paprocký, str. 272. ") Rel. tab. II. 210.

JABLONNÝ A NOVÝ FALKENBURK.

287

dobrým právům Jindřichovým nic nepořídí,
a upustil od svých nárokCiv. •) Maje takto Jin-
dřich ulevení mohl se tím více starati o správu
statků svých. Roku 1466 vyprosil u krále
Jiřího, aby Jablonským výsady potvrdil, a
opatřil jim u kiAle nadáni na trh výroCni, trii
téhodní a vybírání cla, poněvadž dřevní ma-
jestáty na to za běhů válečných prý ztratili.

Jsa věren králi svému vytáhl roku 1467 se
synem svým Jaroslavem, Cardou Úštěckým,

Šťastným z Valdšteina a Benešem z Mícha-
lo vic na odporné město Žitavu, při čemž bylo
okolí od nich popleněno a Žitava jen proto
zachráněna, že jí přibylo na pomoc 130 stu-
dentů Lipských. Za to se mstili Žitavští, ple-
níce předměstí a mlýny Jablonného. Roku
příštího o sv. Kateřině obléhali Žitavští kostel
Jablonský, házejíce k němu z hrubé střelby,

Že však fojt zemský s ostatními městy pomocí
svou obmeškával, učinili mír s panem Jablon-
ským a odtáhli domů. 0 tvrzi zdejší nečiní
se při tom žádná zmínka; nebyla-li nyní Ži-
tavskými vypálena a zbořena, zajisté vzala
za své před tím několik let, nejsouc pány

Lipskými obydlena a op-avována. Zmizela rychle s povrchu zemského, a s ní také paměť po ní utuchla.

Zbytky hradeb a bašty v Jablonném.

Jindřichovi syrové Jaroslav , Jití, Jan a Petr vládnouce s počátku nedílně na Lipém a jiných
zbožích vyprosili na králi Vladislavovi potvrzení privilejí Jablonských (1472, 10. srpna). Nežli došlo
potvrzení královské, již se byli rozdělili o zboží otcovská, při čemž obdržel Jiří čtvrtinu hradu a města
Lipého a zboží Jablonské. Byv od roku 1492—1500 nejvyššim sudí dvorským zemřel kdysi na počátku
16. století. Synové po něm zůstalí Vácslav , Jindřich , Hynek , Albert, Kryštof , Petr a Jaroslav nastoupili
r- 1507 v držení dědictví otcovského; prvních pět vládlo po smrti obou nejmladších Jablonnému 2 ) a udělili
r. 1525 dne 1. dubna měšťanům zdejším a okolním vesnicím České vsi, Krotenfulu a Markvarticům znamenité
ulevení na robotách. Z téch bratří zbyli po třech letech toliko tři, Jindřich, Hynek a Kryštof, a ti prodali
r. 1528 Jablonný město s předměstím a dům v městě (zbytek tvrze?), dvůr poplužný a všechny vsi strýci
svému Zdislavovi Berkovi z Dubé a na Žáku pich, nej vyššímu sudí v Čechách a fojtu Horní Lužice, za
5700 kop míšeňských. 8 )

Pan Zdislav byl muž svého věku znamenitý a u krále Ferdinanda I. pro služby, které mu prokázal
při volení jeho na království a r. 1547, zvláště oblíbený. U téhož krále vyprosil Jablonským uděleni dvou
trhů koňských (1534, 20. února). Týž král jiným listem (1535, 18. února) povolil Jablonským dva výroční
trhy. Vyprosiv toto potvrdil také Zdislav (1536 a 1546) obci snížené roboty a právo o statcích říditi, začež
si vymínil vánoční dar bečky soli. 4 ) Od krále Ferdinanda obdržel (1543 dne 19. Července) zvýšení cla
v Jablonném nejen z těžkých vozů s obilím nýbrž i od těch, kteří by prodajíce zboží zase tudy s prázdnými
vozy jeli. 6 ) Posledním pořízením (1553, 30. května) odkázal Jablonný dětem svým. Kdyby však syna po
něm nezůstalo, nebo by k letům nepřišel, mělo se zboží to strýci jeho Kryštofovi Berkovi z Dubé dostati. B )
A poněvadž po smrti Zdislavové (f 1553, n. září) skutečně takového dědice nebylo, uvázal se pan Kryštof
v Jablonný, jemuž r. 1554. staré jeho výsady potvrdil a je také na vesnice rozšířil. *) Tak se ocitlo město
po několika letech zase y držení svého dřevního majitele.

Kryštof zemřel nedlouho po získáni Jablonného. Synové jeho Jindřich a Zdislav , kteří r. 1555
Jablonským výsady potvrdili a jim r. 1558 u krále druhý trh téhodní vyprosili, drželi zároveň panství
Mělnické, na němž pohodlně přebývati mohli. Teprve několik let potom nastala jim nutnost vystavěli
si nové obydlí.

DD. 16. f. 53 a <7. *) Kryštof jako vladař dal roku 1519 právo konšelům, aby mohli spravovati sirotčí peníze. {Archiv
Fy r šternberský.) a ) DZ. 43. J 10. a 5. A 19. Od Jindřicha koupil pan Zdislav ještě zvláště čtviť vsi Dobranova. <DZ. 5. A 20.) 4 ) Arch.
Jablonský. *) Reg královská ve Vídni. ‘) DZ. II. B 22 — 30. *) Arch. Jablonský

288

JABLONNÝ A NOVÝ FALKENBURK.

Kdysi před r. 1565 přikročili bratří k dělení panství Jablonského. Podací kostelní založení Matky
boží v měst* * nebo při městě, a klášter založení sv. Vavřince řádu dominikánův a špitál na předměstí
nechali ve společnosti, a též napsali zvláštní smlouvu o osazení úřadu konšelského. Ostatek byl rozdělen.
Zdislav obdržel „města Jablonné polovici, jakž ve své ohradě jest a podlé rozepsání“ s předměstím horním,
vsi Kněžice, Markvartice, Heřmanice, mlýn Zantmil pod rybníkem a mlýn v Heřmanicích. ') K dílu
Jindřichovu dostala se druhá polovice města s předměstím dolejším, vsi Krotenful, Česká ves, Petrovice
a Heřmanice. 2 ) Po tomto dělení ještě jednou oba bratří ve spolku se vyskytují. Roku 1569 totiž požádali
je měšťané Jablonští, aby jim odpuštěny byly platy z vody a z pánví, aby mohli tím lépe pivovár, sladovnu,
pánev a trouby opravovati a vodu do města voditi. Bratří nejen to povolili, nýbrž i sedláky k tomu

Hrobka v Jabloň něm

zavázali, aby dávali potahy k novým stavbám v pivováře, začež vrchnosti vyhrazeno vařiti v pivováře
městském pivo pro své potřeby.

V ty doby stavěl Jindřich nový zámek při městě Jablonném ; k tomu cíli zrušen jest starý dvůr
Krotenful, a dědiny okolo něho proměněny v sady. Jméno dáno jest novému zámku Nový Falkenburk
takořka jako upomínka na starý Falkenburk, jehož zříceniny tehda ještě dobře spatřovati bylo. Již r. 1572
stavba byla dokonána, a pán nejen tu sídlel, nýbrž i po něm se psával seděním na Falkemburce. 3 ) Tehda
udělil Jindřich výsady střelcům zdejším a vyprosil u císaře Rudolfa potvrzení privilegií (1580). V ty časy
spravoval Jindřich kromě své polovice též polovici n. bratra svého Zdislava, v niž se r. 1575 jako poručník
sirotků zůsta ých uvázal. 4 )

*) DZ. 57. F 30 — G 10. Lesy obou dílů dělila cesta jdoucí ode vsi Hermsdorfu k Ojvinu, „kdež vbíhá do lesa mezi Falkmberk
a Kynheid počnouc před těmi lesy od jisté dědiny (Michála Stoje) vždy tou cestou Ojvinskou až na cestu od Petersdorfu k Ojvinu, potom
touto cestou až ke kamenu hraničnému, který mezuje panství Jablonské, Ojvínské a Žitavských.* 4 Česky již vesnic okolních neuměli jmenovali.

*) DZ. 57. G 10 — 19. 3 ) Poprvé se tak r. 1572 nazývá. (Hamburger, str 134.) V deskách zemských vyskytuje se poprvé r. 1580, 2. listopade,

kdež Jindřich Be _ ka zapisoval dluh Šalamounovi Blektovi z Útěchovic pod uvázáním se v tvrz Novey Falkmburk, dvůr poplnžný tudíž,
polovici města s předměstím dolním. (DZ. 89. M 6.) *) DZ. 18. O 4.

JABLONNY A NOVÝ FALKENBURK.

289

Také se mu tehda ve správě statků dobře dařilo. Z uhospodařených peněz koupil r. 1580 zboží
Cetenské a pustý hrad Malkov, též i panství Lemberské (1581). Záhy začal však spory s poddanými
svými a s mnichy v klášteře. Příčinou sporů s obci byla smlouva r. 1569 učiněná, dle níž náleželo vrchnosti
právo slady v obecné sladovně dělati a v pivováře obecním piva vařiti. Spor ten byl však brzo utišen
jinou smlouvou (>583, 25. března), vedlé níž se Jindřich práva svého odřekl a za to 200 kop na vystavění

panského pivováru obdržel. Současně osvobodil město, předměstí a domky ve valerh od docházení

k lovům proti peněžitému platu a s jistými výminkami. ") Jako horlivý luterán přel se ustavičně s klášterem
zdejším, až konečně Rudolf II. v té věci nařízeni vydal (1589), jež obě strany spokojí ti mělo, ale později

jen nové spory vy-
volalo.

Jindřich, od roku
1589 starší řečený,
měl čtyři syny Kry-
štofa, Volfa , Jin-
dřicha jinak Hynka
mladšího a Josefa^
nejstarší z nich
Kryštof byl již
r. 1589 let svých
dosáhl, pročež se
od otce svého od-
dělil, vzav od něho
jistou sumu pe-
něz. 2 ) Druhému
synu Volfovi po-
stoupil otec roku
1 597 panství Fal-
ken burské a Lem-
berské s Četní,
chtěje sobě v svém
věku sešlém od
prací těch, které
jest od mladosti
své v spravování
statků svých vedlé
nejvyšší možnosti
své vedl, odpoči-
nouti, po čemž týž
Volf poddaným
svým privilegia
potvrdil. V ty časy
asi zemřel starý
Jindřich, 3 ) po němž

©

Rakev a ozdoby na ní se nalézající.

brzo (1599) náš Vol f
následoval. 4 ) Dr-
žitelem stal se nyní
Jindřich mladH ,
jenž příkladu otce
svého nenásleduje,
špatně na statcích
svých hospodařil;
jen tak si může-
me vysvétliti, že
v krátkém čase vše
své jmění rozpro-
dal. Tak prodal
panství Lember-
ské, v ty časy pro-
dal zámek pustý
Malkov se zbožím
Letenským Mar-
kétě H o? laurové z
Libečková za 2825
kop grošů českých
a téže paní prodal
roku 1599 panství
své Jablonské za
17.000 kop míšeň-
ských. 6 ) Tak se
dostala jedna po-
lovice v držení cizí
rodiny, ana druhá
polovice ještě při
rodu Berkovském
zůstávala

Paní Markéta
byla již mrtva ,
když r. 1601 prodej

Jablonného ve dsky vložen byl. Uvázal se tudíž v Jablonné manžel její Vladislav Hozlaur z Hozlau } jemuž
byla ona r. 1585 ve formě zápisu dlužného na ioo kop všech práv svých a dědictví postoupila. 6 ) Poněvadž
náležel pán tento k šlechtě pod obojí, zmohlo se v Jablonném luteránství a zaplavilo odtud celé okolí.
Vladislav si u Jablonských Špatnou památku zachoval. Nekřesťansky s nimi nakládaje zúmyslně a bez příčiny
je věznil, čeládka jeho k nim střílela a město vypálila, tak že uštvaní a ochuzení měšťané se vzbouřili. Po
pozdvižení tom nařídil císař Rudolf, aby byli Jablonští náležité ztrestáni, tři osoby jich hrdly a statky pánu

‘) Arch. Jablonský. J ) DZ. 24. M 30. 3 ) Poslední zpráva o n<m di, že někteří Jablonští r. 1598 návodem jeho kostel zdejší

přepadlí a zde si všelijaké prostopášnosti dovolovali. *) Výpověď mezi Elénou vdovon a Jindřichem Berkou rokn 1599. (DZ. 173. E 2.)
*) DZ. 175. O 6. Panství toto obšírně ve vkladu vypsané obsahovalo; půl města Jablonné, polovici podací u Matky Boží a n kláštera; půl špitálu
na předměstí horním, společnost’ rathouzu. předměstí dolejší, mlýny Teichmil, na místě řCleprmilu nový mlýD (níže postavený) s valchou,
polovici předměstí „a při témž městě, kdež prvé Dolejší K.rotenfuld byl a po rozdílu v témž místě nové staveni, jenž síove Nový Falknburg
vystavěné a při něm dvůr poplnžný s poplužnými dědinami, pivovárem, sladovnou, spilkou, štěpnicí pustou, dvůr v Petersdorfu, jenž sloul
Rychtářovský a druhý dvorček krnrci tudíž, vsi Českou, Hermsdorf, Petersdorf s robotami (orati, žiti, sici, hrabatj, na lovy choditi), palouky,
krčmou v Petersdorfu, mlýny atd.' 4 e ) DZm. 235. O 14.

Hrady a zámky České X.

39

290

JABLONNÝ A NOVÝ FALKENBURK.

v moc dány a jiní vézením zase v poddanost uvedenu, ale Vladislavovi rozkázáno, aby s nimi křesťansky
nakládal. Protože Vladislav resoluci císařskou v někteirých příčinách přestoupil, vzbouřili se Jablonští opět.
Pro veliké a časté zaneprázdnění a nabíhání kanceláře císařské nařízeni ke smíření jich komisaři, kteří mezi
nimi smlouvu projednali (r. 1609, 28. září). Jablonští slíbili poslušenství, a Hozlaur odpustiv jim vydal truhlici
sirotčí. 1 ) Podlé té smlouvy a na žádost Jablonských vydal jim císař (1610, 5. dubna) zase svobody jejich
5 větší a menši pečetí, které jim pro jejich protivení vzaty a v kanceláři dvorské složeny.®) Pro tylo
kyselosti omrzelo Vladislava panství a prodal je r. 1610 Ladislavovi Berkovi z Dubé a na Stolanech, JMC.
radě a komorníku; 3 ) ale novému pánu, jenž byl přísným katolíkem, zase se tu nelíbilo pro mnohé luterány.
I pronajal r. 1613 Nový Falkenburk s Jablonným Janovi mladšímu Odkolkovi z Ú jezdce na dvě léta, a r. 1615
prodlouženo mu na další tři léta skrze Lva Buriana Be:rku, poručníka sirotků Ladislavových. 4 * ) Brzo potom
postoupil práva zápisného Kryštof ovi purkrabí z Doni na, pánu na Krosnově, Valtinově a Tlustci, jenž veškerý
svůj statek strýci svému Kunratoviz Donína odkázal a r. 1618 zemřel Nový držitel nebyv dlouho na Jablonném,
ztratil statky své pro účastenství v rebelii, při čemž přišel i o peníze své na panství Jablonském a toto se
opět dostalo Berkům. V ten čas byl držitelem dědičným Jan Jetřich , syn Ladislavův (později JMC. rada,
mundšenk a soudce zemský v markrabství Moravském), nad nímž měl ještě poručenství Lev Burjan Berka
říšský hrabě z Dubé na Rychemburce atd. Od poručníka tohoto koupil tuto polovici Jablonného r. 1623
Jindřich Volf Berka z Dubé, inspektor nad berní zemskou v království Českém, za 35.000 kop míšeňských. 6 )
Bylť on synem dřevního držitele Volfa (f 1599) a bratr Volfominy, manželky Jana Jiřího ze Ždáru a na Kladně.

Za nových pánů z rodu Berkovského začaila úsilně reformace katolická. Roku 1623 vypuzen

nacřnr rirrk£p»;:*anřstrv7' čím* arri npnhrárAnn ípst nrmírarljf 7a ním nrau nnmcvl Hn

Žitavy chodilo. Ale když roku 1628 převora zdejšího kláštera skorém do smrti zbili, tu komisař hrabě
Kolovrat je mocí vojenskou, bitím a vězením k víře katolické přivedl. 6 ) Potom trpělo okolí velice
ustavičnými průchody vojska, r. 1632 byli zde Švédové a vypálili klášter; téhož roku lpžel v Jablonném
nejvyšši KalkŠtein s vojskem saským, jež mnoho škod na polích učinilo; nemálo škod nadělali také toho
roku v červenci vojáci císařští, jimž velel Don Baltazar de Marradas. K tomu přišly ještě spory mezi
vrchností a klášterem. Jindřich Volf, na ten čas hejtman Nového města Pražského, žádal r. 1627, aby byl
jmín za kollatora kláštera a aby poddaní klášterští nesměli táž řemesla provozovali jako poddaní vrchnosti.
Tomuto poslednímu však odporoval převor a přel se s pánem po 10 let, až teprve Ferdinand III. komisaře
k utišení tohoto sporu ustanovil. Rok po tom povstaly tuhé pře mezi klášterem a měšťanstvem; mniši
nazývali pana Berku svým nejhlavnějším nepřítelem, jenž prý poddané proti nim štval, o Jablonských pak
povídali, že jsou „grobiáni in octavo gradu“ a kacíři. Ukončení té pře není známo. Jindřich Volf povýšen
jest roku 1640 dne 17. února na hraběte Hovoru, byl presidentem komorním (1645 — 1650) a sudí dvorským
(1649—1650).

V letech 1642 — 1646 trpělo panství Častými přecházkami vojenskými, když pak byl Jindřich
Volf všechny ty svízele přestál, užil panství jen krátký čas v pokoji, an již r. 1651 zemřel. Z prvního jeho
manželství s Majdalénou ze Žerotína zůstaly dítky Alžběta Barbora z Eusebie, jež při smrti otcově za pána
z Valdšteina vdána byla, a syn František Karel, na ten Čas ještě let nemající, jehož sestra byvši soudem
zemským zřízenou poručníci nad bratrem svým uvázala se ihned v Jablonný a Nový Falkenburk, 7 )
František Antonín , druhý syn, pocházející z druhé manželky Eieonory Marie Popelovny z Lobkovic, jež se
v druhém loži za pana Jana ílertvíka Nostice vdala, a konečně dvě dcerušky. Ještě téhož roku 1. října
stalo se rozdělení vší pozůstalosti otcovské. K dílu Jablonskému připadly Nový Falkenburk, město Jablonný
celé, 8 ) vsi Česká ves, Markvartice, Heřmanice, Knéžioe, Petrovice a Horní Valtinov, tvrz Vtelno Mělnické
se zbožím a sídlo Nemyslovice, 9 ) což ujala za díl Eleonora Marie jako poručnice.

František Antonín Berka (narozený 1635), jenž došed let svých ve Falkenburk se uvázal, držel
také od roku 1672 Berkovský fideikomis (Rychemburk a Rosice), byl JMC. tajnou radou, královským
místodržícím, soudci zemským a nej vyšším dědičným maršálkem království. Zasnoubiv se s Luisou, dcerou
Raimunda knížete Montecuculi, povolán jest r. 1676 do soudu zemského a potřebován jest později při
rozličných poselstvích ke dvorům evropským, zejména byl až do r. 1703 poslem v Benátkách. Roku 1701
obdržel od císaře Leopolda úřad dědičného maršálka, jenž byl uprázdněn po vymření pánů z Lipého,
ačkoli se oň i Křinečtí z Ronova byli ucházeli. Byv 71 let stár zemřel ve Vídni r. 1706, 24. dubna, jsa

') DZ. 183. C 2. s ) Reg. král ve Vídni. Majestát o tom v Jablonném uložený jest zašlý a nečitelný. DZ. 183, K 20.

4 ) Arch. FyrštembeTsltý. DZ. 138. A 29. £ ) DZ. 144. A iq. a 297. L 5. Vklad vykonal Jan Jetřich teprve r. 1630. Objem panství zůstával týž

Viz i Mitth. Ex. CL VII. 305. 6 ) Bílek. Děje reformace 119, 136. ') DZ. 112. E 10. 8 ) Druhý díl Jablonného držel Jindřich Berka jako

poručník sirotků d. bratra svého Zdislava od roku 1575 — 159.I- (DZ. 18. O 4.) Řečeného roku dosáhl Zdislavův syn Jan Berka » Dubé let

svých a poděkoval se strýci svému z poručenství. (DZ 27. B 6.) Týí; Jan byl truksasem u arciknížete Arnošta, a potvrdil r. 1593 výsady

poddaných svých Jablonských, též jim udělil nové milosti. (Originály v Jablonném J O osudech této polovice po smrti Jaaově není nám nic

známo, a zdá se, Že se dostala dědictvím Jindřichovi Volfovi, jenž r. 1623 druhou polovici přikoupil. s ) DZ. 71. D 16 — D 25.

HRADIŠTĚ PETROYSKÉ.

291

posledním svého rodu, a pohřben jest v Jablonném v kostele klášterském. *) Panství Jablonské připadlo
nyní jednobřišnému bratru zemřelého Františkovi Antonínovi hraběti z Nostic , jenž je prodal r. 1708 Frafitišce
Rozalii Vchynské (sestře posledního Berky) za 180.000 fl. Když paní tato r. 1714 zemřela, dědil Jablonný
Vácstav Albrecht hrabě Bruntálský z Vrb na, zemský hejtman v knížectví Lehnickém. Tento potvrdil
Jablonským výsady a prodal panství r. 1718 Janovi Jáchymovi Pachtovi z Rájová , jehož potomkům až do
nej novější doby náleželo.

Jáchym držel též Bezno, Nemyslovice, Velké Horky a j. Když Francouzové r. 1742 z Prahy odtáhli,
vzali mezi jinými i hraběte Jáchyma jako rukojmě s sebou, jenž, jsa stářím sešlý, obtížím cesty v kruté
zimě konané již 2. prosince v Einsiedle podlehl. Nejstarší jeho syn František Josef byl pánem na Jablonném
a Bezné, roku 1747 stal se královským místodržícim, potom c. k. tajnou radou a radou při representaci
a komoře české, r. 1755 nejvyšším mincmistrem, r. 1766 nejvyšším sudí dvorským a konečně r. 1774 nejvyŠŠim
sudí zemským a r 1783 při novém zřizování soudů spolupresidentem nového soudu zemského. Zemřel
v Praze r. 1799 (28. listopadu), maje věku svého 89 let. Starší jeho syn Jáchym Josef , c. k. komoří, zplodil
syna Františka Josef a, jenž potom Jablonný a Bezno držel a r. 1861, 15. srpna ve Vysočanech zemřel.
V panství se uvázali potom vdova Helena rozená Haugvicovna z Biskupic a synové František Josef \
Robert a Gothard z jichž držení panství pak vyšlo.

HRADIŠTĚ PETROVSKÉ.

ýchodně od Petrovic vypíná se několik lesnatých návrší. Jedno z nich slově u obyvatelů
V>^yPJj Raubschloss. Jest to hora vysoká u samých hranic ležící, na niž vede stará vozová cesta. Na
jejím nejvyšším místě jest skalnaté bradlo, na němž jen skrovné stavení státi mohlo, ale bezpečně
tu stálo, poněvadž bradlo strmě ze svého vysokého podstavce vyniká. Konec jeho vyhlíží jako
věžiště. K druhému konci přiléhá ostavec hory, patrně zarovnaný, na němž bylo předhradí. Boky pokrývá
dosti kamení, ale jiných památek a známek tu není.

Vysoká poloha tohoto hradiště upomíná na Žeberk u Rvenice, také neobyčejné vysoký, základ
pak hradiště má podobnost s hradištěm Starého Heršteina. Toto oboje jakož i souhlas pamětí svědčí
o om, že na hradišti Petro vském povstal hrad v tu dobu, když se toho způsobu hrady stavěly, tedy ve
13. století. Jména jeho však neznáme. 2 ) Ze byl na panství pánů z Lemberka, jest skorém jisto. Možná
též, že zdejší hrad měl úkol sloužiti k bezpečnosti silnice, která šla od Jablonného přes hory do Žitavy.
Již r. 1361 praví se o ní, že byla starodávná, a poněvadž byla sešlá a měla se zase opravovat!, nařídil
císař Karel, aby se z obou stran lesy a porostliny vyklučily tak daleko, co by se dohodil kámen, který
by člověk pravou rukou ze země pozdvihl a jenž by dlaň a prsty pokrýval. Také pohroženo každému,
kdo by se ze silnice na grunty Haška z Lemberka vyhýbal, že má ztratí ti kolo a Haškovi pokutu
platiti. 3 ) Při této silnici postavil Karel Nový hrad, jejž pojmenoval Karlsfriede (1357). Zdali ještě tehda
hrad na hradišti Petrovském stál anebo později spustí, není známo. V seznamu starém statkův a lesů
kláštera Ojvínského (z počátku ió. století) nazývá se hradiště naše Vogeldrussel, a praví se, že tu býval
hrad a že se známky bývalých obydlí spatřují. 4 ) Bezpochyby patřil klášteru svah hory v tu stranu
k Žitavé. Roku 1592 dne 1. listopadu vymezeny hranice dvou sporných lesů mezi Jindřichem Berkou
a obcí Žitavskou. Kus v levo od silnice Petrovské nazýval se Červená hůrka (Rother Húbel), kusu v právo
od silnice říkali Jablonští Tabersperg a ŽitavŠtí Haderwald. 5 ) Zajímavé však jest, že v poznámce knihy
vsi Lúckendorfu nazývá se vrch tento Burgberg, t. j. Hradiště.

') Bei schreibung der bohm. Privalmiinzen. S. 11. Z jeho Činnosti v Jablonném víme jen to, že ukončil spory s obcí v příčině
užíváni pivováru. ’) Dr. A. Moschkau (Mitth. ndb. Exc. Cl. V. 184 — 186) praví o této hoře, že se na ni Části náspu někdy vrch obkličujícího
{patrně nynější bradlo) a v houští zbytky základních zdí spatřuji, o čemž můj průvodce nevěděl. Sem klade hrad Winterstein, který koupili
Zitavští roku 1441 od Jana z Vartemberka a z BlankŠteina spolu s Novým hradem u Žitavy, aby je zbořili. Domněnku lu již dříve vyslovil
Ojvinský učitel Hůbel. Proti tomu se musí oamitati, že by hrad 15. století měl jiný způsob opevnění, že by zbytky jeho dnes jinak vyhlížely,
nežli se spatřuje na hradišti Petrovském. 3 ) Arch. kapituly Vyšehradské. 4 j Moschkau Oybin Chronik 208. s ) Arch. FyrŠtemberský.

39 ‘

TVRZE V OKOLÍ JABLONNEHO

POSTŘELNÁ.

es Postřelná (jižuě od Jablouného) bývala p ří sluše ust víra
hradu Děií na tím způsobem, že držitelé tvrze zdejší za-
vázáni bylí Děvínskýra manskými službami. Takovým
držitelem byl r. 1408 Bartoš 0 Postře Iné, který však ne-
držel celou ves, poněvadž cásf její patřila k Valtinovu. ')
Poněvadž se ze zdejší tvrze r. 1444 Lužičanům škodilo,
když s nimi Vartemberkové válčili, vypálena ves dokonce a dosa-
vadní české obyvatelstvo na věky vyhubeno. Od Jana Březenského
z Vartemberka koupil pak statek ten Hanuš z Útřchovic , a tomu
Jan z Vartemberka r. 1515 tvrz pustou a dvůr pustý Postřelnou se
vsí osazenou ze všech manských služeb propustil. s ) Od těch dob
držena Postřelná ke Tlnstci a k Valtinovu.

TLUSTEC.

mw

šr\u'‘‘ e vs * T * ustci j ižn * od Jabloň ného byla tvrz již za dávných
^ dob. Odtud pocházel Mikuláš z Tlustee (německy Tolzel
v. Tolzel), jenž držel vletech 1371 — 1383 ves Hennersdorf
Písařovský v Horní Lužici. Roku 1391 byl již mrtev, zů-
8 taviv sirotky, 3 ) V letech 1524 — 1534 držel Tlr.stec yindřich B lektá
8 Útřchovic, 4 ) a nástupce jeho Šebestián B lektá zapsal r. 1540 tvrz
a dvůr Tlustee, pul vsi Veltinova a ves celou Postřelnou strýcům
svým Valtinovským, z nichž Jáchym nejmladší Tlustee na svůj díl
dostal a na něm r. 1548 Dorotě z Gejzínku a r. 1563 Anně z Šem-
feldu, manželkám siým, věnoval. Připomíná se ještě r. 1570, maje
spory se sousedy, v nichž mn i starší synové jeho pomáhali. - s ) Sy-
nové byli VŮcslav , Adam , yindřich , Kryštofa Bedřich a Bcrnart.
Nejstarší oddělil se od nich r. 1578, vzav za díl dvůr ve Valtinově. u »
Asi v ten čas (ue-li dříve) postavena vedlé staré tvrze nová tvrz,
staveni na větším díle od kamene a cihel s nemalým nákladem vy-
zdvižené. O tento skrovný statek, k němuž Postřelná a dvůr v BrniŠti
patřily, dělilo se r. 1586 pět bratří, a jak se zdá, nemohli to děleni
pro námitky některých dokonali. Růstali tedy v nedilu. Mezi tím
zemřel Adam, zůstaviv Jáchyma, syna nezletilého, a tu prodán statek
Tlustecký (1593) Adamovi Blektovi z Útřchovic na Valtinově. 7 ) Ale
po smrti Adamově (f 1598) zase oddělen statek Tlustecký, poněvadž
jej ujal Kryštof Nybšic z Holtendorfu, jenž byl ženat s Hedvikou
z Útěchovic a jí r. 1604 na statku Tlusteckém věnoval. Týž Kryštof
pak prodal r. 1609 tvrz, dvůr a ves Tlustee, vsi Šeibendorf a Po-
střilnou, v Brništi dvůr a čásť vsi s podacím Kryštofovi purkrabí
z Donína, jeuž zboží to k Valtinovu připojil. B )

1 „

n

NOVÝ TULCPACH.

edaleko Tlustee jest ves Tolzbacb, tuším, teprve v ]6.
století založená. Osadníci totiž němečtí, když zalidnili
okolí ke koDci 15. století, pojmenovali TI ústeckou horu
jménem Tolzberg a potok Tlustecký jménem Tolzbach,
poněvadž bylí zvyklí Tlustci Tolzel řikati. Při potoku
vznikala ves, jež patřívala Blektům z Útěchovic; snad ji založil
jeden z bratři Valtinovských (Bedřich, Jindřich nebo Hanuš), a potom

l ) DD. 14. f. 145, lib. erect. X. 103, I40. Roku 1454 připo-
míná se tu manský dvůr k Lipému. *) DZ. 3. G 2. *) Lib. conf.
DD. 13. f. 41 — 44. *) Reg. kom. soudu, litulář. •) DZ. 8. H 22,
14. N II, reg. kom. soudu. •) DZ. 63. M 15. 7 ) Archiv. DZ.

*) DZ. 132. G 22, 182. M 9.

tu povstal dvůr s tvrzí, kterému Blektové dali jméno Nový Tulc-
pach. Dcera držitelova Kateřina vdala se za Jiříka Mengesreitera
z Truglova, s nimž držela statek tento do r. 1573. Pak prodán Ji-
říkovi z Bcrbestorfu, hofrychtéři v Horní Lužici, ') ale vrácen bez-
pochyby Kateřině, poněvadž se Mengcsreitcr ještě v tituláři r. 1589
vydaném pánem zdejšího statku nazývá. Později nabyl Tulcpaohu
Bedřich Blekta z Útřchovic z paši ostí Tlustecké, jenž na něm man-
želce Annž Blektové z Pojetic věnoval (1601). Tato podědila po
něm, a prodala r. 1613 tvrz a dvůr Nový Tulcpach s vesnici Kry-
štofovi purkrabí z Donina na Jablonném a Valtinově. ’)

VALTINOV.

ihozápadně od Jablonného jest ves Valtinov, v niž posud
j stojí zámeček, který z bývalé tvrze povstal. 3 ) Valtinov byl
prvotně manský statek rodu Berko vského a v 15. století
T patřil k Tolšteinu. *) Na tvrzi zdejší seděl v 1 . 1399 — 1404
v. 9 Hanuš Blekta z Valtinova , předek rodu Blektů z Útěchovic.

Měl dva syny, Hanuše a Jindřicha. Tento seděl r. 1409 na Vol-
farticích, starší jeho bratr daroval r. 1410 klášteru Jablonskému
úrok na záduši svého příbuzenstva a r. 1418 prodal úrok na Valti-
nově klášteru Teplickému. *) Když pak téhož roku došlo k dělení
statků, převzal úrok ten na sebe Jindřich a ukázal jej na tom dílu
Postřelné, který patřil k Valtinovu. 6 ) Roku 1432 držel statek ten
Přibik z Útřchovic , snad také z rodu Blektovského, ale proti tomu
jest jisto, že Valtinov na nějaký čas z držení rodu Blektovského
vyšel, a že Mikuláš Blekta koupil Valtinov, Postřelnou a Heřma-
nice od Petříka z Jíštrp. 7 ) Když roku 1457 věno d. Machny
z Chvistonos, manželky Jindřicha Blekty, provoláno bylo za odúmrť
královskou, vyprosil je Zdeněk z Postupic, ale vzdal právo své
r. 1464 Mikuláši , Zikmundovi a yindřiehovi bratřím Blektům. Za
těch dob byl statek tento úplně pustý. ■) Syn jednoho z předupsaných
byl fan Blekta z Útřchovic , jenž statek Valtinovský ze všech služeb
manských vykoupil. Vrchnosť tu prodali mu r. 1502 ZdisLv a Adam
bratři Berkové, jichž předek si jí byl ke hradu Lipému zůstavil. 9 )
Jan, jenž ještě r. 1520 žil, držel i Postřelnou a zůstavil syny Be-
dřicha, yindřicha , Hanuše , yiřika a Jáchyma, kteří také po r. 1540
statek Tlustee zdědili. Asi okolo r„ 1548 dělili se o statky otcovské,
při Čemž dostal Jáchym Tlustee s části horní Valtinova, v níž pak
dvůr povstal, Jiřík Valtinov a ostatní Hlemýždí a jiné části za své
díly. Potom Jiřík věno manželky své Eleny z Gerštorfuva, již r. 1546
na všech statcích zapsané, r. 1552 jen na tvrz, dvůr a ves Valtinov
převedl. ,0 ) Zůstali pu něm synové Adam a Šalamoun , z nichž tento
r. 1577 díl svůj na tomto statku skrovném Adamovi prodal. Adam,
jenž již r. 1570 na Valtinově Kateřině z Kyniksheinu, manželce své,
věnoval, dobře hospodařil a drobné statky přikupoval. n ) Zemřel
r. 1598, zfistaviv jediného syna Jiří Jindřicha . Tento oženil se
8e Saloménou z Kocně, jíž na statku Dol. Valtinově (tak se říkalo
tvrzi na rozdíl od horního dvoru) věnoval. Poněvadž byl však statek
tento velice zadlužen, odhádán r. 1602 věřitelům, **) totiž tvrz v nové
vystavěná, pod tonž tvrzi obzvláštní stavení v svém zavření s láz-
ničkou, zahradou pro vaření, chmelnici, zahrádkou kořennau a lust-
hauzem v ni, s dvorem a jiným příslušenstvím. Statek ten dostal

>) DZ. 17. C 9. *) DZ. 130. M 25. i8\ G 27. s ) Valtinov
má jméno od zakladatele Valentina *) Že lomu lak, dokazují Rel.
tab. II.330. 5 ) Lib erect. Vlil. 1 15 X. 94 *) Lib. erect. X. 1 03.

XI. 140. 7 ) Arch č. VI. 487. DD. 33, str. 284. B ) DD. 16. f. 3 IQ-

B ) Rel. tab. II. 330. DZ. 5. F 23. ,0 ) DZ. 8. C 10, 10. F 26.
ll ) DZ. 17. A 25, 63. D 23, H II I2 ) DZ. 128. F 16, 131. G 18,

rVK/E v OKOLÍ JABLONNKHO.

se napřed Johance Hraánové se
Sulc vic , později koupil jej Vra-
tislav z Donína. Když tento
bezdětek 'zemřel, dostali Valti-
nov bratří jeho, z nichž jeden
jménem Jan díly ostatních na
sebe převedl. Týž prodal r. 1Č08
tvrz, dvůr a ves Valtinov, vsi
BrniŠlé, Rosendorf, Husikrk a
Pos tři 1 DOU Kryštofovi pu rkrahl
z Donina. ’)

Po smrti Kryštofově (j- 1618)
držel statek ten s Tlustcem a
Novým Tulcpachem Kunrát
furkrabl z Donína, ale týž
propadl r. 1623 svoje statky,
které prodány šmahem Albrech-
tovi z ValdSteina a připojeny
ke knížectví Frýdlantskému. J )

Kníže dal statky Valtinov, Tlu-
stec a Hlemýždí {1625) v léno
pěti svým důstojníkům, od nichž
je ujal r. 1630 Gerard s Wach-
tendanku , 3 ) a tomu po smrti
knížete z manství propuštěny a
k dědictví ponechány. Gerard
zemřel r. 1646, odkázav dotčené
tři statky klášteru bratři Fran-
tiškánův 11 sv. Ambroié za
Novou branou v Novém městě
Pražském, 4 ) ale ti nezůstali
dlouho v jich drženi. Měl je
polom KryStof Rudolf hrabě

a Fredova^ jenž je prodal r. 1667 Mechtildé Pachtové roz. Heisterové,
která zemřela r. 1684 a pohřbena v Praze u sv. Salvatora. E ) Četné
statky její dědili synové a dcery, z nichž Jan Jáchym Pachta dostal
Valtinov na svůj díl. Týž koupil r. 1718 panství Jablonské, k němuž
dotčené tři statky připojil.

Horní čásť Valtinova patřila do r. 1578 k Tlustci a vyzdvižen
tu dvůr popluŽný, jenž dostal jméno Horní Valtinov odtud, že jej
r. 1578 Vácslav Blekta z Útěchovic (syn Jáchymův) od bratří za
díl a jako zvláštní statek obdržel. Synové jeho Vilém, Jáchym,
Jan Jindřich a Adam prodali r. 1615 dvůr Valtinov Janovi mlad-
šímu Odkolkovi z Ujezdce a tento r. 1624 tvrz, dvůr a ves Horní
Valtinov Jindřichovi Volfovi Berkovi a Dubé. 6 ) Od té doby patřil
tento statek k panství Jablonskému.

HLEMÝŽDÍ.

Jihozápadně od Jabloň něho nedaleko vsi BrniŠtě leží ves
Hlemýždí, ji£ v 16. stnlelí obyčejní Snekendorf zvaná, jeŽ v starších
dobách k Valtinovu patřila a bezpochyby na Valtinovských gruntech

*) DZ. 182. C II. a ) Bílek, děje konf. 3 ) DD. 71. f. 129.

DZ. 112. B 27. 5 ) DZ. 417. E 29. Lumír 1856, str. 930. ®) DZ.
.189. E 29, 309. X 11.

založena byla. Když Valtinov
r. 1 548 mezi bratry Blekty dělen
byl. dostal se statek Hlemýždi
jednomu z nich a potom dceři
jeho Anně, vdané za Jana Els-
nice z Elsnic (1567). Tato pro-
dala jej roku 1578 Jiříkovi
z Berbistorfu a na Novém
Tulcpachu. ') Od toho koupil
oba statky Dytrych z Švnndy ,
cis. rada a nařízený nejvyŠši
nad jízdou (1587), člověk ne-
pokojný a nemravný, jenž mno-
hým lidem protimyslnosti činil. 3 )
Roku 1597 odsouzen cli a hrdla,
Že Polyxénu RoŽemberskou a
Kateřinu Hradeckou vdovy na
cti nařekl a při tom sobě faleš-
nými listy z těžkosti své chtěl
pnmáhati. Z lé příčiny ode-
vzdal r. 1597 staieh Hlemýždi
synu svému Juliovi na místě
práv, která mu po mateři, ma-
ceše a bratru příslušela, 3 ) ač
koliv před tím kšaftem r. 1594
zdělaným, ovšem lajeným, Julia,
syna neposlušného statku zbavil
a jej všechen Rudolfovi, synu
z třetího manželství, odkázal. 4 )
Zdali byl odpraven, není nám
známo: jisto tolik jest, že tělo
jeho bylo r. 1598 dne 8. dubua
vBrništi pochováno. 6 ) Zdá se, že
on tvrz v Hlemýždi postavil a Novým Šnekendorfem pojmenoval. Ju-
lius byl pravý syn otce svého a snad horší než on. Oženiv se s Agatou
Rennerovnau z Almedinku zapsal ji r. 1604 a ) statek Hlemýždí k dě-
dičnému držení, zůstav však hospodářem týral své lidi nekřesťansky.
Roku i6gd probodl sluhu svého, r. 1614 popudil ztýrané sedláky
tak, že se vzbouřili, když na ně vojáky volal a statky jim bráti
chtěl. Byv při tom poraněn, zavražděn jest konečně r. 1616 dne
30. července na tvrzi své od vlastního služebníka. Pochovali ho
v Brništi beze vši slávy, jako nějakého pobudu.'’) Agata odevzdala

r. lť>21 tvrz a ves Hlemýždí <ynu svému Janovi Juliovi , který byl

zase jako otec, a r. 1622 krčmáře na statku svém zastřelil. 8 ) Po-
něvadž nedlouho potom odsouzen třetiny svého jmění, zabrán statek
jeho Hlemýždí a prodán r. 1624 Albrechtovi z ValdSteina, který
jej s Valtinovem v léno propůjčil.*) Od té doby zůstalo Hlemýždí
při Valtinovu. Později zanikla i tvrz a hospodářství zdejší lidem
rozprodáno.

’) DZ. 58. K 15, 64. M 11. *) DZ. 90. J a. Viz Rty.

k. s. 27. F. f. 133. a ) DZ. 172. H 24. 4 ) DZ. 128. J 7.

s ) Ndhm. Exc. Cl. VIJ. 112. 6 ) DZm. 236. F 18. ^ Ndbm.

Exc. Cl. II. 37 - 38 - 8 ) DZ. 193. J 2 g. Exc. Cl. VII. 1 13. - 9 ) Bílek,

děje konf.

Mítto branky v bývalých hradbách v Jablonném.

Pláč bradu Navarova

Vysvětleni plánu: I. Přikop dělicí výšinu od 2. předtradi, u něhož obě ostrožny; 3_[a 4«1 piil-opy ; 5. r.á c *p; 6. v astní hrad.

NAVAROV HRAD.

everovýchodně od Železného Brodu protéká potok Kamenice skalnatým, klikatým
a hlubokým úžlabím, které se krásou svou vyznamenává. Tam, kde ústi do něho potok
Lhotecký, vypínají se vysoko nad potokem zříceniny hradu Navarova nedaleko od nového
zámku Navarova. Nejbližši okolí hradu jest tak lesem obrostlé, že části jeho teprve
viděti jest, když se před nimi stojí. Skalnatý a strmý ostroh, na němž zříceniny stojí,
oddělen jest od výšiny širokým příkopem, který jest ve skále vytesán, ale spláchnutou
zemí zanesen. Předhradí přizpůsobujíc se tvaru hory, jak byla před založením hradu,
rozeznává se od takových předhradí dvěma ostrožnami skalnatými, k severovýchodu a jihozápadu
vybíhajícími. Onano na pravé straně příchozího se nacházející opatřena jest proto, aby se tu nikdo osaditi
nemohl a aby se brániti mohla tato čásť příkopu, velmi tlustou hradbou, která se končí polookrouhlou
baštou, do vnitřku ke hradu otevřenou. Podobná bašta i kus zdi, ale tenčí, zachovala se něco dále v témž
směru na kraji přikopu. Mezi hradem a předhradím byly dvoje příkopy též ve skále vytesané; mezi nimi
vybíhá ostrožna jihozápadní, končíc se vysokou svislou skalou, na níž byla hlídka z podobných příčin
jako u předešlé. Hlídka vypíná se vysoko, a poněvadž cesta k ní od přírody byla přetržena, proto tu
postavena zed, v niž jsou dvéře. Cestičkami, které dala držitelka svobodná paní z Ehrenburka počátkem
tohoto století upraviti, uděláno vše přístupným.

Vlastní hrad založen jest do čtverce, jehož jeden roh jest usečen Zbyly z něho zdi zvýší poschodí,
zejména zdi venkovské, které jdou po kraji hory skalné strmé spadající a jsou sáhové hrubosti. Pozorujeme
ve vlastním hradě dvě oddělení, z nichž jedno v levo bývalo palácem a v obou dole sklepy. Sklep v právo
jest sklenut do končitého oblouku, ale stojí z něho jen tři strany, poněvadž se lícní zed do dvora sesula.
Na pravé straně jdou dvéře ven, bezpochyby k nějaké bývalé pavlači. Levý sklep má čtyři necelé zdi,
jest podélný a podobně sklenutý jako předešlý; je v něm okénko na způsob střílny s výklenkem, v němž
střelec shrbeně státi mohl. Nad ty sklepy vedou schody, ale přijde-li se nahoru, není nic viděti, leč holé

NAVAROV HRAD.

295

zdi a jedno velké okno. V levo na zdi podlé brány zůstal ještě kus omítky. Naproti paláci na druhé
straně přes dvůr hrbolatý a lesním stromovím porostlý jsou zříceniny stavení z pěti oddělení se skládajícího,
jehož zevnější zdi jsou velmi hrubé, vnitřní pak mnohem tenčí, poněvadž to jsou zdi do dvora obrácené.
Na kraji k severovýchodu byly dvě komůrky podlé sebe; v té pravé jsou ještě dvéře a vedlé nich malé
okénko. Před tím k jihozápadu byla také dvě oddělení, z nichž jedno ještě dobře znáti jest. Kromě toho
bývalo tu jeste jedno odděleni, úplné sesuté a pouhá, prohlubenina.

Kdy Navarov byl postaven, není známo. Krásná pověst o založení jeho jest podobná, jako se
vypravovala před věky o Přimdé, a svědčí o tom, že si lid venkovský bydlení na zdejším hradě jako
lesní zátiší mimo všechen světský hluk představoval. Roku 1365 připomíná se vladyka Adam z Heřmamc ,
řečený Navarov , jako podací pán kostela v Robousích, není však zřejmo, byl*li v nějakém vztahu ke hradu
Navarovu. Sice znám jest bezpečně jako první držitel Navarova Jindřich z Navarova , odjinud z Valdšteina ,
který byl roku 1380 spolu pán na Božkově. 1 ) Kdo později Navarov držel, není nám známo. O hradu
samotném a popluží při něm, řečeném Vlkovyje (nyní Vlkoviny les), dovídáme se, že faráři v Božkově
a v Zlaté Olešnici přeli se o to, kdo z nich má bráti desátky z Navarova, a že r. 1397 mezi nimi rozhodnutí
se stalo, aby patřil Navarov k Božkovu. 5 ) Odjinud dovídáme se, že se poddali držitelé králi Vácslavovi IV.
v manství a pod léno. 3 ) Bezpochyby se to stalo, když přišel Navarov v držení Čouckuv ze Zásady , rodiny
vladycké, témuž králi s obzvláštní věrností oddané. Bylo z téhož rodu tehda sedm bratří, totiž Pešek
a Hereš a pět Janův, kteří se přezdívkami Ocas, Lysec, Kozel, Čouch a Kyjata od sebe rozeznávali. Jan
Čouch byl týž pán, který měl také Lobkovice a pro ně měl tuhou pří s arcibiskupem. V letech 13Q4 — 1398
byl pánem na Lanově a asi roku 1400 prodav Lobkovice zakoupil se potom ve zdejší krajině. Jako pán
Navarovský a notář arcibiskupův připomíná se r 1408, kdež zapsal úrok v Mlekovidech k oltáři svaté
Kateřiny v Lobkovicích. 4 ) Zemřel asi r. 1410.

Petr Čouch , syn Janův, nemeškal vyplňovati odkazy v posledním pořízení otcově; zejména zapsal
r. 1411 úroky v Navarově a Kobyře konventu Svatomářskému v Praze. Založiv oltář v kostele Vrchlabském,
ukázal mu plat na Lanové, kterýž r. 1416 i s částí Lánová prodal. a ) Petr zůstal za bouří husitských věrným
církvi katolické, při čemž mu ani odlehlost statku Navarovského a katolické sousedstvo tolik ochrany
neposkytovalo, aby uchráněn byl hrubých válečných běhů v. Ztratil neznámým způsobem hrad Navarov,
jehož až do smrti dojiti nemohl pro svá záští. Jako starý muž zapsal se r. 1440 k míru kraje Boleslavského
v Nymburce a naposled roku 1445 pečeť svou přivěsil. 6 ) Pan Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad ku prosbě
Petrově i jiných dobrých lidí k tomu se přičinil, dobyl hradu Navarova mocí a na svůj náklad, i byl
hotov jeho Petrovi postoupiti, jestli mu nákladové zase dáni budou, ale ani Petr ani Johanka , dcera jeho,
toho pro nedostatky učiniti nemohli ; neboť dlužníci Petra za jeho živnosti pořáde napomínali, ač jim až
do smrti odpíral řka, že jim nic dlužen není, a po jeho smrti chtěli někteří ke zbožím jeho mocí hleděti
a nikoli právem, nikdy se s Petrem neúčetše. V tom pan Jiří Johance velké služby prokazoval, tak že
by ji bez jeho pomoci byli ode všeho utiskli, také za otce dluhy platil, tak že po učiněném počtu vzala
Johanka od něho jistou sumu peněz a odevzdala mu r. 1452 hrad Navarov, ves Lánov s hamry, Zásadku
a Studenku a Libiněves tvrze, ves Vojedy, plat v Žitovlicích a majestát královský na plat v Žitavě. Ještě
téhož léta učinila o tom přiznání ke dskám dvorským. 7 )

Pan Jiřík prodal Navarov několik neděl po tom Mikuláši Zajíci z Hazemburka a z Kosti , výtečnému
hospodáři a bohatému pánu, jenž se r. 1459 se světem rozloučil. Synové jeho Jan a Oldřich drželi v kraji
Boleslavském několik statků, když pak se roku 1468 nad svou povinností zapomněli a své vrchnosti se
zprotivili, kázal král Jiří všechny jejich hrady najednou obehnati. Zajícové, jsouce v úzkém, posílali žalostivé
listy do Lužice a Slezska prosíce za pomoc. I stalo se, že ze Slezska, z Lužice a od Bedřicha z Bibršteína
vypraven lid válečný na pomoc Zajícům (1469 ke konci srpna), jenž ovšem cestou se nedověděl, že Skála,
hlavní hrad jejich v Boleslavsku, padl, a táhli ke vsi Haberdorfu (Liberci). Odtud vyslali 1200 drábův
k Navarovu, aby sehnali obléhající s pole, ale když se objevilo české vojsko s křikem válečným, způsobili
Vratislavští zmatek takový, že od této výpravy upuštěno a vojsko lužické a slezské zase domů se navrátilo. ®)
Z těch příčin vidělo se Zajícům králi se poddati a u něho milosť vyhledávati

Jan Zajíc poděliv po smrti Oldřichově veškeré jeho statky, prodal r. 1474 hrad Navarov s dvorem
poplužným, ves Lánov s hamry, a vsi Jesenný a Stanov Alšovi z Sanova . Neznámým způsobem (snad
již r. 1469) opanoval Navarov Vilém Krušina z Lichtemburka y s jehož synem Hajmanem se oň Aleš soudil,
ale ač Hajman již r. 1485 odsouzen byl, aby jej vydal, přece se tak ještě r. 1488 nestalo. 9 ) Aleš dostav

•) Lib. conf. Porti řekou Para. arch. XI. 627. 3 ) Lib. erect. XIII. a. 83. *) Rukopis c. k. arch. dvorského č. 185. 4 ) Lib.

erect. XIII. a. 160. s ) Lib. erect. Vlil. 124, X. 77, DD. 6 ) Arch. č. I. 249, III. 532 x rel. tab. II 276. 7 ) Arch. Olešnický. DĎ. 61.

str. 376. *) Joh. v. Guben. 9 ) DD. 5. str. 317, 19. str. 379. Jaudera Miletin 34

296

NAVAROV HRAD

Navarov r. 1489, prodal jej Rackovi Cukroví z Tanfeldu , ’) ten jej však neměl dlouho a prodal jej r. 1492
Hanušovi z Elsnic i jenž tu 10 let hospodařil Potom se držitelé rychle střídali Od Elsnice koupil Navarov
Jan starší z Sumburka a z Března (1502), jenž jej odkázal sedmi svým strýcům ze Šumburka. Ti ovšem
se o malé dědictví rozděliti nemohli a prodali je roku 1505 Alexandrovi z Laisneku , jenž tu zase zalíbení
neměl a Navarov r. 1308 prodal. 2 ) Koupili jej bratří Jan a Bernard z Valdšteina , kteří dosáhli toho při králi
Vladislavovi, že r. 1510 zboži JNavarovskě z manství propustil. a ) Koku 1511 prodali tíž bratří zámek Navarov
a zboží Semilské Janovi z Bozkovic , držiteli Hrubé Skály, jenž nedlouho potom v hrubé závady upadl,
jak již na str. 50. vypravováno. Tím způsobem se stalo, že Jan nemoha za Navarov zaplatiti, bratřím
z Valdšteina na něm 6000 kop (tolik, zač koupil) zapsal, oni pak právo to na Navarov a Semily převedli

r. 1515 na Zikmunda
ze Smiřic. 4 ) Tento
také dosáhl zboží
Skalského, s nimž
Navarov po dlouhá
léta držitele sdílel.

Zdá se, že za pánů
Skaískýchíi rad zdejší
pořád v dobrém stavu
udržován byl, třeba
tu páni nebydlívali,
poněvadž býval za
byt vykázán úřed-
níku panství. Se
Skalou a části pan-
ství Smiřických do-
sáhl Navarova Al-
brecht z Valdšteina a
připojil je ke kníže-
ctví Frýdlantskému.
Kníže prodal napřed
zámek Navarov se
dvorem nad ním le
žícím a deseti vesni-
cemi r. 1624 Kry sty -
anovi z Valdšteina
pod léno a za jisté
peníze, které se měly
v hotovosti zaplatiti ;
že však se to nestalo,
ujal Navarov opět a
prodal r. 1627 zase
v manství zámek a
dvůr Navanv, dvůr
a ves Jeseň ný, vsi Zá-

Zříceniny hradu Navarova
Kresli! Jan Frou^ek.

sadu, Stanov, Louž-
nici, Bratřikov, Roz-
toky, Držkov, Helko-
vice. Piany, Škodě-
jov, Zlatou OleŠnici,
Kamenici Horskou,
Horatice, Jílový,
Bohdalovice, Vlasti-
boř, Lhotu a Bohu-
ňo vsko Ger trudě ,

vdově po Antonínovi
de Lamoite , c. k. na-
řízeném nej vyšším,
rozené z Schinelberka f
vyhradiv si k panství
Semilskému kolla-
tury, právo váreční
a hony na zvěř vy-
sokou. 6 ) Když po-
zději Semily Desfours
koupil, nechtěla Ger-
truda od něho pivo
bráti, začež Desfours
syna jejího Vincenta
zajal. Dotčené paní
pak statek ten teprve
roku 1653 v dědictví
uveden. •) Za té doby
se Gertrudě pro usta-
vičné vpády nepřá-
telské špatně v Na-
varově hospodařilo.
Za druhé polouletí
roku 1639 zaplatilo
a dalo se Švédům

z panství Navarovského 2288 tolarů, 63 krávy a voli, 25 ovec, 130 slepic, 30 hus, 525 liber másla,
424 korce žita a 327 korců ovsa Roku 1643 přitáhli Švédové k Navarovu a oblehli tu Vincenta de Lamotte,
syna paniní s 27 jeho pomocníky. Obléhání trvalo prý it> neděl (snad jen dni?) Vypravuje se, že v Čas
obléhání se věž na hradě s takovým hřmotem sesula, že ve Lhotce, půl nodiny vzdálené, okna od silného
otřesení popraskala. Vincent prý po osm měsíců (až do konce roku 1644) držán v zajetí, ze kterého prý
potají dával sousedním vrchnostem zprávy o úmyslech Švédů. Švédové, dokud 11a Navarově posádkou byli,
velice okolí hubili. To jakož i obava, že by se tu zase někdy zahnízdit! mohli, přimělo císaře Ferdinanda III.
k tomu, že vydal rozkaz (1644, 29 června), aby byl Navarov zbořen; místodržící potom (25. července)
rozkazovali Vincentovi, aby vezma poddané své hrad v Šesti nedělích se zemi srovnal. Tehda tu byla

') DD 6. str. 143. DD. 0 . str. 186, 63. str. 20, 56, 90. 3 ) DD. 67. f. 11. 4 ) DZ. 42. H 1, 250. C. 7. a ) DD. 71. f. 14, 131.

Bílkovy děje kcnf. *) DZ. 15 1. X 17.

NAVAROV HRAD.

297

císařská posádka 12 mušketýrů, jimž velel kaprál. Vincent je měl vydržovati se svými schudlými poddanými
a dosti těžce to dělal. Prosil tedy, aby vydržováni byli od Boleslavského kraje, a začal chutě s bouráním
hradeb. Kaprál mu v tom dělal překážky, tak že se s bouráním jen pomalu pokračovalo. Místodržící
napomínali dne 3. srpna hejtmany krajské, aby se k tomu přičinili, poněvadž bylo nové nebezpečí, že by
se tu nepřítel usadil. Ze zprávy jich do Prahy podané dověděli se místodržící, že dávno mohl býti hrad
pobořen, kdyby tomu nepřekážel kaprál, který pohodlně v nejlepší části zámku bydlil. Na kaprála tedy
spuštěna hrůza (dne 17. července), a od té doby je hrad Navarovský zříceninou.

Po Gertrudě Lamottové dědili syn Vincent a dcery Majdaléna (manžel Erhart z Puteau) a Maria
Angela vdaná Runkelova. Roku 1604 dělili se o pozůstalosť na tři díly, čímž povstaly tři statky. Maria
Angela obdržela za svůj díl pustý hrad Navarov s dvorem též pustým, tři mlýny a vsi Vlastiboř, Jílový,
Loužnici, Kracík, Zásadu, Držkov, Planý, Bohdalovice, Haratice, Lhotku a Malou OleŠnici, Vincentovi
dostaly se dvůr v Jesenném s domem panským, pět mlýnů, vsi Kamenice, Olešnice, Stanov, Roztoky,
Helkovice, Škodéjov a Jesenný. Majdaléna konečně obdržela Wustung s Bunzendorfem. *)

Maria Angela dala v letech 1664—1666 ze zřícenin Navarova nynější zámek postaviti. Dceru
její Marii Markétu pojal za manželku (1665) Pavel rytíř z Ehrenburka a vyženil takto statek Navarovský,
který potomstvu jeho až do r. 1873 náležel. Nástupci jeho totiž byli synové František Antonín (f 1698)
a Karel Josef, z nichž tento po bratru podědil. a ) Po Karlovi následoval r. 1736 syn Jáchym Filip, jemuž
otec za 80.000 fl. pustil statek Navarovský se vším příslušenstvím. Tento pán povýšen byl r 1761 do stavu
říšských svobodných pánů Roku 1771 přejal Navarov syn jeho Jáchym a po tomto zase následoval syn,
který se jmenoval Jan a záhy zemřel (1807), zůstaví v syna nezletilého Jana Maxmiliána. Tento se stal
později majetníkem Navarova, dobře tu hospodařil a zemřel roku 1872. Po jeho smrti byl Navarov od
dědiců prodán. 3 )

*) DZ. 72. O 30, 73. B 23. *) DZ. 118. A 17. 3 ) Pam. arch. XI. 632—034.

Zazděný znak na kapli v Zásadě u Železného Brodu

Hrady a zámky České X.

40

Plán hradu Nístějky.

Vy svitími plánu: I. Cesta od potoka Vysockého; 2. cesta s výšiny; 3. přikop; 4. předhradi s věži; 5. vŽŽovaté staveni
na prednim oddílem hradu, nyDÍ holá skála; 6. palác.

NÍSTĚJKA HRAD.

čkoliv se nemnoho zachovalo z hradu Nístějky, jehož jméno okolnímu obyvatelstvu
známo není, patří přece pro krásnou polohu svou k takovým zříceninám, jež stojí za

navštívení. Jdouc k němu od města Vysokého, lze se doptati jen po zámČišti nebo

hradišti. Ačkoliv cesta k Nístějce jest velmi příjemná, přece chodění po hradišti spojeno
jest s obtížemi. Rozkošno jest ovšem jiti z Vysokého a užiti krásného rozhledu po
lesnatých a zelených výšinách okolních, také rozhlížeti se s hradiště po údolí Jizery jest
rozkoší, ale po hradišti samém podlé vůle a zvůle své choditi, jest prací namáhavou.
Nístějka leží na vysokém, velmi strmém a skalnatém ostrohu, mezi Jizerou a potokem Vysockým se
táhnoucím. Stráně k Jizeře jsou strmé jako stěny, stráně k potoku jsou méně strmé, ale vždy dosti
příkré. Hradiště jest úzká ostrožna, hluboko ležící pod výšinou, na níž jest Vysoký, ale přece vysoko
nad Jizerou se vypínající.

Příezd ke hradu byl i s výšiny Vysocké i z údolí potoka cestami posud dobrými; obě spojují
se před příkopem, kterým jest hradiště od výšiny odděleno. Příkop nyní zanesený jest mělký, ale není
pochyby, že byl za starých dob ve skále vytesán a hluboký. Za příkopem jest bývalé předhradi , nyní
neveliká paseka. Příchozímu objevuje se tu nejznamenitější památka Nístějky, kus veliké okrouhlé věže,
která jediný možný vchod do hradu bránila. Poněvadž se na ní nahromadilo množství rumu a věž do

slova sama se pohřbila, zdá se, že stojí na kopečku. Do vnitřku jejího lze vylézti po zdi, ale není tu nic

viděti, leč okrouhlou zasutou místnost. Do jejího dna a do té spousty malty a kameni, která tu je, chtěli
se dostati lidé zvědaví nebo po pokladech dychtiví, i prolámali zed hodně daleko, ale na konec zdi velice
hrubé přece se nedostali Před lety bývala věž vyšší, ale kopáním po pokladech mnoho jí zmařeno. Na
trupu věže zapustila borovice své kořeny, rozloživši je všude po zdech, ale přece jen živoří a hyne, tak
jako ta věž, které i příroda i lidé válku opověděli.

NÍSTĚJKA HRAD.

299

Za věží se jde zvolna dolů po prostranném, dlouhém, ale úzkém předhradí. Také tu jest paseka
a krásného rozhledu lze v pohodlí užiti. Zřícenin tu není, poněvadž hradby se již dávno sesuly a stavení
zděných tu, tuším, nebylo, leč jen sruby a stavení ze dřeva. Vlastní nebo zadní hrad jest skála o dvou
odděleních. Přední oddělení, neveliká skalka, přístupna jest od severozápadu jen s nebezpečím, poněvadž
jest na všechny strany strmě přisekána Sice na ní nelze nic viděti, nežli paseku. Příkop ve skále vytesaný
mezi tímto a druhým oddělením jest přístupný, jde-li se po pěšině (ovšem nepohodlné) jižně od prvního
oddělení. Druhé oddělení (palác) jest skála nepravidelného tvaru, velice strmá. Jindy se na ni po mostech
přicházelo rovnou cestou, nyní však se musí obcházeti jižní její strana a přijde se za ní na místo, kdež
se utvořil kopec od spadajícího kamení a rumu. Tu lze dosti pracně vylézti a prohlédnouti památnosti
tohoto oddělení, totiž několik zdí velmi hrubých a trhlinu ve skále, v níž lze pozorovati propast nějakou,
bezpochyby sklep ve skále vytesaný. Před lety bylo na paláci viděti ozdobná okna, ale ta od mládeže
bujné otlučena.

Název Nistějky přikládán bezpochyby hradišti dříve ještě, nežli tu hrad postaven. Po způsobu
tehdejším nedáno hradu německé jméno, nebo jestliže dáno, nevytlačilo pojmenování lidové, jako se stalo
jinde. Kdy Nístějka založena byla, není známo, ovšem se tak stalo v první polovici 14. století. Tehda
drželi krajinu zdejší, na níž se vzmáhalo městečko „Vysoký pod Krkonoši a nad Jizerou", páni z Valdšteina.
Heník z Valdšteina vyskytuje se roku 1354 jako pán na Vysokém a Poniklém. Potomci jeho (soudíc tak
z jistých příčin) byli Zdeněk Dlouhý a Jindřich jinak Hynek , mezi nimiž stalo se rozdělení, že onen měl
Štěpanice a Poniklý, tento Vysoký, a Jilemnici oba. Jindřich Nístějka z Valdšteina připomíná se v letech
1369 — 1375 jako pán na Vysokém. 1 ) Zdali jest tento pán totožný s Jindřichem, který seděl r. 1380 na
Navarově, není známo; zdali tomu tak, souviselo by to s nějakou změnou. Od r. 1382 připomíná se totiž
Heník z Valdšteina a z Vysoké . 2 ) Svrchupsaný Nístějka připomíná se potom roku 1399 na Moravě jako
odpovědník kostela Olomouckého a zemřel před r. 1410, zůstaviv zboží okolo městečka Štok, na které se
rozliční nápadníci táhli. *)

Nístějka dostala se okolo r. 1390 v držení pánů z Vartemberka. Vácslav z jejich rodu vyskytuje
se r. 1391 jako podací pán na Olešné a r. 1392 s bratrem Vilémem na Vysokém, poněvadž snad měli
městečko na polovici. Roku 1398, když byl Vácslav pánem na Tolšteině, vyskytuje se bratr jeho Jindřich
jako pán na Nístějce, 4 ) a psával se také tak, sedaje od r. 1402 na soudu zemském. Od r. 1404 vyskytuje
se také jako pán hradu Valdšteina. (Viz str. 60.) Do r. 1410 dá se dovoditi, že Nístějku držel;®) měl-li ji
déle nebo jestli tu někdo jiný seděl, nelze z pamětí zachovaných poznati. Od r. 1422 vyskytuje se Vácslav
z Jenšteina jako pán na Nístějce a podával r. 1424 katolického faráře do Olešné. 6 ) Žil ještě r. 1446. 7 )
Nástupcem jeho byl (syn?) Mikuláš Nístějka z Jenšteina , kterýž byl r. 1452 při volbě Jiříka z Poděbrad
za správce zemského. 6 ) Když asi r. 1459 bezdětek zemřel, spadla Nístějka s vesnicemi a příslušenstvím na
krále, který ji daroval Majnušovi z Hryzela.

Jiřík z Křenice vstoupil na odpor jménem Arnošta z Jenšteina , který se pokládal za nedílného
bratra Mikulášova, ale není známo, jak pochodil. 9 ) Asi tehda nebo později přikoupena Nístějka k panství
Semilskému a opuštěna docela. Roku 1519 připomíná se Něstějka zámek pustý. 10 )

Po dlouhou dobu byl okolo Nistějky les a sem a tam kousek pole. Roku 1755 vystavěl si
Vácslav Patočka u tak zvaných Hradišťat mlýn, a vrchnost prodala mu louku pod Hradišťskými poli

nedaleko starého zámku ležící, k čemuž r. 1759 ještě pole se zámčištěm tak zvaným, t. j. místem hradu

Nistějky od Josefa Machka přikoupil. 11 ) Mlýn ten nazýval se od té doby Hradiště a proměněn v nové
době na továrnu.

') Lib. conf. arch. bibl Praž 2 ) DD. 13. f. 27 Lib. erect. XIII. a. f. 4. 3 ) Cod. d. Mor. XII. 457. DD. 14. f. 213. 4 ) Lib.

conf. arch c. III. 472 B ) DD 14. f. 239. «) Lib. conf. arch. Č. II. 62. III. 507. ’) DD 15. f. 330— 333. 8 ) Arch. c. II. 310. s ) DD. 16.

f 36, arch. č. III. 568. l0 ) DZ. 249. B 23. u ) Knihy grunt. Vysocké.

4 ° #

TVRZE

r v r

BRODU.

SEMILY.

, 'J li a starých dob bývala v Semilech tvrz, jejíž polohu bývalou
. y dnes nelze určití. Zdali totiž stála na místě nynějšího
. zámku, nesnadno se domýšleli, poněvadž rozvodněná Jizera
> brzo by zkázu její přivodila. Ve 14. století náležely Semily

pánům z Lemberka, zejména roku 1395 Haškovi z Lem-
berka. Kt«rak se statky jeho Jarkovi z Železnice dostaly,
již vypracováno na str. 278. Od té doby sdílely Semily
pány své s hradem Peckou (díl V. na str. 104) kromě jediné doby
okolo r. 1428, kdež je držel Henfk z Valdšteina. Kdežto Pecka se
dostala Hořickým, připojeny jsou Semily k panství Kavarnv.skému
(viz na str. 296), s nímž měly stejné držitele až do 17. století. Když
se SmiřiČtí v jich drženi dostali, byla tu tvrz, ale hospodářství
panské bylo vysazeno lidem pod plat. K rozdělení přišlo, když
Navarov v léno cdprodán a Semily příslušenstvím komory Frýd-
lantské zůstávaly. Avšak ?_ 1635 darovány tvrz a městečko Semily,
městečko Vysoký a vesnice příslušné MikuláH Desfours (ý 1661I
Semily měly odtuc po nějaký Čas stejné pány s Hrubým Rohozcem.
Za těch dob stával zámek blíže k městu, kde nyní zahrada Se na-
chází; možná, že povstal z bývalé tvrze. Zámek ten shořel r. 1691
a postaven později na nynějším místě. Ferdinand Ignác hrabě Des-
fours prodal panstri Semilské r. 1748 zeti svému Frant . Vdcslavovi
Caretto krabiti z Millesimo (f r. 1762), po němž syn jeho Ferdinand
následoval. Když tento r. 1778 zemře], převzal Semily mladší syn
Josef j který záhy zemřel (I79O). I dostaly se Semily potom synu
jeho téhož jména, a ten prodal Semily r. l8ífi Jakubovi Veithovi ,
jenž si svou přlčiniívostí byl pěkného jmění dobyl. Od jeho syna
Vácslava je koupil r. 1824 Karel kníže Rohani)

LOUKOV.

Nad vesnicí Loukovera (východně od Semil) v tu stranu
k Dolnímu Sytovému stoji samota Hrádek, totiž obývané stavení,
v němž a vedlé nšhoŽ staré chodby a různá klenutí podzemní se
nacházejí. O osudech a držitelích tohoto stavení v pamětech, jež se
nám do ruky dostaly, nikde se nemluví. (Avšak budtež srovnány
dějiny Sytového.)

HRADIŠTĚ.

U vsi Benešova (východně od Semil) říká se samotě „na
hradišti" po nějakém hradě, ale hyl-li to hrad středověký nebo
předhistorický, o tom se nám zpráv nedostává.

BOZKOV.

Ve vsi Božkově (nebo Božkověl bývala také tvrz, o jejichž
osudech není nic 2námo. ’) Patrony kostela zdejšího byli páni hradů
Navarova a Lembtrka.

’) Fr. Mizeiy FamĚti mřsta Semil.

*) Pam. arch. XI. 630.

SYTOVÝ.

§ e vsi Sytovém (východně od Semil) bývával hrad na tom místě,
které slově dnes zámČiště nebo na Kašťakově, ale známek
jeho již tu není. * * * ) Zakladatelem jeho snad byl Havel Houba
a Letnberka , jenž tu r. 1323 bydlil. 2 * ) Později patřil pánům
| s Valdšteina , zejména Janovi, který se r. 1368 — 1371 j.ko
pán na Roprechticich vyskytuje. Když Jan asi r. 1391 zemřel, sa-
2eno na jmění jeho v Sytovém a Roprechticich právem od úmrtním.
K pozůstalosti jeho táhli se však Hynek z Ropirechtic a z Prevlak
a Zdeněk ze Štěpanic. a j Roku 1395 držel zboží to oboje Jan
z Valdšteina f jenž sidlival na Sytovém . 4 ) Později držel zboží to,
totiž Čásť Sytového, Rybniče a Roprechtic, dvůr Loukov, dvůr a
ves Těšnov a čásť Podola Jan z Lemberka, obdržev je bezpochyby
od Strýce svého Haška jako podíl otcovský. Za válek husitských
zemřel on i s manželkou svou Eliškou, a zboží to vyprosil si Jan
z Mikovic t jenž na ně zvěděn r. 1437. 5 * ) Asi v těch dobách spustí
hrádek zdejší, tak že se v potomních pamětech nikde nepřipomíná.

ZÁSADA.

e vsi Zásadě (hodinu severovýchodně od Navarova) nalezeny
prý nepatrné zbytky tvrze při kopáni základů k nynější
Škole, fl ) Po ni nazýval se Pešek Ocas ze Zásady , jenž byl
r. 1362 — 1364 také pánem na Kalné a ještě r. 1381 žil. 7 )
Pešek nebo Petr ze Zásady (tuším syn jeho) byl farářem
v Loučeni (1360) a Drahorazi (1363 — 1371) a dostal se
potom do Ronova nad Doubravou, kdež r. 137I zemřel. 8 ) Peškův
syn Jan Lysec, řečený Ocas (1377 — 1406), byil nějaký čas pánem
na Studénce. 9 ) Do tovaryšstva pomocného, kteréž si obralo za
odznak obruč s kladivem a r. 1382 založeno bylo, vstoupil dotčený
Ješek Ocas a s ním Ješek Čouch ze Zásady a Ješek Kozel odtndž. ,c )
Kozel nabyl téhož roku dědictví nějakého ve Všejiamech. M ) Couch jsa
v milosti u krále Vácslava, dostal se proto v držení pěkných statků,
napřed Lobkovic, potom Navarova. Konečně se připomíná Jan
Kyjata ze Zásady (od r. 1394), jenž byl (asi 1403 — 14I9) hofmistrem
králové Žofie a r. I421 sněm Čáslavský navštívil, ,2 ) Jakým způ-
sobem dostala se Zásada k panství Hrubé Skály, není známo ; po
zději patřivala ke statku Navarovskému.

■) Pam. arch. XI. 629.

2 ) Tab. vetust. n. 349.

*) DD. 13. f. 18, 47.

4 ) Lib. conf.

*) DD. 15. f. 79, 23, str. 66.

€ ) Viz Pam. arch. XI. 629.

7 J Rel. tab. I. 420. Lib. conf. I. E 4. G 1. Erect. II. f. 58.
“1 Lib. conf. L C 1. E 10. II. E 4. E 6.

*) Lib. conf. V M i. R 13. VI. C 14. G 15.

,n | PelzePs Wenzel IV. Urkd. 29.

") DD. 13. f. 28. Nerozhodné jest místo v lib- conf. V. R 6.
*•) Kel. tab. I. 553. Aich. č. I. zzj. III. -Z/7* O Janu* i
Čouchovi mluví se jinde.

Stará hrad-

STARÁ HRAD.

f everně od Líbané stojí v krajině tiché starodávné sídlo, v nejstarších pamětech Stará, později
Starý hrad a potom obyčejně Staré hrady řečené. Bývávalo sídlem slavným, ale dnes jest
opuštěno, a zabledlými a polozaniklými ozdobami dává znáti, čím bývalo. Bývalé rozdělení
na hrad a pfedhradi posud jest patrno. Předhradí zavírají v právo a v levo stavení jednopatrová.
V jednom z nich vidí se velmi ozdobně okrášlená brána , obložená čtverhranatým štukovím a nad
tím vytesán jest erb Prusko vských s nápisem: Magnifici d. d. Georgii liberi baronis a Pruskou
in Biela et Staryhrad Maximiliano II. imperatorí senioris a cubiculis hoc aedificium piae sui
^ a posteritate memoriae ergo propriis sumtibus transactum est anno a Christo nato MDLXXIII
(t. j. Nákladem vlastním urozeného pána pana Jiříka svob. pána z Pruskova, císaře Maximiliana II.
nejstaršího komorníka pro budoucí jeho památku provedeno, léta od n. P. 1573). Stará vlaská
ozdoba zdí z téže doby pocházející ještě z části se udržela. Vedlé brány a nad ní jsou stuhy
s ozdobným lupením: v té stuze nad branou jsou též v okrouhlých rámcích hlavy a nad tím v několika
polích jsou příběhy škrábaným dílem vyobrazeny. Od levé k pravé v prvním poli jsou tři králové ještě
dobře zřetelní i s tou hvězdou nad nimi a těmi dary, které přinášejí, ale sv. Máří již není tak zřetelná.
Na druhém obraze v levo nad branou, nad nímž nahoře se čtou písmena I H S, vyobrazen jest rytíř
obrněný na koni sedící, se psem jej doprovázejícím, an honí před sebou dav nepřátel, z nichž jeden jest
natažen. Na třetím obraze v právo nad branou spatřuje se Kristus ozářený u studně a Samaritánka. Nad
tím výše pod samou střechou jest ještě stuha.

302

STARÁ HRAD.

V předhradí nacházely se r. 1593 světnice pro čeládku, čtyři marštale, nad tím světnice písaře
důchodního a sýpky. V novější době tu bývaly hospodářské a důchodenské kanceláře, byty a j.; nyní jsou
tu většinou hospodářská stavení, byty správce, sládka: a služebníků. Kromě jedněch starých dveří a otevřené
chodby v právo od brány není tu nic znamenitého. Uprostřed dvora jest kašna, která tu již v 16. století
bývala. Zvláštní ozdobou předhradí jest kostel ve 14. století v ušlechtilém slohu gotickém postavený.
Pruty klenutí i v lodi i v kůru vybíhají z pěkně tesaných hlavic a sbíhají se v okrouhlé svorníky ; na
posledním z nich v lodi vytesán jest znak zakladatelů, totiž Viléma ze Staré z rodu pánů Pardubských.

V kůru v levo jest vchod ze zákřiští a stojí velký oltář, krásné dílo renesanční, nákladem Pruskovských
roku 1582 ze dřeva vyřezané. Mezi ozdobnými sloupy stojí sochy sv. Petra a Pavla (tomuto meč schází)
a uprostřed mezi tím křest Páně, Nad tím na Štítě jest obraz Páně a sv. Maří Majdalény a nejvýše kříž.

V právo a v levo od štítu jsou hlavy Ezechiela a Zacharyáše proroků. Malý oltář v levo stojící jest též
ze dřeva vyřezaný a malovaný, posvěcen jest na nebe vzetí Panny Marie, a pochází od Jindřicha Šlika
z Holiče (f 1650) a manželky jeho Anny Marie rozené hraběnky ze Salmu a Neuburka, jichž erby na něm
vyobrazeny jsou. Větší uměleckou cenu má třetí oltář v právo stojící, na němž jest vyřezán sv. Michal;
ozdobou pravou jest sličné vyřezaná hlava. Snad pochází tato ušlechtilá práce ještě ze 16. století a od
Pruskovských. V kostele jest několik náhrobkův a Ikromě toho dva zvony, jeden z r. 1481, druhý r. 1568
u Petra v Boleslavi slitý. Při vchodu kaple na každé straně nachází se erb z kamene vytesaný. V levo
od příchozího jest erb Pruskovských (jelen a dvoje podkovy) s nápisem : Georgius Pruskovsky liber baro
a Pruskov, Altenburk, et Zilicz et . . . . v právo jest erb Lobkovský s nápisem: Ursula Pruskovska
a Lobkovicz f. ejusdem conthoralis pp.

Hned za kaplí jest vlastní hrad, čtverhranaté stavení, dvůr též čtverhranatý zavírající a dvě
poschodí vysoké, jež ve zdech pochází ze starších dob, ale tvářnost svou nynější, ač ještě dosti starou,
obdrželo za Pruskovských. Největší stáří prozrazuje západní část, kdež v přízemí jsou sice dvéře štukovím
obložené z doby Pruskovských, ale v prvním poschodí dvě starodávná okénka nad sebou, na způsob střílen
zdělaná; vedlé v právo zazděn jest starodávný gotický portál a necháno tu jen pouhé ckno, nad nímž
jest zase malé čtverhranaté okno. V druhém poschodí téhož stavení jsou okna z doby renesanční. V přízemí
severní a východní Části jest kolonáda pěkně pracovaná, ale kromě jediného oblouku zazděná. Na východní
a jižní části rad přízemím bylo malování; zdá se, že: tu byla vyobrazena honba, neboť na východní straně
ještě viděti dvě nohy a na západní dva kance běžící. Sem a tam vidéti ještě kousek trávy nebo křoví
zeleného. Staveni to s množstvím svých oken jest z části pusté, neobydlené, z části patří k pivováru,
který jest k zadnímu hradu přistavěn. Jedna světnice, řečená šalanda, má ještě dřevěné táflování,
Jihovýchodní roh míval nějaké stavení ven povydané, které později vybouráno; o tom svědčí výklenky
oken s ozdobami malovanými, kteréž jsou po vybourání ve venkovské stěně.

K zadnímu hradu upravena jest za Pruskovských také brána do okrouhlá sklenutá. Nad ní jest
erb Šlikovský a nad ním výše obraz sv. Ducha, který vyplňuje štít. Nápis nad branou v levo jest:
Caesaribus Carolo, Ferdinando, Maximiliano et Rudolphe Tibi fidus in obsequio Pruskovia veteri de gente
Georgius ortcs, t. j. Jiří ze starožitného rodu Pruskovských pocházející, císařům Karlovi, Ferdinandovi,
Maximilianovi a Tobě, Rudolfe, ve službách věrný. V právo jest nápis : Ursula Lobkovia consociata thoro
post sibi tot requiem hac exoptat in arce labores haec statuit grati et nunc monumenta animi, t. j. Voršila
Lobkovská ložem sdružená po tolikerých námahách přejíc si míti odpočinutí v tomto zámku, postavila tuto
památku své vděčné duše. V právo jest obraz císaře Ferdinanda I., v levo císaře Maximiliana II., dole
nápis „Pelikán, mistr zednický 1811Á

Bývalé opevnění zrušeno snad již za Pruskovských, kteří přistavěli nová stavení na předhradí.
Také náspy na severní straně rozvezeny a jimi zasypány z části příkopy. V zadu za zámkem jest vchod
do sklepů. Tu jsou zasazeny čtyři kamenné desky, pocházející ze 16. věku. Na jedné jest Ceres s klasy,
na druhé Bakchus s nádobou, ve které jest réví vinné, na třetí Neptun s trojzubem, na čtvrté laňka
Dianina, lupení s nějakého stromu požírající.

Stará vyskytuje se prvotné jako zemanská tvrz. 2 e tu nebývali Templáři, může se skorém za
jisté pokládati, a co o tom psáno bylo, visí jen za slabé nitky. Prvním známým držitelem Staré byl
Arnošt ze Staré (f 1342), předek pánů z Pardubic, o němž již psáno v I. díle na straně 34. Týž odkázal
pořízením svým (dd. 1341, ale do r. 1340 náležejícím) tvrz Starou s vesnicí, městečko Libaň a vsi Hřměnín,
Važice a Sedliště manželce své Adličce místo věna jejího.' 2 ) Arnošt zemřel asi r. 1342 a ) a Adlička ho
některý rok potom následovala. Po její smrti ujali Starou starší synové Arnoštovi, totiž Bohuše probošt, Arnošt

') ČČM. 1839, str. 150. Graf Gesch. der Tempelherren,, str 93. a ) Glatzer Gescbichtsquellen. I. 72. 3 ) Reg. Vat.

STARÁ HRAD.

3°3

arcibiskup a Smil z Pardubic; je to viděti odtud, že si r. 1356 vsi Hřměnín a Važice, které postoupili před
tím kostelu Pražskému, zase vyměnili. 1 ) Potom však postoupena Stará (asi roku 1358) Vilémovi ze Staré \
nej mladšímu bratrovi, jenž byl r. 1360 purkrabí hradu Řečického. 2 ) Asi tehda byl zdědil také Pardubice
po bratru Smilovi, jsa již jediný z toho rodu, jenž měl potomky. Starší syn jeho Kuník připomíná se r. 1377
a potom neznámým způsobem sešel. 3 ) S druhým synem svým Smilem dal r. 1384 nove úroky pro špitál
Libaňský, poněvadž jeho posavadní úroky prodal, a při tom daroval i jisté úroky farářům v Staré, Psimicích
a Nadslavi. * *)

Asi tehda zavražděn byl pan Znata ze Skuhrova, jenž měl nějaká práva k panstvím Vilémovým
snad jako věřitel nebo manžel dcerky některého z předešlých pánů. Poněvadž dědiců po něm nezůstalo,
saženo na Pardubice a Starou právem odúmrtním (1384). Vilém sice odpíral, ale úředníci dvorští ]přece
dali za právo králi a těm, kteří na něm vyprosili (1385), a Vilémovi rozkázáno, by ve čtrnácti dnech po
sv. Markétě postavil se k rozdělení těch zboží. Když nepřišel, protáhla se ta věc až do podzimku r. 1387,
a tu nalezeno soudem zemským a dvorským, že králi a výprosníkům náleží šestina všeho jmění. Odebrali
tedy hrad Pardubice s několika vesnicemi, ostatních pět dílů zanechali Vilémovi a vyzvali jej, aby
dotčenou čásť vydal. Ten však mocně nyní odpíral, tak že se mu musil dáti list průvodní, aby mohl zase
státi před soudem. Poněvadž potom zase nestál, protáhla se ta věc až do r. 1390. Vilém svou hlavoiu nic
nedovedl a snad by byl i ostatek ztratil, kdyby soud zemský nad ním nebyl držel ruku. Podržel tedy
hrad a ves Starou, městečko Libaň, vsi Hřměnín, Važice, Sedliště, Psinice, Lopuč, Milkovice a několik
vesnic u Pardubic. 6 ) Smil prodal r. 1393 Starou, nežli však odstoupil, daroval kostelu zdejšímu čtyři Ikopy
úroku a r. 1393 dne 30. května prodal faráři zdejšímu s Čeňkem Veselským plat v Chotěticích. 6 )

Novým pánem Staré stal se Pavel z JenHeina , jenž ji dojista již v září r. 1393 držel. 7 ) Nedlouho
potom vyskytuje se také v držení hradu Bradlce a od r. 1402 několikráte jako patron kostelů na panství.
Od roku 1404 připomíná se s ním v pamětech syn jeho Jan , a oba činili rozličným kostelům dobrodiní.
Roku 1406 daroval s Mikulášem, farářem zdejším, platy v Lopuči a Chotěticích na stálou mši, kteirá se
měla sloužiti před východem slunce. 8 ) V mnohých písemnostech a listech doby té vyskytuje se Často, jsa
voláván za svědka nebo za rukojmě. Když pak stářím byl přemožen, odevzdal Starou a Bradlec synu
svému Janovi a zvolil si obyt v Novém městě Pražském, kdež r. 1420 řídě o domě svém tudíž, zanechal
jej manželce své. 9 )

Jan z Jenšteina byl se již před tím skrze Anéžku z Dubé, manželku svou, dostal v držení
Humpolce. Na Staré vládl již r. 1418, podávaje faráře do Psinic, ale hned potom Starou prodal. Novým
pánem byl Jan Kosteldk z Kostelce , jenž se připomíná r. 1419 jako patron kostela zdejšího. 10 ) Nějaký čas
potom zavládli tu vlády ky LoučenŠti z Kopidlna. Současně se připomínají jako páni na Staré roku 1433
Zdetiěk z Loučené a Stra?iiš z Kopidbia; tento totiž podával sem katolického faráře. 11 ) Zdeněk přebýval
tu dlouhá léta, neboť ještě r. 14Ó9 tu seděl. :2 ) Později seděl tu Jan z Vaidšietna , jenž nedlouho po r. 1503
směnu učinil s Janem Rašínem z Ryzemburka ; obdržev od něho zboží Hořické postoupil mu Starou záimek,
dvůr poplužný, ves celou, Libaň městečko a ves celou Sedliště. I3 ) Když tento r. 1517 zemřel, následoval
po něm syn jeho Petr , jenž byl vletech 1523—1537 podkomořím králové a maršálkem dvoru královského.
Manželku měl Elišku z Habřiny, která roku 1536 zemřela a v zámeckém kostele zdejším pohřbena byla.
Petr pak přečkav ji jen o rok umřel bojuje s Turky. Roku 1537 dne 9. října poraženo vojsko krále
Ferdinanda nedaleko Budina ode dvou baši tureckých, při čemž do 6000 statečných bojovníků z Čech,
Moravy a Slezska zůstalo. V té bitvě také Petr hanebně zahynul. u )

Po Petrovi zůstali sirotci Jan a Sezima } z nichž tento se po r. 1538 nepřipomíná. Jan pak došed
let svých soudil se r. 1543 s Albrechtem Šlikem z Holiče o 18 1 fl. uherských na zlatě a řetěz zlatý za
200 fl. uherských, kteréž po smrti n. Petrově od služebníků k sobě přijal, rozkázav si je vydati. 15 )
K panství Starohradskému, jež otcem r. 1523 o statek Zlivský rozšířeno, přikoupil r. 1551 Milkovice.
Později dostal se do nějakých závad, a to bylo příčinou, že prodal r. 1567 dne 23. Července zámek Starý
hrad s dvorem a všemi vesnicemi, tvrz Psinice, tvrz Milkovice a ves Zliv se sídlem pustým Kryštofovi
z Lobkovic a na Bílině. ,fi ) Nový pán odevzdal Starou zástavné Jiříkovi Pruskovskémw z Pruskova , jenž byl
ženat s dcerou jeho Voršilou z Lobkovic, a ačkoliv se odevzdání stalo před r. 1571 nebo téhož roku,
přece se Jiřík, jsa pánem v Slezsku osedlým, teprve r. 1584 k zemi přiznal. 17 ) První totiž právní skutek,
který Jiřík v Čechách vykonal, byl ten, že manželce své r. 1571 na panství Starohradském 12.500 kop
míšeňských věnoval. ,e )

*) Arch. kapit 2 ) Arch. Strahovský. Borový, lib. erect. I. 2. 3 ) Tadra, Acta jud. I, 228. 4 ) Borový, lib. erect. II. 212.

*) DD. 13. f. 7. *) Lib. erect. XII. 88, 96. r ) Lib. conf. ") Lib erect. XIII. a. 135. *) Knihy Novoměstské. 10 ) Lib. conf. "). Arch

zemský v Brně, lib. conf. n ) ČČM. 1839, str - * 4 7 - Paprocký o st. pan. 274. Arch. Olešnický ve Vratislavi. ,a ) Viz díl V. na str. 132.
,4 ) Arch. Třeboňský. Paprocký o st. pan. 361. ,5 ) Reg. kom. soudu, ,6 ) D Z, 58. L 28. ,7 ) D Z. 22. H 17. ,8 J DZ. 17. G II.

STARÁ. HRAD.

3°4

Jiřfk přestavěl r. 1573 zámek Starohradský, jak nápis nad první branou ukazuje. Výtečný tento
muž, o nčmž Paprocký dosvědčuje, Že byl pravý dvořák ve šprýmech panských a v hrdinských činech
muž slavný, čtyřem císařům sloužil, jsa naposled tajnou radou a nejstaršim komorníkem, což nápis nad
druhou branou doličuje. Byl též spanilý podporovatel učených mužův a dobrodinec chudiny. ') Poddaným
svým v Libám toho vyprosil při císaři Maxi mil ianovi, že městečko již vysazeno (1574) za město a erbem
nebo pečetí obdarováno. A poněvadž k němu byly cesty velmi žlé, bahnité a nepříjezdné, vymohl mu
téhož roku obdarování na clo. 2 ) Toho roku napsal také poslední své pořízení, v němž manželce své Starý
hrad za byt vykázal. 3 ) Zemřel r. 1584, zůstaviv syT\\y.JJa?ia Kryštofa a Oldřicha Desideria . Když tito se
roku 1593 dělili, dostal Oldřich na díl svůj zámek ,Starý hrad v nově s nemalým nákladem vystavěný,
v němž bylo drahné pokojů, vše od kamene zdělaných, totižto světnic, síní, komor, sklepů suchých
i hlubokých, k chování piva a vína pohodlných, kuchyně, pekárna, předhradí všecko od kamene vystavěné,
kdež ze zpod jest světnice pro čeládku, též čtyři marštale klenuté, v nichž se pres 40 koní postaviti
může, kovárna a stáje klenutá pro komorní vozy, nahoře nad tím pokoje, kdež úředník a důchodní písař
bydlí a některé sýpky pro sypání obilí udělané, před zámkem na předhradí v placu kašnu, do kteréž
voda pramenitá teče, kteráž se po trubách vede a odtud do pivováru pouští, při Samém zámku v předhradí
kostel klenutý, pěkně spravený, pivovár, cihelnu, vápenici, dvě jelení obory, tři vinice, chmelnici, mlýny,
dvory, město Libaň, vsi Starou, Sedliště, Mlýny, Važice, Rmenín, Ličen, Kříženec, Zliv, Psinice, Kelníky,
Křešice, Běchary, Únětice, městečko Třevač, Bystřici, Drahoraz s 23 4 osedlými, rybníky a lesy. 8 )
A poněvadž panství Starohradské jsouc pospolu v jednom okršlku pro mnohé příčiny a nepříležitosti, ták
že by tíž užitkové z téhož panství, kteří na ten čas byli, by vycházeti nemohli, na dva díly rozděleno
býti nemohlo, a tak i panství Bělské (jež dostal také Oldřich), jsouc statek zástavní, smícháno jest
s dědičným, a proto také rozděleno býti nemohlo, Oldřich, který Starohradsko a Bilskc dostal, bratru
svému, držiteli panství Pruskovského a Chřelického, 25.000 kop grošů českých dodati měl. 5 )

Oldřich měl tu hejtmana Jindřicha mladšího Šípá z Bránice 6 ) a byl ženat s Lidmilou z Lobkovic,
jíž 15.000 kop míšeňských věnoval. 7 ) Býval c. k. radou, komorníkem, a podlé svědectví Balbínova
dobrodincem kolleje klementinské v Praze a tamější knihovny. Paprocký mu připsal svůj štambuch
Slezský. Roku 1615 soudila se s nim paní Eliška z Lobkovic, viníc jej, že mu léta 1612 klénot, slově
anykl, na němž po jedné straně obraz sv. Vácslava a na druhé straně kříž s drahými orientálními dyamanty
vysázený, k věrné ruce svěřila, aby jej císaři Rudolfovi ukázal a po ukázání zase jí odvedl, ale maje jej
dávno navrátiti, toho učiniti zanedbal. Později se ta pře spokojila. 8 ) Bylť Oldřich také prchlivý. Když
r. 1616 Lorenc Paryž, komorník při úřadu nejvyššího purkrabství, suplikaci jistou k Johance ze Sulevic,
druhé jeho manželce, nesl a do domu jeho na Hradlčanech přišel, tu vyjda z druhé světnice jej stoličkou
podnožní v pravou ruku a v bok udeřil a potom na něj kord vytáhl. 9 ) Zemřel roku 1618, pojistiv věno
manželce své Johance.

Po bitvě Bělohorské ustanovil místodržitel Karel z Lichtenšteina Jindřicha Berku z Dubé, aby
se uvázal ve Starou a spravoval ji pro dluh císaři povinný. ,u ) Byli však i jiní věřitelé, zejména Vilém
z Lobkovic , jenž měl kromě toho i právo výplaty po dědu svém Kryštofovi starším, a proto se ve Starou
uvázal, věřitele spokoj i v. Vilém postoupil práva svého manželce Benigně Kateřině z Lobkovic , a ta prodala
r. 1628 „zámek Staré hrady u s panstvím Maximilianovi hraběti z Valdšteina, jako plnomocníku zřízenému
od Albrechta kníiete Frýdlantského. u ) Kníže připojiv Starou ke knížectví Frýdlantskému, v Staré co se
týkalo hospodářství pilně obstarával. Ze psaní Zachovalých viděti, jak se pilně staral o oboru svou Jelenku
u Staré a o vinice, nařídil též, aby se na Kobylím poli dva silní psi na vlky drželi, již by na ně dobře
doráželi. n ) Po smrti knížete a zrušení knížectví Frýdlantského bylo panství Starohradské, hrubě od
nepřítele spustlé, vedlé císařského poručení d. 1635, 27. ledna k správě postoupeno Jindřichovi hraběti
Štikoví , a r. 1637 mu i s panstvím Velišským a Vokšickým za jeho zadržalou službu vojenskou dědičné
a beze všech závad odevzdáno. ,3 )

Jindřich, C. k. polní maršálek, skrze tehdejší válku švédskou téměř bez přítrže od panství svých
vzdálen, zadal jich vládu muži šlechetnému a ve věcech hospodářských zběhlému, totiž Adamovi Rodovskému
z Hustiřan. Vladyka tento, „muž prastarého mezi vladykami rodu“ (jak poznamenal Balbín), oddav se
hned z mládí na umění hospodářské, kteréž tehda schudlí zemané na panstvích rádi přejímali, nabyl
v něm až do té doby, kde si jej Jindřich oblíbil, veliké zkušenosti, a bylť v krajině této tak dobře
a chvalně na slovo vzat, že jej Jindřich na místě svém plnomocníkem čili regentem na dotčených panstvích

') ČČM. 1839, str - M 7 - 8 ) Arch. městský v Kopidlně. 3 ) DZ. 22. L 27. ') DZ. 169. E 10— F 22. B ) Reg. kom. soudu.
r ‘) Arch. Boleslav. 7 ) DZ. 130. J 18 8 ) Reg. kom. soudu. *) Tamže. ,0 ) DZm. 61. A 20. »') Arch. Roudnický. DZ. ru. C l6. ,s ) ČČM.
1839, * 49 - ,s > Bílek, děje konf. 787. Viz díl V. na sir. 261.

STARÁ HRAD.

305

Z portálu ve hradu Stará.

ustanovil. Za obydlí vykázán mu starožitný zámek Starohradský. Řídil panství svéřená chvalitebně, tak
že za to od hraběte Jindřicha vždy větší důvěrností, od poddaných však vždy větší láskou byl poctěn
a odměňován. Vychvaluje se na něm v letopisech jezovitské kolleje Jičínské, že byl překrásných ctnosti
a vzácnou Čistotou svědomí nad ně vynikal, jsa mimo způsob tehdejší ve všem střídmý. Nikdy nebyl
viděn spilý, nikdy hněvaje se nevydával od sebe potupného slova. K tomu všemu vedla jej jeho zbožná
mysl. Přidal se také k Jičínské společnosti Mariánské, čímž jezovitům Jičínským způsobil velkou radost,
tak že v něm velikého svého příznivce ctili, a za ředitele téže společnosti vyvolen jest. Zemřel roku 1648
dne 14. května a pochován v kolleji Jičínské. *)

Hrabě Jindřich, muž plný ušilo vnosti, poctivý a statečný vojín, který pro svou spravedlnost
a paměť, neméně i pro své vědomosti ch valné byl znám, zemřel r. 1650 dne 5. ledna. Kromě dcery měl
jediného syna Františka , jenž byl při smrti otcově v klášteře kartouzském v Lovanech. Nabyv plnoletosti
uvázal se v panství otcovská, k nimž i Planá patřila. Rozličné závady tížily jej, tak že se rozhodl nějaké
ze svých panství prodati. Z té příčiny dal sestaviti roku 1660 dne 16. října taxu panství Starohradského,
z niž dovídáme se, že byl zámek zdejší v dobrém stavu, maje drahně veselých světnic, ale nevyhnutelné
příslušenství tehdejšího věku, pálenku. a ) Patrně byl úmysl jeho Starou prodati, ale sešlo z toho a prodána
r. 1665 Planá. Zemřel r. 1675. Ženat byl dvakráte. Z prvního manželství pocházel syn František Josef ,
z druhého Leopold Josef \ Starší syn byl posledním pořízením otcovým ustanoven za dědice svěřenství
Staré a Kopidlna (roku 1672 dne 27. října zřízeného), tak aby mladšímu bratru ročně jistou sumu peněz
vyplácel, tento však odpíral takovému pořízení a vyhrál u soudu zemského, který mu přisoudil čtvrtý díl
vší pozůstalosti (1684). Tedy r. 1686 dne 1. června zdělány na Kopidlně dílčí cedule na čtyři díly, totiž
VeliŠský, BartouŠovský, Starohradský a Kopidlanský. Leopold volil si první díl, a tak zůstaly ostatní tři
Františkovi.

František, c. k. tajná rada a president komory dvorské, dobře hospodaře přikoupil panství
Velišské jakož i drobné statky Bílsko, Chyžice, Jičíněves, Vršce, Češov, Drštěkryje, Hubojedy, Samšinu,
Mačko v, Keteň. Zemřel r. 1740, nezůstaví v z dvojího manželství dědiců přirozených. Tím způsobem stalo
se, že se dostalo svěřenství Františkovi Jindřichovi y synu dotčeného Leopolda. Tento byl c. k. tajnou
radou a nejvyšším maršálkem království Českého a zemřel r. 1766. V držení svěřenství následoval po něm

*) ČČM. 1828, 8V. 4., str. 97. *) Arch. Třeboňský.

Hrady a zámky České X.

41

306

KOPIDLNO ZÁMEK.

syn jeho Leopold František , jenž byl presidentem dvorské komory a již roku 1770 dne 26. Června zemřel.
Syn a nástupce jeho Josef Jindřich stal se r. 1783 radou nad apelacími, r. 1786 jmenován byl mimořádným
vyslancem na Kodaňském a r. 1788 na MohuČském dvoře, stal se r. 1790 c. k tajnou radou, získal zase
VokŠice, Bartoušov a Jičiněves před tím odcizené a zemřel r. 1806 dne 13. prosince. Syn jeho František
Jindřich (nar. 1789) byl c. k. komoří, skutečnou tajnou radou a generálem jízdy. Bojoval za povstání
v Uhřích a r. 1859 ve Vlaších. Zemřel ve Vídni r. 1862 dne 17. března. Jeho jediný syn Jindřich František
zemřel před otcem (1859), pročež stal se dědicem svěřenství hrabě Ervin Slik (nar. 1852).

KOPIDLNO ZÁMEK.

městě Kopidlně ode dávna bývala tvrz, zeman ské a panské sídlo. Zdejší sousedé nechtíce
tomu místa dáti, že by stará tvrz na místě nynějšího zámku stávala, hledali ji, jedni na
místě řečeném „homolka", na břehu rybníka zámeckého, které místo jest věru vyvýšeno,
a druzí na tak zvaném „sklípku" jižně od města, kdež jest návrší a velikánský dub, asi
250 let starý, který mocné své větve široce rozkládá. Ale ani tu, ani tam není nejmenší
památky, Že by tu byla tvrz stávala, nýbrž všechny známky svědčí proti tomu Za to jest
nynější zámek polohou svou, ač stojí nízko poblíž rynku a proti kostelu, nejpříhodnějším
místem pro tvrz středověkou. Neboť stojí při samém rybníce Městském, z iněhož se mohly
příkopy nadýmati vodou, a že tu jednou příkopy byly, tomu nasvědčují nejedny známky,
zejména dotvrzuje se to, když se okolo zámku kope.

Zámek jest nyní veliké stavení, založené do čtverhranu a Čtverhranatý dvůr zavírající,
tak že jsou pokoje na třech stranách a na Čtvrté východní pavlač se sloupovím, nejnovější
stavení na zámku. Podlé pověsti jest nejstarší čásť severní, což se asi s praivdou srovnává,
a po ní nejstarší západní čásť; později prý přistavěny ostatní. Kromě brány štukovím obložené,
která pamatuje 17. věk, jest vše na zámku úpravy novější. Jako památnosti ukazují se
cenné obrazy, zejména dva malíře Roma, na nichž vyobrazeno jest stětí Já.chyma Ondřeje
Šlika (1621, 21. Června) a dobytí Rábu generálem Šlikem r. 1849. Ve zbrojnici jest pěkná
sbírka zbraní středověkých i nóvýčn, mimo jiné t houfniče v s suti nach hradu Velišé
nalezená. Bohatá knihovna, v níž jest mnoho starých důležitých rukopisův a cenných tisků, přestěhována
r. 1884 do JiČíněvsi J )

Že nynější zámek povstal z několika Částí v rozličných dobách postavených, dotvrzuje se i starými
pamětmi. Roku 1548 popisují se na novém domu síň, spodní sklep po levé straně vyj douč na tu síň, na
též síni druhý sklep pod týmž schodem, světnice nedodělaná, a z též světnice sklep a pod tím sklepem
také sklep, a zase pod tím sklepem pět sklepů, sklep po pravé straně vyjdouc na tu síň a při té straně
ostatek téhož domu a stavení nedodělané, a ten sklep, jako se v něm chléb chová a sklejp k vínu a pivu
chování, jdouc dolů po schodě po pravé straně. A na témž domu druhá síň před tou světnicí. Připomíná
se také starý dům, kuchyně stará, domek s pokoji, který jest u vrátného světničky. 2 ) V taxe roku 1660
k prodeji panství vydané psáno jest, že zámek jest docela nově a s velikým nákladem postaven. 3 )

Kopidlno vyskytuje se napřed jako vesnice s tvrzí a r. 1322 sídlo nějakého Petra z Kopidlna,
jehož rod není znám. Později se tu zakoupil jeden pán z Kravař , totiž V ok z Kopidlna , jenž přitiskl
r. 1340 pečeť svou k pořízení pana Arnošta ze Staré a r. 1341 výpověd činil mezi Oldřichem z Kostelce
a řádem křižovníků. 4 ) Nějaký čas měl také při, poněvadž zabral nějaký statek kláštera sv. Jiří. 5 ) Nástupce
jeho Vlnek z Kopidlna způsobil, že kostel Kopidlanský, posud k faře Drahorazské patřící, byl roku 1361
oddělen a na kostel farní povýšen, začež Věnek kostelu Drahorazskému slušnou náhradu učinil. 6 ) Byl
tu ještě r. 1377 a snad později pánem. 7 ) Na spásu duše jeho darován nějakým kněžím pllat v Kopidlně,
ale poněvadž se tak stalo bez svolení královského, zabrán jest týž plat ke komoře králíovské. 8 ) Snad
daroval týž plat Bolek z Radova (?), nástupce jeho, jenž se r. 1380 jako patron kostela zdejšího připomíná.

') Kopidlno od G. S. V Jičíně 1884. *) DZ. 46. L 27. 3 j Arrh, Třeboňský. *) Tab. vetust. 335. Reg. IV. 406, 806.
s ) Tadra, Canc. Arňesti 46. 6 ) Borový, lib. erect. I. 29. *) Tadra, acta jud. 198. B ) DD. 14. f. 26.

KOPIDLNO ZÁMEK.

307

Ve třech letech potom koupil Kopidlno Zdeněk z .Nadslavě, jenž měl na štítě svém modrém
kozí hlavu z polovice bílou a z polovice černou. Od něho pošli potomní vladyky z Kopidlna. Pánem na
Kopidlně byl již r. 1383 a kromě toho držel i Nadslav a Loučeň. Před r. 1387 zemřel, zústaviv sirotky
Jana , Zdeňka neb Zdenatu , Straniše a Vácslava . Jan byl roku 1392 již plnoletým a od té doby spravoval
statky s bratrem Zdeňkem, zejména sázel faráře do Kopidlna a jiných farních kostelů v. Asi okolo r. 1403
oddělil se, bydlil na Loučeni a stal se praotcem Loučenských z Kopidlna. Zdeněk zůstal napřed ve spolku
se Stranišem neb Straníkem (1400), kdežto Vácslav oddal se stavu duchovnímu a farářoval na rozličných
místech. Když pak si Straník koupil Kněžice, kdež zrostla větev Straníků z Kopidlna, podržel Zdeněk
Kopidlno a Nadslav, a oženiv se s Annou, dcerou Markvartovou z Údrnic, s ni se dostal ke jmění.
Připomíná se do r. 1419. Po něm následoval syn Zdenata , odjinud též z Drahoraze řečený, jenž byl r. 1440
na sjezdu Čáslavském a r. 1448 při dobyti Prahy. Když před r. 1463 zemřel, byl Zdeňkovi synu nezletilému
Zdeněk z Loučené a ze Staré poručníkem. Zdeněk byl plnoletým již roku 1468, kterého pomáhal straně
Poděbradské, a připomíná se do r. 1498, jsa nejednou za svědka v rozličných bězích soukromých ptáván. 3 >

Zdeňkovi synové byli Jiřík , Zikmund a Jan Jan nejmladší, jsa asi 24 let stár, r. 1506, 3. října
o výročním trhu Pražském zavraždil zemana Jana Cukra z Tamfeldu. Poněvadž práva měst Pražských
ukládala náhlý soud na všechny zločiny spáchané o výročních trzích, jakmile vyzvoněn byl na radnici
mír a dáno znamení, že počíti měly obchody, byl Kopidlanský ihned jat a uvržen do vězeni. Odsouzen
byv potom Danielem Roušem purkmistrem a třemi radními, bez vědomí a vůle ostatních pánů, sťat v samý
večer pod pranéřem beze vší správy duchovní prosebně žádané. Že k tomu Pražané měli právo, nepopíráno,
ale za výtržnost a ukrutnost váženo, že odepřena duchovní správa, a poněvadž mezi městy a vyššími
stavy přátelství nebylo, pokládalo se za to, že Pražané tak z úmyslu na zlehčení a urážku šlechty učinili
Bratr sťatého Jiřík povstal ne bez pohádání některých šlechticů ku pomstě neslýchané; zapsav díl svůj
matce a bratrovi dne 18. července r. 1507 zhostil se z království Českého, vzal odpuštění od krále, jemuž
poděkoval, že mu byl pánem milostivým a laskavým, a vší zemi opověděl. Maje 200 koní a 100 pěších
jal se hned činiti Pražanům škody ukrutné a bezpočetné. Tito podávali se s ním sice na cestu právní,
on pak přijev potom za g-lejtem na Hradčany podával jim smíření pod výminkou, aby za duši bratra jeho
sťatého způsobili kaplana na Prosíku, kdež byl pochován. Ale když žádná z těchto cest nevedla ke smíru,
páchal Jiřík po dvě léta ohavnosti, jichž podrobné vypravování příčí se citu lidskému. Jako nějaký
všudybud přepadal Pražany, jich spojence a poddané, kdekoli se mimo zdi městské ukázali, osekával jim
bez milosrdenství ruce, nohy, nosy, zapaloval a drancoval městečka a vesnice, a zmizel vždy zase, kdykoli
se veřejná moc sbírala k pronásledování jeho. Když ty věci trvaly rok, vydali i král i soud zemský
přísná nařízení proti Jiříkovi, ale ani přemoci ani jiti nedovedl ho žádný, poněvadž měl veliké množství
přátel, kteří ho přechovávali. Pražané jsouce těmito příhodami podrážděni, dopustili se nového unáhlení.
Nastrojili zemana Vácslava Kavana z Dědibab, že s jejich lidem obořil se branně na Kopidlno a nadělal
tu drahně škod. Poněvadž to byl však statek dědičný Zikmundův a věnný Elišky z Nemyčevsi, pohnáni
jsou Pražané od nich (jsoucích stranou pokojnou a se zemí trpící), aby Kavana jako služebníka svého
postavili na soudě zemském; když pak ho nepostavili, nalezeno žalujícím stanné právo na Pražanech, na
kteréž se nyní všecko svedlo. Konečně přestaly obě strany mocně na králi samém, který (r. 1509) vypověděl
takto: 1. Jan Kopidlanský nebyl sťat pro Žádnou věc, kteráž by jeho cti byla ke škodě. 2. Jiřík odpovědí
Pražanům a potom obyvatelům království nic proti své cti a dobré pověsti neučinil; válka má minouti
a strany si jí nemají ničím zlým vzpomínati. 3. Staroměstští dají Elišce a Zikmundovi za nepostavení Kavana
5500 fl. Tedy všecky spáchané ukrutnosti a ohavnosti, všecko prolévání krve nevinné a nesčíslné škody
dány byly v zapomenutí, poněvadž se nejednalo mezi stranami o nic jiného než čest. c ) Co se potom
s Jiříkem dálo, není nám známo.

Zikmund vyprosil Kopidlanským při králi Vladislavovi majestát na dva výroční trhy, téhodní
trh a clo (1514, 30. Novb.) a při králi Ludvíkovi udělení erbu takového, jako měl sám (1513, 9. Mart.).
Sám jim pustil r. 1524 dne 1. února solnici, plat ve Mlýnci, který n. Zdeněk otec jeho k záduší odkázal,
váhu při výročním trhu, clo a hájek nad Kopaninami. 3 ) Roku 1527 prodal Kopidlno tvrz, dvůr a městečko
s podacím a ves celou Cholenice Vácslavovi Haugviccrvi z Biskupic . 4 ) S tímto soudila se r. 1532 Markéta
Roušnice z Prahy proto, že dostav psaní, aby se ujistil Bílkem Němcem, kulhavým krejčím z Běchar
a Ješkem z Vršec, škůdci jí Markéty, na kteréž jeden lotr v Bydžově při trápení vyznal, je k popravě
do Hradce Králové vydati nechtěl. 5 ) Vácslav zemřel roku 1535 dne 27. května, zústaviv vdovu Johanku
z Klinšteina a syny Jindřicha , Jana a Ladislava.*) Ti se r. 1548 dělili. Jan dostal polovici tvrze Kopidlna,

') Vývod pánfi z Kopidlna (můj rukopis). 2 ) Palackého dějiny. s ) Arch. Kopidlanský Manželka jeho Beatríx. *) DZm. 3.
E 23, 8. B 23 £ ) Reg. kom. soudu. *) Tamže, DZ. 2. Z 5. Veleslav, kalend.

41

308

KOPIDLNO ZÁMEK.

Kopidlno zámek.

díl dvoru a dědin, dil městečka a jisté úroky, Ladislav dostal druhou polovici tvrze, dvoru a městečka
a ostatní úroky ve Pši, Cholenicích, Budčevsi, Mlýnci a Židovicích, Jindřich konečně dostal statek
Nepokojnici od mateře za nezletilosti jich přikoupený. *)

Ladislav zemřel záhy a polovice jeho dostala se nápadem bratru Janovi. Týž prodal roku 1559
zámek Kopidlno s městečkem, vsí Pše, Češov se svobodným dvorem, Slavostiee, Židovice, Vršce, Cholenice,
Mlýnce a Budčeves Kryštofovi Robmhdpovt z Suché.**) Tento seděl tu dlouhou řadu let, maje r. 1589 za
úředníka Vácslava z Plakvic- 8 ) Zemřel r. 1592, zůstaviv z manželství svého s Marjanou z Tetova syny
Kryštofa a Baltazara y jimž statek Kopidlanský odkázal, a dcery Mandalénu a Elišku. Zří div poručenství
nad dětmi nezletilými zavázal dědice mimo jiné, aby poručníkům za jich práci po 1000 kopách míšeňských
vydali. 4 ) Z mladých pánů proslul Baltazar jako práč a nepokojný člověk, který příčinu ke svádám dával.
Již r. 1594 slyšeti musil v Praze slova, „že co připověděl, všecko lhal u . V listopadu r. 159Ď jsa v městečku
v domě Vácslava Halamy z Jičína bral sobě příčinu k Vácslavovi Kapounovi, slovy nepříjemnými jeho
k bitvě pobízel a potom dobyv kordu na něho bodl. Za to by ho byl roku 1599 Jan Přech Třemeský ze
Železná před zámkem málem zabil, kdyby jej Vilém Strupín nebyl vzal do náručí. Roku 1600 po Třech
králích byla velká pranice na zdejším zámku. Baltazar dobyl kordu na Jáchyma Šourka z AbŠoru a jej
v tvář a pravou ruku přes prsty udeřil vida, Že Jáchym při sobě zbraně nemá. Za to Jáchym s dvěma
pomocníky se hnali za ním, když již na odpočinutí do ložnice šel, a tu naft dobytými zbraněmi sekali. 6 )
Nešetrně mluvil Baltazar roku iďoi na Sloupně o Jindřichovi Kamenickém z Vitiněvsi, že jest zloděj, že
ukradl mu kůži medvědí, a proto že není hoden mezi dobrými lidmi býti, a i ten, kdo by s ním jedl
a pil, Že musí jemu rovný býti. 6 ) Za to zase Baltazar, když se sešel r. 1604 s Frydrychem Lukaveckým,
mluvil potupné o Samuelovi z Nejepína řka: „Jsi múj švagr a dal jsi sestru svou tomu Šelmě, ježto není
nežli šibal, podvodník, kterýž poctivosti nemá a jest ji odsouzen.** 7 ) Baltazar stal se hejtmanem kraje
Hradeckého; zemřel roku 1616 dne 4. ledna a jest pochován vedlé otce svého v kostele Kopidlanském.

1 ) DZ. 46. I. 27. s ) DZ ^7. A 6. 5 ) Para. arch. X. 553. 4 ) DZ 126. E 15 s ) Lleg. komorního soudu. DZra. 122. J 5.

fl ) DZm. 37. F 14. 7 ) DZm. 38. G 19

TVRZE V OKOLÍ LÍBANÉ.

3°9

Několik dni po jeho smrti (12. ledna) vydán jest Kopidlanským majestát, který jim n. Baltazar vyprosil,
totiž Že jim výroční jich trhy na příhodnější dni přeloženy, třetí trh přidán a konečně potvrzen majestát
krále Vladislava na vybíráni jarmarečného (po bílém penízi ten týden před jarmarkem a opět po něm
též po bílém penízi *).

Dědicem Baltazarovým stal se Jan Rudolf Trčka z Lípy , na Opočně, Smiřicích a Světlé, JMC.
rada, jemuž byl Baltazar roku 1614 Kopidlno zapsal, kdyby měl bez dědiců mužského pohlaví zemříti.*)
Trčka udělil r. 1619 Kopidlanským list milosti a obdarování, aby mohli o statcích svých svobodně říditi
a je odkazovati, a upustil od odúmrtí, které posud páni na nich brali. Sám jsa víry pod obojí nedělal
poddaným ve víře nátiskův, ani když sám k víře pod jednou přestoupil, za to však, když manželka jeho
Maří Majdaléna Trčkova z Lobkovic Kopidlno, BartouŠov a Újezd Albrechtovi z Valdšteina směnou za jiné
statky postoupila (1624^, a Kopidlno ke knížectví Frýdlantskému připojeno bylo, nastaly nátisky ve věcech
víry. Roku 1629 přišel jezovita P. Vácslav Halerius s vojáky do Kopidlna, kdež měšťanstvo od nich na
radnici sehnané slíbilo, že podlé císařského a knížecího rozkazu přestoupí k víře katolické.*) Halerius
a druhý jezovita Jan Nezovius o obrácení Kopidlanských s takovou opravdivostí pracovali, Že se apoštolově
Kopidlanští jmenovali. 4 )

Kníže připojil Újezd k panství Hořickému, BartouŠov pak s Bílskem prodal v manství, učiniv
ostatek s Kopidlnem komorním panstvím. Po jeho smrti postoupeno též panství r. 1635 a dědičně odevzdáno
r. 1638 Zikmundovi Ludvíkovi hraběti z Dytrychšteina y c. k. radě a presidentu komory dvorské, za jeho
pohledanosť 80.000 fl. z císařské milosti jemu vykázaných i s jednoměsíčním platem, náležejícím pluku
bratra jeho zemřelého, proti Čemuž povinen byl ujistiti na panství 20.000 fl. klášteru Valdickému. 6 )
Směnou roku 1638 dne 21. května učiněnou dostalo se Kopidlno Jindřichovi Slikovi z Holiče , polnímu
maršálku a presidentu dvorské válečné rady. Za něho zkoušelo městečko mnoho skrze vpády Švédů,
kteří domy pálili a obydlí vytloukali, a to až do míru Vestfálského. Šlik, jak se zdá, zámek postavil asi
tak, jak se dnes spatřuje, neboť roku 1660 nazýval se zámkem novým, velkým nákladem vystavěným,
s některými krásnými pokoji, sklepy, komorami a ostatními příležitostmi. 6 ) O pozdějších držitelích již
shora mluveno.

TVRZE V OKOLÍ LÍBANÉ.

BĚCHARY.

y es Břchary n samého ICopidlna ležící vyskytuje se již r. 1295
a byla od té doby jměním biskupským a arcibiskupským
na panství, které se nazývalo druhdy Běchařským, druhdy
ŽerČickým. "*) Roku 1382 připomíná se zdejší purkrabě Bo
hanec, což vede k domnění, že tu tehda stávala tvrz. Za husitských
válek zastaveny a seděl tu později Jan a Bichar , vlastně z Pařezu
řečený. 8 ) Na počátku 16. stolet* seděli tu Halamové z JiČitta. Jeden
z nich pomáhal Kopidlanskému proti Pražanům, a když lidi najímal,
aby Hradec vypálili, jat jest cd Hradeckých a tu zmučen ; potom
vydán jest Pražanům, kteří ho dali r. 1509 stíti. e ) Syn jeho Jan
Halama držel dvůr v Bčcharich r. 1524, kdež zpečetil obdarování

Kopidlanských, a ještě r. 1543. ,0 ) Dvůr ten držel r. 1569 Diviš
Tun*chodskjt z PobHovic, kdefto ves patřívala před tím k Chotě-
Šicům Roku 1564 koupil ji Zikmund Anděl z Ronovce od Jindřicha
Haugvice, ale když ji chtěl král r. 1569 vyplatiti, postoupil mu ji. ** * * * )
Prodána k dědictví a patřila ke Staré, ale r. 1607 prodal ji Oldřich
Desiderius z Pruskova i se dvcrem přikoupeným Baltazarovi Robm-
hdpovi ze Suché, jenž ji připoil ke zboží Kopidlanskému. ,a )

*) Arch. Kopidlanský. *) DZ. 137. D 4. s ) Bílek, reform.
katol. 153 4 ) Světozor roku 1874, 5 t r - 59 ^ — 599 - S ) Bílkovy děje

konf. *) Arch. Třeboňský. ’) Emler, urbáře, Tomek, děje Prahy
III. 43. 8 ) Arch. gub. Paprocký o st ryt. 285. 9 ) Staří letop.

289, 291. ,0 i Arch. Kopidlanský, reg. kom. soudu. ") Reg. kom

soudu. '*) DZ. 182. P 10.

BUDČEVES.

fl Budčovsi (špatně Bučovsi, správně Budce vsi), vesnici
v blízkém okolí Kopidlna ležící, spatřuje se tvrziště posud
mokrým příkopem zavřené. *) Čásť vsi patřila r. 1349 a v po-
* tomních dobách k arcibiskupskému zboží Běcharskému, 3 ) ale
kromě toho tu bylo zboží vladycké s tvrzí. Roku 1393 zemřel tu
Pelek, syn Zdislava z Újezdce, po němž tvrz a dvůr spadly na
krále. 3 ) Roku 1433 seděli tu Bohuslav a Driek z Budlevsi , synové
Cholynkovi, tuším Divišovi z Chojymc, po němž zůstala vdova
Anna, majíc v Budčevsi 600 kop věna. Jako synové její připomínají
se Jarek a Bohuslav, 4 ) jimž r. 1437 umírajíc odkázala věno své. 6 )
Bohuslav z Cholynic a v Budčevsi připomíná se roku 1437 a seděl
r 1443 na Jílci. 8 ) Okolo r. 1488 připomíná se Divil Cholynka
z Budčevsi . 7 ) Statek zemanský přikoupen pak ke Kopidlnu a bý-
valý statek biskupský také se k němu dostal, když Ferdinand I.
r. 1 530 sedm člověků v Budčevsi postoupil Vácslavovi Haugvicovi
z Biskupic směnou za lidi jeho ve Cviněvsi. *)

*) Pam. arch. XIV. 606, ČČM. 1840. str. 136

8 ) Arch. kapit Tomek, děje Prahy III 35

s ) DD. 13 f. 20.

4 ) Arch. zemský v Brně, manual Většího m. Praž. f. 14.

6 ) Kniha Praž. č, 31.

8 ) Rel. tab. II. 186, 264.

7 ) Rel. tab. I. 158, 159.

•) Arch. gub.

3«o

TVRZE V OKOLÍ LÍBANÉ.

CHOLENICE.

Samého Kopidlna jest ves Cholenice (staročesky Choly-
nice), v niž se v první polovici naŠího století zbytky nějaké
tvrze spatřovaly. Roku 140! drželi ves tu s tvrzi bratří
Drslav jinak Drhan a Vácslav z Cho leníc f kteří darovali
tehda na vesnicích svých Bílskn a Židovicich úroky pro nově zalo-
žený oltář v kostele Běcharském, k Čemuž přidal Drslav, maje tehda
také posvěcení duchovní, r. 1407 plat v Sovenicich. Při králi Vác-
sla^ovi pak vyprosil, aby ten plat na věčné časy při témž oltáři
zůstal. ') Drslav připomíná se naposled r. 14I9, když plat, který
někdy v Cholenicích ke kostelu Běcharskému daroval, na ves Sove-
nice převádě]. , ) Jak se zdá, rozdělili se oba bratří. Drslav držel tak
poplnží zvané pordtji Drhanovské, které koupila od něho paní
Vrata z Lomnice. Roku 1433 a 1434 na něm rozličné platy pro-
dávala. Druhon čásf, snad někdy Vácslavovu, totiž tvrz, dvůr, po-
pi uží, rybníky, lesy, louky a plat ůroČoí, držel pak Diviš Cholynka
b BuČevsi a prodal ji před r. 1431 rytíři Alexandrovi z Drahoraze,
který r. 1433 peníze splatil Bohuslavovi a Držkoví, synům Divišo-
vým. 3 ) Tito pak seděli na Budčevsi a Jilci. Cholenice připojeny
ještě v 15. století ke Kopidlnu, a tvrz zdejší pak zanikla.

VAROBYLE.

vsi Mlýnce (blíže Kopidlna), v lese, kudy nyní jde dráha
z Roždalovic, stávaly dříve tvrz, dvůr a ves řečená Varo-
byle, z nichž na ten Čas nic nezbylo, nei skromné známky.
U lidu slově dosud jedna louka Varabule. 4 ) Roku 1408
držel to zboží Jan s Ujkovic , odjinud z Slivna , když tu získal
klášter sv. Tomáše v Praze čtyři kopy platu na třech lidech ose-
dlých a r. 1409 dokoupil plat ten. Klášter pak svěřil ty lidi k opa-
trováni Janovi Loučenskému. s ) Této části duchovní zmocnil se po
husitských válkách Čapek z Zaluían , ale nemaje na to jistoty, musil
ji r. 1454 vydati. •) Zemanská Čásť zatím se dostala k Roždalovicům ;
r. 1523 a 1525 držel ji Jan mladší Křinecký z Ronova , jenž ji pak
prodal Hynkovi Haugvicovi z Biskupic . 7 ) Když pak tomuto král
Ferdinand r. 1533 i tu duchovenskou čás£ výměnou postoupil, byla
celá ves při zboží Kopidlanském. Když pak zanikla, zůstala v lidu
pověst o velikém městě, které tu stávalo.

ZLIV.

Jjj edaleko Libaně jest kostelní ves Zliv, v níž před časy tvrz
zemanská bývala; nicméně bývala ves rozdělena. Taknapř.
seděli tu r. 1357 Mikuláš s dětmi a bratří Hotart, JeŠek
a Jan a konečně Buz^k. Když pak Buzek tu plat nějaký
klášteru Břevnovskému odkázal, slíbil Hotart s Janem synem svým
nejstarším (1372), že jej náležitě odevzdá. 8 ) Hotart zemřel před
r. 1383, zůstaviv vdovu Petronillu, kteráž asi r. 1395 zemřela. 8 ) Od
té doby byl tn hlavně dvojí rod, Drštků a Pomazanků. Petr Poma-
zánka připomíná se r. 1383, zemřel před r. 1393, zůstaviv vdovu
Zdenn; syn(?) jejich Matij Pomazanka byl roku 1409 úředníkem
u pánů z Vartemberka a v tu dobu také spolupatronera kostela
Zlivského. V drženi jeho dílu vyskytuje se potom nějaký Mikuláš. '*)
Jan DrStka z rodu vlády k z Labounč a bratr známého děkana
Zdeňka z Labouně **) býval v letech 1397— 1398 purkrabí na Veliši

') Lib. erect. V. 152, VI. 211 , DD. 16. f. 8. 3 ) Lib. erect.

X. 109. s ) Arch. zemský Brněnský, arch. č. IL 62. *) ČČM. 1840,
str. 137. *) Rel. tab. II. 48, 58, codex Thomaeus. Po něm seděl
tu Petr Pechlin z Doubravice ( 1 4 1 2). jenž r. 1415 zemřel. (DD. 15.
f. 62.) Arch. kapitulní. Viz i arch. gub. k r. 1494. 7 ) Reg.

komorního soudu, ČČM 1840. fl ) Dobner, Mon. VI. 92, lib. conf.
‘1 DD 14 f 8, rel. tab. I. 477 i0 ) DD. 14. f. 64, lib. cont

J '} Acta jud

a potom nade všemi statky pánů Velišských, v letech 1393- 1411
vyskytuje se také jako spolupatron kostela Zlivského, ale s farářem
nemohl se srovnati, nýbrž činili si všelijaká přík oří, bránice si cesty
a mosty; Drštka kromě toho zabavoval užitky. Z té příčiny byl
odsouzen r. 1409, aby těchto nenáležitostí zanechal, desátky z obili
hned na poli odváděl a sýry a vejce bez obmeifkáni vydával. Při
té výpovědi byl také panoše Jan Duspivo ze Zlivě přítomen. ')

Od r. 1415 vyskytují se jako samotni držitelé Zlivě Hynek
Drštka a Jindřich ze Zlivě. Hynek, muž přísně (katolicky smýšlející,
„poněvadž svědomá věc každému v této zemi české Člověku jest,
kterak pohříchu pro nesnáze, veliké bouře a neřádné neposluše Dstvi
a vystoupení z církve svaté práva býti nemohou' 1 , zapsal r. 1422
tvrz, dvůr a ves Zliv a jmění své v Hřměniné a Vážících Mikuláši
c Rovni a Mikšovi z Ratni strýcům svým. Ale po jeho smrti usa-
dili se tu zeman é víry pod oboji, pročež král Zikmund Zliv mínil
zabraň. a ) Hynkův snad syn byl Vácslav Drštka ze ZlivS, jenž před
r. I454 zemřel. Tehda byl i Mikuláš Rovenský, jenž byl psaným
držitelem Zlivě, již mrtev, pročež si nápad po něm Markvart
Bradský B Ldbouni vyprosil.*) V držení Bradských z Labonne,
potomků Markvartových, zůstala Zliv až do rok u 1525. Dostala se
totiž dělením bratrským Petrovi Ůdmickému e Labouni , jenž ji
slíbil (a později r. 1 523 také zapsal) strýci svému Janovi ZUvskimu
s Labouni. Ale tento prodal tvrz, dvůr a ves Zliv r. 1507 strýci
svému Benešovi Otíkovi z Labouni , ♦) tak že byl od té doby jeden
držitel skutečný®) a jeden nápadní. Když pak Petr r. 1525 zemřel,
vloživ zápis Janovi ve dsky zemské, 6 ) prodal Beneš Otík zboží
Zlivské Petrovi RaŠinevi z Ryzemburka , ’) tak Že potom ke Staré
připojeno. Když se r. 1560 Petr Zlivský z Labouně podlé zápisu
n. Petra staršího ve Zliv uvázal, odpiral tomu Jan Rašín a povstala
z toho pře; ale soud zemský nalezl, že Petr proto o. Janovi mlad-
šímu (otci Petra staršího) Zliv zapsal, aby z rodu nevycházela a
vždy na nejstaršího strýce z toho rodu připadla, a n. Jan, nemaje
tehdáž sám ani ženy ani dědiců, týž statek n. Benešovi, který z téhož
nápadu byl nejbližší, prodal, za které peníze statek Dolní Újezd
koupen, zůstal Rašín v právu. *) Tvrz Zlivská, která stávala bez-
pochyby ve vsi, zanikla brzo.

PSINICE.

es Psinice (jižně od Libaně) patřila ve 14. věku se dvorem
j j poplužným a kostelem k panství Starohiradskému, s ) ale na
svobodném dvoře seděli vladykové. Pohun ze Psinic založil
r. J 35 8 P*i kostele zdejším a oltáři sv. Jakuba kaplanství,
ale r, *361 přenesl na spásu duše své a manželky své Ka-
teřiny platy k témuž kaplanstvj darované na klášter Roud-
nický. Jan se Psinic zemřel před r. 1395 i s manželkou svou, dě-
diců přirozených nepozůstaviv. I0 ) Na konci 15. století získal celou
ves Zdenik Louienský z Kopidlna . Nástupcové jeho Ladislav a
Fabián bratří Sekérkové ze Sedčic koupivše od něho Psinice v 16.
věku, prodali potom Psinice dvůr a ves celou s kostelem, Kelniky
a Krešice vsi celé Petrovi Rašlnovi z Ryzemburka a na Staré za
340O kop grošů českých.") Roku 1567 připomíná se na panství
Starohradském „tvrz anebo dvůr Psinický", odkudž nesnadno určili,,
zdali byla postavena již dávno před tím nebo teprv od pánů Staro-
hradskýcb. Staveni toto popisuje se r. 1593 takto: Dům od kamene
vystavěný, v němž jest ratejna klenutá, síně a dva sklepy, vše kle-
nuté, nad tím komory k chováni obilí. ")

') Lib. conf, erect. VIII. 76, knihy Jičinsk é. *) Arch. č. III.
495 i 49 7 - 3 ) DD. 16. f. 65, 67. 4 ) DZ. 2. B 30., arch. Třeboňský.

5 ) Totiž Petr. (Arch. gub. k r. 1518.) 6 ) DZ. 249. A 14. '•) DZ. 43.

E 14. 8 ) Arch. Třeboňský. 8 ) Viz DD. 33. f. 34 a jiné doklady

v dějinách Staré. l0 ) Lib. conf. I. A 2. Borový, lib. erect. I. 27,
DD. 14 f. 42. ") DZ 4. E 7; vklad obnoven r. 1543. ,s ) DZ. 88.

D 8, 169. E 13.

TVRZE V OKOLÍ LÍBANÉ.

3 '

KŘEŠICE.

Při nynějších Křečcích [západně od Kopidlna) bývala někdy
ves a také prý tvrz stála při velikém rybníce Křešickém, nyní spu-
štěném. O osudech osady této, neřku-li tvrze, nic známo není. Jak
se dostala k panství Starobradskému, vypravuje se v dějinách Psinic.
Ve válce švédské, která strašlivě hubila krajinu tuto, ves Křešice
vj hynula: až do roku 1705 bylo tu všecko prázdno a pusto, a tu
teprve sedm baráků nových postaveno. ■)

r

UDRNICE.

f

e farnosti Libaňské jest ves Údrnice, Nedaleko vsi jest
pahrbek, řečený Hrádek, ovocným stromovím porostlý, na
němž se spatřuje kruhcvitý příkop.*) Není pochyby, že tu
stávala tvrz vladyk Údrnických. Roku 1318 byly Údrnice
majetkem pana Voka 2 Rotěteina , jemuž za půtek tehda
panujících veliká škodu na zboží učiněna, zejména v Ketni,
Bartoušovž a Údrnicich. Manželka jeho Rychce žalovala zejména
na Jaroslava z Luha, Bohuslava, Otu a Jana z Labouně, že se
uvázali u věno její na Údrnicich, Ketni, Bartoušově a Lhotě. *)
Stalo se tak. když byl Vok sám na tvrzi Lhotské zajat. Zdá se
tudíž, že sídlem toho statku byla tvrz ve Lhotě Údrnické a že tvrz
na Hrádku postavena teprve za drženi Labounských. K rodu těch
patřil totiž Bohuněk z Dolan, jenž ujal Údrnice asi r. 1360 a na ně
věno manželky své Anky přenesl. 4 ) Roku 1393 vyskytuji se bratří
Markvart a Jan 2 Údmic , z nichž onen byl do r. 1396 purkrabí
na Veliši a vůbec se naposled r 1398 připomíná, B ) podávaje faráře
ke kostelu zdejšímu. Zemřel okolo r. 1406 i se Zdeňkem synem
svým, a nedlouho potom zemřel i druhý syn Jindřich. 6 > Poručníkem
třetího syna Markvarta byl Otík z Mostku, bratr zemřelého, ale ve
statku hospodařila Zdena vdoví, jež sem podávala faráře a r. 1411
založila při kostele zdejším věčné k a plans tri. ”) Po ni držel to zboří
r. 1428 Otík 2 Údmic , bezpochyby dotčeného Otíka syn, ač Mark-
vart ještě r. 1437 žil.*) Možná, že se to stalo prodejem, že v drženi
Údmic zůstali potom Brodští z Labouně, potomci Otíkovi. Po pro
ději Brady hlavním jich zbožím byly Údrnice, k nimž i Zliv patřila.
Petr Údmický 2 Labouně děle se s bratrem svým podržel k Údrnicům
také les Hrádek, čásč lesňv a louky Zlivské; ty však podržel si,
když r. 1511 tvrz, dvůr a ves Údrnice MikuldSi Trikoví s Lípy
prodal 9 ) a připojil je ke statku Zlivskému. Patřila tedy ves s tvrzí
v ní (jak se pravdě podobá) stojící k panství Velišskému, kdežto
Hrádek, bezpochyby opuštěný od těch dob, co páni na Bradě se-
děli, dostal se roku 1525 se Zlivi k panslvi bradu Staré. Při témž
panství připomíná se r. 1567 pisté sídlo Zlivštein nebo Hrádek, ,c )
a r. 1 593 mluví se o lesích Zlivských, které začínají se nade vsi
Zliví, vztahují se až k Hrádku a odtud až po vinici Zlivskou. M )

LOPUČ.

ezi Psinicemi a Kozadírkem jest niva, jež na Lopuči slově;
zde bývaly tvrz, dvůr a ves, ale není po nich jiné známky,
než rybník Lopucký, při němž tvrz stávala a louka Lopuč. ,l )
První z vladyk zdejších nám známý byl Bohuněk 2 Lopule i
jenž svědčil r. 1340 v pořízení Arnošta ze Staré. ,J, j Mutina 2 Lofule
byl r. 1371 purkrabí na Micha.ovicích a bydlil r. 1384 v Sušně. **)

l ) Časop. mus. l83g, 13Í. Sommer, Bid. Kr. 101. *) Pam,

arch. XIV. 35 1 . 3 ) Tabul. vetust n 322 atd. 4 | Rel. tab. 1.421.

DD. 13. f. 20, nejst kniha Jičínská. *) DD. 14. f. 28, 13. f. 18.
Lib. erect. IX K 10, areí č. I. 402. *) Archiv Třeboňský,

Olešnický, DD. 15. f. 87. •) DZ. 43. D 10. 249. A 21. °) DZ. 58.

L 28. ") DZ. 169. E 10— F 22. ,a ) ČČM. 1839. str - 141—142.
,s ) Arch. fary Kladské. l4 ) Arch. Svatomář. Acta jud.

JeSek Hurák odtudž najal si r. 13 77 vsi Sušen a Sušnec od kapi-
tuly Boleslavské, ') r. 1390 byl purkrabí na Kostomlatech ar 1391
držel ves Lično. *) Vrstevník jich Štěck (Štěpán) z Lopule byl jedním
ze 40 spoluoudů bratrstva, kteréž kapli Božího těla (1382) založilo,
a jedním z hejtmanů téhož bratrstva. 3 ) KaSpar 2 Lopule konečně
byl r. 1440 na sněmu Čáslavském. Poslední z těchto vladyk ani již
Lopuč nedrželi. Roku 1384312 patřila k panství hradu Staré, *)

MILKOVICE.

O bývalé tvrzi a vši Milko vících u Záhub zůstalo jen ponhé
jméno. ‘) Odtud nazýval se r. 13 23 Albín 2 Milkovic, ale
r. 1384 bud náležela celá ves ke Staré nebo jen ta čásť
její kromě dvoru zemanskéhn. *) Roku 1437 prodal yan 2e
Skály dvůr v Milko vících (s tvrzi) Matěji 2 Milkovic . Tento
vychován byl v klášteře Břevnovském, jsa malým robencem, potom
měl troje svěcení a byl stvrzen. Když se r. 1420 války strhly a
Břevnovští, nemohouce tn ostali, povolili si všichni, aby se rozešli
ke svým přátelům, slíbili všichni zase se navrátiti a také většina se
jich vrátila; Matějovi však, když zvykl vojenství, nechtělo se zase
do kláštera, a když mu kdo řekl, že jest kněz, hned s každým o to
chtěl za vrch jiti. 1 * ) Matěj zapsal n» zboží Milkovskéro dluh 200 kop
Bohuši z Kovaně, ale zápis ten prohlášen později za neplatný.")
Když tedy Matěj zemřel a zboží Milkovské po něm (1450) provoláno
bylo, Bohuše a po jeho smrti poručník jeho sirotků nic nemohli
provésti; z téže příčiny zůstaly Milkovice yannvi Frackovi z Kolomut
a Machné manželce jeho, kteří obdrželi právo královo. 9 ) Okolo
r. 1500 držel statek ten Petr Pracek z Kolomut Jeho dcerou smd
byla Barbora 2 Kolomut, , která se za Jana Straníka z Kopidlna
vda]a a jemu r. 1532 zboží své tvrz Milkovice s dvorem poplužným,
vsi LiČno, Hřměnin a Važice a ves pustou Kříženec zapsala. I0 )
Když pak bo přečkala živobytím, prodala týž statek yirikovi Klu-
sAkavi e Kostelce a tento zase r. 1551 yanovi RaHnovi 2 Ryzem-
řurka a na Starém hradě. n ) Tehda ještě tvrz stála, ale spustla za
drženi pánů Starohradských ještě před r. 1567. 12 )

LETKOV.

a miste nivy řečené Lelkov na hranici faruosti Kopj-
dlauské a Libaňské u Habrovníka stávaly tvrz, dvůr a ves
Letkov. Patřily pánům z DŽtenic jako samostatný statek,
když se jejich rod rozvětvil. BeneS 2 Letkova , jjerž se
roku 1402 připomíná, vlastně se nazýval z Valdšteina. I3 )
Dlouho zůstal v paměti lidu, jenž o něm vypravoval, že u „Benešovy
skály u na Viničce sedal a knihy husitské čítal. 14 ) Roku 1410 prodal
na zboží Letkovském úrok pro oltář sv. Doroty v kostele sv. Jana K.
Starohradském. ,s ) Kdy tvrz a ves zanikly, není známo; Ovšem ne-
stály již v 16. století, a jen rybník Letkovec ( 1 5 g3> staré pojmeno-
vání udržoval.

\ir>

ll

m

II , L

Vd

DĚTENICE.

Na místě nynějšího zámku v Dětenicích stála od starodávna
tvrz. Ještě starší než tvrz byla vesnice, která sc již r 1052 v zá-
kladním listu kapituly Boleslavské připomíná. Okolo r. 1295 mél

') Borový, lib. erect. II. 1 4 1. a ) Arch. Olešuický, lib. erect.
XII. 69. 8 ) Arch. university Pražské. 4 ) Arch. ě. I. 257, DD. 13.

f. 7, lib. erect. XIII. a. 135 — 136. *) Para. arch. XI 128. 6 ) Tab.

vetust. n. 351, DD 13. f. 7. 7 ) Rel. tab. II. 186, arch. č. I. 184.

*) Arch. č. I. 432, III. 523. 9 ) DD. 16. f. 57. IP ) Paprocký o st.
ryt. 198. DZ. 249. D. 14, 250. G 18. 1 ') DZ. IO. E 22, reg. kom.

soudu. Iia ) DZ. 58. L 28. ,s ) Rel. tab. I. 597. ' ‘) ČČM. 1840,

str. 137 — 138. ,s ) Lib erect. IX. F 12.

312

TVRZE V OKOLÍ LÍBANÉ.

Zámek a kositel ve Mcelích.

to biskup Pražský pět zemi, kteréž drželi jeho hajní, ') sice byla
ves v držení Markvarticů. V starých vývodech jejich nazývá se
BeneS % Ditenic synem Jaroslavovým z Hru štice (jenž žil v letech
1234 — 1 2.69), a v pamětech psaných čte se k r. 1323 Vok z Ditenic. a )
Ve 14. století roi větvil se rod ten a bylo několik Benešů, kteří se
příjmeními od sebe rozeznávali. Tak žil BeneS Černý v letech 1356
až 1358, jehož syn Zdeněk se stal farářem Loučenským (1356),
BeneS Kadeřavý držel statek v Prodašicích a zemřel okolo 1 . 1390,
BeneS Bilý připomíná se r. 1378 jako patron kostela v Osojnicích
a držel tudíž Dětenice, ale prodav je, jak se zdá, byl potom pánem
na Lelkově. Synové jeho BeneS a Hašek drželi r. 1404 Železný
Brod a přestěhovali se potom na Moravu. Mikeš Šlechtic (13QO)
stal se předkem jedné větve, která v Boleslavsku zůstávala, kdežto
potomci Voksy z Ditenic (1394— 1407) seť ^lí na Slansku. * *)

Statek Dětenský obsahoval tehda tvrz, dvůr a ves Dětenice
polovici Hasiny a vsi Lhotu, Osojnice a Prodašice, 4 ) a byl od
r. I4O4 v držení bratří Jana a Viléma Okořských z Ditenic , odjinud
z Okoře řečených. Jan prodal r. J406 rybník nějaký M. Zdeňkovi
z Dětenic a připomíná se ještě r. I4IO. 6 ) Bratr jeho připomíná se
s ním r. 1410, jsa patronem oltáře sv. Anéžky v Pražském kostele
sv. Jiljí, a držel Dětenice ještě roku I424. Nástupcem jeho stal se
r, 1434 Jan Sěměcka i SémciC, *> Ruku I44U byl na Sjezdu Nym-
burském Jan Blekta z D Itenic , bezpochyby držitel z rodu Blektů
z Útěcho vic. T ) Nějaký čas potom koupil Dětenice Valkoun z Adlaru
a držel je zejména r. 1454, když si vyprosil odúmrť po Okořském. 8 )
Na počátku 16. století držel Dětenice Natanael z Černína a ten
prodal zboží Dětenské Viktorynovi Křineckému z Ronova. Nový

‘) Reg. I. 47, II. 717. *) Rkps. Budišín , tab. vet. n. 367.

*) Můj vývod páaů z Valdšteina. 4 ) R.el. tab. II. 18. 6 ) DD. 14.

f. 155, rel. tab. II. 29. *) Lib. conf. a ) Arch. č. I. 25O. *) DD. 16.

f. 270.

tento pán vyskytuje se v domácích pamětech za let 1493— 1 5 10,
měl za manželku Mandalénn z Valdšteina, jež mn kromě tří dcer
tři syny darovala, a zemřel r. 15 10. Synové Jan mladší, Šťastný a
Viktor yn rozdělili se potom o otcovskou pozůstal osf, totiž Dětenice
a Dymokory. Díl Dětenský obsahoval tvrz, dvůr poplnžuý a ves,
vsí Osojnice, Mcely, Stndce, Studecky, Bošín a Jíkev; Viktoryn y
který díl ten převzal, povinen byl vydati k holému dílu (u něhož
nebyly dědiny) 100 kop grošů, kopu dnbů, 2 kopy borovic a jiston
míru obili. ') Týž pán dal ke své zvůli a potiebe oboru udělati a
soudil se pak (1545) se Zikmundem Fryckem z Daliměric, jenž vý-
tržně do ni vjel, maje v rnce ručnici a bažanty hanil. *) Zemřel
r. 1551 odevzdav své nezletilé syny manželce Bohunce z Ronova.*)
Když dorostl nej starší syn Jan Albrecht , ovázal se ve vládu a při*
konpil r. 1561 vsi Oskořinek a oboji Jeseník, 4 ) ale zemřel okolo
r. 1569 a nedlouho potom následoval ho i bratr Jaroslav, tak že
jediným dědicem zůstal na živu jen Bohuslav. Odbyv tedy dědíce
Janovy penězi, zůstal držitelem Dětenic a vesnic u Křince a vesel
také v drženi statku manželky své Lucie Křinecké z Jandorfn
1586), jíž r. 1572 na zboží svém Dětenském věnoval. 1 )

Po smrti Jaroslavově stalo se, že Salka a Voršila děvečky
navedly Jana Skotáka z Budišína, aby ze zahrádky oknem vlezl do
komory zámku Dětinského. Bezpochyby takovým způsobem některé
věci ukradeny. Věc ta se na Skotáka vyjevila r. 1575, tak že podán
k popravě do Nymburka a tu byv útrpně tázán, vyznal na Voršílu,
která se byla mezi tím do Branných vdala. Vyzýval tedy Bohuslav
nejednou Marii Valdšteinskou z Martjnic, aby Voršilu na soudě
postavila, rovněž tak psáno Kateřině Křinecké ze Svojkova v pří-
čině Salomeny děvečky. Obě pani osob těch vydati nechtěly, a

') DZ. 8. R II, 45. C 21. *) Reg. kom. soudu. a ) DZ. 10.
A 30. 4 ) DZ 55. G 20. 5 ) DZ. 17. P 8.

TVRZE V OKOLÍ LÍBANÉ.

313

když jim i císařské poručeni posláno, vymlouvaly se a prosily, aby
při poradu práva byly zůstaveny. Tu opět císař poručil oběma
0579? 9* ledna) nenacházeje slušné příčiny, pro kterou by se slu-
žebnic svých ku právu postavit! zbraňovaly, a poněvadž i potom
neposlechly, došel jich v březnu třetí a v listopadu čtvrtý rozkaz,
aby ty děvečky postavily jistý den, když by jim od rady Nymburské
den ustanoven byl, a výpovědi s výhradou vrchního práva očekávaly
Obě paní poslaly v prosinci Nymburským omluva, vyslyšely přes
rok 1580 zase nové rozkazy císařské, až konečně císař sročil obě
strany před nejvyššiini úředníky zemskými a tu pře ještě r. 1582
trvala. l * ) Roku 1586 odbyl Bohuslav Jana Albrechta, syna nedílného
svého bratra, an právě let došel, penězi (7500 kop), a r. 1587 oženil
se po druhé s Beatricl s Pilníková , jíž na zboží DČtenském vě-
noval. 3 ) Postoupiv jí Dřevěnici a statek Jesenický, přidal ji i r. 1588
Dětenice, což i r. 1593 a 1595 s tou ovšem výhradou opakováno,
aby se v ně teprve po smrti jeho uvázala. 3 ) Zemřel r. 1 598 dne
24. srpna. ť ) Beatri* zavázala se mu, když ke smrti pracovala, že
statek DČtenice odkáže Jiříkovi Křxneckému s Ronova , a splnila
také přípověď svou, když před smrti svou (f 1610) poslední pořízeni
své sepsali dala, a to i ráda učinila, poněvadž si Jiříka za vlastního
vzala. 6 ) Dvanácte let držel Jiřík Dětenice, když byl r. 1622 polovice
jmění svého odsouzen, ale toto celé zabráno a prodáno Albrechtovi
z ValdSteina , který je roku 1623 Adamovi z Valdlteina postoupil.
Vystěhoval se z manželkou svou Žofii z Lukavce do Sas, kdež
strádal bídou. Rokn 1631 přišed se Sasy do Čech na krátký
čas opanoval Dětenice; když pak s dcerami svými zemřel, neměla
vdova ani tolik, aby je dala pohřbíti. Na přímluvu knížete Saského
přisouzeno jest jí r, 1656 věno její na Dětenicích zapsané.*)

Dětenice měly nyní stejné držitele s Roždalovským zbožím
a r. 1681 přešly v držení Jana Kryštofa z ValdŠteina. Synové jeho

') Reg. kom. soudu. *1 DZ. 24. A 28, 69. C 29. 3 ) DZ. 26.

K 5, 27. H 2. *) Ruttel, Chronik von Trautenau. 6 ) DZ. 135.

B 14 — 26. e ) Bílek, děje konf., arch. Dráždanský, ČČM. 1881, str. 56.

zůstali několik let v nedilnosti, až pak se při děleni r. 1672 Děte-
nice staršímu synu Oktavianovi Ladislavovi za díl dostaly. ') TýŽ
pán stavěl kostel v Osojnicich a zemřel roku 1717, zfistaviv dceru
Annu Barboru , napřed vdanou hr. Kůenbnrkovou, později manželku
Karla hr. Bathyany ; tento podědiv po ní (asi r. 1725), přikoupil
r. 1739 Osojnice, před tím od zboží odcizené. Roka 1760 prodal
týž pán statek Dětenský se Mcely Janovi Krystydnovi hr. js Klamu
a z G alias , v jehož rodě až do r. 1797 zůstávaly. Potom je držel
Jakub svobodný pán Wimmer, od r. 1808 Jan Filip svobodný pán
z JVes tenberka. 3 ) Od r. 1873 patří Dětenice k velkému převorství
křiíovntků sv. Jana.

MCELY.

ožná, že tvrz stávala ve vsi Mcelích, jihozápadně od Dč-
tenic ležící. Sídlem vladyckým sice byly Mcely již r. 1252,
když tu seděl Litobor ze Mcel Panským zbožím byly ještě
r. 1366, ale od r. 1368 patřily ke zbožím kostela Praž-
ského.^ Král Jiří zastavil roku 1471 vsi Mcely a oboje
Studce Janovi z Ronova , jehož potomkům náležely do roku 1622,
byvše roku 1562 bratřím Křineckým k dědictví doprodány. Hrabě
Oktavian Ladislav postavil tu roku 1698 zámeček (na Vinici), který
Časem zase zanikl. *)

V některých písemnostech psáno též, že stávala tvrz Matlasov
u Horních Rokytan, ale tu býval ponzc dvorec, jehož místo slově
dnes na Matlasovsku po bývalých držitelích Matlasích.

Na výšině Humprechtu u Dolních Rokytan spatřují se též
zbytky nějakého stavení, jež se mylně jako věž popisoje. Bezpochyby
tu stávala věž podobná té, kterou jsme na str. 97. popsali.

1 ) DZ. 74. F 17. 3 ) Sommer, Topogr. 3 ) Reg. I. díl, lib.

conf. *) Rkps. Roudnicky.

Hrady a zámky České X.

42

ZÁKUPY ZÁMEK.

álokterý zámek v Čechách, kromě starých královských hradů, měl tolik držitelů
knížecího a královského rodu, jako zámek Zákupský, ale přece na pozoro-
vatele nepůsobí svou hmotou tak, jako na příklad staří hradové a zámkové
Vítkovcův. Jestiť sice zámek Zákupský velké a mohutné stavení, ale části
jeho jsou sraženy k sobě, a tak ušetřeno mnoho místa, které u jiných toho
druhu sídel zastavěno jest staveními od sebe odlehlými.

Jádrem zámku jest vysoké čtverhranaté stavení, k němuž se druží
ještě některá stavení,, vše ve slohu renesančním a beze všech ozdob, anobrŽ
ve slohu prostém. Jako moderní sídlo objevuje se i v té příčině, že leže
na nevysokém návrší nemá již známek bývalého opevněni. Bývalé rozdělení
na tvrz a předhrad před ní lze znáti ještě dnes z rozložení stavení. K městu
obrácena jest Cásť předhradská, do níž se vstupuje branou ozdobenou erby Sasko-Lauenburským a Falckým.
Ve dvoře potom následujícím spatřuje se v levo dlouhé stavení, v němž jsou hostnice, byty úředníků,
příslušenství dvoru poplužního a pivovár, v právo pak se nachází malé stavení s vížkou, na níž jsou hodiny;
i tu jsou byty pro úředníky. Naproti příchozímu ukazuje se vysoké stavení zámecké, které jest odděleno
od předhradí hlubokým vyzděným příkopem, ale s ním spojeno pevným kamenným mostem.

Nad branou vkusně ve slohu renesančním zřízenou a erbem Berkovským ozdobenou nachází se
tento latinský nápis:

PÁCE - TOGAQ • INGENS • PATRIO • GEMINOQ ■ DISERTVS - BOEME • TVO ■ ELOQVIO -
THEVTONIS - ORA • TVO - REGIBVS ■ ILLE • IDEM * NVNCVNI • ASTANTE • DVOBVS * MOX •
GEMINIS - GRATVS • CONSILIO • ATQFIDE • HAEC - QUOQ ■ SDISLAVS * POST • TOT - BELLIQ -
TOGAEQ . ATQ ■ ANIMI • INGENTES • DAT • MONVMENTA • BONVS • ARCEM • HANČ - BER-
CIADVM • GENERI • PATRIAEQ * SIBIQ • EX • UNO • COELI - SIDERA ■ ADVSQ • TVLIT.

Nápis tento tak, jak je psán, nesrozumitelný, stane se srozumitelným vtipným spořádáním
a vyložením prof. Krále a má smysl tento: Bonus Sdlislaus, páce togaque ingens disertus patrio geminoque
eloquio, tuo, Bóeme, (et) tuo, Theutonis ora, ille idem gratus consilio atque fide regibus, nunc uni, astante
duobus, mox geminis, post tot bellique togaeque atque ingentis animi monumenta dat haec (monu menta),
hanc arcem Berciadum generi patriaeque sibique ex uno coeli sidera adusque tulit. Což česky vyloženo
tento smysl má: Dobrý Zdíslav, v míru i ve válce veliký, v domácí i družné řeči výmluvný, v tvé, Čechu,
a v tvé, kraji německý, také králům radou a věrností milý, ted jednomu, spojenému se dvěma, brzo
potom dvěma, po tolika památných skutcích ve válce a míru a po tolika památných činech svého
nesmírného dacha tuto památku daruje, totiž tento zámek rodu Berkovskému, vlasti a sobě zespod až
k hvězdám nebeským vyzdvihl. *)

Zámecké stavení jest ětverhran dvě poschodí vysoký a dvůr též čtverhranatý zavírající, jež
vystavěno, jak již pověděno, ve slohu renesančním a barokovém. Ve dvoře se spatřuje na všech čtyřech
stranách kolonáda. V druhém poschodí jsou světnice, ve kterýchž císař Ferdinand svaté paměti za doby

'} Za nápis a rozluštění děkuji p. prof. Rezkovi.

ZÁKUPY ZÁMEK.

3 1 5

letní obýval, sám měl v průčelí řadu skvostně zřízených pokojů, na jejichž konci jest stará, dobře Zachovalá
tabulnice , v níž knížata Lauenburská manům svým léna udílela. Úprava zdí a stropů jest dílem Navrátila,
malíře Pražského. Na té straně ke klášteru kapucínů obývala císařovna Maria Anna Pia. Ostatní místnosti
vykázány byly dvořanstvu.

Kaple zámecká věkem již sešlá r. 1853 obnovena byla takovým způsobem, že nešetřeno nižádného
nákladu a že se při tom zachovávala největší šetrnost ke všemu, co ze starších časův od jejich bývalých
zakladatelův pocházelo. Bohatá klenba, jejížto štukatura byla zcela dobře zachována i s 12 postavami
andělů v životní velikosti, zůstala, a podlé ní vyozdoben ostatek této posvátné prostory. V síni před
kaplí spatřují se kromě starého obrazu ze 16 století pocházejícího, na němž jest vyobrazeno ukřižování
Páně, dvě okna, ozdobená obrazy ve skle vypálenými, sv. Vácslava a sv. Lidmily; dílo toto, první větší
malbu toho druhu v Čechách dovedně sdělal Jan Quast. Ve vlastní kapli upoutá zrak skvostný velký
oltář, který vytesal Petr Bonanni z kararského mramoru a ozdobil obrazem sv. Františka Assiského
malíř V. Kandler. Pěkný je též malý oltář, ozdobený sochou Matky boží, který je vytesán z českého
mramoru od Pražského kamenníka Svobody. Vyzdobení stěn kaple pochází od malíře V. Kandlera
a sochaře V. Levého. * *)

V nejbližším okolí zámku jest dvorská zahrada a pěkný park, k nimž se druží příjemné procházky
po blízkých lesích. Také město, zejména chrám jeho farní obsahuje mnohou památnosť.

V popise r. 1608 učiněném, když se spisovala pozůstalost po Vácslavovi Berkovi z Dubé, popisuji
se některé podrobnosti v zámku. Z nich dovídáme se, že nahoře byla fraucimorská světnice s kontrfektem
císaře Ferdinanda na stěně malovaným, za ni sklep a před ní klenutý mázhauz. Zde stály truhla zelená
a druhá truhla zelená, v jejimžto přítruhlí svázány byly listy německé, třetí zelená truhla a dvě jarmary.
Na témž mázhauze byla kancelář. Za ním proti fraucimoru býval panský pokoj. Připomíná se také veliký
palác, starý fraucimor, sýrová světnice, preceptorova světnice, sklep, kde máslo bývá, sklep děveččiný a j. ■)

Starodávné české jméno Zákupy (později i Zákopy) ukazuje snad na osídlení někdy lesnaté
a nevzdělané krajiny, když se tu němečtí osadnici zakupovali a nové městečko založili. Toto obdrželo od
nich název Richinstadt, který se již ve 14. století vyskytuje (1378). Při městečku povstala tvrz na místě
nynějšího zámku stojící a obě drželi r. 1359 Frydhelm , Pavel a Ondřej bratři ze Smojna. Ondřej připomíná
se až do r. 1365 jako spolupatron kostela zdejšího, ale vedlé něho vyskytuje se od r. 1363 jako pán podací
Vaněk z Vartemberka , bohatý pán, jenž držel také Dévín, TolŠtein a Vartemberk, byl nejvyŠŠím Číšníkem
a zemřel bud roku 1364 nebo 1365. Po ném následovali synové jeho Jan a Vanék , držíce až do roku 1377
panství ta společně, a proto vyskytuji se r. 1369 jako páni podací kostela Zákupského. s ) Asi okolo r. 1377
obdržel Vanék za díl Tolštein a Zákupy a vyskytuje se naposled r. 1379. Dědicem obou panství stal se
Vaněk Bílý z Vartemberka a z Děčína , ale přijal děti Jana bratra n Vácslavova na spolek, ale jen v příčině
těchto dvou panství. Když tedy Bílý r 1383 zemřel, ujal se sirotků pan Beneš Veselský a právo jich
k Zákupům tvrzi a městečku a hradu Tolšteinu uhájil. 4 )

Beneš zemřel r. 1385®) a jako poručník následoval Petr Kostský z Vartemberka, jenž r. 1386
nového faráře ke kostelu Zákupskému podával. Okolo r. 1389 ujali Jan a Vácslav, nejstarší ze sirotků,
Tolštein, Zákupy a panství otcovská. Vácslav nazývá se r. 1391 pánem na Zákupech, 6 ) ale není zřejmo,
jestli to byl jeho díl, neboť v letech 1396 — 1432 vyskytuje se bratr jeho Vilém jako pán Zákupský, patron
kostelů v Zákupech a Brenné a spoludržitel části města Mimoně. 7 ) Jakožto takový prodal r. 1410 úrok
na své části radě Mimoňské k nadání oltáře Matky boží. 8 ) Na počátku válek husitských držel se stranou
pod jednou a dosazoval na své kostely katolické faráře. Od r. 1427 vyskytuje se v pamětech syn jeho
Vilém mladší 9 ) a naposled se připomíná r. 1450 s bratrem svým Benešem w ) Tento vyskytuje se potom jako
samotný pán, a obnovil roku 1458 nadání fary a kostela v městečku a pod hradem On a potomci jeho
nemohouce Zákup udržeti upadli v chudobu, živoříce po 16. století na drobných statcích. Zvali se Zákupskými
z Vartemberka, a tuším, všechny větve rodu svého přečkali.

Zákupy vyskytuji se od konce 15. věku v držení rodu Berkovského, a to té pošlosti, která
seděla na Lipém. Koupili je snad bratří Jaroslav , Jiřík, }an a Petr , kteří jmění své nedílně drželi, ač
některý snad některý statek sám spravoval, jako na př. Petr r 1493 Zákupy. Roku 1502 rozdělili se o ně
Jiřík a Petr, již sami jen živí, Adam a Zdislav synové n. Jaroslavovi a Vácslav syn n Janův. 11 ) Najeden
díl položena čtvrť zámku a města Lipého, zámek Zákupský s dvorem pod ním, s poplužím řečeným
Forberk a poplužím Vlastibořským, městečko s kostelním podacím, vsi Kecendorf, Brenná s kostelním

*) Obšírně v Para. arch. I. 41, též Mikovec. Album v. Bóhmen I. 6g, Josef Bertel, Schloss Reichstadt, Prag 187C. J ) Arch.
Třeboňský. 3 ) Lib. conf. «) DD. 13. f. 172. 6 ) Rkps. bibl. Praž. «) Lib conf. 7 ) Lib. conf. erect. VII. 98. *) Lib. erect. IX. G 7.

*) Paprocký o st. pan. 271, arch Třeboňský. l0 ) Rel. tab. II. 219, Para. arch. VI. 157. “) DZ. 252. B 7.

42*

3*6

ZÁKUPY ZÁMEK.

podacím, Bohatíce, ves pustá Kamenice, zámek Milštein s městečkem Cvikovém a příslušenstvím a zboží
Kunratické. 1 ) Zboží toto bez části Lipého, MilŠteina a Kunratic postoupil Petr Berka z Dubé roku 1518
Zdislavovi Berkovi z Dubé za 2000 kop, ale toliko do života, tak že po smrti Zdislavově zase na Petra
připadnouti mélo. 0 ) Nedlouho potom za panování Zdislavova a za hejtmana Hanuše Blekty z Útěchovic
založena jest městská kniha Zákupská v jazyce německém.*) Roku 1532 dokoupil Zdislav zboží Zákupské
s Milšteinem, Kunratici, též půl 2Ímku Lipého a čtvrl města od Zikmunda a Jiljí, synů Petrových, a zůstal
od té doby samostatným a dědičným držitelem Zákup. 4 ) Zdislav byl roku 1526 — 1533 nejjvyšším sudím
a odtud až do smrti nejvyšším hofmistrem, při tom také zemským fojtem Lužickým. Králi Ferdinandovi
byl s obzvláštní věrností oddán. Byv jedním z volitelů, kteří ho za krále volili, hned po volbě sám
kolikátý vyslán jest k novému králi, aby mu volbu oznámil. Roku 1547 zjevně odporoval všemu, cokoliv
proti králi podnikáno. Zámek Zákupský postavil znova v těch hlavních částech, jako se posud spatřuje.

Zdislav byl třikráte ženat, ale dětí po sobě nepozůstavil. Posledním pořízením, daným r. 1553
dne 30. května, zanechal statek Zákupský k věnnému drženi manželce své Anně z Vartemberka ve 3000
kopách. Poručníky nad jměním svým učinil Jana staršího z Lobkovic a Zbyňka Berku z Dubé, mistra
Strakonického. Jablonný odkázal strýci Kryštofovi, vsi některé strýci Vácslavovi a zámek Mělnický
Zbyňkovi, mistru Strakonickému, a Zdislavovi synu Kryštofovu na rovný díl. 6 ) Zemřel téhož roku dne
11. září. Vdově zůstaly tedy užitky panství, ale ve vládu nad ním uvázali se poručníci, za. nichž tu byl
úředníkem (1554 — 1559) Kašpar z Gerštorfu. 6 )

Panství Zákupské a Mělnické dostalo se potom strýcům Zbyňkovi a Zdislavovi , z nichž tento
teprve roku 1565 let svých dosáhl. To bylo také příčinou, že onen, jenž byl mistrem královské komory,
oboje spravoval. Když tedy Zdislav let došel, následovalo dělení, při čemž se mu dostal Mělník, a Zbyněk
podržel panství Zákupské. Týž pán dal r. 1560 kostel v městečku obnoviti, tu sklípek ku pohřbu zříditi
a roku 1562 nové zvony sliti. Roku 1573 dne 2. srpna vyhořel zámek Zákupský, při čemž mnoho lidu
zhynulo. Zbynék postarav se o jeho obnovení zemřel r. 1578 dne 6. března.

Potomstvo jeho nemělo na Zákupech ani štěstí ani požehnání. Jan Berka z Dubé a na Zákupech
(tuším syn Zbyňkův) zavražděn jest na rynku v Lipém r. 1578 dne 11. listopadu v noci od svého lokaje,
a vrah unikl. Dědicem panství byl tedy Vácslav Berka t Zbyňkův syn. Poručníkem jeho byl pan Jindřich
Berka, jenž Zákupským r. 1586 erb městský u krále Rudolfa vyprosil. 7 ) Roku 1597 byl již Vácslav při
letech a začal vládu svou tím, že statek Polický po předcích zděděný zastavil. 8 ) Byl pak císařskou radou
a knížectví Hlohovského hejtmanem a zemřel roku 1608. Zůstalo po něm 5 synů (Zbyněk, Zdislav, Jiřík
Vácslav, Jan Jindřich a Vácslav) a několik dcer, vše nezletilých, nad nimiž měla poručenstvl paní Eliška
Kolovratova z Dubé, sestra zemřelého. 9 ) Ale za nedlouho se ukázalo, že statek Zákupský pro mnohé
závady udržen býti nemůže. Z té příčiny vysláni k prodeji jistí páni a od soudu zemského, a ti prodali
roku 1612 dne 27. července zámek a městečko Zákupy s podacím, vsi Kecendorf, Kamenici, Bohatice,
Brennou s podacím, Vlčí důl, Dobranov s podacím, Častolovice, Skalici, Staré a Nové Žídlo, Bmiště,
městečko Cvikov s podacím, vsi Ryrsdorf, Morgentau, Glasert, Hoffnung, Horní a Dolní Lichtenwald,
Grumpach, Horní a Dolní Morgentál, Kunratice a Grynu, Horní a Dolní Palič, Valteřice, Stoupen,
Heřmanice s chalupníky v Novém Dole a RabŠteině, člověka v Horní Libchavě s dvory, pivováry a mlýny
Janovi Novohradskému z Kolovrat na Buštěhradě a Košatkách za 13 1. 000 kop míšeňských. 10 ) Nový pán
dal si v lednu r. 1613 °d svých poddaných poddanost slibovati a zemřel téhož roku. Vládu nad statky
ujala nyní manželka zemřelého, dotčená Eliška, která r. 1614 svobody Zákupských potvrdila. M ) Synové
její byli dva, Zbyněk a Albrecht (ý r. 1626). Starší syn, jenž roku 1620 svobody Zákupských potvrdil, ia ) byl
náboženství katolickému a králi Ferdinandovi horlivě oddán, pročež i mnohá protivenství zkoušel; zejména
mu škodil Jan Jiří Braniborský, kníže Krnovský, který se i po bitvě Bělohorské Bedřicha falckrabě
s 6000 muži svého vojska přidržel. Od něho vysláno oddělení vojska, jemuž velel hrabě ze Solmsu,
k Záklopům. Dne 25. ledna r. 1621 přišel Solms k zámku, na němž byla malá posádka, a ihned je vyzval,
aby se vzdali. Když se tak stalo, usadil se hrabě v zámku, vyplenil jej a potom dal i městečko vytlouci.
Nevázaní vojáci pobrali, co vžiti mohli, vybrali kostel, rozsekali oltáře a obrazy a vílou pali se do
pohřebního sklípku Berkovského. Tu prohledali všechny mrtvoly, strhali s nich, co mělo cenu, a stloukli
konečně i cínové kříže s rakví. Poněvadž však uslyšeli, že císařští leží u Boleslavě, opustili nazejtří
Zákupy a táhli do Lužice. Do zajetí vzali hejtmana Balzera ,8 ) a dva sousedy z městečka.

') DZ. 25 o. J 6. 2 ) DZ. 45. F 14. a ) Arch. městský Zákupský. *) DZ. 5. B 23. 5 ) DZ. 11. B 22 — 30. *) Městská kniha.

7 ) Reg. král. ve Vídni, Pam. arch. IX. 929. DZ. 176. J 9. *) DZ. 93. C 12, arch. Třeboň. l0 ) DZ. 185. K 10. *') Pam. arch. VI. 157 .

,a ) Arch. Zákupský. ,3 ) L. 1613 byl Esaias Hirsch hejtmanem panství. (Kniha městská.)

ZÁKUPY ZÁMEK.

3*7

Zákupy zámek.

Zbyněk stav se radou komory české a hejtmanem kraje Litoměřického oženil se roku 1628 dne
30. ledna s Annou Majdalénou 2 Lobkovic , ale zemřel již r. 1632, učiniv manželku svou dědičkou všeho
jmění svého, totiž Zákup, Paliče a BuŠtěhradu. Ze strany sestry jeho sice pořízení jeho odpíráno, ale bez
výsledku. Mladá paní vdala se po druhé za Jindřicha Julia knílete Sasko- Lauenbnrského , který byl r. 1617
do Čech přišel a r. 1632 třetí svůj sňatek s mladou vdovou uzavřel. Kníže sloužil ve vojsku Valdšteinově,
při čemž se choval tak, že se málem do záhuby zapletl Štěstí jeho bylo, že při vraždění vyvázl, a když
potom vzat byl do zajetí, dobře se uměl vymluviti a na zemřelé vinu a pohanu svaloval. Poněvadž
k tomu také měl přímluvčí, dosáhl zase svobody, cti a statkift. Švédové zavalili mu dosti svízelú, zejména
r. 1639, kde Zákupy vyplenili. Později došlo i k povstání lidu venkovského. Léta 1658 dne 17. července
obklíčili nespokojeni sedláci zámek Zákupský, kdež právě kněžna přebývala, ale rozehnáni jsou od vojska,
tak že část uprchla do Cvikovských lesúv a mnoho jích dodáno do Boleslavě, kdež vyhrožováním útrpného
práva vinnici vyšetřeni a do Prahy do vazby dodáni. Roku 1665 dne 20. listopadu zemřel kníže a tři
léta potom kněžna.

Syn jejich Julius František zdědil po otci kromě Zákup rozsáhlá a výnosná panství. Zámek
Zákupský dal roku 1683 skrze stavitele svého Jeremiáše Sussnera ze Slavkova tak asi postaviti, jak se
dnes spatřuje. Kníže byl ve vojenských službách císařských, prodělal válku s Turky a vyznamenal se
r. 1683 při vysvobození Vídně. V jedné bitvě s Turky byl v takovém nebezpečenství, že jej skok bílého
jeho koně od zajetí nebo smrti zachránil. Za to dal na horní chodbě zámku koně tohoto vy málo váti
v životní velikosti, jak viděti bylo až do posledního obnoveni zámku. Na památku svého vysvobození
vyzdvihl v letech 1681 — 1685 klášter kapucínský. Náklad na něj byl takový, že by se dnes sotva za
90.000 fl- pořídil. Když se stal Julius panujícím knížetem Sasko-Lauenburským, zdědiv knížectví po svém
bratru, stal se zámek Zákupský sídlem skvostným. V síni shora dotčené, jejíž strop byl stříbrem a pozlacenými
arabeskami ozdoben, stál pod nebesy trůn o několika stupních, na němž kníže sedě léna manům svým
udílel. Kníže zemřel roku 1689 dne 25. záři. Za jeho duši sloužilo se v okolních kostelích a klášteřích
620 mší, a pohřeb i s almužnou rozdávanou stál 1304 fl. (dnes přes 6000). Dědičkami staly se jediné jeho
sestry Anna Marie Františka Terezie a Františka Sibylla Augusta, které se roku 1692 rozdělily. Mladší
vdaná za Ludvíka markrabě Badenského obdržela první dli, totiž Ostrov a ostatní statky v Loketském
kraji. Anna Ad árie Františka vdaná za Filipa Viléma falckrabě na Rýně a z Neuburka (r. 1690) vzala si
Zákupy, Ploškovice, Buštěhrad, Palič, Svadov, Míkovice, Zvoleněves a dva díly domu na Hradčanech.

3*8

ZÁKUPY ZÁMEK.

Ovdověvši již r. 1694 vdala se na domluvu císaře Leopolda a císařovny Eleonory za Gastona III. velkovévodu
Toskánského (1697), ale manželství nebylo štastné. Kněžna tudíž opustila manžela svého a žila na svých
statcích, držíc tu veliký dvůr, jehož vydržování ročně mnoho stálo. Kromě stravy a ostatního k bytu patřícího
platila služebnictvu jen na penězích přes 7000 fl. (dnes skorém 40.000 fl.) ; na koně padlo 2000 korcův
ovsa a dříví spáleno 4000 sáhů. Ke dvoru totiž náležely čtyři dámy dvorské, kavalír, sekretář, štolba,
advokát, lékař, kaplan, sedm komorných, hausmistrová, knih vedoucí, písař, dva komorníci, kancelista, dva
zlatnici, tlumočník, guarderobier, stříbrník, furýr, stavitel, sklepník, kuchař, sochař, myslivec, číšník, dva
kuchařští pomocníci, kuchyňský písař, dva špalírníci, cukrář, čtyři lokajové, dva hejduci, pekař, sedlář,
řezník, truhlář, malíř, kovář, pacholek k sedláni, postillon, osm koňských pacholků, dozorce nad vozy,
pět kočí, čtyři forejti, běhoun, čtyři pradleny, dvě ženy k mytí stříbrného a cínového nádobí, dvě
kuchyňské, krejčí, přikladač v kuchyni, žena na sbírání koření, topič, tři pážata, učedník, dva kuchtíci,
pacholík zlatníkův, pacholík stříbrníkův, pacholík písaře sklepního, dva psáři, dva pacholíci v konících,
starý voják, zahradník, sladovník, bažantník, dva pomocníci a dva učedníci zahradníkovi, tři ponocni,
sluha v pisárně, dva rybáři, vrátný, trubač, vinařský, písař obroční a jeden starý člověk. Kněžna byla
pani velice pobožná; dokud bydlila v Zákupech, bývalo v kapli zámecké mnoho svátostí, zejména třináct
úplných koster sv. mučedníků, které v Římě za veliké peníze koupeny a pak do patronátních kostelů v
a klášterů rozdávány. Do Zákup voženy tyto svátosti na velbloudech, pro něž kněžna v zámecké zahradě
velbloudí stáje zřídila. Zřídila také v lesích panství Zákupského troje poustevny (r. 1698 — 17 1 2). Zemřela
r. 1741 dne 15. října a pohřbena vedlé mrtvoly prvního manžela v kostele Zákupském.

Dědičkou stuki se dceru z prvního msoželisťví, totiž M cítíc Atitid KdTolitid , manželka Ferdinanda
knížete Bavorského. Když tento brzo zemřel, vyvoliila si Zákupy za vdovské sídlo. Roku 1743, 27. ledna
objevili se tu krajští hejtmané Hradecký a Boleslavský s oddělením jízdy nesouce rozkaz královny
Uherské a České, aby kněžna ihned dědičné země opiustila. Několik hodin potom odjela kněžna do Žitavy.
Příčina toho byla taková, že svakem kněžniným byl císař Karel, jenž si království České osoboval, a že
bylo na kněžnu podezření, jakoby s ním byla v tajném srozumění. Její kavalír a sekretář zadrženi
a odvezeni do Prahy, ale brzo zase propuštěni. Od let 1744 zkoušelo město a panství od Prusů. Roku 1744
přitrhli sem nejednou a nepřátelsky řádili, zejména to činili vojáci Einsiedlovi, o nichž poznamenal tehdejší
děkan Zákupský, že zasluhovali spíše název zlodějův a loupežníků než vojáků. Kněžna vrátila se do Čech
zase v říjnu r. 1747 a zemřela r. 1753. Dědicem jejím stal se syn Kliment František vévoda Bavorský. Tento
neměl přirozených dědicův, a proto se dostaly Zákupy a jiné statky po jeho smrti (r. 1770) Maximilianovi
Josefovi \ panujícímu vévodě v Bavořích, kterýžto jako cizozemec získal si r. 1771 český inkolát.

Roku 1775 v měsíci březnu vpadli do Zákup vzbouření sedláci z panství Vartemberského
a Jablonského. Přišedše na rynk hlasitě vyzývali obyvatelstvo, aby se k nim přidalo. Městský písař
chlácholil je, ale nebylo nic plátno. Dne 26. března 700 jich učinilo útok na zámek, rozbili dvéře a okna,
roztrhali peřiny a sebrali vše, co bylo z médi a cínu (poněvadž stříbrné nádobí dávno bylo odvezeno).
Potom dobyvše se do sklepů tu si zavdávali, majíce na hlavách paruky, vzaté úředníkům a služebníkům,
nebo jsouce přiodéni mužskými i ženskými šaty, které v pokojích našli. V tom je překvapilo oddělení
vojska, které přišlo z Lipého, tak že se mnozí vzdali, jiní však raději vyskákali z oken, nic si nedělajíce
z potlučení, které při pádu vzali.

Dědicem vévody stal se napřed vévoda Karel z Zweibrúcken (r. 1777), který tu nedobře hospodařil.
Napřed v letech 1780 — 1781 všechny svrchky ze zámku a potom hospody a jiné příležitosti prodány.
Potom r. 1782 zkusili to s pronajímáním panství. Najala si je společnost, ale neplatila nic, a teprve po
dlouhých přích zase r. 1786 ujato. Tím se rozmrzel kníže tak, že r. 1784 všechny své statky v Čechách
Krystyánovi knížeti Valdeckému prodal, ale poněvadž tento neplatil, zase je ujal. Když r. 1795 zemřel,
následoval Maximilian Josef falckrabě na Rýně a potomní vévoda Bavorský, za něhož stavení na předhradí
pronajato továrníkovi Leitenbergrovi k potřebám tkadleckým, a teprve r. 1799 zřízeny tu byty pro pensisty.

Skrze smlouvu, která učiněna r. 1805 dne x září v Mnichově mezi plnomocníky císaře Františka
a kurfirsta Salcburského s jedné a vévodou Maximi lianem s druhé strany, postoupeny všechny bývalé
statky Lauenburské, poněvadž Maximilianovi kolikeronásobná náhrada dána^yla, Ferdinandovi kurfirstovt
SalcburskémUj královskému princi v Uhrách a Čechách, arciknížeti Rakouskému, později velkému vévodovi
Vircpurskému a od r. 1814 velko vévodovi Toskánskému, ale nový pán převzal s nimi dluh 1,078.047 fl.
Nový pán dal r. i8c6 na zámku co nejnutnější bylo opraviti a r. 1811 kázal dáti lepší střechy na stavení.
Když na kongresu Vídeňském (r. 1815) jednáno bylo o náhradu, která se měla státi synu Napoleonovu
(Františku Josefovi Karlovi, jmenovanému vévodovi Zákupskému), uvolil se velkovévoda, že postoupí
statky svoje v Čechách císaři Františkovi , až Lukka zase spadne na velkovévodstvi Toskánské, a v té

Milátein.

MILŠTEIN HRAD.

3*9

příčině učinil také v letech i8ig — 1822 právní přiznání Poněvadž pak mladý Napoleon r. 1832, 2. července
zemřel, neuvázav se nikdy ani v Zákupy ani ostatní statky, a ke spojení Lukky s Toskánou roku 1847
došlo, spadly Zákupy, Buštéhrad, Zvoleněves, Kácov, Tachlovice, Červené Poříčí, Palič a Ploškovice na
císaře Ferdinanda , a připsány mu r. 1849 dskami zemskými jako jeho soukromé jmění.

Změnou touto připravovala se pro Zákupy nejšťastnější doba jejich trvání. Neboť dobrotiví císařští
manželé usnesli se na tom, že každý rok několik měsíců letních v Zákupech pobudou, k čemuž od r. 1851
pravidelně docházelo. Za tou příčinou ukázala se nutnosť, zámek Zákupský, v němž se skorém století
nebydlilo, zase znova upravovati. Práce ty vykonány po roce 1850 od dovedných domácích umělcův
a řemeslníků, Jaký pak blahobyt v městečku nastal, posud jest u Zákupských v živé paměti. Když
dobrotivý a šlechetný císař r. 1875 ^ ne 2 9- června se světem se rozloučil, stal se pánem panství Zákupského
J. V. císař a král František Josef .

MILŠTEIN HRAD.

ři severních hranicích zemských nedaleko města Cviková spatřují
se na pasece mezi lesy poslední zbytky hradu Milšteina, který stoje
na vysoké hoře ovládal někdy celou krajinu. Nejpohodlnějši cesta
k němu vede přímo od stanice- Róhrsdorfu po silnici dobré a
úpravné, na které se žernovy a jiné kamení, na Milšteiné lámané,
vozí. Jiná cesta vede ze Cviková lučným údolím potoka až ke kraji
lesa a jím pak až na patu hradiště. Zde se spatřuje mnoho balvanů,
které s hradiště za dávných dob spadly a také lomením sházeny byly, tak
že jsou rozsety na všech stranách. Na vrchu bývala skála na skále a mezi
tím množství ssutin kamenných, nad nimiž stával hrad. Ze skal spadlých
dělají se od pradávna žernovy, a proto hora tato, snad dříve než hrad povstal,
jméno své obdržela. Ustavičným odlamováním se tvar hradiště na straně
jihovýchodní změnil, a konec jeho k západu obrácený docela jest již rozebrán.
Tím způsobem se stalo, že se poměry na Milšteiné od těch dob, co byl
popisován , ') tak změnily, že se tu mnohý podlé starých popisů ani nevyzná.

Návrší, na němž hrad stával, rozdělovalo se před odlomením na
několik skalisk vysoko vyčnívajících, jejichž patou bylo dlouhé a souvislé
skalisko. Nyní vyčnívají ještě dvě mohutná skaliska ; dříve bývalo ještě
třeti pěkně ku podívání se vypínající, ano se končilo v kužel pískovce,
asi 35 m. vysoký jako nějaká věž; od vrcholu svého rozšiřovalo se skrze
několik odstavců v až k patě, kdež do skály vytesána byla brána. Skrze
tuto bránu skalnou vstupovalo se do malého dvoru na všech stranách
zavřeného, v němž býval v první polovici našeho století krásný buk;
v kůře jeho vyřezáno bylo množství jmen těch, kteří tyto zříceniny navštívili.
Na všech stranách dvoru viděti bylo hradby nebo skalné stěny, místy
svislé a v bázlivém hrůzu působící. Sem tam byly dutiny ve skalách, jež
se umělým výklenkům podobaly. To vše již zmizelo. Neboť nyní je tu kamenný lom; dílem totiž rovina,
která povstala ukládáním odpadků, dílem jsou tu ssutiny skal a hotové a nedohotovené žernovy.

Od jižní strany vede z dolejška bývalá vozová cesta, totiž ta, na kterou se přijde po silnici
i Róhrsdorfu. Kdo po ní jde a blíží se severozápadní straně hradiště, spatřuje tu množství kamene
sesutého, za ním pak přijde po strmém vršku k bráně zděné, jejížto tesané obroubení je docela vylomeno.
Brána tato se nachází v hradbě, která se odtud táhla po kraji skály. V levo při vchodu vypíná se vysoké
skalisko na způsob věže, jehož vrch se podobá obrovské hlavě, hledí-li se naň se strany. Od brány šla
na kraji skal pevná hradba, kteráž i trhliny ve skalách vyplňovala a na jednom místě prý od paty propasti
skorém 20 m. vysoko vyzdvižena byla. Hrubá tato hradba mívala prý ochoze s úzkými střílnami a nešla

■) Heber’s Burgen IV. 207, Bernau, Album I. i/r.

320

MILŠTEIN HRAD.

po skalách rovně, nýbrž všelijak se lomíc přizpůsobovala se povrchu pitvorných skal, jak se kde naskytoval.
Naproti bráně bývala okolo r. 1800 věž, která však popraskala, když skály trhaly prachem a jí otřásaly,
až se konečně sesula. Na jižním konci tohoto oddělení bývalo skalisko, kdež se hradby s obou stran
spojovaly. Spadalo strmě k boku hradiště a mělo vespod dutinu, k níž se chodilo s hořejška po starožitných
schodech. V té dutině bývala voda, a tedy se pravdě podobá, že tu bývala nádržka. Nyní jest to skalisko
úplně rozebráno, tak že po něm není známky.

Kde páni bydlili, nyní ovšem se nepozná a ani domněnku nelze říci, poněvadž větší čásť hradiště
jest rozebrána. Snad bylo obydlím věžovaté stavení, o jehož sesutí jsme mluvili.

Kdy Milštein povstal, není známo; jen tolik lze souditi, že postaven byl od Berků z Dubé,
jimž prvotně lesnatá hornatina od Žitavy k jihu patřívala. Možná, že jej Berkové založili již na počátku
14. století k ochraně zboží Cvikovského, když v krajině okolní nepokoje zuřily. Zle řádili rytíři z Naptic
a z Tanvaldu okolo r. 1312 z hradu Ojitfna. Karel, syn krále Jana, vrátiv se do Cech zlé ^ády ty všelijak
rušil a mořil a Žitavským dopouštěl, Že bořili takové loupežné hrady, jako na př. Ojvín, Tolštein, Schonbuch
a jiné. Ještě r. 1355 psal Karel Šestiměstím, aby bořili „ty zámky, v nichž se zlí lidé zdrcovali u . Tím se
jen nespokojiv v krajinách odlehlých nové hrady zakládal, aby silnice opatrovaly a v lesích zlodějstvo
vyklučovaly.

V starých dobách obyčej byl, že bylo poručeno jen na jistých silnicích jezditi, dílem aby se tu
obvyklé clo platilo, dílem aby se vozkové v městech zdržovali a tím živnostem městským pomáhali. Tak
šla silnice z Branibor, Polska a Dolní Lužice na Zhořelec k Žitavě a do Čech, odtud šly dvě silnice,
jedna přes Jablonný, Mimoň, Bělou k Praze, kterou dal stavětí král Jan v první polovici 14. století,
druhá na Lipý a Dubou k Polabí. Ona byla ubezpečena hradem Karlsfride, r. 1357 na poručení Karlovo
vystavěným, kdež se také za užívání silnice clo piatívalo. Lipská silnice šla vsí Olbersdorfem a minouc
Ojvín šla mezi vesnicemi Hainem a Krumpachem, kdež ji nynější obyvatelé posud pamatiují. Silnice tato
nejvíce lákala loupežné rytíře Ojvfnské, bráněna však byla hradem Milšteinem. ! ) Rokui 1343 na tomto
hradě bývalo dvanáct až šestnáct oděnců, kteří měli vozy na silnice k Lipému a Dubé opatrovati.

To jest nejstarší a první zpráva o hradě MilŠteině, a můžeme se podlé toho domnívati, že byl
hrad již nějaký čas před tím založen a že k chránění Lipské silnice dobře sloužil. Míšňané v počtu 225 lidi
vpadli roku 1343 do Čech a položili se u Olbersdorfu, aby na Lipské silnici strahovali na vozy sukno
vezoucí; tu zloupili a zbili několik cestujících, odrazili útok, který na ně učinila posádka Milšteinská
a s kořistí svou domů se vraceli. Ale Žita váné, jichž asi 50 bylo, rychle za lupiči pospíchali a setkavše
se s nimi na Karmberce u Nového města dva lupiče zajali, kteří byli potom v Žitavě veřejně stati.

Sice panství pořád patřilo Berkům z Dubé. Jindřich Berka podával v letech 1362 — 1379 nové
faráře do Cviková a Mařenic. *) Oboje podací patřilo později k Milšteinu. Jindřich byl bohatý pán a maje
mnoho státků pozemských. Syny Své slušné poděloval. Roku 139!, i. března oddělil syny své nejstarSÍ,
Hynka nejstaršího, řečeného Dubský, Jindřicha po něm nej staršího (na MilČanech f r. 1406) a Jindřicha ,
řečeného Berka (f r. 1423, na Housce), dada jim Jablonské zboží se vším příslušenstvími, k tomu hrad
Milštein, městečko Cvikov, ves Cvikov, Kunratice ves s tvrzí a s poplužím, Lindavy svrchní a dolejní,
Gryna, Krazhart, Marg-ental, pustý Marg-ental, Lichtenvaldy oba, svrchní a dolejní, Krumpach vsi
s příslušenstvím. Věno paní Adly mateře jich mělo zůstati rodičům až do jejich smrti, pak se měli tito tři
bratří uvázati v Kurovodské zboží k rozdílu. 3 ) Starý Berka zemřel před r. 1404.

Řečení tři bratří krátce potom se rozdělili, a nejstaršímu z nich Hynkovi Dubskému dostalo se
za díl panství MilŠteinské. Ten podával kněze r. 1394 do Cviková a v letech 1395—1397 do Mařenic. 4 )
Pojal asi v ty časy za manželku Kateřinu, dceru Haškovu z Lemberka, jíž věnoval na vesnicích svých
Kunraticích a Heřmanicích. 5 ) Konečně byl r. J408 pánem podací v Krupé na panství Kurovodském,
a súčastnil se též jednání veřejných, jako na př. na soudě zemském, na němž r. 1404 seděl. Manželku
svou Kateřinu přenesl r. 1409 dne 3. června s částí véna jejího (totiž té části, jež byla na Heřmanicích
zapsána) na dědiny své v České vsi celé a v Markvarticích dvory kmecí,®) jež byl r. 1405 í>polu s polovicí
města Jablonného koupil. Ale ves Kunratice podržela Kateřina k věnné zástavě i po smrti manžela svého,
která se zběhla před r. 1413, neboř tu v letech 1413—1425 právo podací provozovala. 7 ) Zboží MilŠteinské
zdědili synové jeho, katolicky smýšlející Jaroslav a Jindřich , kteří běhů tehdejších využitkovavše vládli
též na Ronově, Helfenburku, Lipém a Jablonném, jak se na svém místé ukáže. S počátku snad vládl na
Milšteiné Jaroslav sám, a to již od r 1419, 8 ) neboť r. 1425 sám podával kněze katolického ke kostelu
Cvikovskému a r. 1427 k oltáři s v. Vavřince v městě Lipém. 8 ) Roku 1429 on a bratr jeho Jindřich učinili

tab. II.

') Staroněra. Molstein, mole = mlýn. 3 ) Lib. cont. 3 ) Archiv Český II. 47 — 49. 4 ) Lib. conf. s ) Rel. talfc>. I. 585.

7 ) Lib. conf. B ) Arch. Č. IV. 376. 9 ) Libri conf.

6 ) Reliq.

Hrady a ziml.y Českv; X.

43

Ztíceniny hradu Zásadky,

322

MILŠTEIN HRAD.

s Janem Smiřickým smlouvu o hrad Helfenburk. Jaroslav zůstával v dobrém přátelství s Lužičany, zvláště
se Zhořeleckými, a s nimi nejen rokoval o válečných přípravách proti kališníkům, než i vj^zvídaje o tom,
co chtějí husité podnikati, sousedy své ihned vystříhával. Když asi r. 1433 zemřel, následoval v držení
zboží Milšteinského bratr jeho J tndřtch . l )

Ten byl již r. 1436 pánem Milšteinska a toho roku spolčil se s Albertem z Dubé a z Liběšic
Milšteinem hradem, s vesnicemi a polovicí panství Liběšického; potom hned oba přijali na Spolek Jindřicha
z Dubé a z Hojersverdy. 2 ) Jindřich také býval v přátelském srozumění s Lužičany. Roku 1437 zpravoval
Žitavské o smrti císaře Zikmunda a o věcech v Čechách. Páni z Vartemberka na Déčínč, kteří se pro
umoření strýce svého v Žitavé na městě mstili a Šestiměstí velice škodili, také toho roku chtěli do Horní
Lužice vniknouti. Lužičané byvše však Jindřichem Milšteinským vystříháni 1000 mužů do pole postavili
a nepřátele čekali, dokud nebyl sprostředkováním stavů Českých mír učiněn Sice účastem byl Jindřich
mnohých běhů veřejných a soukromých v Čechách i v Lužici. Roku 1454 vyprosil si Jiindřich na králi
Ladislavovi právo odúmrtní na městě Lipám, a od těch časů raději se jmenuje „z Lipého u nežlii „z Milšteina";
také jeho pocomci příjmí „z Lipého" neodložili až do svého vymření. Mezi „bratřími" rolty Talafousovy
v severních Uhřích jmenují Košické „missiles" r. 1455 též pána z Milšteina čili Mólštýnského ; snad byl
tento zbojník někdy panoše hradu Milšteina. 3 ) Nabytím Lipého pozbyl též hrad Milštein své důležitosti
a brzo zanedbáváno toto starožitné sídlo rodiny Berkovské. Po Jindřichovi (f r. 1468 — 1471) následovali
v držení Milšteina synové jeho Jaroslav , nejvyšší sudí dvorský (f před r. 1493), Jiří, sudí dvorský, Jan
(f r. 1501) a Fetr i kteří zbožím tím nedílně vládli. Roku 1502 rozdělili se o zboží vše bratří Jiřík a Petr
a strýcové jejich Adam a Zdislav (synové n. Jaroslavovi) a Vdcslav (syn n. Janův), tak že byly učiněny
čtyři bratrské díly. Při tomto dělení dostal se Petrovi čtvrtý díl hradu v městě Lipém a tolikéž města,
též dvůr Zákupský se stavením, zámek Milštein se vším příslušenstvím a zboží Kunratické,, sídlo Zákupy
též se vším příslušenstvím, dům v Praze a manové v Prorubí atd. 4 ) Takovýmto rozděleuím byl osud
starého hradu rozhodnut. Petrovi se zachtělo raději bydliti v prostranném, pohodlném a lidnatém městě
Lipském anebo na sídle Zákupském, kdež bylo veselejší obydlí, nežli v zasmušilém a v lesích ležícím
hradě Milšteinském. Proto však ještě Milštein hned k úplnému spuštění nepřišel; ještě Vácslav Hájek
z LiboČan (r. 1541) připomíná Milštein v seznamu svých hradů českých. 6 ) Petr Berka postoupil roku 1518
zboží Zákupského na jisté výminky Zdislavovi Berkovi z Dubé (f r. 1553). Zůstalo mu tedy panství Milšteinské
a jisté nápady na Zákupsko. Ale Petrovi synové Zikmi^nd a Jiljí prodali nápady své na Zákupy
a Milšteinsko, totiž: Zákupy zámek, dvůr poplužný, městečko, Sedlce, Popelov, Penceindorf, Brenná,
Bohatíce, Kamenice, Kunratice, Kundersdorf, Krumpach, Horní a Dolní Margental, Lichtenvald a Grashart
vsi celé, Cvikov městečko Zdislavovi Berkovi z Dubé a na Žáku pí a Lipém. Zboží Milšteinské od těch
dob pořád počítáno k Zákupsku. Hrad Milštein samoten pozbyl tehda veškeré důležitosti, protože již

n n n&m niihirr^1(\rsl o n j nenctA « nmicť£ 7 n “Cnaíi ty!

Roku 1596 dává zprávu o něm Benedictus Chirocensis Italus, jeden z Vlachů, kteří se v Čechách
potulovali, drahé kamení a poklady hledajíce Dává komusi návod, aby šel z Žitavy do Čech a mina
Ojvín že uvidí po pravé ruce zámek s „věží", jenž slově Mahlstein. „Jdi tam," pokračuje, „pod tím
zámkem jest studně, v níž já a předkové mnohé drahé kameny jsme pomývali a tu naházeli. Při studni
jest rybníček jako sádka, a v ném veliký poklad, uložený v pánvi zlaté a drahými kameny posázené,
peněz a zlata; na hrázi téhož rybníčka stoje dívej se na zámek, a tu uvidíš na něm trochu stranou
v kameni vytesané znamení f A- Najdeš-li je, udeř do něho nosatcem a hled se dostati do skály; najdeš
tu slepé okno a v tom okně leží kniha německým písmem psaná, a tvář, v níž můžeš viděti všechny
skryté a tajné poklady, a také mých předků zbraně (erb?) do kusu stříbra vyryté. Tu knihu čti a podlé
potřeby podívej se do tváře, tu najdeš všechny věci, jak bys k tomu statku přišel, nebo kde bys jej
našel. Ale pro tvé poučení, kdybys tu knihu nebo to okno hned najiti nemohl, pojmenuji ti místo
nebo dvě místa, kde také drahně zlata, šatstva a jiných věcí leží. Napřed vejdi velikou branou do zámku
a jdi vedlé hradby po pravé ruce, jak daleko můžeš, tu najdeš sklep, jdi ven skrze šíji a tu najdeš v zemi
tvrdou, dobře zadělanou zed, ale ona jest tvrdá na tu stranu ke skále; když se zde skrze tui zed dostaneš,
dostaneš se do sklepa ve skále, který jde tím směrem k hornímu zámeckému dvoru. Pracuj tam, najdeš
tu svěcenou kropenku plnou starých tolarův, i mezi tím čtverhranatých, též zlatých, také věci od stříbra
a koflíky, kteréž věci loupežníci po panských dvořích pobrali a sem zanesli. Zase na jiný způsob jdi

*/ Proti tomu mluví zpráva (v Arch. českém II, 513), kdež se jmenuji Hynek, Jindřich a Beneš bratři Hcrkové z Dubé na
Honšteině, Molšteicě a Vildšteinč. Honšteinšti pocházeli z jiné linie Berkovské, naše svrchupsaná genealogie dobrými prameny jest stvrzena ;
myslím, že má sliti „Tholšteině". *) Arch. č. II. 197, IIL 5 13, rel. tab. II. 154 a 184. s ) Pam. arch. VI. 5 . 4 ) DZ. 250. J b — 9.

A ) Roku 1502 dí se „zámek Milsstayn 1 * bez udám, že je pustý.

TVRZE NA ZÁKUPSKU.

323

docela nahoru na zámek, až najdeš při Janově věži v tu stranu k Lipské silnici veliké dvéře, které byly
ode mne a děda mého zasypány a zadělány, ty otevři, ale hled sebe, aby rum a zdivo (poněvadž to dlouho
bez střechy bylo) na tebe nespadlo; potom jdi tam, a tu najdeš sklep a nad tím světnici, v nichž jest
zbroje stříbrem a zlatém vykládané a jiných drahocenných věcí dosti, ale nebude ti tu volno, poněvadž
duch tě nenechá na pokoji. Důvěřuj v Boha, modli se pilně; bez vůle Boží se ti nic nestane.

Za třetí a poslední jest uprostřed sámku velmi veliký kámen, nádiZka s vuduu, před níZ kuryco

stávalo, ale to koryto jest hned při tom při levé straně, nikoliv však hluboko zakopáno; to koryto jest
plné zlata a peněz, z nichž jsem si Často brával. V té nádržce v tu stranu k Ojvínu v koutě po pravé
straně jest nemalý poklad ; ten nebo jiný můžeš si po své chuti vžiti a jím se vyživiti. a *)

Po třicetileté válce kázal Julius kníže Saský a Lauenburský, držitel Zákup, velikou okrouhlou
věž na hradě Milšteině pobořiti, poněvadž se obával, aby nespadla na kameníky, kteří ve skále hradské
žernovy lámali. Neboť tehda se mnoho takových kamenů zde lámalo a daleko voženy bývaly. Co ještě
z věže té zůstalo, vadilo velice r. 1793 polesnému Homolkoví a chtěl zbytek ten prachem vyhoditi. Když
však byla věže mod prachu do výše hozena, spadla prý zase na bývalé místo své; když se bourání po
druhé opakovalo, roztříštěna byla na kusy. a ) Za Schallerových dob ještě byl hrad Milštein tak nepřístupný, že
se na něj po řebříku lézti musilo, ale od té doby stálým odlamováním a sesypáváním stal se přístupnějším.
Poněvadž pak v posledních letech lámání kamene pronajato bratřím Israelům ve Vídni, 3 ) a již větší čásť
hradiště jest odlomena, zdá se, že se také nezachová ta čásť, která ještě zbyla.

TVRZE NA ZÁKUPSKU.

BRENNÁ.

TVRZIŠTĚ U MILŠTEINA.

Psávalo se, že na místě kostela v Brenné stával hrad, ale
nedůvodně. Spiše tu stával kostelec neb opevněný kostel, neboť
třeh a takových kostelů vály objatých bývalo v Čechách dosti.

KUNRATICE.

edaleko kostela v Kunraticích (východně od Cviková)
jest zámecká hora., na níž se spatřují známky bývalé tvrze,
l Zdá se. Že tvrz tato postavena byla od Pancířů ze Smojna
yl na zboží, které porstalo oddělením od Zákupska. Roku 1358
vyskytují se HanuS Pancíř ze Smojna a syn jeho Hanuš
jako patronové kostela zdejšího. Hanuš starší měl vlastně z man-
želky Anny dva syny, HanuSe a MikuldSc , z nichž onen se v letech
1366 — 1372 jako patron kostela zdejšího připomíná. Raku 1369
darovali oba bratří se svolením mateře ještě žijící platy Janovi,
faráři Kunratickému, na záluŠi svého příbuzenstva. *) Hanuš, jenž
se r. 1388 jako pán Zákup&ý vyskytuje, měl pře s farářem Kunra-
tickým, jenž některé své povinnosti nechtě] plnit], ale pak ta
pře po dobrém srovnána. *] Kunratice dostaly se potom Berkům
z Dubé, a jak již svrchu rypravováno, dostaly se r. 1391 starším
synům starého Berky. Hynek z Dubé a z Milšteina věnoval r. 1396
manželce své Katruši z Lcnberka na tvrzi, dvoru a vsi Kunraticích
a vsi Heřmanícich ; proto připomíná se pam' tato, jsouc v letech
1413 — 1425 vdovou, jako držitelka zboží Kunratického.®) Po její
smrti spadly Kunratice na syny, připojeny k Milšteinu a tvrz potom
spustla.

Jaroslav Schaller ve své topografii, Ant. Reim ve své mono-
grafii hradu Milšteina (v Hradci 1840 na str. 14.) mluví o tvrzišti
severozápadně od Milšteina „v starém lesu 44 v hájemství Cvikovském.
Na homolovitém strmém kopci, jenž slově Schlosshůgel (zámecký
pahrbek), viděti prý bylo známky zdí a zříceniny sklepů. Zdá se
nám, že tu stávala samotná věž nebo tvrz k ochraně hradu Mil-
šteina, poněvadž z jiných paměti se znáti dává, že okolo hradů
bývaly věže a hlídky ven povydané, a Berkové i na jiných velikých
a lesnatých panstvích mívali takové hrádky.

TVRZIŠTĚ U MAŘENIC.

Heber klade na své mapě jakési tvrziště Schlossberg východně
od Milšteina v ta místa, kde se také vrch téhož jména na mapě
generálního Štábu (nad samotou Geráuraigte) objevuje. Ale podlé
zpráv obyvatelův okolních na hoře té lesem porostlé není nic videti.
Z paměti nic o této hoře známo není.

Staří místopiscové mluvívali také o hradu Kleisberce . Na
temeni hory této na způsob kuželu vysoko a strmě se zdvíhající
nacházely se ještě ke konci 18. století známky nějakého opevněni,
jak i Schaller ve své topografii svědčí (HebeFs Burgen I. 224), ale
zdá se, že to nebyl hrad, nýbrž tak zvaná stráž k oznamováni ne-
bezpečenství do vnitřku země.

FRIEDRICHSBERG.

Bernau, Album I. 1 79. *) Reim ve svých dějinách Mil-
šteina, str. 10 — II. a ) Bernau, I. 180. 4 ) Borový, lib. erect. I. 73,

lib. conf. 6 ) Lib erect. XII. 31. 6 ) Rel. tab. I. 565, lib. conf.

Západně od Horního Lichtenveldu jest hora Friedrichsberg,
na niž prý hrad stával. Známo o něm nic není.

43 :

324

TVRZE NA ZÁKUPSKU.

SMOJEN.

de naskytuje se příležitost promluvit! o panském sídle,
^ jehož poloha není známa. V pamětech let 1309 — 1327

vyskytije se nezřídka Frydman ze Srnojna> rytíř jednooký,
který vynikal v bojích za Jana Lucemburského neoby-
čejnou účinlivosti. ') O jiných členech rodu toho mluveno v dějinách
Zákup, Kunratic a Vlastiboric, k čemuž budiž i to dodáno, že

') Reg. II. a III., Palackého dějiny, str. 425, arch. kláštera
v Maří dole <v Ližici). Viz i díl II. na str. 125.

i Bedřich Pancíř ze Smojna r. 1419 seděl ve idejší krajině, slibuje
v dlužním zápise vlehnouti do města Lipého. l ) Také MikeS Pancíř
ze Smo/na v letech 1428 — 1455 přebýval v krajině zdejší, jsa po
léta pánem na hradě Sloupu. Potomci těchtc vladyk nazývali se
Seletičtí ze Smojna a zachovali zámožnost svou ještě v 16. století.
Sídlo jejich prvotní, hledíc k něraeckémn tvaru Smán, nazývalo se
Smojen, ale nepřipomíná se v žádných pamětech, poněvadž brzo
bylo opuštěno. O jeho poloze proto nelze říci nic určitého kromě
jediné domněnky. Že bylo v krajině Lipské a Zákupské.

') Arch. kapitulní.

Vranov (Malá Skála) od západní strany.

VRANOV, MALÁ SKÁLA,

*tvrť hodiny jihozápadně od Malé Skály na pravém břehu Jizery mezi domky vsi Labe
vypíná se skalnatý a úzký hřeben zubatý a z pískovců se skládající, který dříve byl
pověstným nejen pro pitvornosť skal a krásné položeni, nýbrž í pro mnohé pomníky
znamenitých mužů a pěkné sady, které zřídil bývalý držitel panství Skalského František
Zachař šlechtic Romisch. *) V těchto skalách, jimž původní ráz choutkami Rómischovými
odňat byl, stával středověký hrad pánů Skalských, jemuž bylo jméno Vranov. Že se však
prvotně také Skalou jmenoval, jde na jevo z povahy věci; neboť nynéjší zámek Maloskalský
by k tomu pojmenování nebyl přišel, kdyby byl prvotně stával na nynějším svém místě.

Poněvadž zakladatelé hrad stavíce přizpůsobovali se tvaru skal, býval proto
Vranov dlouhý a úzký, jako ten roztažený ostroh, na němž stával. Nebo jak lze souditi
ze zbytků, činila délka jeho skorém 400 m. a Široký byl na některých místech 38 m, jinde ovšem méně.
Hrad totiž se táhl od skály, na níž stojí kříž a jež se ze všech nejvýše vypíná až k Vyhlídce (Belvederu) či
nejnižšímu místu, tak že od západního kříže ke kapli (170 m) táhl se horní hrad a odtud až k Vyhlídce
předhradí (228 m.).

Nyní se vchází do předhradí po příkré stráni a lesem od Podvranovského mlýna. Prvním
zbytkem hradu, na který příchozí uhodí, jest studné a sklep při ní, oboje ve skále vytesané. Studně má
prý hloubku asi 50 m., ale jest prý zaházena. Vypravovalo se o ni, že v ty časy. když mívala prvotní
svou hloubku, spojena bývala s Jizerou, tak že husa, která do ni spadla, zase v Jizeře se dostala na světlo.
Hrabata Desfours prý ji vybrali, domnívajíce se, že přijdou na poklady, když se však sklamali, dali ji

') O tom vyšel v Litoměřicích roku 1828 spisek Felsenpanthecm und Katurpark auf der Herrschaft Kleinskal in Róhmen von
Franz Ferd. Effenberger. Viz: Heber’s Burgen VI. 254 a Pam. arch. VI. 305.

Hrady a zámky České X.

44

326

VRANOV, MALÁ SKÁLA.

zase zaházeti. Sklepu ú studně se ještě užívá. Okolo obou spatřují se ve skále mnohé vřezy a draže, do
nichž zasazen byl srub proto, aby bránil přístupu.

Do hradu vcházelo se dříve od severní strany dvěma brankami ve skále vytesanými, z nichž
jedna jest nad studní, druhá však jižně od ní blízko kaple; touto poslední se nyní obyčejně vcházívá.
K první brance, nyní zazděné, chodívalo se v právo od studně do kopce a okolo sklepu skalného, o němž
již byla řeč (jehož nyní jeden soused Labský užívá); nad tímto sklepem šlo se po schodech vytesaných
k brance velmi úzké, čtverhranaté a ze Štukoví v kamenné hradbě postavené a potom za brankou po velmi
úzkých schodech do hradu. Na obou stranách branky jsou sklepové. Větší v právo ležící (Ossianshóhle)
nemá oken a jest pod tak zvaným Ringulfovým sklepem. Menší sklep jest v rozsedlině skalní a mohl
se zavírati, jak draže ve skále svědčí. Hned za brankou jest výklenek

Druhou cestou jde se v levo od studně k jiné bráně ve skále vytesané, kteráž byla a jest
hlavním vchodem. Průjezd její skrze mohutnou skálu jest zdélí 20 kroků, a jak svědčí mnohé draže ve skále,
zavřen býval několika vraty; i nyní bývá obyčejně zavřen. Za ním následuje dlouhý parkán mezi skalou,
v níž jest brána vytesána, a krajem hradiště, kteréž k Vranovskému údolí strmě spadá; na koncích jeho
jsou kaple (jihovýchodně) a hlavní části hradu (severozápadně). Tato místnost obsahuje nyní sady, pomníky
a rozličné nápisy. Uprostřed býval pomník postavený hraběti Leopoldovi Perchtoltovi z Uherčic ; za ním
v právo se jde po schodech kamenných ke sklepu ve skále (od Rómische zvaného Sineds-Halle), v němž
jsou vytesána písmena H-G-Pa číslice 1282 a 1447 v právo a 1699 a 1708 v levo. Ten, který číslo
1699 vytesal nebo vyryl, vytesal snad i čísla 1282 a 1447; nebo že první dvě čísla nejsou vytesána téhož
roku, který oznamují, o tom svědčí tvar jejich a číslice arabské. Rok 1447 jest sice týmž způsobem i na
blízkém Frydšteině vytesán. Okolo tohoto sklepu a nad ním jdou kamenné schody k úzké brance mezi
skalami a skrze ni k nepádnějšímu hradu . Odtud jde se v levo (ještě více v levo vede cesta na skálu)
chodbou skalnou, někdy překlenutou nebo krytou a úzkými schody k tak zvané Poustevně, v právo pak
mimo malý sklep (vlastně vydutou rozsedlinu, která se dřevěnými vrátky zavírala) do paláce nahoře
otevřeného, mezi třemi obrovskými skalisky se nacházejícího a jindy bud překlenutého nebo krytého, kterýž
nazval Rómisch Heldenhalle. Jak lze souditi z draží na skále, bylo tu několik pater a na bývalé bydlo
upomínají posud lavice, výklenky a okna, vše ve skále vytesané. Zde jsou vystaveny rozmanité památky
vynikajících osob z válek r. 1813, čímž stará tato památka obdržela ráz novověkosti. Odtud jdou schody
dolů k úzkému schodu vedoucímu nahoru od sklepa, který Romisch Ossianovým jmenoval, pak ke sklepu,
který pojmenoval po německém Heřmanovi. Tento jest hluboce v rozsedlině vytesán a nahoře z malé
části zdí překlenut. Odtud se jde po schodech k jinému sklepu, totiž ke Svatyni přátelství, jak jej Romisch
ve svém podivném vkuse pojmenoval (Freundschaftshóhle). Jest to sklípek k bydlení určený s lavicemi
a malým okénkem ve výklenku. Dokládáme, že tyto tři sklepy, jejichž nevkusná jména jsou Ossianův,
Heřmanův a Přátelství, jsou jeden nad druhým a nad nimi nejvýše prázdné místo, na němž se před půl
stoletím základní zdi nějakého stavení spatřovaly; dnes tu není po nich ani potuchy.

Lezouce od Svatyně přátelství nebezpečnou stezkou přes bradlo rovným Směrem do skal, přijdeme
na skalku, tu uvidíme na východní skále, která zavírá Svatyni přátelství, nápis latinkou psaný na tabuli
čtverhranaté vytesané;

Uf diesem sitz

sasz Harmes Ritz,

pod tím jest Xxxxx (nikoliv 1436, jak se psávalo).

Vrátíce se odtud jdeme po několika schodech ke starému sklepu zděnému , nad nímž jest zahrádka
a zbytky zdí 2 — 3 m. vysoké a do čtverhranu postavené. Po několika schodech dolů a po mnohých pak
nahoru dostaneme se na vrch skály obrostlý kořeny borovic, které se tu zapustily. Tu jest mnoho draží,
svědčících o tom, že tu stávalo stavení dřevěné, a pověst, že tu býval větrný mlýn, tím i vysokou polohou
nabývá věrohodnosti. Nicméně mohla tu býti také hlídka. Jak draže ukazují, byla od této skály na druhou
západní dřevěná chodba. Touž cestou navrátí ce se, od starého sklepu na právo se uhnouce a klenuti pod
námi jdoucí překročíce přijdeme pod řečené staré zdi do čtverhranatého sklepu (der Zufriedenheit) a odtud
dolů do dotčené klenuté hradby, odkudž vede stezka na jihozápadní straně po strmých schodech až
k pomníku Jiříka Poděbradského , který je v právo od schodů mezi dvěma skalami, a potom ke skále
s křížem. Tato jest na nejvyšším místě hradiště a přístupna jest po schodech místy strmých a šíji ve skále,
tak že jest nahoru lezení velmi namáhavé, an se toliko hubený člověk provleče. Skála se jmenuje po
vysokém kříži, který tu stojí, a zavřena jest hradbou zubatou, ve skále vytesanou nevelkého obvodu. Ze
draží tu se nacházejících dává se znáti, že odtud šla hradba dřevěná až k té skále, o níž totéž bylo řečeno.
Na hřebenu odtud k jihovýchodní straně, v němž se několik okének nepřístupných spatřuje, byla zasazena

VRANOV, MALÁ SKÁLA.

3^7

dřevěná stavení v dražfch posud zachovaných. Od dotčené skály jde se nazpátek okolo pomníku Karla IV.
Ten stojí na výstupku a má nápis: Carolus Pater Patriae mccclxx vij. Odtud jdouc dotčenou skalnou
chodbou (pod sklepem Spokojenosti) přijde se k úzkým schodům mezi skalami a odtud k Poustevně *
starému sklepu se dvěma okénky, jedním do hradu, druhým s kamennými lavicemi z hradu. Jméno své
má proto, že jest upraven jako poustevna. Kromě nového výklenku je tu, jako vůbec všude na Vranově,
množství nápisů. Z ného jde dlouhý schod na způsob řebříku do hluboké rozsedliny a jiný z druhc otrany
nahoru k dotčené zděné brance, pak vedlé starého sklepu (Denishalle) do parkánu. Na oné straně od nás
spatřuje se stavení na způsob gotické kaple , kteréž obsahuje v přízemí velkou světnici a pavlač na skále
a nad tím předsíň, okrouhlou světnici a kuchyni. Zdi v přízemí s třemi okny a dveřmi jsou původu
starého, ostatek jest nový a přidělán roku 1826 gotickým slohem, po čemž i stavení střechou a vížkou
pokryto. Místnosti této kaple zdobeny jsou pěknými freskami a malbami. Zajímava jest také sbírka
v prvním poschodí umístěná, v níž se rozličné starožitnosti na Vranově a v okolí nalezené spatřují. *)
Nacházejí se tu hroty střel, třmeny, podkovy, části koňského nádobí, nože, dýky, tesáky, nůžky, staré
stroje k ručnicím, koale, roury z vodovodu (vykopané mezii Vranovem a Frydšteinem), kachle s obrazy
svátých, rytířů a zvířat, mnohé s písmenkou nt a střepy nádob. Také je tu pečetidlo olověné s erbem
hvězdy. Bývaly tu také české a míšeňské groše a staré pečetidlo (erb ruka brněná s mečem) s nápisem :
s * hans • tust + ten -|- northusen, které jest na kapli zvenčí vyobrazeno. Že stavení to i dříve kaplí bývalo,
soudil Heber z podkcvitého zakončení zdí.

Dviřkami z kaple přichází se na předhradí y které se táhlo odtud po hřebenu skal a končilo se
u tak zvané Vyhlídky (Belvedere) nad Jizerou. Zde bývala mnohá dřevěná staveni, po nichž zbyly draže
ve skalách. Ale jsou při něm také některé zajímavé podrobnosti, avšak nikoli na vrchu, nýbrž u paty skály.
Na předhradí nejde se jen ze dveří kaple, odkudž lze sice jein na některé vyšší skály přijíti, nýbrž i cestou,
která jde pod skalami, oddělujíc se u studně od cesty k bráně vedoucí. Po této cestě přijde se mezi strmé
skály na místo asi okrouhlé, které za starých dob bezpochyby opevněno bylo. Nad tímto místem samým
k východu strmí skála, k níž jdou nahoru schody. Stojí tu veliký dřevěný kříž, z daleka viditelný. Pod
tímto křížem sůžuje se trochu skála a končí strmým skaliskem na způsob bašty, k němuž lze po schodech
a pěšinách přijíti. Pod tím ve skále u samé Jizery jsou také draže pro trámy a sruby; snad tu byly proto,
aby se zamezilo choditi úzkou cestou mezi skalami a řekou.

Po opuštění Vranovského hradu postavena jest tvrz při nynějším zámku Maloskalském, ale
opuštěna zase, když postaven nynější zámek. Z tvrze zbyl nynější skleník. Stavení to má mohutné zdi,
okna dílem zachovaná, dílem zazděná. Také se na něm zbytky rustiky spatřovaly.

Jak již praveno, jmenoval se Vranov prvotně Skála x později i Skály x ale některý čas oblibovali si
páni název Vranov. Zakladatelé jeho byli páni z Valdšteina z té větve, která byla prvotně na Štěpanicích.
O vsi Vranovém proti hradu ležící máme zprávu z roku 1382. Tehda provolána jest odúmrf v Záblatí,
v LeŠtném a v Mnichovém po Janovi Piknovi, mnichu zákona kazatelského v Turnově, jenž byl ve
Vranovém zemřel, než Zdeněk ze Štěpanic, Henfk z Vysoké a Albert z Lomnice, vše z rodu Valdšteinského
dokazovali, že dědiny ty nepatřily Janovi, než byly kláštera Turnovského, jemuž byly od předků darovány. *)

V žádné památce před rokem 1425 nenašli jsme: zmínky o Vranově nebo Skále, ovšem však
o všelijakých jiných sídlech pánů z Valdšteina. Domněnka, že byl založen r. 1282, poněvadž jest číslo to
vytesáno na Vranově, odpadá tím, co praveno v popise. Také důvod, že tu nacházeny groše králů Jana
a Karla, nic nedokazuje, poněvadž takové peníze dlouho bývaly v oběhu. Lépe svědčí paměti, dávajíce
znáti, že byl Vranov postaven teprve v 15. století. Heník z Valdšteina první se píše r. 1425 seděním na
Vranově, jsa tehda patronem kostela Semilského; r. 1427 opět se píše, že Heníček držel hrad Skály, 3 )
ale r. 1429 zase slově Heníčkem z Valdšteina na Vránové. Ujal se tehda zboží Kovanského, jsa manželem
Elišky z Kovaně, jíž na hradě Frydšteině věnoval.

V soukromých zápisech tehdejšího věku zhusta se připomíná. Roku 1431 zaručil se se sousedy
a strýci svými za véno Kateřiny z Bergova, manželky Beneše Košíka z Lomnice. Potom koupil od
Jindřicha z Vartenberka polovici města Turnova a spojil ji se svým zbožím Vranovským, nabyl také
hradu Šarfšteina, a jeden čas držel i Vildštein (nyní v Saších). Také u císaře Zikmunda jako věrný
katolík požíval veliké vážnosti. Týž panovník zapsal mu r. 1436 dvůr ve Svijanech a k tomu vsi příslušející
k rychtě Jenišovské, Rychnov. Badlo a čtyři človéky v Nudvojovicich. 4 ) Vsi ty ač zápisné od těch časů
se počítaly k panství Vranovskému či Skalskému Obdržel také zápis na zboží Býčkovské u Litoměřic,
ale to záhy z držení rodu jeho vyšlo. Ale pro zboží toto měl tuhé spory, nebo nehledě k tomu, že v Ity časy

') Podrobně o nich v Para. arch. VI. 305. 2 ) DD. 13. f. 27. 3 ) Lib. conf. Friedrich v. Bezold.

DráždansUý, lib. conf. rel. tab. I. 107.

4 ) Arch. č. I. 517, arch.

44

*

Jizerské údolí u Malé Skály.

VRANOV, MALÁ SKÁLA.

3*9

Vranov (Malá Skála) od jižní strany.

mél záští se Zbyňkerr. z Donína, mél válku se Zbyňkem z Hazemburka, hejtmanem kraje Litoměřického
a hradu Kalich na Býčkovsku ležící, kteráž ukončena teprve r. 1438 úmluvou dobrovolnou. *) Roku 1437
vyprosil si odúmrť pc Janovi DubeČkovi v Dubečku, Vranovém, Hamršteině a Volevci. a )

Spečetil také roku 1440 mír kraje Boleslavského v Nymburce a roku 1450 pomáhal straně Jiříka
Poděbradského. Asi v ten čas zemřel, zůstaviv syny Jana, , Beneše , Hynka , Mikuláše a Slastného , z nichž
někteří při smrti otce svého již zletilí byli. Nebot když r. 1454 komise k tomu zřízená jala se přehlížeti
a srovnávat! staré zápisy na zboží královská a duchovní, ukazovala Eliška se staršími syny svými zápis
Zikmundův (r. 1436) na některá zboží kláštera Hradišťského.*)

Nejstarší syn Jan (1456, f 1506) stal se zakladatelem rozvětvené a bohaté pošlosti Hostinské,
z níž pocházel také slavný kníže Frýdlantský. Druhý syn Beneš dostal roku 1455 od krále Ladislava
proboštství Litoměřické, stal se r. 1456 mistrem svobodných umění na vysokém učení Pražském, později
i proboštem Olomouckým a biskupem Kaminským. Zemřel asi r. 1485 a pochován v Zábřehu.*) Třetí syn
Hynek (1453 — *475) koupil roku 1456 s Janem a mladšími bratry zboží Čtveřínské, byl pak pánem na
Hradištku a Potšteině a měl za manželku Annu z Kovaně, skrze niž se dostalo potomkům jeho znamenitého
bohatství. Čtvrtý syn Mikuláš r. 1456 — 1474 byl pánem na Rohozci. Nejmladší z nich Slastný (r. 1453 — 1487)
byl věrným přívržencem krále svého a mnoho asi příkoří zkusil pro své sousedství s Hazemburky a jinými
ze strany jednoty panské. Roku 1466 s některými pány pod obojí trestal zpronevěřilé město Žitavské
a klášter Gjvínský, pro kteroužto věrnost a příchylnost od králů ctěn a darován byl. Tak obdržel r. 14 76
odúmrtí v Kunraticích (na Jilemnicku), ač ho nedovedl u soudu. 5 ) Podobně obdržel r. 1487 hrad Ralsko,
kterýž postoupil ihned synu svému Jindřichovi. 6 )

Šťastný zplodil s chotí svou Anéžkou ovdovělou z Vrátková rozenou Slavatovnou z Chlumu syna
Jindřicha a dcery Murkétu a Magdalénu . Zemřel ke konci téhož století a pozůstalá po něm manželka

l ) Arch. bibl. Praž. 2 ) DD. 15. f. 76. Také jiné odůmrtí si vyprošoval. s j Arch. č. I 517. */ Dobner Mon. I. 252, Mon.
univ. Prag. II. 52, arch. Toskán. domu, arch. v Královci, Paprockého Zrcadlo. *) DD. 16. f. 50. *) DD. 17. f. 60.

33 °

VRANOV, MALÁ SKÁLA.

Anéžka (f r. 1501) pořízením svým r. 1500 dne 30. října zdělaným odkázala synu svému Jindřichovi nejen
zboží Rychmburské, nýbrž i všecko právo věnné, kteréž měla na zboží Skalském dskami zapsané. *)

Pan Jindřich, muž nadaný, požíval velké důvěry a vážnosti ve straně pod obojí, ke které
náležel a od ní u všelikých veřejných jednáních potřebován býval. 2 ) Zasnoubiv se s Kateřinou z Šumburka
měšťany Turnovské části své všelijakými milostmi daroval. Umíraje zůstavil kromě dcery Kateřiny provdané
za nějakého pána z Šumburka syny Viléma a Karla , kteří se r. 1538, 23. března rozdělili tak, že onen

vzal za podíl Rychemburk, tento pak panství Skalské. Karel pojal za manželku Elišku z Postupic, koupil
od Jana staršího Trčky z Lípy spojená panství Polnou, Přibyslav a Ronov, za to však prodal Skály
r. 1538, 25. března Janovi z Vartenberka na Zvířeticích, nejvyššímu purkrabí království Českého, za 8500 kop
Pražských. 3 ) Karel zemřel brzo po tom, a poněvadž v ty časy dsky zemské požárem r. 1541 vzniklým
byly shořely, tedy bratr jeho Vilém jako poručník dcery bratra svého zemřelého zboží Skalské r. 1543,
1 2. března ve dsky vložiti dal.

Z vkladu tohoto můžeme také poznati tehdejší velký objem panství Skalského, neboť patřily
k němu: Ská.y zámek s rychtou a kovárnou pod ním, dvorem poplužným, Zbiroh zámek pustý, polovice
města Turnova s podacím i s klášterem pustým, Brodce městečko, vsi Štveřín, Lažany, Vlastibořice,
Sedlištky, Ji vina, Třtí, Radimovice, Rydvaltice, Dalešice, Klíčov, Kokonín, Skuhrov, vsi pusté Mukařov,
Maršovice a Jistebsko, vsi Stanovsko, Bobov, Sněhov, Lišný, Vrat, Loučky, Mnichovka, Besedice, Tatobity,
Lestkov, Václav, Brodce malé, Huntířov, Bzi, Veselí, Chlistov, Těpeře, Alšovice, Splžov, Radčice, Jirkov,
Velká a Malá Horka, Pelechov, Proseč, Smrčí, Pipice, Chloudov, Jablonec pustý, Spálo v s hamrem,
Bitou chov, S vo\ kov, Radlo, Brkán o v a Rychnov celé, v Bělé, Přepeřích, Nu dvoj o vících. Kadeřávcích,
Voláncích, Stfevelné, Chuchelné, Sytovém, Rozprachticfch a Sedlejovicích dvory kmecí. K tomu drželi
též „k panství Skalskému nebo Zbirozskému" vsi zápisné : JeniŠov, Hrazenec, Vodelovice, Pačeřice, Ždárek,
Jílové, Bezdéčín, Sestranovice a dvůr poplužný ve Sviňanech. 4 ) Jan byl také sousední panství Frydštein
a Rohozec přikoupil a z nich jako i z Dubu učinil veliké rozsáhlé panství.

Dějiny Skal od těchto časů shodují se s dějinami Rohožce.

K cddélení Skal přišlo r. 1565 skrze syny Adama z Vartemberka (viz str. 202). Za díl vyhlídnuty
byly pro Karla z Vart£inberka y třetího z nich. Až do spojení s Rohozeem byl, tuším, hrad Vranovský
sídlem panství, ale nová vrchnost chtěla bydliti na pohodlném sídle, a to bylo příčinou postavení nového
prostého zámku, jestli se tak již nestalo před tím. Karel, jenž tu sídlil, byl také poručníkem mladšího
svého bratra Jaroslava, , kterému se dostal díl Svijanský. Naopak zase se Jaroslav r. 1593 a potom pánem
i na Skále i na Svijanech nazýval, maje je na nějaký Čas od bratra v držení. Že u mnohých nebyl ve
vážnosti, svědčí psaní, jež učinil r. 1393 Antonín Ellbl z Menstorfu k Adamovi Kyjovi z Kyjova, doloživ
tu po německá: „Můj z srdce milý kmotře I za to tebe žádám, že tak vysoce pro ty peníze na mne nutkati
se nebudeš, rebo ti dobře vědomo, jakým způsobem k tomu já přicházím a jaké jsem již škody proto
trpěti musil a trpéti musím, což lítostivé jest; ale chci na to, pokudž možné, všech prostředků hledati,
abych toho lživého pána k záplatě přivésti mohl u 6 ) Jaroslav pak měl i při se sestrami z Vartemberka,
sestrami n. Ladislavovými, jejíž příčina byla tato:

Par Ladislav z Vartemberka roznemohl se (tuším na Loukovci). Když se v té jeho nemoci horšilo,
byl žádostiv správce svého, aby mu tělem a krví Páně posloužil, totiž kněze Bartoloměje Němčanského,
ten čas v Turnově. Ten na žádosť jeho přišel a poslouživ mu jej v nemoci potěšoval. V tom přijel
Jaroslav z Vertemberka, aby pána navštívil, a Jan Bradský z Hrádečka a Mikuláš Samšický, i tu jsouce
dožádány výš psané osoby i kněz Bartoloměj od Jaroslava a Bohuchvala Berky, přišli všickni tři do té
světnice, kde Ladislav ležel, a k pánu promluvili: „Poněvadž ráčíte v trestání Božím býti. a ještě jsouce
při dobré paměti, poněvadž ráčíte přátely jmi ti, jestliže by V. Mti. pán Buoh ne uchoval od smrti, co
ráčíte statečku svého tu míti, komu byste to ráčili chtfti dáti?“ A Ladislav nato odpověd dal: „Žádnému
jsem nic nevzal, což koli máme, to jest mé, to panu hospodáři poroučím. “ Tu byla na něho otázka
učiněna, kohc bytu mínil panem hospodářem. I pověděl: „Pana Bohuchvala Berku a . S tím oni zase z té
světnice k pánům odešli. Tu se pak přece s ním horšilo a k smrti přibližovalo, i šli pan Jaroslav, pan
Berka i s paní svou a tu předstoupili před lože jeho. V tom kázal sobě Ladislav podati malou truhličku,
v kteréžto byly listy a nějaké majestáty, tu kázal odemknout! před sebou na stolečku. Páni nemohli
dlouho odemknouti, neboť byl malý zámek, a Ladislav jim sám s hněvem ukázal, jak by ji měli odemknouti.
A tu když ji otevřeli, vyňal nemocný dřevěnou krabičku, v kteréž byl oboječek na malého psíčka, a podlé
toho vyňal též záponku malou, položil to všecko na truhličku svrchu a zase se do lože položil. A když

‘) Arch. č. V. 575. *) Palanký k r. j5(>3, str. 68. Úředníkem jeho byl r. 1521 Petr Tista z I.ibšteína. (Reg, komorního soudu.)

’) D Z. 43. C 8. 4 ) DZ. IV. F 13. a 46, K 20 5 ) Reg kom. soudu.

VRANOV, MALA SKALA.

33i

již k hodině smrti pracoval, vzal Berka tu krabičku s tím oboječkem i tu záponku a dal to paní své,
aby to schovala, a když již umřel, vzal Jaroslav kličky od té truhličky k sobě a tu truhličku kázal panu
Bohuchvalovi do sklepa schovati. *) Sestry zemřelého vinily potom Jaroslava z té záponky zlaté,, které
jim ani po přátelském psaní, ani po ceduli řezané nechtěl vydati. 2 )

Karel přečkav všechny bratry své ve svém držení spojil Rohozec, Skály i Svijany. Všechny
tyto statky zůstavil synům svým Janovi Jiří a Jindřichovi O tě. Ti se napřed rozdělili o panství Rohozecké,
tak že onomu se dostal Rohozec a tomuto díl Přepeřský; statek Skalský měl býti bez dělení k prodeji
zůstaven. Potom zalíbilo se Oté v dílu jeho Přepeřském a žádal bratra svého, aby se s ním také o Skalsko
rozdělil. Tedy učiněny roku 1613 po Všech svátých nové dílčí cedule. Jan Jiří dostal ke svému dílu
Rohozeckému ještě pustý hrad Zbiroh s vesnicemi, a Oté se dostal ostatek zboží Skalského se zámkem
Skalami. Nebude od věci vylíčiti povahu tohoto pána. Roku 1613 dne 4. srpna jsa v městě Turnově
v přibytku Šimona Střeleckého, úředníka svého, Krystyně Elblovně z Mejstorfu ruky podav u přítomnosti
mnohých připověděl, že jí za ta dobrodiní, kteráž jest máti její Anna, také přítomná, v dětinství a u veliké
nemoci jemu činila a nemalou péči a starost o zdraví jeho měla, kdybykoli by ke. vdaní poctivému přišla,
20.000 kop míšeňských darovati bude. Z té přípovědi ona uctivě poděkovala, ale po nějakém čase žádala
předkládajíc, „poněvadž Časové se mění a lidé v nich a nyní jsou velmi nebezpečni", aby jí tu přípověd
dostatečně pojistil, ale on darování tomu odepřel. Viděti odtud, že mnozí páni byli slovy silni a skutky
slabi, což se i potom ukázalo. Za to však byl hned při skutku, když r. 1614 v domě u hvězdy v Starém
městě Pražském po Kateřině Balvínové slánkou hodil.

Roku 1616 na den sv. Jakuba přijel Ota Jindřich do Prahy před dům, kdež bydlil Vácslav
Hranický s čeládkou, ssedl s koně a šel do pokoje, kdež Hranický s ženou svou a Vidourkovou sám
třetí zůstával. Vstoupiv do světnice s hrozným zlořečením na Vácslava, ptal se, je-li doma Markéta
Hranická slyšela křik, s nemalou obtížností, jsouc v moci a trestání Božím postavena, sotva z komory do

světnice vyšla a ptala se: „Kdo jetu? co chcete, pane?" „Já jsem," pravil Ota, „kde jest tvůj s

muž?" V tom vyšel Hranický z komory a pána uctivé přivítal, ale Ota hned na něj řečí útok učinil

pravě: „S šelmo, proč ty mého herbáře navrátiti nechceš?" K tomu Hranický šetrně odpověděl:

„Mohu V. Mti. oznámiti, že jsem s navrácením toho mně od Šenka půjčeného herbáře prodléval ; stalo
se za příčinou, nebo dostav jisté zprávy, že jste se v tom před některými poctivými lidmi pronášeli
ráčili, že od V. Mti. náležitě za službu svou spokojen jsem a zaplaceno mám — však posavad jsem toho
nespatřil — a tak maje domnění, že jste budto témuž Šenkovi anebo některému jinému z své čeládky
peníze dáti a mně odvésti poručiti ráčili, proto jsem ten herbář za sebou zdržoval." Tu Jan Šejba, hospodář
páně v domě jeho, maje pána opilého pamatovat!, ještě jej v tom předsevzetí posilnil, a smysliv sobě
nepravou věc řekl: „Však o V. Mti. předešle pravil, že toho dočeká, Že ráčíte z zámku vykoukati." Tu
se Ota rozhorlil, hrozně zlořečil, na Hranického holí opřáhl a jej biti chtěl. Týž Hranický odpíraje té
zprávě Šejbově pána šetrně napomínal, aby na řád a právo pozor dal, a žena jeho odvádějíc pánu herbář
do rukou pravila: „Což to pro Pána Boha býti má? Neračtež sobě tak v lozumentu našem provozovati,
však jsme V. Mti. niíímž neublížili. Takliž ráčíte služebníkům svým za službu platívati ? Poněvadž již
ráčíte svou knihu sobě navrácenou míti, račtež tehdy manželu mému za službu zaplatiti anebo cedule
řezané, které mezi V. Mti. a ním zdělány jsou a kterouž jste na něm vymluvili, jemu navraťte." Tu se

Ota znova rozhorlil křiče: „S , v hrdlo, lžeš! jakou ceduli? Šelmo s , což jsem s tebou husy

pásl?" V tom přistoupiv pravou rukou tulich uchytil a vytáh jej přes polovici a levou rukou na ni ke
tváři směřuje uhodil. Ale Anna Vidourkova, žena stará, věku svého do 70 let mající, stojíc vedlé něho
ruku levou pánu zadržela a řekla: „Pane, nebíte chudiny a ona prve na zdraví jest nedostatečná!" Za to

zuřivec ten řka: „Mlč ty, s babo", ji levou rukou ve tvář uhodil, až jí z nosu krev tekla a ona se

pomotala; jdouc k umyvadlu krví cedila. Mezi tím Samuel, písař páně, přistoupiv k pánu, k Markétě
s pěstí a tulichem vždy se nutkajícímu, pozadu jemu obé ruce zadržel řka: „Račte se pamatovati a neračte
se s ženami biti." Tu Ota odstoupiv mnohem více zlořečil a nenáležitě lál, a nemoha příčiny k vykonání
proklínáním odešel Před lidmi se chlubil, že ty s y u Skalisků vymlátil

mínění svého doček;

VUlVCiWI o

a že chtěl ženě toho s ého písaře a té s é babě nejméně po jednom páru Šramů s tiulichem

nadělati. a ) Škoda, že takové hrdinství nebylo na svém místě a neukázalo se později na jiných místech,
kde ho bylo potřeba Co patří ještě o Otovi védéti, pověděno již v dílu V. na str igi. 9 a dodáme jen,
že byl od vlastních poddaných ubit.

Ota prodal r 1615 dne 30. března zámek Skály s dvorem poplužným, čtvrtinu města Turnova,
dvory Přepeře a Arnoštovický s řekou Jizerou, vesnice Labe, Vransko, Bobov, Suchov, Protivnou, Lištný,

') Reg. 22. G k. s. f. 448 (svěd r, 1598). *) Reg. kom. soudu. *) Reg. kom. soudu.

332

VRANOV, MALÁ SKÁLA.

Mukařov, Huntířov, Skuhrov, Bzí, Plzov, Veselí, Chlistov, Tépeře, Dobrohostov, Alšovice, Jablonec,
Džbánov, huť sklenou na Mšenu, Loučnou, Kokonín Velký, Vrkoslavice, Maršovice, Šubrtovice, Liskov,
Kokonín Malý, Jistebsko, Přepeře, Štveřín, Ploukovice, Sychrov, Doubí, Srbsko, Kamenici, Skokový,
Mlýnce, Olešnici, Skalany, Babiny, Církovsko, KaČanovy, Pohoří, Kadeřavý Albrechtovi Janovi Smiřickému
ze Smiřic na Skalách, Náchodě a Kostelci za 38.250 kop grošů . l ) Tento známý bojovník ze stavovského
povstání r. 1618 podržel Skály jen několik let, neboť r. 1618 zemřel, a Skály sdílejíce potom osud všech
panství Smiřických, dostaly se Albrechtovi z Valdšteina , a ) jak vypravováno již na několika místech. Když
měly Skály se sousedním Rohozcem knížetem koupeným ke knížectví Frýdlantskému přivtéleny býti,
Ferdinand II. relací svou (r. 1627, 23. listopadu) kázal, aby „statkové Rohozec a Skály, kteří na onen
čas od Adama z Vartenberka v jisté sumě peněz v manství uvedeni býti měli, jichž jsou potom bratři
z Vartenberka a Jáchym Ondřej Šlik 3 ) v držení vešli", z desk dvorských vymazáni byli; kromě toho
však král je propustil z práva zemského a připojil k novému knížectví Frýdlantskému Kníže pak udělil
r. 1628, 23. května panství Rohozecké a zároveň také zámek Skalský (den rittersitz die Warttenbergische
Skal genant) s 28 vesnicemi a vším příslušenstvím v manství a pod léno Mikuláši de Fours,* *) po čemž
panství toto prozatím s Rohozcem spojeno zůstalo Když se po smrti knížete (r. 1634) knížectví Frýdlantské
rozpadlo, zůstal Mikuláš pro zásluhy své a platné služby císaři prokázané v držení manských svých statků,
jež mu r. 1635 v dědictví zpupná převedeny. Když r. 1661 zemřel, zdědil oboje statky syn jeho Albrecht
A/aximilian y který roku 1697, 14. listopadu v Praze život svůj dokonal; tuť se dostaly Skály potomkům
jeho, tak že syn po otci následoval, a to v této posloupnosti: v letech 1696—1733 Vácslav Matěj , 1733 — 1767
Vácslav a r. 1767 František Vácslav . Tento prodal panství r. 1802 šlechtici Zachařovi von Rbmisch,*) o jehož
činnosti na Vranově již při popise jednáno. Později se dostalo panství Skalské v držení Oppenheimerův.

') DZ. 137 K 12. a l?8, L 5. ’) Bílek, děje koní. a ) To se týče jen Svijan jako části n. panství Rohozeckého a Skalského.

*) DD. 71. fo). 60. Bílek, děje konf. Podrobnější osudy rodiuy Desfoursův viz v článku o nich v Pam. arch. II. 224.

Znak Železného Brodu nad Jizerou.
Kreslil Jan Prousek.

Radnice v Dobrovícevsi.

DOBROVICEVES TVRZ.

a jižním konci městečka Dobrovice stával až do novější doby

rozsáhlý zámek, založený do čtverhranu, se čtverhranatým dvorem,
s výstupky na všech rozích. Správce Ženíšek dal severní polovici
toho stavení zbořiti a zastaviti stavením nového cukrovaru. A tak
zbyla jen jižní polovice s branou štukovím obloženou, nad níž se spatřuje
pozlacený erb Taxisovský. V jihovýchodním rohu zůstal již dotčený
výstupek na zpťisob čtverhranaté bašty, ale v jihozápadním rohu vypíná
se místo něho čtverhranatá věž útlá, jež jest pokryta cibulovitou střechou.
Bývalé příkopy jsou zasypány a v zahrady proměněny. Ze zámku zdejšího
přeneseny před nějakou dobou pěkné řezané stropy do Bělé a uloženy
ve velké sýpce hned v levo, když se jde do zámku. Jsou velmi pěkně
řezány, pěknými erby zdobtmy a pole vymalována alleg-orickými postavami.
Některé kousky jsou pravým mistrovstvím řezbářským. *) Asi léta 1842,
když dělali zedníci v zámku Dobrovickém, přišli na schodišti ke kamennému sálu
na první zastávce na zazděnou truhlu, v niž byly písemnosti. Poněvadž naděje
jejich, že by tu byly peníze, je sklarnala, vyhodili spisy a zmařili. Kněžna FyrŠtem-
berkova mívala prý v příkopech jeleny a daňky a na ně se s oken se zalíbením dívala.
Dávala prý také v zámku divadlo hráiti a měšťany k němu okružníkem zvala, než
málokterý se potěšil, poněvadž se hrálo německy.

Zřízením cukrovaru přeměněn zámek zdcjěí tak, 2c ztratil poslední zbytky
půvabnosti, a jednoduchosti svou zůstává za mnohým měšťanským domem. Dvůr,
v němž v právo a v levo od brány arkády při zemi i v prvním poschodí bývaly, byl malován. Místnosti
vnitřní okrášleny byly nádherné a vkusné, ale okolo léta 1808 všechno zničeno a zkaženo.®)

Dobrovice nazývána byla v starší době vždy Dobrovicevsí. Jméno to znamená, že založena jako
ves od Dobrovita. 3 ) Nejstarši její držitelé byli páni z Chlumu , jichž erbem byl Štít stupněm na červené

*} Popis podrobný v Para. arch. VIII. 2 iq. *) Podrobně v Para. areb. VIII. 254. 3 ) Pomůckou Pam. areb. VIII. 249 — 264,

kdež vlak starší dějiny podlé našeho vylíčení poopravili jest.

Hrady a zámky České X.

45

334

DOBROV 1 CEVES TVRZ.

a stříbrné pole rozdělený. Soudíc podlé oblíbeného jich jména Mstidruh, patřili k jejich rodu bratří Mstidruh
a Vojslav, kteří se léta 1204 připomínají. Onen byl v letech 1220—1240 purkrabí hradu Pražského a léta 1249
nazývá se z Dobrovicevsi. Syn z jeho bratra Ipoch (Vojslavův syn?) připomíná se s ním vletech 1236 až
1240. Jiný Mstidruh (snad syn Mstidruhův) byl v letech 1267 — 1272 komorníkem králové a v letech 1267
až 1279 purkrabí Pražským. 1 ) V letech 1319 — 13122 připomíná e© potomek jeho Adulivza s Chlumu, jsa
držitelem Dobrovicevsi.

Ve 14. století žil Mstidruh 2 Chlumu a sj Dobrovicevsi, jenž měl léta 1356 právo podací při
kostele Sýcínském a léta 1370 v Dobrovici na poloviíci s Bohunkem z Vinařec. 2 ) O právo to byly později
pře mezi oběma stranami, až léta 1371 způsoben smír skrze oprávce k tomu volené. 3 ) Mstidruh, jsa tehda
již při letech, měl syna Herše , jenž se s nim v dotčené smlouvě (r. 1371) a potom v rozličných soukromých
pamětech do léta 1407 připomíná. 4 ) Tento měl zase syna Mstidruha (r. 1407), jenž později Dobroviceves
ujal. Ten, jak se zdá, přidržoval se kališnikův, a proto Hynek z Dobrovicevsi (neznámého s ním příbuzenství),
jenž léta 1429 kanovníkům v Žitavě katolického faráře do Dobrovicevsi podával, tohoto sem ani uvésti
nemohl 5 ) Mstidruh žil ještě léta 1438, kdež měl jisté jednání o Nasedlnici jménem Doroty manželky své. 6 )
Obou syn byl Hereš, jenž se léta 1456 připomíná; jiným synem snad byl Jan, jenž Žil asi léta 1440. “)

Smil z Chlumu a na Dobrovicevsi léta 1479 jistou smlouvu učinil s Hynkem z Klinšteina, sousedem
svým, 8 ) a nástupce jeho HereŠ r. 1505 k vojně Šlikovské s devíti sousedy svými vůz a čtyři pěší vypravil. 9 )
Jan z Chlumu , jenž se asi léta 1522 od bratří svých oddělil, měl manželku Annu z Vesce, jíž r. 1541 na

~ 4.Á — x ^ 1 , _ - , 1 1. Jí

Munic luhu un Lcni/.c urutLivi uiuti tnpsai, t^\jiy uy jí

n.t ; : j _ ~ 1 . 1 — ^ ™ x ♦ ^ v. ^ — x ^ ji.,u

l/uuruvu;ev»i lvtzi, uvuiu a. vor ucic - -- - ■ — - —

predemříti měl. 1 ®) Když potom okolo léta 1545 zemřel, zůstali po něm synové Mstidruh , Mikuláš, Zikmund
a Hereš Chlumové s Chlumu. 1 ') Ti prodali r 1545 Dobroviceves tvrz, dvůr poplužný, ves, v Sýcíně dvůr
poplužný, v Jemnicích a Fěčicích dvory kmecí s platem Adamovi, Purkartovi a Jindřichovi, jinak Laurencovi
a Kryštofovi bratřím Budovcům z Budova za 2650 kop gjrošů českých. 12 ) Mstidruh se stal později u Ferdinanda
arciknížete číšníkem 1. 1559 a spádná s koně hned tu umřel. ,3 )

Trh ten se byl stal bezpochyby z příčin rodinných, poněvadž Adamovou chotí byla Johanka
z Chlumu, snad sestra bratří řečených, ale Budovci dlouho nepodrževše Dobrovicevsi, statek ten léta 1551
Anně z Vartemberka y vdově po Janovi s Bibršteina postoupili. ,4 ) K vdově této přiženil se nedlouho potom
Jindřich z Valdšteina a stal se tím držitelem zboží Dobrovického. Vykonav r. 1547 šťastně .„legátstvP do
Španěl, vyžádal si na Ferdinandu I., aby ráčil „tvrz jeho za zámek a Dobrovici ves při též tvrzi za
městečko vysaditi, znovu vyzdvihnouti i také některými dalšími milostmi a svobodami obdařili^, k čemuž
král povolení své udělil léta 1558 dne 21. ledna. Dobrovičtí obdrželi práva městská a také; erb nový ,5 )
I potom se Jindřich milostivě k poddaným svým choval, v letech 1569—1571 znova vystavěl kostel zdejší,
opatřiv jej votivnim obrazem, na němž se on, manželky jeho a děti kledce nacházejí, a vývodem Valdšteinův.
Obnovil také tvr z a v zámek ji přestavěl a léta 1578 zhotoviti kázal nádherné a umělecké plafondy, jež
se ve veliké síni a třech menších síních téhož zámku nacházely. Jak se zdá, byl také dobrý hospodář;
statku Pěčického nabyv záhy, koupil léta 1560 Čachovice, léta 1566 dvůr poplužný ve Struhách, léta 1578
Sovolusky. Mezi tím si byl pojal v druhém loži Markétu z Lobkovic, kteráž mu dva syny Viléma V oka
a Heníka darovala. Roku 1579 dne 16. listopadu cítě neduživost tělesnou napsal poslední pořiízení, kterýmž
učinil poručníky dětí a statku svého již řečenou manželku a Jiříka z Valdšteina a na Hostinném, strýce
svého. Zboží PěČické odkázal choti své, aby ho užívala do smrti své, až by statek Dobrovický synům
odrostlým postoupila. Po takovém pořízení zemřel toho roku dne 9. prosince, živ byv 62 léta, 19 měsíců
a 9 dnů, v městě Praze. lfi ) Úředníkem panství byl tehda Vácslav z Kvasejovic. ,7 )

Poručníci řečeni bud statky nedobře zpravujíce, bud pro jiné velké náklady penéz potřebujíce,
oba přikoupené statky odprodali; Čachovic postoupili r. 1581 Jindřichovi purkrabí z Donína a díl Struzský
vydali r. 1583 Alžbětě z Malovic. ,8 ) Tohoto posledního roku také poručník Jiří zemřel a na jeho místo
nastoupil Albrecht Pětipeský, jenž s Markétou statky až do roku 1592 spravoval Téhož roku byl Vilém
Vok let svých dosáhl a aám sc nejen poručnictví nad bratrem Hcníkcm a oprávy Dobrovic a panství
Kuncberka ujai, nýbrž i r. 1592 poručníkům svým poděkoval. 1!> ) Ale již roku příštího (1593) Vilém bez
dětí zemřel, a tudíž všechen statek jeho na bratra Heníka připadl, jenž byl později také v diržení Chotéšic
a r. 1599 přikoupil zboží Týneeké.

Regesta Bob. 2 / Lib. conf. tab. vet. 49. 3 ) Borový, lib. erect. IV. 405. *) DD. 14. f. 6^, arch. Svatomár.,, acta jud. s j Lib.
conf. 6 ) DD jj. f, 75. 7 ) Paprocký o st. pan. 272 8 ) DZ. 249. B 28. 9 , Arch. český VI. 318. I0 j DZ. I. A J3, 3. H 8, 83. A 8,

reg. kom. soudu. 1 *) DZ 250. J iq. Ia ) DZ. 46. B 10. a 7. G 25. (vkl. v sobotu po 11 lišíc, pannách). ,3 j Paprocký o st. ryt. 180.
I4 ) DZ. 85. L 30. I5 ) Viz Para. arch. IX. 72 3. I6 ) Veleslav. Kalend,, podlé Lupáče. DZ. 20. P 4 — io. KSaft jeho r. 1579, 14. prosince
ve dsky vložený dokazuje, že skutečně téhož roku a nikoli léta 1^84 :zemrel, podlé čehož i následujícího zprávy v Památkách (VII L, 258)
opraveny bucftež. Manželka jeho první Anna držela též Charvát ce. 17 ) II,. para kniha Táborská. ,8 ) DZ. 21. G 13. a 90. C 13. ,9 j DZ. 2'>. F 19.

DOBROVICEVES TVRZ.

335

Heník z Valdšteina jest nejzajímavější z držitelův Dobrovických, Zatím zvykli si Dobroviétí
městskému živobytí a potřebovali lepšího řádu městského, jehož však dosáhli teprve po kolikerém
d ohlašování. Pan Heník zajisté „ne jednou než mnohokráte" od nich prošen byv, jim r. 1612 dne 29. září
vydal nové zřízení „z své vůle dobré, svobodné, ne z nějaké povinnosti, nýbrž z dobré vůle" na odúmrti,
platy, obchod v soli, vaření piva, vinice, pálení kořalky. Manželku měl první Marii z Lobkovic a druhou
Krystynu Nybšicku z Holtendorfu, s níž zplodil syna Jindřicha; tato] manželka jeho koupila léta 161 1
statek Újezdec. Bylí Heník pán velmi učený a po otci svém pro umění zaujatý, jenž měl platné účastenství
v tehdejších bězích veřejných i soukromých, tak že se málo která důležitá věc bez něho odbyla, Ale byl
i mysli divoké a povahy násilné po způsobu tehdejšího panstva, jež nedbale bylo vychováváno a nemírným
pitím náruživosti své podněcovalo. Tak bylo na př. léta 1596, když na zámku Dobrovickém Vácslava
Cetenského štyletem pozadu blízko levé lopatky pobodl. Mateři své ponechal do smrti statek Pěčický
i s tím, co jí n. Vilém Vok od dobytka a obilí odkázal. Když pak zemřela, jistoty a věno své rozličným
přátelům odkázavši, tu se Heník po její smrti všeho jejího statku ujal bez přítomnosti bratra jejího Viléma
staršího, jako předního z dědicův, a když sem komorník od desk zemských na popis svršků přišel, Heník
nic popisovali nedopustil. Mezi dědici byl i Adam z Valdšteina na Hrádku, jemuž bylo 20000 kop
odkázáno Heník se sice skrze pány jisté v tom pronesl, Že toho odkazu Adamovi věrně a upřírrně přeje
a kdyby byla máti jeho vše to, co jiným odkázáno, Adamovi odkázala, že by Heník nad tím potěšen
byl a jemu Adamovi toho raději nežli jiným přál, a ačkoliv by mohl tomu odkazu místa nedávati a na
odpor nastoupiti, však šetrně Adama svého tak dobrého a v krvi nejblíže spřízněného a v rodu nejstaršího
strýce a chtěje u ného lásku a přátelství zachovati, že se s ním v odpory dávati nechce, nýbrž že jej
chce ještě před časem spokojiti, ale potom přes napomenutí nechtěl nic dáti. Poněvadž byl znám jako
skoupý muž, ani řemeslníci mu nevěřili.

Heník měl svého „apatykáře" Jana Karla Kociana ze Žitavy, který jeho lékárnu obstarával.
Poněvadž v téže lékárně cínového presu k vytlačování všelijakých olejův a lékařství potřeboval, poručil
lékárníkovi, aby takový pres u některého konváře v Mladé Boleslavi zhotoviti dal. Uvolil se jej udělati
tovaryš jeden v nepřítomnosti svého mistra, ale s tou výminkou, aby mu pán něco na to zavdal. I přijal
lékárník na to od pána tolar a jej hned konváři odeslal. Když pak měl býti pres hotov, vzkázal tam
Kocian po židu, aby jej poslali; přinesl tu odpověd, že jest zhotoven, ale bez peněz že ho nevydá. Když
to pánu oznámil, ternu věriti nechtěl a odeslal lokaje svého Kryštofa Kynhauera do Boleslavě vzkazuje
konváři, aby týž pres bud ven odeslal anebo sám s ním přišel, Že mu hned zaplaceno bude. Ale lokaj vrátiv
se přinesl odpověd, že presu bez peněz nevydá, by pán sám přišel a že jej také sám ven vynésti nechce. 1 )

Ke svým přátelům zachovával laskavost, jak svědčí psaní poselací tuto položené:

Uroz. a stát. rytíři panu Šťastnýmu Vácslavovi Pětipeskému z Chýš a z Egrberku a na Byšicích,
panu synu mému vzláště milému k dodání

Službu svú oc. Podlé toho pana syna žádám, poněvadž v nedeii po svatem Bartoloměji nejprve
příští v městečku mém posvěcení kostela Dobrovického památka se činiti bude, při čemž jest obyčej
s dobrými poctivými lidmi tu památku okvasiti a ji sobě připomínati; i chtíce já tolikéž některé kratochvíle
a dobré shledání s některými poctivými lidmi a pány sousedy svými míti, pana syna jakž nahoře dotčeno
Žádám, Že dá li pán Bůh v sobotu na den památky sv. Bartoloměje tím zážeji k večeři přijede a tu památku
připomínati a obveseliti nápomocen bude — pro mé se toho p. synu vším dobrým odměnění. S tím oc.
D. na Dobrovici v sobotu po památce na nebe vzetí blah., p. M. 1. 1613.

Panu synu upřímný a věrný otec, soused

Heník z Valdšteina . 2 )

Heník patřil k těm, kteří způsobili nešťastné povstání léta 1618, lid zbytečně do něho strhli
a pak v rozhodné chvíli opustili. Nespokojen jsa s během věcí, jak se vyvíjely po létu 1611, sočil na
tehdejší vládu a proti ní podněcoval. Začátek se stal léta 1612, když se stavy mnohými soudil se o 200 kop
míšeňských za dva kusy mosazné, veliké, 50 mušket a tůnu prachu, jež jim léta 1611 k potřebám zemským
zapůjčil a oni mu potom nevrátili. 3 ) V Dobrovici ua zámku zařídil si léta 1610 tiskárnu a jal se tam
vydávati napřed své spisy; později tam tištěny i cizí práce. Impresi tuto z počátku spravoval Daniel
z Karlšperka, od léta 1612 Ondřej Mizera. Okolo léta 1614 vstoupil v přátelství s Vácslavem Majrlem,
jehož spis o událostech posledních let přejal k vytištění. Po novém roce léta 1616 byl první cíl úplně,
druhý bezmála celý dotištěn. Když se kniha dostávala mezi lid, způsobila nelibost u dvora. Shledalo se,
že jsou tu mnohé věci na potupu císařů Rudolfa II. i Matyáše, též pomluvy, hanění a utrháni úředníků

Reg. kom. soudu. Arch. Rouduický. *) Reg. kom. soudu.

45 ;

336

DOBROVICEVES TVRZ.

zemských a dvorských. Pro tu věc Heník a Majrle obesláni před císaře a impresor Mizera přivezen na
hrad Pražský do vězení. Při výslechu oba páni nedůstojně si vedli. Majrle sčetl všechno na Heníka
a tento na Mizeru. Divné při tom jest, že císař Mizeru na prosbu Heníkovu dne 27. února léta 1616
z vězení propustil, ovšem s výminkou, aby mu neublížil a jej zase postavil. Chtěl jej ve své moci míti,
aby se zbavil hlavního svědka a mohl vše na něho svalití. Na Dobrovici kázal jej do vězení těžkého za
ruce a nohy ukovati a pak času nočního beze všeho pořádného obvinění stfti. Pronesl se pak v tom, že
z vězení utekl. Ale v té věci jest brzo usvědčen; když přišli sem z Prahy komisaři, kázali na popravišti
kopati a tu tělo Mizerovo našli. Heník tedy obeslán ke dni 19. března 1617 před císaře a rady soudů
dvorského a komorního. Týž den, když se měl postaviti, žádal milosti a uprosiv císaře uvolil se zaplatiti

50.000 kop míšeň-
ských pokuty. Aby
se z vin na něho sčí-
taných očistil, sepsati
dal apologii, která
pod smýšleným jmé-
nem Jana Pravdy
Litovanského v máji
léta 1618 byla vyti-
štěna. J )

Když začalo po-
vstání léta 1O18, He-
ník, ač sám k němu
podněcoval. Činným
při něm nebyl, jedině
že hlasoval na sněmu
pro zavržení Ferdi-
nanda II. Jakýsi Jiří,
pachole služebné při
Benátkách a rodilý
při městě Žitavě, měl
léta 1620 námluvy
s lotry a loupežníky,
kteří v kraji Boleslav-
ském lidem nemálo
škod nadělali, tak
aby jim cestu a pří-
stup ukazoval, jak by
mohli zámku a mě-
stečka se zmocniti, je
vypáliti a vypleniti.
Byv vzat na stráži od
vojákův císařských,
kteří tu při městečku

Portál radnice v Dobrovicevsi

zůstávali, dán do vě-
zení, a ač mohl na
hrdle býti trestán,
propuštěn pro mla-
dost. Heník zůstal na
svém statku až do
sv. Doroty 1 . 1623;*)
když však uslyšel, že
komisí konfiskační
dne 4. února odsou-
zen jest všeho jmění,
sebral všechny pe-
níze hotové, jichž
bylo velmi mnoho,
a s manželkou svou
Krystynou uprchl do
Dráždan. Tam ze-
mřel ještě téhož roku
v měsíci květnu, byv
prý otráven, a man-
želka ho brzo potom
smrtí následovala. * 3 )
Syn jejich Jindřich
v 18 letech věku
svého zastřelen byl
na náměstí Drážďan-
ském a pozůstalost
jeho pobrána do fisku
kurfirštova.

Statky Heníkovi
zabrané, Dobrovice
se statky přikoupe-
nými, Pěčice a Kři-
nec s Kuncberkem

prodány od královské komory léta 1623 Albrechtovi z Valdšteina , ale poněvadž se mu ke zřízení knížectví
Frýdlantského nehrubě hodily, postoupil jich toho roku Ada?novi z Valdšteina a na Hrádku, 4 ) jenž k nim
přikoupil okolní některá zboží a vše v jedno velké panství Dobrovické spojil. Za jeho vlády a i potomně
město zkoušelo velké svízele pro ustavičnou válku. Lid Bannerovský vyjížděje z Brandýsa na lup ubohé
obyvatele týral a odíral bez rozdílu, tak že místo chleba ani otrubův a žaludů nebylo s dostatek, aby
ubožáci hladem nepomřeli. Málo lidí v Dobrovici zůstalo: rozešli se do Moravy a jinam pro snadnější
uživení. Když již všecko bylo vytráveno, přišli Švédové po druhé, když byli Turnov, Bakov a j. vypálili.
Lidé byli týráni a kostel po druhé vypleněn. Že při tom také zámek ušetřen byl, velmi se pravdě podobá,
ačkoliv se o tom zřejmá zmínka nečiní. Adam z Valdšteina, jenž až do své smrti prostého titulu panského

’) Rkps. knihovny FyrŠlemberské. Jirečkova Rukověť IT. 1303. Obšírně v Osvětě léta 1878. Stará kniha v Dobrovici.

3 ) DaČického Pamětí. I. 294. 4 ) Hilek, děje konf. Hejtmany zdejšími byli léta 1625 — 1626 Vácslav Miller, léta 1627 — 1633 Matěj Vínečky

z Grynvaldu, léta 1634 Mikuláš Zajíček z Hošťalkovic. (Stará kniha v Dobrovici.)

DOBROYICEVES TVRZ.

337

■užíval, ačkoliv se hrabětem říšským státi mohl, zemřel r. 1638 jsa nej vyšším purkrabí Pražským. Z prvního
jeho manželství s Alžbětou Brtnickou z Valdšteina měl syna Rudolfa , jenž obdržel seniorát Třebický po
tetě své Kateřině Žerotínské z Valdšteina, Maximiliana a Fertolta (f r. 1632 u Lůtzenu); z druhého pak
manželství s Johankou Emilii z Žírotína pošli synové Jan Viktorin a Karel Ferdinand. Brzo po smrti
otcově r. 1638, 25. listopadu se čtyři synové jeho (kromě Pertolta f r. 1632) o zboží otcovské ro2;dělili,
při Čemž první díl (Komorní Hrádek s klášterem sv. Prokopa, panství Křinecké s Novým Ronovem) dostal
Jan Viktorin, druhý díl (Lovosice se statky sousedními, Roždalovice a Dětenice) Karel Ferdinand, čtvrtý

díl Židlochovice na Moravě,
tuším, Rudolf.

/I laximilianovi h rab ěti
z Valdšteina dostal se při
tomto dělení třetí díl, t. j.
kromě zboží Loučenského
panství Dobrovické v širším
smyslu s přivtělenými zbo-
žími Vinaři ci, ZerČici, Sem-
čici a Smilovici, v nichž se
ještě obstojné tvrze nachá-
zely. 1 ) K panství Dobrovi-
ckému v užším smyslu se
počítaly mimo zámek a mě-
stečko tvrz a ves Pěčice, vsi
Němčíce, Jemníky, Yinec,
Uherce, Týnec, Bojetice,Holé
vrchy, Dolanky, Charvatce,
Jabkenice, Chudiř, Rejšice,
Kosořice, Ujkovice, Proda-
Šice, Sovolusky. 2 ) Byl to ten
Maximilian, jehož chtěl kníže
Frýdlantské učiniti svým dě-
dicem ve veškerých kníže-
ctvích a jenž z toho ze všeho
jen několik ač krásných pan-
ství v Boleslavště obdržel.
Zemřel r. 1654 zanechav po
sobě syny Ferdinanda Ar-
nošla } Karla Ferdina?kda a
Jana Fridricha. Snad jako
poručník vládl tehda Dobro-
vicí až do r. 1684 František
Augustin z Valdšteina , pán
milostivý, jenž prý podda-
ným i nepoddaným i lidům
válkami předešlými sehu-

Věž v Dobrovicevsi.

dlým všechny dluhy odpustil.
Později se však jako pán
Dobro vický a zároveň ro-
dinných panství v Boleslav-
ště vyskytuje dotčený Karel
Ferdinand, jenž zemřel r. 1702
zanechav syna Karla Arnošta.
Tento se narodil r. 1661, byl
komořím císaře Leopolda a
arciknížete Josefa (1685), od
r. 1689 skutečným říšským
dvorským radou a mimo-
řádným vyslancem ve Špa-
nělich, odkudž r. 1693 též
jako vyslanec poslán do Sa-
vojska a léta 1695 ke dvoru
Braniborskému. Roku 1697
učiněn tajným radou a ir. 1698
dostal řád zlatého rouna. Jsa
mimořádným vyslancem ve
Francii učinil r 1703 spolek
na zisk a ztrátu s Anglií,
Portugalskem a Holandskem
proti Francii a vyjednával
v Portugalech o sňatku ko-
runního prince s některou
z arcikněžen rakouských.
Vraceje se domů byl od
Francouzů na moři zajat a
po 10 měsíců ve Vincennách
zadržován. Roku 1704 stal
se nej vyšším dvorským mar-
šálkem, roku 1708 nejvyššim
komořím a konferenčním
radou, a zemřel r. 17113 ne-
zanechav mužských dědiců.
Dobrovickým byl za svého

živobytí na císařích Leopoldu I. a Josefu I. potvrzení privilegií vyžádal a také poddaným svým dluhy
prominul. Nástupcem jeho byl Jan Josef z Valdšteina , nej vyšší maršálek království Českého, pán na
Duchcově, Hořením Litvínově, Nižburce, Křivoklátě atd., jenž také nezůstaviv mužských potomků r. 1733
zemřel, jsa poslední svého rodu seděním na Dobrovici.

Po Janovi Josefovi dědila Křivoklát se statky připojenými a též Dobrovici dcera jeho Marie
Anna provdaná Fyrštemberkova. Ta umírajíc (f r. 1756) poručila panství synu svému Karlovi Egonovi knížeti
2 Fyrštemberka. Po něm po právu dědickém* následoval Filip z Fyrštemberka , a manželka tohoto a dědička
panství Dobrovického a spolu Loučenska s Vlkavou poručila všechny statky tyto r. 1808 Maximilianovi
Josefovi knížeti z Thur?m a Taxisu , c. k. generálmajorovi. Po jeho smrti přešly statky jmenované na

') Cena jejich byla: Dobrovíce 134 I43 kop 7 gr. 1 d., Vinaříce 26278 kop 45 gr. 5 d, Zerčice 19.017 kop 50 gr., Semčice
£490 kop 40 gr., Smilovice 5^ 1 8 kop, Loučeň 65.513 kop 42 gr. 6 d. DZ. 301. A 16.

338

VINAŘÍCE tvrz.

nejstaršího syna Karla Anselma , který jako c. k. tajný rada a nejvyšší komorník zemský v Čechách
r. 1844 zemřel zanechav tři syny a tři dcery. Z těch ujal Dobrovici kníže Hugo z Thurnu a Taxisu (nar.
r. 1817). Za něho zřízen v zámku Dobro vickém první velký cukrovar v Čechách, v němž se na podzim
léta 1831 pracovati začalo.

vinaříce tvrz.

v ^ everně od Dobrovice táhne se horský hřbet, z krajiny Libaňské vybíhající, jenž končí
horou Chlumkem naproti Krnsku a Vinci. Na bocích jeho rozkládají se malebně
vesnice, ale žádná neznačí se očím tak patrně jako Vinaříce, poněvadž nad tuto ves,
položenou dílem na boku, dílem v úpadu starožitný zámek vyniká. Jest to čtverhranaté
hmotné stavení, až do druhého poschodí vyzdvižené, jež položeno jest na kraji stráně
před dvorem poplužným na rovině stojícím. Stavení pokryto jest vysokou střechou,
/* | fm a ač ve zdech asi ze 16. století pochází, přece má úpravu ze 17. století, o čemž

veliká roubená okna u sloupce 1 mezi mmi, jakož 1 fimsy z malty 7. cl r lan č, jež každé
poschodí oddělují, svědčí. Touáí úpravu mají také šestihranaté věže, které přistaveny
’jsou k oběma rohům na kraji stráně stojícím a k rovině Dobrovické obráceným.
Vchod k zámku jest a býval od strany východní skrze dvůr anebo vchod vedlé něho
se nacházející, ale ode dvora oddělen jest zámek zdí, v niž jest prostá brána. V právo
od ní stojí hospodářské stavení, kteréž asi ze 16. století pochází, jak svědčí štít jeho
ke dvoru obrácený. Staveni to vyplňuje západní třetinu prostory, která jest mezi
Zámecké stavení samo nemá portálu neb ozdobné brány, jak to bývá u takových
stavení, nýbrž prošlými novými dveřmi přichází s<e přímo do vnitřních místností, které jsou panským
úředníkům za byty vykázány.

zámkem a dvorem.

Léta 1638 píše se o zámku tomto takto; Tvrz Nový ValdŠtein v nově od kamene ve čtyři úhly
pod šindelem jako nějaký zámeček vystavěná, v němž mnoho pokojíků, sklepů, klenutí suchých, podzemních
na velmi pěkné vyhlídnuti.

Zboží Vinařické povstalo, jak se zdá, oddělením od Dobrovicevsi, poněvadž část této a půl podací
ve 14. století ke .tvrzi Vinařické patřilo. Léta 1340 drželo ji patero držitelů; Havel z Vinařte , jeden z nich,
daroval pátý dil tvrze a všeho příslušenství Tutoví ze Žandova. *) Bohuněh z Vinaříc podával léta 1370
faráře do Dobrovice a spory o toto podací ukončil léta 1371 smlouvou se Mstidruhem z Dobrovicevsi
učiněnou. Syn jeho byl Heník, jenž se však nestal pánem na Vinařících, nýbrž Hereš Chlum z Vinaříc ,
jenž se léta 1381 připomíná. 2 ) Od léta 1403 byl pánem na Vinařících Beneš z Varlemberka , koupiv je
nedlouho před tím. Léta 1406 odprodal dvůr kmecí v Dobrovici, léta 1409 daroval faráři tudíž kuchyňku
nebo rybníček a téhož roku zasedl na soudu zemském.. 3 ) Od něho koupil Vinaříce Ctibor Čepec z Libiše } jen 1
je držel v letech 141 1 — 1417 a 1 . 1414 faráře do Dobrovice podával. Léta 1429 podávali Hynek z Dobrovicevsi
a Jan a Bohuněk bratří katolického faráře do Dobrovicevsi, jehož však tam nemohli uvésti. 4 )

Od léta 1440 vyskytuje se jako pán na Vinařících Bokunck z KlinHeina t jenž se v tehdejších
bězích soukromých často připomíná. Žil ještě léta 1457, ale byl r. 1460 mrtev, zůstaviv syny Alše a Hynka. b }
Jak se spolu o dědictví otcovské porovnali, není známo, ale zdá se, že byl Hynek pánem na Vinařících.
Nazýval se ještě léta 1497 Vinařským, ač tím dovedeno není, že ještě Vinaříce měl. G ) Měl je později Jaroslav
ze Selmberka a týž prodal před létem 1517 Vinaříce zámek, dvůr a ves a ves Chlumek Janovi Cetenskému
z CetněA) Týž žil ještě léta 1523, ale léta 1335 a potom drželi Vinaříce synové jeho Jiřík a Vácslav.
Později je ujal Jiřík odbyv bratra a přikoupil 1. 155,1 Libichov, Nepřevážku a Němčíce, léta 1557 Semčice
a Zerčice. a ) Jiřík jsa dobrým hospodářem a mužem pevného zdraví, přečkal živobytím manželku svou
Anýžku ze Sulevic (f r. 1571) a syna Jana. Posledním pořízením dd. léta 1582 ve čtvrtek po neděli

') Kel. tab. I. 410. 2 ) Borový, lib. erect. 180, 405, lib conf. 3 ) Arch. kapit., rel. tab. II. 24, lib. erect. VIII. 74. *) Lib.
conf. arch. gub. 5 ) Arch. f. III. 525, rel. tab. II. 287, DD. 16. f. 61, 402. 9 f DD. 17. f. 80. DZ. I. K. 25, stará kúiha Běl ská. *) DZ. lo_

C 27. Více v Pam. arch. Vlil. 616.

Vinaříce.

vinaříce tvrz

339

smrtelné odkázal statky ZerČický a Semčický do potomstva dcer svých Anny a Kateřiny, zámek Vinaříce
pak odkázal Mikuláši Cetenskému , synovci svému a synu n. Vácslavovu takovým způsobem, kdyby bez
dědiců sešel, aby přišel týž statek na Jana a Jiříka Procky z Četně strýce jejich. 1 ) Zemřel léta 1583
a pochován v kostele Sýcínském. 2 )

Mikuláš Cetenský uvázav se ve Vinaříce pohoršení ěinil v okolí nenáležitým svým chováním.
Léta 1588 o pondělí svatodušní přijel do městečka Dobrovice a pobyv tu jel zase ven. Když přijel k zámku
ke sklepu novému, tu se na koni zastavoval a z opilství hrubě viklal. Za branou ssedl s koně a byv tu
dobrou chvíli, jel zase do městečka lehoučko, co kůň stoupal, až přijel před dům Burjana Jezbery. Tu
jel napřed od domu, kdež chvíli stál, ke kašně, potom se zase navrátil k domu, ssedl s koně a šel
s marštalířem do podloubí. Tu si sedl mezi těmi lidmi a řemeslníky zvandrovanými, řka k Jezberovi:
„Nalej mi piva do konvice cejnové." On mu do ní nechtěl naliti a nalil mu do dřevěné. Když dostal pivo,
připíjel nějakému Vlachovi, vandrovnímu tovaryši, ale ten nechtě piti, postavil to pivo na stůl a utekl do
domu. Tu se Mikuláš za nim honil s dobytým rapírem a marštalíř zase tak za pánem běhal. Navoliv se
toho, šel s dobytým rapírem k Jezberovi mezi ty lidi, a potom ještě víc utíkali před ním řemeslníci.
I měl toho také do sytá a pravil tedy k Jezberovi, aby mu jeho tlumok a plášť nesl na Vinaříce. Když
však tento se omlouval, Že nemůže odejiti, maje mnoho hosti, bil ho Mikuláš ve tvář a ve hlavu. Z toho
byl hned pokřik mezi lidmi: „Nedejte biti! Však pan Cetenský někoho zabije." Jezbera zatím chytil Mikuláše
za ruce a držel ho. I přišel k tomu Martin Kršňák a pravil: „Co děláš, Burjane, Že držíš pána?" „Řekl, že
mě tepe, dal mi čtyři pohlavky, a na lidi volal, aby se nedívali a nedali jej pánu práti." Kršňák kázal
mu, aby pána pustil, a sliboval, že ho pán nebude biti, aby šel a dával pivo. Po té měl Mikuláš marŠtalířův
rapír; svého neměl, poněvadž mu ho lidé byli vzali. Vytasil ho již půl na Jezberu, tu se ho Kršňák chytil
za ruce a prosil ho, co to dělá, aby nebil lidi. I nemoha ho jinak napraviti, poslal pro Vácslava z Kvasejovic
úředníka. Mezi tím volal Pavel rychtář na sousedy: „Sousedé! podte! bude-li si Cetenský co u Jezbery
počinati, sejdete se tím spěšněji; kdo se nesejde, co sobě utrží od úředníka, to aby sobě užíval." Než
úředník přišel, přece ho Kršňák uprosil, Že Šel s ním od těch lidí, a kázal kůň jeho vésti za ním a vyved
ho na cestu z podloubí, držel mu kůň, aby vsedl naň a jel domů. Prosil ho a rychtáři Dobrovickému
poručil, aby mu pomohl na kůň za zadek. Sedě na koni jezdil za Pavlem rychtářem, aby mu dal jeho
rapír a ručnici, a rychtář odpověděl: „Nesmím, není mí poručeno, abyste poddaných J. M. pánův mých
neprali." Tak sice řekl po několikráte. Tu vždy Mikuláš před ním na koni stál. V tom přišel úředník
a řekl mu dvakráte: „Pane z Četně, co činíte? pamatujte se, prosím vás, a nečiňte v městečko žádného
rozbroje." Tu Mikuláš rozbod kůň, k němu řekl: „Ty šelmo stará, aby tě hrom zabil", a hledaje v pošvě
rapíru a v holstře ručnice, Vácslava koněm potíral. Tu ten zbraně dobyl nemoha se zdržeti a koně
odrazil; neb by byl padl do bláta. Lidi chtěli Mikuláše práti, ale úředník je napomenul, aby Žádný ho
nebil. Tedy obrátil Mikuláš svůj kůň a jel k Vinařicům. Když odjížděl, jiní sousedé a podruzi přiskočili
k Mikuláši; jeden ho táhl za koně na jednu stranu a druhý na druhou stranu, a když ho tak táhli, pobrali
mu všecku zbraň, kamením házeli za ním a takového křiku bylo, „jakoby nějakého psa hnali vzteklého".
Potom jakýsi Vlach běžel za ním s dobytým kordem, ale nemohl ho uhoniti; neb jel přece „dryzem", co
mohl koně dobyti. Jeho pak marštalíř jezdil mezi lidmi a lál hanebně, šeredně a přijel ke Kršňákovi
samému lapaje se za tulich a nechtě z městečka jeti. Tu mu úředník hrozil, nepojede-li za svým pánem,
Že ho káže dáti do trestání. Přece však přitočil se ke Kršňákovi a chtěl k tulichu, ale Kršňák mu tulich
vytrhl a dal jej rychtáři schovati.

Dohra toho byla několik dní potom v Semčicích. Tu pili sedláci u Kryštofa a pak přišel Jan
Bílků z městečka Dobrovice, řezník, jda po své potřebě na koupi a zastavil se v krčmě. Pak Mikuláš
jel tudy mimo tu krčmu, navrátil se zase, jakoby domů. jel a lidé se nadáli. Že je mine; avšak když
shlédl Bílka sedícího u veřejí, dotřel naň koněm a řekl: „Ty li jsi ta zvyj. šelma, jakož si mě pomáhal
biti!" Dobyv ručnice udeřil po něm suchou ranou, ale Bílek uskočil do síně a prchl na dvůr, kdež se
schoval. I kázal Mikuláš lokaji svému jej s dlouhou ručnicí hledati a druhému pacholku svému kázal
státi na koni u vrat. Lokaj přišed pravil, Že nemůže najiti, a proto Mikuláš odjel pryč. Z toho byly soudy
troje, ale než k rozeznání přišlo, zemřel Mikuláš léta 1590 v říjnu a pohřben v Sýcině. 3 )

Poslednim svým pořízením odkázal statek Ledce Kateřině Hořnatecké sestře své a dětem jejím
tak, kdyby zemřela bez détí, aby připadl na Vácslava, strýce jeho. Manželce své Anně ze Smojna odkázal
kromě véna jejího 750 kop míšeňských, vůz kožený s truhlicemi a koberci a Čtyřmi koňmi hnědými,
o čež se obě dědičky dne 30. října přátelsky smluvily. 4 ) O Vinařících neřídil Mikuláš, poněvadž o nich

') DZ. 21. O 22. ’) Pam. arch. VUT. 425. a j Reg. kom. soudu, rozpravy Spol, př. st. č. III. 88. 4 ) DZ. 25. L 8, 167. O 4.

340

CHLUM HRAD.

již léta 1583 pořízeno bylo; v tento statek nápadní uvázal se hned po jeho smrti jítři k Procek z Četně .
Tento, jak se zdá, brzo potom zemřel, a následující držitel Vácslav Procek byl bezpo chyby jeho syn. Týž
vyskytuje se od léta 1599 jako pán na Vinařicích. ’)

Vácslav tropil podobné kousky, jako jeho předchůdce. V červenci léta 1600 stalo se v Praze
na příkopích, že Adama Neitharta, komorníka při dskách zemských, dvakráte pěstí v tvář udeřil.

Téhož roku na den stětí sv. Jana šel Vácslav z domu Šimona Švestky, kuchaře od Červeného
lva v Platnéřské ulici, i přišed před dům jezovitský, zastavil se u Anny hokyně a s ní rozprávěl. Potom
se posadil na stolici, na které ona sedávala, spolu i s druhou ženou podruhyní víno pili. Po chvíli jel tudy

Jan Prog* z Velině sám druhý s jedním Vlachem, i zastaviv se u nich spolu rozprávěli. Potom však se

„hodrovali“ a Prog’, shodiv s sebe plášť, poodstoupil od Vácslava až ke strouze a za nedlouho přišlo
k půtce. Konec byl, že se Prog' zamotal a šel k paní Anně ke krámu, maje dvě rány, jednu na rameně

a druhou na hřbetě. U komorního soudu měly se ty věci skončili, ale spokojeny smlouvou. 2 )

Léta 1623 odsouzen jest Vácslav polovice jmění svého, jež ihned a šmahem zabráno. Páni k tomu
nařízení prodali téhož roku dne 14. srpna tvrz Vinaříce se statkem Ledeckým Adamovi z Valdšteina , jemuž
se vysoce položený zámek a přece v krajině od Pána Boha požehnané tak zalíbil, že jej umínil pojmenovati
Novým ValdUeinem. Léta 1626 vložili páni, kteří mu kladli Vinaříce, opravu ve dsky zemské, že slova
„tvrz Vinaříce “ mají se vymazati, a rozkázali, aby místo toho napsáno bylo Nový Valdštein, protože již
dotčené sídlo ne Vinaříce, ale Novým Valdšteinem nyní i na budoucí časy slouti a se jmenovati má. 3 )
Vinaříce patřily od té doby k panství Dobroviekému.

CHLUM HRAD.

^ezi Boleslavi, Březnem, Dobrovicevsí a Nepřevážkou prostírá se vysoká pláň, s níž
přehlédnou ti lze velikou čásť kraje Boleslavského. Říká se jí obyčejné Chlum, a tak
se nazývá také zelený les, který z části vysoké a strmé boky návrší tohoto pokrývá.
Nahoře na pláni jest ves Chlumek či Chlomek, při níž severně se pamětihodná starodávná
ohrada nachází. Od ní na jih jest myslivna, ležící přímo na rozhraní obce Chlumecké,
neboť co je od ní dále k jihu, patří již k Nepřevážce. To zejména rozuměti jest
o starodávném hradišti, kteréž hned za myslivnou začíná. Zakladatelé hradu použili
\ k založení jeho rohu výšiny, která se k západu a jihu příkře sklání, tak že ji od ostatní pláně

8 / dvěma příkopy do pravého úhlu se sbíhajícími oddělili a nad to ještě náspem za příkopem běžícím
S zpevnili. Část náspu k severu obrácená skorém již docela svezena jest.

Hrad dělil se na předhradí a zadní hrad. Ono takořka jako podkova před hradem se
prostírajíc západním koncem dotýká se stráně u myslivny, jižním pak ukončením druhého boku
stráně. Na tu stranu ke pláni býval, jak již řečeno, příkop vodou opuštěný, z nélhož pouze louže
zbyla; za to byl příkop ten mělčí než ten, který předhradí od zadního hradu dělil. Předhradí mělo
takovou rozsáhlost, že se tu nyní velké pole, ovocným stromovím posázené nachází. Zadní hrad
podoby okrouhlé obsahoval asi jen šestý díl předhradí a měl sám o sobě jen tolik prostory, kolik
tvrz obyčejná poskytovala. Po zdech není zde ani na předhradí nejmenší památky lř a zdá se, že tu
bylo více dřevěných než kamenných staveb, poněvadž se na hradišti jen málokde kámen nachází.
Místo to slově nyní hrádek a bylo podlé pověsti lidu sídlem Chlumeckých z Chlumu.

Starobylá tato pověst z čistého pramene podání vážená (neboť o hradu Chlumu se za
dvěma mílemi cesty nic neví) potvrzuje se úplně zřídly historickými. Po tomto hradě zvala se
vladycká rodina, užívající znaku stupněm na dvé rozděleného. Rod tento — dí Paprocký — starodávný
jest v království Českém, z kteréhožto pocházející slouli Chlumové z Chlumu, až potomně jeden z nich,
maje synů několik, podělil je a tak jedenkaždý ze svého statku jiným a jiným jménem nasávaného psáti se
počal. Kromě Chlumů byli pak Všejamští, Sluzšti, Litoborštf, Ratibořští a Slivenští z Chlumu. O praotci
jejich Mstidruhovi (r. 1220 atd.) mluví se v dějinách Dobrovicevsí; on byl prvním známým držitelem, a jak

*) Arch. Boleslavský. 2 ) Reg. kom. soudu. s j Bílek, děje konf. DZ. 1 4 1 . L I.

TVRZE V OKOLÍ DOBROVICE.

34i

se zdá, zakladatelem hradu Chlumu. Roku 1297 ke dni 2. ledna přichází jako svědek Jaroš z Chlumu.')
Mutyně ze Chlumu a z Dobrovicevsi (r. 1319) držel obě sídla, ale potomci se záhy rozvětvili sedíce na
Vinařících (r. 1379), Všejamech (r. 1390), Čachovicích (r. 1418) a j. v. Kdy rodné své sídlo prodali, není
nám známo.

Jak se zdá, držel Chlum ke konci 14. století Vácslav z Vartemberka a na Tolšteiné, kterýž se
r 1396 jako patron kostela Plasského připomíná a r. 1407—1412 také jeden hlas podací v Březně měl e )
Po brzké jeho smrti následoval bratr jeho Jindřich z Vartemberka y jinak z Valdšteina , který se r. 1416
jako pán na Březně, r. 14.27 dne 13. června jako pán na Plaších připomíná. 3 ) Asi v ty doby hrad Chlumský
pobořen jsa upadl v držení strany nepřátelské; neboť r. 1427 nově ustanoveného faráře Plasského ani ve faru
jeho uvésti nemohli. Statky Jindřichovy Valdštein a Chlum držel r 1431 Rameš z Hrádku, stranník jednoty
Táborské. Chlum maje ještě r. 1455, tehda si u krále Ladislava všecka práva jeho odúmrtní po Jindřichovi
na hradě zbořeném Chlumě, vsi s platem, s rolemi, pastvinami, lesy atd. vyprosil. 4 ) Žil ještě r. 1459 jsa
rukojmí vedlé jistce prvního Jana z Kunvaldu a z Dražic s ) Jeho, tuším, syn byl známý toho času Samuel
z Hrddku f jenž se spolčil s Vácslavem Valečovským a tudíž i synem jeho Viktorynem. Oba tito páni
prodali hrad Chlum Janovi Křineckému z Ronova.*) Byl li hrad tehda zase obnoven, ze kratičké a nahodilé
zprávy o prodeji tomto se nedovídáme, ale pravdě se podobá, že již zříceninou byl. Křinečti Chlumské
zboží zase prodali.

TVRZE V OKOLÍ DOBROVICE.

TÝNEC.

edalekc Dobrovice jest ves Týnec, která se již léta 1255
připomíná. Tehda tu stál již kostel, jejž prodali synové
Ctiborovi ze Vtelna před tím i se vsí Hostilce vdově po
Markvartovi Březenském, a tato darovala křiíovnikům
Svatofndřským. 7 ) Tito tu měli farní kostel a hospodářství. Za hu-
sitských válek opanovali Týnec Pražané a udělili dvůr zdejší Janovi ze
Zvířetic 8 ) Později držen byl Týnec ke zboží Boleslavskému, zejména
již léta 1497 a v 16. století. Potom koupil jej AlikuJአGerStorf
z MaiSvit a postavil tu novou tvrz, která dlouho nepotrvala, po-
něvadž prodal Mikuláš léta 1599 tvrz Týnec v nově vystavenou
s dvorem a vsí a vsi Bojetice a Holé vrchy Henikovi a Valditeina
na Dobrovici. 9 )

ZERČICE

amí ves Zerčice íprvotně Zerčiněves) ode dávna bývala
jměním biskupství Praiskéhn . Léta 1070 postavil tu Jaromír
biskup kostel, při němž sidlivalí ve 12. a 13. století arci-
jáhnové. Arcibiskup Arnošt prý tu postavil tvrz. ,0 ) Kunrát
arcibiskup zaslavil zboží Zerčické před rokem 1419 Janovi
z JiStrby jemuž také císař Zikmund léta I436 zápis tvrze a zboží
potvrdil. n ) Rodu tomu patřily Zerčice ještě léta 1454, Z paměti
léta 1486 jde na jevo, že Čeněk Kobík z Poříčan zboží Zerčické
nedlouho před tím od Vác-dava Hrzána z Harasova koupil, ,a ) Král
Vladislav povýšil Zerčice na městečko k prosbě HanuSe Bryknára
z BrukŠteina ( r . 15 11). Léta 1535 odevzdali synové jeho Jindřich,
Albrecht a Arnošt Bryknárové zboží Zerčické Vdcslavovi Haugvi-
covi z Biskupic. 13 J Po tomto následoval Jiří Peří nov ský z Ferinova,

') Emler reg. p 74C. 3 ) Lib. conf. V. P 3. VI. J 13, VII.

B 20. 3 j Lib. conf VIL G 13, 15. IX. D 9. 4 ) DD. 16. f. 73 ,

arch. č IlE. 502. 5 ) Lib. erect. Xllib. f. 109 e ) Rel. tab. I 145.

') B.eg. II. 1222. B ) Hčfler font. r. huss. II. 294. ®) Arch. Bole-

slavský. DZ. 173. H 16. ,0 ) Vita Arnesti. M ) Arch. č. I. 540,
II. 461. '*) Rel. tab. II. 417 13 ) Sommer, rkps. Roudnický.

Hrady a zámky České X.

po jehož smrti tvrz, dvfir a městečko Zerčice, vsi Kobylníky, Semčice
a Cti měřice a Čížovka ves pustá z poručení soudu zemského (r. 1542)
prodány Bedřichovi s Donina. *) Od té doby držeuy Zerčice napřed
k Benátkám a později ke Kuncberkn. Jan z Docína prodal léta 1558
městečko Zerčice, jehož tvrz snad mezi tím zanikla, Jiříkovi Ceten-
skému a Cetnl, a ) a od té doby drženo ke zboží Vinařickémn. Umí-
raje odkázal Jiřík (f r. 1583) statek Zerčice Anně dceři své a man-
želce Kunaty Pelika z Komárova . 3 ) Z manželství toho pošlo (kromě
syna, který záhy zemřel) Šest dcer, které Zerčice společně držely.
K jich prosbě kTál Rudolf zboží to, které posud bylo dnehovni
a zápisné, v dědictví uvedl. *) Léta 10 13 ujal zhoŽÍ to od čtyř sester
ještě na živu zůstávajících Jindřich Materna z Kvétnice, manžel Mar-
jány, jedné z nich. Týž zemřel léta IÉ2I, a synové jeho Jiří a

Jindřich Zikmund prodali tvrz a městečko Zerčice s dvorem v nově
vystavěným, dvůr a ves Kobylnice Adamovi s Valditeina k panství Do-
brovíckému. s j Léta 1639 byhi v Zerčicich tvrz stará ode dřeva, s ně-
kterými pokoji, ale tak spuštěná, že se v ní bydleli nemohlo. 6 )

SEMČICE.

edaleko Dobrovice jest ves kostelní Semčice, v níž bý-
valy tvrz a dva vladyči dvory. Na jednom z nich sedě]
ir . v letech 1297 — 1318 Tůma, na druhém a snad třetím
léta 1297 Kunrát a Přibek a léta 1318 Zdeněk. 7 ) Na
Osojnicich seděli léta 1357 léta I37O Kunrát a Frycek ze

SemČic. Kunrát byl léta 1395 poslán do Itálie. (Viz díl V. na
3tr. 77.) Na Ledcích seděl léta 1385 Mirek syn Zachařův ze Semčic,
který se zavázal klášteru minoritův Boleslavských k nějakému platu. *)
Na Semčicích samých vyskytuji se léta 1363 Bohuněk a Vojslav,
držitelé dvou dvorů. Na jednom z nich seděli léta 1385 — 1395
Bohnněk Mníšek a Hotart bratři, na druhém pak Bohuněk Hlaváč.

’) DZ. 43. C 5. -} DZ. 34 K 24. 3 ) DZ. 21 O 22. *) DZ

23. A 23 5 ) DZ. 293 B 2. Dačický II. 200. 6 i DZ. 301. A 27

Reg. II. 746. tab. vetust. 216, 248. 8 j I.ib. erect 13a. f, 9.

46

342

TVRZE V OKOLÍ DOBROVICE.

Léta 1406 nazývají se držitelé obou Kachval a Bohuuěk. *) Později
nazývali se ti dvorcvé Zavišovský a Filipovský. a )

Jan Semečke ze Semčic sloučil dosti pěkné statky. Od 1. 1418
připomíná se jako držitel ítitonic, léta I434 měl také Osonice a
zápisem královským (r. 1436) obdržel vsi duchovní Bojetice, Obruby
a Bechovou 3 ) Kromě toho držel tvrz a dvůr Zavišovský a podíly
v několika vesnicích. Léta I44O byl s Janem Navarou ze Semčic
na sjezdu Nymburském*) a léta 1444 věnoval manželce Lidmile
z Labonně na zboží Semčickém. 5 ) Léta 1446 držel tuto čásf Smil
s Klinšteina , 6 ) a když léta 1453 všecko zboží Scmečkovo jako od-
ůrarť provoláno, táhl se k němu Bohunek Klínšteinský. Poněvadž
si však Jau z Hazemburka odúmrť vyprosil, srovnali se tak, že Jan
podržel dědičné a Bohunek zápisné statky. Dvůr Filipovský držel
tehda Prokop ze Semčic. 7 ) Z rodu SLarých vladyk žil pak léta 1486
Jan Vlčepolský ze Semčic, kdežto Semčice asi tehda Jindřich z IIo-
slivice a v letech 1487 — 1497 Aleš odtudž drželi. 8 )

Později držel Semčice Petr Odkolek % Ůjezdce\ když zemřel,
postoupily je dcery Janovi z Habartic a od toho dostaly se Miku-
láši 3 Habartic, jeaí je prodal léta 1543 Bedřichovi z Donína *)
Drženy od té doby napřed k Benátkám, později ke Kuncberku ;
když pak od něho Léta 1558 prodány, přikoupeny ke zboží Vinaří-
ckémti, ,0 ) Jiřík Cetenský z Četně (f r. 1583) odkázal Semčice Zik-
mundovi Chlumovi z Chlumu zeíi svému a Anežce dceři jeho,
s n. Kateřinou z Četně zplozené. ,l ) Po Zikmundově smrti (f 1399)
dědili statek jeho Vácslav Budovec z Budova a Adam Mstidruh
z Chlumu. Onen ujal Semčice a Adama splatil. 13 ) Při konfiskaci
léta 1623 zabrány tvrz, dvůr a ves Semčice Janovi Přechovi Tře-
vteskému z Železná a prodány Albrechtovi z Valdšteina, který je
postoupil ihned Aiamovi s Valdšteina , pánu na Dobrovici. l3 j
Léta 1639 byla v Semčicích tvrz od kamene ještě v spodcích dobrá,
ale pokoje a střecha byly sešlé. '*)

LEDCE.

e vsi Ledeíih (východně od Dobrovice) až do naší doby
viděli bylo pahrbek, na němž někdy tvrz stávala. Ve 14,
Století seděl tu Zbyněk z Tupadl , jenž asi léta 1383 zemřel.
Nástupce jeho Mírek, syn Zachařfiv ze Semčic, zavázal se
léta 1385, íe bude odtud vydávati plat klášteru minoritfi
v Boleslavi. ,s ) Od počátku 15. století připomíná se Albert
Vzteklec z Ledeč v mnohých bězích soukromých. Umíraje léta 1410
dal s povolením synů svých Petra z Ledeč a Procka z Kolomut
a své duši na polehčení plat v Kosoricích klášteru sv. Maří v No-
vých Benátkách, pcnechav dědicům svým na těch lidech i panství,
pocty vánoční, kury a zvůli (totiž souditi je a proti cizím lidem jim
v soude pomoc dáti). Možuá, Že před tím byl Ledce prodal;
neboť léta 1412 připomínají se poručníci statku n. Zikmunda b Ledeč ,
který byl klášteru v Benátkách též platy odkázal. 1B ) V letech 1430 až
I444 držel Ledce Epik e Klenice t ,7 ) po němž následoval léta 1437
čeněk 3 Pořičan . ,# )

Za neznámého času dostaly se Ledce v držení Křineckých
s Ronova . Jan starší Křinecký odděliv se od bratři bydlíval na
Ledcích ; lu věnoval léta 1541 Aléně z Varteraberka, druhé man-
želce své, a léta i >4-3 Klišce ze Smiřic, manželce syna Jiříka. 19 ;

Léta 1536 upadl v těžkou nemoc, že se v něm krev ztratila a 14 -

l ) Líh. coDf. Viz i rel. tab. II. 64. 7 ) ZaviŠe ze Semčic seděl

léta 1414 v Koslorolatech (Arch. gub.l 3 ) Ub. konf. rkps. Ví-
deňský. ♦) Arch č. I 249. s ) Rel, tab. II. 200. 6 ) Stará kniha

Celakovská. 7 ) DD. 16. f. 54. e ) DD. 17. f. 57, 33 str 350. Pa-

procký o st. pan. 355, 356, o st. ryt. 1 97. Jindřich žil léta 1496.

(Arch. Třeboň ) 9 ) DZ. 44. A 10, 83. H 19. »°) DZ. 54. K 24.

"1 DZ. 3í. O 22—29. ia ) DZ. 173. D 24. ,3 ) Bílek, déje konf.

■ 4 ) DZ. 301. A 30. ,s ) DD. 13. f. 30, lib. erect. XlIIa. 9. lfl ) Lib.

erect. VIII. 159, IX. J 3. i7 J Arch. č. II. 73, VI. 423, arch. raus.

l8 J Rel. tab. li. 287 ,9 j DZ I. A 20, 4. F 13.

kari o něm pochybovali. Arciknižecí doktor pak radil mu, aby prsu
ženského požíval, ač těžce ho k tomu přivedli. ') Polepšil se prý
na zdraví, ale jen na krátko. Léta 1558 byl již mrtev, a synové
jeho dělili se o statek. Kryštof třetí syn dostsil za díl svůj tvrz,
dvůr a ves Ledce, ves Sovolusky a části Sludeček, Jíkv e a Mečíře.
Na statku tomto věnoval léta 1569 manželce své Marii z Khauochu,
ale dostav se pak v držení Loučené prodal Ledce Vácslavovi Ce-
teňskému s Četně. 3 ) Tento zemřel léla 1583 a syn jeho Mikuláš
držel Ledce k Vínařicům. Před smrtí svou odkázal statek Ledecký
(r. 1590) Kateřině Hořnatecké z Četně, sestře své, ale takovým způ-
sobem, kdyby zemřela bez dědicův, aby spadl týž statek na Vácslav*
z Četně, strýce jeho. Kateřina pak před smrtí svou (r 1599) neza-
chovala se tak, nýbrž odkázala Ledce tetě své Marjaně Maternové
z Komárová na Přítoce a Zerčicích, *) čemuž Vácslav v cestu vkročil
a toho dovedl, že mu byl statek Ledecký odevzdán. Ale jemu zabrán
ltia 1623 při konfiskaci a prodán Adamovi z Valdšteina , jenž jej
k Dobrovici připojil. s ) Hned potom tvrz zdejší zanikla.

UJKOVICE.

nynější vsi Hejkovicích, která se jmenovávala Ujkovice, spa-
j* iřlijé se tvrziště hned za dvorem. 6 ) Již léta 13 1» stála. Tehda
y držel ji Viček z Ujkovic , převzav ji od nějakého Ješka ; kromě
f něho seděli ve vsi také Zdeněk, Bartoš, Hawel a Šebík. 7 ) Petr
Kabát s Ujkovic byl léta 1387 komturem u sv. Vita v Mladé Bole-
slavi; příbuzní jeho byli léta 1387 — 1397 VŠeslav Kabát, léta 1390
Matěj Kabát, též z Ujkovic řečení. *) Jiní Kabátové seděli tehda
na Pečicích, Telibi a Ctiměřicích. Léta 1408 připomíná se Jan ze
Slivna a b Ujkovic , jenž držel tvrz zdejší. Sice se připomíná také
Zachař ze Slivna a z Ujkovic léta 1409. 9 ) Syn jeho, řečený též Jan
z Ujkovic , prodal léta 1447 tvrz, dvůr a čásf vsi Ujkovic a vsi
I<ehnice, Nepřevážku, Pěčice a Kladruby Janovi datlovi 3 Koz/aČe. ,0 i
Kromě toho držel Zbyněk Kabát z Ujkovic, potomek dřevních
pánův, dvůr v Ujkovicích a ves Prodašice. Týž byl léta I440 na
sjezdu Nymburském a zemřel asi léta 1459. ") I.ěta 1484 připomíná
se Zikmund Valkoun z Adlaru na Ujkovicích, ,2 ) a to byl poslední
známý vladyka, který na zdejší tvrzi bydlil. ILéta 1541 nachází
se totiž tvrz pustá L^jkovice jako příslušenství statku Ledeckého.
Léta 1558 dostal Adam Křinecký z Ronova za díl otcovský tvrziště
a městiště dvoru Ujkovského, vsi LTjkovice, Prodašice a čásť Jíkve. 13 )
Týž zemřel před létem 1567 a čtyři synové jeho prodali týž statek
léta 1572 Jindřichovi z Valdšteina a na Dobromci. ,4 )

CHARVATCE.

si Charvatcích (jihovýchodně od Dobrovice) byla tvrz
dávna. Léta 1382 připomíná se Arnošt z Charvatec ,
^ta 1384 dokazováno, že tu dva vladyky koupili statek
n. Rudolfa z Charvatec . l5 ) Čáslav Chod z Charvatec
dal léta 1402 almužnu kostelu Rajšickérau, a Jan Tlacn z Char-
vatec obdařil L 1407 týž kostel platem v Kosoricích. 116 ) Vácslav z Char-
vatec, jsa ve službách pánů z Michalovic, byl léta. 1 4 1 7 purkrabí na
Toušeni, ale léla I425 ani ke svým statkům ntmcihl, poněvadž byly
obsazeny od kališníkův. I7 ; Konečuř se připomíná Jríeb « Charvater,
jenž byl léta I440 na sjezdu Nymburském. I8 ) Jaroslav ze Šel?nberka

') Arch. Třeboň, h DZ. 57. F 8-13. a i DZ. 16. L 6. 61.

B 28 *) DZ. 25. L 8, 128 O 7. 5 ) Bílek, Děje konf. e ) Pam.

arch. XIV. 35 i. 7 ) Tab vet. 248 — 230. 8 ) Arch. rnus. DD 14. f. 63

Jestli jich příbuzný byl Arnošt z Ujkovic léta 1406 (Lib. erect. V.
f. 136), nevíme. 9 ) Arch Kralovecký, rel. tah. II 48, 58. 10 > Rel.

tab. II. 21 1- n ) Arch. č. I. 250, DD. 16. f 85. '*) Paprockv

o st. pan. 355. ,3 ) DZ. 57. F 13. l *i DZ. 16. C 20, 62. A 23.

I5 ) DD. 13. f. 26, 31. "*» Lib. erect. V. f. 46, 153. ,T ) Arch

Boleslav, lib. conf. ,e ) Arch. £. I. 249.

TVRZE V OKOLÍ DOBROVICE.

343

prodal před r. 1544 tvrz, dvůr a ves Charvatce a ves Jablkynice
s podacím Bedřichovi z Doni na. Později dostal je za dil Jan syn
Bedřichův a ten je prodal léta 1555 Anně z Vartemberka, manželce
Jindřicha z ValdSteina. ’) Od té doby patřily k Dohrovici.

JABLKYNICE.

U vsi Jablky nic (jihovýchodně od Dobrovice) nad rybníkem
jest návrši řečené Hrádek. Bezpochyby tu stávala tvrz, na níž sídlel
v letech 1371 — 1402 Bernart % Paletová." 1 ) Ves Jablkynice koupena
přen iéiem 1540 k Benátkám, nějaký ěas držena ke Kuncberku a
léta 1555 prodána k Dobrovicevsi.

SMILOVICE.

|| líně od Nymburka ve vsi Smilovicích bylo ode dávna vla-
1 \ dyči seděni z tvrzi; sice ves byla rozdělena mezi několik.

Tak na př. platil jeden poddaný do léta 1388 k statku

Újezdskému a potom k faře Rajšické. 3 ) Lemar ze S mi-
lovic zapsal léta 1408 dvůr svůj s Části vesnice AfikSovi bratru a

Janovi Okounkovi ze Smilovic , a ti po jeho smrti (r 1413) zůstali
pány. 4 ) Mikuláš Kniíek ze Smilovic (snad týž, jako svrchupsaný)
a Zikmund syn jeho zavadili dvůr ve Smilovicích Zachaři z Krp,
ale tento jej léta 1433 Zikmundovi vrátil, po čemž týž na něm man-
želce své Elišce věnoval f ) Léta 1437 dostal Zikmund zápisem krá-
lovským ves Krechoř, kteréž před létem 1454 postoupil Kolínským. 6 )
Roku 1541 držel tvrz, dvůr a ves Smilovice Markvart Slranovský
ze Sovajovic , jenž na nich manželce své Anéžce z Radovesic vě-
noval. 7 ) Smilovice zůstaly odtud příslušenstvím hradu Stranová
Léta 1639 Patřily Smilovice již k Dobrovicevsi; píše se o nich, že
tu tvrz někdy bývala a ještě staveDÍ sešlé ode dřeva, pod šindelem
přikryté a při něm dvůr špatný. 8 )

*) DZ. 5. G 30, 12. B 17. ’) Lib. conf. 3 ) Lib erect. XII. 24.

4 ) DD. 15. f 51. 5 ) Knihy Pražské. «) Arch č. I 528. 7 ) DZ. I.

A 14. ' DZ. 301. B 2.

■fSi

PĚČICE.

,VJ|; edaleko Dobrovice jest ves Pěčice, jejíž díl patřil 1 . 1295
k biskupství Pražskému, ostatek bylo vladyctvim. Léta 1318
^ připomíná se VSeslav z Plčic, ’) a léta 1357 nacházel se
Jan a Pěfrc mezi patrony kostela Osojnického. 2 ) Jan
Kabát z Pičic vyprosil si léta 1384 odumřelé zboží v Če-
jeiicicb, léta 1389 a 1390 prodával platy na Pěčidch ke kostelu
sv. Víta v Boleslavi a léta 1397 přikazoval jako vykonavatel jistého
posledního pořízení klášteru Litoměřickému úrok na svých zbožích. *)
Léta 1406 připomíná se Jetřich z Pičic.*) Na sjezdu Nymburském
léta 1440 byl Krásek z PČČic a léta 1444 držel Část: Pěči-c Marik
z Ostrolna s manželkou svou Katruší z Újezdce ke zboží Újezde-
ckému. Asi do léta 1537 držel oboje zboží Jan Odkolek z Újezdce ;
když pak zemřel, prodali synové jeho Jiří a Jan i na mísUě bratří
jich mladších tvrz, dvůr a ves Pěčice a tvrz pustou Újezdec: Bedři-
chovi z Bonina,*) Odtud drženo ohoje k Benátkám. Jan syn Be-
dřichův prodal léta 1556 tvrz Pěčice Zdeňkovi mladSítnu z ValdSteina,
tak že odtud byly přisušenstvím Dobrovice. Poněvadž Jindřich
z Valdšteina statek PěČický Markétě z Lobkovic, manželce své do
života odkázal (r. 1579), proto tu od kamene a pod cihlou nová
pěkná tvrz postavena a pokoje a sklepy suché a malované zřízeny.’)
Ale i ta po létě IČ39 zanikla.

ÚJEZDEC.

Nedaleko Pěčic (snad v místech nynější Ovčárny) stával
Újezdec f tvrz a dvůr. O starších jeho osudech jest velmi málo známo.
Léta 1444 drželi tento Újezdec Marik z Ostroína s manželkou svou
KatruSi z újezdce . *) Na počátku 16. století držel jej Jan Odkolek
z Újezdce ke zboží Péčickému. Od té doby připomíná se tu toliko
pusitá tvrz.

*t l<eg. II 717. tab vet n. 3 C — 308. 2 ) Lib, conf a ) DD. 13.

f. 49, archiv mtis a Svatom. mannal v arch. kapit. 4 ) Acta judici.

s ) Arch č. I. 249, arch nms. 6 ) Arch. Boleslav. DZ. 44... F 28.

7 ) DZ 12, H 16, 30 1. A 16. 8 J Arch. mus.

46*

344

TVRZE V OKOLÍ DOBROVICE.

UJEZDEC.

Luštěnic a Rejšic jest dvojí ves Velký a Malý Újezd, anebo,
jak se říkávalo dříve, Hořejší a Dolejší Újezdec. Ve Velkém
■gň nebo Hořejším bývala tvrz dlouhý Čas, ve druhém, jak se
zdá, bývala druhů tvrz. Léta 1388 seděl tu Havel Veliký
« Újeidce y jenž daroval na zúduší otcovo, bratři a jiných přátel
kostelu Rejšickému plat ve Smilovicích. K létu 1393 zase se do-
vídáme, že Anézka a Anna dcera její a manželka Mikuláše z Ma-
štova darovaly témuž kostelu plat na lidech svých v Újezdci. ')
Konečně učinil témuž kostelu dobrodiní (r. 1404) Jan Zejka ze So-
vojovic seděním na Újezdci. * 2 ) Když zemřel Zdislav z Újezd ce, ujal
dědictví jeho tvrz Újezdec s dvorem, ves a vsi Vlkavn, Bratronice
a Hnévanovice Mstidruh z Dobrovicevsi a věnoval na nich Anně
vdově Zdislavově. a ) Zdá se, že Zdislav ten byl z rodu Odkolků
z Újezd ce, kieři z Újezdce tohoto pocházeli. *) Proto si také Jan
Odkolek z Újezdce léta 1454 odúmiť po Zdislavovi vyprosil, ale
proti Anně ničeho nedovedl. Také Petr z Kasalic vyprosil si tu
odúmrť, ale postoupil ji potom Janovi z Čečelic. 5 * ) Nicméně zů-
stala přece Odkolkům. Od Jiříka OdUolka z Újezdce vyzískal
tvrz, dvůr a ves Újezdec Jan, Vácslav a Bedřich bratří Hrušovští
a Hrušová a léta 1501 vyměnili jej za zboží Čečelické. Novým
maj etnikem stal se Mikuláš Vančura s Řehníc . f1 )

Na druhé tvrzi seděl po Zdislavovi svrchupsaném Jan Šat/o
z Kováte , jenž dal právo své asi léta T450 Janovi Černínovi z Čer-
nína 7 ) Potomci Jeho Vének a Jindřich bratří Černínové prodali
tvrz Újezdec Černínův, dvůr a ves, a ves pustou Hněváno více Mi-
kuláši Vančurovi b Řeknic někdy před r. 1530. 8 ) Oboji statek
spojen v jedno a jedna z tvrzi ponechána spoustě.

Po Mikuláši držel Újezdec syn jeho Jiřík a po tomto syn
Adam, jenž zemřel léta 1578. Pořízením svým posledním odkázal
Újezdec Dolní s dvorem v nově postaveným manželce Lidmile z Ko-
márova, Újezdec Starý se dvorem dceři MarkŽtl Chlumské b Řehníc
a každé z obou polovici lesů na Lánícb a Zámrsku. 8 ) Oboje statky
zdědil později Adam Mstidruh Chlum a Chlumu , jenž léta 1603
□a tvrzi Újezdci a vsi Horním a Dolním Újezdci a Bratronicich
Kateřině z Dohalic manželce své věnoval. 10 ) Týž odkázal 1 . 1606
statek Janovi Chlumovi synu svému, ’*) ale tento, jak se zdá, ještě
před otcem zemřel. Tedy spadl Újezdec po smrti Adamově na
všechny jeho strýce Sluzské z Chlumu, poněvadž jiných Chlumů již
nebylo, a ti prodali 1 . 1610 statek Újezdecký Krystyně Valdšleince
rozené NybŠicovt z Holtendorfu , ia ) manželce Hen i k a, pána Dobro-
vického. Když tato 1 . 1623 s manželem svým z Čech ujela, zabrán
jest ihned statek Újezdecký a prodán Albrechtovi z Valdšteina,
který jej strýci svému Adamovi postoupil. ,a j Od té doby patřil
Újezdec ke statku Dobrovickému, později k Loučeni

VŠEJAMY.

izně od Dobrovice jest kostelní ves Všejamy. Před časy
rozdělena byla na několik větších a několik menších statků
vladvčích. Proto připomínají se jako patronové zdejšího ko
stela léta 1358 Léva, Jan a Manca vdova po Ivanovi, 1 . 1365
Leva, Jan a Odolen a léta 1380 Svane k, Léva a Odolen,
jsouce držiteli větších statků. u ) Léva žil ještě léta 1386 s Vanem
a Maříkem; kromě toho připomíná se v letech 1390 -1398 kolik
vladyk zdejších. ,s ) Jeden dvůr koupil Půta z Častolovic ke hradu

') Lib. erect. XII. f 24, 95. a ) Lib. erect. V. f. 78. 3 ) Rel.

lab II. 182 *) Léla 1398 Mikuláš Odkolek z Nasedlnice, léta I401

Jaroš Odkolek z Újezdce. 5 ) DD. 16. f 58, 66 6 ) DZ. 43 D 19.

’) Arch. č. II. 465. 8 ) DZ. V H 22. B ) DZ. 20. D 1—4. 10 ) DZ. 13 1. %

M 10. M J DZ. 133. C 7 ,2 ) DZ. 183. Q 4. ,3 ) Bílek, děje koní

'*) Lib. conf. O jiných statcích ve dskách dvorských. 13 ) Acta jud
dsky dvorské XIII. a XIV.

Kostomlatům od Jana Kacovce a podržev si podací kostelní pra
sebe, dal dvůr v manství Jetřichovi Husovci 1 Husové. ') Tento stal
se předkem Husovcův ze Všejam. (Viz díl V. na str. 297 ) Jetřich
zapsal léta I408 kostelu zdejšímu plat na krčmě Všejamské. *) Syn
jeho Milota držel také Klamoš (r. 1451) a prodal léta 1466 dvůr
svůj ve VŠejamcch Zdeňkovi a Jindřichovi bratřím z Chlumu . 3 )
Onen připomíná se ještě léta 1481 *) a potomci psali se Všejamskými
z Chlumu, sídlíce tu na tvrzi. Všejamští připomínají se potom ne-
jednou, ale Všejamy dostaly se (kromě části, kterou držel 1 . 1524
Jan Všejamský ze Svinčan) ke hradu Lysé Již léta 1508 udělil
král Vladislav Kateřini z Kolovrat vdově po Jindřichovi ze Smiřic
clo ve VŠejamech. 5 ) Táž Kateřina (fr 1529) odkázala posledním
pořízením svým Všejamy Elišce ze Smiřic dceři své , c ) která byla
třikráte vdána (za I. Beruarta z Valdšteina, 2. Jindřicha z Gut-
šteina a 3. Jiří Křineckého z Ronova). Posledním pořízením svým
odkázala ves Všejamy s tvrziŠtěm, Vanovice, část* Jistbice a Strak
synu svému Janovi % Valdšteina a zemřela léta 1548 7 ) Poněvadž
Jan před mateří zemřel, ujala statky jeho Voršila z Vliněvsi jako
poruČnice a prodala léta 1549 zboží Všejamské Vilémovi z Vald-
Steina a na Lomnici. 8 ) Když se léta 1557 synové jeho dělili, dostal
Všejamy za díl třetí syn Jindřich, který je přivtělil k Dobrovicevsi.

ČACHOVICE.

e farnosti RejŠické jest starožitná ves Čachovice, po niž
se psal léta 1297 vladyka Bedřich. JeSice z Čachovic při-
tiskl léta 134Q pečeť svou k poslednímu pořízeni Arnošta
ze Staré. 8 ) Léta 1418 seděl Henlk z Chlumu na zdejší
tvrzi a Čásť Čachovic a Stádečku patřila také Kunce vdově*
po Janovi ze Pteni. ,0 ) Heníkovi potomci zůstali po léta
v držení Čachovic; léta 1450 odpověděli Jaroš a Mutina a Chlumu
a a čachovic Sasům. n ) Od počátku 16. století seděl tu Jindřich
Dovole ze Chcebuze, jehož syn Jindřich si léta I54G tvrz, dvůr a
ves Čachovice v obnovené dsky zemské vložil. ,2 j Když pak zemřel,
zůstaviv sirotka nezletilého, prodala Kateřina ze Chcebuze statek
Čachovský Jindřichovi z Valdšteina a na Dobrovici (r. 1560): po
smrti pak pána tohoto vidělo se léta 1580 poručníkům týž statek
bezpochyby na zaplaceni dluhů v prodati. Koupil jej Jindřich pur-
krabí a Hanina a připojil k Benátkám.' 3 ) Léla 1595 byla tu při
dvoře tvrz ode dřeva vystavěná s dostatkem světnic, pekojův a
komor. ,4 J Když pak Adam Linhart z Xajen perku císaři Rudolfovi
20CG kop míšeňských na zaplaceni a vybyti lidu válečného Va-
lounů zapůjčil, odevzdán mu za to statek 1. 1611 Čachovský a při-
pojen pak k Vlk ave. ,5 J

STRUHY.

|t\ edaleko předešlých jest ves Struhy, v níž byl ve 14. století
f kostel farní a zároveň i tvrz. Jakožto patronové jeho připo-
jí. mínaji se léta 1362 — 1366 bratři Vesel a Bonik a léta 1380
^ Vilém a Ctibor. IB ) Od léta 1398 držel tvrz zdejší VSebor
! z Chrastu , jenž téhož roku s farářem zdejšim mír učinil a
jemu zadržené platy dávati přislíbil. Seděl tu ještě léta 14 1 5. ,7 ) Po-
tomci jeho bvii Struišti z Chrastu a k nim patřil také Pešik ze

Archiv dělnický. Jiný dvůr držel Pešek ze Všechlap.

2 | Lib. erect. XlIIa. f. 162. Léla 1423 připomíná se Janek ze

Všejam v svobodách Lipských, léta 1430 Jiřík odtudž. (Archiv

č. VI. 423.) 3 * ) Arch. Oleš nicky ve Vratislavi. 4 ) Rel tab. II. 390.

5 ) Reg. král. ve Vídni *) DZ 3. J 8— 11. 2 ) DZ. 8. N 9. *) DZ. 9.

A 25. B ) Reg. II. 746, arch. fary Kladské. 1<ř ) DD 15. f. 67, 70.

") Arch. Dráždan. ,2 j DZ. 250. K I. 13 ) DZ. 13 L 12, 6s. L I.

’*] Arch Třeboňský. 1S ) DZ. 135. H 4. lú ) Lib. conf. acta jud.

Jiní v letech 1390- 1398 připomínají se ve dskách dvorských. ,7 ) Lib.

erect. XII. f. 195.

TVRZE V OKOLÍ DOBROVICE.

345

Struh, jenž byl léta 1440 na sjezdu Nymburském 1 ) a léta 1450 mezi
těmi, kteří vytáhli proti Sasům. 2 ) Po Zdeňkovi z Chrastu (f r. 1492)
následovala dcera jeho Johanka, jež se vdala za Zikmunda Struž-
ského z Doubravan (f r <53 0 - Přečkavši jej Živobytím, odkázala
tvrz, dvůr a ves Struhy a statky své v Sedlci, Bratronicich a Chotě-
tovž a ves pustou Radimice Janovi Mitrovskému z Nemylte a
ostatní své statky jiným osobám, a zemřela léta 1547.*) Dědic měl
s nabytým dědictvím starosti a několika smlouvami se s těmi, kteří
některé nároky měli, porovnal. Léta 1554 pořídil o svém statku a
některý rok potom zemřel. 4 ) Synové jeho Bohuslav, Ctibor, Adam,
Karel a Vácslav rozdělili se o statek StruŽský. Adam, jenž dostal
za díl Starý dům anebo dvůr, v němž Johanka Strožská bydlívala,
díl vsi a Radimic, zamřel bez dědicův a bratři ujavše týž statek
prodali jej léta 1566 k panství D obrovi ck ém u. 5 ) I někteří z ostatních
bratří pomřeli bez dědiců Na tvrzi seděl Bohuslav ještě léta 1581. 6 )
Léta 1592 prodal Favel Mitrovský % Nemylte tvrz Struhy, dvůr po-
plužný a čásř vsi Gotfrydovi s Berbistorfu , jenž držel také blízký
Hrušov. Od tohoto převzal Struhy Vácslav stárli Mitrovský z Ne-
mylte 1 . 1605, ale po dvou letech zase je prodal Kryltofovi Kylper-
skému z Vřcsovic . 7 ) Po smrti tohoto byl statek Stružský zadlužený
skrze komisaře k tomu nařízené (r. 1612) prodán Adamovi Linhar-
tovi z Nayenperka a připojen k V lkavě. *)

VLKAVA.

,'ezi Všejamy a Struhami jest ves Vlkava. V starší době
rozdělena byla na několik vladyčích statků. Jako majet-
níci jich jmenuji se 1 . 1382 Jiřík (již mrtvým Radec a Ješek
Krvavec, léta 1384 Ješek Tista (mrtvý), Aleš Menšík,
léta 1399 Vaněk a sirotci Menšíkovi. 9 ) Léta 1415 a 1416
držel větší čásř vsi s tvrzí Herci z Vrutice, 10 ) Léta I459
držel týž statek Petr Odkolek z Ůjezdce , něco také Oldřich z Po-
povic, jenž sí tehda vyprosil odúmrf po Dorotě z Újczdce, ale nic
neobdržel. M ) Později seděli na tvrzi bratři Hynek a Bohuslav ze
Sabenic (?), následoval pak v létě 1497 Myslibor a v letech 1509 až
1512 fíerel z fíustířan . ,a ) Později drželi tvrz Adam, Vácslav,
Jindřich a Zikmund bratři Lávové z Brozanek (synové Janovi), ale
nebylo mezí nimi svornosti. Okolo léta 1531 přišel Vácslav s po-
mocníky svými, kteří měli kuše a ručnice, a s ním Jan Šlach ze
Hřivic a Adama se tvrze sehnali; ještě měl co utikati, aby ho ne-
zastřelili. Potom prý Vácslav komory lámal a truhly loupal, Ada-
movi nejen dílu dáli nechtěl, nýbrž i jemu na vzdor Šlacha u stbe
choval. 13 ) Konečně povolili Adamovi byt v jedné světnici a také ho
oddělili. Léta 1540 prodali ostatní tři tvrz, dvůr a ves Vlkavu
Vácslav ovi Sokolovi z Lískovce , ,4 ) který pak přikoupil pátý díl
fvrrc a statku od dotčeného Adama léta 1544. ,s ) Léta 1546 koupil
Vlkavu Mikuldl Habartický z fíabartic, jenž na ní manželce Elišce
z Újezdce věnoval. l6 ) Tento měl pravé vojny se svými sousedy.
Léta 1558 poslal Jan Mitrovský z Nemyšle Ctibora syna, některé
zemany, písaře a poddané své na Vlkavu, aby Ondřeje, kuchaře
Mikulášova jali. Lidé majíce cepy železné a oštípy tvrz a kuchyni
cbskočili, kuchařem, když chtěl utíkali, do světnice přes práh strčili
a vzavše jej na Struhy vedli. ,7 ) Když Vácslav Sokc .1 Mikuláši po
poddaném vzkázal, neumí-li se soudili, aby šel orat, a poddaným
škatuli ukazoval pravě, že do ní pány Lévy vehnal a že jej tam
také vžene nebo že do ní také musí, dal Mikuláš za odpověd: „aby

') Arch. Č L 249, 251. Viz i arch mus. k r. 1444. 2 ) Arch.

Drážďanský. *) Arch. č. Ví. 3 i 8, reg. kom soudu, DZ. 8. E 20,
250. B 2. *) DZ. 11. J 18-20. s ) DZ. 15. M 1. Tento statek
prodán léta 1582 ke Brodcům 6 ; Reg. kom. soudu. 7 ) DZ. 170.
A 27. DZra. 236. S 2. *) DZ. 184 N 15. *) DD 13 f. 26, 28,

32, 14. f. 47. 10 ) Rel tab II. 120, lib. erect. XI. 130. n ) DD. 16.

f 87. ,2 ) Paproc. o st. ryt 197, 335, stará smlouva z léta 1509

13 ) Reg. kom. soudu ,4 ) DZ 42 C 6. 15 j DZ 5. H 16. ,6 J DZ. 8.

A l8, J 16. I7 j DZm. 10. C 7, 19.

Hrady a zámky České X.

raději hovada honil, ne lidi, a jelita a klobásy dělal, jako jest tvůj
otec snad dělal, poněvadž mi praveno, že byl řezník. “ l ) Léta 1559
prodal Mikuláš Vlkavu Kalparovi z Granova , c. k. radě a sekre-
táři při české komoře. 2 ) Skrze dceru tohoto Annu dostalo se právo
na statku Kašparovu manželu jejimn Janovi Chlivcnskemu z Ry-
zenska , c. k. služebníku, jenž po její smrti (asi léta 1*78) pojal
druhou manželku Kateřinu z Hyršova. a ) Chlivenský ujal Vlkavn
a po něm držela ji vdova jako poručnice Adama a Alše, dětí svých. 4 )
Poněvadž však Kašpar a Floryan bratří z Granova také se ke statku
při povídali, přišlo léta 1601 k děleni. Granovským dány dva domy
v Praze, jeden na Malé Straně, druhý v Starém městě. Sirotkům
zůstaly tvrz, dvůr a ves Vlkava, dvůr a ves Všechlapy a ves Skr-
chleby. Předešlá tvrz Vlkavská jsouc ze dřeva tak sešla, Že zbylo
z ni jen místo, na němž se otýpky k palivu a dřiví ke hvozdu
skládaly. Chlivenský byl tu postavil novou tvrz (nynější zámeček)
od kamene s dvěma kuchyněmi, světničkami, komorami a sklepy. 5 )
Statek tento ujal léta 1607 Aleš za svůj’ díl, 6 ) ale postoupil ho
potom bratru Adamovi a ten jej prodal léta 1608 Adamovi Linhar-
tovi 3 Najenperka . 7 ) Tento vyzískal léta 1611 také Čachovice
a koupil léta 1612 statek Stružský. Zemřel léta 1617 odkázav
všechny ty statky mauželce své Hedvice z Habartic k užíváni do
života.*) S ní seděli tu synové Adam a Vilém Vácslav, z nichž
tento oženil se s Kateřinou ze Šraibrštorfu a jí 1 . 1622 na Struhách
věnoval ®) Léta 1628 odešli všichni tři pro náboženství ze země, když
se však léta 1631 se Sasy navrátili, propadli všechen svůj statek.
Konfiskoval jej léta 1632 kníže Frýdlantský, ale postoupil ho Ada-
movi z Valdlteina na srážku peněz, kteréž měl dostati za statek
Lomnický. Vedlé císařské resoluce z léta 1636 postoupena Vlkava
Otovi Bedřichovi hraběti z Harachu , c. k. nej vyššímu, poněvadž
tento se odřekl Lomnice. ,0 ) Rod Harachovský zůstal v drženi
Vlkavy až do léta 1789, kdež prodána k panství Loučenskčmu.

LOUČEŇ.

1 rvotně stávala na místě nynějšího zámku Louěeftského prostá
tvrz. Vesnice byla ve 14. století farní a podací kostelní ná-
leželo různým vladykám. Vykonávali je 1 . 1356 Beneš Černý
z Dětenic, Heřman z Klamoše a Mrakota z Loučené a
v letech 1360 — 1361 Tupec z KněŽmosta, Pňbik, Zdeněk
a Matěj zemané. Čtyři dvory kmecí, které k oltáři lom. ry-
tířů v kostele Pražském náležely, vyměnil si léta 1371 Jan Kopr
z Třevace 11 ) a v té Činnosti od rodu jeho tak pokračováno, že držel
léta 1376 Zdeněk z Nadslavě již celou ves Loučefi. Jak již vy-
pravováno na str. 307, stal se po něm majetnikem Loučené nej-
starŠí syn Jan , který sem od léta 1392 faráře podával a byl předkem
Loulenských z Kopidlna. O nástupci jeho Zdeňkovi z Loučeni , jenž
byl léta 1440 na sjezdč Nymburském, léta I447 před Prahou a
léta I452 při volbě správce zemského, ,a ) mluvilo se na str. 363 Jak
dlouho Kopidlanští v držení Loučené zůstali, není nám známo.

Na počátku 16. století patřila Loučen ke hradu Kuncberku.
Když panství to mezi syny Jiříka Křineckého z Ronova (f 1 . 1510)
děleno, dostal Jan starší, jeden z nich, na svůj dil vsi Jeseník
velký a malý, CNkořín, Patřin, LouČeň a Meííř, k tomu získal také
zboží Ledecké a Ujkovské. ,3 ) Když se léta 1538 synové jeho dělili,

desíti Jiří obojí Jsrtilk z OiLííř.n, A din; ívriižtř v Ujko vících,

vsi Ujkovíce a Prodašice a čásf Jíkve, Kryštof tvrz Ledce a ves,
vsi Sovolusky, Studeček, Jikev a Mečiř, a pro Zdislava nezletilého
zanechány LouČeň, Patřin a Jizbiee. Zdislav dosáhnuv let svých ob-
novil anebo znova založil tvrz zdejší a ožeuil se s Lukrecii Šli-

') DZm. 42. W 18. 2 ) DZ. 87. B 21. 3 ) Reg. kom. soudu.

*) DZ. 172. B 18. 6 ) DZ. 176. L 20— O 17. 6 ) DZ. 180. P 15.

7 ) DZ. 182. D 3. *j DZ. 139. A 5. * } DZ. 140. L 12. ,0 ) Bílek,

děje konf. M ; Lib. conf. Borový, lib. erect. I. 86 Ia j Arch č T.

249, II. 310, ČČM 1827 III. 82. ,3 ) DZ. 251. A 21.

47

346

TVRZE V OKOLÍ DOBROVICE.

kovnou z Holiče, jíž na zboží Lou renském ( 1 . 1570) věnoval. ') Ale
zemřel již léta 1571 a statku jeho ujal se bratr Kryštof.' 1 ) Ten pro-
dal proto Ledce [r. 1572) a véno manželky své Marie z Kanocbu
přenesl na Loučen. 8 ) Léta 1589 učinil pořízení o statku svém, tak
aby se dostal synu Jindřichovi.* *) Tento se připomíná ještě 1 . 1599
jako pán Loučeňský. 5 ) v pozdějších pamětech však není o něm po-
tuchy. Také neni známo, kdo po n£m dědil. "Léta jOíz postoupila
Alena Kolovratova roz. Berkovna % Dubé tvrz, dvůr a ves Loučen,
dvůr a ves Sludecky, vsi Patřín a Jíkev Vdcslavovi starSímu Ber -

’) DZ. 17. A 26. *) DZra. 165. 3 ) DZ. 18. A 22, B 4.

*) DZ. 24. L 25. 9 ) Arch. Boleslav.

lund * Diíbi na Bezdězi směnou za statek Svojlovský. ’) Vácslav vě-
noval na statku tom (r. 1616) manželce Anně Marii z Oprštorfu, *)
ale skrze nešťastné události let I <5 18—1620 přišel pak o všecko
svoje jmění. Statek Loučeňský zahrán a postoupen léta 1622 Ada-
movi £ Valdlteina, který jej připojil k Dobiovícevsi. Léta 1639
byla tu tvrz na díle od kamene, na díle ode dřeva starodávně vy-
stavená, pri ni vez pra hodiny, vše šindelem přikrytá, “j S panstvím
DobroVickým sdílela Loučen své držitele až na naši dobu.

') DZ. 135. Q 13. 2 ) DZ. 138. G 2. ^ Bílek, děje kont.

DZ. 301. B 2.

LYSÁ ZÁMEK.

ysá město leži na výspě nedaleko řeky Labe. Výše vypíná
se bývalý klášterec řeholníků sv. Augustina 1 . 1713 založený
a 1 . 1812 zrušený. Nad tím na nejvyšším místě města vypíná
se zámek, stoje na hoře, která se k západu příkře, k východu
k městu mírně sklání, na severní straně však s ostatní výšinou
souvisí. Na témž místě býval hrad objatý příkopy a náspy, jak
se samo sebou rozumí, ale kromě toho svědčí o tom i nepatrné
zbytky, které se v zahradě okolo zámku nacházejí; na straně
západní ještě dobře znáti, jak příkop byl, méně již a jen z části
na straně severní, byv tu důkladně zasypán. Příkopy bývaly
však hluboké a ve skále vytesané. Vůbec se tu památek středo-
věkých nenachází. Před několika lety ještě bylo viděti kus
okrouhlé věže v zámku, ale ta byla pobořena a zůstala jen čásf,
v níž se schody ke kapli točí. Druhá věž bývala odtud k severu
na kraji příkopu, jak pamětníci vědí, a sesilovala hradby tu
v roh se sbíhající.

Nynější zámek je-t stavení dlouhé o třech domech, sklá-
daje se ze starého a nového zámku a přístavku. Starý zámek
táhne se od jihu k severu, zaujimaje ještě část rohu při kapli
a jest jedno patro vysoký. Jen hlavní zdi jsou staré, neboť okna, střecha a jiné upraveny tak, aby se se
způsobou nového zámku srovnávaly. Tento jest dvě patra vysoký, rozsáhlý obdélník, jenž se od východu
k západu táhne. V něm se nachází pokojů dobře a vkusně upravených veliké množství. V druhém
poschodí jest sál se starými obrazy, pod ním také taková místnost, z níž se přijde do kaple. Malby
dotčené zajímají tím, že vyobrazují bitvy a příběhy ze živobytí generála Šporka, ale jsou tu na zámku
také biblické a jiné malby. V pominulých letech byl zámek opustlý a mnohá památnosť, která se tu
nacházela, vybrána a pro nás ve světě zanikla. Ve druhém poschodí bývala zbrojnice; v ni se nacházelo
odění generála Šporka. jež se dostalo do národního musea.

Mezi Starou a Novou Lysou jest návrší, řečené „na Viničkách", jehož západní výběžek nazývá
se Hrádek, a v pověsti se vypravuje, že tu stával Červený hrádek. Na tom Hrádku jest čtver hranaté
místo, které obklopeno bylo na straně severní a východní příkopem velice mělkým a náspem rovněž již
tak svftzlvm že ledva iesť znáti Příčina toho ie nísč.ifá země která rvrhle nmrnlnrab iak mile ií kládv

_ .. . • * -J t ■ - ' * /'• ■ - J L — » - J I , J J- - J

pevné nedržely Hrádek zarostlý je lesem. Není ovšem možnosť vyloučena, že tu stála prvotní Lysá (1037),
ale dokázati lze jen tolik, Že starší osada byla tam, kde je nyní Stará Lysá. Na Hrádku možná že bylo
sedění vladycké, zejména rychtářů panství Lyského. Z takového vladyckého rodu pocházel Jindřich
Hunger z Lysé, jenž zemřel před 1 . 1391. Jeho starší syn M. Petr stal se farářem v Nemyčevsi, odkud
přišel léta 1416 do Staré a tu zemřel. Mladší syn Jan Hunger (1413 — 1419) držel rozličné statky, jako hrad
Vartu, Nemyčeves, Katusice a naposled Samšinu. Ale všechny známky tomu nasvědčuji, jestli tu kdy
Hungerové seděli, že tu dlouho nepřebývali.

47 :

348

LYSÁ ZÁMEK.

Kromě města Lysé, které se jmenuje vlastné Nová Lysá, jest v neveliké vzdálenosti ves Stará
Lysá; druhdy se říkalo i Větší a Menší Lysá. U Staré Lysé jest položení, řečené Ostrov, kdež podlé
pověsti město bývalo. Že tu lidé bydlívali, není pochyby, poněvadž se při orání na zdi a zasuté sklepy
přicházelo. Na místě tomto, které v starých dobách močály obklopeno bývalo (podlé pověsti Šel přes ně
dlouhý dřevěný most), stála bezpochyby prvotní Lysá, ve kteréž oslepený kníže Jaromír až do r. 1037

n vězení seděl 4 ) Kníže Břetislav, jeho synovec, udělil Lysou hraběti jl litřiři, ale zakládaje léta 105a
kapitulu Boleslavskou, ustanovil, aby se jí dostal dvorec Lysá po smrti Mutišově. *) Znenáhla tu vznikla
trhová ves. Později dostal se statek tento královnám českým ; i zdá se, že založena potom nynější Nová Lysá,
jako nový střed statku a trhová osada a při ní na vrchu hrad. 3 ) Bylo to stavení s věžemi a kaplí sv. Desideria
(zámeckou kaplí), jíž dala nějaká královna dvůr Týnec n Přerova; když však králová Kunhuta tento
dvorec léta 1244 prodala, dala ke kapli blízkou ves Vrutici. 4 )

Královna Jitka uložila léta 1291 služebníku svému Rudlinovi, aby všechny vesnice na Lyssku
znova právem německým vysadil. Za tu práci udělila mu rychtářství s třemi lány polí, krčmu, třetí peníz
z pokut- soudních, tůně Labské a právo založiti si mlýn. Lze za to míti, že tehda Lysá jako městečko
vysazena a zároveň k ochraně její prvotní hrad důkladněji zpevněn. Současně asi postaven farní kostel
a téhož léta dne 20. prosince dosazen sem první farář. 5 ) O důchody jeho a kostela postarala se královna
Jitka takovým způsobem, Že mu v okolí rovna nebylo. Léta 1293 určila k tomu rozmanité dědiny
a důchody 2 blízkých i vzdálených vesnic. Až i z Jičína dostával farář šest hřiven, což ještě zvláště
králem Vácslavem II. léta 1305 potvrzeno. 6 )

Králová Eliška, dcera jeho, držela Lysou za panování Jana, manžela svého, a práva vrchnostenská
tu vykonávala. Obyčejně to potvrzoval král, který léta 1334 také všechny svobody kostela Lyského
potvrdil. Nějaký čas držel také Lysou syn jeho Jan kniíe Korutanský , jenž k rychtě zdejší lán dědin při
mostě Byšickém přidal. 7 ) Léta 1342 založena jest na panství v lese Lipanském nová ves, která dostala
odtud pojmenování Mladá. Při tom tu také postaven kostel sv. Kateřiny.

Císařovna Anna, chtíc se Karlovi, manželu svému zachovati, darovala podací kostelní v Lysé
klášteru sv. Karla v Novém městě Pražském (r. 1355), což i téhož roku císařským majestátem stvrzeno. 8 )
Od té doby po dlouhou řadu let nedostává se nám zpráv o Lysé ; jen tolik jest znáti z pozdějších pamětí,
Že králové Lysou od véna královen odcizili a nějaké panské osobě u manství dali. Léta 1389 byl držitelem
Lysé Petr z Vartemberka a z Kosti. Tehda zavázal se klášter Karlovský, jemuž Petr dobrodiní učinil, že
bude služby konati za jeho duši a v Lysé pět knéží chovati. 9 ) Léta 1398 prodal Byšice v manství Domankovi
ze Smilovic, aby sloužil s kopím, jedním střelcem s oděním, s koňmi a jinou přípravou, a léta 1400 učinil
s klášterem Karlovským smlouvu o podací v Mladé. 10 ) Petr žil ještě léta 1402 a zemřel nedlouho po tom,
zůstaviv Lysou manželce své Žofce. Když toho léta 1410 kostelům na panství Kostském almužnu dala,
oznamovala ío v Praze skrze Alše, který byl purkrabí jejím na Lysé. * 11 ) Jak se zdá, Žofka potom prodala
panství Lyské; za držitele jeho lze pokládati Jana z Hradce , a to proto, že v letech 1413 — 1415 nové
faráře do Mladé podával. ,2 ) Jest to týž Jan, který držel IIradec, Počátky, Teleč a jiné statky a léta 1420
zemřel O tom, co se s Lysou v potomních letech dálo, nedostává se nám pamětí. Jisto jest, že Jan
z Hradce , syn zemřelého, léta 144Ď rychtu v Lysé se seděním a dvorem poplužným koupil. 13 ) Nedlouho
potom prodal Lysou Janovi ze Smiřic , jenž léta 1453 nešťastným způsobem se světa sešel. Při své smrti
ještě Lysé dlouho nedržel a proto sem také odkazu neučinil. Vdova Markéta z Michalovic spravovala
Lysou s ostatními statky až do plných let synů svých Vácslava a Jindřicha . O onom jest málo známo,
tento býval na službě při císaři Bedřichovi, jenž seznav jeho platné služby, vyhlásil ho za svobodného
a korouhevního pána svaté Říše (r. 1475). Když pak Jindřich se vrátil do Čech, dal si majestát ten
potvrditi od krále Vladislava (r. 1475). Týž král jej také učinil vladařem v Horní Lužici, ale Jindřich
nedlouho potom zemřel (r. 1478 dne 27. dubna) a pohřben v kostele Lyském. Měl manželku Kateřinu
Maštovskou z Kolovrat, která mu darovala syny Ja,na } Albrechta. Zikmufida a Jaroslava Jindřicha . I4 ) Mezi
těmito přišlo k hlavnímu rozdělení léta 1498, tak Že Jan a Zikmund si vzali Housku s panstvím a ostatek
přenechali bratřím. Podrobné dělení těchto následovalo léta 1503 v únoru. Albrecht dostal zámek Lysou
s vinicemi, šafránicemi a chmelnicemi k němu náležitými, dvůr v Lysé, městečko všecko, ves Litol,
člověka na Přívoze, člověka v ByŠičkách, v Ztrátově plat, lidi v Čermnicích, pivovár, mlýn, luhy a louky,,
všechna vína na zámku, i hákovnice a prachy. Jaroslavovi dostaly se dvůr a ves Milovice, vsi Stará
Lysá, Osová, Ostrá, Vrutice, Mladá, lidi a platy v Jíkvi, Jiřících a Zboží, luhy, lesy a louky. ,5 )

*) Font. r. B. II. 65. 3 ) Reg. I. 48 3 ) Léta I2g3 nazývá se starým městečkem Lysou. 4 ) Reg. II. 1220. 5 ) Reg, It. 66 1, 66g.

•j Reg. IL 697, 881. 7 ) Reg II. 881, arch. Třeboň. ®) Borový, lib. erect. p. 27$ e ) Ib. 306. í0 ) Arch. Třeboň, lib,, erect. XIII. a. 100.

ll ) Lib. erect. Vlil. 101. ,a ) Lib conf. ,s ) Arch Třeboň. **) Paprocký o st. pan. ,5 ) D Z. 45. F 4, 46. G 2.

#

•x

LYSÁ ZÁMEK.

349

Chrám 2 zámek v Rcždsilc vících

Albrecht zemřel léta 1505 dne 9. února, byv neženat a odkázav jmění mateři Kateřině z Kolovrat.
Paní tato dosáhla tono, že jí 1 . 1508 Lysá z manství propuštěna, *) a poddaným svým v městečku propůjčila
léta 1513 právo, aby mohli o statcích svých řfditi. Posledním svým pořízením odkázala Lysou, Mšeno,
Slivno a jiné statky Zdeňkovi Lvovi z Rozmitála , „ bratru svému milé mu ale tak, aby dceři Elišce z toho
3000 kop míšeňských vydal. Dluh 40 kop na zboží Liblickém odkázala ke kostelíku a ke kaplici u Matky
boží pod zámkem Lyským, aby tu na polovici toho platu chudí odíváni byli, a pokud by ostatní peníze
stačily, aby se ustavičné služba od toho kněze dála a od chudých modlitba za její duši, za duše n. rodičův
a n. manželovu, též za duše dětí, které v kostele v městečku i jinde ležely, a konečně za všechen rod
Smiřický a Kolovratský. Povahy jsouc lidumilné dodala pak: „Za to nejvýš prosím, aby čeledi mé služby
všelijaké jim z mého statku zaplaceny byly, při kterémž zboží která postižena bude, ač by které co
pozuostalo. u Zemřela léta 1529 a pohřbena v kostele Lyském. 2 )

Zdeněk Lev prodal Lysou léta 1535 Jiříkovi Vachihvi z Pantenova , jenž ještě téhož roku svobody
Lyských na řízení o statcích potvrdil. 3 ) Posledním pořízením svým ustanovil manželku Annu z Toušeně,
s níž dostal Liblice u Brodu, poručnicí statku a dětí nezletilých, a zemřel léta 1542. *) Poněvadž král
Ferdinand velice o Lysou stál, učiněna v té příčině trhová smlouva a nezletilým dědicům léta doplněna.
A tak vložili Jan, Jiří, Zdeněk, Jáchym a Mikuláš bratří Vachtlové léta 1548 Lysou zámek, dvůr a město,
Byšičky dvůr a ves, díl Velkého Slivna a Slivenka, v Borci, Všelisi a Ztrátově dvory kmecí, v Ostré
dvůr kmecí králi Ferdinandovi 1 . ve dsky zemské za trhovou sumu 7000 kop grošů českých. Lysá stala
se komorním panstvím a prvním jeho hejtmanem stal se Mates Vachtl z Pantenova 5 )

Brzo po koupení panství nastaly spory s Jindřichem z Donína, jenž se nacházel v držení vesnic,
které při dělení léta 1503 od Lysé odtrženy. Jindřich bránil obyvatelům jich, aby chodili do kostela v Lysé
a desátky faráři tamnímu dávali Bolestně se to dotýkalo obyvatelů města, poněvadž oni bez pomoci
přifařených vesnic nebyli s to, aby sami faráře chovali. Hejtman se jich ujímal, ale nejvíce pomohlo
poručení krále samáho (r 1554 — 1556. 6 ) Po Vachtlovi, kiterý ještě léta 1557 úřadoval, následoval Jan
Chotounský z Chotouné, hejtman. 7 ) Na jeho zprávu král Ferdinand Lyským, „aby živnosti svých dm lépe
hledíce opravovali a vzhůru jiti mohli u dva výroční trhy udělil (r. 15Ď1) a hejtman sám potvrdil léta 1569
řád tkalcův a kovářův, který si byli z města Nymburka obrali. b ) Zdá se, že panství nemnoho vynášelo;
proto Rudolf II. 1 . 1577 důchody a platy panství Lyského Jetřichovi ze Švendy a na Potendorfu, nej vyššímu
jagrmistru království Českého a zemí k němu přivtělených do tří let pronajal. Nájemce povinen byl ročně
600 kop grošů českých do komory vydávati, honův si přivlastňovali nesměl, ale lesy mohl k potřebě
své mýtiti. 9 ) Zdá se, že ten poměr potrval déle než tři léta, poněvadž se Jetřich ještě léta 1582 jako hejtman

') DZ. 6 . B 22. 2 ) DZ. 3 J 8. 3 J I>Z. 42. G 4, arch. v Lysé. 4 J DZ. 1. K 22 *) DZ. 8. O 5, reg. kom. soudu. 6 ) Arch.

gub. rkps. hibí. Praž. 7 ) ť eg. kom. soudu. *) Arch. Lyský. 8 ) Arcb. gub.

350

LYSÁ ZÁMEK.

Lyský připomíná. 1 ) O jeho povaze a konci jsme již na str. 293 vypravovali. Císař Rudolf potvrdil
Lyským léta 1580 výroční trhy a léta 1608 svobody na kšaftování. Za něho následovali v hejtmanství
Vácslav Zaleský z Ostroskal (r. 1599) a Jan Ledecký z Granova. a ) Když léta 1625 reformace katolická
na Lyssku a Brandýssku prováděna, zdvihli a srotili se sedláci a opustivše živnosti své shromáždili se
vojensky a pořídili si bílé prapory se zlatými kalichy Aby z toho nepošlo další nebezpečenství, vysláno
mezi ně, aby se spokojili a ke statkům se navrátili, že se jim přistupování ke katolickému náboženství
odkládá do dalšího nařízení. 3 ) Obyvatelé městečka pak, když nuceni byli k přestupování, raději domy
své zapálili a vystěhovali se do ciziny. Městečko tehda z větší části vyhořelo (r. 1626). Léta 1629 poručeno
hejtmanovi Bedřichovi z Matas, aby poddaní vkládáním vojska k přestupování byli nuceni. Prostředek
ten pomohl u těch, kteří byli osedli, ale zůstalo mnoho podruhův a nezletilých osob nekatolických.
V příčině těch tedy také užito ostrých prostředků. Potom také domy spálené v Lysé ujímány, prodávány
a hospodáři osazovány. 4 )

Císař Ferdinand III. daroval léta 1647 městečko Lysou s Tříště m, vsi Litol, Vůstrou, Kostomlatky,
Drahelice, Kamenné Zboží, Šibece, Hronětice, Lány, Kostomlaty a Ztratov Janovi svobodnému pánu ze
Spor ku, G. F. M. L. a nařízenému nejvyššímu nad jízdou 5 ) Stalo se to nejen pro vojenské platné služby,
které Špork od léta 1620 konal, nýbrž i proto, že Špork jsa pořád ve službách bavorských, v tu chvíli,
kde vévoda Bavorský s protestanty příměří učinil, vojsko sobě svěřené na stranu císařskou přivésti usiloval.
Byt se nevydařilo, císař přece ho ctil přijav jej do služby, a od té doby účastnil se Špork všech znameni-
tějších podniků válečných, dosáhl velkého bohatství a nej vyšších důstojenství vojenských a zemřel l. 1079.
Starší jeho syn František Antonín držel po něm Lysou, Konojedy, Hradiště a Malešov. Byl pán vysoce
vzdělaný a lidomilný, ale zvykův a způsobů podivínských V zámku postavil nové dlouhé stavení, staré
stavení k němu přizpůsobil a ozdobiti dal malbami, v nichž skutky otce jeho byly znázorněny. K největší
z nich, zobrazující bitvu u sv. Gotharda, hrabě František Antonín sám rozvrh a osnovu vymyslil. Na jedné
straně nového zámku do dvora zřídil domek pro ptáky, libuje si v jich rozmanitém zpěvu, a pleskání
pramene tu vytryskujícího. Okolo zámku založil pěknou zahradu. Při kostelíku pod zámkem stojícím
založil 1 . 1713 klášterec pro šest řeholniků sv. Augustina, jenž však teprve 1 . 1733 stavěn. V 1 . 1719— 1739
postavil nový farní kostel v městečku, hodinu daleko od Lysé v lesích při silnici k Praze postavil kapli
sv. Vácslava s poustevnou a stavením pro dva kněží. Při tom zřídil také věž s větrným mlýnem a zahradu
s rozmanitými sochami a nádržkami. Odtud dále v lese založil druhou poustevnu a mezi kaplí sv. Vácslava
a městem špitál s kostelem. Léta 1715 koupil od panství Benátského vrch Čihadlo, na němž založil kapli
sv. Jeronýma (r. 1718) s bytem kněžským, zámeček letní Bon repos a všelijaké přístroje k chytáni ptactva.

Kromě skutků milosrdných na svých panstvích staral se také o vzdělání poddaných tím, že
spisy nábožné a užitečné, které dcery jeho hlavně z francouzského jazyka přeložily, vytisknout! dal
(v Lysé měl svou tiskárnu) a jimi své poddané zdarma poděloval Ale toto jeho šlechetné působení bylu
od nepřátel jeho za zlé vykládáno, i osočován jest, že by v tiskárně Lyské kacířské a škodlivé knihy
tiskl a na záhubu katolické víry mezi lidem rozšiřoval. I byl léta 1729 nočního času na zámku Lyském
zatčen a dán na hrad Pražský na Daliborku do vězení. Ale nevina jeho přišla na jevo a utrhači veřejné
cti odsouzeni. V letech 1702 — 1722 založil v Lysé velkou knihovnu náboženských a jiných kněh, to jest
takových, které bud nákladem 100.000 tolarův zakoupil anebo jich české a německé překlady, o nichž
již řeč byla. Také na Lysé založil pěknou sbírku rytin, které z Paříže kupoval. Léta 1722 prodal panství
Lyské Františku "Josefovi hraběti Černínovi z Chudě nic, ale vy mínil si užívání Čihadla, kdykoliv by se
tu zdržoval Poněvadž však nový pán do dluhů upadl, koupil hrabě (r. 1734) Lysou zase. 6 ) Šlechetný
lidomil zemřel léta 1738, byv tajným radou, nejvyšším komorníkem a královským místodržícím. Měl dvě
dcery. Starší Eleonora, dívka velmi vzdělaná, jež mnoho překládala, vstoupila do stavu duchovního
a zemřela před otcem. Mladší Anna Kateřina , jež dědila po otci Lysou a Konojedy, vdána byla od
léta 1712 za Františka Karla Rudolfa svobodného pána Sweerts z Reistu , F. M L., který obdržel léta 1718
majestát, aby se psal ze Sweertsu a Šporku. Zemřela léta 1754 a manžel ji následoval smrtí léta 1766.
Syn jejich František Christian rozmnožil v letech 1772 — 1780 zámeckou knihovnu, přikoupiv drahně kněh
francouzských, vlaských a německých z oboru filosofie, dějepisu a belletristiky a mnoho map. Zemřel
léta 1802. Lysou zdědil syn Filip , jenž byl presidentem apelačního soudu v západní Haliči a již 1 . 1809
svět tento opustil. Synové jeho neudrželi Lysé, která přešla do cizích rodin. Tím také pominula pieta
k dílům předků, a co Šporkové pěkného zařídili, znenáhla hynulo.

') Reg. kom soudu s ) Arch Boleslav. Lyský, rozvrž, sbírek Dačický I 305, Beckovský líc. 3. 4 ) Bílek, děje reform. 14 1.

s ) DZ. 149. M 23. •; DZ 497. B 4, 504 H 30.

KOSTOMLATY HRAD.

amátný tento hrad stával u vsi Šnepova skorém u samého nynějšího Labe. Tu vyskytují
se tři vyvýšeniny, z nichž první a druhá slově přední a zadní šafránice, třetí
a nej vyšší jest hradiště Kostomlatské. Kolem těchto tří pahorků veden jest obloukem
násep od Labe zase k Labi. *) Patrné byl účel jeho, aby okolí hradu učiněno bylo
skrze močály nepřístupným. Vlastní hradiště jest pahrbek homolovitý, bezpochyby
uměle nasypaný, sotva 20 m. vysoký. Vrchní rovina má vejčitou podobu a měří
v délce asi 80 m. a ukazuje všude na krajích vyvýšeninu, pocházející z někdejších
, hrubých a vysokých hradeb, a uprostřed prohlubeninu. I hradiště i okolí jeho
porostlé je hustým smrčím. To jakož i ta věc, že hradiště nyní jest pro bažanty,
kteří tu hnízdí, činí je nepřístupným, zvláště když slepice sedí a kuřata se líhnou.
Vedlé bývalé ohrady jest stůl, při némž lovci po honbách odpočívají. 2 )

Farní ves Kostomlaty, po níž hrad své jméno dostal, jest hezký kousek
cesty daleko od hradu. Tento nazýván býval za starších dob i druhým názvem, totiž
Mydlovary i což také není názvem jednotlivého stavení, nýbrž celé společnosti lidu
venkovského, která přezdívku obdržela vaříc mýdlo. I jde odtud na jevo, že před
založením hradu stála v těch místech ves Mydlovary a z té pocházejí staré mince,
které se tu našly. Se jménem Kostomlat setkáváme se poprvé k r. 1223, když se pan
Sezema z Kostomlat jako svědek vyskytuje. Tento Sezema, který se v pamětech let 1223 — 1265 připomíná, 3 )
náležel k rodu pánů z Poděbrad a z Choustníka, maje na štítě svém žebřík, který si předek jeho prý před
Milánem vysloužil. Po něm se dostal v držení hradu A/utina z Kostomlat \ který patřil k rodu pánů z Dobrušky,
Litic a Potšteina, snad tak, že Kostomlaty vyženil. Připomíná se v letech 1282 — 1289. 4 ) Současně žil Beneš
z Kostomlat, jenž byl léta 1285 purkrabí na Královském Kameni. O něm nelze říci, patřil-li k rodu tomuto,
tím méně, byl-ii Mutinův bratr. O potomcích Mutinových lze za to míti, že ovládli Dobrušku, ale Sezema
zůstal na Kostomlatech a Žil tu v první polovici 14. století. Zemřel před létem 1346, zůstaviv jedinou dceru
Perchtu , kteráž vdána byla za předka pánů z Častolovic, téhož rodu a erbu. Tato darovala léta 1346 hrad
svůj Medlovary a ves Kostomlaty s jiným příslušenstvím synu svému Půtovi z Častolovic , začež tento
slavně jí slíbil, že jí dá ves Neděliště, aby ji mohla dáti k panenskému klášteru sv. Jiří v Hradci Králové.
Podlé toho darovala léta 1354 témuž klášteru ves Drahelice u Nymburka, ves Neděliště a část Kratonoh
s podacími kostelními a dvůr v Střežeticich. 6 ) K tomuto darování přitiskl pečeť svou Beneš z Kostomlat
jsa seděním ve vsi na manství, z něhož se ke hradu sloužilo. Takovým manem byl i Zdeněk z Kostomlat,
jenž měl léta 13^3 statek v Žitovlicích. •)

Půta z Častolovic založil léta 1357 v lese Doubravě novou ves Ztratov nebo Stratov, kterouž
vysadil právem zákupním, dada k tomu necelých 18 lánů, každý po 64 jitrech míry Kouřimské. 7 ) Léta 1390
dal dvůr ve Všejamech k manství Jetřichovi z Husové, k čemuž pečeť přitiskl 'Jzlzk Hurák z Lapače,
purkrabě Kostomlatský. 8 ) Po r. 1394 měl Půta při s Petrem farářem, kteráž ukončena úmluvou. I bylo
ujednáno, kdož by ve svátky nebo na neděli kromě pilné potřeby dělal ke hradu neb okolo kostela
a v tom usvědčen byl, aby dal pokuty libru vosku, půl na kostel a půl do káply na kaplu. Farář byl
povinen kostelními penězi opravovati kostel s páně radou a volí. Při té úmluvě byl také Zbyněk purkrabě.
Kapitula svátého Apolináře, majíc mezi hradem Kostomlatským a vsí Hradišťkem dva ostrovy v Labi

5 Arch. u sv.

') Para. arch XV. 358. *) Zpráva pana řídícího Hůrky v Kostomlatech. *) Reg I. a II. *) Reg. II. 547, 569, 587, 630.

. Jilji. 6 ) Lib. conf. Arch. gub. *) Arch. Vratislav.

352

KOSTOMLATY HRAD.

s porostlinami a vrbinami a dva úroční statky tudíž, postoupila je panu Pútovi, začež se tento zavázal
léta 1395 platiti téže kapitule 14 kop úroku ze zboží hradu Kostomlatského. J )

Půta prodal Kostomlaty Petrovi z V T artemberka a z Kosti , jenž 1 . 1402 nového faráře do Kostomlat
podával. Po něm následoval Jan 2 Kunštátu, manžel dcery jeho Elišky, jenž sem léta 1407 kněze podával,
ale brzo potom ujala je paní Žofka , vdova po Petrovi. I ta měla pře s HynČíkem farářem. Pře se týkala
nejvíce desátků; farář chtěl míti větší, paní dávala menší, zejména z mlýna v Drahelicích a dvoru v Předlesí.
Konečné se uvolila, Že bude dávati faráři ze mlýna desátý korec ze všeho obilí, desátý groš od sladů
vymletých a desátý groš od stoup. Ze dvoru v Předlesí dostal farář desátou kopu všeho obilí sklizeného,
desáté tele, prase a jehně, a když by tu sveřepice byly, i desáté hříbě kromě koní dělných. U veliký
Čtvrtek anebo v sobotu dostal z téhož dvoru kopu vajec a o sv. Duše šest sýrů. Farář každý byl povinen
o suchých dnech rok od roku jednu mši zpívanou a dvě čtené zádušní držeti za paniny předky. Úmluvou tou
uloženo faráři, aby se od kostela směnil s takovým, jenž by se paní hodil a líbil. Stalo se tak léta 1412
a nový farář na podání Žofčino potvrzen. 2 ) Žofka prodala lidem Ztratovským luhy a pastviny řečené
Chřeniny i s tím stávkem, který dělil Lánskou obec, s vrbinou a jiné dědiny právem zákupním, což nástupce
její Jindřich z Elsterberka listem 1. 1414 dne 30. listopadu na hradě Kostomlatském daným potvrdil. Nedlouho
potom koupil Kostomlaty Jan Fuška z Kunštátu , moravský pán. Na podzim léta 1420 dal král Zikmund
strašně hubiti statky jeho jakož i pánů z Poděbrad, tak že celý ten kraj od Poděbrad k Lysé obrácen
jest v poušť. Bylť Jan věrným přívržencem Čechů „k zákonu božímu příchylných“, pro kteroužto věc jej
Pražané učinili hejtmanem Nymburským. Bylť pak i potom od nich potřebován v rozličných bězích
válečných a veřejných. V záští, které potom se strhlo mezi Pražany a Poděbradskými, pomáhal Jan ovšem
oněm, a to bylo příčinou jeho zkázy. „Roku 1425 — praví starý letopisec — Hynek Boček z Poděbrad
přijel s svými dvořany na Kostomlaty, k panu Puškoví, a jal jest pana Pušku, učiniv to jemu za nevěru
a uvrhl jeho u věži a paní kázal dolů ode všeho sehnati. A tu pan Puška umřel brzo u vězení.^ 3 )

Léta 1437 provolány dědiny n. Janovy a bratra jeho Heralta, totiž hrad Kostomlaty, jinak
Mydlovary za zboží odumřelé. Vyprosil si jej na císaři Mikuláš Zajíc z Hazemburka a z Kosti a uveden
na něj také skrze úředníky dvorské, ale Eliška z Veselé, vdova po Janovi Puškoví, odpírala tomu, poněvadž
měla na Kostomlatech věno zapsané. 4 ) Zdá se tedy, že Zajíc z odúmrti nevytěžil a Že v držení zboží přece
jen zůstali pánové Poděbradští, kteří se ho byli léta 1425 zmocnili a potom (jak se zdá) strany odporující
penězi spokojili. Když pak se synové Jiříka Poděbradského léta 1472 dělili, dostaly se Jindřichovi mladšímu,
jinak Hynkovi knížeti Minstrberskému Poděbrady a Kostomlaty se vším duchovenstvím, které se k nim
drželo. 5 ) Týž kníže odkázal posledním pořízením svým (r. 1492, 23. června) hrad Kostomlaty a vesnice
Hronětice, Šibice, Lány, Kostomlaty a Drahenice Bedřichovi \ synu svému přirozenému, a Kateřině Vojtkové
ze Strážnice a ze Stítar , mateři jeho tak, aby k nikomu jinému zření neměli než ke knížeti Jindřichovi
staršímu, v potřebách svých se k němu jako poručníku utíkajíce; a byla li by potřeba pro války nebo
proč jiného, aby týž hrad knížeti Jindřichovi jakožto obhájci byl otevřen 6 ) Z toho brzo byly pře. Kníže
Jindřich a synové jeho Albrecht, Jiří a Karel žalovali na Kateřinu, že proti pořízení n. Hynkovu hradu
Kostomlat tak neopatřila, aby jim otevřen byl. a úředníka na témž hradě knížeti k ruce zavázati nechtěla. 7 )
Tím jsouc Kateřina omrzelá, prodala léta 1493 hrad Kostomlaty králi Vladislavovi , jemuž potom také
knížata Minstrberská všecko právo své ochranné propustili a odevzdali. 8 )

Peníze ke koupení Kostomlat jakož i k vyplacení duchovenství, kteráž se držela k Poděbradům,
dal Jan ze Selmberka. V těch penězích a proto, že Jan vesnice zápisné vyplacené králi beze všeho výplatku
odevzdal, postoupil mu král léta 1495 hrad Kostomlaty se vsí, vsi Lány, Hronětice, Šibice, Ztráto v,
Kostomlatky a Zboží. 9 ) K tomu mu dal král léta 1498 Labe s lesy proti Kostomlatům a léta 1499 dal
mu majestát na přívoz pod hradem. ,w ) Bud Jan (f r 1508), nebo některý z jeho synů prodal Kostomlaty
Bedřichovi z Donína , jenž se v jich držení již 1. 1509 nacházel. Tehda koupil také Milevice s vesnicemi od
panství Lyského. n ) Kromě toho držel také jiné vesnice a panství Benátské. Když Ferdinand I. léta 1546
stavy české vyzýval, aby mu pomáhaly ve válce se Šmalkaldskými, byl Bedřich jeden z prvních, kteří na
sjezdu Boleslavském pomoci odpírali Pokuty se nedočkal zemřev léta 1547, za to hněv králův zachvátil
nejstaršího syna jeho Bedřicha. Nucen byl králi postoupiti Kostomlaty za 29.000 kop míšeňských, z nichž
si král 1 2 000 kop jako pokutu ponechal. ,Q ) Komora česká přivtělila Kostomlaty k Lysé a zanechala hrad
spoustě. Léca 1561 byl již pust. 13 )

') Arcbiv. kapit. Borový lib. erect. 412 2 ; Lib. conf. erect XIIÍ. a 186. ®) Sborník hist. II. 220—223. 4 ) Arch. 5 . III 516.

5 ) Arch. č I. 302 6 J DD 62 sir. 200-206 7 ) Reliq tab. I. 169. 8 ) Reliq. tab. II. 462, 468. •» Taraže 470. l “) Arch. č. VI. 568, Í77.

' DZ 45. A 17.. Š. Děje Benátek. ,s ) DZ 87. E 21.

ROŽDALOVICE ZÁMEK.

ámek Roždalovský vypiná se na návrší nad městečkem přímo za kostelem, tak že
stojí na rovině a na východní straně na kraji stráně, která spadá do údolí a potoku.
Severně od zámku jest dvůr. Známek po bývalém příkopu, který zámek objímal na
třech stranách, není; všude jest rovina, nad níž stavení zámku dvě poschodí vysoko
vyniká. Založen jest tak, že z hlavního kusu, položeného podlé kraje stráně, dvě
křídla k západu vybíhají. Na dvoře mezi těmito křídly stojí pěkný jasan, jemuž jest
málo rovno. Naproti němu jest portál, který jako celý zámek z minulého století
pochází. Nad portálem jest erb rodu Klam-Gallasovského a Kolonovského, jenž se
také v sále v prvním poschodí spatřuje. Pokoje v prvním poschodí jsou velmi
veselé a pěkně malované ve způsobu minulého století. V přízemí jsou dvě místnosti

klenuté malované. V druhé z nich jest vyobrazeno ležení krále Přemysla, jemuž báječný předek pánů

z Valdšteina přivádí 23 své syny. Stan královský lze poznati po českém lvu ; Valdšteinové značí se svým
erbem, ovšem tím, který dostali teprve v 17. století s připojením erbu Vartemberského.

Roždalovice jsou staré místo. Vletech 1223 — 1226 psal se po nich pan Soběkrd rodu neznámého,
a léta 1252 dva zemané MatČj a Čáslav. *) Boleslav ze Smečna (r. 1252 atd.) měl syna, který se nazýval
Boleslav 2 Roždalovic (r. 1318), nosil na štítě tři sekerky a usadiv se léta 1322 na Budenicích, před r. 1341
zemřel. Poněvadž se o něm léta 1322 výslovně praví, Že v RoŽdalovicích nic nemá, zdá se, že svůj

majetek zde v ty časy prodal.®) S ním tu seděl Plichta z Roždalovic , který se od léta 1293 v pamětech

tehdejších připomíná a léta 1320 na soudu zemském seděl. 3 ) Připomínají se také Maněta a Boček, kteří,
tuším, statek n. Boleslavův drželi, a Mařek. Roždalovice vyskytují se již tehda jako zboží na dva díly
rozdělené.

Z RoŽdalovských, kteří nosili kolo na štítě svém, proslul v pověstech JeŠek mladý , jenž „podlé
své rytířské vnady, v dobytých činech nemeškal^ a léta 1346 u Kresčáku s králem Janem zahynul. 4 )
Téhož rodu byl také HereŠ z Roidalovic y jenž se do léta 1366 v rozličných pamětech připomíná, léta 1356
městečko Frýdlant ve Slezsku držel a léta 1357 klášter v Svatém poli nadal. Býval také podkomořím. 6 )
JeŠek řečený Markétka, jenž ještě léta 1350 v Čechách přebýval, přestěhoval se na Moravu a nabyl tam
Kobeřic a Dambořic (r. 1374 atd.), jež (po r. 1392) dcerám svým zůstavil. 6 ) Na RoŽdalovicích ani jeden
z těchto jmenovaných, pokud paměti po ruce jsou, neseděl; ovšem však lze za to míti, že bud tak bylo
před r. 1354, nebo že se tu aspoň rodili.

Od léta nacházíme čásť městečka v držení pánů z Michalovic a část drželi KoHkové z Roždalovic ,
kteří vlastně se psali z Lomnice a ke svému erbu kartasa (viz díl V. na str. 224) si kolo připojili. Zdá
se, že součást Roždalovic vyženili. Jaroslav Košík připomíná se v letech 1341 — 1377, byl sám pánem na
BoŠíně, ale o podávání ke kostelu Roždalovskému dělil se s pány z Michalovic. 7 ) Léta 1377 seděl na
Bošíně Petr Košík , snad syn jeho. 8 ) Jan Košík z Roždalovic držel část Roždalovic od r. 1382, kdež přistoupil
k tovaryšstvu kroužku s kladivem. 9 ) Léta 1388 učinil smlouvu s Janem z Michalovic, aby střídavě podávali

Reg. I. 312, 327, 599. a ) Reg. III. a IV., tab. vet. 17, 23, 331. 2 ) Reg. II. 6g6 , arch. č. II. 333. *) Lupáč. 5 ) Arch.
c. k. dv., Chotěborský, Vatikánský, rel. tab. I. 425, 429. 6 ) Arch. VySehrad., zemský v Brně, dsky Brněnské. 7 J Líb. conf. reg. IV. 407*
acta jud. B ) Lib. conf. O jiných viz díl IX. na str 123. 8 ) Arch. univ. Praž.

ROŽĎALOVICE ZÁMEK.

. 355

faráře ke kostelu zdejšímu. Sice byl také v letech 1397 — 1411 pánem na Bošíně a od léta 1397 vyskytuje
se také jako pán na Lomnici. 1 ) Tuto drželi již léta 1408 synové jeho Jan a Beneš bratři Košíkové, 1. 1413
také již poroučeli na Roždalovicích a BoŠíné. a ) Vzpurnost, kterou projevili potom, zdvihše bouřku
v zemi, král Vácslav jim milostivě odpustil. 3 ) Potom se rozdělili. Jan dostal zboží Lomnické a Beneš
zůstal na Roždalovicích. Léta 1431 věnoval Kateřině z Bergova na městě Roždalovicích a všech Podolí
a Lhotě, ale zemřel již před r. 1439. Tedy se Kateřina vdala po druhé za Jana Zlého kněze z Radovesie,
jemuž věno své zapsala. 4 ) Dcera jeho dědila Lomnici a léta 1457 již ani vdova, ani druhý její muž nebyli
na živu. B )

Jan z Míchalo vic prodal část svou asi okolo léta 1408 Mikuláši z Mochova a mateři jeho Kunce. 6 )
Léta 1413 přivoloval k obsazeni fary Roždalovské. Léta 1415 zpečetil sice stížný list a byl léta 1421 na sněmu
Čáslavském, ale ještě téhož roku účastnil se porad sněmu Brněnského a léta 1424 podával katolického
faráře do Roždalovic. 7 ) Syn jeho Jan z Mochova vyskytuje se od léta 1433 jako pán na Roždalovicích,
a připomíná se potom při rozličných bězích soukromých a veřejných, zejména 1. 1440 na sjezdé Nymburském. B )
Léta 1448 byl s vojskem Poděbradským při dobytí měst Pražských a léta 1452 na sněmě k volení správce. °)
Léta 1457 učinil s AlŠe?n Vikhartem z Sanova , jenž jako manžel Škonky, dcery po Beneši Košíkoví druhou

Část RoŽdalovic zdědil, smlouvu o podávání faráře zdejšího, v níž právo to vyhrazeno střídavě jedné každé
straně. ,0 ) Asi v ty časy dal Jan s Vavřincem farářem zdejším uliti starou křtitelnici, která dosud v-kostele
Roždalovském stojí. Léta 1461 byl hejtmanem na Kolíně a léta 1463 na VeliŠi. n ) Léta 1466 byl mrtev
i s Markétou dcerou svou. Zboží jeho držel pak Zikmund Valkoun z Adlaru } kdežto druhá část sirotkům
n. Jiříka ze Cviněvsi náležela. ia ) Kdežto po něm v držení Roždalovic synové jeho následovali, dostala se
druhá část v držení Jana Kfineckého z Ronova . Majdaléna, vdova po tomto, soudila se pak léta 1487
s Valkouny, protože nechtěli platiti úrok 10 kop ke kostelu zdejšímu, který byl n Mochovský odkázal. 13 )
Od léta 1497 byl držitelem této části n. Mochovské Vácslav Valkoun z Adlaru , 14 ) ale po nějakém čase
přestalo dělení, poněvadž Křinečtí celé Roždalovice skoupili. Zdali každý z držitelů měl svou tvrz a tedy
dvě tvrze v Roždalovicích byly, není známo; ovšem vysvítá z pozdějšího, ,£> ) že tvrz, která stála na. místě
nynějšího zámku, patřila Valkounům, a tedy založena byla od Mochovských.

Po Janovi následovali v držení Roždalovic synové jeho Jiřík a Vtktoryn , kteří oba v roce (1510)
zemřeli. Po jich smrti stalo se rodinné ujednání takové, že Roždalovice zůstaly potomkům Viktory novým,
kteří také po otci Dětenice a Dymokury dědili. Při dělení obdržel Jan mladší polovici Roždalovic, Šťastný
druhou polovici s Dymokury, a Viktoryn Dětenice. Ve společném držení Roždalovic zůstali oba až do

') Lib. erect. XII. 18, lib. conf , rel tab. I. 532. 2 ) Lib. erect. VIII. 58. 3 ) Knihy Pražské. 4 ) Arch. č. II. 62, 67. *) DD. 16.

f. 79. 6 ) Rel. tab. II. 73, arch. č. II. 462. 7 ) lib. con£ arch. č. III. 188, 227, 234. ®) Arch. zem. Brn. Arch. č. I. 245, 249 II. 66, III. 524.

®) Arch. zem. Brn. Arch. č. II. 310, ČČM. 1827 III. 81. 10 ) Lib. erect. XlIIb 14. 1 *) Arch. mus. Paprocký o st. ryt. 239. Ia ) DD. 16.

f. 203. ,s ) Arch. č. VIII. 469. u ) Paprocký o sL ryt. 197. ,s ) DZ. 2. B 20.

48 *

356

RO/DALOYICE ZÁMEK.

léta 1542, kdež Šťastný svou polovici Janovi mladšímu prodal. *) Léta 1545 byl již Jan mrtev a v statku
následovali po něm synové Karel , Bedřich a Jindřich. První dva byli nečackého zdraví a zemřeli brzo
Za nezletilosti Jindřichovy spravoval Roždalovice sitrýc Šťastný a vyprosil pro zlé cesty zdejší na králi clo
v Roždalovicích (r. 1561). Asi léta 1564 docházel Jindřich let svých, ale bujností nevěděl kudy kam. Tehda
se stalo, že Jaroše Stranovského, sedícího na kočím voze, pobídl k bitvě, drže v ruce zbraň dobytou,
potom naň sekal a jej ranil. Léta 1567 udělal podobného cosi v Železné ulici v Praze, an na Adama
Egnára z Kcsmačova koněm dotíral, aby ho porazil, a když to nešlo, s koně ssedl a jej bodal a sekal.
V pozdějších letech byl usedlejší. Léta 1601 vyprosil měšťanům zdejším, že jejich posa vadní trh výroční
byl přeložen a jiný přidán. 2 ) Stroje se do války, věnoval léta 1602 manželce své Barboře z Žerotína na
zámku a městečku Roždalovicích 3 ) a vytáhl jsa nejvyšším nad 1000 koňmi proti Turkům. Když pak
dne 3. listopadu přehlížel noční stráže, zastřelen jest od Turků. 4 )

Zůstali po něm synové August a Karel Jindřich. Onen oženil se s Eliškou Slavatovnou z Chlumu,
již léta 1606 na své polovici Roždalovic věnoval, ale léta 1612 byl již mrtev, nezůstaviv dědicův, a tak
se dostal díl jeho Karlovi. 5 ) Tento prodal léta 1614 zámek Roždalovice s dvorem při něm, ovčárnou,
pivovárem a vinopalnou, město a vsi Podolí, Zámostí, Žitovlice a Pojedy Janovi Albrechtovi Křineckému

Stěnomalba ze zámku v Roždalovicích.

z Ronova na Novém Ronově a Dětenicích. 6 ) Jako předešlý, tak i tento lidem dosti násilí natropili. Jan
Albrecht také v povstání léta 1618 — 1620 byl neobyčejně činným. Od královského prokurátora obžalován
byl po bitvě Bělohorské, nejen že císaře zavrhl a falckrabě volil, nýbrž i proto, že císaři tyranů nadával
a mezi stavy mluvil, že se ještě dočkají toho, že Ferdinandovi II. hlava sražena bude a on, Jan Albrecht,
že ji na míse ukazovati bude. 7 ) Z té příčiny léta 1622 odsouzen všeho jmění, a synovi jeho Janovi
Albrechtovi, mladíku velmi vzdělanému, 8 ) který nevinu svou dovedl, nezůstalo nic jiného, leč jedině
statky manželky jeho Beaty. Zabrané statky, totiž Roždalovice a Nový Ronov prodány 1 . 1622 Albrechtovi
z Valdšteina , od kterého postoupeny léta 1623 směnou za jiné statky Adamovi z Valdšteina . *)

Zámek Roždalovský bylo tehda stavení od spodku do vrchu od kamene vystavěné s trojími,
jedněmi nad druhými pokoji a komorami, a cihlami přikryté. Dole byly konice a kovárna a u vrat vrátnice.
Když Adam léta 1638 zemřel a synové jeho se dělili, dostal nejmladší Karel Ferdinand (r. 1639) na svůj
díl Lovosice, panství Roždalovské a Dětenské. 10 ) Týž byl komorníkem krále Ferdinanda IV. a prodal
léta 1650 Roždalovice a Dětenice Janovi Kryštofovi říšskému hraběti z Valdšteina na Herma nsejfé
a Hlušcích. S1 ) Nový pán zemřel léta 1655 a vdova Lidmila Markéta rozená Kunšovna z Lukovec ujavši
poručenství nad sirotky, dala se též zvésti na všechny jejich statky. ,2 ) Když léta 1670 starší syn Oktavian

! ) I)Z, 83. B 29. Reg. kom. soudu. reg. král. ve Vídni. *) DZ. 1 3 1 . D 23. 4 ) Arch. Dráždan. 5 ) DZ. 133. E 21, reg.

kom. soudu. 6 ; DZ 187. C II. ř ) Slavata II 308, rkps. Fyrštemberský . 8 ) JireČkova Rukověť I. 416. 9 ) Bílek, děje konf. l0 ; DZ. 301.

G IO. n ) DZ. 206 . H 5. ,! ) DZ. 113. K 27.

ROZĎALOVICE ZÁMEK.

357

Ladislav let svých dosáhl, uvázal se sám v poručenství nad Leopoldem Vilémem mladším bratrem a spravoval
společné jmění dvě léta. Při dělení léta 1672 vzal starší bratr Dětenice, Hlušce a Javorník, mladšímu
zůstaly Roždalovice, Hermansejf a od statku Hlušeckého vsi Janovičky a Malé HluŠce. l ) Leopold Vilém
zemřel léta 1691 dne 5. února, zůstaviv z manželky své Elišky hraběnky Khunové z Lichtenberka pět
synův a tři dcery vesměs nezletilé. 4 ) Roždalovice ujal později Vácslav Josef \ nejmladší syn, jenž dal
s manželkou svou Marií Barborou rozenou Palffy sochy kamenné na rynku a před zámkem postaviti
a zřiditi, tak jak se dnes spatřuje, a erbem svým ozdobiti. Po ní následovali v držení Roždalovic synové
Karel (f r. 1784) a Krystyán Filip , jeden po druhém. Léta 1793 získal Roždalovice Karel v. Moder , od něhož
je koupil léta 1802 Jakub svobodný pán Wimmer y c. k. plukovník, a držel je až do léta 1819. Tehda
koupila Roždalovice Sidonie kněžna z Lobkovic rozená Vchynská (ý r. 1837). Po ní následovali v držení
Roždalovic syn August Longi?i (ý r. 1842) a vnuk kníže Jiří , nynější držitel.

HZ. 75. A ig, 113. A 39. DZ. 117. Eli. On i otec leží v RoŽdalovském kostele.

Vchod do zámku na Novém Stránové.

Starý Stránov od západní strany.

NOVY STRÁNOV A VTELNO.

jdoucímu na dráze severní od Chotětova k Boleslavi objeví se bývalý hrad a nyní
zámek Stranovský v plné své kráse, an se malebně vypíná na ostrohu ze západní
planiny vybíhajícího. Máť ostroh ten podobu klínovitou, tak že čtvrtinu jeho na
konci zabírá hrad a tři čtvrtiny bývalé předhradí čili nynější dvůr. Prostora ta
dohromady čtená ukazuje, že patřil Stránov k velikým a rozsáhlým hradům. Do
bývalého předhradí vstupujeme od jižní strany vysokou branou, gotickým slohem
dosti ozdobně sklenutou, z níž jest v právo výklenek a v levo branka pro pěší. To
vše se nachází v přízemí bývalého věžovitého stavení, které se dnes jako domek
o jednom poschodí vyskytuje. V průjezdě spatříme v levo ve zdi výklenek a vyjdeme
do dvora gotickou branou, ale ne tak ozdobně sklenutou jako je první. Když od
brány přijdeme v levo, spatříme portál barokový, bývalý vchod do zahrady (nyní
do dvorka vedlé brány), který jest ozdoben dvěma erby. Jeden z nich jest erb pánů
z Lisova, totiž štít polovičný, v levo žlutý s dvojitým křídlem černé barvy, v právo ze šesti příčných pruhů
(vždy černého, bílého a červeného) se skládající, nad helmou dva rohy a každý s praporečky týchž barev,
jako byly pruhy na štítě. Na druhém erbu viděti tři měsíce na Štítě a dvě křídla nad helmou. Na konci
bývalého předhradí jsou dva sloupy s erby Přichovských a Lisovských, na nichž jsou gryfové. Tytéž
erby spatřují se na kostelíku v rohu předhradí stojícím

Přes příkop dělící hrad ode dvora jde se po mostě kamenném, okrášleném obrubami ve slohu
barokovém. V témž slohu jest také zřízena brána, jíž vstupujeme do stavení dvě poschodí vysokého, jež
se však od strany venkovské (západní) vyšším býti zdá, poněvadž padá do svahu hory. Nejznamenitější
částí zámku jest věž šcstihranatá , v příkopě stojící a na hranách svých štukovím sesilená, jejíž spodek jest
trochu povydán. Oken v této věži, jejíž jednotlivá poschodí odstavci jsou dělena, není mnoho. Ozdobné
jsou její krancle. V každém rohu totiž jest výstupek, položený na hlavě lidské, z kamene vytesané; od
rohu jsou v omítce desky s ozdobným mřežo váním v gotickém slohu a nad nimi teprve vůkol cimbuří,
které se schyluje do vnitřku. Vchod do věže jest ze střechy sousedního stavení. Tu se přijde ke starému
vchodu, před nímž v chodbě po stěnách všude jsou arabesky. Nahoře na klenutí uzříš vybledlou postavu
s harfou a leckdes z arabesek šklebí se na tebe tvář. Otevrou-li se železné pomalované dvéře, vstoupíš
do šestihranaté místnosti, hvězdovitě klenuté a sem a tam pozlacením ozdobené, a oči tvoje utkví na

NOVÝ STRÁNOV A VTELNO.

359

malbách po stěnách a výklencích, sice již zašlých, ale přes to pozornost poutajících. Byly to obrazy
rozličných stavení, zvláště sloupo vitých. Sloh převládá renesanční. Ještě nejlépe se zachovaly u dveří,
kdež také viděti kvítí rozmanité v košíčkách a nade dveřmi pannu ležící s pozdviženou pravicí (Kleopatra?).
Nad těmi malbami ve výšce jsou jiné malby, bezpochyby allegorické postavy znázorňující. Paní s dítětem
při pracích ženských zaměstnaná, jejíž dceruška pracuje, ale syn jen se divá, znamená bezpochyby Pilnost.
Co bylo v právo odtud, z malby vybledlé nepoznáváme. Dále na třetím poli objevují se anděl a děvčata
hrajíce si s růžemi (Nevinnost?). Odtud dále zříme pannu hrající na mandolínu a mající velký chochol z per,
jíž pachole drží kancionál, kdežto z druhé strany Amor se přibližuje. Něco dále opět se ukazuje paní
s pacholaty na housle a basiěku hrajícími. Poslední obraz jest snad Marnivost, totiž paní před skříni
stojící a anděl klénoty z truhličky vybírající. — Místnost nad tím, velikými výklenky opatřená, končitě
sklenutá, jest v horních částech modře a rudé malována, jakoby se napodoboval mramor. Po několika
schodech přijde se k brance goticky sklenuté a na krancle, kde viděti střechu až nahoru kamennou, ale
ještě pokrytou. Tu nahoře mají zdi věže ještě hrubost přes 3 m. Pod dotčenou malovanou světnicí jest
pět sklepů nad sebou, nejhořejši z nich jest opatřen vlaským komínem.

Stavení zámecké nepravidelného základu na čtyřech stranách zavírá dvůr celkem čtverhran
(nepočítá-li se roh na severní straně) tvoříc. Na jižní straně spatřují se i v přízemí i v obou poschodích
chodby se sloupovím v barokovém slohu; patrně památka po pánech z Lisova. Sice se skládá holé staveni
ze tří domů, z nichž ten u věže stojící jest vyšší než ostatní. Ve výklenku neb arkýři na severní straně
jest kaple, pocházející asi z předešlého století. Na východní straně dvora zámeckého jsou staré dřevěné
dvéře malované a železem pobité; jimi vchází se do sklepa, v němž jsou vybledlé malby bez významu,
ze 17. století pocházející.

Naproti Stránovu jen přes údolí, v němž se vine cesta k Podkrnsku, spatřuje se starodávné
tvrziště vladyk Vtelenských; leží při samém Vtelně Jizerním, které sice od Stránova nepatrně vzdáleno
jest. Příkop tvrziště oddělující je viděti, po staveních však není potuchy.

Stránov nepovstal dříve než v 15. století. Dílem svědčí o tom mlčeni pamětí, neméně i to, že
bývalý farní kostel v Podkrnsku nazývá se bud Vtelnem anebo Zámostím, a že by se byl tedy spíše po
bližším Stránovu jmenoval, kdyby byl stál.

Ctibor ze Vtelna žil v první polovici 13. století, zůstaví v synům svým také ves Týnec, kterouž
před r. 1255 prodali. Léta 1297 se připomíná také Prostěj ze Vtelna. *) V pozdějších dobách objevuje se
nám Vtelno nebo Vtelen (jak starší říkávali) jako ves mezi několik vladyk rozdělená. Čásť patřila ke
zbožím kláštera Hradišťského.*) Jinou část s dvorem drželi Uzlk a po něm syn Jan Čelák, jenž léta 1375
věno mateře své koupil a před r. 1393 zemřel. 8 ) Na jiném dvorci seděli Ctibor Věnek a Jan klerik, potomci
vladyk z Hrádku. *) Jiná čásť patřila vladykám Myškům z Hrádku, a dvůr tu stojící dlouho potom ještě
se nazýval MyŠkovským. Konečně se vyskytuje Hefman Kate ze Vtelna v pamětech od léta 1380, jenž
držel léta 1405 statek ve Stakořích, 6 ) a potomek jeho Hašek Kaše připomíná se léta 143 1. 6 ) Kteří z nich
na tvrzi zdejší seděli, nemohli jsme vypátrati.

Někdy za husitských válek postavena na místě nynějšího zámku Stranovského prostá tvrz. Po
ní zval se Bohuněk ze Stránova, jenž se poprvé r. 1429 připomíná. Do r. 1456 účastnil se pak rozličných
běhův soukromých a veřejných a v letech 1449 — 1450 pomáhal jednotě Poděbradské skorém ve všech
výpravách. 7 ) Zdali následující byli jeho synové, nebo Stránov vyženili nebo vykoupili, nelze uhodnouti.
Jednou se připomíná Věnek ze Stránova,*) snad bratr následujícího. Po dlouhou dobu držel potom Stránov
Jaroš ze Sovojovic , odjinud ze Stránova . Od r. 1440 totiž, kde byl přítomen sjezdu Nymburskému, připomíná
se v rozličných bězích veřejných a soukromých, a to, tuším, až do léta 1485. •) Léta 1470 vydán z kraje
Boleslavského ke zřízení pole proti Uhrům a od léta 1475 seděl na soudě komorním. Léta ij8i přikoupil
některé vesnice v okolí Boleslavů. ,0 ) V letech 1463 — 1468 dal z původní tvrze postaviti hrad s předhradím,
pročež se mu od té doby Nový Stránov n ) říkalo. Syn jeho Jan připomíná se s otcem léta 1474 a držel
Stránov ještě léta 1495. ,2 ) Léta 1517 připomíná se jako pán zdejší Burjan ze Sovojovic , ,s ) snad týž, kteréhož
potom jako pána na Žlunicích poznáváme.

Markvart Stránovský ze Sovojovic věnoval léta 1541 manželce své AnéŽce z Radovesic na
Smilovicích a prodal 1 . 1545 Stránov zámek s dvorem poplužným, Zámostí městečko, vsi Lhotku, Vodérady,
Smilovice, vsi celé Vtelno, Bezděčín, Nepře vážku, Strašňov, Sedlec, Předměřice, co tu měl Zikmundovi
Berkovi z Dube , který pak na témž zboží Kunhutě z Ebršteina manželce své věnoval. 14 ) Léta 1565 učinil

l ) Keg. II. 746, 1220. *) Arch. č. I. 544. Rel. tab. I. 446, DD. 13. f. 48. 4 ) Arch. Svatomiř. s ) Acta jud. lib. erect. V.

f. 163. 6 ) Arch. Č. III. 503. 7 ) Arch. ř. 1 187, 412, III. S45. V. 274. Arch. DráŽdan. ■) Rel. tab. II. 250. ■) Arch. č. I. 250, DD. 17.

f. 54. I0 ) Arch. č. IV. 387, 444, rel. tab. II 387. ,l > Arch. Třeboňský. w ) Arch. Č. VII. 484, arch. Turnovský, rel. tab. II. 448. *•) Staré

knihy Bělské. 14 > DZ. 1 A 14, 8, Q 7, 46, B 23.

36q

NOVY STRÁNOV A VTELNO.

Starý Stránov (Hrádek n. J.) od severní strany.

týž pán smlouvu s Petrem Berkou synem svým takovou, že mu dal díl jeho otcovský, mateřský a bratrský
ihned, dále zámek Nový Stránov s panstvím a spravedlnost ke zooo kopám, které n. Vácslav Berka
Zikmundovi odkázal. Při tom přislíbeno mu, Že po smrti Zikmundové Jetřich Jiří, vlastní bratr Petrův,
jemu ještě 5000 kop z panství Lipského vydá. *) Potom věnoval Petr (r. 1567) manželce své Sibylle
z Ebršteina na zboží Stranovském. tt ) Nemaje dítek z manželství svého, odkázal posledním pořízením
(r. 1585, 9. října) Stránov manželce své Sibylle, aby ho do smrti u věně užívala; po její smrti měl spadnouti
na syna n. Jetřicha Jiří. Zemřel léta 1585 dne 19. prosince a pohřben v kostele Matky Boží v Lipém. s )

Kunhuta z Ebršteina, poruěnice dětí n. Jetřichových a ostatní poručníci prodali Stránov
léta 1589 Karlovi 2 BibrŠteina na Děvíně, JMC. radě a nejvyššímu mincmistru království Českého. 4 ) Tento
uživ krátce Stránova, zemřel léta 1593 a Stránov dědil po něm syn Adam. Tento soudil se léta 1596
s Goltrydem z Berbištorfu, poněvadž tento mluvil k němu na Bezně, že jest tak dobrý jako týž Adam,
a lepší nežli všichni páni z Bibršteina, a týž den k němu z ručnice směřoval. 5 ) Panství Stranovské zapsal
dědičně Anně rozené Slikovně z Holiče , manželce své (r. 1599), s níž dětí neměl, 6 ) a zemřel některý rok
potom. Vdova vdala se po druhé za Michala staršího Slavatu z Chlumu . Tento byl přítomen léta 1618 při
vyhozeni místodržících, volil falckrabě a mustroval lid válečný z Čáslavská a Kouřimská. Pro tato provinění
odsouzen sice jmění svého (jistiny 4000 kop míšeňských), ale na přímluvu bratra svého Viléma Slavaty,
vladaře domu Hradeckého, a též že slíbil k náboženství katolickému přistoupiti, obdržel císařskou milost
1 . 1625, 23. června. Téhož roku (1625) dne 31. prosince zemřela manželka jeho Anna, odkázavši mu pořízením
svým několik dní před tím zdělaným statek Stranovský, ale tak, aby po jeho smrti spadl na bratří jeho
katolické. 7 ) Michal otálel s přestoupením a zůstav při své staré víře odhodlal se raději k vystěhováni.
Odevzdal tedy léta 1627 Stránov bratru svému Jáchymovi staršímu proti tomu, aby mu vydával každoročně
plat a deputát obilný. 8 ) Odebral se do Žitavy, kdež měl druhdy i nouzi, poněvadž se mu někdy pro běhy
válečné úrok vy dá váti nemohl. Léta 1630 zastavil u hlavního kostela Žitavského kalich a patenu, které
bezpochyby z kaple zámecké vzal. ®) Navrátiv se pro zadržování úroků do Čech, obdržel císařskými
resolucemi v letech 1632— 1636 vydanými lhůtu k přestoupení a léta 1636 zase se ve Stránov uvázal. I0 )
Víry katolické nikdy nepřijal a jen přímluvám bratra svého Viléma Slavaty děkoval, že se na Stránově
zdržovati mohl. n ) Vilém také se měl státi držitelem statku Stránova, z něhož však dostal jen částku

') DZ 65. J 16. Následek toho byl, že paní s věnem převedena na Lipý. (DZ. 15. K 7). ’) DZ. 16. A 29. *) DZ. 23. C 5,

111 . Chron. I. 52. *) DZ. 166. 1 £ 22. s ) Reg. kom. soudu. 6 ) DZra. 236. A 7, 7 ) Lumír r. 1861, str. 639, DZ. 142. F 24. *) DZ. 294. L 8.

®) Pešek, Exulanten 71. 10 ) Bílek, děje konf. ČČM. i88l, str. 58.

NOVY STRÁNOV a VTELNO.

36i

Stará brána na Stránové.

peněžitou. Týž statek totiž byl na rozkaz místodržícich do sekvestru vzat a potom asi léta 1642 prodán
Janovi svobodnému pánu z Lisau. * *) Tento pán, jenž se léta 1634 u Nordlingen vyznamenal a povýšení
do stavu panského jako odměnu své statečnosti obdržel, pocházel z Braniborské země, a přijav víru
katolickou, stal se obyvatelem království Českého. Později byl c. k. nej vyšším velitelem v Chebu. 2 )
Rodina jeho německá se již v třetím pokolení počeštila, tak že vnuk jeho o hrabství česky žádal a český
majestát (r. 1702) obdržel, té doby řídká věc, an poslední český majestát na šlechtictví léta 1712 dán.

Rudolf Adam, Janův syn, zasnoubil se léta 1657 s Eliškou Lidmilou, dcerou Rudolfa Tycha
Tengnagla z Kampu a Elišky Františky Beřkovské ze Šebířova. a ) Byla to paní všemi ctnostmi dařená, jež
s prostou srdečnosti a ušlechtilostí zapisovala si všecky příběhy, které se ovšem jen živobytí jejího
soukromého dotýkaly. Patnácte dětí darovala manželu svému, ale z nich devět k veliké lítosti mateře pomřelo
Kromě těchto neštěstí a nehody svého manžela, který s koně spadl a potloukl se, v tichosti a rodinném
štěstí trávila čas svůj na Stránově. Tichý ten život vyrušen byl jedině (r. 1677) cestou do Vídně. 4 )

Léta 1684 koupila Lidmila Eliška od Vácslava Šťastného Mladoty ze Solopisk dvůr Myškovský
v Jizerním Vtelně. Manžel její Rudolf Adam býval c. k. skutečným komorníkem a předním hejtmanem
kraje Boleslavského. Když zemřel náhle a bez pořízení, ujali synové jeho Jan Josef a Rudolf Josef
léta 1685 pozůstalost, totiž Stránov a dům v Praze za kostelem sv. Jakuba ležící. 5 ) Když pak starší bratr
léta 1695 bez dědiců zemřel, dal se Rudolf Josef na jeho polovici zvésti. 6 ) Týž byl léta 1702 vyzdvižen
do starožitného stavu hrabského království Českého. Před tím prodal (r. 1695) zámek Nový Stránov

l ) Arch. Hradecký. a ) Reg. král. ve Vídni. a ) DZ. 381. G 17, 4 ) Wínter, Ze starodávného života. 5 ) DZ. 478. H 19.

•) DZ. 117. J 13.

Hrady a zámky České X.

49

3 62

HRÁDEK NAD ZÁMOSTÍM.

s vesnicemi Otovi Ferdinandovi z Nostic , jenž mél za manželku sestru Viktorii a s ni také dvůr Myškovský
po mateři (f roku 1698) ujal. 1 ) Seděl pak na Žumberce, ale léta 1700 zase koupil od Nostice panství
Stranovské, 2 ) kteréž pak držel do smrti. Mezi tím byla léta 1698 Nepřevážka odtržena a k panství
Dobrovickému prodána. Rudolf přikoupil léta 1703 dvůr Vančurov od Bedřicha Ferdinanda Vančury
z ftehnie. Zemřel okolo r. 17 11 byv c. k. radou, komorníkem, soudcem zemským a hejtmanem Starého města
Pražského. S manželkou svou Annou Marií Rosou rozenou hraběnkou Trappovnou z Tyrol měl kromě
dcery šest synů ; máti, jsouc jich poručníci, přikoupila léta 1733 dvůr Mlanotov. Nejstarší syn Josef Rudolf
ujal Stráno v, ale zemřel již léta 1 746, zůstaviv dceru Růženu. Tato vdala se za Jana Vdcslava Přichovského
2 Přichovic a na Svojšíně, který s ní Stránov ujal a léta 1767 kostelík sv. Vácslava na bývalém předhradí
postavil. Syn jeho František byl radou při apelacich a zůstavil z manželství svého s Leopoldou Kheven-
hůllerovou syna Františka Antonína , jenž léta 1794 statek Stranovský prodal. Koupil jej léta 1794 Jan
svobodný pán Herites, jemuž po řadu let patřil. Po ném následoval rod rytířův Neubaurův. Léta 1864 koupila
Stránov hraběnka Marie z ValdSteina a 2 Vartemberka , rozená kněžna ze Š várce nberka, která zámek
Stranovský v letech 1890—1895 opraviti a z části i znova postaviti dala. 3 )

HRÁDEK NAD ZÁMOSTÍM.

aproti Stránovu na oné straně Jizery spatřují se černé zříceniny nad chalupy tu_ stojící
1 vynikajíce, kteréž lid nyní Starým Stránovem nazývá, jako na rozdíl od Nového Stránova.
Vskutku tu stál Hrádek, řečený druhdy nad Zámostím, druhdy nad Jizerou a někdy i Myškův.
Na tu stranu k řece a k Zámostí chráněn byl strmými boky ostrohu, na němž byl postaven.
Na severní straně dělila jej od ostatní výšiny hluboká rokle a na jižních stranách přispíval
k jeho pevnosti příkop dílem ve skále vytesaný. Příkop jest na některém místě ještě dosti
hluboký; někde jest v něm holá skála, někde jest nově podezděn, a kde se tak nestalo, země se sesula.
Stojí v ném dvě chalupy, k nimž se ho jako zahrady užívá. Kromě příkopů zbyly na straně západní a jižní
venkovské zdi hrádku, k nimž přistavěno jest čtvero chalup. Uvnitř zdí u chalup viděti ještě otvory, do
nichž zapadaly trámy podlah Na jižní straně viděti kromě malých oken velká zazděná okna. Příjezd ke
Hrádku býval od strany jižní ode Lhoty na kraji stráně. Tudy se musel bráti také každý, kdo přicházel
z údolí a ze Zámostí. Posud jest tu viděti cestu po boku stráně jdoucí, jejíž hluboké, ve skále vyjeté
koleje o velikém stáří svědčí. Při cestě v levo a před samým příkopem nacházela se k obraně této
strany bašta podoby vejčité ze země nasypaná Odtud se mohlo odpírati příchozímu nejen na dotčené
cestě z dolejška vedoucí, nýbrž i na cestě horní, poněvadž se s druhou před samou baštou spojovala.
Uprostřed bašty jest mělká prohlubeň. Na severním úpatí Hrádku jest židovský hřbitov.

Nejstaršl nám známý držitel Hrádku Mikuláš z Hrádku, služebník královský, daroval léta 1297
dědinu svobodnou s lovem ve Klenici špitálu u sv. Víta v Mladé Boleslavi, čehož svědky byli nejen
mnozí vladyky z okolí, nýbrž i Mikulášův syn Čeček. 1 ) Potomky jeho byli Epik z Hrádku , jenž se po r. 1340
často připomíná a do Čáslavská na Krucemburk se přestěhoval, a vladyky sedící ve Vtelně Jizerním.
Roku 1377 seděl tu Heřman Chmel z Hrádku, jenž počal téhož roku dlouho trvalou při s Ramešem řečeným
Pes, farářem ve Vtelně (Podkrnsku) ; do té zapleten byl potom také Jan z Michalovic a učinil smlouvu se
Chmelem teprve kolik let potom, odřeknuv se všeho práva ke kostelu Vtelenskému. a ) Po něm se tvrz ještě
r. 1398 Hrádkem Chmelovým nazývala. 6 )

Na rozhraní obou století putum následují cích seděli na Hrádku bratří Pavel a Vácsiav Myška.

_ 1 .i j .* ?

Onen zplodil s manželkou svou Ofkou syny Jindřicha , Vácslava , Křižana a HerSe a dceru Bonuši Po
brzké smrti otcově ujal se sirotkův a jejich statku jich strýc Vácsiav, jemuž byla také choť jeho Kateřina
OpoLka před nedávném umřela, a daroval 2 kopy platu ročního na zbožích hradu Hrádku Slavatovi, faráři
ve Vtelně, aby za duši Pavlovu, manželky jeno a mauželky Vácslavovy mše zádušní při kostele Vtelenském

') DZ. 403. N 28, 479. F 16. *) DZ. 407. A 8. 3 ) Náš popis ovšem HČí stav před r. 189O. 4 ) Reg. II. 746. 6 ; Acta jud.

Roku 1383 nazývá se ná 5 Chmel pánem ze Zámostí. 6 ) DD. 14. f. 4$. Tehda provolán jesi plat na Hrádku odumřelý po někdy Klšce,
vdově Vasvaserově z Prahy.

HRÁDEK NAD ZÁMOSTÍM.

363

-sloužil. *) Roku 1405 byl nej starší ze sirotků Jindřich Myška let svých dosáhl a odděliv se od bratří držel
dvůr jeden ve Vtelné, po němž se i psal; 2 ) druhý bratr Vácslav také se ve Vtelně usadil a zde asi 1. 1415
zemřel dědiců po sobě nezůstaví v, pročež zboží jeho na krále spadnouti mělo. Ostatní dva bratří drželi
se strýcem Hrádek se Zámostím a namáhali se r. 1415 dosti., aby se jim dostalo dědictví někdy Vácslavovo
ve Vtelně, ale jak pochodili, není nám známo 3 ) Jeden dvůr ve Vtelně nazýval se ještě po 200 letech
Myškovským.

Od r. 1414 byl také Vácslav od strýců svých díilen; díl svůj, totiž mlýn a sladovnu v Zámostí
s rolemi a jiným přislušenstvím postoupil r. 1414 v dluhu 100 kop Petrovi z Palohlav a z Křídy a manželce
jeho Zdince. 4 ) Přivinul se k novému učení Husovu tak, že i mistra Jana do Kostnice provázel,*) vrátiv
se pak prodělal bouře husitské a byl r. [436 svědkem při zápisu, kterýmž Petr z Míchalo vic na Bezdězi
vstoupil v příměří s měšťany Mladoboleslavskými. 6 ) Následujícího roku (1437) spolu se dvěma jinými měl
při před větším soudem zemským, jsouce pohnáni od Markéty ze Smečna, že jí na hradě Pražském peníze
pobrali. 7 ) Držel též Zdětín a Němčíce, vsi zápisné kláštera Matky Boží z Malé strany, které dobrou volí
sstoupil Janovi z Kunvaldu na Dražících. 8 ) Že byl v držení Hrádku r. 1437 (ač nevíme, jakým právem),
dovídáme se z jiného zápisu. Brzo po roce tomto zemřel. V letech následujících vyskytuje se často RameŠ
z Hrádku seděním na Stakořích a Valdšteině, jenž snad z našeho Hrádku pocházel; ale byl jiného erbu
než Myškové.

Za husitských válek zemřel také druhý bratr Jindřich, jenž držel dvůr poplužný ve Vtelně
a několik dvorů k mecích ; také po něm dětí nebylo 2. k dědictví se táhli kromě Herše Hrádeckého Vácslav
Myška, ale nic neprovedše, bezpochyby Janovi z Míkovic, jenž si r. 1437 odúmrf tu na králi vyprosil,
peněz dosti za ni zaplatiti musili. 9 ) Hereš držel potom hrad náš sám, ale r. 1446 (vklad 28. listopadu)
prodal Hrádek nad Zámostím, kterýž leží nad Jizerou, dvůr poplužný s poplužími a dvory kmeci s platem,
HruŠov dvůr poplužný s dvory kmecími, vsi Liběchov, StraŠňov, Němčíce, co tu měl s lukami, lesy, řekou
Jizerou, mlýnem, robotami, kúrami, vejci atd. Pavlovi a Matějovi 2 Hrádku , synům HerŠovým za 300 kop
grošů. 10 ) Připomíná se naposled léta 1454. ,1 )

Když léta 1448 Jiřík z Poděbrad Prahy dobyl, nacházeli se ve vojště jeho Křižan starší, nám
již známý, a jiný Křižan, totiž Pavel svrchupsaný. ,s ) Týž si vyprosil 1 . 1466 na králi Jiřím mlýn, sladovnu,
role, louky, zahradu, řeku a struhu v Zámostí, jež již dávno po smrti Petra z Palohlav a manželky jeho
Zdinky byly na krále spadly. 13 ) Při témže králi věrné stál a vedle jiných sousedů svých roku 1468 panu
Janovi z Rozemberka válku opověděl. 14 ) Ale nám se zdá, že tehda již Křižan dávno Hrádek nedržel,
snad jej zastaviv, poněvadž se později zase v drženi jeho připomíná. 1S ) Zdá se totiž, že držel Hrádek
Smil 2 Brodec , jenž již r. 1451 zemřel syna Jana odtudž zůstaviv. Smil řečený zapsal listy 1000 kop grošů
na „"Rrodrích a na Hrádeckém zboŽí a synu svému Janovi a Bohunkovi z KlinHeina s tou výminkou, kdyby
na těch 1000 kop zápis dskami učinil, že ty listy více moci míti nemají. Po Smilové smrti odpíral tomu
Bohuněk řka, že své pečeti k těm listům nepřikládal, a proto že listy řečené v sobě pravdy nedrží. Soud
zemský nalezl však r. 1457 dne 23. června, že listy ty jsou pravé a že tím Bohuněk obdržel zaplaceno
všecko, co byl dluhů Smilových do tisíc kop zaplatil, a poněvadž se soudu zdálo býti podvodem rčení
Bohuňkovo, že pečeti své nepřivěsil, usnesl se na tom, aby se Bohuněk, nemaje takové neslušné věci
před se bráti, vyručil pod tisíci kopami a o příštím roce sív. Jeronýma před soudem stál, „a tu páni chtí
v to nahlédnouti, kterak se v tom běhu mají míti spravedlivě. “ l6 )

V listě a ve výsadě Jana z Cimburka léta 1469, obci Boleslavské daném, svědčil „ Pavel Křižan
2 Hrádku seděním tudiž“; 17 ) bylť tedy bezpochyby zboží to vyplatil. Ale několik let potom prodal je
nadobro, a bratry Jiříkem a Pavlem z Hrádku, kteří se okolo roku 1493 připomínají, vymizel rod tento
dokonce z okolí Boleslavského. 1B ) Nástupce jeho Mikuláš Kozojedský z Kozo jed připomíná se léta 1480
dvakráte v listech pánů z Cimburka, I9 ) prodal však Hrádek brzo po tom a vešel v držení blízkého zboží
Kolomutského. Nástupce jeho Jan z Duba?i prodal r. 1485 „Hrádek hrad, řečený Myšků Hrádek^, v Zámostí
městečko, ale komu, neví se: týž pak. aby závada nějaká na zboží tomto nezůstala, převedl léta 1486
věno manželky své z Hrádku na zboží Lipoltické. 20 )_ Připomeneme ještě jen, že se Hrádek v druhé polovici
téhož století a snad i později v držení vladyk 2 Bukovna nacházel, a Že se ti odtud Hradeckými psali
3. ještě dvůr Myškovský ve Vtelně drželi, když byli Hrádek dávno prodali. Stranovští ze Sovojevic , nabyvše

') Lib. erect. V. 148, Paprocký o st. ryt. 115 potvrzeno v Praze r. 1407 dne I. března, Hrádek se tu nazývá „castrum Hrádek
■supra villara Vtelno u . *) Rel. tab. II. 14. 3 ) DD. 15. f 60. *) DD. 20. f. ŠO. 5 ) Palacký, do cum. M. Hus 256. fi ) Boleslavan I. roč. 1861,

str. 59—60. T ) Arch. Č. II. 384. 8 ) Tamže I 544. 9 ) DD. i 5 . f. 59 I0 ) Rel. tab. II. 208. ,l ) DD. 16. f. 59. Na Vodicích seděla před

r. 1454 Dorota vdova po Hronovi ze Hrádku (tamže, f. faS). I2 ) Čas mus. 1827, 3 str. 81, 83. **) DD. 23. 313. I4 ) Archiv Třeboňský.
fl ) DD. 17. f. 66. •*) Arch. č. II. 327 — 328, I7 ) Archiv Boleslavský. l# ) DD. 17. f. 66. Jiřík z Hrádku roku 1505 (arch. č. VI. 319).

*•) Archiv Boleslavský. ao ) Rel. tab. II. 4O4, 414. Žil ještě r. 1495.

49 *

3^4

KRNSKO ZÁMEK.

potom Hrádku, přivtělili jej ke zboží svému Stranovskému a drželi je se Zámostim městečkem až do r. 1545.
V prvním trhovém vkladu téhož zboží r. 1545 se Hrádek ani pustým hradem nenazývá, odkud souditi lze r
že již delší čas se Stránovem spojen byl a že jeho zříceniny tehda již mezi lidi poddané prodány byly,
any se v listech pusté hrady a tvrze po dlouhá léta připomínávají. K r. 1700 pak poznamenal Beckovský
ve své Poselkyni „Stránov Starý, hrad dávno pustý, ale jiný v nově jest vystaven*, arci nevěda, že má
Stránov rovněž veliké stáří jako Hrádek. (Místo to vyňal z Balbínových miscellaneí.)

KRNSKO ZÁMEK.

lastní Krnsko jest ves se zámkem proti Stránovu stojící a mezi oběma v údolí jest
ves Podkrnsko nebo Dolní Krnsko s kostelem. Zámek stojící na kraji vysoké stráně
zaujímá místo bývalé tvrze a bývalého zámku, a snad z něho také hlavní zdi a část
vnitřku zachoval, celkem jest však nynější čtverhranatý zámek s výstupkem ve slohu
barokovém postavený dílkem minulého století. Také příkopy, které jej měly značití
jako zámek, jsou úplně zasypány, tak že se k němu přichází od severní strany po
rovině. Ten, kdož zámku poslední úpravu dal, zvěčnil se erbem nad vraty, v němž
se lvi a orlové držící praporce čtyřbarevné střídají, a jenž ozdoben jest štítkem, na
němž jest hlava turecká. (Erb hrabat ze Šporku.) Skrze bránu, nad níž jest vížka,
vstupuje se do dvora, v jehož přízemi jsou chodby se sloupovím, upomínající na 16. nebo 17. století.

Z dílčích cedulí léta 1650 dovídáme se rozličné podrobnosti o vnitřních místnostech. V přízemi
byla kuchyně a při ní rozličné sklepy a světničky klenuté, konice klenuté jízdné a veliký sklep slově
obilnice. Kromě toho se tu připomínají palác starý, palác nový, andělská světnice, velká světnice, školka,
zbrojnice stará a nová, fraucimor s komorou. Stavení nebylo ještě tak jednotně upraveno jako nyní,
rozeznával se starý dům a nový dům. *)

Držitelé Krnska mívali podací farního kostela v Podkrnsku (nebo Vtelně, jak se říkávalo)-
a třetí hlas podací kostela na Čejkách. Práva ta vykonával v letech 1354 — 1364 Arnošt z Krnska a 1 . 1388
Jindřich Chmel odtudž. Po něm následoval Zdislav Stožek z Záhoří , který se v letech 1390 — 1418 jako
držitel Krnska připomíná. 2 ) Léta 1414 píše se také z Dymokur podlé tohoto statku. Nástupce jeho Bohuněk
z Záhoří dosazoval do Podkrnska katolického faráře (1430), ale poněvadž uvedení jeho stalo se v Podbezdězi,
dává se znáti, že Bohuněk byl ze statku svého vypuzen. Později následoval zase jeden Zdislav z Krnska t
jenž se léta 1463 připomíná. 3 ) Zemřel bez dědicův a jeho zboží veškeré léta 1464 jako odúmrť královská
provoláno. Obsahovalo tvrz a ves Krnsko s poplužím Lebkovským, role a lesy v Zalužanech, v Dymokuřích
dvůr, podací sv. Jiří pod Krnskem a podací sv. Kateřiny v Čejkách. Čtyři výprosníci stáli o to zboží,
ale konečně je obdržel téhož roku pan Jindřich z Micka lovíc. 4 ) Neužil ho sice dlouho, ale zůstalo několik
let při panství Boleslavském. Jan Tovačovský z Cimburka prodal l 1476 tvrz, dvůr a ves Krnsko s oběma
kostely Janovi Vančurovi z Řehníc. s )

Rod Vančurů seděl dlouho na Krnsku. Jan je měl léta 1480 a snad déle; léta 1493 vyskytuje
se v jeho držení syn Mikuláš , 6 ) moudrý a šetrný hospodář, jenž pěkné statky, jako Valečov, Brodce
a Studenku, nedíc ani o menších, přikoupil. Jméno jeho se čte v mnohých zápisech soukromých i veřejných,
byl také hejtmanem kraje Boleslavského (r. 1527) a sedal na soudě komorním. Jak se synové jeho dělili,
již na str. ] 19 vypravováno. Tvrz, dvůr a ves Krnsko, Části vesnic Vtelna, Rehnic, Pětikozel, Krásné,
Spykal, Vince a Strašňova obdržel nejstarší syn Jan , který však to vše prodal léta 1535 bratru svému
Jiříkovi , jenž držel za díl Brodce. 7 ) Také i tento byl dobrý hospodář a několik statků po sobě zůstavil.
Zemřel léta 1553 dne 3. prosince a pohřben pod Krnskem. Náhrobní jeho kámen dosud zachovaný počítal
se ještě v předešlém století k rodinným znamením, jako kámen Kolovratský v Ročově 8 )

Jiřík měl osm synův, o jichž dělení také již na str. 119 vypravováno. Bedřich , jeden z nich, dostal
Krnsko zámek, dvůr a ves s obojím podacím a vesnice Řehníce, Pětikozly, Krásnou, Spykaly, Vinec,
Strašňov a Vtelno. 9 ) Bedřich a manželka jeho Markéta Pecingárovna z Bydžína zemřeli před r. 1578, ,0 )

') DZ. 75. F 26. *• Lib. co uf. 3 ) Staré knihy Čelabovské DD. 16 f. 91. 5 ) Rel. tab. II. 369. fi ) Archiv Boleslavský

Paprocký, o st. ryt. 198. T J DZ. 45. C 26 8 ) Lumír 1 . l86l, str. 663. B ) DZ. 56. C 24. I0 J DZ. 64. Q 5.

Hra«1y a zán-ky České X,

50

366

KRNSKO ZÁMEK.

a Kmsko a Solec ujal Jan Vančura , syn jejich, práč a násilník, jemuž nebylo rovno. Ačkoliv se 1 1583
v úředních spisech nazýval ještě „sirotkem**, přece téhož roku v Boleslavi v bráně Pražské velikou výtržnost
způsobil. Jeli totiž pacholci Mikuláše Cetenského z města Boleslavě a Jan vyjel za nimi spěšně. Kočí
Cetenského sedě na koni vyhnul se mu, ale on vrapil mu koně přes hlavu. I di kočí: „Pane, neračte mi
biti koně!** I jede za nimi ven z brány a on sjede pod město dolů, a pacholci zatím v bráně koupivše dvě
tůny kolomazi ji nakládali. Vtom vrátil se k nim Jan a křičel na ně: „Varijte mi, šelmy.** I řekl Vaněk
kočí: „V. M., račte počkati maličko, hned naložíme,** a písař také tak pravil. Ale Jan hned práskl kočího
kordem přes hlavu, a ač kočí ho prosil, aby nebil, přece proti němu píchl kordem do boku Tu řekl
branný: „Prosím, V. Mti , nedělejte mu toho.** A on vrapí hruškou pod bradu branného, až upadne mezi
koně; ten vstane zase a řekne: „Což V. M. ráčíte to dělati?** I flecf ho po druhé pěstí, až upadne. Pak
jde od něho, potká se s písařem Ambrožem VlČehorským, nedí mu nic, ani zdař Bůh, a hned po dvakrát
prásk, prásk vrapí kordem přes hlavu řka: „Zvyj. šelmo! bych sobě nevážil pána tvého, ještě bych víc
udělal.** Po té jde Ambrož od něho a dí mu: „Bijete mě z Boha zdarma.** I prchl; Krnský po něm sám
Čtvrtý, uhonili ho, chytili dva pozadu a jeden maje ručnici, vždy k němu přimířel, a on se obávaje, nesměl
se jim brániti; i dali ním o zemi, až prkenný plot porazili. Žena jedna jdouc tu řekla: „Snadno dvěma
neb třem jednoho práti!** V tom se jim Ambrož vydřel a prchl jim teprve. I pustil po něm Jan ručnici,
ale ona mu selhala. Tedy píchl po něm kordem, až chřistlo v něm, pak ho uhodil hruškou, až mu
vyrazil dva zuby. Tu Ambrož prchl a schoval se. Hledali ho, nemohli ho najiti, neb byl někde v domě.

Léta 1593 po Božím těle přijeli k němu na Krnsko Ernfryd z Berbistorfu a Bernart z Leben,
nesouce mu cedule řezané od sester z Hrušová. Jan je přijal dal jim jisti a piti a kleprlíkům jich obrok.
Když to bylo odbyto, zase šli ze zámku. Potom Bernart u vrat s Emfrydem zámek visutý, kterým dvířka
zamčena byla, otevřeli, a pán s paní s nimi vyšli za vrata. Co se potom stalo, není známo. V tom se
ozval Jan, řka: „To-li jest za mé dobrodiní, že jsem vás dobře schoval?** I svolav čeládku svou, kázal
jim, aby je oštěpy bili. Hned ssedli s koní a dobyvše zbraní pobízeli Jana, ač v ruce nic neměl, je-li
dobrý, poctivý, aby se jim bránil. Tu paní chytila se pána okolo hrdla, skřikla. plakala a prosila.
A Marjána Pavlovic, manželka úředníkova a panna Sibyla pána za ruku držely, neb chtěl mezi ty
dobyté zbraně, kterými nepřestávali sekati a ku pánu a paní tříti. I prosil je Vácslav Řehoř z Krnska,
nechtějí li pána, aby paní šetřili, což oni učiniti nechtěli. Tu teprve přinesl jeden člověk oštěp ze zámku
a Jan obrátiv k sobě ostří, topořištěm se bránil, mnohé rány srážel a konečně jim s lidmi svými zbraně
pobral. A jda od nich byl v rukou okrvaven. Léta 1595 pozvav k sobě Veňka Korduli ze Sloupna, po
večeři před zámkem také naň půtku učinil, jej kříži kordu v tvář pod pravé oko udeřil a v hlavu
škodně touž braní ranil.

V starších letech byl mírnější. Léta 1614 jeda v noci na voze s čeládkou na Solec s dobrým
úmyslem se na Studence stavil, poněvadž byl pokřik, že by strýc jeho Jiřík Šťastný zabit byl. Přijel
k horním vratům, nalezl je zavřené a ponocné u nich ; i žádal jich, aby mu otevřeli, ale oni oznámili, že
nesměji pro Pavla úředníka. Tedy žádal, aby šli pro Pavla. Když Pavel přišel, Žádal Jan. aby bud
k němu vyšel, aneb mu otevřití poručil Tu on hned: „Přísahám Pánu Bohu, není mně možné a nepustím!**
Tak on jede k druhým vratům dolním, opět ho žádá, aby ho tam pustil, ale on opět ho nechce pustiti.
Tu řekl Jan k Janovi kucnaři : „Otevři, nebo ten zámek sraŽ, ať mohu do dvora vjeti.** Když kuchař
otvíral vrata, zůstalo mu kus prkna v hrsti. Tu Pavel na ně čeládku volal, křiče: „Vzhůru, vzhůru,
čeládko!** Vida Jan, že by dobře nebylo Pavlovi, řekl: „Pavle! nedal jsem ti k tomu jak živ příčiny,
Že na mě čeládku svoláváš, avšak se Boha dokládám, že na nic zlého nejedu, než abych přezvěděl, jestli
strýc můj mrtev, a ani špendlíku u sebe nemám** I odjel na Solec. 1 )

Po Janovi (ý 1616) zůstali z dvojího manželství synové Bedřichy Vilémy Jiříky AJ ar kvarty Jindřich ,
Zikmund a dcery. Nejstarší syn Bedřich ujav Krnsko učinil 1 1617 se vdovou Maryjí ze Solhanzu,

macechou svou smlouvu, protože se ohlásila, že dítky její na větším díle malé jsou a od Žádného pilněji
a lépe než od vlastní mateře vychovány býti nemohou, že by je tedy k sobě do budoucího obydlí přijala,
kdyby jí na vychování dítek to, což slušného jest, ročně vydáváno bylo. I slíbil Bedřich, že jí bude
vydávati na stravu, šatstvo, všelijaké potřeby a na chování preceptora 400 kop míš., 20 korců žita,
3 věrtele hrachu, 3 věrtele ječmene Boleslavské velké míry, a to do Boleslavě dodávati; a jestli by
v Dokezských lesích dříví koupila, že jí odtud ročně 40 sáhů do jejího obydlí v Boleslavi přiveze
a k tomu půl kopy starých slepic pošle. 2 )

’) Reg, Vom. sondu. 2 j DZ. iqi J 17.

KRNSKO ZÁMEK.

3 í >7

Bedřich jsa praporečníkem pod plukem hrab. Šlíka, zabit byl léta 1618 od svého lejtenanta.
Vilém brzo potom zemřel, naplniv věku svého 16 let, 1 ) Tak zůstali potom tri poslední. Léta 1636 došli
Jindřich a Zikmund let svých a poděkovali bratru Markvartovi z poručenství. 2 ) Ujal potom Markvart
Krnsko, Jindřich seděl na Jíz. Vtelné a Zikmund držel Šolce. Ze živobytí Markvartova jest známa
tato událost:

Roku 1632 na den sv. Vavřince poslal Markvart Vančura služebníka svého do Vtelna, dada
žádati Jana Purkarta Korduli ze Sloupna po třikráte, aby k němu k obědu přijel, což tento také učinil
a na Krnsko pěšky přišel. Po obědě chtěje zase Jan domů jiti, s Markvartem se rozžehnal. Alle když
mezi tím šel ze zámku a již na dvoře byl, tu Markvart za ním s vytaženým kordem běžel; což vida Jan
a věda, jak těžce všelijaké rvačky zapověděny jsou, napomenul ho, aby se pamatoval, co, čím neb na
to-li jest jeho zval, aby měl nad ním nějakou výtržnost provésti. Ale Markvart na takové napomenutí
nic nedbaje, přece na něj kordem dobytým sekal. Tu Jan, nechtěje býti zavražděn, bránil se, protivníku
svému zbraň podskočil a z rukou vydřev řekl : Kdyby tak o zdraví jeho stál, jako on o jeho zdraví stojí,
že by mu jeho Život, maje jej v svých rukou, odníti mohl, však pamatuje na řád a právo, že jemu
uškodili nechce, nýbrž jeho napomíná, aby sobě pokoj dal. Mezi tím Kordule dále svou cestou jiti počal,
tu však s jiným kordem vytaženým Markvart za ním běžel, na něj bodl a sekal, tak že se mu podruhé
brániti musil, kord vydřel, pryč ním hodil, polámav při něm kříže. Opět napomínal Kordule, aby pamatoval
co činí a že jemu na zdraví jeho, maje jej v rukou, škoditi nechce. Tu sobě Markvart ještě třetí kord
prinésti rozkázal a znova na Jana bodl a sekal. Když pak mu uškoditi nemohl, Jindřich, bratr Mark vartův,
a čeládka jich zbraně své dobyli a někteří pozadu přiskočíce na zem jej porazili, bili a kord mu odňali.
Když pak Kordule zase na nohy přišel, tu po něm opět jeden služebník Krnských kordem bodl; tu
Kordule nemaje nic v hrsti, toliko terciolou, ze kteréž před tím Markvart na něho vystřelil, se zamítal
a rány srážel. Pod tím Jindřich pozadu k němu přiskočil, tu terciolu vydřel, jeho ní v hlavu udeřil, až
stroj, též i hlavně zvláště letěla, jakož pak i hřídele jak od kola tak od kohoutku jemu do hlavy vrazil.
Po té ráně Kordule na zem padl a za mrtvého odtud vzat byv, na vůz vložen a pryč vezen. Přes tuto
hrubou ránu se přece uzdravil.

Když potom Markvart bezdětek zemřel, rozdělili se léta 1650 bratří jeho tak, že každý dostal
polovici zámku, dvoru a vsi Krnska a polovici Pětikozel. 3 )

Jindřich Heřman, držitel prvního dílu ženat byl s Maří Majdalénou Fořtovnou, s niž zplodil
několik synův a dcer. Z těch někteří zemřeli v mladých letech jsouce ve službách vojenských, a piři smrti
otcové, jenž zemřel léta 1682 dne 15. října, zůstali synové Bedřich Ferdinand a Jindřich. Onen jsa již
při letech, uvázal se v poručenstyí nad bratrem mladším, a poněvadž máti, neučinivši smluv svatebních,
svého řádného opatření nemě!a ř a v té příčině místo držících se dovolávala, nařízena jest k porovnání
jich komise, která (r. 1683) paní 3000 kop míšeňských ze statku přisoudila. 4 ) Léta 1684 pak došlo k dělení
mezi oběma, při čemž dostal Bedřich za díl půl zámku Krnska, dvora a vsi, půl Pětikozel a čásť Krásné. 5 )
Jindřich dostal za díl ve Vtelně sídlo, které nebožtík otec z kamene a dřeva postaviti dal, dvůr a ves., a ves
Řehníce. Dům v Praze byl společný oběma. 6 ) Bedřich Ferdinand dal 1. 1670 přeliti zvon do Podkrnska.
Sloužil 1 . 1683 v císařském vojště proti Turkům a uherským rebelům, od nichž nějaký čas byl držen v zajetí.
Stav se radou soudův dvorského a komorního, prodal svůj díl Krnska Františkovi Karlovi, držiteli druhé
části (r. 1689), a tak oboje díly zase v jedno sloučeny. 7 ) Bedřich podržel dvůr ve Vtelně po bratru zděděný,
jejž léta 1703 prodal. Na druhém díle seděl Zikmund, jenž měl z manželství s Kateřinou z Řehníc tři
syny a dceru Annu Františku a Polyxenu. Anna ujala léta 1661 poručenství nad bratřími a sestrami,
když otec zemřel. Léta 1665 ujal se ho Jan Jindřich y nejstarší syn, když pak potom zemřel, převzal
poručenství léta 1672 druhý syn Vilém Josef \ ale když ten rozum ztratil, dáno poručenství neid ním
a Františkem Karlem mladším bratrem léta 1675 strýci jich Jindřichovi. Ale již léta 1676 došel František
let svých a sám se Krnska ujal. 8 ) Tento František koupil léta 1689 první díl Krnska a držel potom celé
Krnsko. Z manželství svého s Eleonorou z Řehníc měl syny Jana Vácslava a Františka Karla ml. Tito
učinivše léta 1713 obyčejnou přísahu věrnosti, rozdělili se potom tak, že onen obdržel Krnsko, těmto pak
Slabec. Jan Vácslavj prodav 1. 1726 Krnsko Josefovi Františkovi hraběti z V rbna 9 ) prodal potom i dvůr
Mladoto v léta 1733 k panství Stranovskému.

Nový pán přikoupil také Řehníce a zůstavil Krnsko potomkům svým, kteří je do konce minulého
století drželi. Koupil je tehda Vdcslav hrabě ze Spor ku , c. k. tajný rada, jenž byl ve mnohých veřejných

‘) Bílek, děje kouř. 2 ) DZ. 145. J 11. ®) DZ. 73. F 26 — H 6, reg. kom. soudu. 4 ) DZ 116. H 7, 398. H 8. 5 ) DZ. 76. S 24

•) DZ. 76. Ku. 7 ) DZ. 400. N 17. ■) DZ. 113. M 33, 115. D 3, F 13, 478, E 1. ®) DZ. 499. E 30.

5 °’

368

TVRZE V OKOLÍ STRÁNOVA.

Zámek v Horkách.

službách platně potřebován a léta 1804 zemřel, Mladšť syn jeho Leopold , c. k. tajný rada, komorník, nejvyŠŠÍ
sudí dvorský a strážce koruny České, držel po otci Krnsko a zemřel léta 1841 jsa neženat. Krnsko dědil
po něm synovec Jan Józe/, jenž zemřel léta 1S50, js;a nadporučíkem v c. k. armádě. Následoval po něm
nejstarší syn Edvard (nar. 1828). Týž držel Krnsko do léta 1869 a pak nastoupil v držení synovec jeho
ze sestry Eugen hrabě Vratislav z Mitrovic.

TVRZE V OKOLÍ STRÁNOVA.

STRAŠŇOV.

ihozapadně ode vsi Strašňova jest tvrziŠtč zvané od lidu
K Ryskvice. Stávala tu tvrz snad jen dřevěná, vůkol a vůkol
obklopená vodon, spojenou s rybníkem Jordánem Byla-lí
to tvrz vladyk Strašňovských, není nám známo. Léta 1297
připomínají se Ctibor, Odolen a Soblslav ze StraS nova. l * )
Cásť vsi patřila potom ke Stránovu a Část’ k Boleslavi. Léta 1450
zapsal Jindřich z Michalavic nápravu v Strašňove s příslušenstvím
Vaňkovi Dluhoši takovým způsobem, aby k zámku Boleslavskému
se samostřílem sloužil anebo panoši za sebe poslal. a j

řehníce.

tato zanikla tak brzo, že se v zápisech 16, století již nepřipomíná.
Odtud pocházeli Vančurové z Řehníc, o jichž počátcích však nic
známo není. MikuldS z Řehníc sloužil 1 . 13 19 pánům z Michalovic. * *)
Léta 1360 koupeny role nějaké u Řehníc k faře Strenické. Léta 1377
žil Budík a 1 . 1381 Zdeněk z Řehníc . a ) Tento jest bezpochyby totožný
se Zdeňkem Lalou, jenž žil léta 1400 a jehož bratr byl napřed fa-
rářem v LuŽci a od léta 1400 v Čáslavi. 3 ) Zbyňka z Řehníc koupila
léta I414 plat v Chlumíně. Léta 1438 prodali Jan Smutek z Řehníc
a Petr Hoch odtudŽ plat na dvoře Řehnickém, není však na jisto
postaveno, zdali se míní tyto Řehníce. 4 5 ) Léta 1448 připomíná se
Vančura z Řehníc, jenž byl ve vojště Poděbradském před Prahou. 6 )
Čásf jeho Řehníc připojili potomci jeho ke Krnsku, když je koupili,
ostatek zůstal při Bezně a byl potom statkem pozemským a při-
pojen jest léta 1726 také ke Krnsku. 6 )

Nedaleko Kmska jest ves Řehníce, v níž také tvrz bývala
Na jejím místě postavena později sýpka a byt pro polesného. Tvrz

*) Reg. II. 746.

*) Rozpravy společností přátel starožitnosti českých III. 84.

*) Tab. vet. 49.

’) Borový, lib. erect. I. 23, acta jud., arch. č. II. 342

*) Mannal v arch. kapitul.

4 i Rel. tab. IL 112, 187.

5 ) ČČM. 1827, III. 8(.

tf ) Podrobněji v místop. bibl. VIT. 128.

BRODEC ZÁMEK.

369

Velké Horky, jak vypadaly ještě r 1846.
(Ku str. 384 Dle soudobé rytiny.)

ČEJKY.

ezi Kmskem a Strenici jest mlýn Podčejky. Nad ním vy-
píná se sirá?., 22 niž yidéfi nepatrné zbytky bývalého
kostela sv. Kateřiny. Nacházejí se na konci ostrohu, který
tak vypadá, jakoby tu byl starý nějaký kostelec, dvěma
přikopy od planiny oddělený. Ve 14. století na prostore mezi oběma
příkopy postavili tvrz tak, že rozdělili prostoro tu na dva díly,
menši pro věž a větší pro dvorec. Dnes tu ovšem není ani památky
po bývalá tvrzi.

Podací kostela rozděleno bylo mezi držitele Horek, ECrnska,
Málková a Čejek lak, že každému patřila čtvrtina. Proto lČta 1354
Jošt a Jeniš z Čejek, léta 1360 Diviš a léta 1364 Vlach ;í Čejek
jeo Čtvrtý hlas našil, Znenáhla doSjo ke slučování hlasů a n aposled
zůstaly jen dva, Horecký a Krnský. ') Od léta 1388 nikde; se ne-
vyskytují vladyky Čeječtí; statek jejich přikoupen ke Bro-dcům a
viadyky Brodečti drželi odtud čtvrtý hlas podací. Jan starší z Brodec
slíbil léta 1406 faráři na Čejkách, že mu bude desátky dávnti z po-
pluží svých na Horkách a Čejkách.*) Léta 1439 patřilo popluží na
Čejkách k Horkám.®)

BRODEC ZÁMEK.

a pokraji údolí Jizerského a výšiny odtud zvolna k východu se zdvihající rozkládá se městečko
Brodec. Proti němu přes Jizeru jest na boku výšiny, která se tu přímo k řece sklání, ves Horky,
. vyplňujíc dílem debři pivovárem a některými staveními panskými, dílem oba svahy této rokle.
Na nej vyšším místě k severu stojí kostel asi v 18. století postavený; poloha jeho na vysokém vrchu
nasvědčuje tomu, že starší kostel, který tu býval, zřízen byl jako kostelec. Pod ním stojí na výstupku
téže hory zámek, nové stavení, ale na místě bývalé tvrze postavené, jehož úprava moderní ukazuje na
dobu novější. V severovýchodním rohu stavení zámeckého, jež má hlavně dvě křídla, jedno k západu
a druhé k jihu vybíhající, stojí Čtverhranatá věž také s novější úpravou, ale přece starobylejšího rázu nežli

*) Lib. conf. *) Acta jud. *) Staré knihy Běl ská.

370

BRODEC ZÁMEK.

zámek. Kryta jest nízkou střechou (jako v Košatkách) a lucernou. Soudíc podlé horních oken ve věži,.
poslední svou úpravu obdržela v týž čas jako věž v Hrušově stojící.

Tvrz Brodecká postavena byla v nynějších Horkách, poněvadž tu byla na příležitém místě
a blízko farního kostela; vsi pak, která znenáhla pod tvrzí vznikla, říkalo se podlé starého místního
pojmenování Horky. Léta 1346 připomíná se Pešek , syn Fráfikův z Brodce, a v letech 13^7 — 1362 držela
Brodec Zdeňka , vdova po Albertovi z Měcholup. Po ni následovali léta 1368 Mikuláš z Rokytovce a bratr
jeho Milota, farář v Roždalovicfch. Léta 1373 drželi Brodec Zdeněk a Milota , nezletilí sy inové Zdeňkovi,
jsouce pod poručenstvím. ') Milota seděl na Brodci ještě nedlouho před 1 . 1388 a prodav jej usadil se na
Chotěticich, kdež před 1. 1406 zemřel. 2 ) Nástupce jeho Hrzek z Brodce připomíná se v letech 1387 — 1395
v rozličných soukromých pamětech, držel také dům na Starém městě Pražském a zemřel před 1. 1404. a )
Synové jeho Ješek starší a Ješek mladší připomínají se v letech 1404 — 1415 jako páni podací kostela
Brodeckého, držíce ke Brodci také popluží ve Velkých Horkách a Čejkách. 4 )

Zboží Brodecké, jak se zdá, koupil Aleš Škopek z Dubě , pán na Dražících. Zdá se to vysvítati
z jistého zápisu, podlé něhož tu koupen léta 1418 plat pro kaplanství v Kostelci nad Labem. 6 ) Později
následoval Jan z Obřistvi seděním na Brodci nebo Brodcích, jak se od té doby rádo říkávalo. Připomíná
se v pamětech 1. 1426 — 1433. 6 ) Nástupce jeho (syn?) Smil spečetil léta 1436 zápis a smlouvu, kterou
učinili Boleslavští se svými pány, a léta 1440 byl na sjezdě Nymburském. 7 ) Zemřel před 1. 1451, zůstaviv
syna Jana. Tento prodal 1 . 1451 průhon při Brodcích Milotovi z Hrušová. 8 ) Léta 1457 měl při s Bohuňkem
z KlinŠteina f jemuž byl n. Smil zápis učinil na Brodci a Hrádku. B ) Byl to bezpochyby zápis na poručenství
a podlé něho vešel bezpochyby i Bohuněk v držení Brodce, když byl (tuším) Jan v mládí zemřel. Roku 1463
měla tu vdova jeho Barbora věno své na dvou mlýnech, a Brodec držel tehda Hynek Skalský z VoldŠteina. ,0 )

Později seděl na Brodci Vdcslav Hrzán z Harasova. 1 ') Jeden z jeho nástupců, totiž Petr Beřkovský
z Sebířova } prodal Brodec zámek, dvůr poplužný, městečko, ves Horky a platy na cizopanských lidech
Albrechtovi z Rychnova , od toho pak jej koupil 1 . 1505 Mikuláš Vančura z Řehníc a na Krnsku. ,2 ) O tomto
pánu již na str. 149 a 361 vypravováno. Brodec dostal za díl syn jeho Jifík i který koupil (léta 1535)
Krnsko a později také byl pánem na Valečové. Zemřel léta 1553. Když se léta 1554 synové jeho dělili
(viz str. 119), dostal Mikuláš za dil zboží Brodecké. l3 ) Tento zastavil léta 1559 ves Horky s mlýnem
Dubským jinak Starým Vojtěchovi Kačko vi z Kačína u ) a později (asi r. 1561) prodal i Brodec Vojtěchovi
a Petrovi bratřím Kaplířům ze Sulevic } kteří také Horky od Vojtěcha vyplatili. !& ) Tito učiinili úředníkem
Jana Osterského ze Sulevic, člověka od pěsti. Týž na př. tloukl léta 1573 hlavu člověka z Chotětova,
jsa na Staré rychtě v městečku Brodcích. ,B ) Petr, jenž držel později Brodec sám, zemřel léta 1576
a pohřben v kostele Neustupovském. Syn jeho Albrecht Zdeněk došed let svých, požádal 1. 1587 mateř svou
Elišku z Malovic, aby jemu a bratru Vojtěchovi Vácslavovi postoupila statek otcovský Broclec se Struhami
přikoupenými. I učinila to máti na jisté výminky. ,7 ) I oženil se potom s Markétou z Rehnic, jíž léta 1590
na zboží Brodeckém věnoval. Bylť tento pán muž literně vzdělaný a jemnější mysli než mnozí jeho
sousedé. 18 ) Když léta 1596 před časem zemřel, zdědil po něm Brodec bratr Vojtěch Vdcslav , jenž byl
urputnější mysli. Na jaře léta 1600 přijel na grunty Hrušovské na pole, kdež Sára, děvečka Gotfryda
z BerbistorfUj pšenici zrostlou přižínala, tu se za ní, když před ním utíkala, honil a dostih ji, koněm
potřel a potlapal. Když pak Gotfryd k němu času večerního na Brodec přijel, tu jej, aby se s ním pral,
pobídl a rapírem naň bodl. Léta 1601 zase přišel s nemalým počtem lidí, kteří měli dlouhé a krátké
ručnice, na grunty Hrušovské ke dvoru Zabrodeckému a tu ssed s koně, čeledi vrata obstoupiti poručil
a sám přes hradbu do dvora vskočiv, Jíru Srba pacholka, čeledína svého, s klisnami na gruntech Hrušovských
po zápovědi zajatého, z toho dvoru vyzdvihl a pryč odvedl. ,s ) Snad svou sílu osvědčil, když; se stal později
nej vyšším nad regimentem knechtův. Oženiv se s Mandalenou z Údrče, věnoval jí (r. 1600) na zboží
Brodeckém, 20 ) ale před tím byl si od Anny Údrcké z Bílé 10.000 kop grošů českých na Jtaplacení dluhů
n. bratra svého vypůjčil, ve kterých penězích jí léta 1599 zboží Brodecké zastavil. 21 ) Zdali on je pak
vyplatil, anebo jeden z jeho nástupců, není známo. Léta 1611 prodal Vojtěch zámek a městečko Brodce,
vsi Horky, Písek a Struhy a dvůr poplužný Radimice Vácslavovi mladšímu Kaplíři ze Sulevic a na Semči,
jenž na něm Elišce z Bílé, manželce své věnoval. 22 ) Léta 1620 učinil se účastníkem vzpoury, pročež polovice
statku svého odsouzen jest. Statek jeho všechen zabrán a prodán léta 1623 cizozemci Matyáši z Klaršteina,
c. k. radé a dvorské komory sekretáři. n ~ A )

*) Reg. IV. 189, lib. conf. 2 ) Lib. erect. V. 127, XII. 19. DD. 13. f. 41 — 44, lib. couf. Tomek, Zákl. I. 115. 4 ) Manual arch.

kapitul. 4 ) Lib. erect. X. 102. fl ) DD. 3, str. 176, arch. č. III 507 ’) Arch. č. I. 249, kniha fary Bélské. *) Rel. tab. II. 220. B ) Viz

dějiny Hrádku na str. 363. ,0 ) Lib. erect. XIII. 62. n ) Arch. č. VII 493. **) Dl. 4S. A II, Paprocký, o st. ryt. 196. IS ) DZ. 55.

C 30. M ) DZ. 67. B 12. 15 ) DZ. 14. L 38. 87. E 7. 16 ) Reg. kom. soudu DZ 68. P 16. I8 > DZ. 25 D 11. JireČkova Rukověť I. 337.

I9 j Reg. kom. sondu. 20 ) DZ 129. F 8. 2I ) DZ. 174. A 24. * 2 j DZ. 136. B 2s, 18S. K 23. i3 ) Bílek, děje konf. DX. 153. E 13.

HRUŠOV TVRZ.

37i

Nový pán obdržel léta 1630 z říšské kanceláře stav rytířský starodávných rodin pro sebe a zetě
své Hartmanna a Papazoni. *) Onen byl manželem Elišky Doroty f která léta 1651 pozůstalost otcovskou,
totiž Brodec, Hrušov, Údéšice, Velký Paleč, Budenice a dům na Malé straně Pražské ujala.®) Později
drželi Brodec bratři František Kryštof a Volf Theodor Hartmaymové z Klarš terna, kteří se o něj tak rozdělili,
že onen měl Brodec, tento Hrušov. Když onen léta 1665 zemřel, upadnuv v Brodci do studně, uvázala se
v Brodec napřed vdova Maryje, rozená z Kuefšteina, později Volf Theodor (r. 1667) byv místodržícim za
poručníka ustanoven. 3 ) Synově František Maximtlian a František Bohuchval drželi Brodec společně
k dílům svým, které měli na Benátkách, ale poněvadž se statek Brodecký děliti nemohl, ujal jej 1 . 1682
František Maximilian sám, ale prodal jej již léta 1684 Polyxeně Eusebii z KlarŠteina rozené v. Scheidlern . 4 )
V rodě Hartmannův zůstal Brodec až do vymření. Poslední z nich František Mikuláš postavil léta 1734
nynější kostel a, jak se zdá, dal také zámek upraviti asi tak, jak se spatřuje. Zřídiv posledním pořízením
špitál pro chudé, zemřel léta 1738. Dědičkou byla sestra Polyxena ovdovělá Desfours. Syn její Maximilian
prodal Brodec a Horky hraběti Christianovi Filipovi Cla?n Galasovi (f r. 1805). V držení rodu toho zůstal
Brodec přes třicet let a pak přešel v držení hrabal z Nostic

HRUŠOV TVRZ.

everně od Brodce a Horek na pláni mezi úrodnými rolemi leží ves Hrušov, nad níž
vyniká vysoká věž čtverhranatá, daleko široko viditelná, kterou by cestující zde
neobeznámený snadno za věž kostelní pokládal. 5 ) Ale tato věž jest zbytek bývalé
tvrze a vzácná památka z družiny véžovatých tvrzí, jichž se zachovalo poskrovnu.
Stojí v severozápadním rohu dvoru poplužného a vyniká zdivém svým až do pátého
poschodí. Na třech stranách obklopují ji stavení a zahrady, čtvrtou obrácena jest do
dvora. Do přízemí, v němž upravena světnice, jest malý vchod. Druhý čtverhranatý
vchod nachází se nad zemí a proto udělány jsou k němu schody dřevěné; upraven
jest úplně způsobem novějším. Odtud se přijde zase do světnice a po schodech do
horních poschodí. Všude jsou zřízeny světnice pro dvorskou čeládku. V pátém
poschodí, které má zvenčí okna ozdobná a nahoře do polokruhu sklenutá (jako na
věži v Horkách nedalekých), bývalá velká světnice, ve kteréž, bývaly někdy malby.
Balbín a po něm Beckovský vypravují, že před Švédskými válkami vyobrazena tu
byla bitva mezi křesťany a pohany, ve které bojoval báječný Bratřimil z Hrušová, též i jiné hrdinské
činy vladyk Hrušovských, mezi nimiž se i to nalezlo: Když Jan král český v Průších s pohany válku
vedl a jeden jeho zástup od nepřátel obklíčen byl, téhož zástupu praporečníkovi pravá ruka, v níž praporec
držel, uťata byla. I vzal on ten praporec čerstvé do levé ruky, ale když i tu ztratil, do úst jej vzal a tak
dlouho držel, dokud lid český k pomoci nepřispěl a zástup téměř již ztracený z nebezpečenství nevysvobodil.
Ten praporečník, z rodu Hrušovských pocházející, velice byl od krále chválen a bohatě obdarován.®)
Z této sině udělán jest nyní holubník.

Věž Hrušovská postavena jest z drobného kamení, ale rohy její sešíleny byly Štukovím pískovým,
jak vidéti tam, kde omítka opadla. Pozoruhodno jest, že je posud ve věži málo oken, v každém totiž
poschodí na jedné straně po oknu a jen nejvýše po dvou. Zdi tohoto stavení, ač hrubé, před lety mívaly
nebezpečné trhliny, které nyní jsou zadělány. Pokryta jest věž střechou a krovem s valbami a nejvýše
jest lucerna.

Druhá tvrz stávala několik set kroků severovýchodně ode vsi na ostrohu strmém mezi Jizerou
a vodotečí hlubokou (Čertůvkou). Spatřují se tu ještě náspy a příkopy. Tvrz tato, jak se zdá, byla starší,
a tvrz ve vsi založena teprve v 15. století, ne-li později. Lákavá jest domněnka, Že ji a jiné věže okolní
stavěl Staněk, kamen nik Pražský, týž, kterýž postavil léta 1505 věž na Velkých Horkách.

Jako byly dvě tvrze v Hrušové, tak i kvetly v 16. století dvě rodiny z Hrušová pocházející,
rodem i štítem se lišící. Hrušovští z Hrušová nosili štít polovičný, jehož pravá polovice zase napříč na

') J*U§. registra. a ) DZ. 478. A 4. 3 ) DZ 1 1 4. J 23, K 23. DZ. 397. H 24, J 4. Pomůckou: Hebeťs Borgen V. 240.

'*) Balbín, Epitome II. c. 10, Beckovský, I. 190.

372

HRUŠOV TVRZ.

dvě polovice rozdělena byla. *) Voděradští z Hrušová měli Štít, v němž od pravého horního rohu k dolnímu
levému položen byl pruh, nad kterýmž vynikala půl lilie; nad helmicí pak mívali dvé křídel složených,
přes něž týž pruh jako ve štítě položen jest. 2 ) Poněvadž tito byli ke konci 15. století osedlí v Chrudimsku
a potom v Čáslavsku, a Hrušovští ještě v 16. století na Hrušově seděli, láká domněnka, že Voděradští
seděli napřed na Hrušově a po nich následovali Hrušovští, ač není vyloučena možnosť, že tu přebývali
vedlé sebe na dvou dvorcích a Voděradští dříve se vyprodali. Léta 1346 připomínají se Bohuněk a Řehnik
bratří z Hrušová ne-
známého rodu. 3 ) Není
jisto, zdali odtud po-
cházel Mikeš Stírek,
jenž se psal z Hrušo-
van a 1. 1388 kostel
Brodecký platem ve
Sovynicích obdařil. 4 )

Matěj Stě pa z Hru-
šová, odjinud ze Ští-
tar, byl 1. 1396 purkra-
bí na Častalovicích. * 6 )

Na Hrušov dostali
se potom předkové
Hrušovských z Hru-
šová. Praotcem jich
byl Milota z Rudče,
jenž se v letech 13O4
až 1401 připomíná.

Potomky jeho (aneb
snad bratřími) byli
AHlota z Hrušová a
je tiich z Rudče. Onen
se tak nazývá 1 1405,
jsa svědkem, připo-
míná se pak v mno-
hých zápisech sou-
kromých až do léta
1418. 6 ) V následují-
cích dobách žili bratří
Milota a jetřich , z
nichž onen se připo-
míná často v letech
1427 — 1470, nazývaje
se ke konci Života
svého Milotou star-
ším; léta 1440 byl na
sjezdě Nymburském
a léta 1451 koupil
od Jana z Brodce
průhon, aby tu mohli

Věž v Hrušově

Hrušovští svá stáda
honiti. 7 * * ) S ním se
připomíná léta 1440
na sjezdě Nymbur-
ském Vaněk z Hru -
šova, a ješek a Petr
odtudŽ byli léta 1448
ve vojště Poděbrad-
ském při dobývání
měst Pražských. ®)
Petr žil ještě léta
1495.®) V letech 1470
až 1481 připomíná se
také Milota mladší,
jenž měl nějaké dě-
diny v Kouřimsku. 10 )
Rod Hrušovských se
tehda velice rozvět-
vil. Kromě bratři Ja-
na, Vácslava a Bedři-
cha (r. 1501), kteří se
zakoupili v okolí Vše-
tat a tu dlouho seděli,
připomínají se ještě
Jetřich, jenž 1 . 1501
Hrušov držel n ) a
jestli se nemýlíme,
nynější věž Hrušov-
skou postaviti dal, a
Milota . Ti oba drželi
zboží Hrušovské, ale
každý svou část
zvláště. ia ) Milota na
Hrušově dvoru po-
plužném, řeč. Nový
dvůr a dvořích kme-
cích před shořením
desk (r. 1541) Elišce
ze Vchynic manželce
své 250 kop grošů
českých věnoval. ,3 )

Jetřich zemřel nedlouho před rokem 1546 a v držení statku dostali se synové Hynek a Slastný
bratří 2 Hrušová. Ti přiznali se r. 1546, 23. února při obnovených zemských deskách, že po předcích
svých drží Hrušov tvrz, dvůr poplužní, ves, plat při městečku Brodcích, tamže jeden dvůr kmecí se šafránicemi,
břehy při Jizeře, s lesy na BrodeČtě i na Strašňovském, s dubím při lukách, se stráněmi lesu při Hrušově. 14 )

’) Paprocký, o st, ryt. 198. a ) Videti lze v Dobřeni. *) Reg. IV. 68g. *) Lib. erect. XII. ig. Avšak Milota psán byl 1 . 1406

také z Rušovan. 6 ) Lib. erect. X. 4. *) Lib. erect. V. 138. X. 102, rel. tab. II. 112. Vácslav z Hrušová přip. se 1 . 1405. (Arch. kapit.)

7 ) Knihy Pražské, rel. tab. II. 220, 347, 361, DD. 16. f. 75. *) ČČM. 1827, III. 8i, arch. č. I. 257. Arch. Roudnický, ,0 | Rel. tah.

II. 361. 382, 3 qo. M ) DZ. 43. D ig. la ) Již drive patříval dvůr jeden ke Hrádku nad Záraostím. (Rel. tab. II 208.) ,a ; DZ. L G 25 .

M ) DZ. 230. j 27 Z toho viděli, že jim patřilo také staré tvrziště.

HRUŠOV TVRZ.

373

Hynek starší bratr byl již tehda ženat s Veronikou z Močidlan, kteréž (r. 1546) 250 kop na zboží Hrušovském
věnoval. V pozdějších památkách (zvláště tytulárích) se již nepřipomíná. Bratr jeho Šťastný oženil se
s Eliškou z Močidlan, jíž věnoval na zboží Hrušovském a učinil (r. 1554) poručníci dětí svých a dětí bratra
Hynka zemřelého. Potom prodal Nedonice a Ovčáry roku 1559 Mikuláši staršímu Vančurovi z Rehnic
na Jiřících, přikoupil však za to roku 1577 dvůr poplužný ve vsi Kovanci od Mandalény Hradecké

ze ClicebuzQ. *)

Nástupce Šťastného Ondřej z Hrušová odkázal zboží dceři své Majdaléně, jež byla vdána za
Gotfryda z Berbistorfu , a jemu též v dluhu 100 kop zboží Hrušovského postoupila. Od zboží Hrušovského
prodala roku 1601 dvůr v Kovanci osadě záduší sv. Michala v Starém městě Pražském. Po smrti Majdalénině
oženil se Gotfryd podruhé, pojav Alžbětu ze Štampachu. Zemřel léta 1612 2 ) a Hrušov dostal se pak
bratřím jeho Ernfrydovi , Jiří Vilémovi a Rudolfovi z Berbistorfu. Ti prodali zboží Hrušovské léta 1608
dotčené Alžbětě Berbisiorfové ze Štampachu , totiž tvrz Hrušov, dvůr poplužní s rolemi, pivovárem, ovčárnou,
kovárnou, vinicemi, štěpnicemi, řekou Jizerou, ves, krčmu v Brodcích, dvůr slově Zábrodecký atd.

Alžběta, jež se ještě roku 1615 ve sbírkách sněmovních jako paní Hrušovská připomíná,
vdala se v druhém loži za Jana z Roupova a odkázala mu též všechen svůj statek. Odevzdání toto se
zajisté nestalo před rokem 1620, poněvadž by byl Jan Hrušov v pokutě ztratil, jakož mu skutečně vzat
jest statek Manetínský. Ale i potom, když mu léta 1626 provinění jeho odpuštěno, nemohl Hrušov
podržeti, poněvadž jako horlivý evangelík volil vlasť svou opustiti. Pročež vzdal Hrušov léta 1628
Jáchymovi staršímu Shvatovi z Chlumu na Nové?n Stranově tak, aby mu až do smrti jeho ročně 800 kop
míšeňských splácel. 4 )

Slavata byl tehda arciknížete Leopolda Rakouského válečnou radou, komorníkem a hejtmanem
Starého města Pražského, postoupil již léta 1630 tvrze Hrušovské paní Anně Arnoldové z Hyršova na
Brodci za 22.000 fl. uh Za doby a vlády této paní tvrze zdejší od vojska švédského tak spuštěna jest,
že se v ní již bydliti nemohlo, jak pilný Balbín ve svém výtahu dějin českých svědčí. Statek Hrušovský
v 17. století se dostal Hartmanům z Klaršteina a připojen k statku Brodeckému.

') DZ. 13. F 26, 19. K 7. a ) Reg. kom. sonda. 3 ) DZ. 136. H. 15. *) Bílek, děje konf.

Pfidorys vrchu Kuncberka: a) býv. zámek, b) myslivna.

Hrady a zámky České X.

51

Zámele v Klínci

KK1NEC A KUNCBERK.

everně od Nymburka jest městečko Křinec, *) položené v rovině mezi dvěma horami,
z nichž jedna slově Chotuc a druhá Kuncberk. V městečku nachází se zámek,
postavený od Augusta Pavla hraběte z Morzina, pána uměni milovného, stavení
o dvou patrech pravidelného základu a takového též rozdělení, jak se dříve stavělo
(ke konci 17. století). V starších dobách bývala ve Křinci tvrz, která byla v 16. století
pustá. Léta 1575 připomíná se hrad pustý při městečku Křinci s příkopem a štěpnicí,
která v tom příkopu jest. Dnes po tom všem není ani potuchy; i zdá se, že tvrziště
se zemi srovnáno při postavení nynějšího zámku.

Severně od Křince v neveliké vzdálenosti vypíná se vrch Kuncberk, porostlý
křovinami a stromovím. Za dob dřívějších bývaly tam upraveny pěkné procházky,
sedadla, altánky, i kuželník tam nescházel. Vše to zaniklo pro netečnost majetní ků.
Pěšiny zarostly travou, křoviny se na nich rozplodily a poslední altánek, s něhož byla
vyhlídka ke Krkonošům, v zimě léta i8go — 1891 rozbourán a za staré dříví prodán.

Na vrchu tom založen jest v 15. století hrad, z něhož nic jiného nezbylo, než mohutné náspy
a hluboké příkopy bahnem a stojatou vodou naplněné, které hradiště skorém v kruhu objímají, a sklepy.
Jest podívaná na tyto příkopy, jimž v krajině daleko široko není rovno. Hrad tento v 17. století již
spustí. Léta 1638 praví se, že tu byl „zámeček ve spodcích od kamene, k vrchu od dřeva vystavěný,
příkopy obehnaný, již pak pobořený, z kteréhož kamení při dvoře Křineckém pivovár se sladovnou,
s spilkami a prostřed něho štoček pro bydleni vrchnosti se třemi pokoji a některými komorami suchými
a vespod marštalemi jest vystavěn . u V téže paměti mluví se též o třech sklepích při zemi na chování
vína. Ty se ještě zachovaly a k nim jsou též šíje a menší oddělení

Nějaký Čas bylo pusto na Kuncberce a jen tu byly dvě chalupy, v nichž lidé pro opatrování
vína ve sklepích složeného bydlívali. Dotčený Pavel z Morzina postavil tu v druhé polovici 17. století
zámeček nový. Bylo to stavení osmihranaté pod jedno patro se čtyřmi vykuši ve střeše a vížkou, jež
postaveno bylo z opukového kamení a pálených cihel. Přízemí bylo hmotné, z kamene; na něm na zdech
byl rám dřevěný a v něm kostra celého prvního poschodí taktéž dřevěná a pečlivé obezděná na způsob

') Pomůckou: A. Stiftra popis Křince.

KŘINEC A KUNCBERK.

375

hrazděných stěn. V přízemi byla síň s výklenky a malbami na stropě, okolo níž byly tři místnosti, totiž
kuchyně s velkým krbem, dvě světnice a komůrky. Ze síně se šlo po schodech ze dvou stran vedených
a nahoře se spojujících do prvního poschodí, kteréž obsahovalo síň, tři světnice a komoru. Síň překvapila
každého, kdo vstoupil, dílem svým malířským a štukovým. Nacházela se tu uměle a perspektivně
malovaná sloupoví (libůstka 17. a 18. věku), též zříceniny dílem povypoukle vypracované, dílem malované,
a koneCne výteCne malované krajiny, které klamaly pozorujícího, Jakoby se díval do dálky. V Jedné
světnici k jihovýchodu položené byl též krb, ozdobený erbem Pavla z Morzina a jeho manželky. Ze síně
šlo se po schodech pod střechu a odtud do vížky, v niž také byla malba Jupiter sedící na orlu, z jehož
pysku sršely blesky.

Schaller na2ývá ve své topografii Kuncberk nádherným zámkem, a léta 1818 za rytíře Šimona
M. Bethmanna byl Kuncberk tak opraven, že se v něm bydleti mohlo. Později tu konány obžínky.
V posledních desetiletích vrchnost Kuncberk úplně zanedbala. V dolní síni skládaly se seno, sláma, v jedné
světnici měli přes zimu bažanty a koroptve, v druhé po celý rok výra. V horní síni sušíval se chmel, při
Čemž malby neustále otloukávány. Brzy zapřána okna prkny, místnosti spustly, až tomu v zimě r. 1890 až
1891 náhlým sbouráním konec učiněn. Zůstala tu hromada rumu nepříliš pečlivě srovnaná, špatnou travou,
bodláčím a kopřivami porostlá. Naše století nazývá se osvíceným, ale hubí se v něm rychleji než
v minulých věcích.

Plán zámečku Kuncberka.

Jediné stavení na Kuncberce zůstalo, dům polesného. Ale ačkoliv ta nejkrásnější část spuštěna,
ač zanikly záhony květin, které tu bývaly, a cesty pískem posypané, přece jest Kuncberk posud ještě
místečkem rozkošným, kde příroda bujně a samostatně hospodaří. Když pak za doby jarní šeřík naplňuje
vzduch libou, omamující vůní a ptactvo zapěje, jest Kuncberk nejkrásnější, ukazující po smrti nejčilejší život. 1 )

Pokud známo jest, seděli na Křinci napřed vladyky z Valečova, jichž předkové drželi také
Zábrdovice Od l. 1378 připomíná se z toho rodu Jan , jenž podával kněze do Křince. ®) Bernart z Valečova ,
odjinud s Jablkynicy připomíná se v letech 1371 — 1402 v několika zápisech soukromých a nazývá sel. 1389
pánem na Křinci. Syř jeho byl Jan z Křince , jenž podával léta 1398 faráře do Křince a léta 1399 nacházel
se s jinými v jednotě panské. 3 ) Jan se připomíná při mnohých bězích soukromých a naposled léta 1437. 4 )
O jeho nástupcích není nic známo. Křince nabyl po letech Jan z Ronova , jenž se vyskytuje poprvé
léta 1453 mezi těmi, kteří opověděli Sasům. 5 ) Měl- li tehda Křinec, není známo; výslovně se nazývá
pánem na Křinci léta 1463,®) a od té doby navykli si potomci jeho nazývati se Křmeckými z Ronova.
Vymřeli teprve léta 1892. Janovi nestačila posavadní tvrz Konečka, i postavil si nový hrad, jemuž dáno
jméno Kuncberk nebe Kuncburk. Příčina toho pojmenování není známa, neméně i to, zdali se původně
nazýval Kunstrberk, pod kterýmž jménem se léta 1470 poprvé připomíná, 7 ) nebo je-li to jen chyba písařova.
Léta 1471 obdržel zápisem královským Mcely a oboje Studce, kromě toho získal drahně statků pozemských.
Léta 1480 žil, léta 1487 byl již mrtev, zůstaviv vdovu Majdalénu a syny Jiříka a Vikloryna. 8 ) Oba drželi

*) Podlé poznámek p. A. Stifira, od něhož pocházejí též vyobrazení ze vnitřku Kuncberka. 3 ) Srov. děje Valečova. * *) Lib.
conf., arch. Č. I. 61. 4 ) Arci. Č. ¥1.423, knihy Pražské. *j Arch. Drážďanský. •) DD. 16. f. 39. *) DD. 16. f. 204. R. 1483' Cun sten berk.
Arch. Č. VIII. 493.) 8 ) Arcb. Č. VI. 190, VIII. 469.

*

5

.; 7 'J KŘINEC A KUNCBERK

po otci společně (jak se zdá) Kuncberk a Roždalovice ;
oba zemřeli jednoho léta. Jestli ne mezi nimi, přišlo
k dělení mezi potomky, poněvadž Janova pošlosť
držela Kuncberk a Viktorynova Roždalovice. Jména
obou pánů čtou se v mnohých zápisech soukromých
i veřejných. Jiří zůstavil syny Jana , Petra , Viléma ,
Jindřicha , Albrechta a Zikmunda, z nichž někteří záhy
pomřeli. Jan jsa nejstarším, spravoval 1 . 1514 Kuncberk
a jiné statky. *) Později však, když přišlo k dělení,
držel Jan Ledce, Vilém měl Nepokojnice a Kuncberk
přikázán za díl Jindřichovi, jenž se léta 1525 ženil
s Markétou z Postupic, ale jí teprve 1 . 1541 na Kunc-
berce zámku a dvoru a vsi Křinci věnoval. *) Nemaje
jiných dětí kromě dcery Kateřiny, zřídil posledním
pořízením léta 1542 daným poručníky, aby k dobrému
dcery hospodařili. Manželce své vykázal byt na zámku
Kuncberce až do stavu změnění. 3 ) Zemřel léta 1559.
Manželka jeho Markéta měla krátce před smrtí jeho
rozličné soudy. Vilém Odkolek z Újezdce žaloval na
ni, že mateři jeho nechtěla vrátiti šest prstenů zlatých
zastavených, když je od ní vyplácela, a že o něm na
Kuncberce mluvila, že je lotr. Ještě léta 1563 poháněl
ji Jindřich z Donína z toho, že když Kateřina z Ro-
nova, dcera její, na smrtelné posteli ležela, panně její
služebné Marjaně Flašářce z Dolan klíče vzala, pak
odemkši truhlici zelenou, z ní vzala klénoty, čepce
a roušky. 4 )

Kateřina vdala se již před r. 1558 za Ja?ia purkrabě z Donína, 5 ) pán tento však zemřel nedlouho
před r. 1568 i s paní. Při tom shledalo se tolik dluhů, že statek nemohl býti udržen. Prodán tedy 1 1568
zámek Kuncberk s dvorem poplužným, městečko Křinec s tvrzí pustou a podacím, podací na Chotuci
a ves Seletice Janovi Kostomlatskčmu z Vřesovic 6 ) Tento zemřel nedlouho potom, a statky jeho Kuncberk,
Koporeč a Dlažim zdědilo pět jeho synů. Léta 1574 dělili se tito o pozůstalost otcovu, při čemž dostali
Karel a Jakub společně Kuncberk. Hned potom prodal Karel díl svůj Jakubovi. Jakub zapsal hned potom
statek Kuncberský manželce Anně Vřesovcové ze Sulevic, aby se v něj po smrti jeho uvázala. Poněvadž
se tak léta 1575 hned po zápise stalo,
není pochyby, že Jakub léta 1575
zemřel. 7 ) Anna pak prodala ještě
téhož léta Kuncberk Jindřichovi
z Valdšteina a na Dobrovici. 8 )

Zdá se, že po smrti Jindřichově
(f r. 1579) starší syn Vilém Vok dostal
za díl Dobrovici a mladší Heník Kunc-
berk. Tento zdědil později po bratru
Dobrovici a držel oboje panství, jak
již vypravováno. Léta 1598 věnoval
na Kuncberce manželce své Marii
Valdšteinské z Lobkovic. D ) Bylo již
o něm vypravováno, jako i to, že
statky jemu z pokuty zabrané dostaly
se v držení Adama z ValdŠteina. Tento
pán zemřel léta 1638, zanechav pět

DZ. 6. C 21. 2 ) DZ. I. B 14. 3 ) DZ. 13-

H 14. *) Reg. kom. soudu. 6 ) DZra. 231. C 20.

* DZ. 59. E 6. 7 ) DZ. 18. E 20, G 10 DZ. 88.

Lt 6. DZ. 62. C 27. 9 ) DZ. 128. F 26.

NOVY RONOV ZÁMEK

37 1

synů. Téhož roku stalo se rozdělení bratrské mezi
nimi. Jan Vtktoryn dostal kromě Komorního Hrádku
a Sázavy také Kuncberk zámek pobořený, městečko
Křinec s obydlím panským, zámek Nový Ronov a vsi
Bošín, Sobenice, Seletice, Košík, Tuchom, Hasinu,

Bříství, Podlužany a Zábrdovice. Statek tento prodal
léta 1650 Pavlovi hraběti z Morzina a na Vrchlabí. 1 )

Rodina tato jsouc dlouhá léta v držení Křine-
ckého statku, velice o jeho zvelebení pečovala. Půso-
bením jich postaveny v Křinci zámek, kostel, fara,
kaple sv. Jana na Roždalovské silnici, kaple na Cho-
tuci, zámek Kuncberk. Městečko skrze ně obdrželo
výroční trhy. Pavel zemřel roku 1688 dne 3. listopadu
u vysokém stáří, zůstaví v syny Jana Rudolfa , Fran-
tiška Mikuláše , Ferdinanda Matěje a Pavla Tomáše.

Nejstarší syn Jan Rudolf zdědil svěřenství od otce
zřízené, k němuž náležely Vrchlabí, Nový Kuncberk
{tak řečený od obnovení), Lomnice, Doubravany, Čistá,
dva domy v Praze a dvůr v Brandýse. Byl dobrý
hospodář a zemřel léta 1702. Svěřenství držel po něm
napřed starší syn Maximilian , a když tento léta 1706
zemřel, druhý syn Vácslav , jenž zemřel léta 1737,
naplniv věku svého 64 let. Následoval po něm syn
Karel Josef ', jenž měl panství v držení krátký čas a
léta 1741 v Praze skonal, mrtvicí byv raněn. Zanechal
po sobě čtyřletého Synáčka, jemuž za poručníka usta-
noven Josef Antonín hrabě z Morzina a na Novém

Ronově. Stav se plnoletým, uvázal se ve svěřenství. Zemřel léta 1791, potomků mužských nezůstaviv,
a tak se dostalo svěřenství linii Ferdinanda Matěje, z níž žil Rudolf Ferdinand Desiderius. Za něho
proměněno svěřenství ve statky zpupné a on prodal všechny kromě Vrchlabí (ý r. 1817). Křinec koupil
1. 1796 svobodný pán Wimmer, c. k. plukovník, jenž byl náruživým lovcem a na panství mnoho bažantův
a koroptví choval. Po něm dostal se Křinec léta 1807 v držení Bethmanů , bankéřské rodiny z Frankfurtu
pocházející. 2 )

Z Kuncbcrka

NOVY RONOV ZÁMEK.

f| ovým Ronovem nazývá se stavení nad Oskořínkem na návrší stojící. Býval tu zámek
postavený od Morzinův, čtverhranatý, poschodí vysoký. Z toho stavení udělán v letech
1850 — 1860 cukrovar a ten léta r88o vyhořel, tak že potom znova pokryt s ponecháním
starých zdí. Uvnitř jest ještě starý portál, nad nímž jest erb jednoho Morzina a jeho
manželky. Léta 1638 se popisuje takto: „Zámek Novey Ronov od kamene v půl druhého
štoku vystavený, šindelem přikrytý, v němž troje pokoje, jedny nad druhými, drahně
sklepů povrchních klenutých i jiných pokojův a komor, tolikéž podzemní sklepy pro
víno a pivo, v 2000 kopách míšeňských. Při zámku po levé straně stavení pro úředníka
a špejchary v něm atd. a 3 )

Obliba Ronovců stavětí nová sídla a jim přikládati názvu Ronova ukazuje se v Čechách
kolikráte, naposled však v 16. století, kdežto sobě rod Křineckých Nový Ronov na zboží původně
Jesenickém vystavěl. 4 ) Zboží toto, nežli tuto sídlo vystavěno bylo, dostalo se okolo roku 1570 Bohuslavovi

') DZ. 301. F 13, 305. D 2. * *) ObŠirnč a podrobně o nich a předešlých v dotčeném spise Stiftrově. a ) DZ. 301. F 18-

*) Vesnice Jeseník velký a malý, Oskořínek a Patřin, jež tvořily zboží Jesenické (později Ronovské), dostal od bratři svých na rozdílu Jan
(starší) Křinscký t Ronova a držel je k Ledcům. (DZ. 250. J 2.) Vloživ si je jiŽ roku 3545 ve dsky, vložil je po druhé roku 1553 jakožto
již vydrželé se vsí Loučeni. (DZ. 251. A 21.) Po jeho smrti dělili se synové po něm zůstali Jiřík, Adam , Kryštof h Zdi\lav r. 1558, při čemž
připadly vsi svrchupsané na nejstarŠiho Jiříka, jenž však dlouho nežil. Tedy bratří po něm zůstali prodali léta 1561 vsi Oskořínek Velký
Jeseník, Malý Jeseník, celé s dědinami na Chrastsku a Jílecku Janovi Křiaeckému z Ronova na Dětenicícb. (DZ. 55. G ac.)

378

TVRZE V OKOLÍ KŘINCE.

Křineckému z Ronova a na Dětenicích, jenž měl arci sídlo a bydlo na tvrzi Dětenské. Ještě roku 1587
spokojen jsa s tímto bydlem, zapisoval vsi Jeseníky a Oskořínek choti své Beatrici z Pilníková, *) ale
roku 1593 zápis ten propustil. Příčina toho byla ta, že zatím Bohuslav v letech 1587 — 1593 na kopci
nad Jeseníky ležícím novou tvrz vystavěl a proto chtěl, aby stavení toto také v zápis pojato bylo tak,
jak skutečně roku 1593 zápis ten sepsati dal. 2 ) Než i potom se rozmyslil. Nemaje dětí z dvojího manželství,
daroval vkladem roku 1595, 18. ledna jen zboží Dětenské choti své, beztoho již bohaté po otci, a Janovi
Albrechtovi Křineckému z Ronova , strýci svému, jehož si byl zvláště oblíbil, vkladem téhož dne učiněným
(18. ledna) daroval „sídlo nové vystavené, kterémuž jméno dal Novey Ronov, ležící nade vsí Maleym
Jeseníkem a dvorem poplužným při témž sídle a druhým v Oskořínku, a jiný dvůr za rybníkem, vsí
Malý Jeseník, Oskořínek, Velký Jeseník s podacím, v Mečíři c. t. m. se vším příslušenstvím." 3 )

Jan Albrecht koapil roku 1596 Březinské zboží v Bechynsku, kdež sobě novou tvrz vystavěl,
a zdržoval se tu také často, pročež byl učiněn hejtmanem kraje Bechynského. 4 ) Prodav toto zboží,
přikoupil něco v BoleslavŠtě a učinil pořízení roku 1600, jímž zboží a děti po smrti své manželce své
Kateřině Logovně z Altendorfu poručil. s ) Nedlouho potom zemřela mu choť a Jan Albrecht pojal jinou,
Johanku z Budova, jíž (vkladem roku 1601, 16. srpna) na „sídle v nové vystaveným, řečeném Novey Ronov “■
a celém zboží 6000 kop míšeňských věnoval. 6 ) Roku 1605, 25. listopadu dal si v desky vložiti nové
pořízení o manželce své, jímž jí po smrti odkázal 5000 kop grošů českých a k tomu ves Jizbice a dvůr
Byšický. Štěstí mu tehda přálo, napřed zdědil Dětenice, potom koupil roku 1614 Roždalovice, ale
účastenství jeho v rebelii r. 1Ď18 — 1620 uvrhlo jej v největší bídu. 7 ) Statky jeho byly mu pobrány
a Roždalovice s Novým Ronovem roku 1622 v pondělí po moudrosti Boží Albrechtovi Vácslavovt Eus .
z ValdŠteina za 58.333 fl. uh. prodány. 8 )

Od Albrechta přejal oba statky roku 1623 Adam z ValdŠteina na Hrádku . Po smrti pána tohoto
rozdělili se synové jeho tak, že dostal Jan Viktorin hrabě z ValdŠteina (roku 1638, 25. listopadu) Hrádek
Komorní s klášterem sv. Prokopa, pak panství Kunstberské a k tomu také Nový Ronov. °) Pán tento
prodal oboje statky své v BoleslavŠtě. Ronov koupil Vácslav Zachariáš Zábor ský z Brloha s chotí svou
Markétou roz. Markvartovnou z Hrádku , jichžto spoludržiteli se jmenují také Jan Obytecký, Eva Kokořovcová
a Polyxena Malovcova z Hrádku. *°) Po Vácslavově smrti dědili bratří jeho Adam a Jindřich Slastný ,
kterýžto poslední ještě let svých neměl. Potom prodali komisaři nařízeni (na místě Jindřichově) Markéta
a Adam zboží zděděné zámek Nový Ronov, jakž se tehda vystavěný a spravený nacházel, roku 1652,
14. května Alšovi Ferdinandovi Vratislavovi z Mitrovic za 30.000 kop míšeňských. ”) Aleš držel zboží to
jen Čas krátký a prodal zase zámek Ronov roku 1658, 19. října Odolanovi Vězníkovi z Věínik na Lobzech
a Mšeně, JMC. radě a královskému podkomořímu za 35.000 fl. uh. 12 ) Pán tento byl roku 1661 a *664 na
sněmu zemském a zplodil syny Albrechta Slastného a Michala Františka , kteří po otci drželi Mšeno, Lob ze.
Velké Všelisy a Ronov. Michal odděliv se Ronovem, prodal r 1689, 11. srpna statek Nový Ronov se
všemi vesnicemi za 1 00. 000 fl. Janu Rudolf ovi^ říšskému hraběti z Morzina na Vrchlabí , jenž jej sloučil
s panstvím Křineckým, ,3 ) od něhož od těch časů nebyl odloučen.

TVRZE V OKOLÍ KŘINCE.

I

KOŠÍK

everně od Křince k Roždalovicům jest ves Košík, v níž
f také tvrz bývala. Za dob Balbí nových byly tu ještě zbytky
'j a Beckovský počítá ji ke hřadám pustým l4 j Zdali s názvem
vesnice této souvisí příjmení KoSikův z Lomnice, není známo;
ovšem se ví, že Jan Košík z Lomnice ji držel a odtud věno
manželky své Machny na jiné vesuice převedl. Is ) Ještě 1 . 1440 byla
v držení Košíku Vrata 2 Lomnice , která darovala ke kostelu Rož-

') DZ. 24. A 28. 2 ) DZ. 26. K 5. ’) DZ. 27. H 4. *) DZ.
127. D 26 a i2Q. G 11. s ) DZ. 129. J 20 6 ) DZ. 130. K 1 1.
Tehda také držel ves Jíkev. *) Srovnej děje Roždalovic. ®) DZ.
194. G 5. 9 j DZ. 301. F 6 atd. 10 ) Slovník Naučný „Záborský".
", DZ. 312. J 26. ,2 j DZ. 312. K 23. ,3 ) DZ. 400. M 23.

,4 ) Miscell. III. 84, Poselk. I. 1031. ,5 ) DD. 15. f. 38.

ďalovskému polouláni háje svého v Kalkn. ') Později měli KoSík páni
z Valdšteina, ale když ji Vilém 2 ValdHeina 1 . 1510 prodával, již tu
tvrze nebylo. a )

DOUBRAVANY.

, everně od Křince jest ves Dobravany, vlastně Doubravany,
odtud řečené, poněvadž ji v doubravě založili a obyvatelé
její se odtud tak jmenovali. Bývala tu také tvrz a 1 . 1318
sídlo Zdeslavovo. s ) Léta 1372 připomíná se jfeiek 3 Dou-
bravan. 4 ) Okolo léta 1395 ze mřel Zdenék odtudž v Božtéšících, vsi
zaniklé někde v okolí. Ke zboží jeho táhli se Bohuslav , jfan a

') Arch. č III. 524. DZ. 6. F 12. *) Tab. vet. 31*.

4 ) Atch. Břevnovský.

TVRZE V OKOLÍ KŘINCE.

379

Vdeslav bratři z Doubravan. *) Také se připomíná léta 1440 mezi
sněmovniky Nymburskými Jan % Doubravan . 2 ) Potomek jeho Jan
Doubravec z Doubravan prodal 1 . 1521 vsi Doubravany a Straky
a zakoupil se pak v Kouřim sku, maje Radim. Novým pánem stal
se Zikmund Struzský z Doubravan , jehož rod později vymřel. Bezpo-
chyby se dostaly Doubrava cy dědictvím Janovi Chlumovi z Chlumu ,
krerý je léta TS67 držel; ale léta 1570 prodal tvrz. dvůr a ves
Doubravany, dvůr v Pojedí a čásf Bošina Janovi Raiinovi z Ry -
*emburka. a ;

Jan zemřel léta 1577 dne 22. července a pozůstalá vdova
■Saloména z Valdštema spravovala statek do plných let sirotkův.
Léta 1587 ženil se nejstaiší syn Petr LukdS , pojav za manželku
Markétu Myško vnu ze Žlunic. Téhož roku prodal s bratřími (Jiří
Sezimou, Alexandrem Bohabojem a Maximilianem) statek Doubra-
vanský mateři své, 4 ) ale zdědili jej později zase, a ujal jej léta 1600
od Petra a Maximiliana Jiří Sezima . 6 ) Týž pro provinění při
vzpouře odsouzen byl k manství. Pozůstalý syn Jan Petr neohlásil
se o přijetí léna na statek po otci zděděný a proto jej měl pro-
padnouti; poněvadž jej vlak prodal s císařským povolením Ada-

') DD. 14. f. 48. 5 ) Arch. č. I. 249. a J DZ. 64. J 18 — 19.
4 ) DZ. 20. L 29, 69. F n, reg. kom. soudu. 6 ) DZm. 236. C 4.

movi z ValdSteina (1625), byl zůstaven v drženi svého práva. Ada-
movi byl pak statek ten 1. 1631 z manství propuštěn a. k panství
Kuncberskému připojen. l )

JÍLEC.

1VT

tAI edaleko K řince stávala tvrz Jilec. Snad jest památkou na ni
samota Leč. Jisto jest, Že dotčená tvrz tam někde: stála a že
0 * se velký Křinecký rybník pod Chotucem leŽicí po ní na-
T zýval také Jileckým.*) Léta 1443 seděl tu Bohuslav m Budčevsi ,

' odjinud z Ckolynic. 3 ) Týž zapsal léta 1451 manželce své
Anně z Koloděj 400 kop věna na Jílci tvrzi a dvoru a poručil jí
dítky svoje. 4 ) Zemřel před r. 1456. 6 ) Jílec se dostal později Kři-
rteckým z Ronova, kteří 1 . 1561 k vesnicím svým Velkému a Ma-
lému Jeseníku a Oskořínku také dědiny na Chrastsku a Jílecku
drželi. *,

*) Bílek, děje konf. *) Ve smlouvě Jiříka z Ronova s Nym-

burskými (1509, 9. Jun.) mluví se o hrázi téhož rybníku proti Vesci.

3 ) Rel. tab II. 264. 4 ) Rel. tab. II. 266. s ) DD. 16. f. 8.

6 ) DZ 55. G 20.

Z Kuncberka.

BEZNO (BZENSKÉ TVRZE).

es Bezno leží na mírném návrší, dvě hodiny jihozápadně od Mladé Boleslavě. *)
Ve vsi stojí zámek postavený 1. 1750 od hraběte Josefa Pachty z Rájová, který
léta 1817 až do spodního klenutí vyhořel, tak že potom (r. 1818) úplně v moderní
úpravě znova postaven. Jest to stavení o dvou patrech, kolem něhož byty
úředníkův a hospodářská stavení rozestavena jsou. Dvoru tomu říkalo se
Velký dvůr a při něm (snad na místě zámku) stála jedna tvrz Bzenská.
Z druhé tvrze Malodvorské zachovaly se jen kamenné veřeje u nynějšího
ovčína, nad nimiž se erb Bzenských z Prorubě a rok 1605 posud spatřují.
Konečně se ukazuje tvrziště v panské zahradě, jež slově Smilovská.

Jako jiné vesnice úrodné a v kraji ležící, tak i Bezno nepatřívalo
jednomu pánu, nýbrž bylo na několik vladyčich statků rozděleno. 2 ) Kde
později byla tvrz (snad Velkodvorská), seděl BohunČk s Libiše , jenž obdařil
1 . 1371 kostel zdejší rolemi a v letech 1374 — 1417 ke kostelu a oltáři v Bezně
spolu s jinými kněze podával. 3 ) Léta 1399 daroval s Čeňkem z Bezna faráři
zdejšímu lán rolí u Bezna a léta 1406 sám plat témuž na záduší Peška bratra a Anny manželky jeho. 4 )
Bratrem jeho snad byl Ctibor Čepec z Libiše , snad týž, jenž se připomíná 1 . 1364 mezi patrony kostela na
Čejkách. Léta 1408 obdařil faru zdejší rolemi na záduší Pavla, otce svého, 6 ) a seděl potom na jiných statcích.

Na prvém statku seděl léta 1374 Ješek Skřečnice , a Ctibor Skřečnice z Bezna připomíná se 1 . 1381. 6 )
Jiří z Beziia zemřel před 1 . 1384, Mar. kvart připomíná se léta 1397 a Lukáš léta 1400, kdež obdařil faru
zdejší rolemi v ProŠe vících. 7 ) Zůstala po něm vdova Perchta a synové Pavel a Alex, kteří se léta 1412
připomínají. 8 ) Úroky v Bezně měl Havlík ze Zvířetic . Po jeho smrti daroval král Vácslav právo to
odumřelé (r. 1405) Janovi ze Smržová , purkrabí na Bělé a později na Bezdězi, 9 ) který dal léta 1411 plat
na zboží Bohunka Kledrductřa z Bezna křižovníkům Svatomářským v Praze. Ještě léta 1413 nazývá se
Janem z Bezna. ,0 ) Ctibor z Bezna nazývá se synovcem Bohunkovým, připomíná se s ním poprvé 1 . 1417 1! )
a potom sám v rozličných pamětech soukromých a naposled léta 1450, a byl léta 1440 na sjezdě Nymburském
s Janem a Petrem z Bezna , z nichž onen i léta 1444, tento i léta 1450 v pamětech se uvozuje. ,2 ) Tohoto
potomkem byl léta 1499 Václav Petrle. I3 )

Pozdější držitelé pocházeli od Zdeňka z Prorubě, jenž držel již léta 1460 statek v Bezně. Od
1 . 1479 připomíná se syn jeho Zdeněk ještě za živobytí otce svého. 14 ) Léta 1510 pobral Janovi faráři
zdejšímu vepře z krmníka, žito, oves, mouku, máslo, sud piva, víno a j. v. a truhly vysekati dal. Věc ta
zběhla se takto. Kněz Jan byv obeslán od děkana Boleslavského, jel do Boleslavě a tu sedm neděl (snad
ve vězení) zůstával. Zdeněk domnívaje se, že utekl, obeslal všecky lidi již druhého dne, když kněze
nebylo, neb poněvadž mu byly kostelní klénoty svěřeny, bál se, aby se škoda nestala na faře. Těm poručil,
aby klíče od domu kněžského vzali a jej zamkli; Martinovi Zemanovi rozkázal, aby na faru dohlédl a ji

') Pomůckon: Místop. bibl VII. str. 52 2 ) Bezno připomíná se již v starých listech II. stol. (Viz Reg. I.) *) Borový, lib.

erect. I. 83, lib. conf * } Lib. erect. V. 131, VI. 97 *J Lib. erect. VIII. 13, rel. tab. II. 51. Srov. JenŠtein a Vinaříce. c ) Lib. conf.,

arch. gub. 7 ) DD. 13. f. 33, 43, lib. erect. V. 19. *) DD. 14. f. 66, knihy Bělské. Viz i DD. 15. f. 5 l. DD. 14. f. 58 . 1D ) Rel. tab.

II. 85, arch. Olešnický. M ) Lib. conf., staré knihy Pražské, "i Arch. Č. I. 249, knihy Bělské, arch. gub. a Boleslav. l3 ) Paprocký, o st.
ryt. 197. Léta 1463 připominají se v knihách Bělskýcb Pavel a Prokop bratří z Be na 14 } Arch. Třeboňský. DD. 16. f- 107.

BEZNO ■ BZENSKÉ TVRZE).

381

opatroval. Potom poslal list k děkanovi Boleslavskému, aby se kněz Jan vrátil a všecko mu zase v moc
řekl dáti. A když knězi vše vrátil, vzal mu z krmníka vepře jednoho, chtě mu zaplatiti 48 grošů míšeňských
od krmeni. (Jan převzav faru převzal pět vepřů panských a kdyby ty zbil, měl pánu jiných pět postoupiti.)
Když se kněz vrátil, požádal Zdeňka, aby mu počet dělal. Zdeněk k tomu svolil a počet mu dělal, ale
mezi řeči počal se smáti, přátelé Janovi se rozhněvali a nepřijavše počtu odešli. Když se Zdeněk a Jan
sešli na faře, prosili sebe, aby jeden druhému odpustil, a v dobrém se rozešli. Potom však kněz vinil
Martina ze 100 korců ovsa, kterého ovšem bylo tolik o Žních, ale méně o masopustě. Také ho vinil
z 10 korců hrachu, ale z toho dal Martin 4 korce mlátiti a ostatek zůstal ve stodole; tři z nich dal
Matějovi ralatci v dluhu, poněvadž ten nechtěl již na faře> dělati, a ze čtvrtého jedla čeled. Vinil jej
z nějakého masa, ale to maso stráveno od čeledi. Martin nalezl mísu sádla vepřového, dal je přepustiti
a nalil dva hrnce, menší vymastil čeledi a větší dal Janovi, když se vrátil, ale přece jej tento z něho
vinil. Vinil jej ze slanin, ale čeled je snědla a ostatek dal Martin dceři Janově. Kostelníci pak dali Janovi
polet masa jiného. Ze sladu kázal Martin piva navařiti čeledi a ostalo ho půl sudu, když Jan se vrátil,
ale tento chtěl míti svůj slad. Vinil jej také z užitku dvou krav a že s koňmi panskými jeli do lesa, ze
zelí, z hub a soli, což čeled strávila. Vinil ho také z láhvice nebo tykve vlna, ale to víno zet jeho kněze
přinesl a dával sedlákům piti, kteří na faře hlídali druhý večer, když byl Jan odešel. Vinil Zdeňka, že
mu čeled rozehnal, ale ten jen dceři kázal jiti pryč s mužem, kázav jim dáti potravy sýra, másla a něco
i masa. Když se měl Jan hnouti z Bezna, vydal kostelníkům všecky kostelní věci a na tom jim právě
udělal jako poctivý kněz. Žil pak v Boleslavi. *)

Připomíná se Zdeněk naposled 1 . 1527. 2 ) Čtyři jeho synové 1 . 1533 dělili se ostatek, jejž předkové
jich z rozličných menších statků skoupili. 3 ) Petr dostal část vesnice (a měl také Všelisy), Jan dvůr
poplužný, Pavel část vesnice a Vácslav tvrz, dvůr a část vsi, na níž věnoval manželce Marjaně z Očedělic. 4 )
Petr dostav na díl podací kostelní, dosazoval sem kněží v r yznání Lutherova, sám jsa přívržencem toho
učení a v pátek maso jeda. Jednoho času, tu neděli po Božím těle zjednal kněze Jiříka, aby mši sloužil
v Bezně. Tedy kněz oznámil na kázáni: „Řekl pan Petr, pán podací, že vás žádá osadních, abyste počkali
před kostelem po mši.“ Tehdy osadní počkali. Tu přišel Petr k nim a otázal se jich: „Líbí-li se vám
tento kněz osadný čili nelibí ? u Řekli, Že se jim kněz líbí. Tu si položili, aby se po obědě sešli na faru.
I sešli se a Petr pověděl osadním, že „vám toho kněze dávám na ta práva, jak jsou jiní kněží za starodávna
byli." Tu žádali osadní, aby s knězem rozmluvili sami. Pán podací to učinil, že jim přál; pak chtěli
s knězem vystoupiti ven, ale Petr pověděl: „Budte vy tu již, vystoupím sám. w Tehdy s knězem mluvili
a kněz s nimi: „Milí sousedé! já sem ted mezi vámi sám, co kůl žádného s sebou nemám, než vy se
opatrujte jako muži moudří. a Jan Vančura, jenž měl část Bezna, nebyl s tímto knězem spokojen, možná
také, Že nějaký čas kněze v Bezně nebylo. Jisto jest, že Petr záduší užíval a z toho kněze platil. Proto
obvinil jej Jan u soudu komorního, že fary knězem neobsazuje (totiž aspoň takovým, který svátostmi
přisluhoval). Petr zase se vymlou-
val, že lidé Vančurovi jsou pyšni a
nechtějí přijití kněží, jež jim podává.

I odsouzen Petr, aby jim kněze dal,
a poněvadž se našlo, že Petr slova
rouhavá proti Pánu Bohu i také
církvi svaté mluvil a zvony od zá-
duší prodávat! chtěl, vzat na závazek.

Tím ještě věci nebyly ukončeny.

Léta 1541 žaloval MatéjKudrna, farář
osadním Bzenským, jaké se mu (roz-
uměj od Petra) protivenství a těž-
kosti dějí. A tu řekl Pavel Bzenský:

„Kněže Matěji, bude-li kdo na vás
mocí sahati a na vás co počínati, kažte
ke šturmu udeřiti." Podobně se stalo,

*) Sbor. bist. III. 243, reg. kom. soudu.
*) Reg. kom. soudu. a ) Zůstala čásť, která pa-
třila Vančurům z fcehnic do r. 1537 a pak se
dostala k Velkým Horkám (DZ. 6. E 10), a
dvůr, který prodal r 1541 Jan Diblíček z Pří-
vpr Janu Hrzáuovi z Harasova (DZ. 1. A 29).
*) DZ. 7. A 10, 8. H 3, 42. K 17.

Hrady a zámky České X.

Z Kuncberka.

52

BEZNO .BZENSKÉ TVRZE).

382

když čásf osadníkův utekla se k Albrechtovi Klusákovi z Kostelce, hejtmanu krajskému, žalujíc na Petra r
že každého kněze, který něco pohospodaří, odtud vytiskne. Hejtman tedy rozkázal, aby se S€:zvonili, kdyby
někdo knězi násilí činil. Opravdu dal Pavel zvoniti, když Petr knězi obilí zamknouti dal, a když z toho
léta 1543 k soudu pohnán byl, zůstal práv. A poněvadž Matouš Hapalík, poddaný Albrechtův a jiný
poddaný Víta Cetenského na Petra vedlé jiných se zbraní běžel, byly také o to soudy. Sicť? mezi bratřími
shody nebylo. Pavel žaloval léta 1541 na Petra, že novou a nespravedlivou krčmu v Bezně zarazil, , ý
Petr zase vinil Jana, že léta 1542 přišed na grunty jeho do krčmy, do komory všel svévolně a hotové
peníze, šaty ložní z truhel pobral. O Petrovi jiní lidé s uctivostí nemluvili. Jan Myška ze: Zlunic pravil
o něm, že jest šíbal, n v hrdlo lže a vymyšlené věci mluvi u . Jan Človíček z Popovic psal o něm radě
Kolínské (r. J546), že se mezi nimi postavil jako netopýr, že nevážil se zapomenouti nad svou pečeti
duší, ctí, věrou a svědomím, a že jest přesvědčený lhář. Ještě i tato událost o něm jest známa: Kněz Jan
Machek, farář Předměřický, setkal se v Sovinkách s Petrem Bzenským a vzal jej k sobě zadu na vůz.
Když byli u Božích muk mezi Beznem a Sovinkami, uhlídali Petra Trouda, souseda ze Sovinek, an jde
okolo humen. I rozkázal Machek pacholku svému zastaviti a volal s Petrem na Trouda, aby k nim
chutně přišel. Když přišel, vítr Petrovi zvrhl sukni — a on měl ručnici — tu k němu mluvil Machek
tato slova: „Pane Petře, Šetřte se a kryjte se, ať vás někdo neuhlídá a neosvědčí, abyste pokuty nedali . u
To všecko slyšel Petr Troud a ohlédnuv se, co se děje, spatřil Petra, an sukni složil s levého stehna a přikryl
se napřed. Mnohokráte prve Machek ho s ručnicí vídával a tu výstrahu dával ; dával mu 1:u odpověd, že
jest nebezpečný hrdlem svým od přátel mlynářových pod sv. Jiřím. A když jezdil do Boleslavě, též ho-
napomínal, aby s ní nejezdil. Pověděl, že jeho v tom žádný nespatří, neb že ji ve váčku nosí, a když
přijede do města, dává váček s ní schovávat! Kakasovi, ale ten neví, co je v tom váčku, neb se jemu
nedá jeho dotýkati. Léta 1540 proto byl pohnán od Arnošta Krajíře, že chodil s ručnicí, zbraní zřízením
zemským zapověděnou.®)

Vácslav, nejmladší z bratří, hospodařiv pokojně na tvrzi živ byl ještě 1 . 1584, kdež tvrz v Bezně
zapsal Anně a Johance, dcerám svým. 3 ) Anna vdaná Dobranovská prodala léta 1600 dvůr svůj v Bezně,
který za díl dostala, Adamovi Bzenskému z Prorubč na Niměřicích a Bezně, bratranu svému (synu Pavlovu).
Týž pak získal také neznámým způsobem druhý díl Johančin 4 ) a odkázal posledním pořízením statek
svůj synům svým a manželky své Johanky Bzenské ze Sloupna. Léta 1605 zemřel. 6 ) Synové jeho dělili
se léta 1606. Jan dostal druhý díl Bezna, totiž tvrz, dvůr a část vsi a Všelisy, Albrecht p»rvní díl, totiž
dvůr, Věnek Niměřice, a Pavel díl nám neznámý. Jan věnoval léta 1610 na dílu svém manželce Anně
Marii z GerŠtorfu a přikoupil léta 1615 ves Boreč a část vsi Bezna Hrzanovskou. 6 ) Albirecht ženil se
s Dorotou z Rehnic, jíž léta iďii na dílu svém věnoval. 7 ) Byl sice dobrý hospodář, ale člověk k pití
náchylný a proto z opilosti často násilný. Říkali o něm lidé, že kdo neuměl dobře piti, nesměl k němu
přijití. Napřed se škorpii s bratrem Janem. V dílčích cedulích léta 160Ó bylo psáno, že držitelé dílů
Bzenských mohli k lesům, polím, lukám a pastvám s poddanými dojižděti, docházet! a doháněti dobytky,
kudy se od starodávna dojíždělo, ale proti tomu dat Albrecht cestu vozovou z Bezna k Nemeslovicům
plotem zahradili a zaplésti tak, že Jan a jeho lidé tu jezditi nemohli (r. 1613). V ty časy okrvavil v Praze
Albrechta písaře Malobratřického. Léta 1614 jsa na Podolci pod Boleslavi na vrchu Skalici, tu na kněze Jana
Veterusa, který byl v domě řečeném na Karmeli, kordu dobyl. Největší křik však způsobil při následující
příležitosti :

Roku 1615 ve čtvrtek po Hromnicích jel Jan Jindřich Kej z Kamenice s Karlem z Bendemanu
a pacholky po své potřebě. Když byli ves Hrušov minuli a nedaleko ode vsi Bezna byli, pro velikou
zimu, vítr a metelici dále jeti nemohli. Tedy poslal Kej pacholka svého Plachera Němce na cestě napřed
k panu Albrechtovi Bzenskému, jemu pánovy neznámé volné služby vzkázati, a kdyby proti pánu nebylo,
že by chtěl na hodinku pro zlost cesty od vétrův a vání s jedním stavu rytířského u něbo se zastaviti

s 5 koňmi a 3 služebníky. Tu Albrecht hned k pacholku vyšel, jeho se ptal, jak pánu jeho říkají.

Odpověděl; „Jan Hendrych Kej.“ Potom promluvil Albrecht: Jestliže pán za vděk přijití chce, má jemu
milý host býti. Tedy jel pacholek zpátkem a pánu takovou odpověd přinesl. Když přijeli ke Lvrzi, Albrecht
oba pány k sobě do lozumentu dal, ale koně skrze svého služebníka do krčmy vésti dal, a teprv když
čas jídla byl, služebníky z krčmy k jídlu do domu pana Bzenského povolali. Mezi tím páni společně
„veliké trunky dělali 4 *, majíce i Jana, bratra Bzenského při jídle. Po chvíli se Albrecht s Bendemanem
„strany truňku" svadil. Potom Kej Albrechtovi jednu připil domnívaje se, že on jemu splní, ale on
nechtěl, než Keji zase představil. Tedy ji Kej ještě jednou splnil a Albrechta prosil, že ještě některé věci

Rel lab. I. 349, arrb. mus., reg. komorniho soudu. a ) Reg. 9, G, ltom. soudu N 2. *) DZm. 235. L 5. DZ. 176. J 27.

l i DZ. 132. R 17. 6 j DZ. 135. B 9, 189. H 19. 7 J DZ 135. K 17.

BEZNO (BZENSKÉ TVRZE).

i»3

s ním promluviti má, aby vždy tovaryše jeho, pana Bendemana, poněvadž velice opilý jest, propustil spát
jiti. To však Bzenský učiniti nechtěl, nýbrž přece pitím naň docházel, až Bendeman se pod stůl podávil.
Nad to nade všechno chtěl Albrecht Keje přinutiti, že musí také piti, by se pak také pod stůl podáviti
měl. Řekl Kej : „Co by mi v tom poslouženo bylo s přílišným pitím? však jestli že se vám libí, splniti
chci.“ Potom vstali oba a Albrecht ke Keji několikráte mluvil, že jednoho za ničemného huncfuta drží,
když jeden druhému požehná a nechtěl by jemu splniti. Tak Albrecht tu sklenici zase se stolu vzal a Keji
poručil, aby mu splnil. Odpověděl Kej, že již dvé splnil, Že to jeho není, než pana Albrechta Bzenského,
on že má splniti. Potom šel Kej do komory v úmyslu, že si s tovaryšem svým lehne, ale Albrecht šel
za ním zase se sklenici do komory a mocí jej nutil, aby tu sklenici po třetí vypil. Tu Kej mu byl po
vůli, tu sklenici přijal a jemu Bzenskému ji na zdraví jeho, jeho nejmilejší manželky i všeho domu, též
na dobrou noc připil, toliko aby jeho dále truňkem neobtěžoval; nebo že příležitost jeho není dále piti,
že chce ležeti. Potom vzal Bzenský sklenici od Keje a jeho zase z komory a za stůl přinutil, sklenici
zase naliti dal a před Keje postavil. Tu odpověděl Kej, že on již po třetí splnil, že ji má Albrecht
Bzenský splniti, on že ji jemu připil na zdraví jeho, manželky jeho i všeho domu jeho. Však Albrecht
aby ji jen připil, Že jemu tolik na dobrou noc splní, co jemu možné bude. Potom Albrecht tu sklenici
zase vzal, před Keje postavil a sklenicí na stůl udeřil, že polovice nohy uskočila, a vedlé toho oznámil,
že Kej mu musí ještě jednu splniti, nebo Že mu ještě žádnou do konce nesplnil. Tedy Albrecht tu sklenici,
poněvadž státi nemohla, vzal. Všichni měli „po nemalém rauši tí . Čeled v krčmě uslyševši. Že se hádají,
šla do tvrze, chtíc pánům svým na služby hleděti. V tom vyšel Albrecht ven. Zatím dal Kej tu sklenici
pacholeti svému. Přišel brzo potom Albrecht a uhlidav tu sklenici, že ji pachole drží a bylo z ní upito,
zeptal se pacholka svého, kdo z ní pil, a když ten řekl, že pacholek Kejův pil, přistoupil k pacholeti,
vytrhl mu sklenici z rukou, vylil to víno na zemi, dal naliti jiného a dodal ji Kejovi, aby mu ji splnil.
A obrátiv se k pacholku dotčenému, dal mu pohlavek řka, že má jiné sklenice, proč z té pil. A tu se
počali vaditi o ten pohlavek, a druhý pacholek popad toho pacholka, táhl jej ven, aby se pro něho
neservali, kterýžto pacholek jej poslechl a šel ven do krčmy ke koním. V tom se Kej ozval, proč mu
pacholka bije, že by ho on sám potrestal, kdyby mu co ublížil. Když pak promluvil Albrecht, že neměl
piti z té sklenice, Kej hodil tou sklenici pod stůl. Tu se hned Bzenský Keje chytil a vytáh mu jeho
vlastní tulich, jím jej v hlavu bil hruškou a jinak, až jej okrvavil a ten tulich potom za sebou zanechal.
V tom Bendeman chtěl brániti Keje a dobyl zbraně, ale pacholek jeden ho chytil a prosil, aby toho
nechal. I vstrčil kord zase do pošvy. Mezi tím vskočil Bzenský do komory, popadl halapartnu a hnal se
s ní po Kejovi, šelmami německými jej jmenuje, ač Bendeman jej napomínal a prosil, aby jich v domě
svém nevraždil, Že mu nic ani žádnému neublížili. Chtěli ven z domu jiti, ale dvéře u domu byly zavřeny.
I vyňal Bzenský klíč z kapsy a otevřel, maje halapartnu v ruce a vždy se s ní po nich sháněje, ač jej
napomínali a prosili. Když konečně mohli ke dveřím přijití, vyšli ven a Bzenský zavřev po nich dvéře,
nedal pacholku za nim jiti, nýbrž lál mu, říkaje šelmy německé. Po chvíli přijeli Kej a Bendeman na
dvůr žádajíce, aby jim jejich věci vydány byly, a poslali jedno pachole pro ty věci. Jak to pachole do
domu vešlo, Bzenský zavřel po něm dvéře a nechtěl těch věcí dáti, ani pacholka a pachole ven pustiti,
dávaje jim plti. A v tom vzav kord a ručnici k sobě (a pacholek jeho také kord měl), dolů šel a pobízel
Keje, aby s koně ssedl a s ním se rval. Tu pacholek Kejův běžel ven, aby koně v sáňkách opatřil, ale
Kej a Bendeman stojíce na cestě před dvorem pravili, Že jest mu snadno pobízeti na svém dvoře. V tom
se někteří sedláci sběhli, a vidouce to oba cizinci, hned se pobídli, aby odjeli, a zanechavše věci své
v Bezně, jeli odtud asi čtvrt míle do Chotětova. Nazejtří potom poslali pacholka do Bezna pro své věci;
i poslav Bzenský pro některé poddané své, zdržoval pacholka dosti dlouho, dávaje mu piti, tak že několik
sklenic vypiti musil Když v tom pachole za pacholkem přiběhlo, teprve je pustil, vydav všechny věci
kromě tulichu, pravě Že ho musí na znamení schovati, že jej chtěl Kej s tím tulichem zavražditi. *)

Albrecht zemřel před 1 . 1618 a statek jeho (dvůr v Bezně) spadl, tuším, na syna Jana Albrechta.
Jan Bzenský, bratr Albrechtův, zemřel léta 1620, zdělav poručníky nad dětmi svými. 2 ) Léta 1623 ustanoven
jim skřZc uuSíGuržiíělě Za poručníka Jan Purkart Kordule ze Sloupna, pak převzai Adam Bzenský
poručenstvi a postoupil léta 1633 Bezno Vácslavovi, synu nejstaršímu. 3 ) Léta 1652 došlo k dělení bratři.
Vácslav dostal za díl dvůr ve Velkých Všelisích a ves a ves Boreč, Adam Jiří přijal tvrz menší ve vsi
Bezně s dvorem a části vesnice, a Jan Vilém vzal tvrz větší v Bezně s dvorem a poddanými v Bezně
a Borci. 4 ) Kromě těchto dílů měl však Jan Albrecht dvůr v Bezně, kterýž prodal léta 1668 i s dílem

*) Reg. komorního sondu. ’) DZ 140. A 5—9. Jiný Jan, syn Venkfiv, se léta 1628 vystěhoval. *) DZm. 6r. C 7, 62. M 20.

4 ) DZ. 70. A 22, H 9, 309. S 16.

52 ’

3«4

VELKÉ HORKY ZÁMEK.

svým Niměřickým Adamovi Jiřímu, 1 ) jenž byl před tím také statek Jana Viléma na sebe převedl. Tak
konečně měl Bezno jen jediný pán.

Adam Jiří měl z manželství svého s Annou M. Netvorskou z Břízí kromě dcer syny Jana
Šťastného a Jana Vácslava a zemřel léta 1680. Bezno ujala potom Maximiliana Rosalie, nejstaršf dcera,
jako poruČnice. Když léta 1688 Jan Šťastný let došel, dal se zvésti na Bezno 0 ) a držel je společně
s bratrem. Ze však se na statku tom veliké dluhy nacházely a proto se děliti nemohl, postoupil 1. 1694
díl svůj bratrovi Janu Vácslavovi, avšak tento zůstav v jeho držení jen od dubna do listopadu, prodal
statek svůj Velké Bezno s 2 tvrzemi a 3 dvory, ves s podacím sv. Petra a Pavla, díl vsi Borce, ves
Doubra vičku a mlýn Podcetenský Rudolfovi Zárubovi z Hustiřanf ) avšak ten prodal léta 1706 týž statek
Arnoštovi von Schiitzen. Od té doby zůstalo Bezno při panství Benáteckém. Teprve Jan Zikmund hrabě
z Klenového prodal Bezno (r. 1724) Janovi Jáchymovi svobodnému pánu Pachtovi z Rájová , jenž k němu
Velké Horky : Vojetín a Hostin přikoupil. Když Francouzové léta 174 z z Prahy odtáhlii, vzali Pachtu
i s jinými za rukojmě s sebou, avšak pán jsa věku starého, zemřel jim na cestě. Také syn jeho František
Jozef J jenž po něm Bezno ujal, došel velkého stáří (f r. 1799). Za svého dlouhého věku podporoval vše
šlechetné. V Bezně postavil kostel, faru, zámek a několik soch. Poslední toho rodu seděním na Bezně
byli vnuk jeho František Jozef (f r. 1861) a tohoto synové a jich dědici a dědičky. Od léta 1881 jest
držitelem Bezna J. V. císař a král František Jozef.

VELKÉ HORKY ZÁMEK.

ad pěkným údolím, které se táhne od hory Vratenské k Podkrnsku, vypíná
se nad samým městečkem Strenici bývalý zámek Velké Horky v malebném
položeni, stoje na vysokém ostrohu skalnatém, nyní stromovím porostlém. 4 )
Nová silnice vede k Horkám na východní straně téhož ostrohu; stará cesta
šla po stráni z druhé strany okolo sochy Matky boží a spojuje se před dvorem
s předešlou. Dvůr zabírá širokou Část ostrohu; na užším konci jeho stával
zámek (prvotně tvrz), oddělen jsa od něho příkopem, kterýž se jen z části
zachoval. Na počátku našeho století byl zámek ještě obehnán hradbou zděnou
na všech stranách, ale z té zbyly jen některé kusy. Na konci ostrohu stojí staveni
prosté o přízemí, modermím způsobem upravené, v němž správce bydlí. Skládá
se z jižního a východního křídla. Na dlouhé čelní straně přistavena bývala
vížka čtverhranatá, dosti vysoká, která vlastně byla schodištěm, aby se mohlo
přijití do horních poschodí (stavení bylo dvě poschodí vysoké) a až pod střechu. Bývaly na ní hodiny.
V stavení v prvém poschodí byl prostranný mazhaus, z něhož po obou stranách byly v3^soké dvéře do
klenutých světnic. V přízemí byly také klenuté místnosti a pod tím hluboké sklepy. Stavení to bylo tak
spustlé a chatrné, že museli horní poschodí zbořiti. Vedlé toho stavení stojí čtverhranatá věž, okolo 1 . 1505
postavená, cihelnou střechou krytá, jež na tu stranu k příkopu podepřena jest dvěma silnými pilíři. Stála
u samého přikopu vedlé brány, kterouž z ní bylo lze dobře chrániti. V přízemí věže této, kteráž jest
důkladně obnovena, býval sklep se železnými dveřmi a zamříženými okny. Do horního poschodí, v němž
byla světnice s malými okny, přicházelo se z vedlejšího stavení.

Nejstarší zprávy o Horkách sahají do 14. století. S vladykami Horeckými dosti často se potkáváme.
První z nich jest Vlnek z Horek , který měl léta 1334 pátý hlas podací kostelního na Čejkách a právo své
ještě r. 3364 provozoval. 5 ) Nástupce jeho byl Jindřich Škopek z Dubé a od toho jc koupil Petr řečený
Bratroš z Horek t který léta 1388 kněze ke kostelu na Čejkách podával. Léta 1387 — 3389 zapsal peníze na
Horkách několika vladykám, zejména i Hrzkovi z Brodce, který po něm dědil. fl ) Byl též dobrodincem
kostelů v a chrámu Katusickému daroval kopu platu. Hrzek z Brodce vyskytuje se od 1 . 1395 v držení Horek,
zemřel však před r. 1404, zůstaviv z manželky své Přiby dva syny. Ale seděl tu také Vácslav Babák f jenž
léta 1401 do Strenic, léta 1403 na Čejky kněze podával, snad jen jako poručník. 7 )

') DZ. 317- L 27. DZ. 1 16. D 8, 1 17. B 4. ^ DZ. 403. G 25 , 2q.

potomkem snad tyl Ctibor Vének ze Vteloa (r. 1389), jenž se pí?e na pečeti „z Horek“.

4 j Pomůcka: Heber’s Burgen IV. 2 \l.

6 DD. 13. f. 43. T J Lib. comf.

6 j Jeho

VELKÉ HORKY ZÁMEK.

385

Hrzkovi synové Jan starší a Jan mladší seděli v 1 . 1404 — 1415 na Brodci a léta 1407 třetí hlas
podací kostelního na Čejkách provozovali. Potom jeden Ješek seděl na Horkách (r. 1409) a soudil se
potom s farářem Katusickým, jehož chrám byl někdy Petr Bratroš nadal platem. Farář bezpochyby
zádušní mši zaň konati nechtěl, ale r. 1410 smluvili se tak, že Jan zapsal faráři kopu platu na Horkách
a zavázal jej sloužiti zádušní mše za Petra, Hrzka a Přibu mateř. *) Sotva Jan přečkal války husitské
n jest týl Jan, který se od léta 1420 několikráte připomíná. Ješek z Horek totiž svědčil léta 1426, učinil
léta 1439 smlouvu s Paškem o dědictví jeho na Čejku, dav mu za to role v Plužné, léta 1440 byl na
sjezdě Nymburském a konečně přichází léta 1444 v obdarování daném obci Boleslavské. 2 ) Podlé starého
vývodu, který býval psán v Kratonozích v kostele, vyženil Horky Vácslav Klusák z Kostelce , vzav si za
manželku Markétu z Horek 3 ) Dotčený Vácslav učinil smlouvu psanou se Staňkem, kamenníkem v Menším
městě Pražském obývajícím, o dělání věže v Horkách, a věž tu Staněk vystavěl. Vácslav byl mu přiřekl dáti

od díla věže 40 kop grošů
českých když ji dodělá,
a jestliže mu ji dobře
udělá, že nechce s ním
mluviti o 10 kop ktomu.
Nedostav Staněk po
brzké smrti Vácslavově
peníze, pohnal ze zapla-
cení těch peněz syna jeho
Albrechta do komorního
soudu. Tento odpíraje
pravil, že on držitelem
statku svého není, než
máti jeho, jež vším vlá-
dne a všeho užívá do sve
smrti, Horek i jiného
statku. Zase proti tomu
od Staňka pověděno: Ač-
koli on Albrecht Horkami
nevládne, ale toho podlé
mateře své i s bratřími
užívá a tu bydlí, chlebí
a jiný otce svého statek
má, a tudíž že jemu Staň-
kovi odpovidati a téch 50
kop platiti povinen jest.
Soud dal Staňkovi za
právo, tak aby Albrecht
těch 50 kop zaplatil, po-

Z Kuncberka.

něvadž svědci seznali, že
jest věž dobře udělána.
Ale Albrecht tomu ne-
dostál, tak že naň r. 1510,
30. listopadu zatykač vy-
dán jest pro nezaplacení.
To teprve pomohlo, a dne
26. prosince seznal Sta-
něk, že přijal od Al-
brechta 25 kop. *)

Albrecht obdržel léta
1517 od krále Ludvíka
povoleni, aby zboží své
komukoliv odkázati mohl.
Týž se připomíná také
v tytuláři r. 1534 a kou-
pil r. 1537 dvory kmecí
v Bez ně od bratří a strýců
Vančurů z Řehníc. s ) Ze-
mřel r. 1546. Posledním
pořízením (24. července
1544) učinil poručníci dcer
nezletilých Majdalény,
Johanky a Elišky man-
želku svou Majdalénu ze
Sebuzína a syna svého
druhorozeného Jana, také
odkázal manželce své

400 kop, dokládaje, aby

bydlila na zámku Horkách „v malé světničce a v tom sklepě, v kterémž já léhám, a na komoře pod týmž
sklepem . u Kdyby se synové s ní srovnati nechtěli, aby byli povinni jí ročně 15 kop platiti. Synové po*
něm zůstalí Vácslav, Jan, Oldřich , Bedřich (obyčejně Frycal zvaný), Ondřej, Jiří a Vojtěch rozdělili se
roku 1548 o dědictví otcovské. Jiří obdržel Tajnou ves s příslušenstvím, Jan Malé Horky s některými
vesnicemi, Vojtěch statek Niměřický, ostatní dostali Horky s příslušenstvím.

Společné drženi panství Horeckého nelíbilo se bratřím. Vácslav prodal (r. 1550) díl svůj na
zámku Horkách, dvoru poplužném atd. Frycalovi a Ondřejovi bratřím svým, ti pak (vklad téhož dne)
dědictví toto koupené (totiž díl Vácslavův) prodali Vojtěchovi bratru svému za 1675 kop grošů Českých. 6 )
Za to odprodal Vojtěch statek svůj Niměřický Pavlovi Bzenskému z Prorubě. Později se stal Jiří Klusák,
držitel Čečelic, samostatným pánem na Horkách a koupil léta 1557 městečko Strenice. 7 ) Ten pak postoupil
zámek Horky, dvůr poplužný, městečko Strenice celé s domem Bílkovským a člověka v Řehnících Markétě
z Řehníc, dceři po někdy Zikmundovi Vančurovi, s ) poněvadž však tato byla nezletilá, poručníkem jí byl

J ) Lib. erect VIII. 106. ’) Staré knihy Pražské a Bčlské, arch. Boleslavský, arch. č. I. 25 1. *) B albín. *) Kniha PernSteinská
v museu r_ i 5 oo — i 5 li (cpisy rozsudku kom. soudu). s ) DZ. 6. E lo — 11. °) DZ. 9. H 13, 14. Jan přikoupil léta 1545 dva dvory kmecí
v Bezně. (DZ. 7. A 10.) 7 ) DZ. 12. M g. 8 ) DZ. 89. N 11. Vklad učiněn léta 1589.

Hrady a zámky České X. 53

386

MALKOV HRAD.

.až do r. 1579 strýc její Markvart z Rehnic na Násedlnici. *) Roku 1581 Markéta vdána byla za Albrechta
7 Meňka Kapiíře ze Sulevic a na Brodcich , jemuž také r 1593 zapsala veškeré zboží své, totiž zámek Horky,
dvůr poplužný při něm, s mlýnem pod zámkem a městečko Strejnice zápisem na 100 kop dluhu jen tak na
oko učiněným.-) Naproti tomu jí manžel její totéž zase zapsal, aby jeden po druhém déditi mohl.

Albrecht Zdeněk odkázal zase zboží toto kšaftem (r. 159b v pondělí po sv. Františku daným)
bratru svému Vojtěchovi V dc stavoví Kápl Iři a tento prodal Horky léta 1599 Mikulášovi Gerštorfovi
z Malšvic na Repíně, Cetni, 3 ) jenž k tomu též statek Rokytovec od Marjany Vančurové ze Sulevic přikoupil.
GerŠtorf byl JMC. radou a nejvyšším hejtmanem všech královských panství v Čechách, přidal se
pak k nespokojeným stavům a jmenován jest potom od Bedřicha falckrabé hejtmanem hrabství Kladského.
Zemřel roku 1619, odkázav panství své Horky, Repín, Rokytovec synům svým Bedřichovi, Volfovi
Bernartovi, Janu Vilémovi a Oldřichovi. Bělohorská bitva kšaft ten zvrátila, patenty danými 26. dubna
r. 1621 GerŠtorf jako hlavní rebel byl odsouzen, aby památka jeho byla zatracena a Statky jeho všechny
vzaty. Královský fiskus prodal potom r. 1621 statky Horky, Rokytovec a Cetno Jiřímu Benediktovi
Benykovi z Peter sdorfuA)

Jiří odkázal Velké Horky r. 1646 synu svému Janovi Benjaminovi , který se oženil s Marií
Jezberovskou z Olivé hory a jí též umíraje všechny statky své poručil. Vdova ta prodala potom (9. srpna
r 1676) zámek Horky s dvorem, městečko Strenice s farním kostelem i s jiným kostelem pustým na Čejkách,
dům panský v Strenici, tvrz, dvůr a ves Rokytovec, vsi Malé Horky, Pětikozly a Rehnice s příslušenstvím
Janovi Renardovi svob. pánu z Valmerodu. Nový držitel byl povýšen do stavu hraběcího, stal se JMC
skutečnou tajnou radou a hejtmanem Boleslavského kraje, prodal však panství Horecké r. 1691 Františkovi
Mikuláši svob. pánu z Klebelsberka. Od tohoto prodán statek již příštího roku (1692) Sylvii Kateřině Štikové
z Holiče rozené hrabínce ze Vchynic Tato bydlila ze zdravotních příčin nejvíce ve Varech Karlových,
kde také r. 1695 zemřela. Kšaftem svým (daným 7. září 1695) odkázala třetinu statku svého manželu
svému Františkovi Jozefovi Slikovi z Holiče a potomkům jeho k zpupnému držení, dvě třetiny však
témuž jen k držení až do smrti, s tou výminkou, aby po jeho smrti připadly bratřím Františkovi Oldřichovi
a Vácslavovi Norbertovi Oktavianovi říšským hrabatům ze Vchynic. Hrabě Šlik, jenž byl c. k. skutečnou
tajnou radou, komořím, místodržícím, zemským soudcem a presidentem komory české, držel kromě třetiny
Horek veliká panství, jako Staré hrady, Kopidlno, Vokšice, Jičínoves, Bartoušov a Bílsko. Zemřel r. 1740
a odkázal statek Horecký posledním pořízením (3. října r. 1740) Františkovi Ferdinandovi Vchynskému
ze Vchynic a na Chlumci, Vinařících, Kratonozích, Matzen a Esslingen, kterýž byl r. 1741 na Horky zvěděn.

Nový držitel nedržel dlouho Horky; již po dvou letech smrt jej překvapila, načež se stal
poručníkem nezletilých jeho dítek Filip Jozef Vchynský ze Vchynic. Ten prodal s povolením králové
Marie Terezie statky Velké Horky, Vojetin a Hostin r. 1744 říšskému hraběti Františkovi Jozefovi Pachtovi
z Rajova 7 c. k. radě a soudci zemskému za 77.000 fl. uh., po čemž byly Horky s panstvím Rzenským
spojeny. Za držení Pachtů spustí zámek Horecký tak, že se podobal zřícenině; k opravení jeho došlo
teprve za naší paměti.

MALKOV HRAD.

roti Čejkám mezi Strenici a Podkrnskem jest chaloupka, kteráž i s okolím jmenuje se
Moukov. Jméno toto znetvořeno jest ze jména Malkov, jak pojmenováván byl hrádek někdy
v těchto místech stojící. Stál na ostrohu k údolí vybíhajícím, tak že východní strmý svah
byl dostatečnou hradbou, kdežto k západu udělán hluboký přikop s náspem. Od výšiny
ostatní oddělen byl pouhým příkopem. Dnes jest bývalé rozdělení jeho (pokud jest možné)
dosti zřejmé, poněvadž lidé překopali hradiště a zdi ke vnitřku obrácené, posud rumem
pokryté, odkryli. Z nich jde najevo, že k severní straně bývala v hradbách čtverhranatá věž a v přízemí
jejím bezpochyby brána. Odtud se vejde na čtverhranaté prostranství, které na všech stranách zavřeno
bylo. Hradba od dotčené věže vybíhajíc k východu šla do stráně, objímajíc tolik prostory, co by malé
stavení stálo. Za čtverhranem hradbami zavřeným spatřuje se prázdné místo asi čtverhranaté, kdež dřevěné
obydlí státi mohlo. Za tím následuje širuký příkop, kterým je tu volný svah ostrohu překopán. V tom

*) DZ. 20. K 14. *) DZ. 1084 N i 5 3 ) DZ. 175. N 12. 4 ) Bílek, děje koní.

MALKOV HRAD.

387

příkopě spatřuje se hráz na způsob lomené čáry,
již neumíme vyložiti. Za tím následuje ostavec, na
némž snad byl srub dřevěný.

O starších osudech hrádku tohoto, dokud ještě
stával, málo víme. Držitelé hradu zdejšího měli
hlas podací kostelního na Čejkách, pročež také
některé z nich známe. Takoví byli léta 1354
Jindřich a Arnošt bratří z Málková , 1 . 1360 — 1364
Diviš z Málková . Mezi pozdějšími kollatory téhož
kostela se žádný vladyka Malkovský nepřipomíná.

Tuším, že hrad ten byl připojen k nějakému vět-
šímu zboží okolnímu a že za 15. století spustí. ')

Podrobnější dějiny hradu začínají teprve
v 16. století. Na počátku téhož století patřil hrad
ten, tuším, k Velkým Horkám a rodině Klusákii
z Kostelce. Bratří Vácslav t Jan , Oldřich , Jiříky
Vojtěch , Frycek a Ondřej měli mimo Horky a náš
sesutý hrad ještě některé menší statky připojené,
o něž se před r. 1551 (asi r. 1548) rozdělili. Známe
dopodrobna tři díly. Jiřík Klusák dostal Tajnou,
tvrz pustou s příslušenstvím, Jan Klusák obdržel
plat od lidí v Bezně, Malé Horky, na Kovanci
platy, dil v Řehnicích a Pětikozlech, lesy tyto:
les k Stránovu slově Holubí stráň, kus lesa za So-
vinky slově v Krajsině atd. 2 ) Vojtěch konečně
dostal také jisté dědiny ke zboží Niměřickému.

Na dílu Janově nacházel se pustý hrad Malkov,
jak porovnáni zpráv dřevních s pozdějšími ukazuje.

Nástupce totiž Janův Jiřík Klusák z Kostelce , jenž
byl díl svůj hned r. 1548 prodal a později Horky,
potom Čečelice držel, prodal před r. 1574 „zámek
pustý Malkov* Ondřejovi Klusákovi z Kostelce na
Radovesicich , 3 ) a tento r. 1574 Vácslavovi Hrzánovi
z Harasova na Housce.*) V těchto dvou vkladech
vypisují se následující dědiny: zámek pustý Malkov, dvůr poplužný Malé Horky se čtyřmi chalupami
podsedčími, mlýn náchlební Podčejecký se třemi koly a Čtvrté stupni, v Řehnících díl, dva člověky
v Pětikozlech a plat se zahradou a druhou zahradou pod lesem nad struhou, která ke mlýnu jde s dvěma
kusy lesu, jeden u Málková a jeden nad mlýnem PodČejeckým, rybníky nad mlýnem, pod mlýnem atd.
s jiným příslušenstvím.

Vácslav Hrzán postoupil před r. 1579 zámku puistého Málková se vším příslušenstvím Albrechtovi
Fětipeskému z Chýš na Byšicích,*) a nyní se držitelé Málková, kteří se psávali seděním na Malých Horkách,
rychle střídali, neboť Albrecht brzo postoupil Málková Vácslavovi mladšímu z Hrušová a v Bukoli; ten
pak prodal téhož roku (1579) zámek pustý Malkov, dvťir poplužný Malé Horky s vinicí proti dvoru
a jinou vinicí nad Strenicí, rybník a louku pod Čejkem s hájkem, kterýž slově v Málkově, struhami,
vodotečinami od Brůdku při rybníčku až po meze, kde déílí struhy Krnsku náležející s vrbinami při louce
nadepsané, s třemi podsedky v Pětikozlech Janovi Habariickému z Habartic a v Čelákovicích. 6 ) Od Jana
Habartického koupil zboží to zase léta 1580 Jindřich Berka z Dubé a s Lipého na Novém Falkenburce 7 )
a připojil pustý zámek ke zboží Cetenskému. Tak konečně časté prodáváni pustého zámku přestalo.
Roku 1599 se ve vyčteni vesnic téhož panství posledně 2:ámek pustý Malkov připomíná. 8 ) Ceten sama
spojena jest nedlouho potom na Čas s Velkými Horkami.

') Lib. conf Léta 1388 odemrel dvůr na Hájku po Matějovi Malkov ci. (DD. 13. f. 33, 14. f. 47. J ) DZ. 49. H II — 14.
a ) DZ. 18. Eli. 4 ) DZ. 18. C 13. b ) DZm. 234. P 14. 6 ) DZ. 20. M 21. 7 ) DZ. 21. A 28. *) Posud nikdo přesně polohu Málková
neurčil: Palachy ve svém popise (str. 82) všeobecně dí „u Bezna zámek pustý Malkov či Hájek 44 , Čímž dává na jevo, že Malkov stotožňuje
s nynější inyslivnou a lesem Hájkem. Z vyčteni hořejšího každý se však přesvědčí, že se Malkov nikdy Hájkem nejmenoval (viz r. 1579).
Heher na své mapČ boleslavská položil Malkov do okolí vsi Pětikozel zcela neurčitě. Zajímavé podrobnosti o nejbližsim okolí pustého hradu
v 18. století lze dočisti se v Místop. bibl. VII. m.

Plán hradu Málková,

53 *

TVRZE V OKOLÍ BZENSKÉM.

SOVINKY.

f , ři městečku Sovinkách nachází se pahrbek Syslov, po němž
se ono za starých dob Sovinky nad Syslovem nazývalo. Na
^ Syslově jest staré tvrziště s náspy a příkopy; t?ké se tu
nachází stará studně. Není pochyby, že tu bydlívali ve 14.
století držitelé Sovinek. Tyto připomínají se poprvé léta 1360 a
patřily tehda z polovice pánům ze Zviřetic. ') Anna manželka
Oldřicha ze Zviřetic něla tn věno, a když zemřela léta 1386, spadlo
na krále. Obdržel je Purkart z Janovic a ten je prodal léta 1389
Vilémovi ze Zviřetic. 1 ) Druhou polovici držel Petr Bratr o i z Dub-
nice, jenž na ni přijd na spolek (1390) Jana Krabici z Veitmile.
Tento proto zůstal pánem jejím, když se na ni léta 1391 právem
odúmrtnim sáhnou ti chtělo. 3 ) Krabicové snad postavili tvrz na
Syslově a seděl tu beipochyby léta 1446 Mikuláš Krabice o Veitmile,
držitel Sovinek. 4 ) V 16. století není po tvrzi Syslovské ani památky.
Když se bratří Pecingárové léta 1538 dělili (díl V. str. 332), dostal
Mikulá f Pecingár % Bydlina na svůj díl Sovinky městečko, vsi
Újezd, Doubravici a Zamašky, což prodal potom Bedřichovi z Bo-
nina.* * * ) Jindřich, sya Bedřichův prodal Sovinky 1. 1548 Tobiášovi
Hr lánoví % Harasora. 6 ) Hrzánové drželi Sovinky ke Vrutici a
Libni až do r. 1623; pak se staly statkem samostatným a postavena
tu v městečku tvrzka se dvěma světnicemi a komorami. 7 )

f
í

KOVAŇ.

r « ' jr městečku Kováni stávala tvrz tam, kde jest zahrada 11 ho-
, . stince, a posud se zbytky náspu spatřuji, *) Jiné tvrziště
J jest anebo bývalo čtvrf hodiny daleko od Kovaně na strmé
stráni Kovanského potoku, kdež se říkávalo „nad luhem u . w )
V rodě Kovinských byla pověst, že jeden jich předek táhl
do Říma s kněžicem Břetislavem, tu pomáhal císaři proti
papeži, kostel sv. Petra vybil a tu Vlachy vraždil. ,D ) Ko-
vanŠti nosili na štítě svém dvé hadův uprostřed těla svázaných.
Předek jich BokuSka připomíná se vletech 1211— 1222 a měl syna
Mladotu (1232 — 1239), který zase měl syny BohtiU a Zbuda. Kromě
nich připomínají se Havel (1238 — 1239) a Kuna (1239), jenž zemřel
před 1. 1207, zůslaviT vdovu Utu. lato koupila 1. 1267 ves Pohled
k založeni kláštera. ") Léta 1318 připomínají se z téhož rodu Mikuláš
a Zdeněk. 12 ) Tento zemřel před 1, 1350, zůstaviv vdovu Svbnu. ,3 j

') Borový, lib. erect. I. 23. DD. 13. f, 35. 3 ) Rel. tab.

I. 531, DD. 13 f 41. 4 ) Arch. č. III. 535 5 ) DZ 5. J 10, 43.

H 5. 6 ) DZ. 8. P 23. 7 ) Obšírněji v Mřstop bibl. VII. 77.
*) Heber, VI. 260. *) Brandlův seznam hradů. 10 ) Dalimil, kapi-
tola 61. ") Reg. I. a II. díl. ’ 3 ) Reg III. 187, tab. vetust n. 318.

* 3 ) Arch gub.

Sulek z Kovaně (syn Zdeňkův?), jenž podával 1. 1363 kněze
do Kovaně, zemřel před 1. 1366 a měl syny Smila, Sulka a Bohuši,
kteří 1 . 1369 společně do Skalska faráře podávali. Srail vyskytuje
se v letech 1366—1385 jako pán Kovanský, ale seděl na Draho-
myšli a zemřel před r. 1389. ') Sulek zemřel před 1. 1398, zůstaviv
syna Sulka, a Bohuše spravoval se synovcem do IL 1354 Kovář, a
Skalsko. Syn jeho nazýval se též Bohuše. Kromě nich připomínají
se 1 1394 Smil a I. 1406 Zdeněk z Kovaně. 3 ) Sulek mladší obdařil
1. 1398 kostel ve Skalsku rolemi a faráři prodal dvůr panský sou-
sedící se dvorem farním; léta 1402 prodal ůrokv ve Spykalích a
Borci ke koleji Všech svátých. 8 ) Zdá se tedy, že se oddělil od
bratrance zbožím Skalským, kteréž asi 1. I4O8 prodal. V 1. 1408 až
1 4O9 měl dům v Praze. 4 )

Bohuše měl syny Bohuši, Sulka a Vácslava a dceru Elišku,
která se vdala za Heníka z Valdšteina. Sulek připomíná se s bratrem
jen 1. 1404, kdež spolu obdařili kostel Bzenský, a 1. 1408. 6 ) Bohuše
byl 1. 1398 mladičký, pročež mu říkali Bohuška. Nabyl pak hradu
Frydšteina, na němž od r. 1410 bratr jeho Vácslav seděl, sám pak
držel zboží Kovanské, jež postoupil příbuznému svému Janovi
z Mikovi c. Tento sem zajisté 1. 1416 kněze podával. 6 ). Později
(1429) podávali Bohuše a Heník katolické kněze do Kovaně, ale
tato byla tehda v držení nepřátelském. Zdali zase Bohuše, jehož
hlavním sídlem byl hrad Frydštein, zase Kovaně (dosáhl, není nám
známo; sice zemřel 1. 1460, zůstaviv dcera Annn. Za těch dob
i bývalé zemauské tvrze v Kováni zanikly. L, 1835 prodal Burjan
Sfranovský ze Sovojovic Kovaň městečko, vsi Katusice a Zahájí,
díly v Rad ovin i, Spykalích, Krásné a Krpich Janovi Hrtánovi
z Karasova. 7 ) Od té doby držena Kovaň ke Vrutici a Libni,
prodána 1. 1623 se Sovinkami a zůstala potom nsipořád při statku
Sovineckém. ®)

KATUSICE.

v e farnosti Kovanské jest ves Katusice, v niž prý také tvrz
stávala. B ) Jisto jest, že Katusice byly istatkem vladyčím
a vesnici farní. Drželi ji léta 1368 Hynek , Smil a Jan
bratří a Frýdlantu, kteří se kromě Smila ještě léta 1380
jako patronové kostela zdejšího připomínají. 10 ) Kromě nich vy-
skytují se v pamětech léta 138 1 IJereš a lčta 1388 Hrdoň z Ka-
tusic, snad držitelé malých dvorů. n ) V drženi Katusic nacházel
se 1. 1390 Petr BratroS z Dubnice , jenž v příčině téhož zboží

*) Lib. conf., rel. tab. I. 542. *) Lib. conf., erect V. 119,

3 ) Lib. erect VI. 73, rel. tab. I. 600, II. 9. *) Rel. tab. II. 48.

Tomek. Zákl. I. 93. *) Rel. tab. II 48, lib. erect. V. 136. 6 ) Lib.

conf. 7 ) DZ 4. C 8. *) Viz Místop. bibl. Vílí. 77. ®) Heber,

VI. 261. I0 ) Lib. conf. n ) Rel. tab. I. 468, 516.

TVRZE V OKOLÍ BZENSKÉM.

389

sestry své AneŽkn a Dorotu na spolek přijal. Tyto zůstaly proto
v drženi Katusic, když se po smrti Petrově na statky jeho právem
odúmrtnim sahalo (1391) a v 1. 1392 — 14.00 podávaly kněze ke
kostelu zdejšímu. •) Anézka, js^uc vdovou po Jindřichovi Huogrovi
z Lysé, ujala potom Katnsice a vdala se za Jana Vy dunu ze Sko-
rotic , s nimž v 1 . 1406 — 1408 statek Katusický spravovala. V tom
ji byl nápomocen 1 . 1406 staríí její syn M. Petr Hunger z Lysé
(f 14I9), jenž byl pak farářem ve Staré. Týž s bratrem Janem
zdědil Katusice po mateři a oba sem léta 1416 faráře podávali.
Léta 1423 držel Katusice Olik Vrba a léta I430 T 'doslav Vrba
z Oslovic . 2 ) V ty časy nebo nedlouho po tom tvrz zdejší zanikla.
Ves zůstala rozdělena na dva aebo více statkův; objevuje se 1 . 1535
4>ri zboží Kovanském.

NEMYSLOVICE

emyslovice (neb Nemeslovice) jest ves půl hodiny daleko
od Bezna se dvorem, při němž stávala tvrz. Ves patřila
již před 1. 1292 kldltcru Hradiltskimu , byla však tehda
zastavena a teprve tthož léta zase vyplacena. *) Nedlouho
před 1 . 1419 prodána od kláštera Alšovi z Dubé do života, ale
císař Zikmund zastavil ji 1 . 1456 Janovi ze Smiřic. 4 ) V 16. století
staly se Nemyslovice dědictvím zpupným a patřily Vlkům z Kvítková.
Poslední z toho rodu, kteří tu seděli, byli bratří Jan mladší, Šťastný,
Radslav a Adam, a ti prodali 1 . 1628 tvrz, dvůr a ves Nemyslovice
Jindřichovi Volfovi Berkovi s Dubé a Majdaléně Kateřině z Že-
rotina manželce jeho. 6 ) Berkové byli v držení Nemyslovic až do
1 . 1694, kdež přišly pro dluhy do prodeje. 0 ) Připojeny pak k Beznu.

DOUBRA VIČKA.

Severně od Bezna leží /es DoubraviČka nebo Malá Doubra-
vice. Několik set kroků jižně ode vsi vybíhá do údolí úzký ostroh,
na jehož temeni zámek stával. Říká se mistu tomu posud na zámku,
ale zřícenin tu není. 7 ) Z paitěti o ni není nic známo. Odtud, že
ves později ke třem statkům ráležela, povstala mezi lidem pověst,
že zámek patřil třem sestrám a díl každé se dostal jiné vrchnosti.

jeho spadlo na krále, byť se na ně táhla Perchta, vdova po LukŠovi
z Bezna, jménem nějakého Jana a nějaké Markéty. Konečně známi
jsou Martin ze Všelis, jenž měl před r. 1408 statek nějaký v Za-
maškách, l ) a Jan Bul ze Všelis, jenž se 1 . 1412 připomíná. 2 )

V 15. století stávala ve Všelísích tvrz. Ve vsi seděli 1 . 1440
Prokop ze Všelis a Mikeš Dovole , kteří oba byli 1 . 1440 na sjezdě

TSJymhlii-clrím, o TTn trh l/tmlir byl 1. 1446 ■*-«

ském před Prahou.*) V tytuláři léta 1534 vydaném připomíná se
Mikuláš Dovole ze Chcebuze jako držitel Všelis. Léta 1 565 prodala
Kateřina z Hábartie tvrz starou (rozuměj pustou), dvůr ve Vše-
lisích a ves Anné Jablonské z Neletíc, od níž se dostal 1 . 1566
Albrechtovi a Mikuláši bratřím Vtelenským %e Vtelna. *) První
z nich prodal Všelisy 1 . 1580 Janovi Hahartic kému z Habartic 5 )
a od toho dostal je 1 . 1586 Adam Bzenský z Pcrubé, s ) jehož před-
kové již před tím byli Čásť vsi drželi. Tvrz stará, jež po r. 1565
úplně zanikla, nebyla obnovována. V držení Bzenských zůstaly
VŠelisy i za Jana (ý 1620), syna Adamova, a dostal je na díl 1 . 1655
nejstarší Janův syn jménem Vdcslav. Týž postoupil Všelis 1 . 1657
Odolanovi z Vilnik , začež obdržel od něho dvory při Čelákovicích. 7 )
Věžníkové drželi dlouho velký dvůr ve Všelísích s vesnicí a prodali
jej teprve 1 . 17 95. Od té doby až do dneška zůstaly statkem dskami
zemskými se řídícím, v němž 1. 1832 i zámek postaven, *)

ROKYTO VEC.

okytovec jest ves n Strenic na malém návrší, v němž bývala
tvrz. Z vladyk zdejších první jest znám Milota, jehož po-
T " tomci Milota, farář Rožďalovský, a Mikuláš drželi 1 . 1368
Brodce. Nějaké dědictví v Rokytovci prodáno 1 . 1369 skrze
r Frycka e Četné Vítkovi ze Dvorce. 9 ) K 1 . 1409 dovídáme
se, že patřil Rokytovec ke zboží Kovauskému. ,0 ) Tehda a
potom tu ještě tvrze nebylo. Albrecht Klusdk z Kostelce prodal
1 . 1553 ves Rokytovec Vdcslavovi Prockovi z Četné, Tento postavil
zde tvrz. Drobná svá zboží v okolí odprodal a naposled prodal

•) DD. 14. f. 66, 320. 2 ) Staré knihy Bělské. *) Arch. č. I.
z 49 , ČČM. 1827, III. 182. 4 ) DZ. 15. J 23. K 14. 6 ) DZ. 65.
N 6 6 ) DZ. 178. C 29. 7 ) DZ. 311. E 4. 8 ) Viz Místop. bibl.

VII 10 1. 9 ) Tab. vet. 330, rel. tab. I. 436, lib. conf. ,0 ) lib.
erect. IX. F 9.

VŠELISY.

Blíže Bezna jest ves Všelisy, která patřívala
za starých dob kapitule Boleslavské. Tato vy-
měnila si ji 1 . 1338 s pány z Lipého za zboží
Poděhuské, ale bezpochyby sešlo s výměny
(totiž místo Všelis dány peníze) a kapitula pro-
dala Všelisy téhož roku M. Tůmovi, arcijáhnovi
Pražskému.*) Ve 14. století tyly ve Všelisích
vladyči statky. Léta 1384 odumřel tn úrok po
vladykách Slivenských, 9 ) Na statku vladycím
seděl ve 14. století Jan VSelCek , jehož synové
1 . 139I v Boleslavi bydlili. K !. 1404 dovídáme
se, že na dvoře vladycím seděl nějaký Petr. l0 )
Týž zemřel okolo l. 1406 bez dědicův a zboží

*) Rel. tab I. 531, DD. 13. f. 41, lib.
conf. Léta 1406 připomíná se také Zbyněk
z Katusic. (Lib erect. V. 125.) 2 ) Lib. conf.

3 ) Reg. II. 675 4 ) Rkps. Vídeňský. 6 ) DZ.

309. X 14. 6 ) DZ. 32. P 29. 7 ) Místop. bibl.

VII. 98. *1 Arch kapit. Vyšehrad., reg. IV. 220.

Vyšehradský kostel měl tu potom nějaký statek.
Viz arch. Č. II. 472. 9 ) DD. I}. f. 33. I0 ) Lib.

-erect. V. 136, XII. 61.

Z Kuncberka.

39 »

TVRZE V OKOLÍ BZENSKÉM.

1 . i$73 tvrz, dvůr a ves Rokytovec Markétě , dceři n. Zikmunda
Vančury z Řehníc. 1 ) Tato postoupila téhož statku L 1580 Marjaně
Vančurové ze Sulevic , neteři své. 2 ; Od této prodán Rokytovec
léta 1600 MikuldSi GerStorfovi 3 MalSvic a připojen k Velkým
Horkám. s )

NIMĚŘICE

everně od Bezna nad potokem Strenickým leží ves Ximě-
řice. Na místě zámku 1. 1832 postaveného stávala tvrz.
Vladykové zdejší mívali jeden hlas podací kostelního na
Čejkách a kromě toho dělili se s pány z Michalovic o po-
dací ve Strenicích. V 1. 1354—1364 seděl Adam na
jednom dvoře a na druhém od l. 1360 Petr PruSek z NintěřU t jenž
se do 1. I401 připomíná. *) Po něm vyskytují se yan PruSek a
Petr PruSehy bezpochyby bratří, z nichž onen se v 1. 1403 — 1422,
tento v 1. 1409 — 1424 připomíná. s j

Před r. I54O prodal Burjan Stranovský zc Sovojovic tvrz
Niměřice se dvorem v plat vysazeným a ves, ves Rokytovec, díl
Pétikozel a polovici podacího v Strenicích Albrechtovi Klusákovi
z Kostelce. 6 ) Když se synové tohoto (asi 1. 1548) dělili, dostal
Niměřice za díl Vojtěch Klusák\ 7 ) týž pak prodal zboží Niměřické
(1551) Pavlovi Bzenskému z Prorubž a na Bezně. *) Když tento
některý rok potom zemřel, následoval v drženi Ni měřic starší jeho
syn Zdeněky jenž přikoupil 1. 1567 mlýn Podcetenský; ®) avšak Zdeněk
zemřel záhy a zboží jeho dědil bratr jeho Adam (f 1605), který je
držel k Beznu. Při dělení synův 1. 1606 dostal Věnek, syn nejstarši,
Niměřice za svůj díl a oženiv se s Mandalénou z Duban, jí 1. 1608
věnoval, ,0 ) O jeho potomstvu není nic známo; zdá se, že po něm
dědili synovci Adam a Jan Albrecht . Tento vystěhoval se 1. 1628
do Žitavy a v nepřítomnosti jeho statek dělen Tvrz, dvůr a ves
Niměřice s Podcetnem, Spykaly a částmi Bezna a Doubravičky při-
děleny Adamovi. Díl Niměřic, Bezna, Doubravičky, Podcetně, Ko-
vance, Řehníc a Spykal zůstal Janovi Albrechtovi, a poněvadž
v dílu tomto obydlí slušného nebylo, povinen mu byl držitel tvrze
dáti 125 kop a zůstaveno mu, aby si postavil tvrz na dvoře sel-
ském v Bezně. 11 ; Toho prozatím Jan Albrecht nepotřeboval a také
potom, když se zase do Čech vrátil, neužil. Albrecht věnoval 1. 1631
na Niměřicích manželce své Aleně Hrzkovně ze MSena\ téže pak

(po drnhé vdané GcrŠtcribvé) doprodá! 1. 1646 Jan A! bí octit statek

Kiměřícký, když jej byl po Adamovi zdědil. n ) Od Alény koupil jej
1. 1651 Adam yiri Bzenský s Prorubě f jenž také 1. 1668 od Jana
Albrechta díl jeho Bzenský a Niméřický koupil. 13 j Později držel
statek Niraěřický bratr jeho yan Vilémy soudu purkrabského rada,
a po něm ujal jej syn FrantiSeh Mikuláš, l4 ) Skrze dceru jeho
Františku dostaly se pak Niměřice v držení svob. pánův Lazaři ,
kteří je měli až do konce 18 století. Po jeho smrti dostaly se na
čas v držení hrabat z KouniCy sňatkem v držení rodiny Lůtzow,
trhem l. 1825 v držení Jos. Šichta a dědictvím 1. 1827 Jana Veit-
lofa. V novější době držela je knížecí rodina z Thurnu a Taxisu. 16 )

CETEN.

Ves nynější Horní Cetno jmenovala se původně sprostá
Ceten, a nynější Dolní Cetno, které později povstalo, Podceten.
Z tvrze v Horním Četní pocházel vladycký rod Cetenských z Cetněy
jenž nosil na Štítě svém tři řemdihy konci svými spojené. Kunel

*) DZ. 10. K 24, 18. B 3. DZ. 8g. L Io, 1084. V 24.

a j rZm. 236. D 3. *) Lib. conf. Léta 1377 žil také Arnošt z N.

( \cta , ud.) 5 ) Lib. conf. arch. č I. 405, arch. Boleslav. 6 J DZ. 4.
C 9. 'f DZ. 49. H U. 8 ) DZ. 49. H 20. ®) DZ. 58 N 10
1D J DZ 133 N 14. M J DZ. 298. Ai— 17. ,2 ) DZ. 144. K 13, 149.
B 8. ,3 i DZ. 314- M 18, 317. L 27. '*) DZ. 478. F I. IS ; Místop.

bibl. Vir. 121.

s Cetněy jenž se v letech 1348—1357 připomíná, prodal Prošovice
a dědiny své v Čejeticích a Četní. Čejetitce koupil od něho
léta 1357 Ctibor z Četně. DobeS a Pavlík drželi léta 1368 dvory
v Četní, na nichž manželkám věnovali, a Frycefc držel do 1. 1369 Část’
Četně a některé okolní dědiny. *) HaSek z Četně (1384, 1386) zů-
stavil syny Markvarta , Frocka a yana.y kteří 1. 1391 také věnného
práva Anny z Četně dosáhli Připomínají se potom také na poČátkn
15. stol. 2 ) yan z Četně byl 1. 1440 mezi sněmo ^níky Nymburskými.^
Ke konci 15. a na počátku 16. století připomínají se často Mark-
vart a yan CelenSti z Četně , držíce rozličná zboží pozemská v Bole-
slavsku. Onen držel zboří Cetenské *) a byl 1. I JJ05 místokomorníkem.

O Janovi mluvilo se již na str. 222. Za těch dob žil také Procek
Malý z Četně, jenž konal cesty do Uher a Polska a býval též
sekretářem Zikmunda krále Polského, od nčihož potřebován byl
v poselstvích ke králi Ludvíkovi (15 20 — 1521). Po smrti krále Zik-
munda vrátil se do Čech a byl tu 1. 1529 zase přijat za obyvatele
zemského.

Ceten držel po Markvartovi asi od 1. 1515 Vít Celenský t snad
Syn jeho, jenž si 1. 1543 v obnovené dsky zemské vložil Ceten tvrz.
dvůr a ves, díly v Doubravici a Krásné a dvůr kmecí ve Skalště. 5 )
Téhož léta zapsal zboží Cetenské yiřikovi Cetenskému a yanovi ,
synu jeho, strýcům svým, avšak pokud by darujícího přečkali.
K tomu došlo a oba dědici prodali Ceten Víc ieslavovi Cetenskému
z Četně (1551), od něhož yindřich starší FfruSovský z HruSova
zboží to po 4 letech přejal. 6 ) Po tomto byl v drženi Četně 1. 1558
Smil HruSovský se svými strýci Vácslavem a Jindřichem. Smil pak
věnoval 1. 1566 na Cetni manželce své Annií z Prorubě , 7 ) a od-
děliv se od strýcův svých, prodal díl svůj, totiž na tvrzi, dvoru a
vsi Cetni a vsi Doubravici Albrechtovi Pělipeskérnu z ChýS a 3 Egr-
berka , jenž pak před I. 1579 také dil Vácslavův a Jindřichův při-
koupil. *) Zboží toho pak postoupil yanovi HruSovskémuy tento za
krátký čas (1579) strýci svému yetěichovi ILruSovskéinu a tento
opět 1 1580 yindřichovi Berkovi z Dube a na Jablonném. c ) Týž
pán prodal 1. 159Q zámek pustý Malkov, ves Malé Horky, podsedky
ve Strenicích, ves Pětikozly, tvrz, dvůr a ves Ceten Markétě Hoz-
laurové 3 Lib dekoval) Později přikoupeno zboží Cetenské k Velkým
Horkám, s nimž 1. 1621 zabráno Mikulášovi Gerštorfovi, zůstalo
jak pří Horkách až do 1. 1650, kdež je prodal Jan Benjamin Benyk
z Petrsdorfu yiřiviu Šťastnému Vančurovi z Řehníc a na Hum-

') Rel.tab. I 415. 424, 434— 43^ *) Tamže, 497, 5 1 1, 536,
584, 589, II. 138, lib. erect. IX. J 3 3 j Arch. č. I. 250. 4 ) DZ.

43- J '9- DZ. 250. E 14 6 ) DZ. 10. C 1, 12. A 25, 83. G 20.

j DZ. 13 A 8, 15. X 20 *) DZ. 18. A 12, ;8 9 . J 23. # ) DZ. 8g_

J 23. 24. K 21. I0 ) DZ. 175. U 8.

TVRZE V OKOLÍ BZENSKÉM.

39 '

burcich. Od tohoto koupil Celen (1674) Ota Jindřich markrabě
Caretto , který držel týž statek k Bělé a s ni také 1 . 1É7S pánům
z Valdšteina odprodal. ') Od nich koupil Ceten 1 . 1693 Vdcslav
Šťastný Mladota %e Soloýisky jehož rodu až do 1 . 1712 náležela *;
Tehda pak přikoupena k Niměřicům.

SKALSKO.

romě prastarého hradiště, které jest 11 vsi Skalska, ukazo-
valo se ve vsi místo, kde tvrz stávala, a hluboká studně,
/ která z ní zbyla. Památkou po bývalých držitelích Skalska

jest hrubá, bohužel, rozpukauá věž, na niž se spatřuje
starodávný erb kromě křidel a fafrnochův již zašlý k ne-
poznáni. Nápis na ni v starších popisech udávaný: Anno Chti.

mccxx. hastam finit. Ratmir. d. i. Kowan et z dolejška již

nelze rozeznati a zajisté nebyl takový, jako je tu psáno. VěŽ a erb
pocházejí asi z r. 1400, a je-li slovo Kowan dobře čteno, mohlo
by se podlé toho, co dime v dějinách Kovaně, o zakladateli souditi.

Skalsko palřivalo odedávna ke zboži Kovanskému a byl tu
dvůr panský’, o jehož prodáni 1 . 1398 již řec byla. Asi roku 1408

') DZ. 308. J 6, 391. G 2, 395. H 17 2 ) DZ. 404. N 6.

koupil Skalsko AleS s Dubé a držel potom ke Dražicura. ') Bohuslav
z Kunvaldu obrátil v 1 . 1482 — 1486 Čásť důchodů svých ve Skalsku
na nadání oltáře sv. Tomáše kaple Čáslavské v kostele sv. Michala
v Starém městě Pražském. 3 ) Poněvadž pak faře tudíž postoupena
jest 1 . 1513 vrchnosť nad touto Části, náležela Čá«£ Skalska od té
doby osadním tudíž. 3 ) Ostatek prodal Bedřich purkrabě z Bonina,
držitel Benátek 1 . 1543 Janovi Hrzdnovi t Harasova . *) Tehda již
tu dávno Žádné tvrze nebylo.

KLUKY.

*\ h

M/e vsi Klukách nebo Kluku také prý tvrzka bývala. 5 ) Z pa-
^ mětí se to nepotvrzuje, ač nelze pochybo váti, že ve vsi té,
? prvotně k Bělé patřící seděni zemanské bylo. Bydlila tu na
I P ř - 1 - 1 555 Dorota Berkovna z Dubé. Samostatným statkem
staly se Kluky teprve 1 . 1630, když zadány jako manský statek
knížectví Frýdlantského. 6 )

') Lib. erect. VIII. f. 5, rel. tab. II. 48. 3 ) Rel. tab. II.

390, 418. 2 ) DZ. 2. L 4—6. 4 ) DZ. 5. A 29. 5 ) Heber na mapě

Boleslavská. b ) Reg. kom. soudu. Viz Bílkovy konf.

Ukázka sgraffit na Starých Hradech

Košátky od východní strany.

KOSÁTKY ZÁMEK.

ošátky leží nad Vruticí nebo Košáteckým potokem západně od Benátek a mohou
se honositi starým, dobře zachovaným zámkem. Na východní straně oddělen jest
zámek od ostatních stavení hlubokým příkopem, skrze nějž odtéká voda. Přechází
se přes něj po vysokém kamenném mostě, za nímž se táhne podlé příkopu dlouhé
jednopatrové stavení, které bývalé před hradí zavíralo. Uprostřed téhož stavení
proti mostu jest věžovatá brána s vraty vysoko vyklenutými, nad nimiž se
spatřují ještě kladky a výše troje střílny vedlé sebe. (Staří lidé pamatují ještě
zvoditý most před ní, který tu býval před 50 lety.) V průjezdě, na ten čas
nekrytém a prázdném, viděti jest, že bývaly dvoje podlahy nad sebou. Jím
vstoupí se do prostranného dvoru poplužného, do Čtverhranu založeného, tak že
stavení jdou na straně východní, severní a jižní. Na jižní straně lze vycházeti
ze dvora jinou branou k Byšicům, ale toliko prostou.

Na západní straně jest zadní zámek. Strana jeho proti příchozímu obrácená objevuje se jako
složení tří částí, kteréž ode dvora odděluje příkop. V levo (k jihu) jest stavení o dvou poschodích,
v prostřed věž, v právo stavení jednopatrové, v němž se nachází brána klenutá, štukovím obložená. Věž
jest část nej památnější. Jest to čtver hranaté, hmotné, tři poschodí vysoké stavení, v němž jest po starém
způsobu málo oken. Okrasou její jsou erby. Nejvýše jest erb pánů z Veitmile pěkně z kamene vytesaný,,
níže erb Novohradských, ještě níže erb Libšteinských a Krakovských z Kolovrat linie Březnické. Pokryta
jest nízkou střechou s lucernou. Stavení dvůr zavírající jsou novějšího původu, z Části obydlí, z části
pivovár. Dílem jsou jednopatrová, dílem o přízemí, tak že věž nad ně vysoko vyniká. V právo ode vchodu
spatřuje se v přízemi sloupoví; sice tu není nic památného. V kapli zámecké nachází se starý obraz
Ukřižováni Páně.

Košátky nemají tak staré dějiny jako okolní vesnice, z čehož znáti lze, že byly prvotně nepatrnou
vesnicí, kterou povznesli teprve páni z Veitmile a z Kolovrat, postavivše mimo Staré Košátky zámek,
u něhož vznikla ves Nové Košátky. Ještě léta 1419 pravilo se o vsi, že leží u Krp. Tehda pronajala
kapitula Boleslavská dvůr poplužný s podsedky, který měla v Košátkách, Markovi z Nové vsi , držiteli

KOSÁTKY ZÁMEK.

393

Pohled na obé brány v Košátkách.

vladyČího dvoru v Kosátkách, pod úrok. 1 ) Mareš připomíná se ještě 1 . 1421, ale Košátek již neměl; tyto
zajisté držel již 1. 1421 Zikmund z Veitmile. 2 ) Synem jeho snad byl Jan KoSátecký z Veitmile , jenž byl
léta 1440 na sjezdě Nymburském a léta 1448 s vojskem Poděbradským před Prahou. 3 ) Léta 1481 ještě žil
a dlužil se na své zboží Košátecké peníze, ale nedlouho potom zemřel. Zůstala po něm jediná dcera
Dorota, kterou vdál strýc její Beneš z Veitmile (asi r. 1485) za Vácslava Bezdruiického z Kolovrat. Tomuto
zapsala Dorota léta 1486 všechen svůj statek. 4 ) Zboží to zvětšil Vácslav přikoupením některých malých
statků. Pán tento, jenž později v zemských úřadech býval, byl předním stranníkem strany panské, pročež
nepřátelé jeho rádi si připomínali, že byl kulhavý. Pachtě se po obdarováních a pokutách, mezi tím se
zadlužil. Z té příčiny prodal léta 1505 Košátky tvrz, dvůr a mlýn, vsi Kojovice, Slivno, Střízovice, Malý
Sliven, Zluňovice tvrz, dvůr a ves, vše pusté, v Borči, Sedlci dily, dvůr v Hořením Slivně a tvrz tudíž
s dvorem bratru svému Jetřichom Bezdruiickému z Kolovrat.* *} Tento (j* r. 1508) neužil Košátek dlouho.
Jsa v nemoci těžké postaven a smrť předvídaje, odkázal Košátky bratru svému Vácslavovi tak, aby
zavaditi nic nemohl, než ten statek všecek aby na syny jeho připadl. Vácslav přikoupil potom léta 1510
louku a dědinu pod Starými Košátky, 6 ) stal se později nejvyšším sudí dvorským a zemřel před r. 1539.
Synové jeho měli také Buštěhrad a Kornhauz. Nejstarší Jan (viz díl VIII. na str. 268) držel ke své polovici
Buštěhradu také Košátky. Před svou smrtí (r. 1556) odkázal svůj díl Buštěhradu dceři Kateřině a druhé
dceři Anně tvrz Košátky se vším příslušenstvím. 7 ) Anna, vdova po Janovi Vrábském, vdala se potom za
strýce svého Jáchyma Novohradského z Kolovrat , jenž byl té doby pánem na slovo vzatým, presidentem
komory, potom purkrabí Karlšteinským (f r. 1600). Syn jeho Jan byl pán bohatý, mezi jehož statky byl
Košátecký nejmenší. Týž zemřel 1 . 1613, zůstaviv dva syny, z nichž Zbyněk Leopold bratra přečkal. (Viz
str. 316.) Když l. 1630 zemřel, dostaly se Košátky druhé větvi téhož rodu, zejména Zdeňkovi Novohradskému
z Kolovrat , jenž byl 1. 1653 do stavu hrabéciho povýšen a asi 1 . 1657 zemřel. Syn jeho Jan Vácslav držel
také dvory pod Přimdou, založil ze statků svých svěřenství rodinné a zemřel léta 1690, zůstaviv četné
potomstvo. Poněvadž nejstarší syn Filip Antonín 1. 1689 ve válkách zahynul, následoval v držení svěřenství

') Lib. erect. X. 110. *) Lib. conf., arch. Č. III. 499. ’) Arch. č, I. 249, ČČM. 1827, III. 81. *) DZ. 6. H 27, 84. G 18.

*) DZ. 6. A 30. c ) DZ. 6 B 1. 7 j DZ. 12. C 14.

Hrady a zámky České X.

54

394

TVRZE V OKOLl KOSÁTEK.

druhý syn František Zdeněk , jenž býval místodržicím, soudcem zemským a nějaký Čas též hejtmanem kraje
Plzeňského. Po jeho smrti (f r. 1716) následoval nejstarši syn František Vácslav (f r. 1738), po tom syn
František Ferdina?id (f r. 1763) a vnuk František Antonín. Tento býval c. k. tajnou radou a presidentem
dvorské komory ve věcech mincovních a horních a zemřel léta 1802, jsa této větve posledlním. Košátky
držela po něm napřed sestra Johanka ovdovělá Kavrianova , a když tato zemřela, dostaly se Košátky
jako nápadní panství Františku Antonínovi hraběti LibŠteinskému z Kolovrat y jenž byl zase své větve
posledním a léta 18Ď1 zemřel. Následovala tedy jediná větev tohoto staroslavného panského rodu, totiž
Krakovští z Kolovrat , napřed hrabě Hanuš (f r. 1872) a po něm druhá pošlosť, totiž Ilrobská.

TVRZE V OKOLÍ KOSÁTEK.

íSfe

ZLUŇOVICE.

Gp edaleko Košátek (bezpochyby východně od nich) bývala
\ ' f - ) ves Zluňovice nebo Luňovice, v níž také tvrz bývala. Po

Ú ^ L nl jmenoval se léta 1321 Pešík ze Zluňovic. l ) Léta 1330

Vd připomíná se Jan odtudž. jenž sí od komtura špitálu
Ústeckého nějaké dědiny najal. 2 ) Jaroš Hájek ze Zluňovic
připomíná se léta 1390.*) Léta 1486 byla tvrz i ves pustá a patřila
ke Kosatkám.

SL1VNO HORNÍ.

I Srojí jest Slivno (původně Sliven) u Košátek. Dvoje se na-
KJ£[ zývá Horním a Dolním, a v obojích bývaly farní kostely;
A třetí slově Malé Slivno. Za starých dob byly jen dvě vsi,
z nichž jedné se říkalo Velké (nyní Dolní) a druhé Malé
Slivno nebo Slivenec. Když pak přibyl Slivenek nebo nynější Malé
Slivno, říkalo se Velké a Hořejní Slivno. V onom sedělo několik
vladyk, ale není známo, že by tu tvrz bývala. V Hořejním byla
tvrz a kromě toho ještě některý dvůr. Z jednoho z obou pocházeli
bratří Albert (r. 1223 — 1240) a Rudolf ze Slivna , z nichž onen
byl v posledních letech sudí zemským a pak komorníkem, Z man-
želky své Herky měl syny Jaroše (r. 1237 — 1 271) a Ffu Onen byl
od r. 1239 královským číšníkem, od léta 1253 purkrabí Pražským,
vyznamenal se léta 1260 v bojích s Uhry a od léta 1264 býval
purkrabí Loketským a Chebským. Ze Slivna se záhy vyprodal a po-
staviv nový hrad, který pojmenoval po lišce, svém erbovním zvířeti,
psal se z Fuchsperka. 4 )

Na dvore zeraanském v Hořejším Slivně, při němž byla tvrz,
seděl v letech 1359 — 1394 Petr z Veitmile, jehož synové byli Kunlk
(r. 1380 — 1421) a Zikmund. 1 ) Onen stal se fará.řera v Lipém, tento
nabyl okolo léta 1420 zboží KoŠáteckého, k ndmuž zboží své Sli-
venské připojil. Později držel je Vácslav Krabice, z Veitmile al. 1486
užívala ho vdova Ančžka z Nyněchova, ale dědičné právo již ná-
leželo držitelům Košátek. a ) Jiný dvůr byl v držení bratři Vítka
(r. 1379 — *392) a Ctibora (r. 1369 — 1389) a Vítkových Synů Za-
chaře (r. 1384 — 1411) a Leksy (r. I406-I4II); tito oba měli po-
tomky: Leksfiv syn Leksa (1440 1450) zemřel bezdětek. Zachař,

syn Zachařův (r. 1440 — 1466) koupil Sluhy léta 1464 a stal se
předkem Sluzských z Chlumu. Ti všichni jakož i Ctibor (r. 1448 až
1450) pocházeli z rodu Chlumův z Chlumu a drželi také polovici
podacího a ovšem také statek v Mečeřiži. Zachař zastavil statek
svůj Slivenský léta 1466 Milotovi z Hrušová a snad jej nikdy ne-
vyplatil. 3 ; Druhá tvrz nazývala se Hankovskou, poněvadž se jméno
Hanek v rodě držitelův opakovalo. Hned první nám známý držitel
(r. 1367) jmenoval se Hattek. On jakož i potomní držitelé byli samot-
nými patrony kostela zdejšího. Léta 1412 a 1413 držel ten statek
Jindřich , kdežto jiný Hanek v ty doby byl kanovníkem Boleslav-
ským a od 1 . 1414 děkanem kapituly Litoměřické, 4 ) Léta 1418 by)
pánem podacím Zikmund z Velkého Slivna , předek Žitovlických ze
Slivna , jenž býval léta 1399 členem jednoty panské 5 ) a také Žitovlice
držel. Jiný Hanek (r 1438-1446) byl léta I440 na sjezdě v Nym-
burce a prodal léta 1446 rychtu v Slivně. e ) Poíilcdni zrodu Žitov-
lických, pokud tu Seděli, byla Kateřina , dcera Zikmundova, a ta
prodala léta I485 tvrz, dvůr a čásf vsi Vdcslatfovi Bezdruiickému
z Kolovrat.’) Od té doby patřila čásť tato ke Košátkám.

') Reg. III. 283. *) Arch. křižovnický. s ) Tingl, Actajud.

56. Viz i rel tab. II. 369. *) Reg I. a II., Zprávy král. spol.

nauk 1878

; ) Ub. erect. VIL 198. *) DZ. 84. G 18 a ) Rel. tab. II.
347. ‘) Lib. conf. s ) Arch. Č I 61. *J Arch. Č. I. 249, arch.
Třeboňský. 7 ) DZ. 6 A 30.

Kašna na Starých Hradech.

VRUTICE KROPÁČOVA TVRZ.

rutice má název svůj od potoka Vrutice. Název ten jen v okolí Mělníka byl
oblíben ; proto tu je kolikerá Vrutice, z nichž ta u Mělníka se již ve 13. století
připomíná. U Vrutice Kropáčovy na východní straně potoka slově ostrožna „na
hrádku", ale známek opevnění tu není. Zde stála snad prvotní tvrz, ale pozdější
tvrz, která byla dílem od kamene, dílem od vazby vystavěna a šindelem přikryta,
stála ve vsi při dvoře. Z naší Vrutice pocházel Markolt z Vrutice , erbu husy, který
byl křižovníkem Svatomářským a asi od 1. 1385 komendatorem v Strakonicích. 1 )
Okolo 1. 1392 stal se nejvyšším mistrem a 1. 1397, 11. června zavražděn na Karlšteině,
po čemž dne 15. června zemřel. 2 ) Bratří jeho snad byli Hereš Masák a Jan Hupík .
Onen připomíná se od 1. 1392 často v pamětech soukromých, od let 1398 — 1414 jako
spolupatron kostela v Krpech. 3 ) Od 1. 1401 najímal si rozličná zboží duchovenská, a že mu hospodaření
dobře šlo, najat mu léta 1409 dům v Byčkovicích s celým statkem na Šest let. 4 ) Tehda byl pánem na
Čachovicích a léta 1415 na Vlkavě. Z Vrutic, jak se zdá, se vyprodal; určitě se jen ví, že léta 1406 louku
Šebakovskou pod t7rzí Vruticí bratru Jakubovi prodal. 5 ) Tento maje také statek v Jíkvi měl (r. i3gg)
pře s farářem Jesenickým, vyskytuje se potom v několika pamětech soukromých, a přečkav manželku
svou Markétu zapsal 1. 1433 tvrz, dvůr a ves Vrutici, v Krpich dvůr a čásť vsi a svou část Jíkve dceři
své Markétě, manželce Vdcslava Rohatického . 6 ) Tento připomíná se léta 1436 mezi spolupatrony kostela
Krpského a uhájil si statek Vrutický, když naň 1. 1437 právem odúmrtním po Jakubovi a Markétě saženo
bylo. Dcera jeho Nestezka zdědivši statek Vrutický prodala jej 1. 1442 Pešíkovi z Pakomilic , muži svému,

který jí na něm 300 kop věnoval. 7 ) Leže na smrtelné posteli daroval Vrutici Jindřichovi z Chobolic ,

rozzlobiv se na své bratry, že přes jeho vůli vyprosili si odúmrf po Hupíkovi a manželce jeho. Když
tedy léta 1455 Pešífc zemřel, povstala pře mezi Jindřichem a bratry Pešíkovými, ve které onen vyhrál. 8 )
Z potomních desetiletí je málo o Vrutici známo. Léta 1524 seděl na Vrutici Jan Va koun z Adlaru t
a 1. 1526 prodal s Jiříkem Valkounem tvrz Vrutici s dvorem a vsí, Sušno a Krpy s podacím, co tu měli,
Janovi Hrzánovi z Haraš ova. ®) Tento držel také Kovaň, Katusice a jiné vsi okolní a na tom na všem

l j Arch. Svaiomářský. s ) Hist. sborník 1883, str. 201. ■) Rel. tab. I. 546, 576, lib. conf. *) Lib. erect., arch. v Královci.

s ) Rel. tab. II. 22, 58, 130. 6 ) Lib. erect. V. II. rel. tab. II. 24O, 275. ’) DD. 15. f. 77, rel. tab. IL 194, I95. 8 ) DD. 16. f. 54, 7 2,

arch. č. I. 170, 429, 433. *) DZ. 43, J 21, reg. kom. soudu.

54 :

396

MŠENO TVRZ.

1. 1553 druhé své manželce Maryji Šlikovně věnoval. 1 ) Třetí svou manželku Kateřinu z Vartemberka tak
prý zbil, že ležela. Byl v praní veliký, ale zle se mu vedlo, když Adam Křinecký (r. 15,53) v Boleslavi
konvicí ho v hlavu uhodil, až ji rozrazil, a pak na něho kordu dobyl. a ) Poněvadž bezdětek zemřel, připadla
Vrutice na strýce jeho Adama Šťastného, nezletilého, jenž byl pod poručenstvím strýce svého Vácslava
Houseckého. Došed 1 . 1581 let rozumných a spravedlivých, žádal poručníka, aby mu dědictví jeho Potštein
a Vrutlci vydal. Poručník tak učinil, ale že Adam nemohl vyplatit! 13 500 kop míšeňských, které
poručník vynaložil, aby závady a dluhy na statku Kyjském vyplatil, postoupil mu statku Vrutického. * 3 )
Vácslav zemřel 1 . 1584 a Housku a Vrutici držel syn jeho Dobeš, který onen statek prodal a za to Libeň
koupil. Z manželství svého s Eliškou z Dubé měl tři syny a dvě dcery, nad nimiž zdělal posledním
pořízením poručníky. Krátce potom (r. 1599) zemřel 4 * ) Eliška spravovala statky až do pilných let syna
Vácslava , který je potom ujal. Jemu statky jeho zabrány a prodány 1 . 1622 Filipovi Fabricicwi z Rosenfeldu
a z Hohenfallu y JMC. radě a sekretáři kanceláře dvorské. Skrze dceru Fabriciovu Lidmi lu Kateřinu, která
Vrutici od bratra Jana v podělení dědickém dostala., přešla Vrutice v držení Zikmunda Vácslava KropáČe
z Krymlova. Po nich zůstali dědici Jan Ignác , Filip Vácslav , Zikmund Ignác , František Ignác a Justa ,
mezi nimiž (a zástupci jich) stalo se léta 1649 dohodnutí o pozůstalost, totiž Vrutici, mlýn Kropáčovský
v Praze, důra na Uhelném trhu, dvůr židovský pod Mělníkem, vinice při Mělníce a peníze za statek
Letky. Někteří odbyti penězi, jiní se podělili o statky. Zikmund dostal tvrz a dvůr Vrutici, od ohně
zkažené, pivovár a mlýn pusté a třetinu vesnice. 9 ) Díly ty skoupil později Jan Ignác , jenž byl léta 1669
do stavu rytířského rodů starožitných povýšen. Syn jeho František Albrecht byl JMC. soudů dvorskou
a komorní radou, též hejtmanem kraje Litoměřického, a zemřel léta 1702 zůstaví v vdovu Eidujílu rozenou
Bzenskou a Jana Vácslava } syna nezletilého. 6 ) Tento došed let svých prodal 1. 1710 Vrutici. Nový pán
Ignác Pavel Hotovec z O senice prodal statky Vruticii a Katu sice Fetrovi Mikuláši Strakovi z NedabylicA)
Později patřily oba statky Vácslavovi Jozefovi Chanovskému z Dlouhé vsi, po jehož smrti odhádány
(r. 1739) věřitelům 8 ) Patřila pak Vrutice ke Kmsku, od něhož léta 1800 zase odprodána. Od té doby
byla zase sídlem statku samostatného.

MŠENO TVRZ.

Seno město leží na planině mezi Mělníkem a Boleslavi.®) Před časy tu také bývala tvrz,
ale spustla již před dávnými lety, tak že dnes známky po ní nepozůstává, ví se však,
že stála nad Blížkou na vysoké skále, konec Podjavorské ulice, tam, kde nyní dům
č. 191 stojí. Pod tímto domem nachází se veliký sklep, který do léta 1838 za pazdernu
k sušení lnu potřebován byl. Na tvrzišti stával prvotné domek dřevěný, jenž byl
1 1871 pro sešlost rozmetán, skála pod nim natři sáhy snížena a potom teprve nynější
dům postaven.

Mšeno patří válo odedávna ke království neb užitkům královým. Kunhuta, nejstarší
sestra Vácslava II. a abatyše kláštera sv. Jiří, užívala nějaký čas vsi Mšena na jistý způsob,
a užitek tento jí byl vyhrazen, když Vácslav III. Mšeno (roku r3o6) Hynkovi z Dubé zapsal. 10 )

Tehda ještě tvrze ve Mšeně nebylo a Mšeno samo drženo k sousedním větším statkům

Berkovským. Po smrti Hynkově (f r. 1348) držel Mšeno Jindřich nebo Hynek, syn jeho. Protože však
Karel IV. je zase míti chtěl a Hynek ho postoupili nechtěl, došlo léta 1352 skrze Arnošta arcibiskupa
a BuŠka z Vilhartic ke smlouvě a mocné výpovědi, tak že králi zachováno městečko Mšeno a za to
slíbil Berkovi bud dáti 300 kop nebo na místě jich úrok 30 kop ukázati. Králi ponechán také nejbližší
mlýn a všecky nivy až k řece; co bylo dále, zůstaveno ke hradu Housce. 11 ) Ke Mšenu držel král kromě
jiného také vsi Kluk, Vraten a Choiétov, které však 1 1352 pánům z Lichtenburka zastaviil. ,a ) V přímém

držení neměl však král celé městečko, nýbrž byl tu také některý statek zemanský, který byl králům

manstvím zavázán. 13 ) Proto také nelze říci, zdali tvrz zdejší povstala na království nebo 11a zemanství. ,4 )

*) ®Z. 10. J 26. a ) DZm. 2q. A 21, reg kom soudu. Viz i Pam arch VIII. 4T4. % DZ. 65. P 4 *) DZ. 129. D 22.

3 ) DZ. 257. C 4, 13. 6 ) DZ. Il8 F 16 7 ) DZ 493 D 16 8 ) DZ. 164. H 25 9 ) Pomůckou K. Červenky Památky města Mšena. lB ) Arch.

Č. II.466. n ) Arch c. k. dvorský. 1 2 ) Rkps Roudnický l3 ( Již léta 1321 připomíná se Chvalík ze Mšena (Reg. IKI. 286.) l4 ) Povíme

jeo přehled. Na zboží n. Chvalíkově seděl 1 1388 Chvallk ze Mšena, 1 . 139O syn jeho Vácslav a I. 142J — 1450 zase Chvalík. Jiný statek měl

Petruš ze Mšena (r. I403 — 1418) a po něm se dostal skrze Bětku, sestru jeho, v drženi syna jejího ÚJmka z Drchlavy,, který na něm ještě

léta 1455 seděl. Opět jiný statek měl Jan Mucha ze Mšena (r. 14001, když pak bez dědiců zemřel, dostali ten statek Hanuš z Erkeric a J«*n

z Kostelce a slíbili králi z něho starodávnou službu k Bělé anebo k Bezdězi. Později se připomínají také Oldřich ze Mšena (r. 1423 — I450)

a Hrsek (r. 1423]! předek vladyckého erbu Hrzkfi ze Mšena. {Pam arch VIII. 61 1 , lib erect. a DD )

TVRZE V OKOLÍ MŠENA.

397

Dytnokury.

Králové držice Mšeno k Bezdězi v letech 1368—1410 tu podací farního kostela vykonávali. 1 )
V 15. století znenáhla manské statky skupovány a do 16. století utvořeny poměry takové, že polovice
Mšena byla královská a polovice dědičná. *) Jak se ty změny zběhly, jest nám pro nedostatek pamětí
tajemstvím; možná, že k dělení přišlo záhy. Ví se totiž, Že Jindřich Berka právo své ke Mšenu (snad
k té polovici, která mu na místě 300 kop dána) postoupil Janovi ze Smiřic a tento před r 1454. Jindřichovi
z Michalovic . Tento jsa držitelem Bezděze držel bezpochyby celé městečko. V pozdější době Mšeno od
Bezděze odcizeno. (Srov. str. 15.) Aspoň jistě čásť dědičná, totiž tvrz s dílem městečka dostala se v držení
Jana Bezdrubického z Kolovrat a od toho je koupila Kateřina Smiřická 2 Kolovrat a na Lysé (f r. 1529).
Tato odkázala posledním pořízením svým (r. 1528, 27. listopadu) statek MŠenský Zdeňkovi Lvovi z Rožmitdla 3 )
Syn tohoto Adam Lev prodal pro dluhy tvrz, dvůr a městečko Mšeno a čásť vsi Březovice Janovi mladšímu
Spetlovi z Janovic. 4 ) Takovým způsobem dostala se čásť tato zase k panství Bezdězskému. Nový pán
udělil obyvatelům Mšena 1. 1545 svobodu, aby mohli o statcích svých říditi, a téhož roku věnoval na tvrzi
Mšeném, městečku, všech Vratně, Kluku, SkramouŠi a Ghotětově manželce své Mandaléně Berko vně
z Dubé. 6 ) Za něho tvrz zdejší spustla. Městečko s tvrzí pustou 1. 1553 zůstalo při dílu Bezdězském (viz
na str. 16). Léta 1565 vložil Mikuláš Zajíc z Hazemburka Janovi mladšímu z V artemberka ve dsky zemské
tvrz pustou Mšeno s Štěpnicí při tvrzi, s rybníčkem pod tvrzí a půl městečka, •) ale proto nepřestalo
Mšeno býti příslušenstvím panství Bezdězského, jímž zůstalo až do 17. století. 7 ) Zříceniny bývalé tvrze
dlouho bylo vidéti ; i Balbín i Beckovský ji připomínají. 8 )

TVRZE Y OKOLÍ MŠENA.

ROMANOV.

_ čltoli to panské sídlo, přísně soudíc, pro svůj pozdější
-1*1 p«*oá “li; uCpiífj, prcci pnbriúc iciú j«*r» doplut!*
/i dějin Mšeuských. Statek Mšenský postoupen byl léta 1637
jí Robertovi Geraldini (f roku 1642), c. k. vojenskému nej-
vy&imu, od Anny Marie Buttlerové jakožto podíl jeho
na panství Dokezském (viz na str. 174). Skrze dceru jeho Marii
Kláru Geraldinovu doptalo se Mšeno v držení Odolana Vžinika

') Lib. conf. 2 ) DZ. 50. H 8-13. a ) DZ 3. J 8. 4 ) DZ. 5.

E 14. 5 ) DZ. 7. B 29. a ) DZ 87. N 17. 7 ) Viz pozdější dějiny,

které s osudy tvrze nesouvisí, ve spise Červenkově *) Miscell III.
85, Poselk. I. I03I.

s Wi nik. On anebo jeho nástupce postavil blízko Mšena kapli
sv. Romana, odkudŽ vzniklo pojmenování Romanov. Při oěm vzniklo
V druhé polovici 17. století stavení panské od kamene vystavěné,
nnněn/adž držitelé neměli kde bvdliti : když Odolán léta 1678 dne
16. října zemřel, zřídil 9oud zemský vdovu jako poručníci dítek
nezletilých, a uvázala se v Lobeč, MŠeno, Nový Ronov a Dohřejo-
vice. l éta 1682 došel Michal František , nejstarší syn, let svých a ujal
dotčené statky. ') Týž zemřel léta 1705 a Mšeno ujali po něm bratři
jeho Vojtěch a šťastný. 7 ] Poněvadž nemohli je pro dluhy udržet!,
dostalo se napřed v drženi Jozefa, pak Bernarta Věžníkův a ko-
nečntí Jana Ignáce, syna Bernartova. Ten dal léta 1724 zámek

') DZ. 116 Cg F 25. a ) DZ. 3 »- J « 5 *

398

TVRZE V OKOLÍ MŠENA.

v Lobči vystavěti, zámek na Romanově rozbourati a kamení z něho
do LobČe odvézti. Na tom místě postavena pak hospoda. Chtěje
pak Mšenské do nutit i, aby Romanov koupili, zřídil tu stáje a nsadiv
mnoho dobytka, pasením sonsedům na polích Škodil. Tím jsouce
donuceni, léta 1766 Romanov koupili. Potom kaple zvětšena a sv.
Maří Majdaléně posvěcena.

Když statek Mšenský Geraldiuovi byl odstoupen, patřil k němu
také Lobeč a, jak se zdá, postavil tu Geraldini zámeček k bydlení,
který léta 1654 tvrzí se nazývá. *) Věžníkové postavili tu rvový zámek
léta 1724 a tím způsobili, že Lobeč se stal sídlem správy statku
Mšenského, který se odtud nazýval Lobeckým. *)

,.r&. lobeC

W edaleko Mšena jest ves Lobeč, která se druhdy také Lobze
' jmenuje. Tu býval starodávný zemanský statek a později také
tvrz. Statek byl králům manstvím zavázán a služby se Činily
k Bezdězi, Když však PHsnobor a bratr jeho vsi Lobeč, Dou-
bravici obojí, Repinec a Zebice Jindřichovi % Mutinic darovali, král
Jan jej ode všech služeb osvobodil. ') Tím povstal svobodný statek,
k němuž i farní kostel patřil. Patrony kostela zdejšího byli 1 . 1357 Jan
a Diviš bratří, 1 . 1360 — 1362 Kuneš a Jan zKonojed, 1 . 1364 Jan sám,
1 . 1370 — 1378 Krušina Šraohař a 1 . 1404 Petr Janda z BoByně. 3 ) Nic-
méně bylo tu také manství k Bezdězi, a držel je 1 . 1481 Jan z Lažan a
1 . I49I syn jeho Vácslav; dcera tohoto Markéta prodala je 1 . 1514 Ja-
novi z Vrstna. 5 ) Statek ten manský jmenoval se Dolní Lobe i a svo
bodnému statku říkalo se Horní Lobeč. Po vladykách Bosynských
dostal se tento s tvrzí puston potomkům jich, zovoucím se z Hara-
sova. Závidě % Harasova prodal Lobeč tvrzišlě pusté a dvůr pustý
se třemi podsedky a podacím léta 1513 Johance z Vísky, manželce
Jana Lobeckého z I.obČe , jenž byl bezpochyby držitelem manství 4 )
Potomci jeho drželi Lobeč po celé 16. století, ale, tuším, že tu
nebydlili, poněvadž tu dvůr teprve ke sklonkn 16, století byl po
staven. Po smrti Jindřicha Lobeckého prodána ves Lobeč (r. 1601)
Barboře Vartemberské z Lobkovic 5 ) a držena odtud k Bezdězi.

') Tab. vet. n. 354, reg. III. 376, Lib. conf. a J DD. 61.
str. 562, 62. str. 379. 4 ) DZ. 4. F 19. 5 ) DZ. t7ó.*E 27.

TAJNÁ.

W-
<$1 '

1 íhovýchodně od Mšena jest ves Tajná □. vladycké sídlo
s tvrzí, na němž seděl léta 1400 Jakoubek z Tajné ; téhož
roku obdaroval kostel v Chodči. Později se přiženil do
Tajné Jiřík » Mnichova* jenž seděl posud ve Stránce. 3 )
Tento byl léta 1448 s vojskem Poděbradským před Prahou a zemřel
před r 1453, zůstaviv vdovu Dorotu. 4 ) Vedlé toho byl tu ještě jiný
statek vladycí, na němž seděl léta 1416 Jindřich Chmel. Po smrti
jeho saženo na ten statek právem odúmrtním, ačkoli se k němu
Bolka, sestra zemřelého neodbytá pripovídala. Věc ta nedokončena
a obnovena opět léta 1454, tak že i odúmrť po n. Jiříkovi pro-
volána. Vyprosili si ji Petr Kdulinec z Ostroměře a Vítek a Tajné ,
bratranec n. Jiříkův, ale postoupili jí léta 1455 Janovi Horeckému
z Iíorek t příbuznému Dorotinu. Tento provedl právo své a přijav
na spolek Jaroše ze Slránova, zvěděn jest léta 1460 na tvrz, dvůr
a ves Tajnou a vesnice k nim patřící. 5 ) V 16. století byla tvrz již
pusta a Tajná patřila k Velkým Horkám. Jiřík Klusák a Kostelce
prodal léta 1548 ves Tajnou, kterou od bratří na rozdílu dostal,
Janovi Hrzdnovi z Hatasova . 6 ) Tajná zůstala potom dlouhou dobu
při panství Horeckéro, později připojena ke statku Stránce.

■) DZ. 309. S 4 2 ) O jeho pozdějších držitelích lze se do-

čisti v Soraraeri vé topografii. 3 ) Lib erect. V. 24, arch. č. I. 1 79

4 ) ČČM. 1827, III 81, archiv Třeboňský. fi ) Rel. tab. II. 127,

DD l 5 f. 74, 16. f. 61. Vit sedě potom ve Vtelně, léta I468 při-

pomíná se v tehdejších bězích válečných. (Arch. Třeboňský, DD. 16
f. 203, rel. tab. II. 378.) 6 ) DZ. 8 N 18, 250. J 23.

Znaky zazděné na kostelíku ve Starých Hradech.

MĚSTEC TVRZ.

Králově Městci bývala před časy tvrz, která již dávno zanikla. Odedávna
patřilo králům a že založeno bylo jako městečko, sám název (původně Městce)
svědčí. Od císaře Karla zastaveno Anéíce kniíně Svídnicke \ tato pak právo
své darovala léta 1373 Fetrovi z Vartemberka a z Kosti na Čas jeho života,
a dala mu darováni to ve dsky zemské knížectví Svídnického zapsati. Petr
podával léta 1374 faráře ke kostelu zdejšímu a léta 1379 prodal rychtářství
Městecké Jarkovi Popkovi ze Skochovic. 2 ) Jak dlouho Petr Městec držel,
není známo; léta 1398 měl jej Beneš z Choustníka . Po smrti jeho soudila
se Máňa Dražická, manželka jeho, s dědicem a vysoudila si aspoň Městec
(r. 1410). Král Vácslav zapsal „městečko Královo Městce u (r. 1410) Milotom Kravarskému z Tvorkova ,
kdyby Máňa zemřela; 8 ) podací kostelní zůstalo králi, který sem faráře léta 1418 podával. 4 )

Milota uvázav se v Městec postavil tu bezpochyby tvrz, držel jej do léta 1447 a tu postoupil
práva svého na Městec Nickovi z Chotěvic. Od toho koupil je 1 . 1456 Fhirkart z Kopidlna a připojil Městec
ke svému zboží Kněžickému. s ) Purkart zemřel okolo 1 . 1468. Přečkal ho bratr Petr, který byl také pánem
na Střevaci. Syn jeho Straník zemřel 1 . 1484 a druhý bratr Jan ho přečkal. Straník zůstavil syny Vavřince,
Jana a Jindřicha, kteří se o statky otcovské podělili. První dva dostali, jak se zdá, Střevac, a Jindřich
Kněžice a Městec. Kněžice prodal 1 . 1485 a Městec s některými menšími statky si nechal. Zemřel okolo
1 . 1506 zůstaviv vdovu Annu z Sekyřic a sirotky nezletilé. Anna vdavši se po druhé za Bohuslava z Zeberka
prodala s ním léta 1507 Městec Mikuláši TrČkovi z Lípy bezpochyby pro dluhy a dochovala sirotkům
Záchraštany. fl )

O potomcích Mikulášových již v díle II. na str. 48 vypravováno. Tu také pověděno, jak se
dostal Městec v držení Jana mladšího Trčky z Lípy . Z pozdějších událostí jde na jevo, že tento Jan
postoupil právo své k Městci Janovi staršímu , který byl pánem na Lipnici. Městečtí sice jemu člověčenství
slíbili, ale brzo chovali se jako města, která pánů nad sebou neměla, chtějíce si sami radu sázeti a měšťany
dle libosti přijímati a propouštéti. Když jim Trčka v samostatnosti jejich překážel, k robotám při svážení
ryb nutil a v trestání je vzal, že člověka jeho ze Slovče do vězení dali, žalovali na něho u soudu komorního
a vymohli si v kanceláři, Že jim výsady císaře Karla a králů Vladislava a Ludvíka potvrzeny (r. 1538).
Soud komorní nalezl 1 . 1539, že se Městečtí při právech města Nymburka, jim patřících zůstavují, ale co
se týče přijímání a propouštění sousedů dal Trčkovi za právo. Nevysoudili tedy Městečtí nic kromě robot
rybničných, k nimž je Trčka bezděčně nutiti neměl. Smíření bylo pak úplné, tak že jim Jan u krále
(r. 1539) majestát na výroční a téhodní trh vyprosil. 7 )

Když Jan starší 1 . 1540 zemřel, nechtěli Městečtí poručníkům, když jim o to psáno a poručeno
bylo, poddanost a Člověčenství sirotkům slibovati. Proto je nej vyšší hofmistr ve svou kázeň a trestání
vzal. Od synů n. Janových prodán Městec se zbožím Kněžickým 1. 1543 poručníkům sirotků n Mikuláše
Trčky Velišského . Naděje jejich na polepšení pominula, když nejen ze zástavy nevyplaceni, nýbrž 1. 1585
„městečko Městec Králový w a vesnice některé v Hradecku Burjanovi } Jaroslavovi a Mikuláši , synům
n. Janovým dědičně doprodány. 8 ) Ale tehda Trčkové nebyli již v držení Městce. Byli ho dávno před tím

') Arch. Vratislavský. Německy Kunigstetil, později i Kunigsfeld *) DD. 61. str. 359, lib. conf *} Arch. č. VI. 21. Viz díl V

na str. 77. •) Lib. conf. 6 J Rkps. Vídeňský. °) DZ. 45. D 10. 7 ) Pam. arch. VI 155, reg. král. ve Vídni, 8 ) DZ. 22. M 18, 43 K 12.

400

NOVÝ ZÁMEK NEPOKOJNICE A MUTINSKO.

postoupili Aíatyáši Dobešovi z Olbramic . O vladykovi tomto (f roku 1579) a kterak Městec Albrechtovi
Kapounovi ze Svojkova odkázal, již v II. díle na str. 194 vypravováno. Odkaz ten vzbudil nelibost Trčků,
kteří proto proti němu právně nastupovali. K soudu o to nedošlo, za to však ke smlouvě (r. 1 5 92). Kapounové
upustili od pořízení Dobešova a obdrželi za to vsi Kněžice a Chroustov. * *) Jaroslav a Mikuláš Trčkové
prodali 1. 1587 Městec Maryji ValdŠteinské z Martini c k ruce Viléma z Valdšteina , syna jejího.®) Po smrti
jeho připovídali se ke statku jeho někteří nápadnici z rodu ValdŠteinského. I přišlo léta 1594 ke smlouvě
(viz díl V. na str. 241), ve které Maryje Valdšteinská z Aíartinic jako poručnice sirotků n. Zdeťika z Valdšteina
zůstavena do smrti v držení Dymokur a Městec Králové s dvorem na Střihových v nově postaveným
a vsi SloveČ, Osek, Dvořiště a Dubečno jí prodány za její věrnou a upřímnou práci. *) Paní zemřela
léta 1606 a Městec zůstal od té doby při panství Dymokurském.

NOVÝ ZÁMEK NEPOKOJNICE A MUTINSKO.

ezi Roždalovici a Křincem jest víska Nové zámky, tak zvaná proto, poněvadž na jejím
místě stával Nový zámek. Býval tam, kde nyní stojí hostinec Vacktiv. Dříve nežli
majetník hradiště se zemí srovnal, bylo tam místo skorém asi tak veliké jako Kuncberk
a také hlubokými příkopy do kola otočené On teprve ty příkopy zavezl a srovnal;
při tom přišel také na základní zdi sáhové bývalého zámku. Nedaleko Nepokojnice jest
vesnička Mutinsko (v 16. století též Mutilsko) řečená. Jména taková a jí podobná dávána
místům bývalých vesnic, a vskutku nacházíme na Boleslavsku bývalou ves Mutěnice, po mlž se psal 1 . 1324
nějaký Jindřich a 1 . 1437 Hanuš z Mutěnic , soused Jana z Křince. 4 ) V Nepokoj nici také bývala vladycká
tvrz, o jejíchž starších osudech nic nevíme.

Oba tyto statky držel v 16. století Vilém Křinecký z Ronova jako díl otcovský z panství Křineckého.
Týž prodal 1 . 1538 tvrz Nepokojnici s dvorem a mlýnem pod tvrzí a díly vsí Zábrdovic, LedeČek a Pojed
Johance z KlinŠteina, poručnici dětí n. Vácslava Haugvice z Biskupic, a v týž čas prodal také týmž
sirotkům tvrz Mutilsko s dvorem a částí dotčených vesnic. a ) Z dotčených mladých pánů (viz na str. 308)
ujal Nepokojnice Jindřich Haugvic t který tvrz zdejší v zámek rozšířil. Týž prodal 1 . 1565 zámek Nepokojnici
a tvrz Mutinsko se vším příslušenstvím Věnkovi Kordulovi ze Sloupna a na VřeŠťově. ®) Když pak tento
zemřel, nabyl Karel Řičanský z Říčan statku toho od Kateřiny Korduíové z Hustířan, vdovy jeho a poručnice
sirotků zůstalých. 7 ) Karel přestavěl zámek zdejší, kterému se proto Nový zámek Nepokojnice říkalo. Z dob
jeho znám jest tento příběh:

Jan Gregor písař a Jiřík Stařinský z Libšteina měli od Karla z Říčan poručeno, aby žádného
do NoVého zámku nepouštěli. Tu Arnošt Šlejnic véda, že pán ujel po potřebě své do Prahy a paní že odjela
do Kolína, týž den po odjezdu jich přijel k zámku. Nemoha jedněmi vraty přes most, šel k druhým, a že
byly zavřeny, volal, aby mu otevřeli. Tu Jiřík oznámil, že nemá poručení, aby měl komu otvírati. Promluvil
Arnošt: „Když nechcete otevřití, já sám přijdu. “ Bylo ve vratech prkno vyražené a tou dérou nejprv
pacholeti kázal lézti, pak sám za ním se sedláky a s ručnicemi dlouhými, a nemoha do zámku dále jíti,
volal, aby mu otevřeli. A tak se Stařinský ohlásil, že neotevře a nechce. Šiejnic pověděl:: „Neotevřete -li,
budeme stříleti." Jiřík na to : „Vím, že nás, pane, zvěsiti nedáte." A Arnošt zase: „Kdybyste toho zasloužili,
mohli byste i viseti." Proti tomu zase Jiřík řekl: „Pane! Bohdá sem se jakživ tak nechoval, abych toho
zasloužiti měl, kdo by to kolivěc pravil o mně, že by musel v hrdlo lháti; pakli to, pane, pravíte, i vy
byste museli lháti. " Tu Arnošt ručnice se chytil, kohoutek přikládal a vyzdvih ji nahoru k němu, udeřiti
chtěl. I řekl písař k Jiříkovi: „Odejděte odtud pryč." Arnošt kázal sobě most spustiti a tomu svému lidu,
kterýž tu měl, s ručnicemi, oštěpy, halapartnami do zámku již jíti kázal. Písař nevěda co Činiti a boje se
otevřel mu. I přišed Arnošt na síří ptal se na úředníka, kde jest. Tovaryš písařův Šel pro něho nahoru
do pokoje. Stařinský sešel potom hned k němu. A tak mu Arnošt oznámil: „Ty, Stařinský, nadávals mi
v hrdlo lží." On: „Ne tak, pane, nenadával, než pravil sem tak, když ste řekli, že všecky lotry dáte

*) DZ. 168. L 30. a ) DZ. 25. C 25. *) D Z. 172. Q 5. 4 ) Reg. III. 376, staré knihy Pražské *) T) 2 '.. 7. E io, 43. K. 2.

•) D Z. 58 A 2. 7 ) DZ. 62. K 14.

DYMOKURY TVRZ.

401

zvěsiti, já sem vám zase řekl, že sem se jakživ tak nechoval, abych toho zasloužiti měl, kdo by to kolivěc
pravil o mně, že by musel v hrdlo lháti. Arnošt nemeškaje dal mu políček, on zas po něm uhodil; tu
Arnošt dobyl kordu. Jiřík ho pamatoval, ale Arnošt zkřikl na ty Němce: „Štych, štych!" a hned jeden jeho
Jiříka halapartnou upíchl. Stařinský utekl nahoru, písař chytil Šlejnice v půli a řekl: „Pane, račte se
pamatovati, co ráčíte činiti!" Tak on kord svůj zas schoval. Stalo se léta 1583 v neděli den sv. Michala.
O to zdvihl Karel soud, ale dal se potom smlouvou uchlácholiti. *)

Karel zadlužil se tak, že po jeho smrti statek jeho odhádán byl věřitelům. Díl se dostal odhadem
Lidmile Slejnicové z Lobkovic , díl koupila 1 . 1596 od jiného věřitele. l 2 ) Léta 1594 již sídlela na Novém zámku
a úředník její Jan Martinovský z Brftova provedl tu kousek takový, že ve světnici dolejní, kde obyčejně
úředník a čeládka bývali, Jana Kyntera, ševče z Křince oštěpem na hlavě okrvavil a tak zraněného z té
světnice přes práh vystrčil. 3 ) Léta 1598 prodala Lidmila statek Nepokojnický Bohuslavovi Křineckénm
z Ronova a na Dé ten i cích, 4 ) jenž ho postoupil téhož roku manželce své Beatrix Křinecké ze SilbrHeina . 5 )
Tato zemřela léta róro odkázavši statek Nepokojnický Karlovi Jindřichovi Křineckému z Ronova , kmotru
svému nezletilému. 6 ) Mladý pán měl z toho plniti některé odkazy; kromě toho zůstalo po otci a bratru
jeho tolik dluhů, že týž statek udržeti nemohl. Když to vznesl na soud zemský, nařízeni 1 . 1611 komisaři,
kteří statek Nepokojnický Adamovi z ValdSteina na Hrádku n. S. a Dymokuřích prodali. 7 ) Od té doby
patřil Nový zámek k Dymokurům a spustí za nedlouho.

DYMOKURY TVRZ.

a místě nynějšího vysokého, moderním způsobem zřízeného zámku v Dymokuřích
stávala tvrz, bezpochyby ve 14. století založená. V 17. století snad stál již nynější
zámek aspoň ve spodní části. Popisuje se r. 1673 jako zámek do čtyř úhlů založený,
ale toliko dvěma stranami vystavěný. Po levé straně od vrat bývala vrátnice, za
ní pak kancelář a komory. V zámku nacházely se kuchyně klenutá se špižírnou,
klenutý pokoj, v němž byly kamna s hrncem měděným, druhá kuchyně klenutá,
sklep purkrabský, prostranný pro rozličné potřeby hospodářské, v němž byly dvoje
váhy železné, větší a menší, a při nich desky dřevěné a závaží kamenné, prádlo,
kolny pro vozy, a to vše v přízemí. Nahoře byly nad kuchyni pokoj klenutý, vedlé
něho kaple, pak tabulnice malá, sklep klenutý, komora pro pážata, tabulnice velká,
pokoj pro sloužícího, který prostíral, a několik pokojů. Nad kaplí byla věž a v ní
hodiny se dvěma cimbály, jedním pro čtvrti a druhým pro hodiny. Okolo zámku byly příkopy, v nichž
byla studnice. B )

Dymokury připomínají se poprvé r. 1249, jsouce sídlem Soběslavovým. Později dostaly se v držení
krále Vácslava II., jenž je prodal léta 1293 klášteru Sedleckému . °) Od r. 1377 vyskytují se Jako farní ves
a rozděleny byly na dvě strany. Jednu držel v letech 1377 — 1378 Sezema z Břillě, odjinud, z Lomnice, jenž
kněze ke kostelu zdejšímu podával (f roku 1395). Na druhé straně seděl Jakub nebo Jakubin z Dymokur ,
erbu kohouta, jenž 1. 1386 zdejší kostel obdaroval a 1. 1389 statek Sluhy koupil. 10 ) Léta 1394 zřídil kaplanstvi
při kostele zdejším, k němuž daroval dvorec, role, lesy a 3 kopy úroku na lidech. M ) Od 1 . 1414 vyskytuje
se v držení této strany Vácslav Jakubin, , jinak Lacembok , bezpochyby syn předešlého, jenž sem léta 1414
faráře podával se Zdislavem ze Záhoří a na Krnsku, držitelem druhé části. 12 ) Koupil také část Dymokur
od jistého Slotáka. la ) Léta 1454 roznesla se zpráva, že Vácslav zemřel, a proto zboží jeho za odúmrt
provoláno, než po několika dnech objevil se Vácslav před úřadem, jsa živ. Nicméně zemřel nedlouho
potom, zůstaviv vdovu Markétu, kteráž se zase vdala za jistého Jiříka Vševzala. Právo královské vyprosil
si napřed Purkart z Kopidlna a 1. 1463 zase Jan Křinecký z Ronova. ,4 ) Potomci tohoto drželi Dymokury
100 let a skoupili také druhou stranu n. vladyk ze Záhoří. Po Janovi následoval syn jeho Viktoryn (f r. 15 jo),
z jehož tří synů jeden, jménem Šťastný, ujal Dymokury za svůj díl. Týž býval hejtmanem kraje Hradeckého

l ) Reg. kom. soudu. 3 ) DZ. 127. F 11. 3 ) Reg. kom. soudu. *) DZ. 172. M 28. s ) DZ 1084. V 20, *) DZ. 13$. B 14.

DZ. 184 F 1. 8 ) DZ. 30. E 12 9 ) Reg I. 576. II 656 ,0 ) Lib. conf. erec*. XlIIa. 27, rel. tab I. 532. ") Borový, lib. erect. IV. 423.

12 ) Na té seděl 1. 1398 Sezema z Dymokur (arch. Vratislavský' a nějaký Jan, jenř před 1. 1406 zemřel. (DD. 14. f. 64,) l3 l Arch. č. I. 173.

,f ) DD. 16, f. 9, 39.

Hrady a zámky České X. 55

402

TVRZE NA DYMOKURSKU.

a věnoval léta 1557 návsi Svídnici manželce své Dorotě z Valdšteina. *) Léta 1572 prodal tvrz Dymokury
s dvorem a vsí a ves Svídnici Jindřichovi Seletickému ze SmojnaF) Tento zemřel nedlouho potom (r. 1573)
odkázav Dymokury synu svému, ale poněvadž se vyskytly veliké závady a dluhy, prodala vdova Dorota
ze Žampachu (roku 1573) statek Dymokurský Zdeňkovi z ValdSteina a na Štěpanicích. 3 ) O tomto pánovi
a synu jeho, jakož i pozůstalosti již v díle V. na str. 241 — 242 vypravováno. Zde budiž jen doloženo,
že Adam z ValdUema práva spoludědiců na sebe převedl 4 ) a od 1 . 1606 ve skutečném a samotném držení
Dymokur se nacházel. Léta 1615 byl již v držení Dymokur Albrecht Jan Smirický ze Smiřic , koupi v je
bezpochyby od Adama. 5 ) Ke statku tomu patřili tehda i jiní statkové připojení, totiž Městec Králův,
Nepokojnice, Žlunice, Chotělice a Kozojedy. Všechny tyto statky léta 1621 zabrány i s jinými statky
Smiřických. fi ) Dymokury a připojené statky a k tomu i Chotěšice postoupeny 1 . 1621 cizozemci Janovi
Eusebiovi Khanovi z Belasy , c. k. tajné radě a nej vyššímu, ale ve dsky vloženy teprve 1. 1623 dceři jeho
Františce. 7 )

Františka vdala se napřed za Palatmusa, pána Uherského, a pak za hraběte Pajfy a prodala
Dymokury léta 1654 Vilémovi z Lamboy , pánu na Hostinném. 8 ) Dymokury měly tedy držitele společné
s Hostinným (viz díl V. na str. 218), a trvalo tak až do vlády Anny Františky La?nboyové z Aíartinic. Tato
jsouc poručníci prodala Dymokury 1 1671 Ludvíkovi hraběti Kolloredovi z Walsee na Opočně. 9 ) Ludvík
odkázal své zpupné statky, zejména Dymokury dceři své Aiarii Antonii , vdané kněžně Alontecuculiy ale
tak, aby vdova Marie Zuzana rozená ze Sintzendorfu polovice téhož jmění do smrti nebo stavu změnění
užívala. 10 ) Marie Anna postavila 1. 1723 zdejší kostel a zámeckou kapli. Od této paní dostaly se Dymokury
dědictvím (r 1758) zase do rodu Kotlúfedu t tak že je drželi z toho rodil až do roku 1785 Kanuli, pak syn
František Karel (f roku 1806) a vnuk Jozef. Po smrti tohoto (f roku 1816) dědila je vdova Rozina rozená
Hartmannová z Klaršteina, po druhé vdaná Kavrianova. Od tohoto rodu dostaly se Dymokury 1 . 1872 do
rodu Černínův a jest nyní jejich držitelem hrabě Děpolt Černín z Chudě nic.

TVRZE NA DYMOKURSKU.

Í KOZOJEDY.

liji' rubé Kozojedy leží severovýchodně od Dymokur ve far-
y Dosti Žlunické. Tvrz zdejší prvotní stála nedaleko vesnice
^ a zbyly z ní skrovné zbytky. V 1 . 1375 připomíná se pa-

■ noše Sulek a Kozojedy který tu na tvrzi seděl a později

vyprodav se bydlil ir. 1405) v Bydžově. Po něm se rádo říkalo
Sulko vy Kozojedy. Jiný, jménem jleíek Lemberk e Kozojedy měl při
s farářem zdejším, jemuž vzal krávy, volky, svině, slady a jiné věci,
kteréž ovšem musel |r. 1378) navrátiti. M ) Léta 1387 provolána od-
úmrf pa Vojce šlechtičně, a jmění její, tvrz a dvůr Kozojedy s pod-
aedlcem a tři dvory kmeci dostaly se Přibíkovi 2 Kozojed. ,a ) Tento
připomíná se nejednou v pamětech soukromých a v zápisech, jimiž
se zavazoval platit! trok do Vršec do kostela. Naposled zapisoval
na Kozojedech léta :408 plat kostelu Kozojedskému. 1S ) Asi tehda
koupil od něho Koiojedy Mikuláš z Kozojedy jenž chtě se úroků
do Vršec povinných zhaviti, přenesl týž plat na Žítetín. 1 *J Kdo
byl držitelem Kozojed po r. 1420, není známo; jisto jest, že Žižka
se svým bratrstvem léta 1423 Kozojed dobyl a na šedesát obránců
spálí]. 15 ) Když Jiří Poděbradský léta I448 Prahy dohýval, byli s nim
ItchurJ* i Vdcsfirv : Kbioftd, t Jz* odtud! pomába! mu L 1450
proti Sasům. ,fi )

') DZ. 12. J 26. DZ. 60. H 34 - s ) DZ. 18. B 27, 61.
G 12. 4 ) DZ. 180. D 5. s ) Rozvrženi sbírek, str. 70. 6 ) Viz ob-
šírně v Bílkových konf. na str. 541. 7 ) DZ. 153. B 16 DZ.

310. B 5. 9 ) DZ 3c. E 2— H 1 l0 ) DZ. 118. F 15—16 M ) Acta

jud. knihy Bydžovské. Léta 1418 žil Jan Sulek z Kozojed. (DD. 15.
f. 20) ,s ) Rel. tab. I. 514. O druhém zboží v Kozojedech viz rel.

tab 1 . 566. ,3 ) Lib erect '*) Lib. erect. VIII 82. Jiní vladyky

zdejší léta 1395 Ctibor, léta 1403 Vrata, léta 1407 Aleš, léta 1408
Kaček. ,s ) St. letop. 56. 1# ) ČCM. 1827, III. 81, arch. č V'. 274.

Větší čásť Kozojed dostala se pak ke konci téhož století Pur-
kartovi a Jindřichovi bratřím Kordulům 2e Sloupna, od nich Janovi
Litoborskému z Chlumu a konečně okolo léta 1S08 Mikuláši Trikoví
z Lípy. ') Drženy ke statku KneŽickému a jiným statkům Trčkov-
ským v okolí. Léta 1545 odprodány vsi Žlunice a Kozojedy Bur-
ianovi Stranovskému ze Sovojevic. Po něm je držel z téhož rodu
Markvart (r. 1555) a později tohoto synové; jeden 2 nich, Melchy-
sedechy připomíná se léta 1561 jako pán Kozojedský, 3 ) dostav patrně
Kozojedy na díl od bratří. Od něho bezpochyby postavena nová
tvrz při dvoře a ve vsi. Statek ten pak dědil Burjan Stranovský
ze Sovojevic , jenž léta 1584 jistý dluh na tvr2Í, dvoru a vsi Kozo-
jedech a vsi Volanicích zapsal. 4 ) Týž byl také pánem na Žlunicícb,
k nimž Kozojedy připojil Tvrz zdejší připomíná se pak ještě 1 1612,
ale zanikla potom.

ŽLUNICE.

Y-

/Mi

e farní vesnici Ž1 únicích stávala ivrz na návsi při nynějším
dvore. Vladyky zdejší připomínají se žáby, léta 1296 Gothart,
léta 1318 Litolt. 5 ) Ve 14. století byly tu esi tři vladyci statky.
ÍĚ 1 Na jednom seděl v 1 . 1355 — 1377 Jun Verdek ze Žlunte

[\. se syny Mikulášem a Janem, držíce i některé jiné statky;

Jan se usadil léta 1386 na Žítovlicich. fl ) Na druhém statku
seděl léta 1358 Ota, jehož syny nebo nástupci byli braLři Jindřich
(l. 1377 — I 37 c) a Jan řečený Žák ( 1 . 1 38 5 — 1393) Když onen záhy
zemřel, udělil král Vácslav Žákovi spolek s Janem , sirotkem po

DZ. 45. D 11, rel. tab. I. 1 85 . 2 ) DZ. 7. E 10. 3 ) Sommer,

reg. kom. soudu. 4 , DZ. 90. F 2. S J Reg. IL 746, tab. vet. 249,
384. °) Lib. conf., acta jnd.

TVRZE NA DYMOKURSKU.

403

Jindřichovi. *) ale nedělalo to dobrotu. Když Jan mladší dorůstal,
přel se se strýcem svým a stálo ho to peníze, nežli mu díl a statek
jeho propustil Léta 139$ Jan mladší zemřel, léta 1406 následoval
ho Žák, zůstaviv dceru Máchnu, jíž král Vácslav statek otcovský
ponechal. 2 ) Na třetím statku, při němž stála tvrz, seděl v 1. 1356 až
1382 Petr ze Žlunic , jenž měl tri syny. Nej starší byl Litolt , jenž se
v letech 1379 — 1388 připomíná. Druhý jmenoval se Jan a zemřel
léta 1395. 4 * ) Třetí byl Petr nebo Peškovec. Léta 1395 rozneslo se, že
zemřel Petr, syn Jindřichův, a zboží jeho spadlo na krále, ale Petr
ukázal se před úřadem Živý a vysvědčil, že není synem Jindřichovým,
nýbrž jiného. Statek bratra Jana
prodal Petrovi Chyboví (1. 1397),
jehož vdova Žofka tu ještě léta
1419 seděla. Léta 1402 prodal
louku pro kostel Žlunický a
léta 1404 dával na záduŠí man-
želky své Doroty plat kostelu
v Předměřidch. Zemřel léta
1404. Kromě něho připomíná
se ještě Petr Husipas ze Žlu-
nic. e )

Statek druhý dostal se bez-
pochyby skrze Máchnu v držení
1*1 ičňiilu. Skály ié Žlunic , j€už
se v pamětech léta 1415 — 1434
připomíná. r ) Kromě ného se-
děli na Žlunicich (tuším na
statku Verdekovském) bratří
Janek a Třibik ze Žlunic ,
z nichž tento sem podával léta
1425 katolického knéze, ale
léta Í448 byl s vojskem Podě-
bradským před Prahou a 1. 1451
naposled se v pamětech vysky-
tuje. •) Od něho neb od přede-
šlých pocházel snad rod Myškňv
%e Žlunic . Statek třetí n. Petrův
náležel pak Markétě (snad dceři),
která vdána byla za Smila
Dlaska ze Vckynic (1. 1412),
jenž před r. 1415 zemřel. Vdova
Markéta zapsala na tvrzi a dvoru
Žlunicich (r. 1415) dluh svým
dětem ; ř ) ve siatek samotný
uvázal se pak syn Jindřich,
jenž zemřel před r. 1455. Dcery
jeho Markéta a Zuzana postou-
pily léta 1 455 tvrz a dvlr Žlu-
nice a díl svůj Hlušce Janovi
D laj kov i ze Vchynic a % Panic,
ale odůmrť po Markétě byl si
již Jan z Košíně vyprosil, a proto také 1. 1456 na týž statek zvěděn. lB )

Žlunice se Slavostici dostaly se později v drženi Zdenka
Loulenského z Kopidlně, jenž je zadlužil. Práva věřitelův i právo
dědičné Zdeňkovo koupil v letech 1500 — 1507 Mikuláš Trika z Lípy* 1 )
a držel je pak ke statku Kněžickému. Jau Trčka Upnický prodal pak
Žlunice a Kozojedy vsi (asi léta 1538) Burjanovi Stran ovskltttu ze
Sovojovic. '*) Tento přikoupil také některé okolní statky, jako Cho-

') Lib. conf.. rel, tab. I. 586. ’) Rel. tab. I. 80, DD. 14.

f. 8, 17, 27. 3 ) Rel. tab. I 458, DD. 13. f. 36. *) DD. 14 f. 6.

& ) Lib. conf.. erect. V. 65, XHIa. lil. 6 ) DD. 14. f. 21, rel. tab.
I. 583. ’) DD. 15. £ 2 b arch. č. I. 343, 543. •) Arch. Olešnický,

ČČM. 1827, III. 8o, arch. č. II. 74. Snad byl synem jeho Smil ze
Žlunic , jenž se v letech 1448 — 1465 připomíná. *) DD. 15. f. 6,
arch. Č. III. 487. ") Arch. č. III. 562, DD. 16. f. 15. ”) Rel.
tab. II. 529, reg. kom soudu. ,2 j DZ. 7. E 10.

telíce, Sekeřice a j. Po tomto následoval asi okolo 1. 1550 Markvart ,
tiLiším, bratr jeho, jenž měl tehda již tři zrostlé syny Jaroše , Jana
a Melchysedecha. Tito rozdělili se asi 1. 1559 o dědictví otcovské
tak, že první dostal Žlunice, druhý Chotélice a třetí Kozojedy.
Z. té příčiny také Jaroš převedl maníelku svou Kryzeldu z Hodě-
jova s věnem jejím, které měla dosud na zboží Sekerském zapsané,
1. 1559 na zboží Žlunické. ') Jen Jaroš měl potomky, a pomvadž
bratří jeho zboží svá zase do rodu odkazovali, sloučili Burjan a
Stnil, synové Jarošovi, zase všechno bývalé zboží Žluoické v jedno. 2 )
Držel je později po Burjanovi (r. 1572—1595) otci a Smilovi strýci

Markvart . Tento prodal 1. 1609
tvrze Kozojedy, Žlunice a Cho-
tě lice se dvory při nich, dvůr
NepěkoŠice, vsi Kozojedy, Žlu-
nice, Sekeřice a Sekeřicky, dvůr
Starko v a Volanice Moři Maj-
dálně Trikové z Lobkovic , od
této pak prodány 1. 1612 Al-
brechtovi Vdcslavovi Smiři-
ckétnu %e Smiřic, poručníku
sirotků po n. Zikmundovi ze
Smiřic. 3 ) Od té doby patřily
vesnice tyto k panství Dymo-
kurskému.

CHOTÉLICE.

Ve farnosti Smidarské jest
ves Chotélice, v jejímž dvoře
stávala ještě 1. 1673 stará tvrz.
Po vsi jmenoval se 1. 1376 Ku-
neš z Chotllic.*) Mlach nebo
Allašek (r. 1386) prodal 1. 1393
dědictví své v Sekeřicicb a
zemřel před 1. 1417; vdova po
něm Mabka držela pak důra
v Praze. s ) Od 1. 1392 připomí-
nají se tu bratří Mikuláš a Jan,
onen do 1. 1396, tento as\ do
1. 1400; I. 1395 spolčil se Jan
s vladykami Slavostickýrai, od
1. 1402 vyskytuje se na Čáslav*
sku. ť ) Vedli vladyk Petra (jenž
byl léta 1410 juristou), Alše
(r. 1412), Janka (r. 1414) a Sla-
voje (r. 1400 — 1413) vyskytuje
se tn rod, jemuž tvrz patřila a
od něhož Petroršti z Voděrad
pocházeli. Byli to Benec se sy-
nem Vlaštkera, Snlek a Vlaštěk.
Tento obdaroval 1. 1403 kostel ve Vlčím poli dílem ze svého, dílem
z peněz sestry své Dobky. Léta 1407 se odtud vyprodal, postoupiv tvrz
Chotélice Janovi z Voděrad směnou za Voděrady. T ) Tento se brzo
zaise vyprodal, a tak nacházíme, že Anéžka, vdova po Přtbkovi ze
Smrkovic, 1. 14I9 tvrz Chotelice Rafusovi , , rychtáři v Hradci Králové
prodala. ■) Rafusův syn byl Jiřík Rafus n Chotilic. ienž měl dva
synoky. Starší byl „pacholík drahný* 4 a mladší „běhounek", když
otec jich zemřel asi léta 1439, zrídiv poručníky statku svého. Oba
pacholíci hned po něm zemřeli, tak že zůstala jedině sestra Jirkova

') DZ. 13. F 27. 2 ) DZ. 128. G 16. 3 ) DZ. 94. E 19, 185.
E 10. *) Arch. bibl. Pražské. 6 ) Rel. tab. L 507, 550. Tomek,
Zákl. I. 98. e ) Rel. tab. I. 560, 566, stará kniha Bydžovská, lib.
conf. erect. 7 ) Lib. erect. V. 6o, rel. tab. II. 40. *) Rel. tab.

II- 149.

55 *

1

I

Brána v Koáá tkách

TVRZE NA RYMOKURSKU.

•J04

Rigina. ') O pozůstalost, která pokládána za odúmrť, byly v letech
1454 — i 156 veliké spory, po nichž zůstala ženskému potomstvu
Kaluse vu. a ) Nové spory u soudu dvorského následovaly léta 1490,
když byl Jan Třemcha ze Seče, držitel tvrze Chotělické zemřel.
Tehda si odúrorf vyprosil Jan ze Šelmberka, kancléř. *)

V první polovici 16. století držely Chotělice pliSka a AnéZka
ze Střimelic. Onano vdala se za Albrechta Jilemnického s Újezdce,
tato za Burj ina Stranou ské ho ze Sovojovic.

Burjan byv pánem tu již 1 . 1532, zdědil polovici tvrze, dvoru
a vsi Chotělic a polovici dvoru NepekoŠic po své manželce (f r. 1538)
a druhou polovici koupil od Jana Jilcmuickčho, poručníka n dětí
Albrechtových 4 ) Léta 1546 vložil si tato zboží v obnovené dsky
zemské, zemřel 1 1551 a pohřben v St;irém Bydžově. Získav také

Žlunice a Kozojedy zůstavil tato všechna zboži Markvartovi, tuším,
bratru svému. Ze synů jeho doslal Jan Chotělice na svftj díl, ale
zapsal je 1 . 1567 Aíelchysedechovi , bratru svému. B ) Po tom zdědili
Chotělice potomci třetího bratra a tak připojeny zase ke Žl uničím
a s nimi k Dymokurům. fi ) V 17. století bydlila na tvrzi ve svět-
nici dole dvorská Čeládka, vedlé toho byla kurni komora, síně,
kuchyně, sklípek klenutý pro sýry a mlícnik. Nad tím byly světuice
a komory. 7 )

SEKEŘICE.

13 -

*3 ekeřice nebo Sekyřice, ves ve farnosti Zlunické ležící, jest
i ir/ starodávné sídlo vladycké a někdy tu bývala také tvrz. Dvůr
jeden patřil ke klášteru Zderazskému Na ostatku seděli
■j 1 r 3 8b Bokunčk Křepclice, 1. 1393 AJyshbor . 1 Mach ze
Sekeřic a syn jeho Zbyněk dali 1 . 1407 plat v Kozojedkách
kostelu Žlunickému na voskové svíčky, 8 * * ) Čásť Sekeřic držel také
Mlacb z Chotělic a prodal ji 1 . 1393. '") Duchoven ká čásť doslala
se za neznámé doby v držeDÍ Jana a Otíka, synů Voděradových ze
Sekeřic. Od nich pocházeli Sekeršlí z Voděrad, kteří se v 15. sto-
letí velice rozhojnili a v 16 století vymřeli. Na počátku 16. století
dostaly se Sekeřice v drženi Pnrkarta Kordule ze Slonpna, Jana
Krupého z Probluze, Jana Karlíka z Nežetic a Bohunka z Radče
(asi r. 1503I, od nichž je převzal Jan Litohorský z Chlumu. Týž
prodal léta ] 5 l 8 Sekeřice tvrz pustou, dvůr a ves, vsi Sekerky a
Kozojidky Vilémovi z PernSteina. 17 ) V držení pánů z Pernštejna
zůstaly až do 1 . 1548, kdež koupil Burjan Stranovský ze Sovojovic
obě Sekeřice a připojil ke Žlunicům ,3 J

KNĚŽICE.

; arní ves Knčžice (soudíc podlé jména) povstala na knížectví
nebo statku koížele zemského. Léta 1359 — 1365 seděli tu
Uj Přech a Mladota , synové Mikše Pícka a Markétini, z nichž
Mladola nebo Mlach tu seděl 1 . 1371 sám. Později seděl na
Ch olělicich. Léta 1393 žili bratři Zbyněk a MikuláS z Knělic ,
kteří koupili plat v Sekeřicich od dotčeného Mlacha. Léta 1394 byl
patronem kostela zdejšího Uzík % Kněhc. M ) Před r. 1415 koupil
Kněžice Stra nič z Kopidlna^ ls j jenž na zdejší tvrzi do 1 . 1433 seděl.
Měl tri syny, Jana (1413, ý r. 1460), Purharta (r. 1434 — 1468) a
Petra (r. 1448 — 1470) Petr seděl na Třevaci, kdežto Purkart převzal
Kněžice a od 1 . 1436 také Městec držel. Při Městci zůstaly Kněžice
až do konce 15. sloltt’'. Tehda měl Městec Petrův potomek Jindřich,
kdežto K mžice se byly dostaly od něho 1 . 1485 v držení Zdenka
LouČenskéha z Kopidlna. Iá ) Zdenek prodal 1 . 1501 tvrz, dvůr a ves

’) Rel lab. II. 201 , arch. č I 178. a ) DD. IÉ. f. II, 2É, arch.
Č I. 43 q 3 ) DD. 17. f 24 4 ) DZ 7. A 14 2S0. K 13, reg.

kom. soudu 5 ) DZm. 233 D y. 6 ) Viz i 1 am. arch IX 793.
7 ) DZ. 30. E 23 * í.ib. erect. XI Ha. 27. rel t*b I. 350 ®) Lib.

erect V. 159, Vlil. 38. ' ň , Rel lab I 55 o. 11 Arch. č. If. 465.

Il j DZ, 3 ], iq. 6 C 16 13 J DZ. 47. H 10. ,4 j Lib. conf., rel.

tah. I. 550 1 5 ; Kel. tah. II 120 DZ. 6 F. 5.

Kněi>ce, vsi Židovice a Záhornici. dvůr Vodérady, Mezilesí dvůr
pustý Mikuláši mladHmu Trčkovi z Lípy. l j V rodě Trčků zůstaly
Kněžice spojeny jsouce s Městcem přes půl století.

£3

£

ŠTÍTARY.

' ' everoz ^P at ^ n ^ 0< ^ Mostce za vesnici Vinici prostírá se poloha

Štíiary v sousedství Jakubského rybníka. Bývaly tn tvrz,
w tT dvůr a ves. Ves patřila prvotně ke královskému zboží
Měsleckémn, ale král Vácslav II daroval ji 1 . 1304 Lvoi i
z KonccchlumS v náhradu za Jičín jemu odňatý Ve 14. stoleli
rozeznávaly se VétŠi a Menši Štíiary. a j Na tvrzi seděl B.diunik
Puklice , jenž tu pjblízku založil rybník Puklici. Léta 1375 prodal
tvrz a dvůr Štitary s rolerri, lesy atd. Jakubovi , rychtáři ve Vele-
nicich, a držel potom Dobrčice a CelČice a jiné statky (viz str. 239).
ale Jan Puklice měl do 1 . 1418 ve Štítařích lán lesa. Pn Jakubovi
držel Štitary Petr ještě s uěkým a věnoval léta 1385 na svém díle
manželce Kateřině. 4 ; Matěj Stepá ze Štítar, odjinud z Hrušová,
držiiel jiného dvora, byl 1 1396 purkrabí na Častolovicich. 6 ) Tento
měl nějakou při s Vácslavem Dobrmanem, kanovníkem Vyšehrad-
ským, kterému nechtěl platiti, pročež mu I. 1406 pohřeb odepřen. Ale
syD jeho Matěj dokázal, Že se otec před smrti s Dobrmanem smluvil a
slíbil dluh za platiti. Léta 1408 zavadil syn vše zboží Šiitarské a slihil
z něho úrok vydávatí. fl ) Okolo 1 . 1418 byly ve Šiítarech tři statky.
Tvrz a dvůr někdy Velenských držel Petr Láká ze štítar, snad to-
tožný s Petrem 1 . 1385; ten přikoupil 1 . 1418 lán lesa. Druhý statek
držel nějaký Váva a třetí Buzek z Kamenice , jehož dcera čásť Štítar
1 . 1441 Jindřichovi a Frydmanovi, bratřím ze Šlibovic prodala. 7 )
Ale všechna ves byla pusta, bezpochyby od r. 1420, když krajina
Poděbradská a Nymburská nelidsky vypleněna. Odúmrti po bývalých
držitelích vyprosil si léta 1454 Purkart z Kopidlna , jenž větší čásť
štítar ke zboží Kněžickému držel. Při něm zůstaly Štitary až dri
1 . 1506. Tehda prodala Anna se Sekyřic , poručnice děli u. Jindřicha
Straníka z Kopidlna , právo své věn né i dědičné na vsi pusté Šti-
tařteh AlikuláSi Trčkovi z Lipy, jenž je připojil ke zboži Míste-
ckému. ®)

VODÉRADY.

ýebodně od Nového dvora (blíže vsi Slovče) a uedaleko od
Kamilova jest položení, řečené Voděrady, kde! před časy
tvrz, dvůr a ves stávaly. Léta 1376 měl touž ves KuneS
z Chotělic, jenž měl pře s farářem Slovečským, tak jako i Jan
z Voděrad |r. 1397), který se na konec zavázal dávati povinné de-
sátky. 8 ) Týž byl 1 1399 v jednotě panské a 1 1407 tvrz, dvůr a

ves Vodérady postoupil VlaStkovi z Chotělic směnou za zboží Cho-
tělické In ) Tento psal se pak s Voděrad a přijal 1 . I413 jistinu na
založeni kaplanství v Slovci, z niž úroky platil a 1. 1416 na záduší
sestry své Markéty, vdovy Petrovy ze Ktov, kostelu ve Slovči al-
mužnu udělil. 11 ) V potomních dobách setkáváme se často s rody
Voděradii ze Sekyric a Pefrovských z Voděrad . Onino pocházeli,
tuším, od Jana, tito od Vlaštka. VlaStěk z Voděrad (snad syn
Vlaštkňv neb on sám) vyskytuje se od léta 1439 v rozličných pa-
mětech soukromých, seděl 1. I445 na H radistku a byl 1. 1448 před
Prahou. Ia ) AlikuláS z Voděrad byl léta 1440 na krajském sjezdi
v Nymburce. ,s j Synové Vlaštkovi dostali se v držení Petrovic, jež
měli potomci jejich do r. 1506. Voděrady spustly v 15. století, snad
skrze nelidské plenění ]. 1420. Ze vsi zbyl 1 1501 dvůr, který patřil
ke zboží Kněžickému. Léta 1343 připomíná se tu toliko ves pustá.

') DZ, 6. E 30* s ) Reg. II 872, 3 , Tomek, děje Prahy

III. 63. 4 J Rel. tah. I. 449, 502. °) Lib. erect. X. 4. Acta jud.

f ) Rel. tah II. 141, 198 Léta 1448 Jan ze Štítar byl před Prahou.

8 l DD. 16. f. 9, DZ. 6. F q 8 Arch bibl Pražské, lib. erect

XII 171. ,e J Arch. Č. I. 61, rel. tab. II. 40 M ) Lib. erect. X.

[, 76. 12 ) Rel. tab II. 249, arch. obce Chlumecké, ČČM. 1827,

III. 83. l3 j Arch. č. I. 249.

TVRZE NA DYMOKURSKU.

405

Plán Chctěžického divcru.

BĚRUNICE.

? ihovýchodně od Dymokur jest kostelní ves Velké (dříve
i Kostelní) Béru nice. Léta 1354 — 1366 byly sídlem Slavka
s Běrunic, jenž se také jako patron kostela zdejšího připo
míuá. Když Moje k řečený Puklice bez dědiců zemřel, ná-
leželo právo jeho Bohuňkovi a jiným sirotkům po n Jaro
Soví z Běrunic. l ) Léta 1394 koupil Běrunice Bemart z Korec,
převedl sem věno ženy své Elišky a seděl tu na kopci (t j. na
tvrzi). Léta 1400 daroval úrok na lánu roli faráři Chotějovskému
na záduši Volfarta otce a Kačky mateře a seděl tu ještě 1. 1410.
Syna měl Jana Hájka , jenž pojal za manželku Ofku, dceru Jaroše
z Libře, purkrabě Hradišťského. ’) Zemřel asi stejný Čas s otcem,
a Michal s Jezeřan, manžel Elišky, dcery Bernartovy, uprosil si na
králi Vácslavovi spolek se sirotky Bernartovými (r. 1411). Vdova
nechtěla ho pustiti v ten spolek, aniž se kam bnouti, leč by dluhy
podstoupil. I platil a nechal ji ve věně a v tom (r. 1415) prodal
Běrunice JaroSovi z Libře a odjel na Dokzany k bratru svému. a )
Jaroš vpadl tedy do dvorn, vymlátil a všecky nábytky pobral, hnal
a vezl pryč a dvoru odstoupil jako pustého. Pak postoupil ho Petrovi
s Chlumu a z Turovic. 4 ) V tom vpadl sem Jaroš, bratr jeho, ztekl
tvrz a chtěl obě Elišky vytisknout!. Když pak zemřel, přišel sem
Petr a mluvil k mladší Elišce: „Milá EliČko! tys toho dědička
pravá; tebeč já tu nechám, A tak pobrav, což bylo, i nechal ji na
tvrzi. Tu začaly bouřky (r. I420) a v noci kdosi tvrz spálil, tak že
kopec opnstl.

Právo věn né starší Elišky přešlo na Tana z Tuněchod 5 * l a
Běrunice dostaly se právem dědičným ZáviSi ze Sekeřic. Ten vy-
prosil si v letech 1454 — 1456 všechny odúmrti po osobách, které
byly Běrunice držely. 6 j Záviše měl o to zboží ještě r. 1463 pře a
zemřel r. 1473 zůstaviv syna Jiříka; tento zapsal Běrunice Froko -

*) DD. 13. f. 9, lib. conf Rel. tab. I 552, II. 12, 26,

71, lib. erect. V. 30. a ) Rel. tab. II. 91, 124. DD. 33, str. 291.

4 ) DD. 21. f. 99—100, rel. tab. II. 132. 5 j DD. 21. f. 119.

®) DD 16. f. 8, 26.

poví LiSkovi s Vysoké. ') Liška vyprosil si léta 1485 za«=c všechny
odúrnrti a držel tvrz pustou s dvorem pustým Bernartovským a ěásť
vsi; druhou čásť (bývalé věno Eliščino) držel od léta 1469 Čeněk
VySahnlvský z Bar chov a.' 1 ) Odtud byly Běmnice rozděleny na dva
statky. Po Prokopovi (r. 1491) následoval Jiři LiSka a seděl tu do
r. 1524; pak měl ten díl Jan starší Ktupý e Probluze *) Na druhé
části držitelé postavili novou tvrz a od Jiříka PSeniěky z Jehlice
dostiila se Janovi Zde chov skému ze Sekeřic. jenž ji 1. 15CO manželce
své EliSce Zdechovské z Barchova odkázal (díl I. na str. 244). Po
ní dostaly se Běrunice Janovi a Čeňkovi, sirotkům po Janovi Da-
SickČm z Barchova , kterým se 1. 1537 také statek Krupého dostal.*)
Později měl Běrunice Čeněk sám a znova si je léta 1 568 ve dsky
zems.ké vložil a téhož roku zemřel. £ ) Dcera jeho Johanka byla
třikráte vdána; napřed za Jaroslava Bořitu z Martinic [| r. 1582),
potom za Albrechta z I.eskovce (f r. 1584) a konečně za Jana
Vácslava z Lobkovic. Zemřela léta 1592 odkázavši statek manželu
svému a do rodu Bořitovského. Běrunice a Veltruby ujdy děti její
Jaroslav a IžalJa (j- r. l6o5). Léta 1607 prodali Jaroslav, pak Be-
dřich z Donína, manžel n. Ižaldin a Albrecht Šebestián z Leskovce,
jenž měl na Běrunicích a Veltrubech peníze zapsané, oba statky
Adamovi s ValdHeúia 6 ) Ještě 1. 1673 udržela se tu stará tvrz,
v níís bydlila dole čeládka. Byly tu sucbé sklepy, komory a světnice,
ale horní části nebylo ani kamen, ani oken. 7 )

SEDLIŠTKY.

V starých pamětech připomíná se nejednou ves Sedlišlky
nebci Sedliště (ač Dejsou-li to dvě osady), která stávala v okolí
Městce Králova; také tu bývala tvrz. Mezi těmi, kttiým přiřčen

') DD. 16. f. 42, 23. f. 347, arch. Kutnohorský a ) DD. 17.
f 14, rel. tab. II. 334. * 3 ) Reg. kom. soudu, arch. č. YI. 527.

*) DZ. 2^0. B 23, DZm. 226. G 30. 5 ) DZ. 23 1 C 5, reg. kom.

soudu fi j Páro. arch. I 361, DZ. 26. D 24, 181. C 19. DZ.
30. .E 22.

406

TVRZE NA DYMOKURSKU.

r. 1354 jeden hlas podací v Běrunicich, připomíná se Marlvart
ze SedliStŽ. l ) Bernart z Havraně , tuším téhož rodu, prodal plat
na SedliŠti (před rokem 1389) Hanuši, faráři v Konařovicích. a ) MikeS
ze Sedl iS tě mel roku 1395 a I400 čásť vsi Běrunic s dědinami, 3 ) též
podíl nějaký v Mas! i cích, vsi též zaniklé, *) a ovšem i Sedlištky.
Také Adam, farář Berunický, syn Rackův, držel r 0 ku 1409 zboží
v Sedlištkách, nazývaje se roku 14 11 přímo „ze Sedlištek* 1 , když
prodával plat v Městci faráři Slovečskému. Roku 1463 držel Jan
z Němtic tvrze Němčíce a Sedlištky s dvory poplužnými a díl vsi
Běrunic. Poněvadž vnučka jeho Anna řádu a práva uvázavši se
v Sedlištky nezachovala, odňal ji král Vladislav r. 1488 tvrz, dvůr
a ves Sedlištky a díl Běrunic, a daroval je Prokopovi Liškovi z Vy-
soké, Vácslavovi Oboječkovi z Toušic a Hanušovi Srbovi z Dobříc. 6 )
Pozdějších zpráv o Sedlištkách se nedostává. Na cestě od Běrunic
k Dlouhopolsku (skorém u tohoto samého) se dosud ukazuje niva,
která slově u lidu Sedlička nebo Sedličky; nacházeli tu dříve třepy
a kameni.

CHOTĚŠICE.

Ves Chotěšice (severovýchodně od Dymokur) patřila se Slovčem
klášteru Zderazskému , jenž léta 1375 obě vsi Albertovi z ValdSteina
pronajal. Albert tu seděl ještě lérta 1395. T ) Jest pochybno (ač
křestně jméno by nasvědčovalo), byl-li potomkem jeho Zdeněk z Cho-
těSic , na jehož záduší (r. 1408) darován plat v ChotěŠicích kostelu

') Tingl, lib. conf. I. 20. 2 ) Lib. erect. XII. f. 45. 3 ) Lib.

erect. XlIIa. f. 76 — 77, DD. 14. f. 5. 4 ) Lib. erect. V. f. 30.

5 ) Líb. erect. VIII. f 64, 136. a ) DD. 6. p. 125, 17. f. 21, 2i. p.
321, Čásf vsi Sedlištěk patřila však r. 1473 k Běrnnicům. (Arch.
kapít. Praž.) 7 ) Arch. bibl. Praž., DD. XIII. f. 9, 14. f. 8-10.

Dobřenskému. Dárcem byl Aldik z Radostoza, jenž, tuším, Chotěšice
1. 1410 prodal. J )

V následujícím století Ladislav Ostrovec z Královic vzdal
léta 1528 tvrz, dvůr a ves Chotěšice a ves Chotěšičky, které po otci
svém zdědil, Vdcilavazi Haugvicovi z Bis lupič, 2 ) jenž na tom
na všem manželce své Johance z KiinŠteina věnoval. Syn jeho Jin-
dřich (potom pán na Nepokojnicích) prodal zboží ChotěŠické a
k tomu ves zápisnou Běchary Zikmundovi Andělovi z Ronovce , a J
o němž již v díle L na str. 179 mluveno. Zboží jeho zpupné zdě-
dily dcery Eliška Heřmanská a Kateřina, manželka Jana tnladSiho
z ValdSteina. Onano vzala si při děleni (r. 1578) vesnice, ležící na
Železných Horách, tato tvrz Chotěšice s příslušenstvím a 11.000
kop míšeňských na penězích. 4 ) Kateřina zapsala zboží to 1. i585
manželu svému a zase mu je 1. 1 390 ve dsky zemské vložila. 5 ) Po
smrti Jana (řečeného pak nejstarši) nezůstalo dětí, a proto připoví-
dali se ke statku jeho páni z ValdSteina tehda žijící, totiž Adam.
Henik, Karel, Jindřich, Hanibal, Jan Kryštof a Bartoloměj.
Smlouvou 1. 1599 dne 5. března na Poličanech učiněnou porovnali
se spolu o dědictví; 6 ; pak došlo k dělení tak, aby třetí díl dostal
Adam, třetinu Henik a ostatní též třetinu. Henik dostal díl Chotě-
Šický, ale prodal jej 1. 1617 Mikuláši z GerStorfu, 7 ) Tomuto zabrán
léta 1621 a s panstvím Dymokurským postoupen Janovi Euseb .
Khanovi svob, pánu z Belasy. Potom sice 1 1622 prodán Albrech-
tovi z ValdSteina , ale od toho ještě téhož roku Khanovi ponechán,*)
Léta 1674 již žádné tvrze v Chotě : icich nebylo; zůstal z ní jen
kopec, který se posud za dvorem panským nachází.

') Lib. erect. VIII. 43. a ) DZ. 84. C 2$. *) DZ. 2. G 28,

56 N 5, 87. K 21. *) DZ. 64. C 3. 5 ) DZ. 25. E 29, 90. F 22.

6 ) DZ. 173. I. 26. 7 ) DZ. 191. A 12. Bílek, děje konf.

Ukázka ze zbytku sgraffit ve Starých Hradech.

SEZNAM ČLANKUV.

Strana

Bezděz. í. Popis hradu i

II. Dějiny hradu 9

Bělá zámek 21

Kuřiv ody tvrz 26

Tvrze v okolí Bezděze : Dokez 27, Kluček, Myší
hrad 28, Kadlín, Křída 29.

Boleslav hrad 30

Racov hrádek 4 1

Tvrze v okolí Boleslavi : Kolomuty, Volenovice,
Březno 42, Skašov, Telib 43.

Skála Hrubá hrad 44

ValdŠtein hrad a Karoliny 56

Trosky hrad 63

Rotštein hrad 71

Kozlov (Chlum) 73

Nebakov hrádek 76

Tvrze na Skalsku : Semín, Lhota Semínova, Vy-
skeí* 78, Loučky, Mladéjov, Roven 79.

Kosi hrad 80

Sobotka (Humprecht) 97

Tvrze v okolí Sobotky: Vlčí pole, Markvartice,
Rakov 98, Lavice, Bousov, Rachvala, Domousice
99, Žlunov, Veselice 100.

Zvířetice hrad 101

V a lelov hrad 1 1 1

Klášter a Hradiště 122

Zásadka hrad 133

Knězmost 13 5

Tvrze na Hradištsku : Studenka 136, Nasedlnice,
Solec, Solček 137, Malobrarřice, Lhotice, Chocné-
• jovice 138.

Ralsko hrad 14°

Strdí (Vartemberk) hrad 147

Děvín hrad 157

Stohánek hrad 103

Zbiny tvrz 166

Tvrze v okolí Mimonském : Mimoň, Chrjstná,
Útčchovice 167, Hradiště u Svéboric ] 68.

Starý Berštein hrad 169

Dubá hrad 17 1

Čap hrad 172

Nový Berštein zámek 174

Zakšina hrad 176

Frýdlant hrad 177

Hamrštein hrad 193

Tvrze na Frydlantsku: Reitštein, Ullersdorf 195,
Černhauz, Jákelsberg 196.

Strana

Rohaiůc hrad . 197

Zbiroh hrad 207

Tvrze v okolí Rohožce : Svijany 209, Vlastibořice,
Loukovec 2 1 o, Chlum, Kurovodice, Albrechtice 2 11 1 .

Michalovice hrad 212

Tvrze u Michalovic : Kosmonosy 221, Obruby,
Obrubce, Stakory 222, Zalužany, Hájek, Chvisio-
nosy 224.

Grabštein hrad 225

Raimund hrad 232

Draíice a Benátky 236

Tvrze u Benátek: Mile více, Čilec 246.

Houska hrad 247

Tvrze u Housky: Schlossberg, Nechutnov 253.

Frydštein hrad 254

Český Dub hrad 262

Tvrze na Dubsku: Krucemburk, Všelibice, Kojetice,

Kotel 268, Čt veřín, Drábská Skála 269.

Lemberk hrad 270

Falkenberk hrad 282

Jablonný a Nový Falkenburk 284

Hradiště Petrovské . . 291

Tvrze v okolí Jablonného : Postrelná, Tlustec, No vý
Tulcpach, Vsltinov 292, Hlemýždí 293.

Navarov hrad .294

Ní stěýka hrad 298

Tvrze v okolí Železného Brodu : Semily, Loukov,
Hradiště, Bozkov, Sytový, Zásada 300.

Stará hrad 301

Kopidlno zámek 306

Tvrze v okolí Liba ně: Běchary, Budce ves 3109,
Cholenice, Varobvle, Zliv, Psinice 310, Křešice,
Údrnice, Lopuč, Milkovice, Letkov, Détenicegii,
Mcelv 313.

Zákupy zámek 314

Milštein hrad 319

Tvrze na Zákupsku: Brenná, Kunratice, Tvrzi stě
u Mnšteina, Tvrziště u Mařenic, Friedrichsbierg
323, Smojen 324.

Vranov , Malá Skála 325

Dobroviceves tvrz 333

Vinařice tvrz 338

Chlum hrad 340

Tvrze v okolí Dobrovice: Týnec, Zerčice, Semčice
341, Ledce, Ujkovice, Charvatce 342, Jablkyniice,
Smilovice, Péčice, líjezdec 343, Újezdec, Všejany,
Čachovice, Struhy 344, Vlkava, Loučen 345.

408

SEZNAM CLANKŮV.

Strana

Lysá zámek 347

Kostomlaty hrad 35 1

Roiďalovice zámek 354

Nový Stránov a Vtelno 35 8

Hrádek nad Zámoslím 362

Krnsko zámek n 364

Tvrze v okolí Stránova: Strašňov, Řehníce 368,
Čejky 369.

Brodec zámek 360

Hrušov tvrz 371

Kfinec a Runcberk 374

Nový Ronov zámek 377

Tvrze v okolí Krince : Košík, Doubravany 378,

Jílec 379.

Bezno ( Bzenské tvrze) 380

Velké Horky zámek 384

Malkov hrad 386

Strana

Tvrze v okolí Bzenském: Sovinkv, Kovaň, Katu-
sice 388, Nemyslovice, Doubravicka, Vselisy, Ro-
kytovec 389, Niměrice, Cetcn 390, Skulsko,
Kluky 3Qi.

Ko šátky zámek . 392

Tvrze v okolí ICošátek * Zlu novice, Slivno Horní

394 r

Vrutice Kropáčova tvrz 395

Mšeno tvrz 396

Tvrze v okolí Mšena: Romanov jr Lobeč 397,

Tajná 398.

Městec tvrz . . 399

Nový zámek Nepokojmce a Mutinsko .... 400

Dymokury tvrz 401

Ivrze na Dymokursku: Kozojedy, Zlunice 402,
Chotělice 403, Sekeřice, Knežice,, Stítary 404,
Bérunice, Sedlištky 405. Chotěšice 406.

SEZNAM VYOBRAZENI V TEXTU.

Opevnění na Malém Bezdězi

Nádvoří u královského paláce na Bezdězi . . .

Bezdez od severní strany

Plán hradu Bezdeze

Bezděz od jihozápadní strany

První brána na Bezdězi

Partie z cesty na Bezděz

Druhá brána na Bezdězi

Třetí brána a Čertova věž na Bezdězi

Zříceniny Bezděze

Třetí brána na Bezdězi

Bezděz od jižní strany

Bezdez od jižní strany

Zbytky hradeb na severní části města v Bělé . .

Zadní část zámku a Část hradeb městských v Bělé

Vnější pohled na bránu v Bělé

Pohled z města na bránu v Bělé

Hradební příkop a zbytky hradeb a bašt v Bělé .
Pohled z hradu na dolení baštu a třetí bránu na

Bezdezi

Zazděné okno na nádvoří Bezdězském

Hrad v Mladé Boleslavi

Mladá Boleslav

Císařovský dům v Mladé Boleslavi

Náhrobek Jindřicha z Michalovic a z Velešína

(t r - *355) v kláštere Zlaté Koruny

Hrad v Mladé Boleshvi od západní strany . . .

Románská kaple v Podvinci u Mladé Boleslave

Císařovský dům v Mladé Boleslavi

Hrubá Skála

Plán hradu Hrubé Skály

Skála Hrubá hrad

Skála Hrubá . .

Starý obraz P. M. Burnatia r. 1627 zavražděného.

Nádvoří na Hrubé Skále

Valdstein

Plán hradu Valdšteina — “ . .

Most vedoucí na Valdstein

Valdstein

Nejstarší část Valdšteina

Plán hradu Trosk

Trosky

Trosky: Vchod do hradu

Trosky: Bába

Trosky: Panna

Brána na Rotšteině

Hrady a zámky České X.

4

5

7

8

9

1 1
1 2

*3
1 s
16

*7

20

21

24

25
25

27

28

29

30

32

33

34

37

40

44

45

48

49

52

53

56

57
uo

61

62

64

65

69

72

Trosky: Pohled z nádvoří na Bábu

Plán Kozlova

Trosky: Pohled z nádvoří na Pannu

Pohled na Bábu od Panny

Kost od západní strany

Plán hradu Kosti

Pirvní brána na Kosti

Zmak pánů z Bibršteina u druhé brány na Kosti .

Kost od východní strany

Druhá brána na Kosti

Kresby v bibli Ondřeje .Hrnčíře Rokyckého . . .

Z;ašlé sgrafíito při druhé bráně na Kosti . . . .

Ejrb pánů 2e Selmberka na horním dvoře Kostském

Třetí brána na Kosti

Hrad Kost

Malby ve skle na oknech kaple Kostské . . . .
Podrobné kresby cimbuří a rokokového arkýře na

Kosů .

Bronzový kruh z dveří kaple na hradě Kosti . .

Čtvrtá brána na Kosti

Hrad Kost . . .

Eirb města Sobotky s erby pánů ze Selmberka a

z Lobkovic

Vinitřek síně s gotickvm krbem ve velké věži Kostské

Humprecht u Sobotky . . .

Znak pánů z Valdšteina dle titulního listu Graduálu

ze XVI. století

Zvíretice od západní strany

Plán hradu Zviretic

Sravení bývalého pivováru ve Zvířeticích . . . .

Zvířetice od východní strany

Zbytky sklepů ve Zvířeticích

Pohled na kapli Zvířetickou z hradu

Zvířetice

Pohled na kapli Zvířetickou zvenčí

Krákorec na Zvířeticích

Vaiecov od severní strany

Novy dům Valeěovský od jižní strany

Vaiecov

PJ-án hradu Valečova

První a druhá skála na Valecově

Skalní chodba vedoucí do hradu Valečova . . .

Vialečov

Severní část Valečova

Zmak města Kněžmostu

Klášter Hradiště

73

74

76

81

82

83

83

84

85

8b

87

87

88

89

91

92

92

93

94

94

96

97

100

101

102
105

104

105

109

1 10

i i i
1 12

114

1 16

1 1 7

1 20

121

122

125

58

4 io

SEZNAM VYOBRAZENÍ V TEXTU.

Strana

Zazděný portálek na hřbitovním kostele v Klášteře 124

Kostel svaté Anny v městě Hradišti 124

Pohled ze zahrady na rohovou baštu v Klášteře . 125

Pamětní deska Vácslava Budovce z Budova a man-
želky jeho Armv z Vartemberka 125

Mramorový náhrobek renesanční Jindřicha Smiri-

ckého ze Smiřic 126

Klášter nad Jizerou u Mnichova Hradiště. . . .128

Hradiště Mnichovo 129

Znak hrabat z Valdšteina na starém portále v Klá-
šteře Hradišti 131

Znak města Mnichova Hradiště 132

Plán hradu Zásidkv 134

Zbytky paláce na Zásadce 136

Zásadka od jižní strany 137

Kamenný svorník na starém gotickém kostele v Pra-

slavičích 139

Plán hradu Ralska .141

Zásadka 141

Zříceniny hradu Ralska 144

Zříceniny hradu Zásadky 145

Plán hradu Stráže 148

Zámek Vartemberský u Mimoně 149

Románský kostelík v Mohelnici u Zásadky s detaily

okras čelných kamenů z římsoví 153

Děvín a Hamerský rybník u Vartemberka . . .157

Plán hradu Děvína 159

Hamerský rybník s Ještědem 160

Mrtvola Jana Albrechta Smiřického ze Smiřic . . 161

Stará kachlová kamna z XVI. století v zámku na

Hrubé Skále 164

Plán hradu Stohánku 165

Zbytky zdivá na Starém Beršteině 168

Starý Berštein od západní strany 169

Plán hradu Starého Beršteina 170

Monstrance Sobotecká 173

Nový Berštein 176

Frýdlantský zámek 180 — 181

Plán hradu Frýdlantu 183

Pohled na Frýdlant z parku 184

Frýdlant 185

Věž na predhradí Frýdlantském 186

Frýdlant 187

Frýdlant město $ děkanským chrámem, v němž

nalézá se náhrobek pánů z Rederu 188

Brána do horního hradu Frýdlantského .... 189

Zámecký dvůr Frýdlantský 190

Frýdlant: Motiv z predhradí 191

Hamrštein 193

Hamrštein 196

Hrubý Rohozec . 200

Gotická pavlač nad branou zámku Rohozeckého
z r. 1516, se znakem Krajířů z Krajku. . . .201

Část dubových renesačních dveří z nádvorní pavlače
v Hrubém Rohozci s intarsiemi znaků Karla
z Vartemberka a hraběnky z Mansfeldu (16121 . 202
Znaky Krajířů z Krajku a pánů ze Šelmberka venku
nad branou zámku Hrubého Rohožce .... 204
Památky po Vartembercích, pánech Rohozeckých,

z XVI. století v Turnově 205

Plán hradu Zbircha 208

Svijany- Podolí 209

Zámek Svijanský. Znak Vartemberský a Slikovský

z r. 1545 na kostele v Prepeřích 210

Klíční kování na dubové fortně vedoucí k bývalé

kapli zámku Svijanského 211

Michalovice od západní strany 212

Michalovice od východní sírany .... . . 213

Plán hradu Michalovic 214

Michalovice od severní strany 216

Strana

Michalovice 217

U západního ohrazení Michalovic 218

Zámek v Kosmonosích 221

Starší umělecký renesanční náhrobek rodiny z Rederu,
zbudovaný v letech 1565 — 1566 na západní straně
kaple v děkanském chrámě Frýdlantském . . .223

Grabstein od jižní strany 225

Plán hradu Grabšteina 226

Čtverhranaiá věž v Grabšteině 227

Grabštein podlé starého vyobrazení 227

Kaple hradu Grabšteina 228

Kaple hradu Grabšteina 229

Okrouhlý arkýř v Grabšteině 231

Kámen náhrobní nějakého pána z Doníma na věži

Grabšteinské 231

Nádvoří Grabsíeinské 2 32

Raimund 233

Raimund podlé vyobrazení z r. 1845 234

Erb Jiřího Jeníka Zásadského z Gamsendorfu a
manželky jeho Anny z r. 1654 na prkně v ko-
stele Březinském 235

Dražice u Benátek 236

Pohled na Nové Benátky z parku 237

Krajina pod Ještědem 240

Mužský, hora u Hradiště 241

Hrad Zbiroh u Malé Skály a znamení kalicha, vy-
ryté ve skalní sluji v okolí hradu u Besedic . . 244

Románsko-gotický kostelík v Nudvojovidch u Tur-
nova z počátku XIII. století s památným obrazem
Jiřího ze Stinná 245

Houska od západní strany 248

Houska od jižní strany 249

Plán hradu Housky 250

Hrad Houska podlé starého vyobrazení . . . .252

Náhrobky Kyjův z Kyjova z XVI. století v kostele

Vlastibořském u Sychrova 253

Sklep na Frydšteině, ve skále tesaný 254

Plán hradu Frydšteina 255

Zříceniny hradu Frydšteina 256

Zříceniny hradu Frydšteina 257

Branka na Frydšteině ve skále tesaná 259

Frydštein od severní strany 260

Frydštein od jižní strany . . . 261

Českv Dub. Podlé obrazu Brandtnera z ir. 1840 . 262

Erby zazděné nad vchodem starobylé radnice v Če-
ském Dubě 263

Český Dub: Zámecké návrší s branou, zbytek bašty
z městských hradeb a erb města, zazděný na

starobylé radnici 264

Brána do bývalého zámku v Českém Dubě . . * 265

Bašta v Českém Dubě 267

Partie u brán v v Českém Dubě 268

Stará pečeť města Benátek 269

Brána přední zámku Lemberského 272

Lemberk 273

Plán hradu Lemberka 275

Lemberk 276

Nádvoří na Lemberce 277

Z nádvoří na Lemberce 280

Stará pečeť města Bělé 281

Starý Falkenberk . 283

Zbyt k v hradeb na valech v Jablonném .... 284

Chrám v Jablonném 285

Zbytky hradeb a baštv v Jablonném 287

Hrobka v Jablonném 288

Rakev a ozdoby na ní se nalézající 289

Místo brankv v bývalých hradbách v Jablonném . 293

Plán hradu Navarova 294

Zříceniny hradu Navarova ’ . . . 296

Zazděný znak na kapli v Zásadě u Železného Brodu 297

SEZNAM VYOBRAZENÍ V TEXTU.

411

Strana

P]án hradu Nístějky 298

Stará brad 301

Z portálu ve hradu Staré 305

Kopidlno zámek. 308

Zámek a kostel ve Mcelích 312

Zákupy zámek , . . 317

Zříceniny hradu Zásadky . . , 321

Vranov (Malá Skála) od západní strany .... 326

Jizerské údolí u Malé Skály 328

Vranov (Malá Skála) od jižní strany 329

Znak Železného Brodu nad Jizerou 332

Portál radnice v Dobrovicevsi 336

Věž v Dobrovicevsi 337

Loučen 343

Chrám a zámek v Rcž (Jalovicích 349

Stráň ov 353

Stěnomalba ze zámku v Rozdal ovicích . . . .355

Stěnomalba ze zámku v Roždalovicích . . . *356

Vchod do zámku na Novém Stranově 357

Starý Stránov (Hrádek n. J.) od severní strany . 360

Stará brána na Stráncvě 361

Horky 365

Strana

Zámek v Horkách . . . .

Velké Horky, jak vypadaly ještě r. 1846 . . . .

Věž v Hrušově .

Půdorys vrchu Kuncberka

Plán zámečku Kuncberka

Kuncberk

Z Kuncberka

Z Kuncberka

Z Kuncberka

368

3 6 9

372

373

375

376

376

377
379

Z Kuncberka 381

Z Kuncberka 385

Plán hudu Málková 387

Z Kuncberka 389

Znak Cetenských z Četně 390

Ukázka sgraffit na Starých Hradech 391

Kosátky od východní strany 392

Pohled na obě brány v Kosátkách 393

Kašna na Starých Hradech 395

Dyrnokury 397

Znaky zazděné na kostelíku ve Starých Hradech . 398

Brána v Kosátkách ........... 403

Plán Chotěšického dvoru 405

Ukázka ze zbytků sgraffit ve Starých Hradech. . 406

CHYBY TISKOVÉ.

Na str. 25. Čti:

* r 33 * n

•> tf * 00 . *

* n 186. „

„Bílou koupil za 1 16.680 fl. František markrabí ze Savony 1 * atd.
„Ale r. 1425 padly Michalovice v moc Táborfi“.

„Že 1 . 1741 statek Domousický věřitelům odhádán“.

„spojil se s nimi Oldřich (1441) v příčině hradů $vých“.

56*

SEZNAM VYOBRAZENÍ MIMO TEXT.

Kaple na Bezdězi ke stránce b

Bezděz od strany západní » 7

Bezděz » 1

Kaple na Bezdězi . . »> 6

Zámek v Bělé » 21

Hrad v Mladé Boleslavi * 30

Skála Hrubá hrad « 44

Trosky » 63

Trosky « 63

Rotštein » 71

Trosky » 63

Kost u 80

Kost od jižní strany . 80

Palác a velká věž na Zvířeticích ... » 101

Zvířetice: věž a brána » 101

Klášter Hradiště u 123

Starý Berštein od východní strany . . « 169

Čap hrad » 172

Nádvoří zámku Frýdlantského . ... » 177

Frýdlant ke stránce 177

Michalovice od západní strany. ... •> 212

Průčelí zámku Kosmonoskčho .... » 221

Grabštein od západní strany .... *» 226

Nové Benátky » 236

Frydštein » 254

Český Dub hrad » 262

Lemberk >» 270

Nový Falkenburk » 284

Milštein » 319

Radnice v Dobrovicevsi » 333

Erby rodin v Boleslavsku osedlých I. . . .na konec

Erby rodin v Boleslavsku osedlých II. . . . »

Tabulka mincí pánů z Valdšteina, z Dube a

z Lipého ,>

Erby rodin v Boleslavsku osedlých III. . . .

Erby panské ze severních Čech

Erby rodů v Boleslavsku osedlých IV. . . .

REJSTŘÍK MÍST, RODÚV a VĚCÍ.

^Zprávy z tištěných del, při nichž rejstříkové jsou, sem nepojaty.)

A.

Acl z Aclovic 265.
z Adlaru 312.
z Ahlfelda 281.
Albrechtice 12, 21 1
z Altendorfu 378.

Alweg ze Sulzu 252.
z Aldringen 51, 1 35.
Alšovice 330 — 332.

Anděl z Ronovce 309, 406.
Arnoštice 201, 331.
Augustin Sanktuarienský
125.

B.

Babiny 332.

Bačalky 93.

Badlo 327.

Bakov 106 — 108, 136.
z Barchova 125, 405.
Bartoušov 305 — 306, 309,
386.

Baumgarten 232.
z Bavorvné 88, 98.
Běchary 304, 309.

Běchová 37, 342.

Beigott z Romerstadtu 79,
211.

Bek 252.

Bělá 11 — 13, 15 — 18, 21
az 27, 106 — 108, 132,

219, 263, 265, 330, 39 1 -
Bělý 50.

Belvíc z Nostic 152.
Benátky 236 — 246.
z Bendemanu 382 — 383.
Benešov 278.

Hrady a zámky České X.

1 Benešovice 266, 268.

Benyk z Petrsdorfu 386,
39°-

z Berbistorfu 292 — 293,
345* 360, 366, 370, 373.

z Bergova 66 — 70, 208,

327» 355-

Berkové z Dube 16 — 18,

22 — 24, 26 — 27, 29, 40,
50, 119, 125, 136, 1 5 r ,
162 163, 170 176, 184,

202, 210, 23O, 249 230,

252, 2Ó0, 264, 278, 279,
286—287, 2 9°í 2 9 2 2 93-
304 — 305,315-316,320
až 322, 323, 330—331,
346, 359—360, 387, 389
až 39 1 5 396.

Beřkovský ze Sebířova 280,
37°; v

Běronicky 121.

Berštein 27, 109, 119, 169
až 171, 174 — 176.

Běrunice, z Běrunic 405
až 40b.

Běruničky v. Běronicky.

Bertelsdorf 227.

Besedice 205, 330.

Beskov 186—187.

Běškovice 155.

Bethman 377.

Bezděčín 37, 204, 330,

359.

Bezdědice 11, 16, 22.

z Bezdědic 1 3.

Bezděz 1 — 20, 22 — 23, 34,
175. 2'9, 251, 39 6 — 398-

Bezno 37, 105, 291, 368,
380-384, 385, 387—390. [

z Bezna 380.

z Bibršteina 70, 90, 146,
152, 162—163, 167, 179,
186—187, 194 195, 227,
229,234, 258—259, 334,
360.

Bíisko 304 — 305,309 — 310,
386.

Bílý 266 — 267.

Bílý kostel 234.

B trkal z Násilí 99.

Blaník 13.

z Bbnkšteina 27.

Blata 50, 125.

Blatcie 50, 250—251.

Blatečky 250.

Blatno 39 v

Blekta z Utěchovic 152 až
15:3, 167,^92—293, 316.

Bludov 154 — 155.

Bobov 330 — 331.

Bohaitice 316, 322.

BohdaJovice 296 — 297.

Bohdankov 265 — 267.

Bohu milice 266.

Bohuhky 342.

Bohus'av 50 — 51.

Bojetiice 337, 342.

Bolek z Radova 306.

Bolesllav 30 — 42, 215 až
216, 219, 264.

Bonar 54.

Borčice 20 1 — 203.

Borec 349, 382—384, 388,
393-

Bořejov 250.

Bořek 39, 50, 261, 266,
268.

Bořička ze Samšiny 222.

Borovice 127.

Bosen 93, 119 — 122.

Bošín 312, 354“355, 377*
379-

z Bosyně 398.

Bousov 90, 93, 99.

Bož etice 37.

Božkov 278, 295, 300.
Božtěšice 378.
z Bozkovic 49 — 50, 62, 296.
Brada 66.

Bradlec 106 — 108, 199,

260, 278.

Bradský z Labouné 93, 310.
Brandýs 36, 215, 219
Branžež 120 — 122, 137 až

138-

Bratříkov 296.

Bratronice 344 — 345.
Bratroš z Dubnice 388 až
389.

z Bredova 211, 280, 293.
z Bredy 135.

Břehy 259.

Břehyné 1 5.

Brenná 16, 315, 316, 322
až 323.

Břevniště 152, 162 — 164.
Březen 42 — 43. 88. 03,

34i

Březina 125, 151,159, 171,
174* 210, 378.

Březinka 24, 26, 154, 170
až 171, 174— 175, 250
až 251.

Březová 266.

Březovice 11, 16, 24, 1 1 7,
v 397-

Bříství 377.

57

4*4

REJSTŘÍK MÍST, RODŮV A VĚCÍ.

Brkanov 330.

Brništěi54, 280, 293, 316.
Brod 205 — 206.

Brodce 205, 222, 330, 364,
373-

Brodec 1 1 9, 369 — 372, 385.
z Brodec 363, 384.

Brodek 174, 387,

Bryknár z Brukšteina 341.
z Bubna 36, 43.

Budce ves 308 — 3C9.
z Budčevsi 379.

Budenice 371.

Budovec z Budova 40, 124,
127, 130— 131, '35j J 39>

334. 34 2 > 37 8 -
Budyně 70.

Bukol 387.

Bukovina 50 — 51, 125 až
127, 201 — 203, 205.
Bukovinka 50, 121.
Bukovno 37—38.
z Bukovna 363.

Bukovský z Hustířan 243.
Bullendorf 227, 231.
Bunzendorř 297.

Burnatius 52.

Bušek ze Šluh 173.
Buštěbrad 317, 319, 393.
Buttler 175.

Buzek z Kamenice 404.
Býčina 136.

Býčinky 108, 138.

Byčkov 327.

Byčkovice 393.

Bydžov 66, r 06.

Byšice 378, 387.

Byšičky 348—349.

Bystřice 70, 93, 200, 304.
Bystrý 265 — 266, 278.
Bytouchov 106 — 108, 205,
33°

Bzenský z Prorubě 385,
389—390.

Bzí 330, 332.

Bzová 266.

c.

z Calmik 23.

Canevalle 21.

Canossa 252.

Carda Ústecký 287.
Caretto z Millesima 300,
39>*

Cedl.cové z Cedlic 146.
Cechner 19.

Cerekev Nová 266.

Ceten 279 — 289,386 — 387,
3QO— 39* -

Cetenský z Četně 42, 222,

338—339> 34°—34 2 . 3 66 .
389—390.

Cetňov, 26 — 27.
z Cimburka 15, 23, 34.
Církovsko 332.

Císař z Hliníku 34.
de Clary 135.

Colcinius 52.

Cornazano v. Pisenz 79.

Ctěnice 250-

Ctiměřice 29, 37, 341 až
342.

Cvikov 316, 320, 322.

č.

Čachovice 243, 334, 341,

v 344—345, 395-
Cajalovice 93.

Calejovice 88.

Čap 172 — 173.

Čapek ze San 61, 125, 143,
151, 224, 228, 259, 264.
Čapek ze Zalužan 310.
Častolovice 266, 316, 372,
404.

z Častolovic 344. 351.
Cecek z Pakoměric 170,
264.

Čečelice 387.
z Čečelic 344.

Čechy 117.

Čej etice 37, 390.

Čejky 364, 369, 380, 384
„ až 385, 387, 39°-
Čejtice 35.

Čejtičky 35.

Čelákovice 387.

ČelČice 404.

Čepec z Libiše 338.

Čepel 18.

Čermnice 348.

Černínové z Chudenic 94
až 95, 97, 221, 350, 402.
z Černína 312.

Černá 163.
z Černčic 22.

Černhauz ig6.
z Černhauzu 231 — 232.
Černá louže 279 — 2 80.
Čertova věž 3.

Červená Hůrka 291.
Červené Poříčí 319.
Červený hrádek 39.

Česká ves 286 — 287, 290.
Český Dub 262 — 268.
Češov 305, 308.

Češvic 23.

Číhadka 108.

Čilec 239, 245 — 246.

Čilce 242 — 243.

Čímyšl 70, 90.

Činov 202, 205.

Činovsko 201.

Čistá 12, 22, 24, z6, 377.
Čížov 138.

Čížovka 341.

Čouchové ze Zásady 295,
- 3oo.

Ctveřín (Stverín) 261, 268,
ZÓ9, 329— 330, 33 2 -

D

Dachnovský z Lelaltic 24.
Dachsové 194, 264.
Dalešice 106 — 108, 330.
Dalevice 37.

Daliměřice 201 — 203, 205.

z Daliměřic 42.

Dambořice 354.

Debre 37, 215, 219.
Debner z Debneru 79.
Děčín 10,50 — 51, 142, 150.
Dehtarv 26 — 27, 265 — 267.
Decher 19.

Denis 230.

Deštná 173— 175.

Deštný 171.

IDětel 22, 24,

Dětenice 59, 66, 31 1 — 313,

337, 355 357» 378.

z Dětenic 59.

Děvín 146, 150, 157 — 165,
286, 319.

Dchořovice 105.

IDidacus de Canvero 19.
Dietersdorf 230.

Dlažim 376.

Dlažkovice 165.

Dlouhá 50.

Dlouhá Doubrava 22.
Dlouhý 50, 205.

Dlouhý most 266.

Diúhý diel 106.

Dmychlové z Chlumku 100,
218.

Dneboh 120, 135.

Dobeš z Olbramic 400.
Dobičice 404.

Dobra nov 316.

Dobrávoda 138.

Dobřejovice 397.

Dobřen 250.
z Dobřen ic 79.

Dobříce 93, 404.

Dobrman 404.

Dobrohostov 3 3 z.
Dobrovice 336, 342, 345,

376-

Dobroviceves 333 až 338,

343—344. 346-

Dobšín 93. 173.
z Dohalic 224, 344.

Dokez 10 — 12, 15 — 16, 18,
20, 2 7 — 28, 109, 132,
175, 3^6, 397.

Dolanky 26 — 27, 37, 106
až 108, 201 — 203, 2 °5,
261, 337-
Dolany 135.

Dolce 127

Domanek ze Smilovic 348.
Domašice 18, 173.
Domaslavics 154 až 155,
265 — 268

Domousice 99 — 100
Domouský z Harasova 239,
242.

z Donína 43, 79, 119, 162,
175, 194 až 195, 203,
226— 231, 234 235, 242,
246, 276, 279 — 280, 283,
290, 292, 293, 334, 341,

343—344. 349. 35 2 > 37 6 >
388, 391.

Dorrhennersdorf 195.
Doubí 266, 332.
Doubravice 388, 390, 398.
Doubravička 390.
Doubravany 377 — 379.

Doubravec z Doubravan
210, 378—379.
Doubravice 1 1, 37, 49—50,
259*

Doubravička 384.

Dovole ze Chcebuze 344,
38q.

Drábská skála 269.
Drahelice 350—352.
Drahomyšl 388.
Drahoňovice 50 — 51.
Drahoraz 300, 304, 306.
Drahotice 259.

Dražejov 170, 250 — 251.
Dražice 236—246, 391.
z Dražíc 258, 399.
Drhanov 310.

Drchlava 170.

Dmholec 142.

Dršiěkryje 305.

Dršlka 310.

Družcov 162, 164, 266 až
268.

Držkov 296 — 297.

Dub 51, 53, 107, 125, 261.
Dubá 171—172, 174, 249.
z Dubé 11, : 2, 24, 47, 99,
251, 264, 303, 384, 389,

39'. 395—396-
Dubánek z Diuban 224, 363.
Dubec 260.

Dubeček 260, 329.
Dubecko 50.

Dubečno 400.

Dubinka 154.

Dubnice 150 — 152.

Dubová Hora 174 — 175.
Duchcov 337.
ze Dvorce 389.

Dvořiště 400..

Dvory 243, 246.
dvůr knížecí 318.
Dymokury 312. 355. 364.
400 — 402.

z Dytrvchšteina 155.
Dvtrych ze Švandy 293.
Džbánov 332.

E.

Ebersbach 227.
z Ebršteina 359 — 360.
z Ehrenburka 297.
Einsiedel 195.
z Elsnic 279, 293, 296.
z Elsterberka 352.
Engelsberk 231.

Epik z Klenice 342.
Eslingen 386.

F.

Fabricius z Rosenfeldu a
Hohenfalim 396.
Falkenberk 229 — 230, 234,
282 — 283.

Falkenburk 263, 279, 284
až 291.

v. Falkenhan 54.

REJSTŘÍK MÍST, RODŮV A VĚCÍ.

415

z Felsu 192.

Filoxen 24.

Folč z Torgavy 234.
Forberk 315.

Forst 186 — 187, 266.
des Fours 205, 267, 296,
300, 332, 371.
Frauenberg 231.
Freienstadt 26.

Freisleben z Buschhofen
1 22.

z Frentzu 244.
Friedensdorf 195.
Friedrichsberg 323.
Friedrichsdorť 11.

Frycek z Daliměric 50, 99,

i33» 3 1 2 -

Frýdlant 177— *9 2 > *9 6 >
21 1, 249, 267, 281, 388.
Frýdlantský knize 2, 25,

17 , 7 8 > 93-

z Frýdlantu 11.

Frydštein 51, 107, 201,

254—261, 266—267, 268,
330, 388.
z Fuchsperka 394.
z Fyrštemberka 337.

G.

Gaib 19.

Galgendorf 146.

Gallas 182, 190— 192, 232,
281, 313, 371.
z Gamsendorfu 21 1.
z Geizinku 292.

Geraldini 397 — 398.
Gersdorf 230.

Gerštorf z Malšvic 386, 390.
z Gerštorfu 196, 292, 341,
382, 406.

Glasert 316.

Gosmansdorf 195.

Gottřryd 22.

Gótzingen 154.

Grabštein 191 — 192, 195,
225 — 232, 280, 283.
z Grabšteina 37.

Grafe ntál 231.
z Granova 345.

Grashart 322.

Grumpach 316.

Gryna 316, 320.
z Grynpichlu 43.
z Gutšteina 151, 210, 264.

H.

z Habartic 130, 251, 342,

345. 387. 3 8 9 -

Habr 127.

Hájek 36, 224.

Hájek z Libočan 279.
Hákov 15.

Halamové z Jičína 309.
Hamrštein 186, 187, 188,

í 93 — 1 Q5i 2 °5? 329
z Harachu 345.

Haraš z LJjezdce 43.

Haraš z Rosy né 99.

z Harasova 99.
z Hardeka 134.

Hartig r 55.

Hasina 312, 377.

Haugvic z Biskupic 138,
307 — 310, 341,40°? 4°6.
Havlovice 93, 261, 263,

26 6, 268.
z Havraně 406.
z Heisenšteina 19, 27.
Helfenburk 279, 320.
z Helfenšteina 279.
Helfrych z Mekova 195.
Helkovice 296 — 297.
Hennersdorf 292.

Hereš 23.

Herites 362.

Herman 10.

Heřmanice 283, 286, 288,
290, 292, 316, 320.
z Hermanic 295.
Hermansdorf 230.
Hermansejf 357.

Hernsdorf 195, 279, 280.
Hlaváč z Vojenic 138.
Hlavice 125 — 127.
Hlemýždí 154, 280 — 281,
293-

Hlohov Hor. 266.

Hlusce 356—357.

Hnanici 50.

Hněvanovice 344.
Hněvusice 125, 135.
Hoberk z Henerštorfu 53
až 54.

z Hoburka 187.
z Hodějova 403.

Hodkovice 258, 261, 266
až 267.

Hoťfnung 316.
v. Hofkirchen 252.

Hofman z Grynpichlu 203,
231.

Hofman ze Zeidleru 164.
z Hohenlohe 39.
z Hokebornú 235
Holár z Prachně 132.

Hole 260.

Holé vrchy 337.

Holenice 52.

Holicko 243.

Holomek 246.

Horaiice 296 — 297.

Hořejší 267.

Hořice 50 — 51.

Horka 171, 174 — 175, 33°-
Horká 205.

Horky 136, 170 — 171, 291,
37° — 37 384—387? 390.

z Horek 384 — 385, 398.
Horsko 27.

Hoškovice 135.

Hostíce 239.

Hostilce 341.

Hostin 384, 386.
Hostkovice 120, 125.
Hotovec z Osenice 396.
Houska 29, 132, 172, 247 až
2 53> 2 86, 348, 395—396-
Hovorčovíce 231.

Hozlaur z Hozlau 289 až
290.

Hozlaur z Liběchova 390.
Hradčany 265 — 267, 317.
Hradec 348.
z Hradce 222.

Hradecko 133.

Hradecek 135.

Hrádek 227,230—231,249,
3íi-

Hrádek nad Zámostím 362
až 364.

z Hrádku 61, 79, 362 až
363, 378.

Hradiště 50, 109, 120, 123
až 132, 168, 209, 263,
264, 2 97? 3°°» 350? 359?
3 8 9-

Hradištko 329.

Hrachovice 50.

Hrazenec 330.

Hrdlořezy 37.

Hrdoňovice 78.

Hrměnín 302 — 303, 310 až
311.

Hroby 31.

Hronětice 350, 352.
Hrusice 50.

Hrušov 363, 371—373-
Hrušovský z Hrušová 15,
344, 37°— 373. 3 8 7» 390,
394-

z Hruštice 59, 142, 199.
Hrzán z Harasova 133, 135,
221, 25O, 341, 37O, 387
až 388, 391, 395, 398.
Hrzek ze Mšena 390.
Hubalov 210.

Hubojedy 305.

Hubojedský ze Sluh 77.
z Hugovic 278.
z Huischinu 221.

Huntírov 330, 332.

Hungr z Lysé 389.

Hurák z Lopuče 351.
Hůrka 242.

Husíkrk 293.

Husovec z Husové 344, 351.
z Hustířan 400.

Hvězdov 146, 162.

Hvozde cko 201 — 203.
Hyršpergár z Kynigsheinu
I5I—15 2 -
Hyršperk 10.

Ch.

Charvatce 242, 337, 342
až 343.

z Charvatec 342 — 343.
Chbed z Milevic 246.
z Chelčic 138
Chlistov 139, 266, 268, 330,
332.

Chlivenský z Ryzenska 345.
Chloudov 205.

Chloumek 37.

Chlum 10, 26,75 — 76, 170,
2 ío — 21 1, 340—341.
Chlum pod Vyskří 50.
Chlum pod Mladostovem
5°.

z Chlumu 99, 333-334,
340-342, 344, 379, 404,
4°5-

Chlumec 59, 67, 118, 386.
Chlumek 61, 338.

Chlumín 368.

Chmel 398.
z Chobolic 395.
Chocnějovice 13 1 až 132,
138—139.

Chodec 398.

Chodoplesy 106 — 107.
Cholenice 307 — 308, 310.
z Cholynic 379.

Cholvnka z Budčevci 309
až 310.

Chomutov 39.

Choroušky 104, 238.
Chorušice 104, 238.

Chotek z Voinína 202.
Choiělice, z Chotělic 402
až 404.

z Chotěmic 13.

Chotěšice 334, 406.
z Chotěšic 406.

Chotěšičky 406.

Chotětice 303.
z Chotčtic 43.

Chotětov 11, 24, 345, 370,
396—397-

Chorounský z Chotounč
349-

Chotuc 376—377, 379.
Choudov 330.
z Cboustníka 238, 399.
z Chráníc 88.

Chrast 37, 242, 246.
z Chrastu 345.

Chrastava 195, 226, 230
až 231, 234—235.
Chrastná 155, 162 — 163,

167.

Chřenice 239.

Chreniny 352.

Chřenohy 66.

Chřenov 70, 251.

St. Christoforithal 280.
Chroustov 400.

Chudir 337.

Chudopiesy 136 — 137.
Chuchelná 50, 330.
Chutnovkv 50.

Chvalčovice 266 — 267.
Chvalovský z Ledeč 260
Chval z Javora 22.
Chvistonosy 222, 224.
Chýše 24.

Chyžice 305.

1.

Isolani 135, 267 — 268.
z Ilburka 146, 279.

J-

Jabkenice 337.

Jablky nice 159, 343, 375.
Jablonec 210, 330, 332.
Jablonná 150.

57 *

4(6

Jatlonný 250, 278 — 279,
284—291, 320, 390.
Jakelsberg 196.

Jakubec 12.

Janda ze Sovojevic 139.
Janovice 266, 268.
z Janovic 15, 23, 27, 21 1,
388.

Janovičky 266, 357.
Jaroměř 118.

Javorníce 70
Javorník 265 — 266, 357.
Jedlice 106.
z Jemníka 234.

Jemníky 35 — 37, 337.
Jenisov 162, 327, 330.
Jenišovice 202 — 203, 205.
z Jenšteina 47 — 49, 299,
303 - #

Jeřmanice 260, 266.
Jeseník 312, 345, 377 až
379, 395 ■

Jesenný 295 — 297.

Jestřebí 26, 151, 172.
Jestřebice 250.

Jezberovský z Ohvé hory
386.

z Jezeřan 405.

Jezvý 24, 26 — 27.

Jičín 66.

Jičíněves 305 — 306, 386.
Jicbostřeby 50.

Jíkev 246, 312, 342, 345
až 34 6 * 395-
Jílec 379.

Jilemnický z Ujezdce 404.
Jílový 207, 296 — 297, 330.
Jindřichov 234.

Jiřice 242—243, 245, 373.
Jiříčkov 265 — 266.

Jirkov 330.

Jirsko 126.

Jistbice 344.

Jistebsko 330, 332.
z Jíštrp 292, 341.

Jivanj 50.

Jivina 70, 125 — -127, 330.
Jizbice 345, 378.

Jonghen de Hungaria 267.
Jonstorf 279 — 280.

Junge z Jungenfelsu 190.

K.

Kába z Kaberku 244.

Kabát z Křídy 29.

Kabát z Telibě 43.

Kabát z Ujkovic 222.
Kačanovy 332.
z Kačína 370.

Kácov 133, 135, 319.
Kácovec 135.

Kadeřávce 201, 330.
Kadeřavý 332.

Kadlín 22, 26, 27, 29.
z Kalenic 231.

Kalk 16.

Kalná 300.

Kalužník 5i.

Kamení 21 1.

Kamenice 108, 202, 216, .

REJSTŘÍK MÍST, RODÚV A VĚCÍ.

218, 261, 266, 296 — 297,
316, 322, 332.
Kamenický z Vitiněvsi 308.
z Kamenné Hory 222.
Kamenné Zboží 350.
kamna stará 46.

Kaplířové z Řehníc a ze
Sulevic I2t, 370, 386.
Kapoun ze Svojkova 54,
121 — 122, 400.

Kapr z Kapršteina 205.
Kapr z Třevace 345.

Karel IV. ij — 12.

Karlovka 50.

Kaškovice 26 1, 266, 268.
Kašpárek 23.

Katusice 347, 385, 388 až

389, 395—396-

Kavan z Pědibab 307.
z Kateřinic 42.

Kavčiny 56 — 62.

Kbel 242 — 245,

Kdanice 88, 93.

Kdulinec z Ostroměře 398.
Kecndorf 315 — 316.

Kej z Kamenice 382 — 383.
Kelbl z Geizinku 251.
Kelníky 304.

Keteň 305, 311.

Ketten 230.

Khan z Belasy 402, 406.
Khiinwaldt 280.

Kladruby 342.

Klamoš 344.

z Klaršteina 244 — 245, 370
až 37 373 -
Klášter 123 — 132.
z Klebelsberka 386.
Klecany 239.
z Klenového 245 — 246.
Klíčany 239.

Klíčov 330.

Klín 42.

z Klinšteina 219, 307, 338,
342 , 363* 37 °, 4 °°, 4 ° 6 *
Klokočí 50, 199.

Kluček 28.
z Kluku 11.

Kluky (Kluk) ii, 24, 38,

39 1, 39 6 “ 397 *

Klumín 119.

Klusák z Kostelce 29, 31 1,

3 82 , 3 8 5 > 3 8 7 . 389— 39 °>
3-8.

Kněževeský 118.

Kněžice 230, 268, 283, 286,
288, 290, 307, 399—400,
404.

z Kněžic 404.

Kněžičky 266.

Kněžmost 118 — 120, 122,
135, 215.

Knínice 70.

Koberová 205.

Kobeřice 354.

Kobík z Poříčan 341.
Kobylí 266, 268.
Kobylníky 341.

Kobyř 295.

Kocňovice 135, 267.
Kocourov 267.

Kohoutovice 265 — 267.

Kojetice 268.

Kojetičky 266, 268.
Kojovice 393.

Kokonín 330, 332.

Kokonu 252.

Kokotek z Penčína 139.
z Koldic 14, 194.

Kolín 355.

Kolloredo z Walsee 402.
z Koloděj 379.

Kolomucy 42, 363.
z Kolomut 42, 342.
Kolouch 203.
z Kolovrat 15, 23, 107, 126,
250* 3 * 6 , 344 , 348 — 349 »
392 — 394 , 397 -
Komárov 50.
z Komárova 341, 344.
Konařovice 406.

Konavald 279.

Konecchlum 50.
z Konecchlumě 404.
Konojedy 350.
z Konojed 99, 398.
Koprník 120 — 122, 137.
Kopidlno 305 - 309, 386.
z Kopidlna 399, 401, 404.
Koporeč 37b.

Korce 250.

Koreí 25 r.

Kordule ze Sloupna 400,
402, 404.
z Kořec 405.

Kornazani 267.

Kornhauz 393.

Koryta 210.

Kosátky 392 — 304.

Košík 377 — 378 .

Košík z Lomnice 47, 378.
Košík z Roždalovic 354 až
355 -

Kosmonosy 37— 38, 40, 95,
105 — 10b, 136, 221.
Kosnice 51.

Kosořice 37, 337, 342.
Košovice 132.

Kost 55, 70, 80—96, 143,
348.

Košfálov 50

Kostelák z Kostelce 303.
Kostelec 12, 50, 238 — 239.
z Kostelce 14, 22.
Kostomlatky 350, 352.
Kostomlaty 61, 86, 125,
242, 344, 350—352.
Kostřice 162.

Kotel 162, 266, 268 — 269.
Kóthen 226.

Kouč z Kouče 99.
z Kounic 43, 252 — 253,
390.

Kouty 50.

Kováč 50.

Kován 259, 388 , 391, 395.
z Kovaně 47, 259, 3 i r, 327,
388 .

Kovanec 373, 387 , ^90.
Kozákov 50.

Kozinec 106.

Kozlov 75 — 76.
z Kozlova 2 3 .

Kozlovský z Kozlova 79.

Kozmice 126 — 127.
Kozojedy 402 — 404.
z Kozojed 42, 363 , 402.
Kozojídky 404.

Krabice z Veitmile 388 .
Kracík 297.

Krahujec 106.
z Krajku 15, 34 — 38 , 42,
1 36 , 197, 199 — 200, 220,
221 — 222, 224.

Králík z Brocenberku 54.
Králíky 221.

Královec 194.

Královský Kámen 351.
Krásná 268, 364, 367, 388 ,
390.

Krasnov 5 o.

Krasnovy 61.

Kratonohy 351, 386 .
z Kravař 3 o 6 .

Kravařský z Tvorkova 399.
Krazhart 320 .

Krčkovice 50 — 51.
z Křenice 299.

Křešice 304, 3 ii.

Krhov 70.

Křída 26 — 27, 29.

Křinec 117, 336 — 337, 374
až 377.
z Křince 99.

Křinecký z Ronova 50, 99,
242,290,310, 3 i 2 — 3 1 3 .
341—342, 344—345,355
až 356, 375, 378 — 379,
400 — 401.

Křišťan 11.

Křivoklát 337.
z Křižanova 278.

Kříženec 304, 3 n.

Křížky 261, 268.

Krnsko 119, 1 36 , 1 38 , 364
až 368 , 387 , 396.
z Kmska 364.

Kro páč z Krymlova 396.
Krosnov 290.

Krotenful 286 — 288.

Krpy 388 , 395.
Krucemburk 125, 264, 268.
Kruh 18 — 19, 250 — 251.
Kruknár z Lobkovic 33 .
Krumpach 320 , 322 .

Křupá 10, 24, 26 — 27.
Krupý z Probluze 404 až
4 ° 5 *

Krušina z Lichtemburka
2 95 - „

Krušina Smohař 398.
Krutina 277.

Krysdorf 279.

Ktová 70.

Kubínsko 151, 154.
z Kufšteina 244.

Kumburk 51.

Kunata z Počapl 33 , 219.
Kuncberk 336 , 343, 374 až

377, 379.

Kundersdorf 322 .

Kunhuta 10.

Kunratice 316, 320 , 322 až
323 .

z Kunštátu 86 , 352.

Kuntz z Freienthurmu 155.

Kunvald 279.
z Kunvaldu 239, 363.
Kurcpacn z Trachemberka
152, 279.

Kurívody 10, 24 — 27, 29,
52, 119, 171, 176, 250,
286.

Kurovodice 133 — 134, 21 1,
281.

Kurovodskv 11.
z Kvasejovic 334.
z Kvedl 50.
z Kvítková 138.
z K)C 34.

Kyj z Kyjova 211, 395.
z Kyniksheinu 2 92.

Kysibl 155.

L.

Labe 331.

Labounský z Labouně 127,
1 38, 21 i, 31 1.
z Lamboy 402.
de Laraotte 211, 296 — 297.
Lanov 295.

z Landšteina 12, 162, 260.
Lanš<roun 186.

Lánv 330, 352.

Lapačka ze Sukorad 42,
222.

Laudon 19.

Lavice 93, 99.

Lažany 50, 330.
z Lažan 398.

Lazec 210.
z Leben 366.

Ledce 339, 342. 345. 34&>
37 6 -

z Ledeč 330.

Ledeček 400.

Ledecký z Granova 350.
Lehner z Kouby 127.
Leksa z Aerenthalu 55 — 57,
66 .

Lemberk 150, 154, 192,

270 — 281, 289.
z Lemberka 103, 142, 199,
285, 291, 300.

Lény 37.

Lešany 117.
z Leskovce 106, 230.
Lesnov 266, 268.

Lesnůvek 26 — 27, 93.
Leština 201.

Lestkov 50, 3 11, 330.
Letarovice 266 — 267.

Léva z Brozanek 23, 345.
Lhota 70, 78, 11 7, 1 7 1,
173, 174. 296, 312, 355.

Lhota Husí 42.

Lhota Jencová 121.

Lhota Mackova 90.

Lhota Malá 93.

Lhota Mravinná 43, 86.
Lhota Rytířova 90, 93.
Lhota Semínova 78.

Lhota Staňkova 88, 93.
Lhota Údrnická 311.

Lhota Zahájská 121.

Lhota Záhumenní 90, 93.

REJSTŘÍK MÍST, RODŮV A VĚCÍ.

Lhota Zelenecká 90, 93.
Lhotka 296 — 297.

Lhotice 106, 108, 125, 136,

138-

Libaň 231, 302 — 304.
Libčchov 363.

Libeň 388, 3Q5-
Liberec 186—190, 192, 194,
281.

Libchava 108.

Libič 266, 268.

Libichov 37, 338.

Libiněves 295.
z Libiše 380.

Liblice 349.

Libošovice 85—86, 88, 93.
Libou ň 67, 70.

Libovice 250 — 251.
z Libře 405.

Ličen 304, 31 1.
Lichtemburk 194.
z Lích tem burka 125, 234,
396.

z Lichtenšteina 18, 55, 154
až 155, 205.

Lichienvald 316, 3Z0, 322.
Lilant 151.

Lindavy 320.

Líny 38.

Lipé 316, 320.
z Lipého n, 60, 103, 285,

389.

Lipnice 399.

Lipník 243, 245.
z Lisau 361 — 362.

Líská 268.

Liška z Vysoké 405 — 406.
Liskov 332.

Lísko vice 117.

Lištny 205, 330— 33 J-
Litevský ze Svinař 23, 50,
210.

Litkov 120.

Litkovics 36—37, 136 22
138, 222.

Litol 348, 350.

Litobor 31.

Litoborský z Chlumu 404.
Litomyšl 201.

Licovice 237.
z Litožnice 234, 260.
Litvínov Hoř. 337.

Lobce 251.

Lobeč (Lobze) 11, 378, 397
až 398.

Lobecký z Lobče 398.
z Lobkovic 17 — 19, 24,

38—40, 90—94. 1 34,

162, 194, 21 1, 266, 290,
303—304, 317, 335,398,
401.

Loktuš 50.

Lomnice 355, 377.
z Lomnice 76.

Lopuč 303, 3 11.

Lorenc 252.

Loskot z Hobsdorfu 42.
Loučen 132, 175, 300, 307,

337, 345—346-

Loučenský z Kopidlna 239,
303, 3 10, 345,403—404.

Loučky 79, 126, 199, 202
až 203, 205, 259, 330.
Loučná 332.

Loukov 126, 210, 259, 300.
Loukovec 24, 61, 151, 2io
až 21 1, 265, 281.
Loukovičky 266 — 267.
Loužnice 296 — 297.

Lov 170.
z Lov 1 1 .

Lovec 78, 79, 91.

Lovosice 337, 356.
z Lozy 259.

Lštění 98, 210.

Luhov 15 1, 154, 265 — 267.
z Luhu 311.

Lukersdorf 195, 278.
z Lukovce 267
Luky m v 16.

Luštěnice 37, 105.

Lútzow 390.

Lysá 12, 243 — 244, 246,

250, 347—350, 352.

M.

Macek Kladivo 22.

Macerad ze Ctverína 269.
Mačko v 305.

Machendorf 194 — 195, 226,
2 3o — 231.

Majnuš z Hryzela 299.
Majrle 335 — 336.
malby nástěnné 359.
Malčice 93, 139, 266, 268.
Malechovice 90, 93.
Malešický z Cernožic 50.
Malešov 350.

Malkov 289, 386 — 387.
z Málková 387.
z Malovic 120, 334, 370.
Malobraiřice 79, 138, 222.
z Malobratric 1 38.
z Malovar 14.

Manikovice 106— 108.
z Mansřeldu 204.

Mařenice 50, 320.

Mareš z Nové Vsi 392 až
393-

Margentál 320, 322.
Maříček 14.

Marik z Ostrožna 343.
Markersdorf 195, 280.
Markvartice 90, 93, 98, 1 17,
279, 281, 286, 287 — 288*
290.

Markvartici 74, 103, 124

až 125, 142 — 146, 148
až 15 1, 277, 285, 312.
Marradas 290.

Maršovice 330, 332.
z Mardnic 23, 39, 221, 242.
Martinovský z Brňova 401.
Maslice 406.

Mašov 50.

Materna z Komárova 342.
Materna z Kvčtnice 341.
Matlasov 313.

MaTrovice 43.
de Matra 243.

Mat2en 386.

417

Mazanec z Frymburka 146,
152— 153, *67.

Mcely 312—313, 375.
Mečeříž 394.

Mečíre 342, 345, 378.
z Mečíre 43.

Měděnec z Ratibořic 24, 91.
Medný 143, 162.
z Medonos 269.
z Měcholup 370.

Mehl ze Střelíc 231.

Mělník 287, 316.
Mengersreiter z Truglova
292.

Menšík z Menšteina 120.
Měšice 231.

Městec 399 — 400, 402, 406.
Městečky z Opočna 119.
Mezilesí 404.

Meziluží 93.

Michalovice 34, 36 — 37,

212 — 220, 3 1 1.
z Mícha lovic 14, 22,, 31 až
35, 42, 99, >42, 158 až
i59, l 99 > 214—220, 239,
287, 342, 348, 354—355,
362, 364, 368, 390, 396.
Mikovice 317.
z Míkovic 3 00, 363,, 388.
Milberk 234.

Milčany 26 — 27, 249 — 250.
z Mildic 196.

Milevice 242—243, 245 až
246, 348, 352.

Milkovice 303, 3 11.

Millner z Milhauzu 146.
Milštein 286, 316, 319 až
323.

Mimoň 24, 143, 146, 150,
1 5 5 — 1 5 6, 159—160,162
až 165, 315.

Mitrovice 207.

Mitrovský z Nemyšlle 345.
Mizera 335 — 336.

Mitvald 23 i.

Mladá 243, 245—246, 348.
z Mladé 264.

Mladějov 79, 207.
z Mladějova 79.

Mladkov 221.

Mladostov 50, 61.

Mladota z Hustířan 224.
Mladota ze Solopisk 25,
127, 1 31, 138, 361, 3gl.
Mladotov 362, 367.
z Mlazic 14.

Mlekovidy 295.

Mlýnce 201, 308, 332.
Mlýny 304.

Mnětický z Mnětic 16, 2 3.
z Mnichova 34, 398.
Mnichovka 205, 20ÍB, 330.
z Močidlan 373.

Močihub z Královic 264.
von Móder 357.
Modlibohov 205 — 267.
Modlíce 60.

Modřišovice 201 — 2(33.
Mohelnice 120, 132, 135.
z Mochova 355.

Mokrý 201 — 203.

Molberk 195.

REJSTŘÍK MÍST, RODŮV A VĚCI.

418

Monjoli 19.

Montani 135
Montecuculi 402.

Morando 267.

Morava 23.

Morgentál 316.

Morgentan 316.
z Morzina 122, 374 — 375,

377— 37 8 -
Most 10.

Mrchojedy 93, 98, 201.
Mrzák z Miletínka 61.
Mseno 1 1, 16, 52, 332,

349. 37 8 - 39 6 ~ 397-

Mstiškov 162.

Muhlberg 194.

Mukařov 12Ď — 127, 330,
332.

Mutěnice 400.
z Mutěnic 11, 398.
Mutinsko 400 — 401.
Mužákov 187.

Mužský 93, [20 — 122.
Mydlovarv 351—352.
Myllner z Mylhauzu 163.
Myší díra 44
Myší hrad 28.

Myška z Hrádku 359, 362
až 363.

Myška ze Žlunic 382.
Myslín 15.

N.

Nadslav 259, 303.
z Nadslavě 307.

Náhlá 162.

Nachvaly 342.
z Najenperku 243, 344 až
345-

z Naptic 320.

Nasedlnice 136 — 137, 334,
.386.

Navarov 50 — 51, 70, 294
až 297, 209 — 300.
Nebakov 76—77.

Nedamov 171, 174 — 175.
Nednebohy 50, 93.
Nedělišté 351.

Nedonire 375.

Nedvězí 250.
z Necháme 100.

Nechutnov 250, 253.
Němčíce 37, 539, 337—338,
363.

z Němčíc 406.

Ne myče ves 3^7.
z Nemvčevsi 307.
Nemyslíce 2^0—291, 389.
Nepékošice 403 — 404.
Nepokoinice 376, 400 — 402.
Nepolisský z Zacnrasťan
268.

Nepřevážka 338, 342, 359,
362.

Neprivěce 85. 88, 93.
Nešvařily 37, 139.

Netoličtí z Eisenburka 95.
Neubauer 362.

Neudek 155.

Neudorf 195.

Neuland 279.

Neurode 227.

Neustadtl 231.

Neustupov 370.
z Neveklova 42.
Neveklovice 125 — 127.
Nezaběhlice 39.
z Nežetic 389, 404.
Nezlovice 170 — 171.

Nicek z Chotěvic 399.
Niměřice 382, 384— 383,

387, 390—391-

Nisa 261, 266.

Nístějka 47, 50, 298 — 299.
Nižburk 337.

Nosalov 1 1, 16, 19.
z Nosalova 14, 23.
Nosalovský z Vísky 17.
z Nostic 160, 232, 291:,
362, 371.

Novina 154, 162 — 163, 280.
Nová ves 16, 50, 108, 120,
195.

Nový Důl 316.

Nový hrad 2, 12, 291.
Novy zámek 132, 252, 400
až 401.

Nudvojovice 79, 201 — 203,
32 7f 330-

Nybšic z Holtendorfu 292,
344-

Nymburk 265.
z Nymisu 79, 211.

O.

Obodrž 238, 242—243, 246.
Oboječek z Toušic 406.
Obora 16.
z Obříství 370.

Obrok 17.

Obrubce 36 — 37, 77, 222.
Obruby 36— 37> 93, '36,
222, 342.

Obytecký 378.

Ocasov 162, 266.
z Očedělic 381.
z Ocelovic 231.

Odérad z Hrušová 23.
Oděrad ze Sekyric 224.
Oděradv 266.

Odice 35, 104.

Odkolek z Ujezdce 98, 138,
222, 237, 290, 293, 342
až 345» 37 6 -
Odolenovice 205.

Odrovice 196.

Ohrazemce 202 — 203, 205.
Ochvišťovice 90, 93.

Oj vín 283, 291, 320.

Okáč z Břišťan 222.

Okna 13 — 14, 24, 21 o.
Okorský z Dětenic 312.
Okrouhlá 146.

Okrouhlický z Kněnic 99.
OJešná 250, 299.

Olešnice 138, 201, 296 až
297 > 332 .
z Olešnice 160.

Olšina 210.

Olšovka 106.

Ondřejkovice 266.
Ondříkovice 261, 268.
Opelsdorf 195.

Opi z Fictumu 100.
Opočno 118 — 11 9.
z Oprštorfu 209, 261, 263,

266, 346.

Oseč 88.

Osečná 159 — 160, 266 až

267.

Osek 85, 93, 400.

Osenice 90, 93.

Osinalice 175, 250 — 251.
Oskořín 345.

Oskořínek 312, 378 — 379.
Osojnice 312— 313, 342 až
343-

Osov 108, 252.

Osová 243, 246, 348.
Ostromířský z Rokytníka
79-

Ostrov 159, 162 — 163, 166,

24-6. 317. 34 8 -

Ostrovec z Královic 406.
Ostrý 11, 16, 142,158, 348.
Oučí 37.

Ouřiči 15.

Ovčáry 373.

P.

Pačerice 330.

Padařovice 126, 259.
Padouchov 265 — 266.
Páchán 125.

Pachta z Rájová 291, 384,
386.

z Pakomilic 395.

Paleč Velký 371.

Palič 319.

Palohlavy 162.
z Palohlav 268, 363.
Pancíř z Kosoric 28, 34.
Pancíř ze Smojna 210, 323.
Panošín 126.
z Pappenheimu 221.
Pardubice 303.
z Pardubic 47, 302.
Parízek 78 — 79.

Patek 125.

Patočka 299.

Patřín 345—346.

Pavlička 173.

Pečice 29, 242, 336— 33 7»
342—343-

Pecingár z Bydžína 364,
388.

z Pěčic 34 2 —343-
z Pejcelsdorfu 251.
Pelechov 205, 330.
Pelikovice 204.

Pence ndori 322.
z Pencendorfu 279.
z Penciku 279.

Penčina 259.
de Pennalosa 18 — 19.
Perknovský z Perknova 341.
z Pernšteina 93, 98 — 99,
1 54> 4°4-

Pertoltice 151 — 152, 159,
163.

Pětikozlly 364, 367, 386 až
^387, 39°-

Pětipeskv z Chýš 387, 390.
Petrošovice 267.

Petrovice 230, 283, 286,
290, 404.
z Petro vic 78.

Petrovské hradiště 291.
Petrovští z Voděrad 403.
z Pilníková 313, 378.
Pipice 205, 330.

Písek 122.
z Pia kvič 308.

Planknár z Kynšperka 210.
Platz z Ehrenthalu 191.
Planý 296 — 297, 305.
Plasy 42, 341.

Ploškovice 317, 319.
Ploučnice 26 — 27, 159, 166.
Ploukovice 201, 342.
Plužná 24, 26, 385.
Počaply 259.

Počátky 348.

Počeřice 205.

Podbezděz 1 1, 16, 18 — 19.
Podbukoviny 126.

Podceten 390.

Poddubií 50.

z Poděbrad 283, 295, 352.
Podčhusy 389.

Podhlásky 37.

Podhněvesice 134.

Podhradí 106 — 108.
Podkrnsko 364.

Podlužany 377.

Podole 126, 135.

Podolec 243 — 245.

Podolí 26, 259, 355—356.
Podsediee 164 — 165.
Podžabokrky 50.

Pohled 388.

Pohoří 201, 332.

Pohořice 205.

Pojedv 356, 379, 400.
Pokoj ze Stakor 143.
z Polák 22.
z Polenska 194.

Polná 330.

Polouhlavy 163.
Pomazanka ze Zíivě 133,
3 10.

Poniklý 299.

Popek ze Skochovic 399.
Popelov 322.
z Popovic 345.

Poselmúhle 19.

Postřelná 286, 292.
z Postupic 292, 330, 376.
Potoční 37.

Potštein 12, 329, 395.
Pozorice: 202 — 203.

Práč kov 50.

Praslaviíjc 47, 49 -
Předlesí 352.

Předměrice 359, 403.
Přepeře 90, 93, 138, 199,
201 — 202, 204—205, 209,
222, 330— 33 2 -
Přestavllky 120, 125, 135.
Příboj 171.

Přibyslav 31.

Přibyslavice 133, 135.

REJSTŘÍK MÍST, RODŮV A VĚCÍ.

419

Přichovský z Přichovic 246,
362.

Přichvojí 93, 98.

Primda 393.

Príšovice 201.

Přívoz 348.

Procek z Kolomut 31 J.
Prodašice 312, 337, 342,
345-

Proche 19.

Projed 19.

Prok z Velnic 134.
Propastný 205.
z Prorubě 380 — 382.
Proseč 88, 205, 21 o, 330.
Prosečko 50.

Prosík 12.

Prošovice 390.

Protivná 331.

Průhonice 207, 260.
průpovědi 271—276.

Průša 23.

Prusek z Niměřic 390.
Pruskovský z Pruskova 303
až 304.

Pryčhledy 106.

Pše 308.

Pšenička z Jehlice 465.
Psinec 1 16.

Psinice 303 — 304, 310.
Ptáček z Pirkšteina 219.
Ptýrov 106 — 108.

Ptýřovec 108.

Pulečný 261, 266, 268.
Půlpánové z Feldšteina 100.
Putz z Adlersthurmu 155,
164.

R. Ř.

Rabenstein 28.

Rabštein 316.

Racov 37. 41.

Radčice 205, 330.

Radeč 50—51.
z Radce 404.

Radim 379.

Radimovice 261, 266 — 267,

330, 345-
Radlo 330.

Radměřice 230.
Radoňovice 21 1.
z Radostova 406.

Radoun 388.
z Radovesic 359.
Radvančice 266.

Radvanice 266, 268.
Radvanovice 50.
z Rachovic 14, 22.
Rachvala 99.

Raimund 233 — 235,
Rakousy 261, 266, zb8.
Rakov 93, 98—99, 117,
201.

Ralsko 140, 146, 150, 163,
329.

z Ralska 13, 31, 199, 223,
227, 263, 278, 283, 286.
Rameš z Hrádku 341, 362
až 363.

Rankovec 70.

Rašín z Ryzemburka 99,
303, 310— 3ii, 379.
Rašovice 265 — 266.

Rataje 280.

RathmuUer z Rathmůhle
191.

z Ratně 310.

Ratný 215.

Ratschendorf 194.
Ratzendorf 230, 234.
z Rausendorfu 279.
z Rederu 188 — 190, 195,
209.

z Řehce 138.

Řehníce 342, 364, 368, 385,
386—387, 390.
z Řehníc 370, 382.
z Rechenberka 195.

Rejšice 337, 342.
Reitersdorf T95.

Reinshon 279.

Reitštein 195.

Renard z Valmerodu 386.
Renart Heister 267
Renner z Almerdinku 293.
Řepín 386.

Řepjnec 398.
z Řeplic 15.
z Říčan 79, 135, 400.
Ringelshain 280.

Řitonice 43, 90, 342.
Řmenín 304.

Robmháp ze Suché 152,
308 — 309.

Rodovský z Hustiřan 304.
Roháč z Dubé 23.

Rohan 268, 300.

Rohatický 395.

Rohatsko 90, 93.

Rohozec 36, 85, 107, 126,
197 — 209, 261, 278, 300,

3 2 9 — 33 1 ■

Rochov 106.
z R o jevíc 186.

Rokytá 26—27.

Rokytná 24.

Rokytňany 90, 93.
Rokytnice 51, 186.
Rokvtnička 50.

Rokytovec 386, 3 8 9~ 39°*
z Rokytovce 370.
Romanov 397.

Ronov io, 320, 330, 337.
Ronov Nový 356, 377 až
378, 397-
z Ronova 313.

Ronovec 185.
z Ropiechtic 300. *

Rosendorf 293.

Rosice 290.
z Rosic 23.

Rostkov 135.

Rotštein 50, 59, 71 — 74,
2 59-

z Rotšteina 103 -104, 199,
278, 311.
z Rottalu 54.

Roudnice 250.

Roudný 50, 261, 266, 268.
z Roupova 373. *

Roven 77, 79, 250—251,
267 — 268.

z Rovně 310.

Rovensko 47, 50, 52.
Rozdal o v 389.

Roždalovice 337, 354 až

357. 37 6 > 37 8 -
z Roždalovic 354.

Rozkoš z Dubé 143.
z Rozenhainu 152.
z Rožmberka 33, 38, 42,

363.

z Rožmitála 70, 88, 349,
397-

Roznhán z Janovic 139.
Rozprachtice 50, 17 1, 330.
Rozstání 265 — 267.
Roztoky 296 — 297.
Rozvoca ze Stakor 60 — 61,
223.

Rudeč 239.

Rudlina 348.

Ruppeisdorf 230.

Ry bitví 125.

R>bnice 300.

Rybnov 15 1.

Rydvaltice 330.
Rychemburk 290, 330.
z Rychemburka 66.
Rychnov 327, 330.
z Rychnova 222.

Rychvald 186.

Rvnoltice 278—279, 286.
Ryrsdcrf 316.

Ryskvice 368.
z Ryžemberka 151, 283.

s

Sak z Bohuňovic 91.
Samšína 305, 347.
Samšinský ze Samšiny 134,
21 1.

Samuel z Hrádku 118, 223
až 224.

ze Savony 25 — 26.
ze Sebuzína 385.

Sedčice 95.

Sedlec 238, 243, 245, 322,

345, 359, 393, 4°*-
Sedlejcvice 2ri, 330.
Sedlišté 15 1 až 152, 266,
302—304.
u Sedlišté 22.

Sedlištko 268, 330.
Sedlištky 405—406.
SeidenDerg 187, 189.

Se keříce 403—404.
ze Sekeřic 405.

Sekeřičky 403.

Sekerkové ze Sedčic 310.
Sekyrkové z Louček 79.
Sel etice 376 — 377.
Seletický ze Smojna 402.
Semčice 337“ 338, 341 až
342.

ze Semčic 88, 312, 341 až
342-

z Semechova 1 27.

Semily 50 — 51, 205, 296,
300.

Semín 78, 1 17.
z Semína 78.

Sestranovice 330.
Sestroňovice 204.

Sezima z Ústí 106.
Siebendórfel 267.

Sichrov 250.

Šitové 278.

Skála 170.

Skála Malá 325 — 332.

Skála Hrubá 44 — 55, 109.
ze Skály 31 1.

Skalany 50, 332.

Skalice 316.

Skalka 11, 15, 251.

Skalsko 388, 391.

Skály 70, 107, 126, 201,
205, 209 — 210, 261, 267,
300, 330.

Skašov 43, 86, 203,,
Skokový 201, 332.

Skramuš n, 24, 397.
Sknpel 108.

Skuhrov 330, 332.

Skurina go, 93, 98.

Skyšice 37.

Šlach ze Hřivic 345.
Slatinky 117.

Slavata z Chlumu 79, 211,
267,329,360—361, 373.
Slavětice 6o, 266.

Slavíkov 2 11.

Slavostice 308, 403.
Slivínko 245, 349.

Slivno 243, 245, 349, 393
až 394.
ze Slivna 394.

Sloupno 205.

ze Sloupna 382 — 383, 400,
402, 404

Sloveč 399 — 400, 404.
Sluhy 394.

Služští z Chlumu 394.
ze Smečna 354, 363.

Smil z Křemže 33, 239.
ze Smilkova 14=

Smilovice 337, 343 — 344,
359-

Smojen 324.
ze Smojna 315.

Smiřice 260.

ze Sminc 14, 22, 34, 50
až 52, 70, 78, 79, 134,
170, 202 — 203, 209, 223
až 224, 246, 250, 264,
267, 296. 300, 322, 332,
344, 348—349, 389, 396,
402.

ie Smolotei 34.

Smrčí 50 — 51, 205 )( 330.
Smrdákov 154.

Smržov 266, 268.
ze Smržová 13, 22.

Sněhov 330.

Sobakov 266.

Sobek z Semberu 91.
Sobenice 377.

Soběslavice 126.

Sobný 268.

Sobotka 85 — 86, 88, 93 až

95, 97 "9 8 - >43-
Sokol z Lamberka 151, 283.
Sokol z Lískovce 345.
Solček 137—138.

420

rejstřík míst, rodův a věcí.

Soleč 119, 137, 366 — 367.
ze Solhauzu 366.
de Sotomavor 19.

Sovenice 210, 310.
ze Sovince au.

Sovinky 242, 251, 388.
ze Sovoievic 343 až 344,
359, 363— 3 6 4-
Sovolusky 334, 337, 342,

345*

Sovy nice 104, 215.

Spálené Poříčí 207.

Spálov 205, 330.

Sparence 90, 93.
ze Spauru 252.

Spikal v ii, 364, 388, 390.
Spisová 88, 93.

Splžov 330.

Srb z Dobříc 406.

Srbsko 201—202, 332.
Srnová 152, 163.

Srnovec z Varvažova 25.
Stakorv 38, 2ž2 — 224, 363,
ze Stakor 42, 218.
Stampfer 252.

Stanov 295 — 297.
Stanovsko 330.

Stará 246, 301 — 306, 348,
389.

Staré hrady 386.

Staré Splavy 16.

Starost! 279 — 280.

Starsedl 25.

Starý Dub 155, 266—268.
stavba hradu 97 — 98.
StebJovice 88, 93.

Stiřín 155.

Stohánek 16c, 165 — 166.
Storkov 186—187.

Stoupen 316.

Strakové 138, 3^6.

Straky 243, 245—246, 344,

379-

Straník z Kopidlna 78, 307,

3ii.

Stránka 252, 398.
ze Stránky 34.

Stránov Nový 358 — 362,

387-

ze Stránova 359.
Stranovský ze Sovojevic
388. 390, 402—404.
Strašidla 251 — 252.
Strašnov 37, 359, 363 až
364, 368, 372.

Strjz 147 — 156.
ze Stráže v. z Vartemberka.
Stražisré 136.
ze Strážnice 61.

Střehom 93.

Střekov J50.

Strenice 368, 384 až 387,
39°*

Střevac 399.

Strevelná 205, 330.
Střežetice 351.

Střezivojice 170, 250.
Strezovice 259.
ze Stnbra 23.
ze Stři melič 404.

Střiží 246.

Střižovice 126, 393.

Struhy 238, 243, 334, 344
až 345.

Stružstí z Chrastu 344 až
345*

Studce 312, 375.

Studečky 312, 342, 344 až
346.

Studenka 54, 70, 90, 109,
119, 132, 136—137, 293,
300, 364, 366.
ze Studenky 136
Studí ze SoleČKU 137.
Sudoměř 11, 12, 22, 24.
Suchá 12, 231, 279 — 2805
285—286, 331.
Suchrovice 138.

Suchý Důl 138.

Sukorady 42 — 43.
Summerau 195
Sušen 31 1, 395.

Sušnec 311.

Svádov io, 317.

Svárov 195, 231.
Svatoňovice 50.

Svébořice 146, 150, 159,

t~ c . cc

[02 — IO4, IUO.

ze Sweertsu a Šporku 176,
350.

ze Světic 61.

Světlá [42, 263, 265 — 267.
Svidnice 259.

Svijany 132, 204, 209—210,
3 2 7*

Sviňany 330.
ze Svmař 139.

Svojanov 49 — 50.
Svojanovsky z Bozkovic
126

Svojkov 2 n, 330.

Svojše ze Zahrádky 60 — 61.
Sýcín 37.

Sychro v 332.

Sýkořice 50.

Sytná 250.

Svtový 50, 300, 330.

š.

ze Šabenic(r) 345.
z Šanova 222, 295.
Šarfštein 10, 215 až 216,
218, 327.

ze Sarfenšteina 277.

Šatlo z Kováče 342, 344
Selhán z Doronvortu 1 54,
280.

z Selmberka 35, 70, 90,
J36, 199, 265, 352.
z Šemfeldu 292
Šén z Šénu 251.
z Šenaichu 126, 201.
Senfeid 231.

Schever von Kleinmuhl 100.
Šibice 350, 352.

Sídlo 316.

Šicht Jan 390.

Šíp z Bránice 304.

Škodějov 296—297.

Škopek z Dubé 238 — 239,

37°-.

ze Slejnic 167.

ze Šlibovic 404
Šlik 188 — 189, 209, 306,
309, 386.

Schlossberg 253.
ze Šlovic 99.
ze Šmolců 77.

Sof z Helfemburka 61, 67
až 70.

Schonbach 230.

Schónborn 194 — 195, 234.
Schonbuch 321.

Špetle z Janovic 15, 242,
260, 397.

ze Šporku 182, 192, 350,
367—368.

ze Šraibrštorfu 345.
Schraubenberg 28.

Šťahlavy 109.
ze Štampachu 39.
Šteinsdorf 151.

Štěpanice 59, 299.
ze Stěpanic 300.
Štěpánovice 50.
ze Štěpánovic 239.
ze Šternberka 243.
ontary 404.

Štokv 299.

Šturm z Eberštorfu 126.
Šubrtovice 332.
z Šumburka 259, 330.
von Schiitzen u. Leypoldts-
heimb 245 — 246, 384.
Šváb 160 — 1Ó2.

Švamle z Třebska 55.
Schwarau 194.
ze Švendy 349.

Švihov 251.

Švihovský z Ryžemberka
38.

T.

Tábor 11 9— 120, 122.
Tachlovice 310.

Tachov 16, 66, 70.

Tajná 385, 387, 398.
Talafus 61.

z Talkem berka 160 — 162,
279.

z Tamfeldu 296, 307, 320.
Tatobity 50, 330.
z Taufenberka 230.
z Taxisu 122, 154.
Tečeněves 106.
z Těchlovic 99.

Teleč 348.

Telib 29, 43. 342.

Téma z Koldic 143, 160,
216, 227.

Tendl 163.

Tešňov 26 — 27, 106 — 108,
300.

Těpeře 330, 332.

Tetour z Terova 16.

Těžký 23

Thun z Hohenšteina 246.
z Thurnu 79, 337 — 33 8 >
390.

Tista z Libšteina 12, 35.
Tistové z Abrechtic 2 ti.
Tiusiec 154, 280, 281, 290,
292—293.

Tolštein 160, 229, 299,315.
Tos z Morchnau 36.
Toušeň 219, 342.
z Toušeně 349.

Tovačovský z Cimburka
199, 363—364.
Trappsnuhle 19.
z Trautmannsdorfu 232.
Trávníček 266 — 267.

Trčka z Lípy 90, 309, 3 1 1,
399, 402 404.

Třeble 186 — 187.

Třemcha ze Seče 404.
Trenčín 137.

Třevač 304, 404.

Trnava 1 1.

Trnkov 201.

Troskovice 66, 70.

Trosky 51, 63 — 70.
Troušen 34.

Třtí 330.

Tuboz 250.
z Tuboz 34.

Tuhan 18.

Tuhanec 18, 173.

Tucnoni 377.

Tuchoraz 186.

Tulcpach Nový 292 — 293.
Tunéchodský z Poběžovic
309.

Tunkl z Brníčka 220.
z Tupadl 342.

Tupec z Knčžmosiu 345.
Turnov 52—55, 199, 201
až 205, 208 — 209, 219,
230, 232, 235, 327, 330.
z Turnova 278.

Turnovský zeZhořelce 260.
Tvrziště u Mařenic 323.
Tvrzišté u Milšteina 323.
Týn 19, 50, 250— 25 í.
Týnec 37, 334, 337, 341,

348.359-

Týniště 266.
týrání li Ju 331, 339.

u.

Učí 139.

Úděšice 371.

Údlice 39
z Údrče 370.

Udynice 3 1 1.
z Udrnic 307.

Údrnický z Labounč 310
až 3 1 í.

Úhelnice 42, 223.

Uherce 337.

Újezd 50, 66 — 67, 7°> 99,
126, 132, 259, 309—310,
# 388.

Újezdec 37, 90, 1 19, 136,
242, 335* 343—344
z Ujezdce 309, 343—344.
Ujkovice 29, 337, 342, 345.
z Ujkovic 310, 342.

ÚHbice 50 51.

Ullersdorf 1 95
Ullichsdorf 227.

Únětice 304.

Ušák z Lomnice 222.

REJSTŘÍK MÍST, RODŮV A VĚCÍ.

42

Úst 215, 238.

Úštěk 2 16.

Ústí n. L. 10.
z Ústí 50.

Útěchovice 152, 160, 162
až 164, 167 — 168.

V.

Vácslav II. 10 — 11, 158.
Vácslav 50, 330.

Vachtl z Pantenova 349.
z Wachtendonku 21 1, 293.
z Valdemburka 150.
Valdštein 56— 62, 150,363.
z Valdšteina 3, 15 — 18, 20
až 21, 23 — 26, 28, 46
až 47, 50-51, 53, 55,
59—62, 70, 76—77, 79,

IO3, 108—109, I22—I2Ó,

•3 2 , '35, 137— '38, 142.

ÍÓO, 164, l66, 175—176,

I89 igO, 199, 205, 208

až 21 1, 220, 232, 242
až 243, 252, 259, 267,
269, 277, 280, 287, 293,
295—296, 299—300, 309,
312— 313,327 330,332,
334— 337. 340—346, 354
a ž 357, 37 0 —376, 3 88 ,
391,400 402,405—406.
Valečov 27, 54, J09, ni
až 122, 242, 264, 364,
37°.

z Valečova 60, 98, 1 16 až
119, 138, 260, 343, 375.
Valkoun z Adlaru 98, 342,

355* 395-

Valovice 24.

Valteřice 316.

Valtinov 154, 168, 280,

290, 292 — 293.
Vančurové z Řehníc 38,
119, 127, 134, 136-138,

15 2 4 2 > 344> 3 62 ; 364

až 368, 370, 373, 381,
385—386, 390—391.
Vančurov 362.

Vanovice 344.

Vápno 136.

Varobyle 310.

Varta 347.

Vartemberk 280, 283,318.
z Vartemberka (ze Stráže)
15 — 18, 22, 24, 38, 42
až 43, 47, 50, 60, 66,
84—86, 106 — 108, 124
az 126, 133, 139, 142

až 146, 159 — 163, 166

až 168, 170, 173, 188,

199, 201 203, 208—210,

228, 234, 238, 263, 265,
268, 277—279, 286,292,
315 — 316, 322, 327,330

až 33C 334* 33 8 , 34*

až 343, 348, 352, 354,

395, 397, 399-
Vážíce 302—304, 310— 3 11.
Weigsdorf 195.

» Veith 300.

Veiilof 390

Hrady a zámky České X.

z Veitmile 392 — 304.
Veleliby 243.

Velešín 158. 214 — 216.
Velíš 11, 66, 119, 304 až

3°5, 355*

Veltruby 405.

Vepřík 12 1 — 122.

Vesce 50, 88, 93, 106, 261,
265— 266.

Vesec 266 — 267.
z Vesce 194, 210.

Vesecko 201.

Veseii 66, 107 — 108, 330,

332.

Veselice 93, 100.
z Veselice 38.
z Wessenberka 313.
Werzwalde 226, 230.
Věžník z Věžník 378, 389.
397*

Vchynští 291, 372, 386,

403.

Vícenice 60.

Vicmanov 125 — 127, 132.

Vidím 173,^175, 2 5°, 2 5 2 -
Vikhart z Sanova 355.
Vildštein 229, 327.
Wimmer 313, 357, 377.
Vinařice 150, 278, 337 až
34*» 386.

Vinec 37, 337, 364.

Vinoř 260.

Víska 24, 26, 251.
Vitanovice 126, 259.
Vitějov 158.

Wittíg 194—195-

Witrmann 54.

Vlastibor 296 — 297, 315.
Vlaáiibořice 210, 259, 330.
Vlcetín 265 — 267.

Vlčí důl 316.

Vlci pele 90, 98.

Vlčkovice 231.

z Vliněvsi 251.

Vlkava 344. 345, 395.

Vlk z Kvítková 91, 108,
199, 389.

Vlkov 250.

Vlkovyje 295.

Vodérady 261, 268, 403
až 404.

Voděradští z Hrušová 372.
Vodelnice 330.
Vogeldrussel 291.

Vojedy 295.

Voietín 384, 386.

Vojtek ze Strážnice 352.
Vokšice 304, 306, 386.
Volanice 330, 402.

Volavec 201.

Voldanov 173.

Volenovice 42, 99.

Voleveč 50, 329.

Voifarcice 292.

Volfersdorf 226, 231.

Volf ze Šlejnic 267.
Voltářík 279.

Vordáň 1 20.

Vorklebice 266 — 267.
Vranov 146, 205, 325—332.
Vranovy 201, 261, 266,

268, 329.

Vransko 331.

Vrat 330.

Vraten 396 — 397.

Vratislav z Mitrovic 96,
108, 122, 368.

Vratislava 261.

Vratislavice 186, 266.
Vrarno 1 r, 16.
z Vrátná 398.

Vraty 199, 205, 208.
Vražedník 202 — 203, 2 °5-
Vrba z Oslovic 389.
Vrbice 90.
z Vrbna 291, 367.
z Viřesovic 99, 108, 202,

345, 376.

Vrešťov 400.

Vrchlabí 377.

Vrchovina 174 — 175.
Vrchový 170 — 171.
Vrkoslavice 332.

Vršce 222, 305, 308, 402.
Vršek z Blatec 250.
Vrutice (Kropáčova) 134,
2 +3~ 2 4Í>- 348, 388, 395
až 396.

z Vrutice 345, 395.
Všebořice 155.

Všeborsko 36.
ze Vsechlap 24C.

Všejamy 243, 300, 341,

344. 351-

ze Všejam 43, 344.

Vseli biče 201, 266, 268.
Vseli sy 349, 378, 383, 389.
ze Všelis 389.

Všeni 85, 201 — 203.
ze Všeně 103.

Vlelno (Vtelen) 104, 238,
2 39> 2 9°> 358—362, 364,
367.

ze Vtelna 218, 223, 359,

389-

Wunrseh 283

Vůscrd 350.

Wustung 227, 297.

Vykart z Polně 263.
Výkleky 246.

Vyšehněvšti ze Šolce 137.
Vyskeř 50, 61, 78 — 79, 138,
20' 1.

Vysoký 50, 299.

Vystrkov 26.

Z.

Zábo»rí 11, 15.

Záborský z Brloha 378.
ZábrJí 266.

Zábrdovice 375, 377, 400.
Zahájí 388.

Záhoří 201, 205, 364, 401.
Z.»chař z Krp 343.

Zachar von Rómisch 325,
33 2 *

Zajekurv 98.

Zájezd 1 19— 122, 137.
Zajícové z Hazemburka 16,
49, 67, 70, 99, 134, 137,
239, 259, 295, 342, 350,
397.

Zan cové z Val dek a 104.
Zakopaná 121 — 122, 138.
Zakšma 171, 173— 174, 176.
Zákupy 150, 314—319.
Záleský z Ostroskal 350.
Zaluíany 224, 3Ó4.
ze Zalužan 24, 27.
Zamachy 104, 238.
Zamašky 388 — 389.
Zámostí 37, 356, 363-364.
Zantmil 288.

Zápolský 279.

Zapský 2e Zap 51, 260.
Zapudov 93, 1 19 — 121.
Záruba z Hustiřan 384.
Zásada 50, 211, 254, 261,.

266, 268, 296—297, 300.
ze Zásady 136.

Zásadka 119 — 122, 131 až
135, 138, 201, 205, 250,
266 — 268, 295.

Zásadský z Gamsendorfu
138.

Záskalí 261, 266.

Zatyně 171.

Zatýní 173.

Závory 16.

Zbinné 16.

Zbiny 11, 166 — 167.
Zbiroh 85, 201, 205, 207
až 209, 331.

Zboží 352.

Zbozíčko 243, 246.
zbroj 198, 327.

Zder 159.

Zderazský klášter 406.
Zdětín 238—239, 242 243,

245 — 246, 363.

Zdobin 120, 122.

Zdonín 246.

Zebice 398.

Zerčce 99, 242, 337 — 33 8 ,
341.

Zhořelec 23/1—235, 283.
Zikmund Korybutovič 60
až 61.

Zlatečko 266.

Zliv 304, 310 — 31 1.
Zluňovice 393 — 394.
ze Zluňovic 394.

Znata ze Skuhrova 303.
Ztratov 350—352.

Zumr z Herstošíc 222.
Zumrfeld 186, 195.

Zvikov 205.

Zvíretice 54, 101 až 110,
126, 132, 261, 277, 285.
ze Zvířetic 13. 142, 263,
2 7 8 . 34'. 388.

Zvoleňoves 108, 163, 317,
3*9-

Žabokrky 260.
z Zam pachu 35, 42, 402.
z Zandova 338.

Žantov 50—51, 117, 137
až 138.

Žárov 186—187.

Zdar 11, 16, 19, 127, 201
až 203.

58

422

REJSTŘÍK MÍST, RODÚV A VĚCÍ.

ze Žďáru 290.
Ždárek 205, 265—
Ždérec 250 — 231
z Zeberka 399.
Žebice 1 1.

Žehrov 201.
z Železnice 278,
Želivec 266.

267,330.

300.

Žernovy 38 — 39.
z Zeroiína 38 — 39. 389.
Žibrid z Velechova 127 až
1 3 °'

Zibndice 278, 280.
Žibridov 162, 279.
Židiněves 43, 280.
Židlochovice 337.

Zidlov 26 — 27.

Zidovice 279, 308, 310, 404.
Žiřice 246.
z Žirotína 337.

Žitava io n T59, 278, 283,
285, 287, 290
Žítětín 402.

Žitomíř 104.

Žitovlice 295, 350— 35 1 *
> 394, 402.

Žlebv 208.

Žlunice 359, 402 — 404.
ze Žlunic 379, 402—403.
Žlunov 100.

Žlutický 126.

Zuraberk 362.

«

Erby rodin v Boleslavsku osedlých.

zi J&tmu a c Ůktuburka JCcfmcn z $&tcíkrv. X (Stv/rmu: . Jíun/í. z $ru*n/bur*nu.

Erby rodin v Boleslavšté osedlých.

Maodaléaa a VarUtnbcrfca.
Ž«too u fctNMc.

Jia a ViUbilna a m llililku
nad Sásavon, nejv lnmorn>k
král. tnkiho
Zlatá madaUc.

Albert vévoda Frýdlantský (1626).

Tolar,

Vinlav atarší Boka i Dali*
m a Lipéfco.
ž«too t« flirt a Mfibfc.

Albert vévoda Frýdlantský
a žahaiiiký, hra bé a Valdlteiaa,
pán na Rotlokich a Star pardi (1631).
Zlatá a stříbrná madaile.

Bobochval Bctkajt llabé
a z Lipého (1619b
Žcl«i mMtaý.

Albert lévoda Frýdlantský (1626).
Tolar itřfbcný.

Albert vévoda Frýdlantský (1626)
Tolar.

Tabulka mincí pánů z Valdšteina, z Dube a z Lipého.

Kreslil V. Král z Dobrévody.

Erby panské z severních Čech.

y*+x z* dpivmberÁú..

i XWiiňy

Erby rodin v Boleslavště osedlých.

Zr-

eHerubé Clain - Dallas

Erby rodů v Boleslavsku osedlých.

Erby rodů v Boleslavsku osedlých.